Národní shromáždění československé 1918 – 1920

18. § 483 zní v odstavci 1.: »Bylo-li odvolání v čas podáno, doručí soud odvolací spis neb opis soudního protokolu, který zastupuje odvolací spis, odpůrci odvolatelovu a oznámí mu spolu odvolací soud. Pozdě vznesená odvolání odmítne procesní soud první stolice. Chce-li odpůrce odvolatelův použíti v odvolacím řízení k vyvrácení důvodů uvedených v odvolacím spise nových, ještě nepřednesených skutečností nebo důkazův, oznámí je v konečné lhůtě osmi dnů po tom, kdy obdržel odvolací spis, procesnímu soudu přípravným podáním anebo, je-li tu podmínka § 482 odst. 1., prohlášením do soudního protokolu, jinak jsou skutečnosti a důkazy ty vyloučeny.

U soudu podrží se první vyhotovení odvolání nebo zápis o něm.

Došlo-li v čas oznámení v odstavci 1. zmíněné, anebo prošla-li lhůta k tomu marně, předloží soud bez prodlení spisy odvolacímu soudu.«

19. V § 486 odpadá poslední věta.

20. § 487 zní:

»Jeví-li se již, když se nařizuje rok, potřeba toho, aby byla v odvolacím jednání zjištěna pravdivost jednotlivých tvrzení, která byla uvedena v odvolacím spise nebo v přípravném podání a o něž se opírá odvolání, aby byly opakovány důkazy provedené v první stolici, nebo provedeny důkazy v první stolici jen nabídnuté, nebo podle § 489 přípustné, obešle předseda odvolacího senátu pojmenované svědky nebo znalce již vyslechnuté nebo ty, kteří mají býti vyslechnuti, vyzve strany, aby se dostavily, bude-li snad třeba je vyslechnouti, a opatří, aby byly předloženy, jiné průvody.

21. § 489 odpadá.

22. § 492 zní:

»Ústní odvolací jednání se zahajuje, když byla věc vyvolána, přednesem člena senátu jako zpravodaje. Tento vyloží ústně a stručně podle spisů, jak se věc má a jak byla rozepře projednána, pokud jest toho potřeba, aby bylo porozuměno odvolacím návrhům a byla přezkoušena správnost v odpor vzatého rozsudku a odvolacích důvodů, přednese vše podstatné ze spisů, podaných stranami v odvolacím řízení, a označí sporné otázky z toho plynoucí. Nesmí však nijak vysloviti své mínění o tom, jak by mělo býti rozhodnuto. Pak přečte zapisovatel část rozsudku, jíž se týče odvolání, i s rozhodovacími důvody a, má-li to předseda nebo senát za účelné, také ty které části jednacího zápisu první stolice.

Nato přednesou zástupci stran své vývody a návrhy. Odchylují-li se od obsahu sporných spisů, upozorní na to předseda.«

23. § 496 doplňuje se v posledním odstavci slovy:

»Určí je některý člen senátu; senátního usnesení není třeba.«

24. § 497 zní:

»Nepřijde-li jedna nebo obě strany k odvolacímu jednání, jedná a rozhodne soud přece o odvolání, při čemž přihlédne k tomu, co jest uvedeno v odvolacím spise a v podaném snad přípravném spise (§ 483). Lze-li považovati některý nový přednes (§ 489, odst. 2.) za doznány nebo za popřený, o tom rozhodne odvolací soud, hledě ke všem sporným spisům první i druhé stolice.«

25. § 501 odstavec 2. první věta zní:

»Nařídí-li opětný přísežný výslech svědků nebo stran již přísežně slyšených, připomene jim toliko vykonanou přísahu.«

26. Do § 503 zařadí se jako první odstavec:

»Odvolací soud rozhodne podle výsledků jednání a důkazů, které jsou zjištěny ve sporných spisech a rozsudku prvního soudu a které nebyly dotčeny odvolacími důvody, pokud nebyly opraveny odvolacím jednáním, a podle výsledků téhož jednání a podle důkazů za odvolacího jednání provedených.«

27. V § 507 zařadí se místo zrušeného ustanovení toto ustanovení:

»Odvolací soud vrátí věc procesnímu soudu první stolice, aby věc projednal a znovu rozhodl usnesením, když - aniž by tím byla vznikla zmatečnost -

1. nebyly úplně rozsudkem v odpor vzatým vyřízeny návrhy ve věci samé;

2. řízení první stolice trpí podstatnými vadami, které zabránily důkladnému vysvětlení a řádnému posouzení rozepře;

3. nebyly podle sporných spisů v první stolici ani na přetřes vzaty skutečnosti, které se zdají býti odvolacímu soudu rozhodnými.

Řízení před prvním soudem obmezí se pak pod č. 1 na požadavky a návrhy, jež nebyly vyřízeny, pod 2 na ty části řízení u rozsudků, jež jsou ztíženy vadami.

Odvolací soud může však sám rozhodnouti ve věci, doplně jednání, když to strany souhlasně navrhnou, nebo je-li to vhodno, aby bylo řízení urychleno nebo značné náklady ušetřeny.

Byla-li věc vrácena (§§ 504, 506, 507), ustanoví soud z úřední povinnosti rok k ústnímu jednání. Sečká však s tím, až nabude rozhodnutí odvolacího soudu právní moci, když tento vyřkl z úřední moci nebo na návrh, že mí býti započato s jednáním v první stolici nebo v něm pokračováno, až nabude rozhodnutí právní moci. Tomuto výroku nelze odporovati samostatným opravným prostředkem.

Vyslovil-li odvolací soud, vrátiv spornou věc, při tom právní úsudek, z něhož vycházel usnášeje se, jest soud první stolice úsudkem tím v dalším řízení vázán.

28. § 509 zní:

»Potvrdí-li odvolací soud rozsudek a není-li sporný předmět, o němž rozhodoval, výhradně v penězích, vysloví v rozsudku, jakou má tento předmět hodnotu. Stanoví ji podle obdoby §§ 5 až 8, je-li třeba, vyslechna o tom v odvolacím jednání strany. Penízem, který se nabídl žalobce přijmouti místo požadované věci nebo který udal jako hodnotu sporného předmětu, není soud vázán.

Určení hodnoty nelze odporovati opravným prostředkem.«

29. § 511 zní:

»Rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvoláni vyřídí, doručí se písemně stranám soudem první stolice, jemuž se spolu zašlou sporné spisy první i druhé stolice.«

30. § 512, jehož nadpis odpadá, zni:

»Zřekne-li se odvolatel ve svém odvolání ústního odvolacího jednání, doručí soud první stolice odvoláni odpůrci, vyzva ho, aby do osmi dnů od doručeni podal návrh, přeje-li si, aby se ústní jednání konalo, že mu vsak jest dáno na vůli, zřekne-li se ústního jednání, v téže lhůtě podati odvolací sdělení. Neprohlásí-li se odvolatelův odpůrce, má se za to, že se zříká ústního jednání. Návrh nebo sdělení buďtež podány v tolika stejnopisech, aby jeden byl u spisů podržen a každému odvolateli po jednom doručen.

Je-li více odvolatelův a nezřeknou-li se všichni ústního jednání nebo přeje-li si ho z několika odvolatelových odpůrcův jediný, vyřídí se věc pro všechny po ústním odvolacím jednání.

Jinak rozhodne o odvolání odvolací soud v neveřejném sezení bez ústního jednání. Uzná-li však soud to za potřebné, může i tu naříditi ústní jednání.

31. § 513 odst. 2. a 3. zní:

»Bez ústního jednání rozhodne se dále v neveřejném sezení o odvolání z rozsudku v nepatrných věcech (§ 476 odst. 2.).

V těchto případech může odvolatelův odpůrce podati odvolací odpověď do 8 dnů po doručení odvolání písemně nebo za podmínek § 482 ústně u soudu první stolice.«

32. V § 515 v poslední větě se vynechávají slova: »a nemohou dodatečně uvedeny býti v ústním přednesu stran.«

33. § 519 zní:

»Ustanovení o odvolacím řízení platí obdobně také, když se o odvoláni rozhoduje v neveřejném řízení, pokud jinak neustanovují §§ 512 až 518.«

34. § 521 odst. 1. zni:

»V nepatrných věcech (§ 475 a) není dalšího opravného prostředku proti rozhodnutí odvolacího soudu.«

Jako odstavec 3. a 4. se připojí:

»Z potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu není přípustno dovolání, když hodnota sporného předmětu, o němž rozhodl odvolací soud, není vyšší než 1000 K.

Dovolání jest však přípustno, když rozsudek první stolice, odvolacím soudem potvrzený, byl vydán po usnesení odvolacího soudu, jemuž nemohlo býti odporováno a jímž dřívější rozsudek byl zrušen a sporná věc vrácena prvnímu soudu se závazným právním posudkem (§ 507).«

35. § 525 zní:

»Dovolání jde k nejvyššímu soudu, ať rozhodl v první stolici okresní soud nebo sborový soud (sedrie).«

36. § 527 zní:

a) v odst. 1.: »Dovolání budiž podáno u procesního soudu první stolice písemně, podepsáno advokátem«;

b) v odstavci 3.:

»Dovolání může býti podáno jen z některého z těchto důvodů:

1. že jest rozsudek odvolacího soudu zmatečný pro vadu, naznačenou v § 180, č. 1 a 2, nebo § 504 č. 1 až 3 a 5, nebo § 505 č. 1 až 3. nebo že strana nebyla ve sporu vůbec nebo zákonným zástupcem zastoupena, nebo jí byla nezákonným postupem, zejména opomenutím doručení, odňata možnost, před soudem jednati, pokud nebylo jednání dodatečné schváleno, - že byl rozsudek vynesen soudem, který nemohl ani výslovnou dohodou stran se státi 1 příslušným pro tuto věc, nebo že jest rozsudek tak nedostatečný, že se nedá bezpečně přezkoumati, že si odporuje v rozsudečném výroku nebo že pro rozhodnutí nejsou vůbec uvedeny důvody;

2. že odvolací jednání má vady, které, třeba že nezpůsobily zmatečnosti, jsou s to, aby zabránily zevrubnému vysvětlení a důkladnému posouzení rozepře;

3. že byly pro rozhodnutí vzaty v podstatné části za zjištěné skutkové předpoklady, které odporují spisům první nebo druhé stolice;

4. že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V tomto případě buď stručně vyloženo, ze kterých důvodů se považuje právní posouzení věci za nesprávné.«

37. § 528 zní:

»Opožděná nebo nepřípustná dovolání odmítne soud první stolice. Uzná-li, že jest dovolání přípustno nebo v čas podáno, dá doručiti jeden stejnopis dovolatelovu odpůrci. Námitky, že nebylo dovolání v čas podáno, nebo přípustno, nelze uplatniti stížností, nýbrž jen v dovolací odpovědi. Také soud druhé stolice může odmítnouti usnesením dovolání, shledá-li, že není přípustno nebo v čas podáno; při tom rozhodne, je-li třeba, o nákladech dovolací odpovědi.

Dovolatelův odpůrce může v konečné lhůtě osmi dnů od doručení dovolacího spisu podati u procesního soudu první stolice přípravným podáním dovolací odpověď. Tato musí býti podepsána advokátem a obsahovati skutečnosti a průvody, jimiž může býti vyvrácen uplatněný dovolací důvod. K novým skutečnostem a důkazům, jichž chce použiti dovolatelův odpůrce k vyvrácení dovolacích důvodů, přihlédne se v dovolacím řízení jen potud, pokud byly uvedeny v dovolací odpovědi.

Opírá-li se dovoláni o důvod § 527 č. 4, může dovolací odpověď stručně vyložiti, jak posuzuje právní věc dovolatelův odpůrce.

Dovolateli doručí se stejnopis dovolací odpovědi, když se předkládají spisy vyšší stolici.

Dovolací spis ani odpověď nemohou býti nahrazeny prohlášením do soudního zápisu.

Jakmile byla podána dovolací odpověď nebo prošla lhůta pro ni, předloží soud dovolání s příslušnými spisy nadřízenému soudu.

38. § 530 zní:

»Dovolací soud rozhoduje z pravidla o dovoláni v neveřejném sezení bez ústního jednání. Může však také na návrh anebo z úřední moci naříditi ústní jednání, uzná-li to za potřebné, aby mohl o dovolání rozhodnouti.

Vyhledávání nebo důkazy, jichž jest třeba ke zjištění dovolacích důvodů, v § 527 pod č. 1 a 2 vytčených, dá provésti dožádaným soudem, který předloží mu přímo spisy. O nařízených vyhledáváních a provádění důkazů zpraví dožádaný soudce pokaždé strany.

39. § 543 zni:

»Dovolací soud rozhodne z pravidla sám ve věci v mezích dovolacích návrhů. Nemůže-li však podle předchozích ustanovení sám rozhodnouti, shledav rozsudek zmatečným (§ 527 č. 1 a 2) a uznávaje proto potřebu toho, aby věc byla znovu projednána, zruší rozsudek a vrátí věc odvolacímu soudu.

Bude-li však patrně třeba, aby bylo jednáno o věci v první stolici, má-li věc státi se způsobilou k rozhodnutí, zejména sezná-li dovolací soud, že jest zrušiti i rozsudek anebo řízení v první stolici pro přihodivší se tam zmatečnost, k níž dlužno přihlížeti z úřední moci, zruší také rozsudek prvního soudu v mezích dovolacích návrhův a přikáže věc soudu první stolice, aby ji znova projednal a rozhodl.

Soud, kterému byla věc vrácena, jest při dalším jednání a rozhodnutí vázán právním úsudkem, který vyslovil dovolací soud, rozhoduje o věci. Další jednání nařídí z úřední povinnosti. O nákladech dovolacího řízení platí ustanovení § 508.«

40. V § 549 připojí se jako odstavec 2.:

»Kde není podle ustanovení zákona přípustným samostatný opravný prostředek proti některému usnesení, mohou jej strany uplatniti stížnosti proti nejbližšímu rozhodnutí, jemuž lze odporovati.«

41. V § 551 připojí se jako další odstavce:

»Nepřípustny jsou stížnosti do rozhodnutí druhé stolice, jimiž bylo potvrzeno v odpor vzaté usneseni prvního soudu, jakož i jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti nahraditi útraty, nebo znalečné, neb o jejich výši.

V nepatrných věcech může býti podána stížnost toliko do usnesení první stolice:

1. jímž bylo odepřeno zahájiti o žalobě zákonné řízení, nebo v něm pokračovati;

2. jímž bylo rozhodnuto o návrhu, aby byla dána nebo doplněna jistota za náklady rozepře;

3. jímž bylo rozhodnuto o nákladech, jež mají býti nahrazeny.

Do usnesení odvolacího soudu v nepatrných věcech není stížností. Do usnesení odvolacího soudu, vydaných za odvolacího řízeni, připouští se stížnost toliko, když:

1. bylo jím zamítnuto odvolání,

2. odvolací soud vyřkl, že rozsudek prvního soudu jest zmatečný a

3. sporná věc byla přikázána soudu první stolice, aby ji rozhodl znova, nebo projednal a znova rozhodl, a když bylo zároveň v usnesení vysloveno, že má býti započato s řízením nebo v něm pokračováno, až nabude toto usnesení právní moci.

Nepřípustné stížnosti vůbec i opožděné zamítne z úřední povinnosti soud první stolice aneb, opominul-li toho, i vyšší soud.«

42. § 553 odstavec 3. zní (nyní 2.):

»U okresních soudů mohou strany, které nejsou zastoupeny advokátem, podati stížnost i ústně do soudního zápisu; písemní stížnosti musí býti podepsány advokátem. Dovolací stížnosti mohou býti podány jen písemně.«

43. § 555 odstavec 1. doplňuje se takto:

»Soud může zejména vyhověti sám stížnosti, jestliže tato čelí odepření neb odnětí práva chudých a doplacení výloh, dále trestním nařízením, vydaným proti svědku nebo znalci, nebo usnesení spor pouze řídícímu.«

44. § 558 doplňuje se odstavcem 2.:

»Nepřípustné neb opožděné stížnosti ihned zamítne.«

45. § 559 doplňuje se odstavcem 2.:

»Bylo-li zrušeno v odpor vzaté usnesení a nařízeno soudu první stolice, aby znova rozhodl, proveda důkazy, může býti odporováno rozhodnutí rekursního soudu toliko tehdy když bylo v něm vysloveno, aby daný příkaz byl vykonán teprve, až nabude usnesení právní moci.«

46. § 561 doplňuje se odstavcem 3.:

»Usnesením zde uvedeným nelze však stížností odporovati, pokud nebyla navržena jejich změna u senátu.«

47. § 595 odstavec 1. se doplňuje:

»Vznese-li se odpor, pozbývá platební rozkaz účinnosti.«

48. § 619 doplňuje se odstavcem 2.:

»V řízení o žalobách pro směnečné a šekové pohledávky jest lhůta k opravným prostředkům osm dní.«

49. V § 639 odst. 1. zní druhá věta:

»Nebylo-li poslední společné bydliště manželů v obvodu, kde tento zákon platí, dlužno podati žalobu u sborového soudu první stolice v Bratislavě.«

2. odstavec téhož paragrafu zní: »Této příslušnosti soudní nepozbývá se tím, že pozbude jeden z manželů státního občanství Československé republiky nebo domovského práva v ní po tom, kdy povstaly skutečnosti, jež jsou důvodem rozvodu nebo rozluky, nebo před tím.«

50. § 640 zní:

»Příslušnice Československého státu, která má domovské právo v území, kde platí tento zákon, může žalovati o neplatnost manželství nebo jemu odporovati u zdejšího soudu, v jehož obvodu bydlela naposledy před uzavřením sňatku, když v něj vešla s mužem, který není příslušníkem tohoto státu nebo nemá v něm domovského práva, a když provdavši se, nenásledovala svého manžela mimo území Československé republiky. Nemá-li žena takového bydliště v obvodu, kde zákon tento platí, jest příslušným soud v Bratislavě.«

51. § 789 odst. 1. zní: »Za tuzemsko podle tohoto zákona pokládá se území Československého státu, v němž platí tento zákon, za tuzemce státní občané českoslovenští.«

V exekuci na svršky, pohledávky nebo práva může býti exekučním soudem svěřen rozvrh dražebního výtěžku, vybrané pohledávky nebo jiného výtěžku výkonnému nebo řídícímu úředníku nebo úředníku soudní kanceláře, obstarávajícímu exekuční (exekuční a doručné) oddělení, nebo konceptnímu pomocníku, zejména, je-li rozvrh jednoduchý a nelze-li očekávati, že bude vyžadovati řešení právních otázek. V usnesení se vyznačí, že byl rozvrh proveden soudní kanceláří z rozkazu exekučního soudce.

V případu takovém mohou účastníci proti rozvrhovému usnesení podati do osmi dnů prozatím jen rozklad na exekučního soudce písemně nebo ústně do protokolu. Teprve do rozhodnutí soudce exekučního jest přípustna stížnost.

§§ 28 a 29 nespor. pat. z 9. srpna 1854, č. 208 ř. z. znějí:

»Provésti pozůstalostní řízení přísluší notářům jako soudním komisařům. Soud dodá za tím účelem všechny úmrtní zápisy, podle nichž tu zůstalo jmění, notáři. Soudu jest však vyhrazeno kromě úkonů, v § 27 jmenovaných, vyslechnouti svědky poslední vůle, uschovati prvopis její, pokud není jinak ustanoveno (§ 111 not. ř.), schváliti projednání a, pokud se týče zcizení pozůstalosti, rozhodnouti podle potřeby o odporujících si dědických přihláškách a vydati odevzdací listinu. Kde jinak v zákonných ustanoveních se jedná o soudu jako úřadu, jenž projednává pozůstalost, nebo provádí jednotlivé úkony tohoto řízení, rozumí se tu notář jako soudní komisař. Jemu náleží zejména sepisovati úmrtní zápisy, zapečetiti pozůstalost, prohlásiti poslední vůli, sepsati a odhadnouti jmění, přijmouti dědické přihlášky, připraviti pozůstalostní výkazy a návrh odevzdání.

Dědicové mohou však nejpozději do 8 dnů po tom, kdy se jim dostalo vyrozumění o úmrtí neb obsílky ku projednání, oznámiti notáři písemně neb ústně, že si sami pozůstalost projednají. V tom případě vrátí notář spisy soudu. Nepodají-li pak soudu do 4 neděl od oznámeni nebo ve lhůtě, kterou soud ze závažných důvodů prodloužil, písemné projednání pozůstalosti a předepsané výkazy, nebo nevyhovují-li tyto spisy, přikáže soud projednání notáři.

Není-li hrubá hodnota pozůstalosti vyšší nežli 1000 K, jest notář povinen projednati ji bezplatně, kromě náhrady hotových vydání. Jinak určí a vybéře poplatky soud.

Soud může však kdykoliv ze závažných důvodů pozůstalost sám projednati a provésti i úkony notářům přikázané.

Zákon ze dne 2. listopadu 1918, č. 4 sb. z. a n. o příslušnosti k rozhodování o nárocích proti státu nebo jeho částem pozbývá platnosti.

Tento zákon nabude účinnosti dnem.....

Provésti jej náleží ministru spravedlnosti.

O sporech, zahájených v den, kdy zákon nabude účinnosti, platí:

1. nečiní-li hodnota více nežli 500 K, budou projednány od toho dne a rozhodnuty podle ustanoveni o řízení ve věcech nepatrných; na rozsudky a usnesení do toho dne vydané ve sporech do 500 K vztahují se ustanovení o opravných prostředcích v nepatrných věcech, pokud ještě jsou přípustny a nebyly vzneseny. Ve sporech nad 100 K počítá se tu lhůta ode dne doručení, pokud není ustanoveno jinak.

2. Spory o hodnotu mezi 1000 K a 2500 K, v nichž byl u sborového soudu v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, již ustanoven rok, ať již první rok po rozumu § 239 c. ř. s, nebo rok k ústnímu jednání, nebo po dle § 178 zák. čl. 1. z roku 1911, budou projednány a rozhodnuty samosoudcem u sborového soudu podle ustanovení platných o řízení před okresními soudy. Žaloby, o nichž dosud rok nebyl ustanoven, budou postoupeny k vyřízení příslušnému soudu okresnímu.

3. Spory vyšší hodnoty až do 10.000 K budou projednány u sborových soudů samosoudcem podle ustanoveni platných o řízení před soudy sborovými, nebylo-li v nich konáno dosud ústní jednání, jinak je dojedná a rozhodne dosud příslušný senát.

4. Ustanovení, jimiž mění se řízení odvolací a dovolací, platí o všech odvoláních a dovoláních, při nichž spisy nebyly ještě předloženy vyšší stolici; jinak budou projednány podle řízení dosavadního. Pokud byly zkráceny lhůty, platí tato ustanovení teprve v přípisech, ve kterých lhůta počíná běžeti po dnu, kdy tento zákon nabude účinnosti.

Byl-li podán v tento den již opravný prostředek, rozhodne o něm podle dosud platných ustanovení soud, povolaný podle dosavadních ustanovení.

5. Spory, v nichž ustanoven byl první rok podle § 239 c. ř. z., nebo rok k ústnímu jednání před zemským soudem v Praze podle zákona ze dne 2. listopadu 1918, č. 4 sb. z. a n., budou dále projednány a rozhodnuty tímto soudem. Jinak buďtež z úřední moci odkázány soudu jinak příslušnému.

Ministerstvo spravedlnosti připravilo sice osnovu zákona o soudní příslušnosti a o řízení v občanských sporných věcech, kterýž by se stal jednotným zákonem celé Československé republiky a nahradil dosud v Čechách, na Moravě a ve Slezsku platné zákony, jurisdikční normu a civilní řád soudní s uvozovacími zákony z 1. srpna 1895, č. 110 až 113 ř. z., a na Slovensku platný civilní řád uherský, zák. č. 1. z roku 1911, ale technické obtíže a nutnost, aby tato osnova byla přezkoumána a povolanými činiteli, zevrubně projednána, což zajisté bude vyžadovati delší doby, činí pravděpodobným, že nelze počítati s tím, že by v blízké době mohl býti tento zákon vyhlášen. Otázkou jest také, zda by se podjalo této práce zákonodárné nynější Národní shromáždění, či zda by ji neponechalo sboru volenému.

Čím dále však stává se naléhavějším, aby byla upravena alespoň některá ustanovení platných zákonů, které neodpovídají nynějšímu postavení našeho státu a připomínají dřívější vládní systém. Naléhavým jest však také, aby alespoň poněkud uvedeno bylo v soulad zákonodárství zde a na Slovensku; uherský soudní řád byl vypracován podle německého, jakož i podle jurisdikční normy a civilního řádu soudního z 1. srpna 1895; byl však tu a tam změněn a odchyluje se zejména v mnohém a podstatněji v řízení odvolacím a dovolacím. Řízení v první stolici nevykazuje tak značných odchylek, až na to, že není tam řízení ve věcech nepatrných, za ně však zavedeno řízení před t. zv. obecními (smírčími) soudy do hodnoty 50 K, zvýšené nařízením ministerstva spravedlnosti č. 4050/1917 na 100 K. Řízení to však se neosvědčilo a není ani na Slovensku praktikováno, nejsouc obligatorním, a připouští kromě toho, aby strana s rozhodnutím nespokojená provedla znovu spor před okresním soudem (§ 763) (§§ 755 - 766). Dále u sborových soudů dosud neprovádějí soudnictví soudci jednotlivci; některá ustanovení spočívají na nadvládě maďarského jazyka (§§ 134, 299, 332 a pod.). Za to odvolací řízení připouští neobmezeně novoty, v něm projednává se spor v druhé stolici znova a není tudíž jako v rak. civ. řádu jen přezkoumáním rozsudku první stolice. I formelně se liší tím, že odvolací spis ihned se předloží odvolacímu soudu, který jej teprve doručí odpůrci, že není třeba přesně vytknouti důvody, v ústním jednání odvolacím přednášejí strany samy rozsudek a dřívější způsob řízení atd. Není zajisté vhodným, aby v jediném státu platily v téže věci dva různé, příliš odchylné zákony a proto byl učiněn pokus, aby byly prozatím alespoň sblíženy v podstatných ustanoveních.

Dále bylo nutno provésti některé změny i z toho důvodu, že se již znenáhla nedostává soudců pro výkon soudnictví přes všechnu námahu justiční správy - ježto bylo třeba vyslati zdejší soudce na Slovensko a ježto značný počet soudců přestoupil do jiných oborů správy, vzhledem k neutěšeným poměrům platovým a postupovým. Tímto ztenčením soudcovského personálu soudcové zvláště nesporní jsou přetíženi pracemi, spojenými s pozemkovou reformou a podobnými. Jest tedy nutno pomýšleti na to, aby byly ještě zjednodušeny formy řízení a aby byly soudnictvím pověřeny senáty o menším počtu soudců a jen pro spory o vyšší hodnoty, tak aby byla z výšením hranice pro příslušnost značná jich část přenesena na soudce jednotlivce. Tím by bylo umožněno, zaměstnati větši počet soudců a řízení nyní již značně váznoucí u sborových soudů urychliti. Zvýšení hodnoty tvořící hranici pro příslušnost i obsazení soudu jest možným, uváží-li se pokles měny, z čehož plyne, že nynější v osnově provedené zvýšení odpovídá asi přibližně dřívější hodnotě předválečné. V tom předešlo nás již zákonodárství uherské, neboť již podle § 1 zák. čl. 1. z roku 1911 byla rozhodnou pro příslušnost okresních soudů hodnota 2500 K, kterou nařízení uh. min. sprav. N. E. 4050/1917 zvýšilo na dobu mimořádných poměrů na 5000 K.