Sociálně-politický výbor projednal
vládní osnovu v subkomisi i v plenu výboru.
Jeho práce byla na jedné straně velmi usnadněna
propracovaností vládní osnovy a její
motivace, na druhé straně byla volnost rozhodování
velmi obmezena tím, že nebylo možno hýbati
pojistně a tematickým základem osnovy a na
ní vybudované základní soustavě
pojištění. Upuštěno bylo též
od reforem, které by byly nutně vyžadovaly
dlouhého jednání mezi politickými
stranami, které by bylo znemožnilo uskutečnění
naléhavé reformy ještě v tomto zasedání
Národního shromáždění,
což platí a zvláště o pronikavé
reformě organisace V. P. Ú., paritního zastoupení
atd.
Sociálně-politický výbor přijal
v zásadě vládní osnovu a není
tudíž třeba opakovati zde všech důvodů,
jež k osnově vedly a jež jsou soustavně
a podrobně v motivaci vládní osnovy obsaženy.
V této příčině odkazuje
se zde na vládní osnovu. Připomenouti
by bylo, že původní návrhy V. P. Ú.
podrobeny byly písemné anketě ministerstva,
po které byl rozmnožen ještě dále
počet tříd pojištěnců
z 13. na 16. a upuštěno bylo od zvýšení
mezního stáří pro vychovávací
příspěvky. Pro tyto změny nebyla sice
původní pojistněmatematická zpráva,
jak ji vládní osnova přináší,
zařízena, avšak změny tyto jsou toho
druhu, že nepřinášejí žádného
podstatného zatížení pro nositele pojištění.
Do pojistněmatematické zprávy vloudily se
mimo to některé tiskové omyly. Poněvadž
tam obsažené výpočty budou podkladem
výpočtů náhradních ústavů,
třeba na to upozorniti s tím, že Všeobecný
pensijní ústav vydá brzo stanovy, ve kterých
řečené tiskové chyby budou v pojistněmatematické
části opraveny. Na tomto místě buďtež
alespoň opraveny nesprávně vytištěné
vzorce v matematické zprávě důvodové.
Na str. 44. má zníti poznámka
Uvedeme zde veškeré změny provedené
ve výboru sociálněpolitickém kromě
změn interpunkčních, tiskových omylů,
změn slovosledů a pouze gramatikálních
oprav.
V § 2. doplněn další bod 7. tohoto znění:
"osoby požívající invalidního
důchodu podle tohoto zákona, i když jsou zaměstnány
v povolání o sobě podrobeném pojistné
povinnosti; vzdají-li se však důchodu, stávají
se opět pojištěním povinnými".
Odůvodnění: Rentovník nemůže
býti pojištěncem (§ 24.). Invalidita se
stanoví pro určité povolání
(§ 7.). Stává se a to bude po válce
často, že se někdo stal invalidou pro dřívější
povolání, bere invalidní rentu, avšak
nyní nalezl nové povolání, které
objektivně podléhá pens. pojištění.
Poněvadž jest však rentovníkem, tedy subjektivně
pojištění nepodléhá. Tím
se mu však béře možnost, střádati
na vyšší rentu pro invaliditu úplnou a
zejména získávati i od zaměstnavatele
k tomu cíli příspěvky. Proto byl pojat
zmíněný bod 7. do § 2., jenž dává
invalidovi volbu, poněvadž jest ustanovení
to míněno jen ve prospěch jeho.
V § 2., bodu 4. nahrazena byla slova: "podřízení
subexterní lékaři léčebných
ústavů" slovy: "lékaři v
přechodném ne samostatném zaměstnání".
Odůvodnění: Osvobozeni mají
býti lékaři, kteří nehledají
v nesamostatném služebním poměru své
trvalé povolání, nýbrž jsou v
něm přechodně za účelem prakse,
substituce a p. To je lépe vyjádřeno změněnou
stylisací.
V § 2. se vloží nový odst. 2.:"Za
zaměstnance vyňaté z pojistné povinnosti
podle bodu 1. a 7., odst. 1. tohoto paragrafu jest zaměstnavatel
povinen odváděti příslušnému
nositeli pojištění ve prospěch fondu
pro podporu potřebných nezaměstnaných
(§ 42., bod 7.) tu část premií, kterou
by - kdyby z pojistné povinnosti nebyli vyňati -
podle § 33., odst. 2. nesl ze svého. O hlášení
těchto zaměstnanců a odvádění
zmíněných příspěvků
platí obdobně všechna pravidla platná
pro osoby pojistné povinnosti podrobené".
Odůvodnění: Důvodem vložky
je čeliti konkurenci sil, za které by zaměstnavatel
nemusil platiti pojistných příspěvků.
V § 9., odst. 2., na konec se doplní tato věta:
"Za dobu však, po kterou bylo placeno nemocenské,
má důchodce nárok na příspěvek
ve výši, o kterou přiznaný jemu důchod
invalidní, této době odpovídající,
převyšuje vyplacené nemocenské."
Odůvodnění: Uvádí se
jako důvod, že pojištěnec si platil zvlášť
na každé pojištění samostatně
a nemůže býti konkurencí obou zkrácen.
V § 17., odst. 1., za slovy "18. rokem věku",
vložena slova "dřívějším
zaopatřením".
Odůvodnění: Byla-li snížena
věková hranice pro pojištění
na 16 let, nelze bez podmínečně platiti vychovávací
příspěvky do konce 18. roku, poněvadž
by někdo mohl býti pojištěncem a požívati
současně vychovávací příspěvek.
Dřívější zaopatření
má tudíž před dokončením
18. roku zastaviti vychovávací příspěvky.
V § 17a na konci nahražena byla slova: "dokonaným
18. rokem věku, provdáním nebo úmrtím
dítěte" slovy: "v případech
uvedených v § 17., odst. 1."
Odůvodnění: Příplatky
vychovávací, placené na děti žijícím
důchodcům, jsou co do existence i zániku
vázány na stejné podmínky jako vychovávací
příspěvky sirotkům. Proto při
podmínkách zániku se poukazuje prostě
na § 17., odst. 1.
V § 18., odst. 2., nahrazena byla slova "mají
pozůstalí..........nároku otcova" tímto
zněním: "má pozůstalá,
potřebná matka a, není-li jí, pozůstalý
potřebný otec, nárok na odbytné, přispíval-li
pojištěnec k jich výživě".
Odůvodnění: Ve vládní
osnově mluví se o nároku rodičů,
při čemž nárok matky předchází
nároku otcovu. Nebylo jasno, že nárok žijící
matky vylučuje nárok otce. To bylo nyní k
uvarování nedorozumění jasně
vysloveno.
V § 18., odst. 3., byla slova: "potřebným
rodičům" nahrazena slovy: "matce nebo
otci".
Odůvodnění: Změna tato jest
pouze důsledkem změny provedené v odst. 2.,
§ 18.
V § 19., odst. 1., slova "která dokonala"
nahražena slovy "po pojištěnci, který
dokonal" a v posledním řádku slovo "jí"
bylo vypuštěno.
Odůvodnění: Změna jest jen
stylistická, aby lépe vynikla protiva mezi důchodcem
ve větě první a pojištěncem ve
větě druhé.
V § 25., odst. 7., nahrazena byla slova: "do dřívějšího
opětného vstupu" slovy: "před dřívějším
opětným vstupem".
Odůvodnění: Změna jest stylistická
a nemění původního smyslu.
V § 27 a, odst. 1., vypuštěna byla slova: "splatného
ve dvou půlročních splátkách
předem" a nahrazena slovy "do předu".
Odůvodnění: Považovalo se za
zbytečné, aby roční uznávací
poplatek 4 K byl placen v půlročních lhůtách.
Pro pojištěnce nejsou 4 K, zaplacené najednou,
žádným zvláštním zatížením
a pro evidenci V. P. Ú. stačí roční
hlášení.
V § 30., odst. 1., bodu 3. vložena byla v druhém
řádku za slovy: "podle § 28., 3. odst."
slova: "nebo za účelem léčení".
Odůvodnění: Považuje-li se za
trvalý pobyt v cizině tříletý
pobyt mimo službu v cizozemském pobočním
závodě domácího podniku, třeba
vyjmouti případ léčení v cizině,
jež může trvati déle tří
let.
V § 45., odst. 1., vypuštěna byla slova: "býti
znalý práv".
Odůvodnění: Sociálně
politický výbor uznal po návrhu posl. Slavíka
většinou hlasů, že president nemusí
býti znalý práv, aby plně splnil svůj
úkol.
V § 49., odst. 1., změněna byla textace odst.
1. takto: "Výkonným orgánem správy
ústavu je ředitelství, které sestává
aspoň ze dvou členů, z nichž jeden musí
býti pojistným matematikem, jenž jest zodpovědným
matematikem ústavu, a jeden znalý práva.
Členové ředitelství mohou býti
jmenováni nebo propouštěni jen se souhlasem
ministerstva sociální péče."
Odůvodnění: Změna záleží
v tom, že nemusí všichni členové
ředitelství mimo pojistného matematika býti
znalí práva. Má býti i jiným
úředníkům, věci znalým,
umožněno býti členem ředitelství.
V § 50. zvýšen byl počet členů
pro volbu delegáta vzhledem k velikému nákladu
schůzí.
V § 58., odst. 2., vynechána byla k návrhu
posl. Slavíka slova: "znalý práv"
z důvodů uvedených při § 45.,
odst. 1.
V § 64., odst. 1., doplněna byla tato slova: "pokud
to neodporučuje ustanovení § 4., zák.
ze dne 20. prosince 1918, č. 92, sb. z. a nař."
Odůvodnění: Tím se má
čeliti tomu, aby nemohly k náhradnímu pojištění
přistupovati nové podniky.
V §.64., odst. 2., zaměněno bylo slovo "závodu"
slovem "podniku".
Odůvodnění: Účelem dotyčného
ustanovení jest, aby celé hospodářské
objekty se všemi svými zřízenci byly
pojištěny jednotně. Takovým hospodářským
objektem (jednotkou) jest podnik, nikoli závod, jenž
jest jednotkou technickou. Nebylo zajisté úmyslem
dopustiti, aby různé závody téhož
podniku mohly býti pojištěny různě.
V § 64., odst. 4., od páté řádky
za slovy "pojištění všech" změněna
byla stylisace a slovo "závodu" nahraženo
bylo zase slovem "podniku", takže konec tento zní:
"...povinně pojištěných zaměstnanců
onoho podniku, který byl k náhradnímu ústavu
přihlášen, a že přejímá
vůči těmto zaměstnancům ručení,
vyplývající z povinného pojištění."
Odůvodnění: Důvodem změny
byla potřeba jednodušší a jasnější
stylisace a, pokud běží o záměnu
výrazu "závod" výrazem "podnik",
důvod při předchozí změně
uvedený.
V § 65., 3. řádce vloženo bylo za slovy:
"jichž stanovy", "(řády a p.)".
Odůvodnění: Účelem změny
bylo zameziti nedorozumění, že náhradní
smlouvy nemusí míti stanovy jako korporace a naznačiti,
že jde též o instituce stanovám podobné.
V § 65., v předposlední řádce
vložena byla za slovem "vlastnosti" tato věta:
"a přizpůsobí-li své stanovy
podmínkám § 66. Nestane-li se tak, pozbývá
náhradní smlouva dnem 31. prosince 1920 povahy náhradního
zařízení."
Odůvodnění: Stalo se pouze opomenutím,
že nebylo fondům atd. při přeměně
z náhradních smluv na náhradní ústavy
uloženo, podobně jako náhradním ústavům
už existujícím, přizpůsobiti
své stanovy podmínkám § 66.
V § 65., řádek 11. a v § 66., 2. odst.,
změněna byla lhůta z 1. prosince na 31. prosinec.
Odůvodnění: Lhůta končící
prvním dnem v měsíci jest neobvyklá.
Prodloužení lhůty do konce roku souvisí
s tím, že původně měl působiti
zákon od 1. ledna, kdežto po návrhu výboru
má platiti od 1. dubna 1920.
V § 65. vypuštěna poslední věta
a dává se jako zvláštní odstavec
třetí, poněvadž se vkládá
odstavec druhý tohoto znění:
(2) Náhradní smlouvy, uzavřené u tuzemských
pojišťoven podle § 65., lit. a) zákona ze
dne 16. prosince 1906, č. 1., ř. z. ex 1907 nebo
podle cís. nař. ze dne 25. června 1914, č.
138 ř. z., musí nejdéle do 31. prosince 1920
vyhověti podmínkám § 66., odst. 1.,
bod 1. až 5. a nejdéle do 31. prosince 1922 zažádati
o přeměnu v ústav náhradní
podle odst. 1. tohoto paragrafu.
(3) Jinak se zřizování nových náhradních
ústavů nepřipouští.
V § 66. (dle osnovy 65 a), odst. 1., bod 1., nahraženo
bylo slovo "přislibuje" slovem "poskytuje"
a slova "nároků v §§ 5. až 19.
a 23. až 25. uvedených" nahražena byla slovy:
"nároků podle tohoto zákona".
Odůvodnění: V nárocích
podle § 23. až 25. nemohou náhradní ústavy
poskytovati o pětinu více, poněvadž
zde běží o vrácení premií
a p. Stylisací nynější má býti
řečeno, že všechny nároky pojištěnce
a podmínky, za nichž se mu jich dostává,
úhrnem redukovány podle pojistně matematických
pravidel na hodnotnou jednotku, musí býti o pětinu
vyšší. Slovo "poskytuje" na místě
"přislibuje" má přesněji
vyjádřiti že hodnota pojištěných
nároků od počátku působnosti
pensijního zákona (1. 1. 1909) musí býti
o jednu pětinu vyšší, a ne tedy snad jen
nároky pro futuro.
§ 66. vládní osnovy byl vypuštěn,
poněvadž jeho ustanovení jsou obsažena
v paragrafech dřívějších. Z té
příčiny označen byl § 65 a) jako
§ 66.
V § 67., odst. 1., za slovy "sociální
péče" vložena byla slova "jenž
o ní rozhodne, vyslechna Všeobecný pensijní
ústav".
Odůvodnění: Všeobecný
pensijní ústav jest zajisté při posouzení
podmínek dalšího uznání náhradních
ústavů povolán k podání svého
veta.
V § 68., odst. 2., řádek 6. od konce, vynechána
byla slova: "odpovídající jeho získaným
normálním nárokům, aspoň však
částku odpovídající premiové
reservě".
Odůvodnění: Podle vládní
osnovy obdržel by stát jako jiný veřejný
svazek, přijímaje soukromého zřízence
do svých služeb, premiovou reservu od V. P. Ú.
nebo náhradního ústavu, nashromážděnou
během jeho dosavadního soukromého zaměstnání,
ale navzájem by musil vydati reservu odpovídající
daleko vyšším nárokům, nežli
skýtá pensijní zákon, aniž by
V. P. Ú. měl proto povinnost, zřízenci
přestoupivšímu do služeb soukromých
zajistiti stejné nároky za minulou dobu, jaké
měl u veřejného svazku. Proto se postavil
sociálněpolitický výbor na princip
parity. Stát vydá při přechodu zřízence
jen takovou premiovou reservu, jaká by byla nastřádána
u V. P. Ú., kdyby byl býval zřízenec
zaměstnán soukromně. Poněvadž
V. P. Ú. působí teprve od roku 1909, tedy
se při vypočtení převáděné
premiové reservy státem může přihlížeti
jen k době po zahájení působnosti
V. P. Ú. Následkem tohoto předpisu vzniknou
ve státním rozpočtu dvě protipoložky
příjmů a vydání premiových
reserv, jež podle proudu zřízenců od
státu k soukromé službě a naopak budou
vykazovati aktivní neb pasivní saldo a v průběhu
další doby se vyrovnají.
V § 73., odst. 7., v 7. řádku vynechána
byla slova: "nestala-li se ohláška v čas
nebo nebyla-li vůbec vykonána".
Odůvodnění: Týž pojmový
obsah jest v předchozím slově "jinak",
takže bylo lze řečená slova vypustiti
jako zbytečná.
V § 73., odst. 7. konec byl přestylisován bez
změny smyslu.
Odůvodnění: Bylo jasně vysloviti
zásadu, že po vzniku pojistné události
nelze provésti opožděné ohlášky
k pojištění. Jestli tedy na př. pojištěnec
nastoupí 1. dne v měsíci a 10. utrpí
úraz, tu lze ještě do 14. podati přihlášku
a pojištění platí, poněvadž
se přihláška stala včas, ale nastal-li
by úraz po vypršení lhůty k přihlášce,
pak už pojištění neplatí.
V § 73 a), odst. 1. Ke konci byla připojena věta:
"Totéž platí o orgánech Svazu pensijních
ústavů (čl. II., bod 4.)."
Odůvodnění: Náhradní
pojištění bylo bez inspekce. Uvažováno
bylo v různých formách, jak ho inspekci podrobiti.
Nyní byl úkol ten dán Svazu pensijních
ústavů. Pak jest ale nutno, inspekční
orgány Svazu nadati stejnými právy jako inspekční
orgány V. P. Ú. Toho se má jim dostati doplňkem
připojeným v sociálně politickém
výboru.
V § 73 b), odst. 1. slova. "Všeobecného
pensijního ústavu" nahrazena byla slovy "vytčeným
v § 73 a),odst. 1".
Odůvodnění: Důsledkem právě
zmíněné změny v § 73 a), odst.
1., ve prospěch inspekčních orgánů
Svazu bylo nutno i pomoc nemocenských pokladen na ně
rozšířiti.
V § 75., odst. 4. slova: "zemského úřadu"
nahražena byla slovy: "úřadu II. stolice".
Odůvodnění: Už na jiných
místech v zákoně se nyní užívá
pojmu politický úřad II. stolice na místě
zemského politického úřadu proto,
aby nový pojem se hodil i na dobu po chystané reformě
správní.
V § 78., odst. 4. byla vypuštěna slova: "po
případě podle předpisů, které
v budoucnosti na jejich místo nastoupí".
Odůvodnění: Dle pravidel právní
interpretace jest toto ustanovení samozřejmé
a bylo proto jako zbytečné vypuštěno.
V § 87., odst. 1. Tento odstavec, jenž nebyl ve vládní
osnově měněn, má v úvodu zníti:
"Od daně výdělkové a důchodové
(včetně důchodové daně podle
zákona ze dne 27. V. 1919, č. 292, sb. z. a nař.,
čl. I., odst. 3.) jsou osvobozeny".
Odůvodnění: Změnou mělo
býti čeleno praxi finančních úřadů,
které osvobození od daně důchodové
dosud v zákoně obsažené nevztahovaly
na důchodovou daň podle cit. zákona z roku
1919. Bylo úmyslem dáti autentickou interpretaci,
že se osvobození vztahuje i na tuto formu důchodové
daně.
V § 87. v posledním odstavci byla slova "předešlém
odstavci" nahrazena slovy: "obou předcházejících
odstavcích".
Odůvodnění: Ustanovení bylo
převzato z platného zákona a nebylo úmyslu
ho měniti. Stalo se jen nedopatřením, že
bylo ve vládní osnově poukazováno
pouze k předposlednímu na místě k
dvěma předposledním odstavcům.
V § 88., odst. 2. byla slova: "15% v obligacích
zemských půjček nebo v zástavních.
listech, dlužních úpisech zemí, zemských
bank nebo zemských hypotekárních ústavů"
nahrazena slovy: "10% v jiných papírech, které
určí ministr sociální péče
v dohodě s ministrem financí". Dále
úvodem na místě "Z hotovostí"
vloženo "Z nových hotovostí".
Odůvodnění: Poněvadž stojíme
před reformou správy a přestavbou zemských
financí a zemských peněžních
ústavů, učiněn byl ukládací
obnos pružnějším tím, že úprava
ukládání peněz, mimo ve státních
papírech, byla svěřena nařízení.
Vzhledem k nynější vázanosti jmění
V. P. Ú. obmezeno bylo toto ustanovení na nové
hotovosti.
V § 88. odst. 3. byl vypuštěn.
Odůvodnění viz u čl. V.
V § 95. přidán byl doplněk: "vyslechna
Všeobecný pensijní ústav:
Odůvodnění: Účelem bylo
vyjádřiti skutečnou genesi stanov a jednacích
řádů Zemských úřadoven,
jež mají vzniknouti dohodou mezi Všeobecným
pensijním ústavem a ministerstvem sociální
péče. V této formě to zákon
sice nevyjadřuje, poněvadž nemluví o
dohodě, nýbrž o vyslechnutí, avšak
nelze pochybovati, že by ministerstvo sociální
péče přes hlavu V. P. Ú. a proti vůli
jeho, stanov nevydalo.
Při té příležitosti jednáno
bylo zejména o pronikavé změně, jež
se má v těchto jednacích řádech
státi s volebním řádem. Zákon
stanoví jen princip voleb přímých,
tajných a poměrných, a přenechává
ostatek nařízení ministerstvu sociální
péče. Zmínka ve vládní osnově,
že budou nemocenské pokladny orgánem volebním,
vyvolala jisté znepokojení, ježto nelze dobře
voleb prováděti cizími organisacemi. Třeba
zde podati proto aspoň stručné vysvětlení.
Nemůže se pomýšleti na to, že by
nemocenské pokladny volby řídily. Nemocenské
pokladny, které nyní ve svém katastru členském
mají a budou míti u každého člena
poznamenáno, kde je pensijně pojištěn,
mají přirozený volební katastr. Přímé
volby se musí dále prováděti decentralisovaně.
Úmyslem jest tedy zříditi okresní
komise z členstva pensijně pojištěných
zřízenců se zastoupením vlády.
Tyto volební komise budou úřadovati při
volbě u nemocenské pokladny za tím účelem,
aby prováděly kontrolu volebního práva,
používajíce zmíněného
katastru nemocenských pokladen. Nemíní se
jen okresní nemocenské pokladny, nýbrž
i jiné (též úřednické),
u nichž jsou úředníci pro nemoc pojištění.
V čl. II., odst. 2., bodu 4. nahrazeno bylo slovo "pensijních"
slovem "náhradních" (ostatní změny
v tomto bodě jsou stylistické).
Odůvodnění: I Všeobecný
pensijní ústav může a pravděpodobně
bude členem Svazu. Není však účelem,
aby podléhal revisi Svazu, ježto podléhá
přímo revisi státu. Ostatně jest to
v rozporu s jeho dobrovolným členstvím ve
Svazu. Vystoupením ze Svazu by se mohl revisi vyhnouti.
Proto restringována byla revise přičleněných
pensijních ústavů na revisi přičleněných
náhradních ústavů.
V čl. II., bodě 7. byla nahrazena slova: "toho
potřeba" slovy: "že nelze jinak odpomoci
podstatným vadám ve správě".
Odůvodnění: Rozpuštění
správy Svazu má býti ultima ratio dozoru.
To jest vyjádřeno případněji
změněnou stylisací.
V čl. IV., odst. 4. slova: "podléhá..."
až do konce nahrazena byla slovy: "neplatí ustanovení
odst. 1., § 87."
Odůvodnění: Obchod spojený
s pojišťováním nad pojistnou povinnost
nemá býti u V. P. Ú. osvobozen od daňové
povinnosti, jak to formulováno v odst. 1., § 87.,
který byl nyní též pozměněn.
Na místě citace obsažené ve vládní
osnově, od kterých daní není tento
obchod osvobozen, poukazuje se nyní na § 87., odst.
1.
V čl. V. citován jest ve vládní osnově
jako zrušený omylem § 66. na místě
66 a), což se opravuje, a dále se nyní oproti
vládní osnově cituje jako zrušený
odst. 3. § 88.
Odůvodnění: Lhůta, již
měl dle tohoto zrušeného odstavce ministr sociální
péče povoliti, aby V. P. Ú. vyhověl
své povinnosti ukládací ve státních
i jiných papírech, stala se zbytečnou, poněvadž
ve státních papírech není V. P. Ú.
uloženo více, nežli se mu v § 88., odst.
2. ukládá, a ohledně jiných papírů
není ještě normy.
V čl. V. byla dále vypuštěna slova:
"a § 4. zákona ze dne 20. prosince 1918, č.
92., sb. z. a n.
Odůvodnění: viz u § 64., odst.
1.
Čl. VI. byl nově vložen v tomto znění:
"Nemocenské pokladny zřízené
podle zákona o nemocenském pojištění,
zapsané pomocné pokladny a bratrské pokladny
jsou povinny spolupůsobiti při provádění
tohoto zákona. Výlohy tím vzniklé
hradí nositel pojištění."
Odůvodnění: Čl. VI. scházel
ve vládní osnově. Byl vypuštěn
bez přečíslování dalších
článků, poněvadž v něm
bylo postradatelné interpretační pravidlo
pro Slovensko, obsažené už v zákoně
ze dne 20. prosince 1918, č. 92., sb. z. a n. a v platnosti
i touto novellou zachované.
Této mezery použil sociálně-politický
výbor, aby doplnil potřebnou normu, jíž
se ukládá nemocenským pokladnám povinnost
spolupůsobiti při provádění
tohoto zákona. Této normy bylo zejména třeba
ke spolupůsobení pokladen při volbách
do V. P. Ú. Úhrada výloh nositelem pojištění
je samo zřejmá. Za článek VI. vložen
nový článek VII. tohoto znění:
Skupiny zaměstnanců podle tohoto zákona nově
podrobené pojistné povinnosti pensijní nemohou
býti členy zapsaných pomocných pokladen,
jichž působnost jest podle čl. XXI., odst.
3., zákona ze dne 15. května 1919, č. 268.,
sb. zák. a nař., obmezena na pojištěnce
podrobené pojistné povinnosti podle zákona
ze dne 16. prosince 1906, č. 1. ř. z. ex 1907 nebo
cís. nařízení ze dne 25. června
1914, č. 138 ř. z."
Odůvodnění: Rozšířením
pojistné povinnosti na nové kategorie, zejména
na obchodní příručí, mohly
by se oslabiti okresní nemocenské pokladny, poněvadž
pensijní pojištěnci mohou podle čl.
XXI. zákona o nemocenských pokladnách z r.
1919 vystupovati z pokladen všeobecných k úřednickým.
Předpisem článku VII. má se tomu čeliti.
V čl. VII., odst. 1. posunuta byla působnost z 1.
ledna na 1. dubna.
Odůvodnění: Působnost od 1.
ledna byla původně V. P. Ú. navrhována
v očekávání, že bude zákon
projednán v prosinci. Počátek působnosti
od 1. ledna byl by arci usnadnil práci V. P. Ú.
Jelikož se však dostala osnova do Národního
shromáždění až v lednu, nedoporučuje
se působnost zpětná a není-li už
možna působnost od 1. ledna, doporučuje se
jistá karence pro přípravné práce.
V čl. VII., odst. 2. byl vypuštěn.
Odůvodnění: Odstavec ten obsahoval
samozřejmé interpretační právní
pravidlo (lex posterior derogat priori). Mimo to měl by
zákon 2 zrušovací klausule, a to v čl.
V. a v čl. VII.
1. Organisace úřednické žádaly:
"aby těžké poškození pojištěnců,
jichž pojistná povinnost nastoupením válečné
služby byla přerušena, bylo odstraněno
a sice tím, že jim léta ve vojenské
válečné službě ztrávená
budou nezkráceně podle vzestupného příjmu
ve smyslu nařízení vlády republiky
ze dne 9. ledna 1919, č. 14 § 6. započítána.
Potřebná úhrada budiž získána
na zaměstnavatelích zaplacením pojistných
premií za ony pojištěnce, kteří
před nastoupením vojenské služby válečné
byli u nich nejméně šest měsíců
(v nejkrajnějším případu jeden
rok) nepřetržitě zaměstnáni.
Pouze v těch případech, kde by prokázán
a byla pojišťovacími ústavy nedobytnost
těchto premií (úmrtí zaměstnavatelovo,
zrušení podniku, atd.) žádáme,
by potřebnou úhradu ústavům pojišťovacím
poskytl stát.
Zdůrazňujeme, že část kruhů
zaměstnavatelských za své zřízence
do války povolané premie za dobu vojenské
služby pojišťovacím ústavům
odváděla, většina zaměstnavatelů
však tak nečinila, naopak, bez ohledu na to, že
jednalo se o zřízence, kteří i velmi
dlouhá léta v jejich službě ztrávili
a k rozkvětu jich podniků platně přispěli,
bez zřetele k tomu, že doba válečná
jim velmi značné a nikdy nečekané
zisky přinesla, ihned při nastoupení vojenské
služby je z pojištění pensijního
odhlásila, čímž pojištěnci
i jejich rodiny nedozírných škod utrpěli
a trpí.
Poněvadž pojištěnci v dobách předválečných
byli většinou v nižších třídách
přihlášeni a v případu, že
by válečnou službu nebyli nastoupili, jejich
služební příjmy by přirozeně
zvýšeny byly - jak ostatně zákonodárce
sám v zákoně ze dne 9. ledna 1919 č.
14 předpokládal a podle § 6. nařídil
- a tím zařazeni by byli do vyšších
tříd pojistných a získali vyšších
nároků z pojištění plynoucích
- žádáme, aby zpětné pojištění
za léta válečná se zřetelem
na zákon z 9. ledna 1919, č. 14 provedeno bylo,
jinak by pojištěnci, jimž čekací
doba 10 letá dnem 31. prosince 1918, případně
i v dřívějších letech vypršela,
ve smyslu § 8. pensijního zákona poškozeni
byli, poněvadž by zařazeni byli se základním
obnosem rentovým podle platů předválečných.
Připomínáme zdvořile, že stát,
země a obce svým zaměstnancům léta
válečná nejen nezkráceně, ale
téměř dvojnásobně započítaly,
není tudíž požadavek náš po
započtení jednoduchém z důvodů
národohospodářských neproveditelným,
nebo dokonce přemrštěným."
Sociálně-politický výbor uznal plně
křivdy a újmy, jež utrpěli soukromí
zřízenci válečnou službou oproti
veřejným úředníkům přerušením
jich pensijního pojištění (nikoli oproti
osobám samostatně výdělečně
činným), nemohl však v krátké
době, která byla vyměřena pro vyřízení
této dlouhé novelly, rozřešiti zmíněný
požadavek organisací úřednických,
a to tím méně, že není vůbec
žádného přehledu doposud o tom, jakého
počtu osob se přerušení pojištění
týká a jakého peněžního
nákladu by sanace vyžadovala. Vzhledem k tomu usnesl
se na resoluci, kterou se žádá vláda,
aby o těchto otázkách zjednala předem
dostatečný informační materiál.
2. Organisace žádaly dále: "vzhledem k
tomu, že náhradní pojištění
ani nynější vládní návrh
zákona neodstraňuje, aby dozorčí
služba nad prováděním pensijního
pojištění zveřejněna byla,
případně, by Všeobecný pensijní
ústav v Praze pověřen byl, by svými
inspekčními orgány kontrolu nad pojištěním
u všech zaměstnavatelů, u náhradních
ústavů přihlášených neb
náhradními smlouvami pojištění
provádějících, proti částečné
úhradě vykonával za současného
prohlášení, že náhradně
pojišťovací ústavy jsou povinny zjištěné
nesprávnosti v řádný stav uvésti
a o tom průkaz Všeobecnému pensijnímu
ústavu předložiti, případně
trpěti, by o řádném provedení
pojištění kontrola u nich vykonávána
byla.
Poukazuje se k tomu, že ještě dnes jest značné
množství příslušníků
stavu u náhradních institucí buď vůbec
nepřihlášených nebo nesprávně
hlášených, a to jak dobou počátku
pojistné povinnosti tak i podle skutečných
příjmů a dávek, čímž
zařazeni jsou do tříd nižších,
při nastavším pak nároku pojistném
jsou tito pojištěnci, případně
jejich rodiny, velmi citelně poškozováni.
V případě zveřejnění
dozorčí služby možno tuto rozšířiti
i na provádění ostatního sociálně-pojišťovacího
zákonodárství (nemocenské a úrazové
pojišťování)."
Potřebu podrobiti náhradní pojištění
stejně intensivní inspekci, jaké podléhají
podniky pojištěné u V. P. Ú., uznal
speciálně politický výbor plně.
Vzhledem k tomu vybavil též, jak už podotčeno,
inspekční orgány Svazu pensijních
ústavů stejnou pravomocí jako orgány
V. P. Ú. Avšak není možno snad inspekční
službu postátniti, poněvadž jí
nelze odloučiti od nositele pojištění,
který má potřebný informační
materiál. Bylo by sice možno, zmocniti inspekční
orgány V. P. Ú§. ku provádění
revise i u náhradně pojištěných
podniků, avšak rozvrhové řízení
k úhradě příslušného nákladu
by bylo obtížné a těžkopádné.
Ostatně lze očekávati, že Svaz pověřený
inspekcí, vejde sám ve spojení se V. P. Ú.,
aby na jeho účet inspekci za něj prováděl.
3. Žádáno bylo dále, aby při
provádění léčebného
řízení podle § 23. pensijního
zákona pensijními ústavy zamýšleného,
vyslovena byla povinnost nemocenským pokladnám,
ohlašovati pensijním ústavům takové
případy onemocnění, při
nichž podle dobrozdání lékařského
bylo by předpokládati dočasnou nebo trvalou
invaliditu. Kdyby se tak nestalo, nemělo by ustanovení
§ 23. pensijního zákona pro pojištěnce
a úmysl zákonodárcův z důvodů
národohospodářských včasnými
opatřeními brániti neschopnosti k vykonávání
povolání, skutečné ceny, poněvadž
by pensijní ústavy léčebnou péči
vykonávati mohly teprve po vyčerpání
nároků pojištěnce u nemocenských
pokladen, tudíž nyní nejméně
po uplynutí 39. týdnů, tedy po době,
kdy již velmi těžko bylo by možno k vrácení
zdraví s úspěchem zakročiti. Nutno
vzíti zřetel k tomu, že nemocenské pokladny
jsou na plnou ochranu pojištěnců nedostatečně
po stránce finanční vypraveny, kdežto
společně s pensijními ústavy budou
moci ve prospěch pojištěnce při společné
úhradě vykonávati opatření
nepoměrně výslednější.
Sociálně politický výbor neuznal za
potřebné, ukládati této povinnosti
pokladnám přímo zákonem. Zákonný
podklad pro uložení takové povinnosti byl však
zjednán nově vloženým čl. VI.,
takže může ministr sociální péče
povinnost vysloviti. Ostatně zájem nemocenských
pokladen a pensijního ústavu se zde sbíhá
a nemocenské pokladny dobrovolně budou takové
ohlášky dělati.
4. Organisace úřednické žádaly
zkrácení čekacích lhůt při
sňatku, čemuž nemohl sociálně
politický výbor vyhověti pro veliké
nebezpečí obcházení zákona.
5. V sociálně politickém výboru samotném
činěny byly různé návrhy na
zlepšení a zvýšení pojištěných
důchodů, které nebylo možno akceptovati
jen proto, že bez zvýšení příspěvků
nebylo podle pojistně matematických zásad
pro takové zvýšení toho času
úhrady.
6. Navrhováno bylo, aby Svazu, jehož součinnosti
může ministerstvo sociální péče
použíti při provádění
revise, byl zákonem přiznán za to nárok
na odškodnění od státu. Vzhledem k tomu,
že se zamýšlí Svaz subvencovati, spokojil
se sociálně politický výbor resolucí
(II.), aby v rozpočtu bylo na tuto subvenci pamatováno.