Národní shromáždění československé 1918 – 1920

1. Odsouzenému pro přečin nebo zločin předražování může soud v rozsudku zakázati pobyt v určitém místě, neb obvodu, na čas nebo na vždy. Je-li odsouzený cizinec, vysloveno budiž v těchto případech vypovědění z území republiky.

2. Soud, odsuzuje pro přečin nebo zločin předražování, může vysloviti, že dává pachatele pod policejní dozor.

3. Obmezení, vyřčená podle tohoto §u, přestávají, jakmile pomine platnost tohoto zákona.

Mimo následky odsouzení, nastávající podle platného práva, spojeno je každé odsouzení pro některý čin, trestný podle §§ 3.-5. a 7.-13., se ztrátou všeho práva volebního a volitelnosti.

1. Při odsouzení pro přečin nebo zločin předražování označí se v rozsudku jeden nebo několik časopisů, v nichž nález má býti v každém jednou uveřejněn na útraty odsouzeného. Soud nařídí též, aby nález v obci, kde vinník bydlí, a v obci, kde se trestného činu dopustil, byl veřejně vyvěšen, nebo jinak vyhlášen.

2. Při odsouzení pro přestupek předražování budiž uznáno, že rozsudek jest uveřejniti, vyžaduje-li toho veřejný zájem. Vedle uveřejnění v časopisech nebo místo něho lze naříditi, aby rozsudek byl veřejně vyvěšen nebo jinak vyhlášen v obcích, uvedených v prvním odstavci.

3. Jsou-li pro to zvláštní důvody, budiž uveřejněno též odůvodnění rozsudku.

Za pokutu nebo za trest peněžitý, jenž byl pro přestoupení cen, uvedených v § 6., anebo pro předražování uložen zřízenci, zmocněnci, zástupci, nebo jinému orgánu podniku, ručí majetník podniku, v němž byl trestný čin spáchán, nerozdílnou rukou s odsouzeným. Majetníky podniku rozumějí se netoliko jednotlivé osoby, nýbrž i společnosti (sdružení osob) a právnické osoby.

Páchá-li se i nadále, neb opakuje-li se po začátku působnosti tohoto zákona činnost anebo čin, jenž byl trestný podle ustanovení dříve platných, budiž ustanovení tohoto zákona použito též na činy dříve spáchané, i když nové právo jest přísnější.

1. Kde v tomto zákoně ustanoven je trest vězení, nastupuje v území kdysi uherském trest uzamčení (zátvory) nebo vězení a na místě těžkého žaláře trest žaláře nebo káznice.

2. Pokus činů trestných, uvedených v tomto zákoně, je trestný v celém území republiky.

Zákon tento nabývá účinnosti sedmého dne po vyhlášení.

Vykonati tento zákon ukládá se ministru spravedlnosti.

Typickou vadou dosavadního stihání válečné lichvy byla zdlouhavost a těžkopádnost řízení jak před úřady správními, tak i před řádnými soudy. V řízení před soudy byl průtah zaviněn zpravidla t. zv. teorií pořizovacích nákladů, jež veřejnému žalobci ukládala, aby jako náležitost skutkové podstaty při každém předražování dokazoval přesně až na haléř rozpětí mezi náklady vlastními a cenou prodejní, a tím dávala nesčetným notorickým lichvářům možnost, aby kalkulací, sestavenou post festum, unikli zaslouženému trestu. V řízení správním pro překročení maximálních cen bylo pak nutno vyčkati výsledku řízení soudního. Mimo to správní úřady při vázaném hospodářství nemohli ani s patřičnou energií zakročiti proti osobám, na něž v četných jiných věcech zásobování svého okresu byly odkázány. Obecenstvo neznajíc těchto příčin a nevidouc, že za činem následuje trest, domnívalo se, že úřady straní lichvářům a sahalo namnoze k nepřípustné svépomoci.

Všem těm závadám hledí čeliti nový zákon o lidových soudech lichevních.

Zákon ten odnímá stihání válečné lichvy řádným soudům vůbec a z valné části též úřadům správním, a přenáší je na novou instituci soudů lichevních, při nichž rozsáhlou měrou jest účasten element laický ze všech vrstev národních.

Soudy lichevní zřizují se podle § 2. v každém sídle okresního soudu a v sídle soudů sborových. Ve velkých městech, kde se toho ukáže potřeba, může býti zřízeno takových soudův i několik. Skládají se ze dvou oddělení: z oddělení správního a z oddělení, které má rozsuzovati činy trestné, přikázané jíž dříve pravomoci soudů trestních.

Správní přestupky bude u soudů lichevních první stolice souditi soudce z povolání, ale jen jako zástupce úřadu správního. Přestupky zůstanou tedy delikty správními a nebude se tudíž pojiti k odsuzujícímu výroku soudcovu ztráta zachovalosti a ostatní následky soudního odsouzení.

Výhoda tohoto uspořádání je zjevna. Písemné a neveřejné řízení správní bude nahrazeno soudním řízením, zaručujícím důkladnější projednání věci. Rychlosti trestního stihání pak jest poslouženo tím, že obvod přetíženého hejtmanství rozdělen bude na větší počet okresních soudů lichevních.

V řízení správním rozsáhlou měrou dovoleno bude řízení mandátní podle obdoby nařízení ze dne 1. března 1915, č. 49. ř. z. Vydání trestního příkazu není vázáno určitou sazbou, v zákoně stanovenou, nýbrž dovoluje se bez obmezení při všech správních přestupcích, pokud uložený trest nepřesahuje jednoho týdne, resp. pěti set korun a pokud hodnota zásob prohlášených za propadlé, není vyšší tisíce korun. Předpokládá se ovšem souhlas veřejného žalobce i s vydáním mandátu i s výší zamyšleného trestu. Též okruh osob, které jsou oprávněny činit udání s tím účinkem, že na jeho základě může býti vydán trestní příkaz, je rozšířen o důvěrníka, který bude veřejným úřadem pojmenován soudu. Ve velmi četných případech bude lze trestní řízení správní skončiti již tímto mandátem, čímž je dán důležitý předpoklad pro rychlé vyřizování drobnějších případů lichevních.

Platnost příkazu trestního může zvrátit obviněný pouhým prohlášením, že trestu nepřijímá, načež soud zavede řádné řízení.

O odvolání z trestního nálezu bude rozhodovati senát tříčlenný u soudu sborového, v němž vedle soudce z povolání budou dva přísedící, vybraní podle zásad, o nichž bude níže promluveno. Tento senát rozhodne s platností konečnou a tím bude zamezeno přetížení vyšších správních instancí, jak bylo při dnešním stavu, kdy u politických správ čekaly na vyřízení tisíce, ba desetitisíce rekursů. Tyto senáty rozhodnou též o žádosti za udělení administrativní milosti, čímž uleveno i ministerstvu vnitra. Takovou decentralisací poslouženo bude i požadavku rychlého projednávání i požadavku, aby o věci rozhodovaly osoby, znalé poměrů.

Přes to, že značná část řízení správního přenáší se na soudy, v nichž zasedati budou soudcové z povolání, správa justiční dala k tomu souhlas, vycházejíc z poznání, že lidové soudy lichevní soudům řádným uleví. O přestupcích rozhodováno bude v senátech tříčlenných za účasti jednoho soudce, o přečinech a zločinech v senátech pětičlenných, rovněž za účasti pouze jednoho soudce z povolání; o zločinech, na něž je stanoven trest na svobodě více nežli pětiletý, rozhodovati budou sedmičlenné senáty, za účasti tří soudců zkoušených. Bude tedy v řízení před soudy sborovými na místě čtyř soudců, zúčastněn pouze jeden soudce, a tam, kde při zastavení rot zasedalo dosud šest soudců, bude potřeba podle nového zákona pouze tří soudců z povolání.

Také řízení o činech trestných, souzených soudy, jest upraveno tak, aby vyhovělo požadavku rychlého projednávání.

Především v řízení přestupkovém nejrozsáhlejší měrou dovoleno jest řízení mandátní, daleko za meze § 460. a n. tr. ř. Platí o něm zásadně vše, co bylo řečeno již o řízení mandátním při přestupcích správních.

V řízení pro přečiny a zločiny je podle nového zákona možna t zv. citation directe práva francouzského a sumárního řízení podle čl. IX. z r. 1916, platného na Slovensku. Tam totiž, kde jsou dostatečné důkazy po ruce a kde veřejný žalobce nenavrhuje potrestání trestem na svobodě delším pěti let, netřeba spisu obžalovacího, nýbrž stačí návrh na potrestání. Tento návrh ovšem musí dostatečně označiti jak obviněného tak i trestný čin a to i podle skutkových okolností i podle zákonného označení. Zajisté, že bude obsahovat i udání průvodův a návrhy důkazní. Návrh tento zastupuje spis obžalovací. Námitky proti obžalovacímu spisu jsou vyloučeny. Obviněnému je tím vzata možnost, protahovati nedůvodně trestní řízení, ale protože se nemůže ani brániti, že dovolaný soud, je nepříslušný, bylo nutno nepříslušnost prohlásiti za důvod zmatečnosti.

V těch těžkých případech, kde má být uložen trest vyšší pěti let, bude rozhodovati senát sedmičlenný, v němž zúčastněni budou tři soudcové zkoušení a čtyři soudcové z lidu. Byla-li věc odkázána před tento soud, není proti takovému usnesení opravného prostředku. V těchto velmi těžkých případech bylo nutno postarati se zvláště o to, aby zajištěno bylo řádné projednání věci a proto pod zmatečností stanovena byla povinnost, aby obžalovaný měl v řízení před tímto senátem obhájce. Sumární řízení před takovým senátem není ovšem dovoleno.

O tom, je-li cena zřejmě přemrštěna, rozhodnou soudy podle volného uvážení všech okolností. V řízení pro přečiny a zločiny budou jim vhodnou pomůckou zprávy berních úřadů, které jim a také veřejnému žalobci musí oznámiti vše o přírůstku majetku obviněného za války. Tím odstraněna byla vada, zaviněná řečenou již teorií pořizovacích nákladů, aniž se jest obávati, že se tak stalo v neprospěch obviněného, neboť dnes po pětiletých válečných zkušenostech možno s plnou jistotou tvrditi, že každý nabyl dostatečného rozhledu a znalosti, aby posoudil, co jest cena zřejmě přemrštěná. Ostatně v pochybných případech bude nutno přibrati znalce.

Organisace soudů lichevních svěřena byla jednak do rukou presidentů sborových soudů prvé a druhé stolice, jednak do rukou předsedů soudů lichevních. President sborového soudu I. stolice jmenuje předsedy soudů lichevních při soudech okresních; president sborového soudu II. stolice jmenuje předsedy a soudce z povolání pro soudy lichevní u sborových soudů. Přísedící soudů lichevních vybírají se z osob navržených organisacemi zájmovými, a tam, kde takových organisací není, bude sáhnuto k organisacím politickým. Předseda soudu lichevního jest návrhem organisací jen potud vázán, pokud mu navrženy byly osoby způsobilé. Je samozřejmo, že při výběru způsobilých osob musí býti pokud možno přiměřeně přihlíženo ke všem organisacím bez rozdílu politického zabarvení. Aby nebyly příliš silně zastoupeny jisté místní skupiny, přijato bylo ustanovení, že z téhož závodu, který má méně než 100 zaměstnanců, nesmí ze zaměstnaných býti jmenováno přísedících více, nežli jeden. Také ženám dostává se účasti v soudech lichevních.

V zákoně stanoveny byly jenom důvody nezpůsobilosti k úřadu přísedícího, nikoli však důvody omluvné. Úřad přísedícího jest všeobecnou občanskou povinností a bezdůvodné zdráhání se jeho bude stíháno trestem pořádkovým.

Aby zabráněno bylo odročování případu, bylo ustanoveno, že při každém senátě lichevním má býti zřízen jistý počet náhradníků bydlících v sídle soudů, kteří v případě potřeby mohou krátkou cestou býti k výkonu úřadu povoláni.

Přísedící řeší společně se soudci z povolání i otázku viny i otázku trestu.

Opravné prostředky řídí se podle ustanovení trestního řádu vyjímaje odvolací řízení přestupkové, kde rozhoduje o odvolání soudce z povolání za účasti čtyř přísedících.

Zákon stanoví také možnost, aby pro zločiny předražování podle druhé osnovy zákona vyhlášeno bylo právo stanné. Vyhlášení jeho jest obmezeno různými kautelami. Bude-li vyhlášeno, bude vykonáváno jen soudci z povolání podle ustanovení trestního řádu občanského.

Zákon za souhlasu ministerstva národní obrany odstraňuje také rozdíl mezi soudnictvím civilním a vojenským a podřizuje vojáky lichevním soudům.

Druhá osnova zákona obsahuje kodifikaci všech činů trestných, které náleží do kategorie válečné lichvy. Stanoví jednak nové skutkové podstaty zejména zločinné a obsahuje mnoho nových trestů, jimiž nesvědomitým živlům má býti zdůrazněna nemorálnost a nesociálnost jejich jednání a také znemožněno, aby v činnosti své pokračovaly. Zákon má vysloveně tendence zastrašovací, obsahuje však i mnoho ustanovení takových, která při správném provádění budou s to, aby valnou měrou zabránila dalšímu páchání válečné lichvy. Kodifikace všech činů byla nutna vzhledem k poměrům na Slovensku, kde řádění neodpovědných živlů zločinných mohlo vésti k důsledkům nebezpečným státu.

Pokud jde o nové skutkové podstaty, je to v § 2. skutková podstata zločinu zatajování zásob, jestliže hodnota zásob převyšuje 10.000 korun. K tomuto dlužno poznamenati, že ne každé zatajení zásob jest trestné, nýbrž jen takové, kde někdo zatají zásoby přes to, že má - ať jemu individuálně, ať všeobecně uloženou - povinnost ohlásiti je.

Při skutkových podstatách porušení dodávkové povinnosti bylo provedeno několik změn. Slovy §u 3. »na platném úřadním příkaze« mělo býti naznačeno, že soud má nejen právo, ale i povinnost zkoumati platnost nařízení. Tím čelí se stížnostem, které se týkaly případů, v nichž okresní hejtmanství bez jakéhokoli podkladu libovolně vydávala příkazy rekvisiční. Další obmezení týká se stihatelnosti zřízence, při dodávce zúčastněného, který ji porušením svých povinností ohrozí nebo zmaří. Byly uvedeny případy, ze kterých bylo patrno, že ustanovení tohoto bylo použito proti dělnictvu, jež bylo nuceno stávkou domáhati se svých oprávněných požadavků, po případě zákonem zaručených práv. Tomu má čelit omezení, že ne každý dělník zaměstnaný při dodávce může býti trestně stihán, nedostaví-li se do práce, nýbrž jen ten zřízenec, který jest odpovědný úřadu, na příklad faktor tiskárny. Táž změna provedena i v § 4., kde mimo to odst. 1. rozšířen »i na smlouvy s ústavem zmocněným od veřejného úřadu.« § 5. obsahuje novou skutkovou podstatu a čelí proti těm, kdo hromadným porušováním dodávkové povinnosti hledí vyhladověti celé obvody. Vzhledem k nebezpečnosti tohoto deliktu stanoven trest přiměřeně ostrý.

Úprava § 6. tyká se překročení maximálních cen. Podle nynějšího znění bude možno, aby přestupek správní potrestán byl nehledě na výsledek soudního řízení, které bude zavedeno pro další delikt, spáchaný snad překročením maximálních cen. Učiněno ovšem opatření, aby pokud možno vyvarováno bylo porušení zásady »Ne bis in idem«. Trest správní byl by konsumován uloženým trestem soudním a byl-li uložen již dříve, bude při výměře soudního trestu k němu přiměřeně přihlíženo.

V kapitole o předražování stanoveny byly nové skutkové podstaty zločinů, při čemž vedoucí myšlenkou bylo, že ke kvalifikaci přečinu postačí, byl-li pachatel pro jakoukoli formu předražování jednou pravoplatně odsouzen, ale že ke kvalifikaci zločinné je třeba, by na něm aspoň jednou pro předražování již trest byl vykonán a že přes to opět se prohřešil.

§ 8. obsahuje ustanovení o lichvě bytové. Nevztahuje se na lichvu při pachtu nemovitostí, jež upravena bude zákonem zvláštním.

§§ 9., 10. a 11. převzaty byly z dosavadních ustanovení. Nové skutkové podstaty jsou obsaženy ještě jen v § 12., jenž směřuje proti oněm živnostníkům, kteří obmezili veřejný prodej zboží, ale prodávali je pod rukou svým známým odběratelům, třeba nikoli za cenu zřejmě přemrštěnou. Bude tím postižen onen zlořád, jaksi privilegovaného zásobování některých osob, který ve veřejnosti vyvolával stále velké rozhořčení. § 13. čelí konečně oné formě zastřené lichvy, kde obchodník prodával zboží jen s podmínkou, že kupec odebéře ještě jiné, proň třeba zcela bezcenné věci. Tímto způsobem obchodníci zastírali přemrštěnost požadovaných cen.

V kapitole o trestech normováno jest mnoho nových trestů velmi citelných, z nichž některé jsou s to, aby zasáhly lichváře na nejcitlivějším místě, totiž přímo v zištných podmínkách jejich jednání.

Všeobecným steskům, že vyměřovány byly tresty příliš mírné, které nikterak nebyly s to, aby odvrátily válečné lichváře od jejich řádění, vyhovuje § 16., jenž zakazuje pro činy trestné podle §§ 2.-5. a 7.-12. materiálního zákona užíti práva přeměňovacího, nebo zmírňovacího. Soudu béře se možnost, vyměřiti trest jiným druhem trestu a níže, než-li sazbou uvedenou v zákoně. V souvislosti s tím jest ustanovení, které vyhrazuje veřejnému žalobci právo odvolání, ač trest vyměřen byl v mezích zákonné sazby. Ustanovení toto bylo nutné vzhledem k ustanovení trestního řádu, dle něhož by právo odvolací veřejnému žalobci v tomto případě nepříslušelo.

K citelným trestům nově zaváděným náleží především konfiskace všeho jmění, stanovená § 18. Trest tento, zastaralý sice a v kriminalistice hned vedle tortury řaděný, byl potřebami dne znovu přiveden k platnosti, aby zasáhl lichváře v jejich nejcitlivějším místě. Při zločinu podle § 5., kde jde o úmyslné hromadné porušení dodávkové povinnosti, stanovena jest obligatorně, vzhledem k nebezpečnosti tohoto deliktu, který jest namířen na vyhladovění celých okresů. Současně učiněno opatření, by obviněný nemohl svoje jmění zašantročiti. Ku provedení zvolena byla forma pozůstalostního řízení podle obdoby občanské smrti, která byla dříve při neoprávněném vystěhování a deserci (§ 208. voj. tr. z.). Likvidace jmění provede se příslušným soudem civilním, tak jako kdyby odsouzený byl zemřel a stát se k jeho pozůstalosti s výhradou právního dobrodiní inventáře byl jako dědic přihlásil. Krutost konfiskace byla zmírněna vůči příslušníkům odsouzeného, o něž byl povinen pečovati, ať podle závazku právního nebo mravního. Osoby tyto v četných případech nebudou míti žádného vztahu k trestné činnosti odsouzeného lichváře a ponechává se jim tudíž z konfiskovaného jmění potřebný důchod na výživu a výchovu, pokud vlastní výdělková schopnost jejich nestačí k tomu, by se mohly dostatečně opatřiti.

Jiný citelný trest jest ztráta živnostenského oprávnění. Lze očekávati, že bude vyslovována ve všech případech, kde provinilý živnostník zvláště hrubým způsobem prohřešil se proti daným ustanovením. Na místo ztráty živnostenského oprávnění může nastoupiti dozor na její výkon. Takový dozor má místo i na hospodaření zemědělcovo. V obojím případě jest omezen časově na dobu tří let. Původně pomýšleno bylo na to, aby zaváděna byla vnucená správa živnosti, nebo zemědělského hospodářství, při čemž odsouzenému měl býti ponechán výtěžek jen tenkráte, jestliže bude na svém hospodářství nebo živnosti v téže míře činný jako dříve.

Byly však vysloveny obavy, že by se toto ustanovení mohlo projeviti neblahými účinky zejména při polním hospodářství a zkušenosti, které byly učiněny ministerstvem zemědělství při správě velkostatků, nemluví ve prospěch vnucené správy. Proto bylo od ní upuštěno. Provinilec bude dán na černou knihu, bude za ním stále dohlížet dozorce úřadem ustanovený, který bude míti všude přístup, všude bude moci nahlédnout, a jakmile shledá nějaké závady, bude míti povinnost, oznámiti to úřadu.

Bližší pravidla o zavedení, výkonu a zrušení tohoto dozoru jsou vyhrazena prováděcímu nařízení.

Novým ustanovením jest, že odsouzenému pro přečin nebo zločin předražování může soud zakázati pobyt na určitém místě, nebo v určitém obvodu. Omezení toto může býti vyřčeno na čas anebo na vždy. Tím se provinilci má vzíti možnost, zdržovati se na místě, kde jsou proň zvláště lákavé podmínky k páchání válečné lichvy. Ovšem nemůže mu býti bráněno, by se nezdržoval ve své domovské obci. Také není účelem tohoto ustanovení, aby se mu braly vůbec existenční podmínky a nebude ho proto používáno proti zemědělcům, kteří jsou na statku usedlí. Je-li pachatelem cizinec, bude vypověděn z republiky na vždy. Tím vyhověno bylo stále pronášeným přáním obecenstva, aby jednou rázně zakročeno bylo proti zločinným rejdům obtížných cizincův a přistěhovalců. Pachatel může býti dán soudem přímo pod policejní dozor, s čímž jsou spojeny všecky důsledky, které se podle platných ustanovení pojí k policejnímu dozoru.

Jiný zvláště citelný trest jest propadnutí zboží. Nastává, nehledě na to, zda předměty potřeby, k nímž se trestný čin vztahuje, náležejí pachateli či nic. Předměty propadají ve prospěch státu. Zpeněžení jejich bylo dosud možno jen při soudním odsouzení a pak tehdy, podléhaly-li zkáze. V tom nastává změna v ten způsob, že zabavené předměty potřeby, pokud jich není potřebí k účelům trestního řízení, mohou býti prodány již dříve. Peníze stržené propadnou ve prospěch státu.

Každý, kdo byl odsouzen pro zatajení zásob, porušení dodávkové povinnosti, nebo některou formu předražování, ztratí veškeré právo volební. Tím vtištěna všem těmto provinilcům veřejná pečeť ztráty občanské cti, a bude ustanovení toto dojista značným mementem živlům, které pokoutně předražovacími rejdy se zabývaly, zaujímajíce při tom čelné místo v občanské společnosti.

Následky tyto nastávají ex lege a není potřebí, aby zvláště v rozsudku byly uváděny.

Zachováno bylo pranýřovaní odsouzence v novinách.

Aby zabráněno bylo tomu, že majetníci podniků brali zisk z předražovacích rejdů svých zřízenců, při trestním stíhání však unikali trestu, předstírajíce, že o jednaní svého zřízence nevěděli, při čemž také následkem pravidelné nemajetnosti potrestaného zřízence znemožnili, aby uložena byla odsouzenému citelná pokuta, přijato bylo zvláštní ustanovení, podle něhož jest možno vysloviti dozor na živnost anebo zemědělský podnik i tenkráte, byl-li odsouzen toliko zmocněnec, zástupce, zřízenec anebo jiný orgán podniku. V takovém případě ručí majetník podniku i za pokuty a peněžité tresty, které byly jmenovaným osobám uloženy. Bylo ovšem potřebí zachovati důsledně majetníku podniku právo se hájiti. Musí proto byt obeslán k líčení a má právo uváděti skutkové okolnosti, a to nejen takové, které mají význam pro posouzení jeho ručení, nýbrž i ty, které týkají se zavinění jeho zřízence, a může činit i jiné návrhy. Také mu byly vyhrazeny opravné prostředky proti výroku soudnímu.

V přechodních ustanoveních přijato bylo ustanovení, že pokračování, neb opakování (stejnorodé) trestní činnosti po platnosti nového práva, bude spadati pod přísnější ustanovení nového zákona.

Obě osnovy vládní, tak jak formulovány byly v právním výboru, obsahují mnoho ustanovení, směřujících k tomu, aby byla zamezena válečná lichva. Nestačí ovšem k tomu, aby odstranily nynější hospodářskou tíseň, ale budou přece na dobu přechodní vhodným doplňkem ostatních státních opatření, jež mají účel odstraniti nebo zmírniti příčiny drahoty.