Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Výbor navrhuje schváliti tyto dvě osnovy:

1. Trestní řízení pro činy proti zákonům nebo nařízením, vydaným od počátku války k tomu konci, aby zásobování obyvatelstva bylo zabezpečeno a předražování zabráněno, přikazuje se zvláštním soudům lichevním.

2. Vláda vyhlásí, na které trestné činy se vztahuje ustanovení odstavce prvního, a určí nařízením, které přestupky, přikázané trestní pravomoci úřadů správních, mají býti souzeny soudy lichevními.

Soudy lichevní zřizují se při každém soudě okresním a sborovém soudě první stolice, vykonávajícím pravomoc ve věcech trestních, jako samostatná jejich oddělení. Ve velkých městech buď jich zřízeno podle potřeby několik.

Předsedy soudů lichevních jmenuje při okresních soudech president sborového soudu první stolice a při sborových soudech první stolice president sborového soudu druhé stolice, který jmenuje i potřebný počet ostatních soudců z povolání.

Řízení před soudy lichevními řídí se ustanoveními trestního řádu, pokud zákon tento nestanoví úchylek.

Předseda soudu lichevního rozhoduje jako zástupce příslušného úřadu správního bez přísedících v těch případech, kde řízení je přikázáno správním úřadům.

1. Jde-li v takovém případě o čin, o němž učinil trestní oznámení veřejný úřad, důvěrník veřejného úřadu, kterého veřejný úřad soudu oznámil, nebo některá osoba, uvedená v §u 68. tr. z., podle svého služebního pozorování, může soudce bez předchozího řízení uložiti trest příkazem trestním, shledá-li dostatečným trest vězení nejvýše jednoho týdne nebo pokutu peněžitou nejvýše pěti set korun, při nedobytnosti též trest vězení nejvýše jednoho týdne. S tímto trestem lze též spojiti propadnutí zabavených předmětů potřeby nebo výtěžku jejich prodeje, pokud hodnota jejich podle ustanovených úředních cen nebo výtěžek z prodeje předmětů potřeby nepřevyšuje jednoho tisíce korun.

2. Trestního příkazu nelze vydati, nesou hlásí-li veřejný žalobce s výší trestu, jejž soudce zamýšlí uložiti.

Trestní příkaz obsahujž:

1. jméno, povolání a bydliště obviněného, nebo jiné označení jeho, vylučující pochybnost o totožnosti,

2. označení trestního činu, jakož i kdy a kde byl spáchán,

3. jméno úřadu neb osoby, které učinily trestní oznámení,

4. trestní ustanovení, které bylo porušeno, a podle něhož byl vyměřen trest,

5. výměru trestu,

6. poučení o právu námitek a lhůtě k podání jejich,

7. označení soudu, který trestní příkaz vydal.

1. Proti příkazu lze do tří dnů po jeho dodání podati námitky u soudu, který příkaz vydal.

2. Nebyly-li námitky v téže lhůtě podány, budiž trestní příkaz vykonán; byly-li námitky podány včas, zavede se řádné řízení.

1. Z nálezu, vyneseného soudcem jako zástupcem úřadu správního, mohou veřejný žalobce i obviněný podat odvolání, o němž rozhoduje odvolací senát sborového soudu první stolice, složený ze soudce z povolání jako předsedy a dvou přísedících v řízení, obdobném odvolacímu řízení ve věcech přestupkových.

2. Odvolacímu senátu přísluší též rozhodovat o udělení milosti, bylo-li za ni žádáno.

1. O přestupcích jiných, než-li které přikázány jsou soudům jen v zastoupení správních úřadů, rozhoduje předseda soudu lichevního při soudě okresním, přibrav dva přísedící.

2. O odvolání proti rozsudku tohoto soudu rozhoduje odvolací senát při sborovém soudě první stolice, složený ze soudce z povolání jako předsedy a čtyř přísedících.

O řízení mandátním platí zde ustanovení § 6.-8.

Řízení o přečinech a zločinech se koná před příslušným sborovým soudem první stolice, jenž rozhoduje v senátě, složeném ze soudce z povolání a čtyř přísedících. Jde-li o zločin, na nějž obžaloba navrhuje potrestání aspoň pětiletým trestem na svobodě, rozhoduje o věci soud, složený ze tří soudců z povolání a čtyř přísedících.

1. Je-li podezření důtklivé, a jsou-li po ruce dostatečné důkazy, konejž se na pouhý návrh veřejného žalobce na základě trestního oznámení přímo hlavní líčení, ale jen tehdy, nenavrhuje-li veřejný žalobce potrestání trestem na svobodě aspoň pětiletým.

2. Návrh veřejného žalobce obsahujž určité označení trestného činu po stránce skutkové a jeho zákonné pojmenování.

3. Při hlavním přelíčení buďtež místo obžalovacího spisu přečtěny trestní oznámení a tento návrh veřejného žalobce.

1. Nelze-li hlavní přelíčení hned provésti, budiž konáno vyhledávání nebo vyšetřování podle ustanovení trestního řádu, avšak s největším urychlením.

2. Propuštění z vazby na jistotu nemá místa.

3. Námitky proti spisu obžalovacímu nejsou dovoleny, lze však podati stížnost zmateční proti rozsudku také z toho důvodu, že soud, před kterým se konalo hlavní přelíčení, nebyl příslušným.

4. Dospěje-li soud při hlavním přelíčení k tomu názoru, že by bylo uložiti trest na svobodě, delší 5 let, přeruší líčení a učiní opatření, aby hlavní přelíčení se konalo před senátem sedmičlenným.

Proti tomuto usnesení není opravného prostředku.

1. V hlavním přelíčení před sedmičlenným senátem, musí obžalovaný mít obhájce.

2. To platí též o veřejném roku, stanoveném na nejvyšším soudě ku projednání zmateční stížnosti v takovýchto případech.

3. Porušení ustanovení odstavce prvního je důvodem zmatečnosti.

1. Jde-li o obvinění z přestoupení cen, uvedených v § 6. zákona ze dne...... 1919, č..... Sb. z. a n., nebo z předražování zřízencem, zmocněncem, zástupcem, anebo jiným orgánem podniku (§§ 19. a 24. uvedeného zákona), budiž obeslán majetník podniku k jednání v první stolici; jest oprávněn přednésti skutkové okolnosti, jež mohou míti význam pro posouzení věci, a činit návrhy. Ručení buď vysloveno nálezem a nález odůvodněn.

2. Majetník podniku může proti nálezu, jímž se prohlašuje jeho ručení, vznést odvolání. V soudním řízení může se veřejný žalobce odvolati, nebylo-li ručení vyřčeno. Ohlášení a provedení odvolání proti soudnímu rozsudku a další řízení řídí se podle ustanovení trestního řádu o odvolání v otázce trestu.

3. Pokuty a tresty na penězích buďte na majetníku podniku dobývány podle ustanovení, platných o trestech peněžitých.

Ustanovení §u 16. odstavce prvého a druhého sluší obdobně užíti v těchto případech, je-li zřízenec, zmocněnec, zástupce, nebo jiný orgán podniku obviněn z trestního činu, při němž lze uznati na ztrátu živnostenských oprávnění nebo na dozor ve výkonu živnosti, nebo hospodářství zemědělského (§ 19. odst. třetí zákona ze dne.... 1919, č... Sb. zák. a nař.).

O tom, je-li cena zřejmě přemrštěná, rozhoduje soud podle volného uvážení všech okolností. Při posuzování této otázky budiž přihlíženo ke všem majetkovým prospěchům, jichž pachatel vedle ceny požadoval, sobě nebo jinému dal poskytnouti nebo slíbiti. Jde-li o přečin, neb o zločin, jsou berní správy a berní úřady povinny veřejnému žalobci a soudům k žádosti jejich oznamovati vše, co vědí o přírůstku majetku obviněného za války.

Při hlasování mají přednost přísedící starší před mladšími. Soudcové z povolání hlasují po přísedících.

Odvolání může býti podáno též, pokud jde o vedlejší tresty a opatření a není vyloučeno tím, že soud nepoužil mimořádného práva zmírňovacího, nebo přeměňovacího.

1. Přísedící, uvedené v tomto zákoně, jmenuje na dobu jednoho roku předseda lichevního soudu, a to pro každé oddělení dvacetčtyři. Šest jich budiž vzato z obchodníkův a živnostníků, šest ze zemědělců, šest z dělníkův, a šest z osob s pevným platem. V obou posledních skupinách budiž vzato po dvou ženách. Pro každou skupinu buďtež jmenováni dva náhradníci, bydlící v sídle soudu. Jmenování děje se ve všech skupinách výběrem z osob, navržených odborovými organisacemi skupiny, o kterou jde, a není-li jich, politickými organisacemi týchž skupin. Není-li takových organisací, nebo nenavrhnou-li způsobilých osob do osmi dnů po vyzvání, jmenuje je předseda lichevního soudu podle vlastní znalosti okresu, vybrav svědomitě vhodné osoby.

2. Pro sborové soudy jmenuje přísedící a náhradníky týmž způsobem předseda sborového soudu, a to pro každé oddělení dvacetčtyři přísedící a osm náhradníků, bydlících v sídle soudu.

K úřadu přísedícího při soudech lichevních jest nezpůsobilý:

1. kdo jest mladší 35 let,

2. kdo neumí číst a psáti,

3. kdo nemá domovského práva v některé obci československé republiky,

4. kdo nebydlí v obci pobytu aspoň rok, dále

5. kdo pro tělesné nebo duševní vady nemůže dostáti povinnostem přísedícího při soudech lichevních,

6. kdo není v plném požívání občanských práv,

7. ten, proti komu se vede trestní vyhledávání nebo vyšetřování pro zločin, nebo kdo jest obžalován pro trestný čin, spáchaný z pohnutek zištných nebo jiných nečestných, až do právoplatného ukončení trestního řízení,

8. kdo odsouzením pozbyl volebního práva do zastupitelstva obecního, pokud toto vyloučení trvá.

1. Za přísedící vybrány buďtež osoby, vynikající počestností a poctivostí, jakož i rozhledem a znalostí osob i poměrů místních, od nichž očekávati lze, že budou rozhodovati nestranně. Buďtež vybrány tak, aby rozděleny byly pokud možno po celém okresu a aby byly zastoupeny hospodářsky význačné a od sebe odlišné jeho části. Ze závodu, který má méně než sto zaměstnanců, nesmí býti ze zaměstnaných jmenováno přísedících více nežli jeden.

2. Přísedící jsou vyloučeni a mohou být odmítnuti z týchž důvodů, pro které sluší vyloučiti nebo lze odmítnouti soudce ve věcech trestních. Účastenství vyloučeného přísedícího v hlavním přelíčení jest důvodem zmatečnosti.

1. Přísedící vykonávají úřad soudcovský toliko v hlavním přelíčení, a to v plném rozsahu.

2. Každý přísedící vykoná při svém prvním úkonu soudcovském ve veřejném sedění přísahu do rukou předsedy.

3. Předseda přečte tuto přísežnou formuli:

»Budete přisahati a slíbíte na svou čest a svědomí, že budete věrně plniti povinnosti přísedícího a že budete hlasovati podle svého nejlepšího vědomí a přesvědčení.«

Potom každý přisahající podá předsedovi ruku se slovy: »Přisahám a slibuji.«

5. Přísaha jednou složená platí pro celou dobu jeho úřadování.

1. Přijmout a zastávat úřad přísedícího nebo jeho náhradníka jest všeobecnou občanskou povinností; nebyla-li splněna, buď nedbalému přísedícímu uložena předsedou soudu lichevního pořádková pokuta, přiměřená jeho majetkovým poměrům, a nemá-li majetku, buď vyřčena ztráta způsobilosti k úřadu přísedícího na dobu jednoho roku, v případě opětném, budiž pokuta zdvojnásobena.

2. Proti tomu má přísedící právo podati do osmi dnů námitky, o nichž rozhodne soud lichevní.

Přísedící, kteří nebydlí v místě soudu, mají právo na náhradu za cestu, nocleh a stravu. Přísedící, kteří se živí mzdou denní, nebo týdenní, nebo jsou živnostníky, zařaděnými do čtvrté třídy daně výdělkové, nebo zemědělci, rovnými jim výdělkovými poměry, obdrží náhradu ušlého výdělku. O výši její rozhodne předseda.

Senáty buďtež předsedou sestavovány tak, aby polovina přísedících byla vzata ze skupiny dělníkův a osob s pevným platem; druhá polovice budiž vzata z ostatních skupin.

1. Nabývá-li v některém okresu předražování takového rozsahu, že jest ohrožen veřejný pokoj a řád, může býti pro zločiny předražování podle zákona ze dne.... 1919, č.... Sb. zák. a nař. o trestání válečné lichvy vyhlášeno stanné právo podle ustanovení, platných v území, o které jde, k návrhu předsedy příslušného sborového soudu první stolice politickou správou zemskou v dohodě s vrchním státním zástupcem, na území kdysi uherském, županem ve shodě s hlavním státním zástupcem.

2. Návrh podá předseda sborového soudu první stolice, když se o tom usnese k návrhu některého senátu většinou hlasů sbor přísedících a soudců z povolání u dotčeného lichevního soudu, za přítomnosti aspoň polovice všech přísedících a aspoň polovice všech soudců z povolání. K této schůzi pozvati nutno všechny naznačené soudce z povolání a přísedící.

3. Řízení koná se podle ustanovení platných v území, o které jde, před stanným soudem, složeným podle týchž ustanovení.

1. Vláda jest oprávněna nařízením stanoviti, že některé obvody z působnosti ustanovení o soudech lichevních se vylučují.

2. Vláda určí nařízením, má-li tento zákon platiti pro území nepřevzaté ještě v době účinnosti tohoto zákona do správy republiky Československé.

1. Zákon tento nabývá účinnosti sedmým dnem po vyhlášení, a to i při trestných činech, spáchaných však po 28. říjnu 1918, pokud nedošlo k rozhodnutí první stolice. Na přestupky správní vztahuje se tento zákon, jen když byly spáchány za jeho účinnosti.

2. Ustanovení tohoto zákona platí pro osoby občanské a vojenské.

Vykonati tento zákon ukládá se ministru spravedlnosti, národní obrany a vnitra.