Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Nutnost reformy veřejné správy uznávána byla všeobecně již v bývalé monarchii a jsou v dobré paměti pokusy v tomto směru vykonané.

Podstatnou vadou všech těchto snah bylo však, že otázka tato nebyla řešena z hlediska skutečné věcné potřeby, nýbrž z příliš jednostranného zájmu politického a vědomí toto bylo hlavní příčinou zamítavého stanoviska, jež zaujal český národ i proti takovým změnám, jež by nesporné byly odstranily mnohé, všeobecně pociťované vady veřejné správy.

Nemůže býti sporu o tom, že způsob veřejné správy, který na dobu svého vzniku byl poměrně velmi pokrokovým, přežil se v mnohém směru za dobu delší poloviny století a ze hlavní jeho vady těžkopádnost, strnulost, nákladnost a časté kompetenční spory mezi úřady státními a samosprávnými, jež věc zdržovaly a řízení zatěžovaly, čím dále tím více poukazovaly na nutnost nápravy. Ale kdyby ani těch nebylo, nevystačilo by se se starými útvary již proto, že agenda ohromně vzrostla a jest velmi mnohotvárnou.

Republika Československá, vzniknuvší jako nový samostatný útvar státní, převzala - přirozeně - celou organisaci veřejné správy tak, jak byla v bývalé monarchii se všemi jejími přednostmi i vadami a stojí před nutností provésti potřebné reformy nejen proto, aby odstranila staré vady ale také proto, aby uskutečnila jednotnost správy na celém svém území. Skutečný stav nynější, kdy jednotlivé části republiky mají veřejnou správu státní organisovanou na dvojích zákonech (rakouských u uherských) a samosprávu zřízenou podle trojích zákonů zemských a zákonů uherských, dal se udržeti jen na přechodnou dobu.

Dosavadní stav veřejné správy vylíčen jest podrobně ve zprávě, kterou vláda předložila ústavnímu výboru a jež jest připojena. Stačí proto poukázati na důvody snesené v této obsáhlé a cenné práci. Předloženým zákonem mají v podstatě býti splněny tyto základní zásady: Veřejná správa má býti postavena na základy demokratické a občanstvu má být zabezpečen rozsáhlý vliv na veřejnou správu a poskytnuta možnost vyvíjeti širokou činnost pro hospodářský, sociální a kulturní pokrok obyvatelstva ve správních územích. Dvojitost správy má byt odstraněna sloučením státního ústrojí správního se živlem občanským tím, že nové úřady župní i okresní budou úřady smíšenými sestávajíce ze sborů volených a z úředníků státních.

Tímto způsobem má býti docíleno účelné součinnosti obou těchto dosud ostře od sebe oddělených orgánů veřejné správy a zvláštním zákonem o správním soudnictví u úřadů okresních a župních, na nějž osnova §§ 58 a 93 se odvolává, povoláno jest občanstvo k rozhodující činnosti ve správním soudnictví v rozsahu dosud nikde neuskutečněném. Při posudku celé obmýšlené reformy veřejné správy je proto třeba bráti v úvahu zároveň i tuto osnovu zákona bez něhož by celé dílo bylo kusým a nedokonalým.

Vzájemné prostoupení státního ústrojí správního s živlem občanským uskutečněné v podstatě tím, že předsedové nových úřadů jsou úředníky státními mohlo by vésti na první pohled k mylnému úsudku, že obmyšlená reforma veřejné správy jest - do jisté míry - obmezením dosavadní samosprávy. Ve skutečnosti není však tomu tak proto, že nynější rozsah působnosti samosprávných svazků jest zachován a jen přesunut na orgány jiné, při čemž zabezpečen jest státní správě přiměřený vliv v zájmu jednotnosti a jednoduchosti celé veřejné správy.

Samospráva v našem starém slova smyslu vykonala svůj úkol v celku skvěle a bude v historii vždy její činnosti a úspěchů vděčně pamatováno. Musí-li ustoupiti novým útvarům vyhovujícím lépe potřebám nového státu, jest to jen důsledek světodějných událostí, jež národu československému daly uskutečniti nejkrásnější jeho tužby po plné a nejrozsáhlejší samosprávě.

Státní samostatnost národa československého jest skutečným vyvrcholením jeho samosprávy.

Uvozovací články zákona o zřízení župních a okresních úřadů obsahují v podstatě opatření, jež jsou nutna pro přechodnou dobu. Provedení zákona musí předcházeti řada přípravných opatření a je nutno účinnost zákona položiti do doby, až opatření tato budou vykonána. Ponechává se proto vládě, aby nařízením určila, kdy zákon tento nabývá účinnosti a kdy a které nové zřízené úřady zahájí svoji činnost. (Čl. 1. a 2.)

Poněvadž tato reforma správy zasahuje i do jiných oborů správy, zvláštními zákony upravených, zůstaveno jest nařizovací mocí vlády, aby až do další úpravy, jež provedeno bude příslušnými zákony, zařídila vše čeho třeba, aby nenastaly nikde poruchy. (Čl. 3. a 4.)

Článek 5. upravuje v zásadních rysech kompetenci nových úřadů v porovnání se stavem dosavadním.

Článek 6. dává vládě právo odstraniti některé dnes již přežilé výsady městských obcí, jichž zejména na Slovensku je poměrné velmi mnoho.

Článek 7. upravuje prozatím zásady instančního postupu.

Podrobná úprava zákonem jest nevyhnutelna.

Zásada článku 8. jest přirozeným důsledkem toho, že unifikace zákonodárství nedá se provésti rychle a překotně.

Požadavek článku 9. jest samozřejmým a bude jen v sídlech úřadů župních vyžadovati značnějších finančních obětí obcí, které však budou jistě odškodněny výhodami z toho plynoucími.

§ 1. vytyčuje působnost a vzájemný poměr nových úřadů ve vnitřní správě.

§ 2. poukazem na zvláštní přílohu zákona stanoví místní obvody úřadů župních a ponechává nařizovací moci vládní stanovení obvodů a sídel úřadů okresních v území župy z důvodů účelnosti a hospodárnosti.

Poněvadž je pravděpodobno, že z téhož důvodu bude třeba provésti některé menší změny v hranicích obvodů, ponechává se vládě, aby podle potřeby nařízením provedla nutné menší změny. Ostatní ustanovení tohoto paragrafu vyplývají z přirozené povahy věci.

Příloha A, která jest součástkou tohoto zákona, nevyžaduje zvláštního výkladu. Jen tolik třeba připomenouti k § 3., že město Praha, jako hlavní město republiky, nemůže býti pojato organicky do svazku župního a že pro jeho správu a k zajištění jeho všestranného a úspěšného rozvoje je třeba zvláštní zákonné úpravy. Rovněž i úprava obvodů pro různá zájmová veřejnoprávní sdružení (jako jsou na př.: obchodní komory), bude provedena podle skutečné potřeby.

§§ 4. a 5. určují obory působnosti nových úřadů na podkladě dosud platných zákonů. Je přirozeno, že ustanovení toto ponechává široké pole další zákonodárné činnosti. která je nutna v zájmu sjednocení správy v celé republice.

Rovněž tak i ustanovení § 6. nutno pokládati za přechodné a nová úprava cestou zákona bude nutna v rámci celkové unifikace zákonů na Slovensku, zatím z uherského práva převzatých.

§ 7. stanoví, že předsedou okresního úřadu je okresní náčelník a župního úřadu župan. Oba jsou úředníci státní. Tím není řečeno, že zejména župany nemohou býti jmenovány osoby z kruhů občanských mimo stav státních úředníků, ale osoby takové stávají se tímto jmenováním státními úředníky a podléhají pak všem předpisům pro státní úředníky platným. Ustanovením, že veřejná služba odborná upravena bude zvláštními zákony, vyslovena jest potřeba zákonné úpravy odborných úřadů při úřadech župních, zejména státní služby technické, zdravotní, zvěrolékařské a lesnické. Tato úprava muže býti provedena jen se šetřením jednotnosti veřejné správy a v rámci úřadů tímto zákonem zřízených.

Ustanovení § 8. jest nutným důsledkem povlovného a nerušeného přechodu ze starých správních útvarů v nové; zákonodárné moci vyhrazeno jest tu plné právo kontroly nad opatřeními vlády.

Postupně jak budou nové úřady uváděny v život, provedena bude likvidace úřadů a sborů dosavadních. Důležitá otázka jmění dosavadních korporací řeší se při tom krátkým, pro všecky případy účelným způsobem. Všecko jejich jmění (aktiva i pasiva) přejde do vlastnictva státu. Při tom zůstanou práva třetím osobám na něm váznoucí zachována a je-li jmění takové věnováno určitým účelům, zůstane jim i nadále zachováno.

Stát odevzdá převzaté jmění po provedení reformy do vlastnictví nebo správy těm sborům, které nastoupí na místa bývalých. Ochrana proti přesunům při změně obvodů je v zákoně jasně vyjádřena.

Obtížná otázka převzetí zaměstnanců nynější samosprávy do služeb státních rozřešena jest § 10. Státní správa nemůže převzíti je s nároky, jež by podstatně lišily se od služebních podmínek zaměstnanců státních.

Poněvadž však nelze připustiti, aby dotčení byli na svých dosud nabytých právech zkráceni, ukládá zákon určitým novým korporacím a útvarům, aby ze svých prostředků hradily jim rozdíl, vyplývající z vyšších služebních - po případě - zaopatřovacích požitků nad služební resp. zaopatřovací požitky, jež po přestupu do státní služby náležeti jim budou jako úředníkům státním podle zařadění.

Při tom přicházejí k platnosti jen ty služební požitky, jichž úprava stala se nejpozději do 15. února 1920 a počítají se do nich služné, místní po případě činovní přídavky, příbytečné jen tehdy, je-li náhradou za tyto přídavky.

Nově zřízené sbory mohou závazek ten plně nebo z části odmítnouti, avšak jen tehdy, jde-li o úpravy, které byly provedeny způsobem mimořádným a jsou ve značném nepoměru k služební době a způsobilosti se zřetelem k rovnocenné službě státní.

Tím má býti umožněno, aby o úpravách, jež staly se pod vlivem poměrů způsobem, který neodpovídal skutečné potřebě, znovu bylo uváženo a rozhodnuto. Není pochyby, že může se tu jednati jen o případy výminečné.

Ostatní ustanovení tohoto paragrafu nepotřebuje vysvětlení.

Jen to nutno podotknouti, že za úředníky a zřízence zkušených autonomních korporací pokládati sluší, vyjímajíc učitelstvo národních škol (obecných i měšťanských), i úředníky a zřízence ústavů, fondů nebo podniků, jež byly oněmi zrušenými korporacemi zřízeny, nebo jejich personálem spravovány.

Ustanovení zákona o župním zastupitelstvu jsou podrobná a jasná tak, že není třeba k nim vysvětlivek.

Jedině o § 19. budiž připomenuto, že účelem jeho jest, aby opětným svoláním schůze, z nichž třetí může jednati a se usnášeti bez ohledu na počet přítomných, byl zabezpečen hladký chod agendy župního zastupitelstva i tehdy, kdyby nepochopitelná - ale nikoli nemožná - netečnost členů byla tomu překážkou. Ustanovení toto připouští, aby svolání schůze druhé mohlo býti zároveň i svoláním schůze třetí tak, že by schůze třetí konala se - nesešel-li se dostatečný počet členů - po uplynutí na př. jedné hodiny a usnášela by se pak bez ohledu na počet přítomných. V takových případech, kde by se objevila toho potřeba pro neúčast členů, doporučoval by se vždy tento způsob svolávání druhé i třetí schůze zároveň proto, aby nenastala zbytečná ztráta času, jak pro jednání zastupitelstva, tak pro jednotlivé jeho členy.

§ 23. má zvláštní ustanovení o tom, kdy ten, kdo předsedá schůzi župního zastupitelstva může hlasovati.

Zásadou jest, že předseda nehlasuje a že úředníci mající právo hlasovací, nehlasují při volbách.

Toto ustanovení jest důsledkem zásady poměrného zastoupení, která měří stranám podle výsledku volby. Poněvadž úředníci nejsou skupinou vyšlou ze zápasu volebního, nemají ani při volbách, jež provádí župní zastupitelstvo (volba výboru, komisí) býti do něho zatahováni a to také proto, že mají již zastoupení v župním výboru podle § 26.

Je však možno, že při volbě konané župním zastupitelstvem bude předsedati člen župního výboru ustanovený k tomu županem podle § 17. a tu by neodpovídalo zásadám poměrného zastoupení, kdyby zbaven byl práva při volbě hlasovati; proto zákon v tomto případě dává i předsedajícímu právo hlasovati. Ustanovení § 24. má zabezpečiti jednotnost zásad jednacích řádů pro všecka župní zastupitelstva a výbory.

§ 26. o župním výboru ustanovuje, kteří úředníci župního zastupitelstva mohou účastniti se schůzí župního výboru a že právo hlasovati náleží z pravidla jednomu, nejvýše dvěma úředníkům, jež župan určí.

Toto právo úředníků má býti výrazem jejich zvýšené odpovědnosti a má pravidelně náležeti jen jednomu úředníkovi, patrně referentovi o projednávané věci.

§ 28 K usnadnění správy a k výkonu některých oborů své působnosti může župní zastupitelstvo zříditi zvláštní výbory (komise) a členové jich mohou býti i z občanů, kteří nejsou členy župního zastupitelstva, jsou však v župě usedli. Až rozvine se činnost žup, bude toho zajisté ke zjednodušení a účelnému uspořádání správy župních ústavů a zařízení používáno.

§ 29. jedná o podjatosti celkem obdobně jako jest tomu v obecním zřízení.

§ 30. jasně vyznačuje, co je vlastním úkolem župního zastupitelstva a dává mu dostatek možnosti k činnorodé práci. Ustanovení, ze župním zastupitelstvům nepřísluší jednati o věcech politických jest jen zdůrazněným výrazem potřeby plodné činnosti ve smyslu následujícího § 31. Obyvatelstvo republiky bude míti při plné svobodě tisku a shromažďovací vždycky dost příležitosti, vysloviti se o otázkách politických a není proto třeba jimi, vedle sborů zákonodárných, ještě jiné volené sbory zatěžovati.

Působnost hospodářská a správní jest v zákoně vymezena velmi široce a rozvoj její závisí od správného pochopení potřeb veřejné správy a zájmů obyvatelstva župy. Ustanovení o tom, jak mají býti opatřeny potřebné k tomu prostředky a jak má býti vedeno hospodářství v župě, jejích ústavech a podnicích jsou jasná a nevyžadují zvláštního výkladu, zabezpečují opatření úhrady potřebných a řádně schválených nákladů a poskytují nejširší možnost ochrany těm, jichž zájmů nebo práv dotýkají se usnesení o poplatcích, dávkách, příspěvcích nebo naturálních plněních a o předpisech prováděcích.

Jen k § 49. o finančních komisích budiž připomenuto, že župní zastupitelstvo usnáší se o tom, kolik členů má míti finanční komise a že polovinu tohoto počtu župní zastupitelstvo volí a druhou polovinu jmenuje ministr vnitra. Při tom musí více než polovina členů finanční komise sestávati z osob, jež nejsou členy župního zastupitelstva; ostatní členové mohou býti z členů zastupitelstva. Z toho vyplývá, že župní zastupitelstvo, volíc polovinu členů komise, musí aspoň jednoho člena voliti z osob, jež nejsou v župním zastupitelstvu, ale může i všecky ostatní zvoliti z občanstva.

Zákon ustanovuje, že členové finanční komise mají býti odborníky.

§ 52. Usnesení zastupitelstva o tom, béře-li županovu zprávu na vědomí jest projevem souhlasu nebo nespokojenosti s jeho činností. Z té příčiny nelze připustiti, aby úředníci, kteří podle § 20. mají právo hlasovati, při tom hlasovali.

Má-li župní zastupitelstvo své vlastní ústavy nebo podniky, může se usnésti, zda pro správu jich je třeba ustanoviti zvláštní personál a usnáší se pak, jaká místa a s jakými požitky mají býti k tomu konci systemisována. Usnesení o tom podléhá schválení županovu. Jmenování úředníků a zřízenců provádí župní výbor se schválením županovým.

Účelem tohoto ustanovení jest sesíliti záruku nepředpojatého postupu při stanovení míst, platů a výběru osob. Předepsaný ohled na osoby zaměstnané dosud v ústavech a podnicích zrušených korporací, má zabezpečiti vhodné umístění jejich personálu se zárukou postavení a platů obdobných zaměstnancům státním, ovšem za stejných podmínek, to jest, bude-li dotyčný zaměstnanec vyhovovati podmínkám pro systemisované místo usneseným.

§ 55 Právo, jež tímto paragr. dává se županovi, má zabrániti poruchám, jež by mohly vzniknouti v hospodářství župy, kdyby župní zastupitelstvo z jakýchkoli důvodů nesplnilo povinností zákonem mu uložených. Plné zabezpečené právo stížnosti členům dotčeného zastupitelstva jest obranou proti zneužívání moci županovy.

2. Působnost normotvornou župních zastupitelstev jasně vymezuje § 56. a v odstavcích b) a c) ponechává široké pole činnosti. Požadované potvrzení ministerstva vnitra (§ 57.) má zabezpečiti při tom jednotnost vůdčích zásad u všech župních zastupitelstev.

3. Důležitou působnost ve správním soudnictví vykonávati budou župní zastupitelstva jurisdikčními senáty podle zvláštního zákona, který ústavní výbor zároveň předkládá.

4. Působnost poradní vyslovena jest § 59. a kromě toho i § 30.

§ 60. dává županovi dalekosáhlou, v zájmu státu však nutnou moc, udržující župní zastupitelstvo, župní výbor i komise v mezích působnosti vytčených zákonem a ustanovuje krátkou lhůtu, v níž ministerstvo vnitra rozhodne o zastaveném usnesení. Aby průtahem nemohlo býti usnesení ve svém očekávaném účinku anulováno, ustanovuje se, že v odpor vzaté usnesení zůstane v platnosti, nerozhodne-li ministerstvo do 4 neděl. Ministerstvo je však i samo oprávněno usnesení župního zastupitelstva, výboru nebo komise zrušiti.

Bylo-li zrušeno usnesení takové, musí v nejbližší schůzi toho sboru, jehož usnesení bylo zrušeno, podána býti o tom úřední zpráva. Každý člen sboru toho má pak právo nastoupiti stížností k nejvyššímu správnímu soudu; lhůta počíná dnem, kdy stalo se v dotčeném sboru úřední sdělení.

Některé obory působnosti župních zastupitelstev podle § 31. budou takového významu, že budou zasahovati do zájmů obyvatelstva více žup. Budou to na př. otázky vodohospodářské, elektrisační, komunikační a podobné, jichž řešení bude nutno prováděti ze širšího hlediska. Jeví se proto potřeba učiniti opatření, aby členové takových župních zastupitelstev měli na výkon těchto oborů činnosti společný vliv. Tomu mají vyhověti ustanovení § 63.

Podle § 63. jsou takovými obory působnosti ve smyslu § 31. jen ty, které:

1. přesahují svým významem rozsah a potřeby jednotlivých žup.

2. dotýkají se větší části území zemského župního svazu,

3. nemají důležitosti celostátní.

Poněvadž je nutno zachovati možnost, aby činnost župních svazů přizpůsobila se potřebám doby, nelze obor působnosti župních svazů zákonem podrobně vymeziti. Ponechává se proto vládě, aby nařízením provedla potřebnou úpravu ovšem v mezích § 63.

§ 64. jedná o orgánech, jež budou vykonávati působnost svazu. Vyslovena je zásada, že volby do zemského župního sboru i do zemského svazového výboru vykonávají se podle zásady poměrného zastoupení a podle zákona o volbách župních zastupitelstev, jehož předpisů užito bude obdobně. Podrobná úprava volebního řádu provedena bude nařízením vlády.

Zemský župní sbor rozestoupí se zvolením 8členného výboru na sbory dva a to na zemský svazový výbor a na zemský svazový sbor dozorčí. Onen bude výkonným orgánem zemského župního svazu pro výkon jeho činnosti, tento sborem kontrolním, jemuž zejména ve finančním hospodářství zemského župního svazu náleží rozhodující vliv. Účast státních úředníků v zemském výboru i dozorčím sboru svazovém odpovídá obdobným ustanovením o župních zastupitelstvech i výborech a sleduje i zde týž účel, úzký a stálý styk volených zástupců občanstva se státní správou.

§ 67. zabezpečuje ministerstvu vnitra přiměřený a potřebný vliv na činnost zemských župních svazů s ohledem na zájmy a potřeby celostátní.

§ 68. umožňuje pro menší úkoly, než jsou ty, jež označuje § 63., na které by však jednotlivé župy samy o sobě nestačily, nebo které byly by jen několika župám společné, aby 2 nebo i více žup se sdružily a společně úkoly takové vykonaly. Požadovaný souhlas ministerstva vnitra jest tu samozřejmou potřebou dozoru státní správy.

Tato část zákona (o zemských župních svazech) jest výslednicí kompromisu mezi spornými názory o potřebě zachovati samosprávu zemí a může býti jen se zřetelem k tomu správně posuzována. Není-li do podrobnosti propracována, dlužno to přičísti všeobecnému přesvědčení, že nutno ponechati budoucímu vývoji, aby rozhodl o tom, bude-li svazů těch a v jakém rozsahu potřeba a poskytnouti rozvoji jejich činnosti s dostatek pružnosti.

U každého okresního úřadu, vyjímajíc ty, jež zřízeny jsou jen pro obvod měst uvedených v § 3., měst municipálních nebo měst s regulovaným magistrátem, bude zřízen okresní výbor, skládající se z 8 členů, volených na 4 roky podle zákona o volbách župních zastupitelstev a okresních výborů.

Členství v okresním výboru (§ 71.) zaniká ze stejných důvodů, jež mají za následek zánik členství v župním zastupitelstvu. Jen rozhodnutí o tom, nastává-li ztráta členství tím, že vzejde neb dodatečně na jevo vyjde nějaká okolnost, pro kterou by clen ani původně nebyl volen a nebo když člen z důvodů nízkých a nečestných přestal býti příslušníkem strany, z jejíž kandidátní listiny byl zvolen, nečiní volební soud, nýbrž župan s konečnou platností. Úchylka tato jest proto, že zákonem o volebním soudu nebyla kompetence v příčině voleb do okresního výboru svěřena soudu volebnímu, nýbrž ponechána byla úřadům správním. Opravným prostředkem proti rozhodnutí župního úřadu jest stížnost k nejvyššímu správnímu soudu. Podrobnosti o řízení při rozhodování o ztrátě členství, zejména povinnost poskytnouti dotčenému členu možnost, aby se vyslovil, budou upraveny zvláštními předpisy.

Důvody pro hlasovací. právo úředníků zpravidla ovšem jednoho - v okresním výboru jsou tytéž jako u výboru župního.

Ustanovení o předsedovi okresního výboru, který nazývá se okresním náčelníkem, (§§ 72. a 73.) vyslovují tytéž zásady, jež platí pro župana. Rovněž o schůzích okresního výboru platí obdobně táž ustanovení jako o schůzích župního zastupitelstva.

§ 76. ustanovuje, že pro okresní výbory platí obdobně také zásady těchto paragrafů o župním zastupitelstvu: § 19. o znovusvolávání schůzí, nesejde-li se dostatečný počet členů, § 22. o veřejnosti nebo tajnosti schůzí.

§ 23. o potřebném počtu členů k usnášení, o hlasování, o právu předsedy hlasovati a o tom, kdy úředníci, mající právo v okresním výboru hlasovati, nehlasují, § 25. o zápisu § 28. o možnosti zřizovati zvláštní výbory (komise) § 29. o podjatosti a § 62. o nárocích členů okresního výboru na náhradu jízdného a skutečných výloh, která ovšem vyplácena bude na účet okresu.

Vyžadované schválení županovo pro usnesený jednací řád (§ 77.), má zabezpečiti jednotnost zásad jednacích řádů všech okresních výborů v župě.

1. Působnost hospodářská. Tato shoduje se celkem s působností okresních zastupitelstev v Čechách s obmezením, že může býti zmenšena tím, že některé obory činnosti pojme župní zastupitelstvo do své působnosti.

Opatřování náhrady nákladů (§ 79. a 80.) vzniklých z činnosti okresních výborů. děje se podle stejných zásad jako u zastupitelstev župních.

Zmínky zasluhuje § 84., který umožňuje, aby okresní výbor se schválením župního výboru a župana se usnesl, že zavádí pro své hospodářství dvouleté správní období. Této možnosti bude v praksi užíváno asi jen výminečně a sotva by se doporučovalo, aby okresy téže župy měly různá správní období. O finanční komisi (§ 88.) platí totéž co bylo řečeno o finanční komisi v župách.

Okolnost, že okresy v Čechách sdružily se ve svazy elektrárenské pro výrobu a rozvod elektrické energie, a že v akci elektrárenské již daleko pokročily, vedla k tomu, že do § 78. bylo pojato jako odstavec 4. a 5. zvláštní ustanovení, jež umožňuje, aby okresy, jež leží i v různých župách mohly se sdružovati. Tím má býti zabezpečeno, aby ve velmi cenných pracích elektrisačních, jež okresy již podnikly, nenastala nejistotou budoucí úpravy žádná stagnace, nýbrž aby mohlo býti v nich na daných podkladech i nadále pokračováno.

2. Působnost pomocná jest nutným doplňkem činnosti župních zastupitelstev.

3. Působnost jurisdikční a poradní jest obdobná jako u župních zastupitelstev.

Důležitým jest i ustanovení § 99. Ustanovení to sleduje cíl, aby dozorčí kompetence, jež dosud příslušely autonomním korporacím (okresnímu zastupitelstvu) výboru (nebo zemskému výboru) byly v mezích daných potřebami státu vzhledem k nutnosti vhodného a účelného dozoru zachovány. Ovšem výboru nebylo tajno, že tu jde vlastně o ustanovení přechodné, a že bude úkolem budoucího zákonodárství, aby v krátké době provedlo potřebnou jednotnou úpravu.

Naposled nutno se zmíniti i o nomenklatuře zákona. Osnova užívá slova župní úřad, župan, župní zastupitelstvo. Župním úřadem se myslí celý souhrn orgánů obstarávajících správu župní, tedy i orgány úřednické i orgány volené. Kde mluví osnova o županovi, má na mysli element úřednický, v jehož čele stojí jako šéf župan. Župním zastupitelstvem jest pak oproti županovi myšlen souhrn orgánů volených.

Osnova o župních a okresních úřadech jest prvým krokem k nutné reformě veřejné správy. Bude úkolem vlády, aby demokratický obsah reformy této zabezpečila vhodným prováděním. Zejména vážné úkoly budou vzcházeti přednostům nových úřadův, jako předsedům sborů volených a bude třeba jemného taktu, aby harmonické spolupůsobení, jež zákonem jest obmýšleno, bylo zabezpečeno.

Kromě toho bude však potřeba pronikavými reformami ve vnitřní organisaci úřadů odstraniti nadbytečný formalismus a celý chod veřejné správy učiniti, při zachování důkladnosti a přesnosti, svěžejším a lehčím. Že bude k tomu třeba správného pochopení úřednictva pro potřeby doby a všestranné jeho péče o vybudování dokonalé veřejné správy, jest samozřejmo. To samo o sobě však by nepostačilo, kdyby občanstvo nebylo si vědomo - kromě svých práv oproti státní správě - také svých povinností oproti svému státu.

Vážná a hluboká pravda jest ve slovech našeho prvního presidenta: "Podstata demokracie je v administraci a samosprávě".

Ústavní výbor navrhuje, aby schválena byla přiložená osnova zákona.