Že v důsledku světové války dostaví
se všeobecná nouze o byty v nebývalých
rozměrech, bylo sice po zkušenostech, získaných
za válek dřívějších, předvídáno,
u nás však nebyly v žádném směru
dány podmínky, aby ještě za trvaní
války byly vykonány vhodné přípravy
k zamezení této kalamity. Teprve po převratu
bylo lze pomýšleti na to, aby byla zjednána
alespoň nejnutnější odpomoc. Poněvadž
bylo zřejmo, že stavba domů bude vyžadovati
obsáhlých příprav, bylo nutno provésti
opatření, aby dosavadní zásoby bytů
bylo co nejintensivněji využitkováno. To se
stalo nařízením ze dne 22. ledna 1919, čís.
38. sb. z. a n. Provádění tohoto nařízení
přispělo skutečně ku zmírnění
bytové kalamity tím, že byly obsazeny byty,
které by jinak byly zůstaly mimo bytový trh,
a že byl omezen bytový luxus. Jen v bytovém
obvodu pražském bylo přímo zadáno
společným bytovým úřadem přes
1000 bytů.
Poněvadž však bytové nouze stále
přibývá, zásoba bytů pak, které
bylo lze na základě tohoto nařízení
zabrati, je skoro vyčerpána a značnější
přírůstek nových bytů lze očekávati
teprv od příštího jara, nastala nutnost,
ustanovení o zabírání bytů
rozšířit a zostřit, aby bylo vyhověno
alespoň nejnaléhavější potřebě.
Ježto se ukázala nezbytnost sáhnouti k novým
prostředkům, kterých nebylo lze zavésti
nařízením, volena forma zákona.
Předložená osnova zákona jest v podstatě
novou redakcí nařízení ze dne 22.
ledna 1912, čís. 38. sb. z. a n. Nově zavádí
se všeobecná kontrola pronájmů, kterou
se vhodně doplňuje zákon o obmezení
práva stěhovacího ze dne 1. dubna 1919, čís.
181.
Majitelům velikých bytů ukládá
se další obmezení tím, že ponechává
se jim zásadně menší počet místností,
než dosud. Aby bylo zamezeno obcházení zákona
a získáno více možnosti zříditi
byty rodinné z místností, obsazených
svobodnými podnájemníky, dopouští
se i zabrání pokojů daných do podnájmu,
je-li možno podnájemníky přemístiti.
Aby byl podnícen ruch stavební, dopouští
osnova stavbu náhradních bytův a vylučuje
novostavby, pokud nebyly zřízeny za podpory státní,
z působnosti zákona vůbec.
Řízení upravuje se tak, aby byly co nejvíce
obmezeny stížnosti k nejvyššímu správnímu
soudu.
Pro větší účinnost rozhodnutí
o zabrání bytů navrhuje se vykonatelnost
těchto rozhodnutí soudem.
K provádění zákona v obcích
žádá se součinnost bytových komisí,
zvolených obecními zastupitelstvy.
Ohlášení zákona vyvolalo silnou odezvu
nejen v kruzích majitelů domův, ale také
v kruzích nájemních. Organisace majitelů
domů poukazovaly na přílišnou ostrost
zákona, naproti tomu z kruhův úřednických
namítáno, že zákon v nynějším
přepracovaní neskytá dostatečné
ochrany nájemníkův a že bylo by zejména
nutno některé paragrafy zostřiti.
Ve výboru vysloveno bylo přání, aby
dříve než k projednávaní zákona
dojde, slyšeny byly osoby z kruhův obou zájemníků.
Za tím účelem svolána anketa, ve které
zástupci majitelů domů dokazováno,
že zákon nepovede k odstranění kalamity
bytové, a že zejména v § 2. a 8. sahá
se zbytečně do práv majitelů domův,
omezuje se osobní svoboda, a že předpisy tyto
se dotýkají základních zákonů
státních o volném stěhování
a volného nakládání majetkem, že
zákon po stránce hygienické má své
závady, které nutno odstraniti. Nejsou proti nápravě
v úpravě poměrů bytových, žádají
však odstranění ostrostí zákona.
Naproti tomu zájemníci z řad nájemníků
uváděli, že nedostatečnou hygienou trpí
nájemníci ze středních a nižších
vrstev, kteří bohužel s četnými
svými rodinami odkázáni jsou na malé
byty. Dále uváděno, že zejména
ve velkých městech, jako je Praha, Brno atd., není
možno lidem, kteří za účelem
svého povolání jsou nuceni zde bydleti, nebo
k vykonávání úřadu jsou sem
povoláni, vhodného bytu po celé měsíce
nalézti; že nucené bydlení rodiny na
dvou místech při skromných příjmech
jednotlivců z těchto řad přivádí
zbytečná vydání, kterými se
zadlužují, a že jest nejvýš nutno
provésti řádnou kontrolu velkých a
luxusních bytův a požadavky majitelů
těchto v dnešní kritické době
omeziti.
Výbor jednal o zákonu v několika schůzích,
a pokud to nevadilo účinnosti zákona, provedl
některé změny, z nichž podstatnější
zde uvádíme:
Tak v § 1. v odst. 2. vložil ustanovení, že
zemský polit. úřad, na Slovensku županský
úřad, může sloučiti obec s jinými
obcemi v bytové obvody jenom se svolením komise,
složené ze zástupců ministerstva sociální
péče, min. vnitra, min. veřejných
prací a min. zemědělství. Odstavec
3. pozměněn v tom směru, že provádění
zákona vyměřena určitá lhůta
a sice do 31. prosince 1920, a připojen další
odstavec, dle něhož ustanovení § 2. až
6. o oznamování bytův a místností
platí v obcích zmocněných podle odstav.
1., jež mají více než 1000 obyvatel podle
posledního sčítání, a v obcích,
sloučených v bytové obvody.
V § 2. vypuštěn poslední odstavec proto,
že nájemník chráněn je dosavadním
nařízením o ochraně nájemcův,
a také z toho důvodu, že účelem
tohoto zákona jest zabírání a evidence
bytů. Odstavec 2. pozměněn v tom smyslu,
že neobdrží-li pronajímatel rozhodnutí
do 8 dnů po té, kdy oznámení bylo
obci podáno nebo doporučeně odesláno,
pokládá se smlouva za schválenou.
V § 3. a 8. vloženo ustanovení, podle kterého
tovární, živnostenské a zemědělské
podniky považovány jsou za uzavřený
celek a mohou se zabírati jen místnosti, k nimž
jest zvláštní přístup, dále,
že místnosti o ploše větší
než 40 m2, čítají se za dvě,
a že majetníku zabraných místností
ponechati jest místnost, které jest nevyhnutelně
třeba k řádnému uložení
nábytku a zařízení z místností
zabraných.
V § 4., v odst. 1. vložena věta, aby také
ten, kdo má několikeré obchodní místnosti,
musil učiniti povinné oznámení.
V § 5. vložena věta, podle které nedospělí
členové domácnosti čítají
se vždy 2 a při lichém počtu také
zbývající 1 člen za dospělou
osobu.
V § 5., odst. 1. vložena věta, podle které
v oznámení jest uvésti, zda-li výměra
obytných místností převyšuje
80 m2.
V § 9. vloženo ustanovení, dle něhož
místnosti, v nichž jsou trvale uloženy umělecké
cenné sbírky, nebo místnosti, které
mají velkou cenu uměleckou nebo historickou, nebo
místnosti zabrané podle zákona ze dne 11.
června 1919, a místnosti, ministerstvem veřejných
prací k zabrání podle tohoto zákona
vyhrazené, jsou vyloučeny ze zabrání.
V odst. 2. téhož §u přidána věta
"za nájemné s obcí (společným
bytovým úřadem) napřed smluvené,
nebo poskytne náhradní byt v místnostech
nepodléhajících zabrání".
Dále vložen nový odstavec, že pro místa
lázeňská může ministr soc. péče
v dohodě s ostatními zúčastněnými
ministry povoliti další výjimky z ustanovení
§ 8.
§ 12. pozměněn tak, že zabrala-li obec
(společný bytový úřad) nájemní
byt, anebo pronajatou místnost, musí platiti majetníku
domu (pronajímateli) náhradu splatnou jako nájemné
za dobu ode dne, kdy prošla lhůta k vyklizení,
předpokládajíc, že byt byl vyklizen,
jinak ode dne skutečného vyklizení až
do dne vrácení ve výši posledního
nájemného i s vedlejšími poplatky, předpokládajíc,
že nájemné to jest přiměřeno.
Odst. 4. § 12. škrtnut a nahražen tímto
zněním: "o náhradě útrat
platí obdobné ustanovení civilních
řádů soudních".
§ 13. mezi 1. a 2. odst. vloženo, že obec (společný
bytový úřad) při pronajímání
zabraných bytů a místností má
pokud možno přihlížeti k osobním,
rodinným a zdravotním poměrům súčastněných
stran.
V § 15. v 1. odst. na konci vložena věta, že
nájemce zabraného bytu může obci dáti
výpověď ve lhůtách v místě
obvyklých.
V § 20. vloženy další 2 odst.: že obec
(společný bytový úřad) musí
nájemci zabraného bytu dáti výpověď,
opatří-li mu ten, komu byl byt zabrán, vhodný
a dostatečný byt náhradní, a za druhé,
přestal-li v obci nedostatek bytů, že musí
obec na vyzvání nadřízeného
úřadu politického nájemcům
zabraných místností dáti výpověď
a místnosti vrátiti ve lhůtě, uvedené
v § 16. odst. 3.
§ 22., odst. 1. pozměněn tím způsobem,
že obec může ustanoviti bytovou komisi, složenou
mimo předsedu neb jeho zástupce z polovice ze zástupců
majetníků větších domů
a z polovice ze zástupců nájemců,
kterou zvolí obecní zastupitelstvo, přihlížejíc
k návrhům příslušných
organisací.
V § 23. vložena věta, aby přednosta společného
bytového úřadu, a jeho náměstek
byli vzati pokud možno ze stavu soudcovského.
§ 32. byl škrtnut následkem změny §§
1. a 20.
Výbor navrhuje Národnímu shromáždění,
aby zákonu udělilo ústavního
schválení.
Zemský politický úřad, na Slovensku
županský úřad, může zmocniti
obec, ve které jest značný nedostatek bytů,
aby provedla opatření podle tohoto zákona.
Zemský politický úřad, na Slovensku
županský úřad, může se svolením
komise, složené ze zástupců ministerstva
sociální péče, vnitra, obchodu, veřejných
prací a zemědělství, takovou obec
sloučiti s jinými obcemi v bytový obvod,
zříditi pro sloučené obce společný
bytový úřad a zmocniti jej, aby provedl opatření
podle tohoto zákona.
Zmocnění podle odst. 1. a 2. může býti
uděleno jen na určitou dobu, nejdéle do 31.
prosince 1920.
Zmocnění budiž vyhlášeno v zemském
zákoníku, na Slovensku v Úradných
Novinách.
Ustanovení §§ 2. až 6. o oznamování
bytův a místností platí v obcích,
zmocněných podle odst. 1., které mají
více než 1000 obyvatel podle posledního sčítání,
a v obcích sloučených v bytové obvody.
Kdo hodlá pronajmouti byt nebo jakoukoliv jinou místnost,
jest povinen oznámiti to napřed ke schválení
obci (společnému bytovému úřadu)
a udati jméno, zaměstnání, dosavadní
bydliště (byt) nájemce (podnájemce),
nájemné, jež požaduje, a den, kdy najímaný
předmět má nájemci být odevzdán.
Tutéž povinnost má, kdo byt nebo jinou místnost
pronajal, nenastěhoval-li se nájemce před
vypršením lhůty stanovené k oznámení
podle § 6.
Neobdržel-li pronajímatel rozhodnutí do osmi
dnů po té, kdy oznámení bylo obci
(společnému bytovému úřadu)
podáno nebo doporučeně odesláno, pokládá
se nájemní smlouva za schválenou.
Obec (společný bytový úřad)
nemůže schválení smlouvy odepříti,
prokáže-li pronajímatel, že nájemce
vyhovuje podmínkám § 14., odst. 1., lit. a)
a b).
Odepře-li obec (společný bytový úřad)
schválení nájemní smlouvy, pokládají
se byt nebo místnosti za zabrané dnem, kdy měly
býti podle dřívější smlouvy
vyklizeny, nebo podle smlouvy neschválené novému
nájemci nebo podnájemci odevzdány.
Držitel domu musí oznámit obci, v obcích,
sloučených v bytový obvod, společnému
bytovému úřadu:
1. Byty a části bytů, ve kterých alespoň
po 3 měsíce nikdo neobývá, nebo někdo
obývá jen občas;
2. byty, kterých se používá za skladiště;
3. místnosti tovární, živnostenské,
obchodní, hospodářské, spolkové,
ateliery a jiné místnosti, jsou-li alespoň
po 3 měsíce prázdné, nebo užívá-li
se jich jenom k uložení věcí, vyjímajíc
místnosti podniků továrních, živnostenských
a zemědělských, jichž se pravidelně
k ukládání věcí používá;
mimo to v obcích, ve kterých platí nařízení
ze dne 28. března 1918, čís. 114. ř.
z.,
4. místnosti odňaté účelům
obývacím a
5. byty povstalé sloučením dvou nebo několika
bytů, a to obojí po početí platnosti
uvedeného nařízení v obci.
Kdo má dva nebo několik bytů, nebo dvě
nebo několik obchodních místností
v obci nebo v bytovém obvodu, musí učinit
obci (společnému bytovému úřadu)
oznámení o všech svých bytech a obchodních
místnostech.
Tutéž povinnost mají členové
společné domácnosti, kteří
mimo byt, společný s ostatními členy
domácnosti, mají v obci nebo v bytovém obvodu
ještě zvláštní byt.
V oznámení budiž uveden byt, kterého
strana vyžaduje pro sebe, jinak rozhodne obec (společný
bytový úřad), který byt bude straně
ponechán.
Přednosta domácnosti jest povinen oznámiti,
k čemu se užívá každé jednotlivé
místnosti jeho bytu,
1. je-li sám a obývá-li v bytu o více
než dvou obytných místnostech,
2. jsou-li v domácnosti dva dospělí členové
(v to počítajíc přednostu domácnosti)
a obývají-li v bytu o více než třech
obytných místnostech,
3. má-li domácnost více členů
dospělých než dva, a byt více obytných
místností, než jest dospělých
členů domácnosti.
4. Má-li byt více obytných místností
než pět.
Za dospělé pokládají se členové
domácnosti, kteří dokončili 14. rok.
Mladší členové domácnosti čítají
se vždy dva a při lichém počtu také
zbývající jeden člen za dospělou
osobu.
K členům domácnosti nepočítají
se osoby služebné a podnájemníci.
Za obytné místností nepokládají
se kuchyně, špíže, předsíně,
koupelny, verandy, pokoje pro služebné a ostatní
vedlejší příslušenství.
V oznámení jest uvésti, kolik jest v bytě
místností větších než 40
m2, zda-li výměra obytných místností
převyšuje 80 m2, a kolik byt má
vchodů zvenčí (se schodiště)
a z předsíně.
Obec (společný bytový úřad)
určí lhůtu pro oznámení podle
§ 2. až 5. a může upraviti jeho obsah a
způsob.
Obec (společný bytový úřad)
má právo žádat od majetníků
domů, nájemníků, podnájemníkův
a jiných osob ústní nebo písemné
vysvětlení o všech bytech a místnostech
a dáti je prohlédnouti osobami k tomu zmocněnými,
které požívají ochrany § 68. tr.
z., nebo čl. XL uher. zákona z r. 1914.
Obec (společný bytový úřad)
může zabrati:
1. byty a částí bytů, ve kterých
aspoň po 3 měsíce nikdo neobývá,
neb obývá jen občas, má-li majetník
bytu kdekoli jiný byt; majetník jest však oprávněn
zabraného bytu používati, pokud ho obec (společný
bytový úřad) nepoužije;
2. byty, kterých se používá za skladiště,
lze-li věci tam uložené uložiti bezpečně
jinde; musí-li věci být uloženy mimo
dům, staniž se tak na útraty a nebezpečí
obce (společného bytového úřadu);
3. místnosti tovární, živnostenské,
obchodní, hospodářské, spolkové,
ateliery a jiné místnosti, jsou-li aspoň
po 3 měsíce prázdné, neb užívá-li
se jich jenom k uložení věcí, které
lze uložiti jinde, vyjímajíc místnosti
podniků továrních, živnostenských
a zemědělských, jichž se pravidelně
k ukládání věcí používá;
místnosti podniků továrních, živnostenských
a zemědělských mohou býti zabrány
jen, jsou-li i s příslušenstvím přístupny
odjinud nežli prostorami náležejícími
k podniku nebo mohou-li býti tak odděleny, aby byly
zvlášť přístupny.
4. Místností odňaté účelům
obývacím bez úředního povolení
(§ 3., č. 4.);
5. byty, kterých jejich majetníci nepotřebují,
majíce v obci nebo v bytovém obvodu byt jiný,
pro který se po vyzvání sami rozhodli;
6. byty nebo místností, pronajaté beze schválení
obce (společného bytového úřadu)
podle § 2., a byty nebo místností, jejichž
pronájem byl schválen podle nepravdivého
oznámení;
7. byty, do nichž se jejich majetníci nastěhovali
bez povolení podle zákona ze dne 1. dubna 1919,
čís. 181. sb. z. a n.;
8. byty nebo části bytů, dané do podnájmu,
opatří-li obec (společný bytový
úřad) podnájemci vhodný a dostatečný
byt náhradní. Za dostatečný byt náhradní
pro osamělého podnájemce v bytě, jehož
majetník zároveň užívá,
pokládati jest jeden pokoj. Přestěhování
podnájemce provede, nedojde-li k jiné úmluvě,
obec (společný bytový úřad)
svým nákladem;
9. u bytův, označených v § 5., místnosti
nad počet, zakládající povinnost k
oznámení, lze-li v nich samostatně obývati
nebo je k samostatnému obývaní upraviti,
šetříc těchto zásad:
a) o podnájemních místnostech platí,
co uvedeno pod čís. 8;
b) není-li v bytě zvláštních
místností, určených pro přespávání
služebných, může býti vždy
dvěma služebným stejného pohlaví
ponechána jedna místnost. Za pokoje pro služebné
nelze pokládati místností, kterých
služební skutečně zcela nepoužívají;
c) místností, kterých majetník bytu
nutně potřebuje k vykonávání
svého povolání, nelze zabrati;
d) místností o ploše větší
než 40 m2 čítají se za dvě;
10. z bytů, vzniklých sloučením dvou
nebo několika bytů bez povolení podle §§
3. a 4. nařízení ze dne 28. března
1918, čís. 114. ř. z., části,
připojené majetníkem bytu, a to nehledě
na počet členů domácnosti.
Obec může se zmocněním politického
úřadu, nadřízeného jí
přímo, a společný bytový úřad
se zmocněním zemské správy politické,
na Slovensku županského úřadu, zabírati
místnosti, o které majetník bytu rozšířil
svůj byt po 1. lednu 1917, byly-li tyto místnosti
dříve pravidelně pronajímány,
a z bytův, označených v § 5., o místnost
více, než dopouštějí ustanovení,
uvedená v předchozím odstavci pod čís.
9., dosáhne-li se tím výhodného rozdělení
bytův, a zbude-li postiženým byt, vyhovující
míře obvyklé v místě. Zmocnění
může býti uděleno jen pro jednotlivé
případy.
Majetníku zabraných místností ponechati
jest místnost, které je nevyhnutelně třeba
k řádnému uložení nábytku
a zařízení z místností zabraných.
Ze zabrání podle § 8. jsou vyloučeny:
místnosti, jichž se užívá k účelům
osvětovým a místnosti, ve kterých
jsou trvale uloženy umělecké nebo jiné
cenné sbírky,
místnosti, které mají velikou cenu uměleckou
nebo historickou, místnosti, zabrané podle zákona
ze dne 11. června 1919, čís. 332 sb, z. a
n., nebo ministerstvem veřejných prací k
zabrání podle tohoto zákona vyhrazené,
a
místnosti, jejichž majetníci v době,
s obcí (společným bytovým úřadem)
sjednané, zřídí svým nákladem
přiměřené byty náhradní
a pronajmou je osobám, označeným obcí
(společným bytovým úřadem)
za nájemné, smluvené napřed s obcí
(společným bytovým úřadem),
anebo poskytnou náhradní byty v místnostech,
nepodléhajících zabrání.
Pro místa lázeňská může
ministr sociální péče v dohodě
se súčastněnými ministry povoliti
další výjimky z ustanovení § 8.
Zabráním bytů neb místností
pozbývají vlastník domu a nájemník
práva, by volně nakládali zabranými
byty a místnostmi, a nájemní smlouvy o nich
se zrušují dnem, kdy projde lhůta k vyklizení
(§ 11., odst. 2.).
Zabrání trvá, i když se změní
vlastník domu nebo nájemce.
Zabere-li obec (společný bytový úřad)
byt v podnájmu, může zároveň
zabrat obvyklé zařízení; žádá-li
za to pronajímatel, musí je zabrati.
Vlastník domu neb majetník bytu jest povinen dovoliti
nájemci zabraných místností, aby spoluužíval
nevyhnutelně nutného příslušenství.
Vzejde-li spor o nutnosti nebo rozsahu užívaní
bytového příslušenství nájemcem,
rozhoduje obec (společný bytový úřad).
O rozhodnutí obce (společného bytového
úřadu), kterým se byt nebo místnost
zabere, buďte zpraveni všichni súčastnění
(vlastník domu, nájemník a podnájemník).
Rozhodnutí se vydá písemně podle jednání,
konaného obcí (společným bytovým
úřadem) se všemi súčastněnými.
Při jednání, o němž nutno vésti
zápis, nutno zjistiti, jsou-li tu podmínky pro zabrání
bytu nebo místností, a označiti předmět
zabrání.
V rozhodnutí musí býti stanovena lhůta,
do které zabraný byt anebo zabrané místnosti
mají býti obci (společnému bytovému
úřadu) odevzdány. Nejsou-li zabrané
místnosti prázdné, a nejde-li o místnosti
zabrané podle § 2., odst. 4., musí majetníku
místností býti ponechána k vyklizení
přiměřená lhůta, aspoň
8 dní.
Zabere-li obec (společný bytový úřad)
nájemní byt anebo pronajatou místnost, musí
platiti majetníku domu (pronajímateli) náhradu,
splatnou jako nájemné, za dobu ode dne, kdy prošla
lhůta k vyklizení, byl-li byt vyklizen, jinak ode
dne skutečného vyklizení, až do dne
vrácení, a to penízem posledního nájemného
i s vedlejšími poplatky, ač je-li nájemné
to přiměřené.
Zvýšení náhrady může žádati
majetník domu (podpronajímatel), pokud to dovolují
pravidla nařízení o ochraně nájemců
ze dne 17. prosince 1918, čís. 83. sb. z. a n.
Není-li nájemné ze zabraných bytův
a místností stanoveno, nebo vzejde-li pochybnost
o přiměřenosti posledního nájemného,
určí náhradu, nedojde-li k dohodě
o její výši, příslušný
nájemní úřad, vyslechna, je-li toho
třeba, osoby znalé místních poměrů.
Kde není nájemního úřadu, rozhoduje
o náhradě v nesporném řízení
soud okresní, v jehož obvodě jest dům.
O náhradě útrat platí obdobná
ustanovení civilních řádů soudních.
Z rozhodnutí nájemního úřadu
(okresního soudu) není opravného prostředku.
Útraty lze vymáhati soudní exekucí.
Jednáním o náhradu neodkládá
se převzetí bytu neb místností.
Návrh na změnu náhrady, určené
nájemním úřadem (okresním soudem),
může býti kdykoliv učiněn, ale
návrhy, které nejsou doloženy novými
průvody, buďtež bez jednání zamítnuty.