Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Osoby, které nejsou podnikateli, jsou v případě příležitostné dodávky povinny pod následky vyznačenými v § 42., do 14 dnů vydati nabyvateli potvrzení obsahující jména obou smluvních stran, předmět smlouvy, kupní cenu, den uzavření smlouvy, jakož i potvrzení o tom, zda a co z úplaty obdržely.

Listiny tyto podléhají kolku dle stupnice III. podle saz. pol. 65/95 zákona ze dne 13. prosince 1862 ř. z. č. 89. Poplatek do 50 K platí se v kolcích, které se znehodnotí podle ustanovení poplatkových; vyšší poplatek odvede se přímo u finančního úřadu. Listinný poplatek platí za daň podle tohoto zákona.

Není-li v zákoně něco jiného výslovně ustanoveno, platí ohledně odvádění poplatků z listinného osvědčení pravidla poplatkového zákona.

Nároku na vrácení poplatku v případě vrácení kupní ceny není. (§ 18.)

Vyhotovil-li dodavatel listinné osvědčení, kolkové povinnosti však nedostál, může příjemce, aby se vyhnul trestním následkům, listinu okolkovati a kolek dát úředně znehodnotiti.

Nezašle-li dodavatel nabyvateli vůbec žádného listinného osvědčení včas, musí nabyvatel do měsíce po uzavření obchodu učiniti o tom oznámení bernímu úřadu, v jehož obvodu bydlí, anebo v době placení daně se zdržuje. Oznámení toto kolku prosté musí obsahovati všechny údaje v odstavci 1. tohoto paragrafu uvedené. V případě žaloby na zaplacení úplaty za příležitostnou dodávku nepodnikatelů lze namítati, že smluvená úplata byla již zaplacena, jen tehdy, prokáže-li žalovaný, že daň byla zaplacena, anebo, že byla dodávka daně prosta.

Zápověď obsažená v § 12. o přesunutí daně netýká se příležitostných dodávek nepodnikatelů.

a) Ohlášky.

Podnikatel jako platitel daně jest povinen ohlásiti svůj podnik finančnímu úřadu během lhůty nařízení m stanovené. Nařízením určí se též, kdy ohlášky této není potřebí. Podobně musí podnikatel ohlásiti zánik podniku.

Obchodníci a živnostníci, kteří mají své bydliště anebo sídlo v cizozemsku, udržují však v tuzemsku pobočku, provozovnu nebo kancelář, jsou povinni na žádost finančního úřadu během stanovené lhůty jmenovati zástupce bydlícího v tuzemsku. Na zástupce podniků těchto bydlící nebo zdržující se v tuzemsku platí veškerá ustanovení týkající se tuzemských živnostníků.

b) Daňová období.

Daň se vyměřuje ze souhrnu úplat, které podnik během kalendářního roku za dodávky a výkony dani podrobené přijal.

c) Daňová kontrola.

Podnikatelé jako platitelé daně jsou povinni za účelem zjištění úplat dani podléhajících vésti záznamy podle ustanovení, která vydá ministerstvo financí.

Záznamy tyto, dopisy, obchodní knihy a listiny, do kterých má finanční úřad právo za účelem daňové kontroly kdykoliv nahlédnouti, jest povinen podnikatel po 5 let uschovávati. Lhůta tato se počítá od konce kalendářního roku, ve kterém se daň stala splatnou. Kromě toho jsou podnikatelé povinni finančnímu úřadu podati všechna vysvětlení, jichž potřebuje k vyměření daně a ku provedení tohoto zákona.

Podnikatel jako platitel daně jest povinen do konce ledna každého roku podati za minulý rok přiznání daňové, obsahující souhrn platů přijatých během daňového období. V přiznání tom musí býti řečeno, že se děje podle nejlepšího vědomí a svědomí.

V přiznání daňovém musí se uvésti též suma daně zaplacené během roku podle II. hlavy tohoto zákona. Zruší-li se podnik během daňového období, podá se přiznání do čtyř neděl po zrušení. Platy později došlé přihlásí se dodatečně.

Prodá-li se závod v celku a nepodal-li prodavatel přiznání včas, musí je podati nabyvatel po uplynutí daňového období také pro dobu až do odevzdání podniku.

Lhůty svrchu uvedené mohou býti finančním úřadem prodlouženy po případě na zvláštní záruku.

Platiteli daně může býti dovoleno, aby na místě platů přijatých během období daňového přiznal ceny za dodané úkony a dodávky účtované, bez ohledu na to, byly-li zaplaceny čili nic. Dovolení toto může se dáti jen tehdy, když podnikatel vede knihy podle kupeckých zásad a nejde-li o drobný prodej. Podmínky přechodu od jednoho způsobu placení daně k druhému určí nařízení.

Forma přiznání bude upravena nařízením.

Vrátí-li se úplata, dani podléhající, zcela nebo z části během daňového období, na př. následkem dodatečného zrušení obchodu anebo povolení slevy, může částka ta v přiznání daňovém býti odpočtena. To se může státi i tehdy, vrátí-li se úplata teprve v příštím daňovém období. Podnikatel jako platitel daně musí však v tomto případě připojiti k daňovému přiznání přesný seznam jednotlivých srážek.

Má-li finanční úřad přiznání za nesprávné a odepře-li platitel daně podati dostatečného vysvětlení, anebo nepodá-li přiznání vůbec, může finanční správa provésti odhad celkové sumy úplat, podrobených dani, je-li potřeba po slyšení znalců. Platitel daně jest v tomto případě povinen podati žádaná vysvětlení a předložiti obchodní záznamy a korespondenci potřebnou pro odhad. Výsledek odhadu, řádně odůvodněný, budiž podnikateli oznámen, aby se vyjádřil.

Útraty odhadu platí podnikatel, neudal-li, byv k tomu vyzván, souhrn platů dani podrobených, nebo přesahuje-li suma při odhadu vyšetřená částku udanou podnikatelem o více nežli třetinu.

Při podnicích menšího rozsahu a při dodávkách podniku pro domácnost podnikatelovu, kde by přesné zjištění základu zdaňovacího bylo spojeno s obtížemi a nepoměrnými výlohami, může se daňový základ určiti dohodou.

Úřad k vyměření daně, ustanovený nařízením, vyměří daň a vydá platiteli daně výměr daňový. Daň dlužno zapraviti do 30 dnů po doručení výměru. Úřad vyměřovací může k žádosti platitele daně tuto lhůtu prodloužiti.

Tento úřad může též povoliti, že se má platiti daň ve lhůtách pololetních nebo čtvrtletních.

Přesahuje-li daň za předešlý rok korun 10.000 musí podnikatel platiti v příštím roce splátky na daň ve výši předepsané daně za minulý rok ve čtvrtletních lhůtách pozpátku. Splátky tyto se od předepsané daně odečtou. Přeplacená částka se vrátí s 5%ními úroky nahražovacími, jež se počítají od doby oné splátky, kterou už byla nová daň překročena.

Nebyla-li daň zaplacena včas, nutno z ní zaplatiti zákonné úroky z prodlení.

V prvém daňovém období (roku 1920) jsou podnikatelé, jichž tržba za první čtvrtletí tohoto období (1. ledna až 31. března 1920) za zdanitelné výkony a dodávky podle první hlavy tohoto zákona dosáhne výše 100.000 K, povinni, do jednoho měsíce po uplynutí každého čtvrtletí odvésti bez daňového příkazu daň, připadající na jejich tržbu (§ 15.) pod následky prodlení. O způsobu vyměřování daně při dražbách se vydají pravidla nařízením.

Rozhodovati o otázce, zda se má platiti daň a v jaké výši, jsou povolány toliko úřady finanční. O opravných prostředcích platí ustanovení zákona ze dne 19. března 1876, č. 28 ř. z. Pořad instanční končí v II. stolici.

Vrátí-li se zaplacená daň následkem stížnosti zcela neb z části, platí o ní obdobné ustanovení o nahražovacích úrocích (§ 28. zákona z 8. března 1876, č. 26 ř. z., ve znění článku lI. zákona z 23. ledna 1892, č. 26 ř. z.).

Byla-li nevyměřená daň omylem zaplacena, může ten, kdo ji zaplatil žádati její vrácení. Prokáže-li podnikatel, že bylo zdaněné zboží dodatečně vyvezeno do ciziny, může rovněž žádati za vrácení daně.

Nárok na vrácení daně pomine, nebyla-li žádost podána během roku po uplynutí onoho kalendářního roku, ve kterém byla daň zaplacena. Podrobnější podmínky vrácení daně upraví se nařízením ministerstva financí.

Nedoplatky daně se vymáhají právě tak jako poplatky. Totéž platí o úrocích z prodlení, trestech daňových a pořádkových pokutách.

Na zvláštní daň z přepychové spotřeby podle hlavy druhé tohoto zákona vztahují se všechna ustanovení o všeobecné dani z převodu statků a pracovních výkonů podle hlavy první tohoto zákona, pokud se v hlavě druhé nestanoví výslovné úchylky, anebo pokud nejsou ustanovení hlavy první v rozporu s ustanoveními hlavy druhé.

Zvýšené dani přepychové podle hlavy druhé tohoto zákona podrobeny jsou:

1. Tuzemské dodávky výrobců předmětů uvedených pod č. B. 11. C. II. 1. 3. C. III. C. IV. D. II. 2. 3. D. XI. 2. seznamu při pojeného k tomuto zákonu.

2. Vývoz předmětův uvedených pod č. D. VI. a D. VII. 1. připojeného seznamu.

3. Drobný prodej všech předmětův uvedených v připojeném seznamu vyjma ony, jež jsou zdaněny u výrobců podle bodu 1. tohoto odstavce a vyjma předměty uvedené pod čís. A. 2. 3. B. 10. připojeného seznamu.

4. Dovoz všech přepychových předmětů připojeného seznamu.

Drobným prodejem ve smyslu bodu 3. odst. 1. tohoto §u jest bezprostřední převod na spotřebitele, který předmětu nabývá bez úmyslu dalšího podnikatelského upotřebení a zcizení. Sem náleží i dodávky podniku do domácnosti majitele podniku pro vlastní spotřebu (§ 1. odst. 5.). Nezáleží na tom, je-li dodavatelem podnikatel, nebo děje-li se prodej příležitostně od nepodnikatele.

K zákonu tomuto připojený seznam přepychových předmětů tvoří jeho podstatnou součástku.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením přesně vymezila podmínky, za kterých předměty uvedené v připojeném seznamu sluší pokládati za přepychové.

Pokud jest přepychová povaha předmětu v připojeném seznamu určena minimální cenou, zmocňuje se vláda, aby čas od času nařízením cenové hranice pozměnila, vyslechnuvši obchodní a živnostenské komory, nastanou-li podstatné změny v cenových poměrech.

Při rozhodnutí otázky, jsou-li ceny rozhodné pro přepychovou povahu statků překročeny, rozhoduje cena smluvená, a není-li takové, cena obvyklá ve smyslu § 9. tohoto zákona. Při předmětech společně dodaných, které podle obchodních názorů tvoří věc úhrnnou, rozhoduje cena úhrnná.

Zvýšené dani přepychové podléhá pronájem zařízených pokojů v hotelích a pensích činí-li nájemné za osobu a den více nežli 15 K. Úplata za stravu se vylučuje. Dani nejsou podrobeny ústavy pro nemocné a rekonvalescenty.

Přepychové dani podléhají též úplaty za takové zpracování dodaných hmot, jehož výsledkem jsou předměty podléhající přepychové dani.

Osvobození vyslovená v § 4. tohoto zákona platí obdobně i pro daň přepychovou s těmito úchylkami:

1. Daně prosty jsou přepychové předměty, které náleží do připojeného seznamu, ale jichž podle jejich povahy nelze užiti jinak, než k technickým, výdělečným, vědeckým a vyučovacím účelům.

2. Zvýšené dani přepychové nepodléhají původní díla plastiky, malířství a grafiky (č. D. VII. 1. připojeného seznamu tohoto zákona) umělců, kteří jsou příslušníky československého státu. Předpokládá se, že byla díla tato zcizena umělcem samým anebo po jeho smrti jeho manželkou, dětmi nebo rodiči. Osvobození toto platí pouze pro drobný prodej (§ 25., odst. 1., bod 4.), nikoli však pro vývoz těchto předmětů.

3. Činí-li nabyvatel přepychových předmětů zdaněných v drobném prodeji (§ 25. odst. 1. bod 3.) nárok na srážku daně z ceny předmětu, protože jest předmět určen k podnikatelskému upotřebení nebo k dalšímu zcizení (případně teprve k dalšímu zpracování), musí toto určení před odebráním předmětů prokázati. Za tím účelem předloží kolku prosté úřední vysvědčení, jehož obsah a doba platnosti stanoví se nařízením.

Nabyvatel přepychových předmětů vydá o každém jednotlivém případě dodávky dodavateli podepsané listinné osvědčení, v němž jest vyznačeno číslo a datum úředního vysvědčení, den, předmět a cena dodávky a adresa nabyvatele. Za těch podmínek jest dodavatel jako platitel daně přepychové daně sproštěn.

Jedná-li nabyvatel jménem třetí osoby, musí předložiti prohlášení svého zmocnitele, že jest oprávněn předmětů těch pro něho nabývati.

Jakým způsobem se obchodní případy tyto zapíšou do knihy daňové, určí se nařízením.

Nositel daně jest povinen podati potřebná vysvětlení, aby se průkazy svrchu uvedené mohly přezkoumati a předložiti obchodní knihy a korespondenci obchodní případu toho se týkající k nahlédnutí.

Přepychovou daň platí:

1. U dodávek uvedených v bodu 1. odst. 1. § 25. výrobce.

2. U vývozu uvedeného v bodu 2. odst. 1. § 25. vývozce.

3. U drobného prodeje v podnicích uvedeného v bodu 3. odst. 1. § 25. podnikatel.

4. U dovozu uvedeného v bodu 4. odst. 1. § 25. první tuzemský nabyvatel.

5. U příležitostných dodávek nepodnikatelů dodavatel.

Daň podle druhé hlavy tohoto zákona z drobného prodeje přepychových předmětů a z přepychových výkonů činí 10 h z každé koruny úplaty. Pokud se vybírá tato daň u výrobců nebo při dovozu, činí 12 h z každé koruny úplaty. Zlomky úplaty nedosahující celé koruny se nezdaňují. Při dani vyměřované dle ročních neb čtvrtletních součtů se zaokrouhlí daň na celé koruny dolů.

Převod podrobený zvýšené dani přepychové není podroben všeobecné dani podle hlavy první tohoto zákona.

Listiny vyhotovené o příležitostných dodávkách nepodnikatelů (§ 13. odst. 1. a 2.) podlehají poplatku desítiprocentnímu.

Obchoduje-li podnikatel v drobném prodeji předměty přepychovými, uvedenými pod čís. 3. odst. 1. § 25., anebo vyrábí-li předměty uvedené pod čís. 1. odst. 1. § 25., musí to oznámiti v přihlášce v § 14. uvedené, pokud se týče, není-li takové přihlášky potřebí, ve zvláštním podání, které nutno podati ve lhůtě stanovené nařízením. Při tom musí označiti druhy předmětů přepychových, jimiž obchoduje, nebo které vyrábí.

Rozšíří-li se podnik dodatečně na nové přepychové předměty, musí se oznámení doplniti během lhůty, stanovené nařízením.

Podobně musí podnikatel oznámiti, že zanechal drobného prodeje nebo výroby předmětů přepychových.

Daň z úplat za dodávky výrobců, neb za drobný prodej přepychových předmětů vyměřuje se podnikatelům na základě čtvrtletních souhrnů. Finanční úřad může dovoliti, aby se vyměření dělo na základě ročního souhrnu úplat, prohlásí-li podnikatel, že jest srozuměn, aby veškeré jím prodávané předměty byly podrobeny zvýšené dani.

Podnikatelé, kteří dodávají předměty přepychové, jsou povinni v každé provozovně vésti zvláštní zápisy, jichž forma a obsah se stanoví nařízením ministerstva financí.

Pro podniky podrobené přepychové dani jest podati zvláštní přiznání daňové podle ustanovení o přiznání k všeobecné dani z převodu statků a z pracovních výkonů podle hlavy první tohoto zákona.

Určení daňového základu odhadem (§ 19.) neděje se při dani přepychové pro jednotlivá daňová období, nýbrž vždy za celý rok kalendářní, leda že byl podnik mezi rokem zastaven.

Ustanovení § 20., odst. 2. a 3. a 5. pro přepychovou daň neplatí.

Osobám, které nabyly předmětů, podléhajících dani přepychové, vrátí se k žádosti rozdíl mezi daní přepychovou (§ 30.) a všeobecnou (§ 10.) prokáží-li, že nabyly předmětů těch:

1. jako nástrojů a pomůcek určených k užívání v podniku nebo k povolání vůbec, nebylo-li použito výhody bodu 3. odst. 1., § 28.;

2. ve veřejném zájmu, pro vědecké, vyučovací a lékařské potřeby; prokážou-li se okolnosti tyto před nabytím předmětů zdaněných v drobném prodeji (§ 25. odst. 1. bod 3.), může finanční úřad povoliti, aby prodávající odvedl pouze daň všeobecnou (§ 10.).

Dle jakého základu a jakou sazbou se vyměří vrácená daň u předmětů zdaněných u výrobce (§ 25. odst. 1. bod. 1.) nebo výlučně při dovozu (pol. A. 2., 3. B. 10) připojeného seznamu), jichž však nabyvatel nenabyl přímo od výrobce nebo dovozem, určí se nařízením.

Daň placená při vývozu předmětův, uvedených pod č. D. VI. a D. VII. 1. připojeného seznamu vrátí se k žádosti, prokáže-li osoba, která daň zaplatila, že převedla zdaněné předměty zase do tuzemska.

Při dovozu předmětů přepychových jest první tuzemský nabyvatel povinen zaplatiti daň během 14ti dnů po přivezení do tuzemska nebo po obdržení zboží v tuzemsku a současně prohlásiti, kdy předmět byl dovezen a mnoho-li úplata činila. Zdá-li se výše úplaty finančnímu úřadu nesprávnou, může daň vyměřiti na základě odhadu. O stížnosti platí ustanovení § 21. Činí-li nabyvatel dovážených předmětů, jež jsou zdaněny v drobném prodeji (§ 25. odst. 1. bod. 3.) nárok na osvobození od zvýšené daně (§ 28., odst. 1. bod 3.), protože se nabývá předmětu k dalšímu zcizení, musí finančnímu úřadu předložiti úřední vysvědčení, uvedené v bodu 3. odst. 1. § 28. a přihlásiti dovezený předmět během 14ti dnů. Finanční úřad může osvoboditi nabyvatele od předkládání tohoto vysvědčení v každém jednotlivém případě.

Celní úřad vyrozumí při celní prohlídce o dovozu finanční úřad, v jehož sídle adresát neb majetník bydlí nebo se zdržuje, a poznamená v celní kvitanci, že předmět náleží k věcem podrobeným dani přepychové a že finanční úřad byl za účelem vyměření daně o tom zpraven. Celním úřadům může býti nařízeno, aby žádaly záruku za placení dávky.

V případě bodu 2. odst. 1., § 25., přiznává a odvádí daň vývozce, je-li podnikatelem, právě tak, jako jinou přepychovou daň. Není-li podnikatelem, musí finančnímu úřadu oznámiti vývoz podle pravidel, jež se stanoví nařízením, a zaplatiti daň. Základem daně jest smluvená cena, a není-li jí, obecná cena předmětu v době vývozu do ciziny.