Národní shromáždění československé 1918 – 1920

1. Daň z masa činí 20 h z 1 kg.

2. Zapravuje-li se daň ze živých zvířat, sráží se u koní a u mulů polovina, u hovězího, skopového a kozího dobytka jedna třetina, u telat a hříbat (do 85 kg živé váhy) a oslů jedna pětina a u vepřového dobytka jedna desítina.

3. Zapravuje-li se daň ze zabitých telat a hříbat do 70 kg mrtvé váhy a ze zabitého skopového a kozího dobytka, vesměs v kůži, sráží se jedna desetina.

4. Z masa připraveného a z masných výrobků činí daň o polovinu více, t. j. 30 h z 1 kg.

činí:

Daň z masa upravena jest toho času v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zákonem ze dne 16. června 1877 ř. z. č. 60. a v uzavřených městech v Praze a Brně (s potravní daní na čáře) patentem o potravní dani z 25. května 1829 sb. pol. z. 57 sv. I. d. č. 74, resp. tarifem, upraveným na novou měnu a míru po rozumu čl. 6. zák. z 18. května 1875, ř. z. č. 84. vyhláškami, uveřejněnými v zemských zákonících.

Zákon z roku 1877 zakládá se podstatně na patentu o potravní dani z 25. května 1829 a měl za účel, uplatniti některé zásady, které byly zatím zavedeny v uherském zákonodárství, a také i některé zásady nové. Zákon ten podržel nadále zásadu, že porážky konané od soukromníků, t. j. těch, kteří nevykonávají prodej masa po živnostensku, jsou daně prosty, a zavedl nové osvobození od daně pro velkouzenáře při porážkách a odběru masa, a pro obchodníky drobným dobytkem při porážkách tohoto dobytka, dále rozdílnost v sazbách daňových dle počtu obyvatelstva jednotlivých obcí, rozdělených na tři třídy (do 10.000, do 20.000 a výše), kteréžto sazby musely být vždy uplatňovány i tenkráte, když maso bylo dle některé nižší tarifní třídy zdaněno.

To vše vedlo k tomu, že zákon byl nesmírně komplikován a že se ve velice četných případech stává opětovné i trojnásobné a častější zdanění neodvratným, má-li býti liteře zákona vyhověno. Trefně charakterisuje tento stav býv. profesor národního hospodářství na universitě inšprucké Dr. Myrbach ve svém díle »Základy finančního práva« v pojednání o dani z masa dle zákona z r. 1877, řka: »Aby všem těmto požadavkům bylo vyhověno, byla daň z masa nanejvýš komplikována. Všech method zdaňování bylo použito, spousta klausulí, podmínek, výjimek a pak opět výjimek z těchto výjimek ztěžuje přehled a porozumění a činí téměř nemožným, aby strany v každém případě poznaly správně svoje práva a povinnosti a se uvarovaly před škodou. Ano i orgánům správním, ať už se jedná o orgány státní neb orgány pachtýře, jest přesné používání těch předpisů často sotva možným. Tím se stává zákon vexatorním, aniž by při tom působil spravedlivě, neboť často právě největší konsumenti zůstávají bez daně. Pouze možnost vyrovnání činí zdanění masa na těchto zásadách vůbec snesitelným.«

A tak jest zákon o dani z masa, ačkoliv zasahuje do vrstev nejširších, jedním z nejtěžších zákonů. Dokladem toho jest okolnost, že správní dvůr soudní vynesl za dobu, po kterou tento zákon trvá, více než 60 nálezů ve sporných otázkách, tohoto zákona se týkajících.

Tato obtížnost byla také příčinou, že se daň vybírala šmahem cestou narovnání se společnostmi živnostníků, této dani podrobených, neb pronájmem, zadávaným ve veřejných dražbách. Tak se sice finanční správa vyhnula skutečnému provádění zákona, za to však se musela spokojiti ve formě sjednaných paušálů a pachtovného jen zlomkem toho, co ji podle sazeb, vypadajících na skutečně vykonané porážky, patřilo, a mimo to trapně přihlížeti k tomu, že také plnomocníci vyrovnaných společností a pachtýři nepostupovali vůči poplatníkům podle ustanovení zákonných, nýbrž že se s nimi opět paušálně vyrovnávali.

Vyskytlo se však také mnoho případů, že plnomocníci a zvláště pachtýři, kteří obyčejně sami pocházeli z řad řezníků neb obchodníků dobytkem, zneužívali svoji pravomoc utlačováním svých konkurentů. Jiný následek byl, že obě strany se dovolávaly zakročení finančních úřadů, takže tyto nehledíc k práci, spojené s pravidelným obnovováním smluv vyrovnacích a pachtovních, byly agendou daně z masa silně zaneprazdňovány, třeba že státní pokladna měla z daně z masa jen nepatrný užitek.

Válka zanesla i do těchto poměrů rozvrat. Mnoho živnostníků, ovšem i plnomocníků a pachtýřů narukovalo, konsum masa při dlouhém trvání války trvale klesal, a následkem toho docházelo jednak k náhlým jednostranným přerušením smluv, jednak k přívalu žádostí o slevení paušálů. Finanční správa jen stálým slevováním mohla udržeti smlouvy, tím však výnos daně klesal; vyskytlo se ovšem hojně případů, že v jednotlivých místech, kde byly zřízeny vojenské posádky a zajatecké tábory, jatky pro zásobování armády a pod., konsum masa značně stoupl; ale přece bylo jen zřídka možno, tuto okolnost i pro zvýšení výnosu daně náležitě využitkovati, poněvadž tyto přesuny v konsumu masa bývaly náhlé, pomíjejícího rázu, takže tam, kde nastal pokles, jistě se objevil i nepříznivý účinek pro výnos daně, kdežto tam, kde nastalo zvýšení, přišlo toto k dobru jen vyrovnané společnosti neb pachtýři. Klesáním výnosu daně z masa trpěly také četné obce, které měly zavedeny přirážky k státní dani.

Veškeré tyto zjevy přiměly finanční správu v Čechách k tomu, že během let 1915 a 1916 důsledně zavedla vybírání daně z masa podle tarifu a ve státní režii. Umožněno to bylo zvláštním systémem, který záleží v novém způsobu vybírání této daně, a v četných úlevách, které byly poplatníkům poskytnuty oproti rigorosnímu ustanovení zákona a takřka extra legem, a konečně v tom, že v obcích s veřejnými jatkami se přenechává vybírání daně obcím v t. zv. městskou režii, spojenou s vybíráním obecních poplatků jatečních a za porážku masa. Systém tento, který jest uložen v monografii Dra Kačírka »Rakouská potravní daň z masa«, zaváděn byl postupně v ostatních zemích a měl hlavně za účel, aby připravil celkovou reformu této daně.

Tento okamžik nadešel přímo s kategorickou nezbytností.

Nastala předně nutnost, zavésti vybírání daně z masa podle tarifu ve zbylých okresích na Moravě a ve Slezsku a hlavně uvésti pořádek do vybírání daně z masa na Slovensku; zde upravena jest tato daň na základě cís. patentu z 29. září resp. 21. listosadu 1850, dále pozdějšími zákony z r. 1887 čl. XLVII. a z r. 1892 čl. XV. příl., resp. nař. fin. min. č. 102786 ai 1899 sb. zák. str. 2294; daň vybírají ponejvíce obce za pevný paušál, na kterém však, ačkoliv bývá nepoměrně nízký a pro státní pokladnu nepříznivý, přece ještě prodělávají; schodek jejich by byl ještě větší, kdyby finanční orgánové nestarali se zakročováním u mnohých těch jednotlivců o to, by paušální obnosy, ku kterým se vůči obcím místo tarifního zapravování daně zavázali, také spláceli; v Bratislavě vybírá se daň z masa ve formě "daně na čáře" na zákl. výn. min. fin. z 23. listopadu 1850 ř. z. č. 460.

Dále nastala neodkladná nutnost reformy potravní daně na čáře. Ve všech třech městech, v kterých daň tato v československém státě zavedena jest (v Praze, Brně a Bratislavě), jest daň tato passivní. Výnos její nestačí ani na režii, a schodek doplácejí buď obce (Praha a Brno), kterým je vybírání daně přenecháno, buď stát (Bratislava). Proč tyto daně, když jsou passivní, nemohou býti zrušeny, a proč právě u Prahy jest nová a brzká úprava nezbytna, vyloženo jest v současné předloze zákona o potravní dani na čáře v Praze. Dobytek a maso je ale hlavní součástkou tarifu daně na čáře a zvýšení těchto sazeb jest nevyhnutelné, aby daň tato mohla býti postavena na zdravý základ.

Zvýšení daně z masa v těchto uzavřených městech nelze ospravedlniti bez současného zvýšení venkovské daně z masa, nehledíc ani k tomu, že zákonné předpisy ohledně obojí daně jsou v úzké souvislosti.

Naskytuje se otázka, zda se doporučuje nová úprava tak význačně spotřební daně, jakou jest daň z masa. Je pochopitelno, že při dnešní výši státních vydání se finanční správa nemůže zříci žádné staré daně, ani když málo vynáší; vzdáti se daně z masa, bylo by však naprosto neúčelným, již proto, poněvadž by její zrušení ani dost málo nepůsobilo na pokles ceny masa.

Pro použití masa jakožto objektu daňového mluví zajisté okolnost, že jest to předmět všeobecné potřeby, že tedy daň i při mírné sazbě vydá velký výtěžek a že se dle míry konsum masa dá posuzovati a postihnouti v neposlední řadě i blahobyt konsumentův, takže v tomto směru nelze upírati podobné dani i význam sociální.

Na druhé straně jsou dosavadní sazby daně z masa vzhledem k nynějším cenám masa a dobytka a vzhledem ke spoustě obtížných opatření, s nimiž dle zákona placení daně jak pro živnostníka tak i pro úřad jest spojeno, přímo křiklavě nepatrné; základní sazba daně (v obcích do 10.000 obyvatel) obnáší z 1 kg masa necelé 2 hal., a z jednoho vepře bez rozdílu váhy a ceny 1 K 26 h, z jednoho vola 5 K 04 h atd. I kdyby ceny masa v dohledné době značně poklesly, jsou dosavadní sazby daně naprosto nedostačujícími.

Reforma daně z masa, jak je myšlena v podané předloze, jest odůvodněna tím, že navržená zvýšená sazba poskytne státu značný zdroj příjmů, aniž by na ceny masa mohla vykonávati znatelný vliv, dále že není k vybírání daně zapotřebí žádného nového aparátu úředního a konečně, že provede se zjednodušení zákonných předpisů a unifikace jejich v celém obvodě státu československého.

Sazba nové daně má za základnu obnos 20 h za 1 kg syrového masa; sazba 30 h na maso připravované a masné výrobky je podřadného významu a sleduje hlavně účel, by ochránila domácí výrobu před dovozem z ciziny. Výše sazby zvolena tak, aby plným obnosem nejen postihla jednotku váhy masa, ale i stejně odplynula do státní pokladny. Daň se nevybírá v pevných sazbách jako dosud, nýbrž dle váhy, tedy naprosto spravedlivě. Srážky, které se povolují pro živý dobytek, zakládají se na vědeckých tabulkách (Wolffových) a odpovídají také poznatkům, uloženým v knize »Ztráty dobytka na váze při dopravě a výsledky porážek« od domácího odborníka Wegra, okolnost, že jsou srážky tyto menší než z jakých vychází t. zv. řeznická váha, lze vysvětliti tím, že po rozumu osnovy zákonné počítají se k masu i tuky, droby, hlava a vůbec všechny k lidskému požívání způsobilé součástky zvířete. Vedle daně dle váhy jest zavedeno fakultativní danění podle kusu nejobvyklejšími stupnicemi: tím dány jsou i maximální sazby této daně, takže při dosažení určité váhy se daň již nestupňuje. Mezi dobytek, jehož maso dani podléhá, pojala osnova k vůli úplnosti i koně, muly a osly: koňské maso se již nyní daní při potravní dani na čáře a při venkovské dani aspoň u koňských uzenic. Dosavadní rozlišování daně dle tarifních tříd (dle počtu obyvatelstva jednotlivých obcí) zrušeno; celková jednotná daň je tedy vyšší o 16 až 18 hal. na 1 kg masa, a i tento obnos, vzhledem k cenám masa jistě nepatrný, se ještě v četných případech zmenšuje tím, že odpadá opětovné zdanění, které podle dosavadního zákona bylo často nevyhnutelným. Dále vyplněna dosavadní antisociální mezera tím, že dani se podrobují i porážky, od soukromníků (producentů) konané. Při navržené úpravě lze odhadnouti celkový roční výnos daně na 50 mil. K, kdežto nynější její roční výnos obnáší v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 2,500.000 K; výnos ze Slovenska není t. č. znám.

Zjednodušení zákonných předpisů provedeno v tom směru, že daň se platí - vedle dovozu z ciziny - výhradně z porážek; ustanovení, že živnostník platí daň i z prodeje neb odběru, nemůže-li prokázati dřívější zdanění, má význam v prvé řadě prohibitivní, poněvadž je současně v nejdalekosáhlejší míře o to postaráno, by si živnostník průkaz zdanění lehce mohl opatřiti, bylo-li zdanění skutečně již provedeno. Proti dosavadnímu stavu, kde porážka, odběr a prodej se daní samostatně za sebou, není-li možno dřívější zdanění způsobem zcela úzce vymezeným a často ve skutečnosti neproveditelným dokázati, nutno v tomto uspořádání spatřovati rozhodný pokrok ve prospěch poplatníků. Že soukromník jest podle osnovy z povinnosti průkazní ohledně prodeje a odběru masa úplně vyňat, to odpovídá ohledu na uzavřenost domácností. Dalšího zjednodušení a zároveň odstranění neodůvodněného nadržování velkouzenářům a obchodníkům drobným dobytkem dociluje se tím, že dani se podrobují všechny porážky bez rozdílu. Velkou a živnostníky stále želanou úlevu nutno spatřovati v tom, že odstraňuje se povinnost, ohlašovati poplatné a i pouhé kontrole podléhající úkony pomocí ohlašovacích a revisních archů; povinnost tato obmezena jest ve formě zostřeného důchodkového dozoru jen na ojedinělé případy. Vůbec vše upraveno tak, aby poplatník byl současně zbaven všech formalit, až na placení daně, a i pro tento úkon chystán jest způsob co nejjednodušší (placení daně pomocí složních lístků poštovní spořitelny). Od vyrovnání jakož i od pronajímání ve veřejné dražbě a jakéhokoli paušálování se nadobro upouští: přece však jest o to postaráno, by obcím, hlavně které mají vlastní jatky a následkem toho i možnost pronikavé kontroly porážek a dovozu masa, mohlo býti vybírání daně v zájmu dalšího zjednodušení svěřeno.

Předloženou osnovou zákona provedena bude unifikace v dosavadním zákonodárství o zdanění masa jednak v poměru mezi venkovem a uzavřenými (současně hlavními) městy, jednak mezi státními oblastmi z bývalého území rakouského a uherského. V tomto směru znamená osnova po vydání zákona o všeobecné dani nápojové další pokrok tím, že zmíněný zákon i tato osnova se stávají součástkami tarifu potravní daně na čáře. Předložená osnova jest specielně v úzké souvislosti s osnovou zákona o potravní dani na čáře v Praze, a projednání její jest vázáno na stejný termín, t. j., aby vešla v platnost dnem 1. ledna 1920.

K jednotlivým ustanovením osnovy se poznamenává následující:

K §u 1., č. 3. Průkaz, že maso, které jest předmětem prodeje neb odběru, jest zdaněno, ukládá se úmyslně jen živnostníkům, a i to jen ohledně masa syrového; důvod byl již shora uveden.

K §u 2. Dalekosáhlost tohoto opatření na prospěch poplatníků je zřejmou z toho, že podle dosavadního zákona uznává se jedině platební stvrzenka za doklad dřívějšího zdanění.

K §u 3. Zapravování daně a současně ohlášení poplatného úkonu bude se díti složními lístky poštovní spořitelny u nejbližšího poštovního úřadu.

K §u 4. Vyměřování daně podle váhy dobytka je zcela novým způsobem; současné zavedení fakultativního placení daně dle sazeb z kusu zaručuje maximální daň pro jednotlivé druhy dobytka, což jednak je zjednodušením pro strany i pro úřad, jednak vědomým premiováním zvláště těžkých kusů, tedy nepřímo v zájmu konsumenta.

K §u 5. Definice masa jest širší a jednodušší než podle zákona z r. 1877 a odpovídá rozsahem tomu, co již dosud při potravní dani na čáře; navržené znění přihlíží k příslušným rozhodnutím správního dvoru soudního.

K §u 6. Dosud předepsaná lhůta 12 hodin se odstraňuje; stačí daň zapraviti a současně úkon ohlásiti těsně před poplatným výkonem.

K §u 7. posl. odstavec. Možnost vystavení několika platebních stvrzenek na společnou porážku je novotou oproti dosavadnímu stavu, živnostníky velice postrádanou.

K §ům 8. a 9. Restituce daně za vývoz do uzavřených měst odpovídá dosavadnímu ustanovení §§ů 35. a 36. zák. z r. 1877, je však ve prospěch živnostníků podstatně zjednodušena; zvláště není nárok vázán na zvláštní povolení finančních úřadů, o které se každý rok muselo žádat, a daň se vrací i tenkráte, když maso vyvezl do uzavřeného místa někdo jiný, než kdo daň z porážky zapravil (komisionář, jiný obchodník atd.).

Systém tento, podle kterého daň na venkově zapravená, nemá platnost pro uzavřené město, má za účel, by na čáře potravní daně veškeré maso muselo se samostatně danit, aby tím byla získána možnost, vybírati pro obec k této dani přirážku.

K §§ům 10. a 11. Ustanovení, že za maso, k lidskému požívání nezpůsobilé, se daň zapravená vrací, neb že se platí daň teprve dodatečně a jen z masa zdravého, jest novinkou proti dosavadnímu stavu.

K §u 12. Úleva při hlášení a zdanění nutných porážek.

K § 13. Ručení, uložené živnostníkům a správám jatek za daně z porážek, jimi obstaraných, je nezbytným protějškem úlev, touto osnovou navrhovaných; podobný způsob zaveden jest u saské daně z masa.

K §u 14. obvyklé ustanovení o vymáhání a o promlčení daně.

K §§ům 15. - 22. Důchodkový dozor. Ustanovení tato odpovídají jednak ustanovením dosavadního zákona, jednak obvyklým kontrolním opatřením, jak ostatně byla schválena též v zákoně o všeobecné dani nápojové. Ustanovení §u 20. o zostřeném důchodkovém dozoru obmezuje to, co platí podle dnešního stavu jako pravidlo, jen jako výjimku na jednotlivé případy, podobné ustanovení schváleno též v zákoně o všeobecné dani nápojové.

K §§ům 23. - 32. Ustanovení trestní, dále o vybírání daně v uzavřených místech, o zdanění zásob odpovídají jednak obdobným ustanovením zákona o všeobecné dani nápojové, jednak ustanovením osnovy o potravní dani na čáře v Praze.

K tarifu. Základem daně dle váhy jest obnos 20 h za 1 kg syrového masa; srážky spočívají na vědeckém základě, jak již shora zmíněno bylo. K dani z kusu byly stupnice váhy o 180 kg a 85 kg vzaty z tarifu železničního na příslušné druhy dobytka; stupnice 400 kg u hovězího dobytka odpovídá hranicím, používaným při všech modernějších tarifech potravní daně na čáře, (Vídeň, Terst, Krakov), rozdělení váhy u vepřového dobytka odpovídá poměrům tuzemských trhů.

Sazby daňové, odpovídající jednotlivým stupnicím váhy, vzaty byly podle průměry.

Osnova budiž přikázána finančnímu výboru s tím, by o ni podal zprávu do 8 dnů.

Ministr financí:

Sonntág v. r.