Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zřízenci obecní a okresní v Čechách, na Moravě a ve Slezsku neměli dosud žádné zákonité úpravy svých právních a hmotných poměrů. Byli odkázáni výhradně na poměr smluvní. Jejich poměry byly často žalostné. Jen ve větších městech měli zřízenci obecní jakousi úpravu svých poměrů, kdežto v menších obcích bylo jejich postavení mnohdy zcela nesnesitelné. Marně se ve starém Rakousku dovolávali úpravy. V Čechách dostalo se jim některých slibův, ale žádných skutků. V ostatních zemích neměli ani těch slibů. Tato neupravenost jejich poměrů se na nich krutě vymstila za války, kdy drahotní poměry se staly příšernými, kdežto platové poměry zřízenců obecních a okresních, zejména však cestářů, zlepšovaly se ponejvíce jen zcela nepatrně. Proto po převratu pochopitelně obrátily se organisace zřízenců s velikým naléháním na Národní shromáždění, aby toto konečně poměry zřízenců obecních a okresních upravilo.

Ústavní výbor navrhuje, aby přáním zřízenců bylo vyhověno dvěma zákony, z nichž jeden pojednává o úpravě služebních poměrů zřízenců obecních v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, druhý o úpravě služebních poměrů zřízenců a cestářů okresních zastupitelstev v Čechách a cestářů okresních silničních výborů na Moravě a ve Slezsku.

Zřízenci tito mají plné právo na to, aby jejich poměry byly zákonem upraveny, když poměry zřízenců státních již dávno upraveny jsou a když také úředníkům obecním dostalo se zákonitého zlepšení jejich hmotného postavení. Republika československá nemůže být nespravedlivá. Nemůže jedněm poměry upravovati a druhé ponechat náhodě a libovůli. Není také možno ponechat řešení této otázky jen samosprávným korporacím, když úředníkům obecním a okresním dostalo se úpravy jejich služebních poměrů Národním shromážděním.

Předložené osnovy zákonů dbají proto také toho, aby úprava hmotných poměrů zřízenců obecních začínala od téhož dne, od kterého byla provedena úprava poměrů úředníků obecních a okresních, to jest od 1. září 1919.

Nebylo-li možno osnovy zákonů o zřízencích předložiti Národnímu shromáždění současně s osnovami zákonů o úřednících obecních a okresních, má to svou příčinu v tom, že jedná se o vypracování zcela nových zákonů, kdežto úředníci obecní a okresní v Čechách měli již zákon, kterého bylo možno užíti.

Ústavní výbor musil o poměrech zřízencův obecních a okresních podniknouti celou řadu šetření, vyžádati si dobré zdání od zemských výborů (správních komisí), od různých ministerstvev i od zúčastněných korporací, což všechno vyžadovalo mnoho času. Konečně dosaženo všestranné dohody. Jen zemský výbor moravský s největší rozhodností vyslovil své námitky proti úpravě hmotných poměrů cestářův okresních silničních výborů na Moravě, což odůvodňoval finačními nesnázemi silničních výborův. Ustavní výbor jest však toho názoru, že nelze cestářům na Moravě odpírati, čeho se cestářům v Čechách dostane. Jedině Slovensko prozatím do těchto osnov zákonů pojato není, poněvadž tam jsou poměry odchylné. Později ovšem bude nutno zákony jednotně upraviti pro celou oblast československé republiky.

Osnovy zákonů omezují se hlavně na úpravu hmotných poměrů zřízenců, jakož i zaopatřovacích požitků jejich a jejich vdov a sirotků. Vždyť tu přispěchati pomocí jest nejnaléhavěji potřebí. Vypracovati předlohu disciplinárního řádu pro zřízence obecní a okresní ponecháno ministerstvu vnitra. Přes to však jest v osnovách zákonů postaráno o to, aby zřízenci obecní a okresní nezůstali bez ochrany. Jejich propuštění nemůže se státi libovolně, nýbrž musí býti nejprve provedeno disciplinární řízení, které musí býti vedeno podle služební pragmatiky státních zřízenců.

S druhé strany poskytují osnovy zákonů obcím, okresům a silničním výborům záruku, že zřízenci, kterých se úprava týká, musí konati plně svou povinnost. V paragrafu třetím je jasná definice zřízence obecního neb okresního, který má nároky ze zákonů těchto vyplývající. Musí to býti zřízenec trvalý, jemuž zaměstnání u obce neb okresu není vedlejším povoláním. Stejně tak žádá zákon na cestářích, jimž poskytuje úpravu poměrů jejich, aby na silnicích pracovali po plnou pracovní dobu. Pokud se týče poměrů hmotných, ustanovují zákony minimum toho, co obce, okresy, silniční výbory jsou povinny svým zřízencům poskytovati. Při tom byl vzat zřetel na finanční slabost malých obcí. Platy, které jsou v osnově zákonů ustanoveny, nejsou přemrštěné, ba naopak jsou vyměřeny co nejšetrněji vzhledem k financím obcí a okresů. Přes to přinesou zlepšení dosavadních platů zřízenců obecních i okresních. Jen v malém počtu případů (vyjímaje ovšem ve velkoměstech) měli zřízenci lepší platy. V takových případech však dotyční zřízenci ničeho neztrácejí, poněvadž v § 25. se výslovně praví, že zřízencům zůstávají zvláštní výhody, přiznané jim dosavadní smlouvou. Zákony v žádném případě nechtějí zkracovati. Celý jejich smysl je, aby poměry zřízenců obecních i okresních byly zlepšeny a aby měly pevný zákonitý podklad.

Nejvíce záleželo zřízencům na tom, aby se jim dostalo zákonitého práva na požitky zaopatřovací. V tom směru vyhovují osnovy zákonů zřízencům úplně. Zaopatřovací požitky zřízencův obecních a okresních, jejich vdov a sirotkův upravují se tím způsobem, jak jsou přiznány jiným zřízencům a úředníkům. Zlepšení jest provedeno v § 23., kde se mluví o tom, že zaopatřovací požitky toho, který je již dostává, nepřestávají jeho odsouzením. Ustavní výbor zastává zde názor, že stejně jako soud, trestá-li někoho vězením, nebere mu jeho jmění, jeho úspory, jeho pojistku, stejně tak svým rozsudkem nemá bráti zaopatřovací požitky tomu, kdo na ně má nároky. Další změna proti zákonu o úpravě poměrův obecních a okresních úředníků provedena je v § 24., kdežto zákon o úřednících, vyřešení sporův o příjmy nebo výslužné, ponechává instancím samosprávným, ponechávají osnovy o zřízencích vyřízení takových sporův instancím soudním.

V § 26. poskytuje zákon o úpravě hmotných poměrův obecních zřízenců několika obcím právo, aby se sdružily a aby měly společné zřízence. Paragraf praví přesně, jaké jsou v tom případě nároky zřízence k jednotlivým obcím.

Dosavadní zřízenci obecní i okresní (§ 25.) musí do tří měsícův ode dne účinnosti těchto zákonů prohlásiti, podrobují-li se jejich ustanovením. Neučiní-li tak, platí pro ně staré jejich smlouvy.

Je nepochybno, že uskutečněním těchto zákonů vzejdou obcím, okresním a silničním výborům značné výlohy. Ustavní výbor je však toho názoru, že právě v dnešních obecních zastupitelstvech zasedají zástupci drobných vrstev, kteří mají plné porozumění pro nutnost úpravy hmotných poměrů zřízenců. Mimo to předkládá ústavní výbor resoluci, která vybízí vládu, aby tato podala rychle určité návrhy o úpravě příjmův obcí, okresův i silničních výborů.

Ustanovení zřízení obecních v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, pokud se týkají obecních zřízenců, doplňují a mění se takto:

Obecní zastupitelstvo se usnáší, které služby ve správě obecní a podniků obecních mají býti konány zřízenci trvale ustanovenými a jakých zvláštních způsobilostí jest pro jednotlivá místa zřízenecká třeba.

Neučiní-li tak obecní zastupitelstvo do tří měsíců ode dne, kdy byl tento zákon vyhlášen, rozhodne o tom s konečnou platností nadřízený samosprávný úřad.

Obdobně rozhodne nadřízený samosprávný úřad, jestliže vzniknou nové obory služby, vyžadující ustanovení trvalých zřízenců.

Zřízencem podle tohoto zákona jest ten, kdo jest u obce plně a trvale zaměstnán, tak že jeho služba jest jeho stálým a výhradným povoláním, které musí konati po celou v jeho oboru platnou pracovní dobu. Není-li možno takového zřízence obecního v jednom oboru dostatečně zaměstnávati, může mu obecní zastupitelstvo přikázati ještě jiné jeho schopnostem odpovídající práce, aby výkon zřízencův odpovídal pojmu plně a trvale zaměstnaného.

§ 4.

Trvalým zřízencem obecním může býti platně ustanoven toliko:

1. kdo jest státním občanem republiky československé,

2. kdo je svéprávným.

Zřízencem podle tohoto zákona nemůže však býti ustanoven:

1. kdo není podle §u 6. zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 131. ř. zák., dále podle § 2. zákona ze dne 25. května 1883, č. 78. ř. z., způsobilý nabýti služby státní neb jiné služby veřejné, zemské neb obecní, kdo je podle §u 3. volebního řádu do obcí ze dne 31. ledna 1919, č. 75. sb. zák. a nař., vyloučen z práva volebního a podle §u 22. zákona ze dne 17. října 1919, č. 588. sb. zák. a nař., o trestání válečné lichvy vyloučen z práva volebního a volitelnosti, zvláště však i ten, kdo pro přestupky označené v §§ 460., 461., 463. a 464. ob. trest. zák. byl odsouzen, a to po dobu tří let od dokonaného trestu;

2. kdo byl pro čin spáchaný ze zištnosti neb z jiných nízkých pohnůtek trestán disciplinárně propuštěním ze služby veřejné; tato nezpůsobilost pomine však uplynutím tří let ode dne propuštění.

Zřízence volí po provedeném veřejném konkursu obecní zastupitelstvo prozatímně na jeden rok.

Hlasování o ustanovení zřízence nesmí se zúčastniti ten člen obecního zastupitelstva, který je z jednání a hlasování vyloučen podle §u 5. novely k obecnímu zřízení (zákon ze dne 7. února 1919, č. 76. sb. zák. a nař.).

Prozatímní ustanovení zřízence nesmí trvati déle jednoho roku.

Pokud ustanovení zřízence není trvalým, může býti zřízenec usnesením obecního zastupitelstva propuštěn, a to, nebylo-li při přijetí jeho smluveno jinak, po šestinedělní výpovědi. Výpověď může býti dána nejdéle do ukončení roku prozatímního.

Trvale ustanovenému zřízenci doručí se listina o jmenování, obsahující ustanovení o tom, pro který obor služby byl zřízenec jmenován, jaké mu náležejí služební příjmy a jaký má nárok na jejich zvýšení, jaký má nárok na výslužné a jaké požitky zaopatřovací jsou zabezpečeny po jeho úmrtí jeho manželce a dítkám. Zároveň budiž mu vydán obecním zastupitelstvem usnesený služební řád, kterým vytčeny jsou všeobecné povinnosti, vyplývající z poměru služebního, jakož i práce služební, jež náleží zřízenci vykonávati.

Pro zvláštní úkony jednotlivých zřízenců může obecní zastupitelstvo vydati zvláštní služební předpisy.

Dříve, než zřízenec trvale ustanovený nastoupí službu, složí do rukou obecního starosty neb jeho náměstka slib, kterým slíbí, že bude přesně plniti povinnosti služební. O vykonaném slibu sepíše se protokol.

Trvale ustanovený zřízenec může býti propuštěn usnesením obecního zastupitelstva toliko na základě provedeného disciplinárního řízení podle obdoby služební pragmatiky pro státní zřízence, o čemž bližší ustanovení budou vydána zvláštním vládním nařízením.

Příjmy služební, výslužné a jiné platy zaopatřovací.

I. Zastupitelstvu obecnímu přísluší ustanoviti, jaké příjmy služební mají míti zřízenci při obci trvale ustanovení a plně zaměstnaní.

II. Neustanoví-li obecní zastupitelstvo služného vyššího, činí ročně počáteční základní služné skutečných trvale zaměstnaných zřízenců

III. Zřízenci, kteří službu svou nepřetržitě konali, mají nárok na pravidelné automatické zvyšování počátečního základního služného (bez drahotních a jiných přídavků) v trienálkách, činících vždy 12.5% počátečního služného základního, tak dlouho, až se služné zvýší o 100% proti počátečnímu služnému základnímu. Trienálky počítají se, není-li nic výhodnějšího se zřízencem zvlášť ujednáno, od nastoupení do služby.

IV. Po dobu mimořádných poměrů, způsobených válkou, náleží zřízencům trvale ustanoveným 50% drahotního přídavku z jejich celkového služného.

V. Zřízenec definitivní má nárok na naturální byt neb příbytečné, jež se vyměřuje 20% z celkového ročního služného zřízencova (bez drahotních a jiných přídavků). Ustanoví-li obec zřízenci byt naturální, odpadá nárok na příbytečné.

VI. Dostává-li zřízenec od obce některé požitky pravidelně v naturáliích (jako užívání polí, trávu, palivo, svítivo, a podobné), určí obecní zastupitelstvo jejich peněžní hodnotu a započítá obnos ten do celkového zřízencova ročního služného. Cenu naturálií stanoví obecní zastupitelstvo se schválením nadřízeného samosprávného úřadu.

VII. Všem zřízencům budiž každého roku poskytnuta dovolená ku zotavení podle služebních let po dobu 10 dnů až 3 neděl.

VIII. Zřízenci přísluší jeden den klidu v týdnu. Vyžaduje-li toho služba, může býti zřízenec povolán do služby také v den klidu neb mimo pracovní hodiny, za což mu přísluší zvláštní odměna, jejíž výši stanoví obecní rada tak, aby obnášela nejméně tolik, kolik připadá z požitků zřízence na normální pracovní hodiny.

IX. Plat zřízencův vyplácí se měsíčně předem.

Povinná doba služební stanoví se zásadně 40 lety.

Nárok na výslužné nabývá zřízenec trvale ustanovený nepřetržitou službou u téže obce nejméně desetiletou, prokáže-li, že stal se bez vlastního zavinění k další službě neschopným. Průkazu toho netřeba u zřízence, který - maje již nárok na výslužné - dosáhl 60 let věku.

Prozatímní služební rok započítává se do pense.

Stane-li se zřízenec, který již aspoň pět let, ale méně než deset let službu vykonával, bez vlastního zavinění pro nemoc, poranění neb jinou pohromu, kterou utrpěl při zastávání své služby, neschopným k dalšímu vykonávání služby, budiž s ním naloženo tak, jako by již plných deset let byl sloužil.

Požívá-li zřízenec v takovém případě důchodu úrazového, započítá se tento do zaopatřovacích požitků, jímiž by obec byla povinna.

Nároku na výslužné pozbude:

1. Zřízenec, který vzdal se služby dobrovolně, aneb vystoupí z ní, o své vůli, neprokázav neschopnosti k službě, je-li k podání takového průkazu povinen podle §u 12. tohoto zákona.

Není-li jiného ustanovení, může se zřízenec vzdáti své služby teprve po šestinedělní výpovědi.

2. Zřízenec, který disciplinárním nálezem byl ze služby propuštěn.

Trvalé i dočasné výslužné vyměřuje se zřízencům tím způsobem, že za prvních deset let ve službě ztrávených připadá jim kvota 40% platu ročního, který ve službě činné posléze brali i s příbytečným, nepočítajíc do toho drahotní přídavky a jakékoliv příjmy vedlejší. U těch, jež mají naturální byt, započítává se příbytečné, na něž by měli nárok.

Každým dalším rokem služebním kvota tato vzrůstá a to o 2% jejich celkového služného (bez drahotních a jiných přídavků), nejvýše však na 100% posledních zřízencových požitků do pense vpočítatelných.

Byl-li zřízenec dočasně dán na odpočinek a vstoupí-li pak opět do služby a odejde později na trvalý odpočinek, počítají se při vyměření definitivního výslužného toliko léta, která v činné službě ztrávil, a nikoliv doba, po kterou byl na dočasném odpočinku.

Vdově po zřízenci přísluší plat vdovský, když:

a) zemřelý již v době smrti měl nárok na výslužné, aneb sám již výslužné měl;

b) sňatek uzavřen byl před vstoupením do služby, anebo po čas služby, a zemřelý tenkráte nepřekročil 55. rok svého věku.

Plat vdovský nepřísluší vdově, která v čase, když zřízenec zemřel, byla z vlastního provinění již soudně rozvedena.

Nároky vdov rozloučených upravuje zvláštní zákon.

Vdovský plat vyměřuje se podle služebních požitků, které by pro vyměření výslužného manželova byly počítatelny tím způsobem, že vdově náleží jako plat vdovský 40% z platu manželova včetně do 3000 korun, a z toho co nad to bral, 15%.

Plat vdovský vyplácí se měsíčně předem.

Vdovský plat přestává, jakmile se vdova provdá.

Každému zůstalému manželskému dítěti zřízence, který měl právo na výslužné, neb již byl ve výslužbě, přísluší po smrti otcově příspěvek na vychování.

Příspěvek tento přísluší dítěti, pokud nedovrší 20. rok věku svého, pomine však, nastalo-li dříve zaopatření. V případech zvláště ohledů hodných může obecní výbor povoliti příspěvky výchovné do 24 roků.

V obcích přes 5000 obyvatel náleží dítěti příspěvek výchovný do dokonaného 24. roku, navštěvuje-li vysoké školy.

Příspěvek na vychování jednoho dítěte vyměřuje se sumou, rovnající se jedné pětině vdovského platu, který náleží jeho ovdovělé matce, anebo který by jí podle §u 17. tohoto zákona náležel, nikdy však nemá příspěvek na vychování dohromady převyšovati výměru vdovského platu, a to ani tehdy, když pozůstalé děti pocházejí z několika manželstev.

Není-li matka na živu, neb byl-li její plat vdovský zastaven, buďtež příspěvky na vychování zvýšeny, zvýšení však nemá přesahovati 50 procent příspěvku prvotního.

Zůstalé vdově nebo dítkám po zřízenci, nechť zemřel v činné službě nebo ve výslužbě, přísluší na zapravení útrat nemoci a pohřbu čtvrtletní úmrtné, rovnající se 25% ročního platu nebožtíkova, do výslužného vpočítatelného, nebo výslužného, jež měl.