Národní shromáždění československé 1918 – 1920

(1) Za každý měsíc služného (příspěvkový měsíc) platí se pevné premie:

(2) Z těchto premií nese v prvních čtyřech třídách služného zaměstnavatel dvě třetiny, pojištěnec jednu třetinu, ve vyšších třídách každý polovici. Nedosahuje-li však celkový započítatelný roční plat ani 600 Kč, nebo skládá-li se toliko z požitků naturálních, nese zaměstnavatel celou premii ze svého.

(3) Zaměstnavatelem jest, kdo uzavřel služební smlouvu se zaměstnancem a zavázal se v ní platiti služné. Není-li tato osoba současně majitelem podniku, v němž pojištěnec jest zaměstnán, ručí s ní podnikatel za premie podle tohoto zákona rukou společnou a nerozdílnou.

(4) Nápadem invalidního nebo starobního důchodu přestává povinnost platiti premie (§ 24. odst. 2.).

(1) Zadrželé premie buďte zúrokovány 5 procenty;

(1) Všeobecný pensijní ústav může svým jménem nabývati práv a přejímati závazky, před soudem žalovati a žalován býti.

(2) Ústav sídlí v Praze.

(3) Jeho řádným soudem jest věcně příslušný soud v Praze.

(1) Členy Všeobecného pensijního ústavu jsou a) zaměstnanci, pro které jest jmenovaný ústav podle § 64. odst. 5. k pojištění příslušný, b) jejich zaměstnavatelé a c) osoby podle § 28. dobrovolně pojištěné.

(1) Presidenta Všeobecného pensijního ústavu jmenuje ministr sociální péče vždy na dobu 4 let. President, jímž může býti toliko státní občan Československé republiky, musí bydleti v Praze a nesmí býti členem ústavu.

(2) Členy představenstva volí valná hromada ze svéprávných členů Všeobecného pensijního ústavu. Členy představenstva mohou býti toliko státní občané československé republiky. Alespoň dvě pětiny členů zvolených z jednotlivých skupin musí bydliti v Čechách.

(3) Z volitelnosti do představenstva jsou vyloučeny osoby, které jsou zbaveny volebního práva a volitelnosti podle § 5. zákona ze dne 31. ledna 1919, č. 75 sb. z. a n., o volebním řádu do obecních zastupitelstev.

(4) Členové představenstva volí se na dobu 4 let.

(1) Výkonným orgánem správy ústavu je ředitelství, které sestává aspoň ze dvou členů, z nichž jeden musí býti pojistným matematikem, jenž jest zodpovědným matematikem ústavu, a jeden znalý práva. Členové ředitelství mohou býti jmenováni nebo propuštěni jen se souhlasem ministra sociální péče.

(2) Placení úředníci a zřízenci buďtež vzati do slibu a podléhají disciplinární moci představenstva.

(4) Počet delegátů, jež výbor zemských úřadoven má voliti, řídí se počtem příslušných členů, takže na každých 2000 členů připadnou dva delegáti, pokud se týče náhradníci, při čemž zlomky až do 1000 členů zůstanou nepovšimnuty, kdežto zlomky větší odůvodňují nárok na 2 delegáty. Každé zemské úřadovně příslušejí aspoň 2 delegáti.

(5) Delegáti volí se na 4 léta.

(1) Dosavadní zemské úřadovny ponechávají se nadále v činnosti.

(2) Ministr sociální péče se vsak zmocňuje, aby podle potřeby nařízením sloučil zemské úřadovny nebo změnil obvod jejich působnosti a sídlo.

(1) Předsedu zemské úřadovny jmenuje ministr sociální péče na dobu čtyř let.

(2) Předsedou může býti toliko státní občan Československé republiky. Předseda musí bydleti v sídle zemské úřadovny a nesmí býti členem Všeobecného pensijního ústavu.

(3) Členy výboru mohou býti toliko státní občané Československé republiky.

(4) Z volitelnosti do výboru jsou vyloučeny osoby, které jsou zbaveny volebního práva a volitelnosti podle § 5. zákona ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 sb. z. a n., o volebním řádu do obecních zastupitelstev.

(1) Placení úředníci a zřízenci skládají slib, že budou plniti své povinnosti a jsou podrobeni disciplinární moci předsedově.

(2) Jejich volba koná se osobně ze svéprávných členův ústavu podle zásady poměrnosti odděleně podle skupin (zaměstnavatelův a zaměstnanců). Volby jsou přímé a tajné.

(7) Delegáti se volí na 4 léta.

Podrobnější ustanovení o provedení volby delegátů (volební řád) obsahuje jednací řád jednotlivých zemských úřadoven.

(1) Pojistnou povinnost (§ 1.) lze též splniti pojištěním u některého tuzemského náhradního ústavu (§ 65. a 66.) pokud to neodporuje ustanovení § 4. zák. ze dne 20. prosince 1918, č. 92 sb. zák. a nař.

(2) Všichni zaměstnanci téhož podniku pojištěním povinní musí býti pojištěni u téhož nositele pojištění.

(3) Členství zaměstnavatelovo u některého náhradního ústavu má za následek, že tento ústav jest v mezích svého uznání za náhradní ústav výlučně příslušný pro pojištění všech povinně pojištěných zaměstnancův onoho podniku, který byl k náhradnímu ústavu přihlášen, a že přejímá vůči těmto zaměstnancům ručení, vyplývající z povinného pojištění.

(4) Ministr sociální péče může v případech zřetele hodných povoliti jednotlivým pojištěncům výjimky z těchto pravidel.

(5) Všechny osoby povinné pojištěním, které nenabyly uvedeným způsobem příslušnosti k některému náhradnímu ústavu, jsou příslušny pojištěním u Všeobecného pensijního ústavu.

(6) Ustanovení stanov náhradních ústavů, která jsou v odporu s předcházející úpravou příslušnosti pojišťovací nebo s jinými závaznými ustanoveními zákona o pensijním pojištění, pozbývají platnosti a jsou až do přiměřené změny stanov nahrazena příslušnými zákonnými ustanoveními.

(1) Pokud jde o zřízence, pro něž jest ve smyslu § 64. některý náhradní ústav k pojištění příslušný, jest tento ve stejném rozsahu jako Všeobecný pensijní ústav oprávněn vydávati výměry, vyjma výměry takové, jimiž se popírá pojistná povinnost.

(2) O této otázce, pak o tom, který nositel pojištění v určitém čase pro některého zaměstnance jest příslušným, rozhoduje přímo politický úřad II. stolice služebního místa zaměstnancova (§ 75.).

(1) Za náhradní ústavy mohou býti na příště uznány pensijní ústavy, pokladny, fondy atd., jejichž stanovy (řády a p.) byly podkladem náhradních smluv, uzavřených podle zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1. ř. z. z r. 1907, nebo podle cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z., vyhovoval-li obsah náhradní smlouvy nejposléze dne 31. prosince 1918 požadavkům § 65. bod 1-4, cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z., bude-li příslušný nositel tohoto pojištění do 31. prosince 1920 žádati o tuto přeměnu náhradní vlastnosti a přizpůsobí-li své stanovy podmínkám § 66. Nestane-li se tak, pozbývá náhradní smlouva dnem 31. prosince 1920 povahy náhradního zařízení.

(2) Náhradní smlouvy uzavřené u tuzemských pojišťoven podle § 65. lit. a) zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907 nebo podle cís nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z., musí nejdéle do 31. prosince 1920 vyhověti podmínkám § 66. odst. 1., bod 1.-5. a nejdéle do 31. prosince 1922 zažádati o přeměnu v ústav náhradní podle odst. 1. tohoto paragrafu.

(3) Jinak se zřizování nových náhradních ústavů nepřipouští.

(1) Ústavy, uznané podle zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907, za náhradní ústavy, jsou povinny, upraviti platným způsobem své stanovy tak, aby odpovídaly těmto podmínkám:

1. Hodnota nároků, které ústav poskytuje členům pojištěním povinným a jejich pozůstalým, vypočtená podle zásad pojistné matematiky, musí převyšovati hodnotu nároků podle tohoto zákona alespoň o jednu pětinu.

2. Příspěvky členů pojištěním povinných nesmějí přesahovati výměry, která podle rozdělovacího klíče stanoveného v § 33., odst. 2. vyplývá za přislíbené dávky podle početních základů Všeobecného pensijního ústavu.

3. Rozhodování sporů o nárocích podle stanov a o jejich výši musí býti vyhrazeno rozhodčímu soudu Všeobecného pensijního ústavu místně příslušnému (§ 76.).

4. V každém druhém roce, po prvé za rok 1919 musí býti provedeno technické prozkoumání fondů (pojistně-matematická bilance), a musí býti stanoven závazek, že shledá-li se schodek, budou učiněna nutná opatření k sanaci.

5. Nemá-li ústav aspoň 100. členů, musí tu býti dostatečné zajišťovací reservy, vyšetřené v každém případě zvláště podle pojistně-matematických odhadů, nebo jinaké záruky.

6. Ve správě náhradních ústavů (valné hromadě, výboru, představenstvu atd.) musí býti pojištěnci zastoupeni takovým počtem osob, jako zaměstnavatelé. Volby jich jsou přímé a tajné a konají se podle zásady poměrnosti, pokud možno osobně.

(2) Náhradní ústavy, které nepředloží nejdéle do 31. prosince 1920 ministru sociální péče žádost o schválení stanov, vyhovujících hořejším pravidlům, ztrácejí tímto dnem uznání jako náhradní zařízení.

(3) Náhradní ústav, pozbyvší uznání jako náhradní zařízení, jest povinen, převésti veškeré jmění na Všeobecný pensijní ústav, který zajistí jeho členům nároky, odpovídající převedeným kapitálům. Jmění ústavu, přesahujícího částky, potřebné k zajištění nároků získaných podle stanov, smí se užíti pouze ve prospěch členstva tohoto ústavu.

(1) O uznání za náhradní ústav jest zakročiti u ministra sociální péče, jenž o žádosti rozhodne, vyslechna Všeobecný pensijní ústav. Při ústavech, které jsou zřízeny nebo dotovány podnikem, jenž podléhá státnímu dozoru jiného ústředního úřadu, jest se dohodnouti se zúčastněným ministrem.

(2) Uznání může býti uděleno s podmínkou, že bude složena přiměřená jistota (kauce); v tomto případě je stanoviti její výši a účel, způsob jejího složení, jakož i podmínky pro vrácení.

(3) Ministr sociální péče může naříditi kdykoliv zvýšení složené jistoty a jest oprávněn, odvolati uznání za náhradní ústav, nejsou-li tu již podmínky pro toto uznání.

(1) Při změnách pojistné příslušnosti jest dřívější nositel pojištění povinen, odevzdati novému nositeli pojištění premiovou reservu, potřebnou ke krytí získaných nároků přestupujícího pojištěnce, vypočtenou na základě ryzí premie podle početních základův opuštěného nositele pojištění, po případné srážce splátek, které pojištěnec ústavu dluhoval v době výstupu. V každém případě musí však býti převedena aspoň částka odpovídající premiové reservě, která by tu byla, kdyby zaměstnanec byl býval pojištěn u Všeobecného pensijního ústavu po celou příspěvkovou dobu započítatelnou podle § 73. odst. 7. pro pojištění, včítajíc v to i služební léta případně zakoupená.

(2) Přestoupí-li zaměstnanec pojištěný u Všeobecného pensijního ústavu nebo náhradního ústavu do služby vyňaté podle § 2. bod 3. z pojistné povinnosti, jest nositel pojištění povinen, příslušnému zaměstnavateli jmenovanému v § 2. bod 3. vydati premiovou reservu podle předchozích ustanovení. Vystoupí-li zaměstnanec ze služby vyňaté z pojistné povinnosti podle § 2. bod 3., aniž byl dán na odpočinek, a vstoupí-li do pojistné povinnosti podle tohoto zákona, jest dřívější jeho zaměstnavatel jmenovaný v § 2. bod 3. povinen, vydati nositeli pojištění, u něhož bývalý jeho zaměstnanec jest pojištěn, premiovou reservu, která by byla u Všeobecného pensijního ústavu nashromážděna, kdyby zaměstnanec byl býval pojištěn u tohoto ústavu.

(5) Převyšuje-li odevzdaná částka výši premiové reservy, která novým nositelem pojištění na základě dosavadní započítatelné příspěvkové doby, čítajíc v to služební dobu podle § 31. zákona pensijního započtenou, má býti utvořena, jest tohoto rozdílu, podle volby pojištěncovy, použíti k dobrovolnému pojištění na vyšší dávky nebo jest jej pojištěnci připsati k dobru, při opětném přestoupení novému nositeli pojištění odevzdati a, nastane-li pojistný případ nebo nestanouli podmínky § 25., se 4% úroky vydati.

(7) Stala-li se ohláška alespoň jednou stranou v čas, počítá se příspěvková doba od měsíce, ve kterém pojištěnec vstoupil do zaměstnání podrobeného pojištění, nehledíc k tomu, byly-li příslušné příspěvky zaplaceny čili nic. Jinak počítá se příspěvková doba od měsíce, ve kterém ohláška dodatečně byla provedena, nebo pojistná povinnost výměrem nebo rozhodnutím z úřední moci byla zjištěna, nehledíc k tomu, byly-li. příslušné příspěvky vskutku zaplaceny čili nic. Ostatní služební doba započte se jako příspěvková doba toliko podle skutečně zaplacených premií, pokud budou dodatečně zaplaceny v šesti letech po splatnosti. Ustanovení tohoto odstavce platí obdobně pro ohlášky, které vykonati se mají podle odstavce 2. Po vzniku pojistné události jsou veškeré ohlášky podle odst. 1. a 2. již nepřípustny a okolnosti do té doby nehlášené pro nárok pojistný nerozhodny, leč že nastala pojistná událost ve lhůtě, stanovené zákonem pro ohlášku.

(1) Zaměstnavatelé i zaměstnanci jsou povinni, kdykoli podati zprávu politickým úřadům i zemským úřadovnám o všech okolnostech, které jsou rozhodny pro pojišťovací poměr. Zaměstnavatelé jsou mimo to povinni, dovoliti legitimovaným k tomu orgánům Všeobecného pensijního ústavu a politických úřadů, aby na místě samém nahlédli do mzdových záznamů, vedených podle zákona ze dne 8. února 1909, čís. 29 ř. z., i do jiných zápisků, kterých je třeba k vyšetření pojistného poměru, a aby na místě pracovním konali šetření potřebná ke zjištění pojistné povinnosti. Legitimovaní orgánové Všeobecného pensijního ústavu jsou při výkonu své služby pod ochranou § 68. všeob. trest. zákona. Totéž platí o orgánech Svazu pensijních ústavů (čl. II. bod 4.).

(1) Nemocenské pokladny zřízené podle zákona o nemocenském pojištění, zapsané pokladny pomocné a bratrské pokladny jsou povinny dáti legitimovaným k tomu orgánům, vytčeným v §u 73a) odst. 1., nahlédnouti do svých záznamů za účelem zjištění pojistného poměru.

(2) Ustanovení odst. 2., § 73 a platí též o okolnostech takto zjištěných.

(1) Nároky osob u Všeobecného pensijního ústavu pojištěných nebo jejich rodinných příslušníků proti tomuto ústavu, zakládající se na zákoně o pensijním pojištění, jest vznésti u příslušné zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu s připojením potřebných průkazů.

Ustanovení §§ 73., 73 a, 73 b a 74. mají obdobnou platnost, je-li nositelem pojištění ústav náhradní, pokud stanovy ústavu v jednotlivých případech nic odchylného nestanoví.

Takovým výměrům může se odpírati toliko žalobou u příslušného rozhodčího soudu (§ 76.) v neprodlužitelné lhůtě šesti měsíců po doručení výměru.

(4) Z rozhodnutí politických úřadů II. stolice připouští se odvolání k ministerstvu sociální péče, které dlužno podati do čtyř neděl u politického úřadu II. stolice, jenž vydal rozhodnutí.

Předsedu a jeho náměstka jmenuje ministr spravedlnosti ve shodě s ministrem sociální péče ze soudcovských státních úředníků.

(7) Výdaje spojené se zařízením a jednáním rozhodčích soudů nese Všeobecný pensijní ústav. Způsob, jakým přispívají na úhradu nákladu rozhodčího soudu náhradní ústavy, stanoví ministr sociální péče nařízením.

(1) Spory nositelů pojištění mezi sebou, které se opírají o zákon o pensijním pojištění, rozhoduje, vyjímajíc spory o převody premiových reserv (§ 68.), s vyloučením práva výměrového přímo politický úřad II. stolice, v jehož obvodě obě strany mají své sídlo. Je-li podle toho příslušno několik politických úřadů II. stolice, rozhodnou v dohodě. Nedosáhne-li se dohody, přejde rozhodnutí na ministerstvo sociální péče.

(2) Spory nositelů pojištění mezi sebou, dále spory mezi nositelem pojištění a některým zaměstnavatelem jmenovaným v § 2. bodu 3., jež týkají se převodu premiových reserv (§ 68.), rozhoduje s vyloučením práva výměrového přímo ministerstvo sociální péče.

(3) Pojištěnce nebo jejich pozůstalé jest k spornému řízení přibrati, může-li rozhodnutí o takových nárocích nositelů pojištění a zaměstnavatelů jmenovaných v § 2. bodu 3. míti vliv na jejich práva.

(1) Všeobecný pensijní ústav a jeho zemské úřadovny, jakož i náhradní ústavy označené v §§ 65. a 66., podléhají dozoru státní správy; tento dozor vykonává ministr sociální péče.

(2) Ministr sociální péče uděluje též státní schválení nařízená v tomto zákoně.

(3) K bezprostřednímu vykonávání státního dozoru mohou býti zřízeny zvláštní orgány.

(4) Ministr sociální péče jest oprávněn, podrobiti hospodaření Všeobecného pensijního ústavu a jeho zemských úřadoven, jakož i náhradních ústavů úřednímu prozkoumání podle ustanovení §§ 38. a 39. min. nař. ze dne 5. března 18.96, č. 31 ř. z., může též rozpustiti představenstvo Všeobecného pensijního ústavu a výbory jeho úřadoven a přenésti správu a zastupování ústavu prozatímně na správce nebo představenstvo. po případě výbor jím jmenovaný. Jmenovaný správce nebo představenstvo (výbor) vede správu a zastupuje ústav až do řádného ustavení představenstva, pokud se týče výboru vzešlého z nových voleb. Ministr sociální péče má učiniti nutná opatření k provedení nových voleb ve třech měsících po rozpuštění.

Od daně výdělkové a důchodové (včetně důchodové daně podle zákona ze dne 27. V. 1919, č. 292 sb. z. a n., čl. I. odst. 3.) jsou osvobozeny:

Ministr financí může ve shodě s ministrem sociální péče nařízením opatřiti, čeho jest třeba, aby státní poklad byl zabezpečen se zřetelem k právním jednáním, naznačeným v obou předešlých odstavcích.

(2) Z nových hotovostí Všeobecného pensijního ústavu a náhradních ústavů, které mohou býti trvale uloženy, musí býti uloženo aspoň 20% v československých státních papírech a 10% v jiných papírech, které určí ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí.

Všeobecný pensijní ústav a náhradní ústavy jsou povinny, podávati ministru sociální péče za každý kalendářní rok zprávu a statistické výkazy o svém hospodářství, o stavu fondů a způsobu jich uložení. Ministr sociální péče může naříditi, v jaké formě tyto zprávy a statistické výkazy mají býti podávány a jaký mají míti obsah.

Ministr sociální péče může ve shodě s ministrem veřejných prací k souhlasné žádosti zaměstnavatele a pojištěnce upraviti převod provisního pojištění do pensijního pojištění jinak, než-li nařizují §§ 91. a 92.

(1) Ustanovení tohoto zákona mají obdobnou platnost pro pensijní pojištění, provedené náhradní smlouvou, uzavřenou podle § 66. zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z roku 1907, po případě cís. nař. ze dne 25. července 1914, č. 138 ř. z.

(2) Zaniklo-li pojištění náhradní smlouvou provedené podle § 66. lit. b cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z., následkem vystoupení pojištěnce ze služby, jest zaměstnavatel povinen, odevzdati po uplynutí 18 měsíců Všeobecnému pensijnímu ústavu premiovou reservu, vypočtenou podle ustanovení § 68.

Zanikla-li pojistná povinnost nebo dobrovolné pojištění před tím, než-li tento zákon vstoupil v platnost, řídí se nároky pojistné podle ustanovení zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z roku 1907, po případě podle ustanovení cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z., byť i událost pojistná nastala teprve za platnosti tohoto zákona.

Nové stanovy Všeobecného pensijního ústavu a jednací řád Zemských úřadoven, přizpůsobené tomuto zákonu, vydá ministr sociální péče nařízením, vyslechna Všeobecný pensijní ústav.

Ministr sociální péče se zmocňuje, aby způsob ohlášek a jich vyřizování (§§ 73 až 75.) nově upravil nařízením.

(1) Nositelé pensijního pojištění uvedení v § 64. jsou povinni, sdružiti se ve Svaz pensijních ústavů v republice Československé. K tomuto Svazu může přistoupiti také Všeobecný pensijní ústav v Praze.

(2) Úkolem Svazu jest zejména:

1. společný postup ve věcech týkajících se společných zájmů pojištěnců všech ústavů náležejících ke Svazu,

2. organisovaná léčebná péče o pojištěnce a za tím účelem zařizování a vedení společných léčebných ústavů, případně opatření společných zařízení v lázních a léčebných místech a ústavech, uzavírání společných smluv s nemocnicemi, sanatorii, lékaři atd.,

3. společný boj proti sociálním chorobám (tuberkulose, nervose, alkoholismu, pohlavním nemocem atd.), po případě spolu s nositeli nemocenského pojištění.

4. revise správy, účtování a jmění náhradních ústavů náležejících ke Svazu, dále kontrola provádění pojištění u nich a kontrola důchodců,

5. společné ukládání jmění,

6. sbírání statistiky o úmrtnosti, invalidnosti, rodinných a platových poměrech atd. pojištěnců a její zpracování k účelům zákonodárným a vědeckým.

(3) Svaz podléhá státnímu dozoru, jejž vykonává ministr sociální péče ve smyslu § 78. Pro ukládání svazového jmění a hospodaření s fondy vůbec platí obdobně ustanovení § 88., o zprávách a statistických výkazech § 89.

(4) Ministr sociální péče může při vykonávání dozoru na jednotlivé pensijní ústavy, zejména při provádění revise jich užíti spolučinnosti Svazu, který je povinen vyhověti tomuto požadavku.

(5) Zřízení Svazu, zvláště pak obor jeho působnosti, správa, vedení jeho záležitostí a způsob zastoupení, dále ustanovení o příspěvcích pro účely Svazu, o jmění svazovém, jakož i o urovnání sporů, vznikajících ze svazového poměru, upravují stanovy, které stejně jako pozdější jejich změny podléhají schválení ministra sociální péče.

(6) Zanikne-li Svaz, nesmí se jeho jmění užíti k jiným účelům než k účelům, jemuž nositelé pensijního pojištění podle zákona slouží.

(7) Ukáže-li se, že nelze jinak odpomoci podstatným vadám ve správě, ministr sociální péče může rozpustiti představenstvo Svazu a správu přenésti na správce, představenstvo nebo výbor jím jmenovaný, kteří vedou správu a zastupují Svaz až do řádného ustanovení představenstva vzešlého z nových voleb. Opatření k provedení nových voleb jest učiniti do 3 měsíců po rozpuštění představenstva.

(1) Vláda je zmocněna, aby sjednala s vládami států, v nichž jsou zařízení obdobná tomuto pensijnímu pojištění, smlouvy k úpravě vzájemných poměrů v tomto oboru. Při tom zejména v případě vzájemností:

1. může býti vyloučena pojistná povinnost zaměstnanců v zdejších závodech, které jsou součástí podniků zahraničních a může býti rozšířena na zaměstnance v závodech zahraničních, které jsou součástí podniku zdejšího,

2. ustanovení druhého bodu § 21. může býti změněno nebo zrušeno,

3. může býti stanovena v mezích § 68. povinnost československých nositelů pojištění k převodu premiových reserv na cizozemské nositele pojištění,

4. může býti zrušen nárok vystouplých pojištěnců na vrácení premií podle § 25., stanou-li se povinni pensijním pojištěním v cizím státě, s nímž byla uzavřena smlouva o vzájemném převodu premiových reserv.

(1) Všeobecný pensijní ústav může pojistiti:

1. osoby u něho pojištěné na dávky, které převyšují zákonné nároky,

2. osoby výdělečně činné, avšak nepodléhající pensijnímu pojištění, na dávky zákonné nebo na dávky zvýšené.

(2) Aby se provedlo pojištění těchto dávek, zřídí se zvláštní oddělení s odděleným hospodářstvím a účtováním.

(3) Stanovy tohoto oddělení, obsahující též sazby premií, podléhají schválení ministra sociální péče.

(4) Ohledně pojišťovacích obchodů v tomto oddělení neplatí ustanovení odst. 1. § 87.

§ 1a, § 3. odst. 5., §§ 37., 66 a) a 68. odst. 8., § 88. odst. 3., jakož i článek II.-VI. cís. nařízení z 25. června 1914, čís. 138 ř. z. se zrušují.

Nemocenské pokladny, zřízené podle zákona o nemocenském pojištění, zapsané pomocné pokladny a bratrské pokladny jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona. Výlohy s tím spojené hradí nositel pojištění.

Skupiny zaměstnanců podle tohoto zákona nově podrobené pojistné povinnosti nemohou býti členy zapsaných pomocných pokladen, jichž působnost jest podle čl. XXI. odst. 3. zák. z 15. května 1919, č. 268 sb. z. a n. obmezena na pojištěnce, podrobené pojistné povinnosti podle zák. z 16. pros. 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907 nebo cís. nař. z 25. června 1914. č. 138 ř. z.

Tento zákon vstoupí v platnost dne 1. dubna 1920.

Ministru sociální péče se ukládá, aby zákon tento provedl v dohodě se zúčastněnými ministry.