Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Moderní stát má za přední úkol pečovati o všestranný hospodářský a kulturní rozvoj svého občanstva; úkol ten uskutečniti přísluší v prvé řadě správě vnitřní. K výkonu vnitřní správy potřebuje však stát přerůzných orgánů, jež musí určitou působností vypraviti. Tato organisační činnost jest problémem velmi nesnadným a vyžaduje pečlivé pozornosti, nemá-li býti nevhodnou a neúčelnou organisací, celý rozvoj podvázán nebo na velikou škodu občanstva znemožňován.

Nesmírný převrat, který světová válka způsobila v myslích i v životě národů evropských a vítězství demokracie kladou na vnitřní správu nové dalekosáhlé úkoly a všude se objevuje snaha dosavadní správu podrobiti ve smyslu demokratisace pronikavé reformě. V Rakousku vytvořil se historickým vývojem i zákonnou terminologií jako výsek. vnitřní správy pojem "politické správy".

Tím myslí se správa záležitostí, jež v nejvyšší instanci náležely roku 1868 do působnosti ministerstva vnitra, kultu a vyučování, zemské obrany a orby, dále.jistý vliv na některé záležitosti spadající do působnosti ministerstva financí a obchodu. Časem se od ministerstva vnitra oddělilo a z valné části jeho agendu převzalo ministerstvo veřejných prací, sociální péče a zdravotnictví a nutno za to pokládati, že v podstatě i záležitosti těchto ministerstev k politické správě náležejí. Pojem "politická správa" jest tedy z části užší, z části širší než pojem správy vnitřní, jak jej pojímá nauka. Je to pojem potud formální, že zahrnuje činnost správní, obstarávanou politickými "úřady", o jejichž reformu běží.

Vedle politické správy obstarávané politickými úřady státními byla v Rakousku rozsáhlá správa autonomní obstarávaná samosprávnými korporacemi územními (obcemi, okresy, zeměmi), jež však jest namnoze v úzké věcné souvislosti se správou úřadů politických.

Jest patrno, že politická správa politickými úřady vykonávaná a správa územních autonomních korporací zahrnovala v Rakousku převážnou část vnitřní správy.

V Uhrách byla rozsáhlá část vnitřní správy v hlavních rysech obdobná rakouské politické správě obstarávána municipii.

Osnova drží se názvosloví "vnitřní správa", protože tímto názvem se ještě nejlépe označuje předmět reformy správní, o kterou běží. V důvodové zprávě se užívá promiscue i výrazu: správa politická.

Ani v Rakousku ani v Uhrách dosavadní organisace vnitřní již ode dávna nevyhovovala, vady její za války vystoupily v plné ostrosti. Jest proto samozřejmo, že se ozývaly důtklivé hlasy aby tato přerozsáhlá a nejdůležitější část vnitřní správy byla podrobena co nejdříve pronikavé reformě. Ani vládě nebylo tajno, že nutno reformu tu brzy podniknouti, aby správa stala se vskutku účinným nástrojem a vykonavatelem snah čelících k plnému rozvoji naší republiky. Připojená osnova jest výsledkem těchto úvah.

Jde tedy prozatím o dílčí reformu, týkající se středních článků správní organisace. Následovati bude v dohledné době reforma nejnižšího článku správního ústrojí: obce a časem bude nutno zreformovati i vrcholky správní budovy: úřady ústřední.

Už na tomto místě se poznamenává, že problém reformy správy se arci nevyčerpává otázkami organisačními. O všem tyto otázky jsou té doby nejpalčivější. Postupem doby bude nutno přikročiti k řešení ostatních otázek: správního řízení, ručení státu a jeho orgánů atd. Úspěch každé reformy je však odvislý také od momentů, na něž právní řád nemůže. Je třeba převýchovy občanstva i úřednictva. Republikánské zřízení nesmí zůstati pouze na papíře, nýbrž musí přejíti in succum et sanguinem všeho občanstva se všemi toho důsledky.

K objasnění dosahu připojené osnovy podává se níže přehled dosavadní organisace politické správy, jednak v Čechách, na Moravě a Slezsku, jednak na Slovensku; na to budou uvedeny výtky, jež se této správě činily, konečné budou vylíčeny důvody, jež vedly vládu k organisaci v osnovu vtělené.

Správu vnitřní (politickou) obstarávají v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jednak stát, jednak korporace samosprávné (autonomní); korporace samosprávné jsou pak dvojího druhu: jednak korporace samosprávy (místní), územní (obce, okresy, země), jednak korporace samosprávy zájmové (odborové), jež opatřujíce zájmy svých členů, plní tím zároveň i jednotlivé, určité úkoly správní (na př. advokátní, notářské komory, obchodní a živnostenské komory, komory lékařské, nemocenské pokladny, úrazové pojišťovny, honební, živnostenská a vodní společenstva atd.).

Pro vnitřní správu jsou ovšem nejdůležitější A. orgány státu, B korporace územní samosprávy.

Pro organisaci vnitřní správy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku převzatou od Rakouska jest charakteristickým t. zv. dualismus správy, jenž záleží v tom, že na poli správy vnitřní existuje vedle sebe dvojí organismus správní, totiž jednak organismus správy státní, jednak organismus samosprávy (autonomie) územní. Každý z těchto organismů správních jest na druhém organismu zásadně nezávislým, což došlo také výrazu zejména v ustanovení článku 2. lit. b) a c) stát. zákl. zákona ze dne 21. prosince 1867, č. 143 ř. z.; toto ustanovení uznává výslovně možnost kompetenčních konfliktů mezi orgány správy státní a orgány správy autonomní; (nyní srovnati sluší též ustanovení § 2. č. 5 zák. ze dne 2. listopadu 1918, č. 3 sb. zák. a nař. státu Československého).

V celku lze rozeznávati dvě kategorie orgánů státních, jež obstarávají vnitřní správu, a to:

I. jednak povšechné orgány (úřady) státní,

II. jednak zvláštní orgány (úřady) státní.

Povšechné orgány státní obstarávají veškery agendy správy vnitřní, pokud by obstarávání některých odvětví této správy nebylo zvláštními předpisy svěřeno zvláštním orgánům státním neb orgánům samosprávy územní.

Rozsáhlý obor působnosti státních orgánů na poli správy vnitřní vůbec nutné s sebou přináší, že tyto orgány jsou často nuceny opatřovati si také odborné znalosti, potřebné k řádnému a účelnému obstarávání správy vnitřní. Tyto odborné znalosti opatřují si pak státní orgány buď

III. u odborných orgánů, jež zařaděny jsou do vlastní organisace úřadů státní správy, aneb

IV. u poradních sborů, jež stojí mimo vlastní organisaci úřadů státních.

I. Jako povšechné orgány státní fungují: okresní politické úřady (okresní politické správy),

zemské politické úřady (zemské politické správy), ministerstva.

1. Základy organisace povšechných úřadů státních obsaženy jsou v zákoně ze dne 19. května 1868, č. 44 ř. z., který byl, zejména pokud jde o osobní a služební poměry úředníků politické správy, částečně pozměněn a doplněn zákony ze dne 15. dubna 1873, č. 52 ř. z. ze dne 14. listopadu 1886, č. 164 ř. z., a ze dne 31. ledna 1897, c..43 ř. z. a) Jako okresní politické úřady fungují okresní hejtmanství. V čele jich stojí okresní hejtman, ministrem vnitra jmenovaný.

Úřední obvody okresních hejtmanství i jich sídla stanoví se nařízením (§ 10. zák. z r. 1868). Úřední obvody okresních hejtmanství vztahují se zpravidla na obvody dvou neb více okresních soudů. Vzhledem k rozsáhlosti větších obvodů okresních hejtmanství bývají v území některých okresních hejtmanství zřizovány mimo sídlo těchto hejtmanství politické expositury, jež fungují jako politické úřady I. instance pro některou část úředního obvodu dotčeného okresního hejtmanství; zřizování politických expositur děje se nařízením (zákon z r. 1868 se nezmiňuje výslovně o politických expositurách).

Z úředních obvodů okresních hejtmanství jsou vyňaty (§ 4. zákona z r. 1868) obvody měst s vlastním statutem. V obvodu těchto měst fungují jako politické okresní úřady orgány obecní samosprávy, jez nazývají se magistráty.

(Okresních hejtmanství jest nyní v Čechách 104, - kromě toho S politických expositur, na Moravě 36 a ve Slezsku 9. Města s vlastním statutem jsou v Čechách 2 (Praha a Liberec), na Moravě 6 (Brno, Olomouc, Jihlava, Znojmo, Kroměříž a Uh. Hradiště) a ve Slezsku 3 (Opava, Bílsko a Frýdek).

b) Jako zemské politické úřady fungují: pro Čechy místodržitelství se sídlem v Praze, pro Moravu místodržitelství se sídlem v Brně, a pro Slezsko zemská vláda se sídlem v Opavě.

V čele každého zemského politického úřadu stojí podle ustanovení § 2. zákona z r. 1868 zemský šéf (v Čechách a na Moravě místodržitel, ve Slezsku zemský president), jenž jest náčelníkem veškeré politické správy v celé zemi, a jest osobně zodpověden za úřadování své, jakož i za úřadování dotčeného zemského politického úřadu (§ 8. odst. 2. cit. z.). Úřední obvody zemských politických úřadů i jich sídla jsou stanovena přímo zákonem (§ 6. a 7. cit. zák.). Úředním obvodem každého zemského politického úřadu jest vždy celá země.

Zemské politické úřady dohlížejí nad okresními hejtmanstvími a magistráty; v Čechách (nikoliv na Moravě a ve Slezsku) jsou však někteří okresní hejtmani (počtem 13) pověřeni obstaráváním služebního dohledu vždy nad několika soudními hejtmanstvími; tento dohled vykonávají dotyční okresní hejtmani jménem místodržitelovým. Pověření těchto okresních hejtmanů výkonem zmíněného služebního dozoru stalo se v základě § 9. zák. z. r. 1868 a to zvláštním nařízením ministerstva vnitra ze dne 31. července 1868, č. 114. ř. z.; tímto nařízením byly stanoveny také obvody jednotlivých "dohlížejících" okresních hejtmanů (později došlo k nové úpravě těchto obvodů).

2. Obor působnosti politických úřadů okresních a zemských jest neobyčejně rozsáhlý a nad míru rozmanitý. Ve starších, z části dosud platných právních normách, jednajících o kompetenci politických úřadů, setkáváme se ještě s enumerací jednotlivých záležitostí správy politické, jež náležejí ke kompetenci úřadů politických - na př. v nařízení ze dne 19. ledna 1853, č. 10 ř. z. Naproti tomu zákon o organisaci politických úřadů ze dne 19. května 1868, č. 44 ř. z. upouští již od výpočtu jednotlivých agend politických úřadů a uvádí o působnosti zemských politických úřadů v § 3, že do působnosti těchto úřadů náležejí ony záležitosti, které v nejvyšším stupni spadají do působnosti ministerstev v § 3. uvedených; také působnost okresních politických úřadů vyznačuje týž zákon zcela všeobecné (§ 11.).

O tom jak značný jest rozsah jednotlivých agend, přikázaných do působnosti politických úřadů, podává velmi zajímavý obraz podrobný výpočet těchto agend, sestavený ve zprávách komise pro reformu veřejné správy (příl. 2. k 3 výroční zprávě 1914).

Působnost povšechných orgánů státních v oboru správy vnitřní lze všeobecné charakterisovati takto:

Do působnosti politických úřadů (okresních a zemských) náležejí, jak už řečeno, nyní veškeré záležitosti správy vnitřní, t. j. ony záležitosti, jež v nejvyšším stupni náležejí do působnosti ministerstva vnitra, školství a národní osvěty, národní obrany, zemědělství, obchodu, veřejných prací a sociální péče - pokud by některé z těchto záležitostí nebyly přikázány do kompetence zvláštních orgánů státních neb do kompetence orgánů korporací samosprávy územní neb zájmové (odborové).

O pořadu instančním ve věcech vnitřní (politické) správy sluší uvésti:

1. Okresní politické úřady fungují jako úřady I. instance ve všech záležitostech správy vnitřní (politické), pokud by některé z těchto záležitostí nebyly přikázány k rozhodování v I. instanci zemským politickým úřadům neb pokud by rozhodování některých záležitostí nebylo vyhrazeno přímo ministerstvu.

2. Zemské politické úřady fungují pak:

a). buď jako úřad II. instance, rozhodujíce o záležitostech vnitřní správy, o nichž v I. instanci rozhodovaly okresní politické úřady,

b) neb jako úřad I. instance, rozhodujíce o oněch záležitostech, jež jsou jim přikázány k rozhodování v I. instanci.

3. Ministerstva fungují pak:

a) buď jako úřady III. instance, rozhodujíce o záležitostech, o nichž v II. instanci rozhodovaly zemské politické úřady.

b) neb jako úřady II. instance, rozhodujíce o záležitostech, o nichž rozhodovaly zemské politické úřady v instanci I.,

c) neb jako úřady I. instance v záležitostech, jež jsou vyhrazeny rozhodnutí ministerstev v první a poslední instanci.

Jako zvláštní orgány státní zřízeny jsou pro obstarávání určitých, přesně vymezených oborů správy vnitřní tyto úřady:

1. úřady policejní,

2. úřady školské,

3. úřady pro agrární operace.

Dalšími speciálními úřady, jež uvádějí se tu pouze proto,.aby byla patrna rozvětvenost správního ústrojí státního, jsou:

4. úřady horní,

5. úřady patentní,

6. úřady poštovní,

7. úřady železniční,

8. úřady finanční,

9. úřady vojenské.

Základy organisace policejních úřadů jsou vytčeny v císařském rozhodnutí ze dne 10. července 1850, jež bylo publikováno v jednotlivých zemích (na př. v Čechách vyhláškou místodržitele ze dne 1. srpna 1850, č. 142 z. z.). Podle tohoto předpisu náleží vykonávání policie, pokud není jakožto policie místní přikázána obcím, povšechným politickým úřadům.

Zvláštní policejní úřady jsou zřízeny toliko ve větších městech aneb tam, kde toho vyžadují zvláštní poměry místní. Jako zvláštní policejní úřady fungují nyní:

a) policejní ředitelství (srov. min. nař. ze dne 3. srpna 1852, č. 166 ř. z.) v Praze a v Brně,

b) policejní komisařství v Plzni a Mor. Ostravě,

c) pohraniční policejní komisařství v Podmoklech, Chebu a expositura pohraničního policejního komisařství v Bohumíně.

Obvod úřední působnosti policejních úřadů tvoří policejní rayon, jenž určuje se cestou nařizovací a jest po případě širší, nežli obvod města, v němž policejní úřad jest zřízen.

Rayon policejních ředitelství může býti po případě rozdělen na okresy, v nichž jsou pak zřízena okresní policejní komisařství, podřízená přímo policejnímu ředitelství.

Policejní ředitelství jsou podřízena bezprostředně zemským politickým úřadům, policejní komisařství pak příslušným okresním hejtmanstvím, v jichž obvodu jsou zřízena; toliko policejní komisařství v Mor. Ostravě jest podřízeno přímo zemské vládě v Opavě. Nejvyšším policejním úřadem jest ministerstvo vnitra (min. nařízení ze dne 15. února 1870, č. 12 ř. z.).

Záležitosti, jež náležejí do působnosti samostatných policejních úřadů, jsou vytčeny všeobecně v císařském rozhodnutí ze dne 10. prosince 1850, jež bylo publikováno v jednotlivých zemích (na př. v Čechách vyhláškou místodržitele ze dne 14. února 1851, č. 35 z. z.). Působnost policejních úřadů, vytčená v uvedeném rozhodnutí, doznala však později změny potud, pokud záležitosti t. zv. policie místní byly předpisy obecních zřízení, resp. městských statutů přikázány do působnosti obcí.

V celku lze uvésti, ze do působnosti zvláštních úřadů policejních spadají zejména tyto záležitosti:

udržování veřejné bezpečnosti a vnitřního pokoje, záležitosti hlášení cizinců, vydávání průvodních listů (pasů), policie shromažďovací a spolková, policie tisková, policie zbrojní a muniční, jakož i vykonávání bezpečnostních předpisů o třaskavinách, policie divadelní, dozor nad místnostmi zábavními, výkon trestního policejního práva na základě císař. nař. ze dne 20. dubna 1854, č. 96 ř. z., vydávání nálezů na vyhoštění a odstrčení ve smyslu zákona ze dne 27. července 1871, č. 88 ř. z., uvalení policejního dohledu.

Jako zvláštní státní úřady školské fungují za účelem dohledu ke školám:

1. okresní školní rady,

2. zemské školní rady.

V nejnižším stupni vykonávají dohled ke školám národním místní školní rady, jež však nejsou státními úřady.

Základy organisace a kompetence úřadů školských jsou obsazeny v §§ 10.-13. zákona ze dne 25. května 1868, č. 48 ř. z.; podrobnější předpisy o organisaci a kompetenci těchto úřadů obsahují pak zvláštní zákony zemské (zákony o dohledu ke školám) a to: pro Čechy zákon ze dne 24. února 1873, č. 17 z. z., jenž změněn částečně zákonem ze dne 24. června 1890, č. 46 z. z.; pro Moravu zákon ze dne 12. ledna 1870, č. 3 z. z., jenž změněn byl částečně zákonem ze dne 27. listopadu 1905, č. 4 z. z. ex 1906; pro Slezsko zákon ze dne 28. února 1870, č. 18 z. z, jenž změněn byl částečně zákonem ze dne 11. prosince 1890, z. z. č. 3 ex 1891, zákonem ze dne 6. března 1906, č. 15 z. z. a zákonem ze dne 29. května 1907, č. 25 z. z.

O složení školských úřadů obsahují citované zemské zákony podrobné předpisy; jež však se od sebe v mnohém směru různí. Ve všech uvedených třech zemích jsou okresní i zemské školní rady úřady smíšenými, jichž členy jsou:

a) jednak orgány státní,

b) jednak zástupcové místní samosprávy, náboženských společností a učitelstva.

Ze členů okresních školních rad jsou orgány státními: přednosta politického okresního úřadu, pokud nejde o okresní školní rady zřízené v městech se zvláštním statutem, neb ve městech, jež tvoří zvláštní okres školní a okresní školní inspektor.

Ze členů zemských školních rad jsou orgány státními: zemský šéf (v Čechách pak ještě zvláštní vicepresident zemské školní rady), referenti pro administrativní a hospodářské záležitosti školní, a zemští školní inspektoři.

V čele okresní i zemské školní rady stojí předseda, jímž jest:

1. v okresní školní radě: přednosta politického okresního úřadu; předsedou okresní školní rady zřízené v městech se zvláštním statutem neb v městech, jež tvoří samostatný okres školní, starosta,

2. v zemské školní radě: zemský šéf; v Čechách jest podle zákona ze dne 18. dubna 1890, č. 70 ř. z., zřízen vedle zemského šéfa zvláštní stálý vicepresident zemské školní rady.

Všechny školské úřady jsou organisovány dle principu kolegiálního; z kolegiálního projednání jsou vyloučeny toliko záležitosti běžné. Předseda jest oprávněn výkon usnesení, jež dle jeho mínění příčí se zákonu, zastaviti, jsa zároveň povinen předložiti je k rozhodnutí nejblíže vyššímu úřadu školskému. Zemské školní rady jsou v echách dle zákona ze dne 24. června 1890, cís. 46 z. z. a. na Moravě dle zákona ze dne 27. listopadu 1905, čís. 4 z. z. ex 1906 rozděleny na dva odbory (sekce) český a německý, z nichž každý jest oprávněn činiti v mezích oboru své působnosti samostatné usnesení; kromě schůzí jednotlivých odborů konají se ovšem pro určité záležitosti také schůze plenární.

Okresní školní rada zřízena jest zpravidla pro tak zv. školní okres, jenž zásadně kryje se s obvodem okresu politického; zákon připouští však výjimky z této zásady (srov. zejména zákony o dohledu ke školám pro Čechy z r. 1870, §§ 21., 22., 28., pro Moravu z r. 1905, § 19.). Působnost zemské školní rady vztahuje se vždy na celou zemi. Zemské školní rady jsou zřízeny v sídle zemského politického úřadu, tedy v Praze, Brně a Opavě.

(Školních okresů jest v Čechách 123, na Moravě 62, ve Slezsku 12).

Do působnosti školských úřadů náleží vykonávati dohled ke školám a to: do působnosti okresních školních rad náleží výkon dohledu ke školství národnímu, do působnosti pak zemských školních rad kromě toho také výkon dohledu k ústavům pro vzdělání učitelů a učitelek, jakož i dohled ke školám středním.

Úřady tyto zřízeny jsou na Moravě a ve Slezsku a to za účelem provádění zákonů o zcelování pozemků, o dělení společných pozemků a úpravě společných užívacích a správních práv na těchto pozemcích, a o očistění lesní půdy od cizích enkláv.

Základy organisace a kompetence těchto úřadů jsou obsaženy v říšských zákonech ze dne 7. června 1883, č. 92, 94 a 93 ř. z. Podrobnější předpisy o organisaci a kompetenci těchto úřadů obsahují zákony zemské a to: pro Moravu: zákon ze dne 13. února 1884, č. 30 z. z., jenž byl částečné změněn zákony ze dne 22. července 1892, č. 65 z. z. ze dne 18. května 1896, č. 57 z. z a ze dne 14. května 1810, č. 52 a 53 z. z. dále zákon ze dne 13. února 1884, č. 31 z. z. a zákon z téhož dne č. 32 z. z; pro Slezsko: zákon ze dne 28. prosince 1887, č. 12 z. z. ex 1888, jenž byl částečně změněn zákony ze dne 18. května 1896, č. 35 z. z. a ze dne 7. listopadu 1912, č. 66 z. z. dále zákon ze dne 28. prosince 1887, č. 13 z. z. a zákon z téhož dne č. 14 z. z.

Jako úřady pro agrární operace fungují na Moravě a ve Slezsku:

1. místní přísežní komisaři, jmenovaní po případě i z osob. jež nejsou státními úředníky,

2. zemská komise pro agrární operace zřízena u politických úřadů zemských, složená jednak z úředníků státních, z nichž určitý počet musí náležeti stavu soudcovskému, jednak z členů zemského výboru; předsedou této komise jest zemský šéf.

U ministerstva orby jest pak zřízena ministerská komise pro agrární operace, složená obdobně jako zemská komise.

Působnost zemské komise vztahuje se vždy na celou zemi. Na Moravě zřízena jest zemská komise pro agrární operace v Brně, ve Slezsku pak v Opavě.

Do působnosti místních komisarů náleží provádění zákona o zcelování pozemků a zákona dělení společných pozemků, do působnosti zemské komise pak kromě toho také ještě provádění zákona o očistění lesní půdy od cizích enkláv.

Zemské komise pro agrární operace jsou smíšené úřady, v nichž jsou zastoupeny jak orgány správy státní, tak i orgány samosprávy místní (zemské). Tyto komise rozhodují v gremiálních sezeních.

Úřady pro agrární operace fungují v záležitostech přikázaných do jich působnosti jako instance (t. j. orgány rozhodující) a to místní komisaři jako instance I., zemská komise jako instance II.; jako instance III. funguje ministerská komise.

Tito odborní rádcové jsou po stránce organisační včleněni jako součást státních úřadů; nejsou tedy sami samostatnými úřady státními a nemají tudíž práva rozhodovati v záležitostech správních, nýbrž jsou povoláni pouze k tomu, aby podávali úřadům, k nimž jsou přičleněni, dobrá zdání v záležitostech svého oboru; některé z těchto orgánů jsou vedle toho povolány též k tomu, aby konaly jisté funkce výkonné z rozkazu úřadu, jemuž jsou přiděleny (na př. úřady cejchovné, živnostenští inspektoři). Státní úřad, jemuž jsou odborné orgány přičleněny, opatřuje si prostřednictvím těchto odborných orgánů odborné znalosti, jichž potřebuje pro své rozhodování; rozhodnuti činí však vždy státní úřad správní, nikoliv odborné orgány.

Odborné orgány, jež jsou součástkou státních úřadů I. instance jsou zastoupeny jednotlivci; z odborných orgánů včleněných k státním úřadům II. instance jsou některé orgány zastoupeny rovněž jednotlivě i, některé orgány jsou vsak organisovány kolegiálně.

Z odborných orgánů sluší uvésti:

jichž organisace jest upravena zákonem ze dne 30. dubna 1870. č. 68 ř. z., který byl později, pokud jde o služební poměry odborných orgánů změněn zákony ze dne 24. listopadu 1876, č. 137 ř. z., ze dne 5. ledna 1896, č. 17 r. z. a ze dne 27. září 1901, č. 148 ř. z. Za účelem provádění zdravotního zákona ze dne 30. dubna 1870, č. 68 ř. z., fungují jako zdravotní odborné orgány státních úřadů tyto orgány:

a) při okresních hejtmanstvích, jež jsou zároveň zdravotními obvody, zeměpanský okresní lékař, po případě též zvláštní zeměpanský okresní zvěrolékař, podřízení přednostovi okresního hejtmanství; v městech s vlastním statutem ustanovuje obec sama odborné zdravotní orgány pro záležitosti, které při okresních hejtmanstvích náležejí k poradné působnosti shora zmíněných státních orgánů zdravotních;

b) při zemských politických úřadech jest zřízena jakožto odborný zdravotní orgán zemská zdravotní rada, jež podřízena jest zemskému šéfovi; členy její jmenuje jednak vláda, jednak zemský výbor; mocí svého úřadu jest členem jejím též zemský zdravotní referent, jenž jest orgánem státním.

K provádění zákona lesního (cís. pat. ze dne 3. prosince 1852, č. 250 ř. z.) jsou politickým úřadům přidány zvláštní odborné orgány, t. zv. lesní technický personál; tyto orgány vykonávají dohled nad lesy, přikázaný politickým úřadům.

Organisace lesního technického personálu politických úřadů jest upravena ministerským nařízením ze dne 1. listopadu 1895, č. 165 ř. z., lesní technický personál jest přikázán jednak okresním politickým úřadům a to v ten způsob, že v úřední obvody několika okresních hejtmanství tvoří zvláštní obvod lesní inspekce, jednak zemským politickým úřadům (obvodů lesní inspekce jest v Čechách 14, na Moravě 5 a ve Slezsku 2).

Pro záležitosti hrazení bystřin (zákon ze dne 30. června 1884, č. 117 ř. z. a zákon ze dne 7. února 1888, č. 17 r. z.), jest zřízen zvláštní technický orgán. t. zv. sekce lesnicko-technického oddělení při ministerstvu orby (zemědělství) se sídlem na Král. Vinohradech, jejíž působnost vztahuje se na Čechy, Moravu a Slezsko; tato sekce má expositury v Brně a Opavě.

Tyto orgány přidány jsou politickým úřadům jako zvláštní orgány výkonné, aby obstarávaly technické funkce potřebné k výkonu státního dohledu na míry a váhy, zejména aby opatřovaly míry a váhy úředním znakem. Organisace jejich spočívá na zákonné ze dne 31. března 1875, č. 43 ř. z., a ministerské nařízení ze dne 3. dubna 1875, č. 45 ř. z.

Cejchovními orgány jsou: