Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Pro průkaz, že prémie této skupiny bylo v obchodu se zaměstnanců stačí o sobě k úhradě pojistných nároků, jež jim návrh poskytuje, stačí dokázati, že složení podle stáří, pohlaví a rodinného stavu není nepříznivější než u stavu pojištěnců Všeobecného pensijního ústavu koncem roku 1910, pro nějž bylo v technické zprávě o novelisaci zákona (č. 21.187 příloh k stenogr. prot. poslanecké sněmovny) dokázáno, že vezme-li se ohled na příznivější složení budoucích přístupů, unese ve svém celku vyšší zatížení, jež novelou z roku 1914 vzniklo.

K tomu nutno poznamenati, že ryzí premie za všechny nároky podle pensijního schématu zákona při starobním důchodu 100 po 40 letech obnáší:

Převyšují tudíž ryzí premie ve stářích přes 37 roků pro muže a ve stářích přes 43 roky pro ženy premii skutečně placenou.

O složení stavu pojištěnců Všeobecného pensijního ústavu koncem r. 1910 podle pohlaví a stáří a stavu zřízenců a dělníků skupiny povolání C XVIII (obchod se zbožím) podle sčítání z roku 1910 pro Čechy, Moravu a Slezsko byla odvozena tato tabulka:

Za účelem srovnání budiž ještě ze statistiky německé říše sv. 203 uvedena tabulka složení podle stáří a pohlaví příslušníků povolání: prodavačů, obchodních pomocníků, příručí a kupeckých zřízenců bez označení (skup. 4a. 8.)

Kdežto v třídách stáří 40-57, jež přinášejí při pojištění ztrátu, bylo v roce 1910 27.11% všech pojištěnců Všeobecného pensijního ústavu, bylo v těchže třídách 12.27% dělníků zaměstnaných v obchodu se zbožím v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v kteréžto skupině je obsažena kategorie příručích, obchodních pomocníků, atd. a 6.44% obchodních příručích a pomocníků v Německu.

Pokud se týče složení podle pohlaví, bylo koncem roku 1910 13.03 % všech pojištěnců Všeobecného pensijního ústavu ženského pohlaví, kdežto mezi dělníky v obchodu zbožím bylo v r. 1910 25.98 % žen a mezi obchodním pomocným personálem v Německu bylo dokonce 44.10% žen. Ze zřízenců obchodu zbožím bylo v Čechách 66.04% svobodných oproti 73.36 % dělníků této skupiny povolání a podle německých zkušeností o obchodních pomocnících a příručích bylo dokonce 79.88% svobodných koncem r. 1907.

Jelikož také pravidelný přístup do pojistné povinnosti děje se u skupiny obchodních pomocníků a příručích podstatně v ročnících stáří 16-25 (viz Österr. Statistik, Neue Folge 3. sv., I. sešit 1916, str. 111) je prokázáno, že u skupiny té docíleno bude rovnováhy mezi premiemi a dávkami zákona bez porušení rovnováhy jiných skupin pojištěnců, tak že proti rozšíření pojistné povinnosti v tomto směru nemůže býti s hlediska pojistně-matematického námitek.

K témuž výsledku vede též podrobný výpočet, provedený za předpokladu, že poměrné rozdělení podle tříd služného je totéž jako u pojištěnců Všeobecného pensijního ústavu.

Za téhož předpokladu lze odhadnouti náklady pojištění skupiny obchodních pomocníků a příručích v prvých šesti třídách na K 8,443.000.- pro muže a K 2,463.000.- pro ženy ročně.

K rozšíření pojistné povinnosti vede též snížení stáří, v němž počíná pojistná povinnost, na 16. rok ve shodě s německým zákonem a rakouským návrhem sociálního pojišťování. Jest odůvodněno mimo jiné zahrnutím obchodních pomocníků, z nichž nalézalo se podle německé statistiky 10.46% ve věku 16-18, kteréžto číslo bude u nás jistě, jak patrno z tab. 2., převýšeno.

Odstranění dolní meze prvé třídy služného K 600.- je odůvodněno mimo jiné též snížením stáří pro počátek pojistné povinnosti na 16 let. Podle rakouské statistiky o soukromých úřednících z roku 1896 byl počet zřízenec s platem menším než korun 600.-1.60%. V Němec byl počet zřízenců pojištěných v třídě A (do 550 M) podle zprávy říšského pojišťovacího ústavu pro zřízence za rok 1917 6.42%, při čemž třeba vzíti v úvahu různý rozsah pojistné povinnosti v Německu a rakouského statistického šetření r. 1896.

Nutnost připojení nových tříd služného je nejlépe prokázána následujícím sestavením, které podává seskupení pojištěnců Všeobecného pensijního ústavu ve Vídni v různých letech.

Od roku 1910 zvýšil se poměrný počet mužských pojištěnců Všeobecného pensijního ústavu v VI. tř. z 20.5% na 48.9% a ženských pojištěnců z 1.0% na 11.8%.

Podle šetření provedeného u Zemské úřadovny I v Praze k 1./7. 1919 jest z celkového počtu 20.422 pojištěnců 11.200 t. j. 54.84% v třídě VI. a sice 63.57% mužských a 36.18 procent ženských pojištěnců.

Téměř pro dvě třetiny mužských pojištěnců nemá tedy za platnosti dnešního zákona zvyšování služebních požitků vlivu na výši pensijních nároků. U náhradních zařízení je obsazení nejvyšší třídy služného poměrně ještě silnější.

Připojením nových 7 tříd a s ním spojeným zvýšením maximálního započítatelného obnosu na 7.200.- žádaným ostatně již pamětním spisem Všeobecného pensijního ústavu ve Vídni v r. 1912, uvádí se naše pensijní pojištění na stejné niveau s německým, které má 9 tříd až do 5.000 marek a kde žádá se rovněž přičlenění tříd dalších.

V nových třídách děje se pojišťování podle pojistného plánu zákona s jedinou výjimkou: ustanovení o výpočtu základního obnosu v nových třídách se mění.

Podle platného zákona jest pro vyměření základního obnosu invalidního důchodu směrodatná třída služného, do níž jest za řaditi pojištěnce podle ročního průměru započítatelných požitků, jež měl během 24 příspěvkových měsíců před uplynutím čekací doby, případně před dřívějším připadnutím invalidního důchodu. Naproti tomu vyměřuje se stoupání invalidního (a tedy i ostatních důchodů) jednou osminou premií dospělých v době příspěvkové následující po 120. měsíci příspěvkovém.

Tento způsob vyměřování důchodu jest kompromisem mezi pensijním systemem úředníků v státní nebo jiné stabilní službě, v níž stanoví se nároky podle posledního platu, a systemem pojištění dělnického, v němž vyměřují se nároky podle zaplacených příspěvků, a tím též podle služebních požitků během celé doby pojištění a sice tak, že příspěvky placené během čekací doby mají větší vliv na stoupání než ostatní; podle tohoto systému jest budován německý zákon o pensijním pojištění.

Je nesporno, že ustanovení rakouského zákona o počítání základního obnosu přináší pojištěncům značnou výhodu, kterou by bylo nesnadno nahraditi jinou a že námitky, které od počátku byly proti němu uváděny (využívání pojištěnci a j.) nebyly skutečným vývojem pojištění potvrzeny.

Jest však nemožno převzíti ustanovení o základním obnosu pro vyměřování nároků ve vyšších třídách než VI. z tohoto důvodu: Zatížení vznikající z přestupu do vyšších tříd služného kryto jest přirážkami k premiím vypočteným podle průměrného stoupání služného, pozorovaného na celku všech pojištěnců (podle zkušeností Všeobecného pensijního ústavu v roce 1910). Při tom jest základní myšlenkou tohoto výpočtu zásada zachování výše platu.

V prvých letech pensijního pojištění osvědčila se tato zásada. Avšak poslední léta předválečná a léta válečná, hlavně stoupání služného v roce 1918, zvrátila předpoklady výpočtu přirážek zvyšovacích nadobro. Proti neočekávanému a tedy pojistně - matematicky nekrytému stoupání služného působí ovšem zvýšení počátečního niveau služného, ustanovení o průměru 24 posledních měsíců a vzrůst reserv vystouplých pojištěnců, který může býti uvažován jen ve spojení se ztrátami ze změny třídy. Jasno o těchto vzájemně se rušících vlivech může přinésti pouze podrobné šetření u příležitosti prvé matematické bilance ústavu. Až do té doby není záhodno měniti ustanovení o základním obnosu v dosavadních šesti třídách.

Avšak převzetí tohoto ustanovení pro třídy vyšší než VI. vyžadovalo by nového výpočtu přirážek ke krytí zvyšování a pro výpočet ten chybí úplně materiál, ježto se hlášení platů u Všeobecného pensijního ústavu omezuje většinou na obnosy do K 3000.- nehledě ani k nebezpečnosti tohoto způsobu výpočtu základních obnosů při započítatelnosti požitků až do 7200.- korun. Avšak i kdyby tu byl postačující materiál, byly by přirážky potřebné vyšší, než by snesly premie dnešní, a bylo by tedy třeba premie v poměru k požitkům zvýšiti, což nebylo v plánu této reformy.

Z těchto důvodů byl pro výpočet základního obnosu nároků získaných ve třídách vyšší než VI. formulován § 8. tak, že všechny výhody dosavadního způsobu počítání základního obnosu v prvých šesti třídách a tedy i nároky dosud získané zůstávají zachovány, za měsíce získané však v čekací době ve třídách vyšších než VI. přistupuje k základnímu obnosu třídy VI. jedna čtvrtina rozdílu premií v těchto vyšších třídách oproti premii třídy VI.

Teprve zkušenosti získané v nejbližších letech ukážou, má-li býti převzat dosavadní způsob počítání základního obnosu též pro třídy vyšší a vybudován ve smyslu pensijního schematu úředníků ve státních a stabilních službách, nebo má-li býti opuštěn a nahražen poskytnutím jiných výhod pojištěncům.

Také při novém způsobu počítání základního obnosu ve třídách vyšších než VI. mohou vésti za dnešního způsobu počítání premiových reserv přestupy do vyšších tříd během čekací doby k ztrátám pro nositele pojištění právě jako již nyní v třídách I.-VI. přestupy do vyšší třídy po uplynutí čekací doby.

Ztráty tyto vyrovnávají se v celku zisky, jak je patrno z následující tabulky č. 5, udávající ryzí premie pro muže potřebné pro krytí zvýšení starobního důchodu o K 100 po 40 letech příspěvkových a příslušných pensijních nároků při 10tileté čekací době.¹)

(Viz tabulku 5. na straně následující!)

Ve prospěch nositelů pojištění jest při tom okolnost, že v soukromých službách po služební době 25 let nastupuje v průměru snížení platů.

Navrhovaný způsob výpočtu základního obnosu poskytuje v daném případě výhodu, že uvolňují se jím části premií, které umožňují prováděti ve větším rozsahu léčebnou péči a zlepšiti v některých bodech dávky zákona, bez porušení finanční rovnováhy nositelů pojištění.

Části premií, o něž se jedná, jsou obsaženy v tabulce 6. na straně následující.

Z premií třídy VIII. uvolňují se obnosy dvojnásobné, v třídě IX. trojnásobné atd., obnosů tam uvedených.

Jest nutno oceniti ještě náklady, které připojení nových tříd národnímu hospodářství republiky přinese. Následkem úplného nedostatku spolehlivých dat může býti odhad proveden jen s jakousi přibližností. Ze statistiky povolání (ze sčítání v roce 1910) bylo po vyloučení různých skupin (na př. C XXI a 2, C XXI 2 atd) odvozeno pro Čechy, Moravu a Slezsko pro počet zaměstnanců podléhajících pojistné povinnosti koncem r. 1910 číslo 100.062, z čehož bylo 18.960 žen. S připočtením odhadnutého počtu obchodních pomocníků bylo všech pojištěnců 138.084, z čehož 28.891 žen.

Ze šetření provedeného s materiálem Zemské úřadovny I v Praze (20.000 pojištěnců) a s materiálem několika větších

náhradních ústavů, které pojišťují roční požitky služební přes 7200 K, bylo sestaveno toto rozdělení ve třídy:

Tomuto rozdělení odpovídá (při vyloučení zaměstnanců pojištěných náhradně asi v počtu 25.000 už dříve na požitky vyšší dolní meze třídy VI.) vyšší příjem na premii K 15,817.000.

Při odhadu vzaty za základ údaje statistiky povolání z r. 1910 a ke změnám v počtu zřízenců od té doby jako nepostižitelným vzhledem k nepravidelnostem vyvolaným válkou nebylo hleděno.

Změny při výpočtu premiových reserv, potřebné následkem připojení nových tříd, budou uvedeny ve stanovách Všeobecného pensijního ústavu.

1. Podle § 8. návrhu má snížený invalidní důchod mezi 60. a 120. měsícem příspěvkovým stoupati ročně o jednu patnáctinu základního obnosu, kdežto dosud zůstával v této době nezměněně vyměřen dvěma třetinami základního obnosu.

Ryzí premie roční potřebné pro krytí tohoto zlepšení jsou ve výtahu uvedeny v této tabulce:¹)

Zavedením stoupání invalidního důchodu mezi pátým a desátým rokem pojištění zvyšují se tedy premie o zlomky, které teprve po 40. roce stáří u muže a po 45. roce u ženy převyšují dvě procenta premie, při čemž třeba uvážiti, že přístup po roce 1909 bude se díti výlučně v ročnících 16-25, kdežto pro stav pojištěnců převzatý rokem 1909 výhoda § 8 nezpůsobuje nového zatížení.

2. Požitek vychovávacího příspěvku prodlužuje se v návrhu v § 17., odst. 2. i přes 18. rok věku. Premie potřebné ke krytí takto pozměněného nároku na vychovávací příspěvky pro muže jsou vypočteny v následující tabulce pro vychovací příspěvek 40/3 po desetileté čekací době, tedy v procentech starobního důchodu po 40 letech; z tabulky

je zřejmo též, jak vysoké procentuální zvýšení celé bruttopremie jest poskytnutím této výhody způsobeno.

Zvýšení to nepřesahuje v žádném případě 1.70% celé premie a je z části kryto tím že ustanovení omezující úhrnnou výši vychovávacích příspěvků v § 15. nebyla pojistně-matematicky při novelisaci v r. 1914 plně vystižena, nýbrž v premii vědomě ponechána bezpečnostní přirážka.

3. § 17 a návrhu zavádí příplatky vychovací pro děti osoby, která požívá invalidního nebo starobního důchodu ve výši 1/6 základního obnosu, případně 1/6 důchodu sníženého.

Ryzí premie za pojištění tohoto nového druhu nároku jsou patrny ve výtahu v následující tabulce a sice v sloupci 2. v procentech starobního důchodu, který by příslušel po 40 letech, a v sl. 3. v procentech premie, v obou případech za předpokladu 10leté čekací doby.¹)

Premie nepřevyšuje nikde výše 2.50% celé bruttopremie.

4. Pojistně-matematická hodnota nároku na pohřebné pro pozůstalé po příjemcích důchodů nebo vychovávacích příspěvků ve výši čtvrtiny důchodu jest nepatrná a nalézá krytí v různých detailech výpočtu základních čísel. Tak na př. jsou základní čísla pro invalidní důchod počítána bez ohledu na to, že vyplácení důchodu děje se měsíčně, základní čísla vdovského důchodu neberou v úvahu (na rozdíl od pojistně-matematického odůvodnění německého zákona) ulehčení vyplývající z odbytného pro vdovy při opětném provdání.

Pohřebné pro osoby, zemřevší v aktivní službě vede vzhledem k 60 měsíční čekací době ve vyšších stářích k premiím,³)
které neporušují matematické stavby zákona, totiž při starobním důchodu 100 po 40 letech k obnosům.

tedy nejvýše jedno procento premie.

5. § 15. návrhu přiznává nárok na vychovávací příspěvky též dětem, které pocházejí z manželství uzavřeného pojištěncem teprve za požívání invalidního nebo starobního důchodu. Toto zlepšení nepřináší žádného nového zatížení, ježto při výpočtu základních čísel pojištění vychovávacích příspěvků v roce 1914 byl pro invalidy předpokládán stejný stav rodinný jako pro aktivní zřízence. Bylo tedy ustanovení, že manželství uzavřené ve stavu invalidity nezakládá nároku na vychovávací příspěvky, při výpočtu premií zanedbáno a zrušením tohoto ustanovení disponuje se jen koeficientem bezpečnosti, jenž z ustanovení resultoval.

6. Pojistně-matematické důvody a námitky pro a proti ustanovení, že pojištěnci mohou si zachovati po vystoupení získané nároky placením uznávacího poplatku, zůstávají tytéž jako v technické zprávě k novele i při snížení lhůty na 60 měsíců.

V celku možno prohlásiti, že výhody poskytnuté pojištěncům v návrhu a ocenění shora neohrožují pojistně - matematické stavby a mohou býti kryty z premií nezvýšených, zvláště vezme-li se ohled na uvolnění značných částí premií změnou ustanovení o základním obnosu ve vyšších třídách a na příznivé smíšení stavu pojištěnců podle pohlaví v posledních letech.

Nové hodnoty pojistné a návody pro počítání premiových reserv, potřebné při sestavování matematických bilancí a převodech mezi nositeli pojištění následkem těchto změn, budou uvedeny v nových stanovách Všeobecného pensijního ústavu. Ku krytí potřeby jednou pro vždy za uplynulou příspěvkovou dobu při prvé bilanci ústavu bude po vyčerpání případných přebytků možno intensivněji než dříve býti použito reservy pro vystoupivší členy také s ohledem na blížící se dokonání 12leté lhůty § 27. u pojištěnců vystoupivších v r. 1909.

Návrh přináší v § 23 a zavedení léčebné péče preventivní, která prováděna systematicky chce poskytování invalidních důchodů učiniti opatřením, jež nastupuje, když všechna opatření jiná selhala. Má-li léčebná péče domoci se úspěchů, musí býti prováděna systematicky a ve velikém slohu a musí tedy býti pohotově pro ni značné peněžní prostředky. Změna ustanovení o počítání základního obnosu ve vyšších třídách než VI. je jedním pramenem, který může pro daný účel poskytnouti dosti vydatné prostředky. Předpokládáme-li (pro naprostou nemožnost jiných lepších hypotes), že rozdělení podle stáří pojištěnců mužských a ženských ve třídách VII.-XIII. bude totéž jako u pojištěnců Všeobecného pensijního ústavu třídy VI.,¹) [Mimo to účiněn předpoklad, že pojištěnci ve skupině stáří 18-20 let vstoupili v průměrném stáří 19let, pojištěnci staří 21-25 ve stáří 22, pojištěnci skupiny 26-30 let ve stáří 25 let. skupiny 31-35 ve stáří 27 let. skupiny 36-40 let ve stáří 28 let, skupiny 41-45 let ve stáří 33 let. 46-50 ve stáří 38 let do pojištění.] obdržíme pro léčebnou péči obnos K 455.000 ročně pro muže a K 23.000 pro ženy, dohromady K 478.000.- ročně.

Další rozhojnění těchto prostředků by bylo možno v prvé řadě z přebytků přirázek na správní výdaje vzhledem k příznivému seskupení pojištěnců podle pohlaví a příznivějšímu sestavení přístupu podle stáří, než předpokládáno. Při tom všem je nezbytno, aby faktické správní výdaje klesly ze své nynější výše, což možno vzhledem ke koncentraci a zjednodušení pojištění, dále vzhledem k zvýšení premií s jistotou očekávati.

K rozhojnění přebytků a tím sesílení prostředků na léčebnou péci přispěje konečně léčebná péče časem sama nepřímo: snížením zatížení z předčasných invalidních důchodů.

Po stránce formální se navrhuje, aby tento návrh přikázán byl k projednání sociálně politickému výboru s uložením 8denní lhůty.