Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zabráním bytů neb místností pozbývají vlastník domu a nájemník práva, aby volně nakládali se zabranými byty a místnostmi, a nájemní smlouvy o nich se zrušují dnem, kdy projde lhůta k vyklizení (§ 11., odst. 2.).

Zabrání trvá, i když se změní vlastník domu nebo nájemce.

Zabere-li obec (společný bytový úřad) byt v podnájmu, může zároveň zabrati obvyklé zařízení, žádá-li za to pronajímatel, musí je zabrati.

Vlastník domu nebo majetník bytu jest povinen dovoliti nájemci zabraných místností, aby spoluužíval nevyhnutelně nutného příslušenství. Vzejde-li o nutnosti nebo rozsahu užívání příslušenství nájemcem spor, rozhoduje obec (společný bytový úřad).

O rozhodnutí obce (společného bytového úřadu), kterým se byt nebo místnost zabere, buďtež zpraveni všichni zúčastnění (vlastník domu, nájemník a podnájemník). Rozhodnutí se vydá písemně podle jednání, konaného obcí (společným bytovým úřadem) se všemi zúčastněnými. Při jednání, o němž nutno vésti zápis, nutno zjistiti předpoklady zabrání bytu nebo místnosti označiti předmět zabrání.

V rozhodnutí musí býti stanovena lhůta, do které zabraný byt nebo zabrané místnosti mají býti obci (společnému bytovému úřadu) odevzdány. Nejsou-li zabrané místnosti prázdné a nejde-li o místnosti zabrané podle § 2., odst. 4., musí majetníku místnosti býti ponechána k vyklizení přiměřená lhůta, aspoň 8 dní.

Zabere-li obec (společný bytový úřad) nájemní byt nebo pronajatou místnost, musí platiti majetníku domu (pronajímateli) náhradu za dobu ode dne skutečného převzetí až do dne vrácení ve výši podle posledního nájemného i s vedlejšími poplatky, předpokládajíc, že nájemné to jest přiměřené.

Zvýšení náhrady může žádati majetník domu (podpronajímatel), pokud to připouštějí ustanovení nařízení o ochraně nájemců ze dne 17. prosince 1918, čís. 83. sb. z. a n.

Není-li ze zabraných bytův a místností stanoveno, nebo vzejde-li pochybnost o přiměřenosti posledního nájemného, určí náhradu, nedojde-li k dohodě o její výši, příslušný nájemní úřad, vyslechna, je-li toho třeba, osoby znalé místních poměrů. Kde není nájemního úřadu, rozhoduje o náhradě v nesporném řízení okresní soud, v jehož obvodě jest dům.

Nájemní úřad (okresní soud) rozhoduje podle volného uvážení, má-li útraty řízení nahraditi jedna strana, nebo mají-li se útraty rozděliti mezi strany. Náklady založí strana, na jejíž návrh bylo řízení zahájeno; návrh, aby útraty byly přiznány, dlužno učiniti před skončením řízení, jinak nárok zanikne.

Z rozhodnutí nájemního úřadu (okresního soudu) není opravného prostředku.

Útraty lze vymáhati soudní exekucí.

Jednáním o nároku na náhradu neodkládá se převzetí bytu neb místností.

Návrh na změnu náhrady, určené nájemním úřadem (okresním soudem), může býti kdykoliv učiněn, ale návrhy, které nejsou doloženy novými průvody, buďtež bez jednání zamítnuty.

Obec (společný bytový úřad) může zabrané byty a místnosti pronajmouti zpravidla k účelům obytným. K účelům jiným než obytným mohou býti pronajímány jen místnosti, které podle svého původního určení nebyly byty, vyžaduje-li toho naléhavá potřeba.

Obec (společný bytový úřad) může zabrané byty a místnosti svým nákladem upraviti a provésti v nich stavební změny; o tom budiž napřed zpraven majetník domu.

Kdo žádá obce nebo společného bytového úřadu o pronájem zabraného bytu, musí prokázati, že

a) jest nucen ve veřejném zájmu v obci (bytovém obvodu) bydleti, anebo že

b) byl soudně vypověděn z bytu v obci (v bytovém obvodu) a má tam hlavní zdroj své výživy, nebo že

c) má v obci (v některé obci bytového obvodu) domovské právo a jest svým povoláním nucen tam bydleti.

Komu byl obcí (společným bytovým úřadem) pronajat zabraný byt podle nepravdivých údajů žádosti nebo nepravých průkazů, může býti bez výpovědi z bytu vystěhován.

Obec (společný bytový úřad) musí si při pronájmu bytu vyhraditi čtyřnedělní výpověď a při pronájmu jednotlivých místností 14 denní výpověď, kterou možno dáti 1. nebo 15. dne v měsíci.

Nájemné budiž smluveno ve výši náhrady, stanovené podle § 12. Na úhradu výloh spojených s úpravou bytu může obec (společný bytový úřad) vybírati u bytů s nájemným větším než K 400.- přirážku.

Na tento pronájem zabraných bytů nevztahují se po dobu jejich zabrání ustanovení nařízení o ochraně nájemců ze dne 17. prosince 1918, čís. 83. sb. z. a n.

Obec (společný bytový úřad) může se kdykoli vzdáti zabraného bytu.

Vzdá-li se obec (společný bytový úřad) zabraného bytu, musí o tom zpraviti majetníka domu (podpronajímatele) a ustanoviti zároveň den vrácení bytu.

Není-li zvláštní úmluvy, smí obec (společný bytový úřad) vrátiti zabraný byt jen ve stěhovacích lhůtách v místě obvyklých, ale nikoliv před uplynutím 4 neděl, počítajíc ode dne, kdy byl majetník domu neb podpronajímatel o vrácení bytu zpraven.

Svolí-li obec (společný bytový úřad) na žádost zúčastněných stran k tomu, aby mezi sebou o zabraném bytu učinili nájemní smlouvu, vzdává se tím zabraného bytu. První den smluveného nájmu jest pokládati za den vrácení.

Skončí-li se po zabrání bytu v podnájmu hlavní nájem výpovědí neb uplynu tím doby nájemní, musí to majetník domu včas oznámiti obci (společnému bytovému úřadu). Obec (společný bytový úřad) musí zabraný byt vrátiti nejpozději toho dne, kterého se končí hlavní nájem.

Zabraný byt budiž, pokud není jinaké úmluvy, vrácen v tom stavu, ve kterém byl převzat.

Náklady obce (společného bytového úřadu) na úpravy a stavební změny podle § 13., odst. 2., které jsou pro majetníka domu zřejmě s velkým prospěchem, musí majetník domu obci (společnému bytovému úřadu) nahraditi tehdy, nežádá-li navrácení do předešlého stavu.

Jiné náklady na zabraný byt musí majetník domu nahraditi obci (společnému bytovému úřadu), bylo-li jich k užívání bytu nevyhnutelně třeba.

V obou případech jest nahraditi hodnotu nákladu v době vrácení, nikoli však více než skutečný náklad.

Obec (společný bytový úřad) oznam majetníku domu číselnou výši učiněného nákladu.

Na zabraný byt vztahují se ustanovení platného domácího řádu, pokud neodporujíĄ tomuto zákonu.

Na žádost majetníka domu musí obec (společný bytový úřad) použíti vyhrazeného práva k výpovědi podle § 15., odst. 1.:

1. ztrpčuje-li nájemce neustálým nebo hrubým přestupováním platného domácího řádu nebo svým bezohledným, urážlivým nebo jinak nenáležitým chováním spolubydlitelům bydlení v domě, nebo porušuje-li těžce pořádek v domě; totéž co o nájemci, platí, také o chování osob, které nájemce přijal do místností najatých, pokud opominul zjednati nápravu jemu možnou,

2. zneužívá-li nájemce bytu nebo poškozuje-li jej na škodu majetníka domu.

Na výdaje spojené s prováděním tohoto zákona budiž do státního rozpočtu zařaděna potřebná úhrada.

Obec musí k výkonu svých práv podle tohoto zákona ustanoviti bytovou komisi, složenou, mimo předsedu nebo jeho zástupce z polovice ze zástupců majetníků domův a z polovice ze zástupců nájemců, kterou zvolí obecní zastupitelstvo.

Vyžadují-li toho místní poměry, může býti zvoleno několik komisí pro jednotlivé obvody.

Přednostu společného bytového úřadu a jeho náměstky, kteří musí býti ze státních úředníkův a znalí práv, ustanoví do odvolání zemská správa politická, na Slovensku županský úřad, se schválením ministerstva sociální péče.

Společný bytový úřad může kteroukoliv z obcí sloučených v bytový obvod (§ 1., odst. 2.) k její žádosti se svolením zemské správy politické, na Slovensku županského úřadu, do odvolání zmocniti, aby vykonávala ve svém obvodu jednotlivá, v každém případě zvláště vymezená oprávnění společného bytového úřadu.

Společnému bytovému úřadu zůstane v každém případě vyhrazeno právo zabírati byty podle § 8., čís. 5., nejsou-li byty téhož majetníka v téže obci, a byty a místnosti, ve kterých bez úprav podle § 13., odst. 2., nemůže nikdo obývati, leč že by obec úpravy provedla vlastním nákladem.

Věcný náklad společné o bytového úřadu nesou obce sloučené v bytový obvod v poměru přímých daní jim určených.

Osobní náklad hradí se z peněz státních.

Náklad spojený se zabíráním bytů a místností, který podle tohoto zákona postihuje společný bytový úřad, hradí, pokud není uhrazen nájemným a náhradami podle § 18., z jedné třetiny obce, sloučené v bytový obvod, v poměru přímých daní jim určených a ze dvou třetin stát.

Všechny veřejné úřady jsou povinny poskytovati společnému bytovému úřadu právní pomoci.

Proti rozhodnutím obce, která má zmocnění podle § 1., vydaným podle tohoto zákona, může býti podán u obecního úřadu do 8 dnů odpor, jenž má odkladný účinek. O odporu rozhoduje nájemní úřad, a kde není nájemního úřadu, nadřízený úřad politický s konečnou platností.

Proti rozhodnutí obcí, zmocněných společným bytovým úřadem podle § 24., může býti do 8 dnů u obce podán odpor, o němž rozhoduje společný bytový úřad.

Z rozhodnutí společného bytového úřadu není opravného prostředku.

O všech právních nárocích majetkových, které vzejdou výkonem tohoto zákona, rozhodují, vyjímajíc ustanovení o výši náhrady podle § 12., řádní soudové.

Nároky podle § 18. buďtež vymáhány soudně do 6 měsíců, jinaké náhradní nároky do jednoho roku po vrácení zabraných místností, jinak nárok zanikne.

Oznámení podle §§ 2. až 5. tohoto zákona jsou prosta kolků.

Přestupky tohoto zákona a opatření podle něho vydaných trestají se politickým úřadem, a tam, kde jest státní policejní úřad, tímto úřadem peněžitou pokutou do 5.000 K nebo vězením do 6 neděl. Tyto tresty mohou býti také zároveň uloženy.

Obce jsou povinny zároveň působiti při provádění tohoto zákona.

Rozhodnutí obce (společného bytového úřadu) podle § 2., odst. 4. a podle § 10. jsou vykonatelna soudní exekucí (§ 1., čís. 12. exekučního řádu ze dne 27. května 1896, čís. 36 ř. z.).

Bylo-li zmocnění podle § 1. odvoláno, musí obec (společný bytový úřad) všechny ještě zabrané byty a místnosti vrátiti ve lhůtě, stanovené v § 16., odst. 3., počítajíc ode dne, kdy odvolání to bylo vyhlášeno.

Zákon tento nevztahuje se na byty v domech, pro které bylo uděleno obývací povolení po vyhlášení tohoto zákona, vyjímajíc domy vystavěné se státní podporou podle zákonův o podpoře stavebního ruchu.

Zákon tento nabývá účinností sedmého dne po vyhlášení. Tímto dnem pozbývá platnosti nařízení ze dne 22. ledna 1919, čís. 38. sb, z. a n., a nařízení ministra československé republiky s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 30. dubna 1919, čís. 76 (3577 pres). Zabrání bytův a místností podle nich provedená zůstávají v platnosti.

Obce, které byly zmocněny, aby provedly opatření podle těchto nařízení, a společné bytové úřady, podle nich zřízené, jsou od počátku účinnosti tohoto zákona zmocněny, aby provedly opatření podle svrchu uvedených §§ 2. až 31.

Úřad přísedících společného bytového úřadu a jejich náhradníků se zrušuje.

Provésti tento zákon náleží ministrům sociální péče, spravedlnosti, vnitra a financí.

Nařízení o zabírání bytův obcemi ze dne 22. ledna 1919, čís. 38 sb., vydané podle zmocňovacího zákona ze dne 23. července 1919, čís. 307. ř. z., jest alespoň ve větších střediskách bytových takřka úplně provedeno, takže zásoba bytů, jež bylo lze podle něho zabrati, jest skoro vyčerpána.

Stále trvající, ba vzrůstající bytová nouze, jejíž důsledky pociťovati jest jak ve městech, tak i v obcích venkovských, a nemožnost opatřiti dostatečné množství nových bytů stavebním podnikáním ještě před letošní zimou, vyžadují nutně toho, aby v nouzových opatřeních, kterými alespoň částečně lze čeliti bytové kalamitě, bylo pokračováno.

Prostředky, kterých poskytovalo shora uvedené nařízení, nepostačující nikterak, aby mohly býti opatřeny byty alespoň ve všech případech nejnaléhavějších, a aby zároveň byla potlačena snaha těch, kdož snaží se z všeobecné bytové tísně těžiti pro sebe. Ve veřejnosti ozývají se proto stále hojněji hlasy po ostřejších prostředcích pomoci.

Osnova zákona o zabírání bytův obcemi zavádí v obcích, bytovou nouzí nejvíce postižených všeobecnou kontrolu pronájmů jak co do osob, které si byty najímají, tak i co do výše nájemného, požadovaného majetníkem domu. Zabírací právo obcí se osnovou značně rozšiřuje, a zejména majetníkům velikých bytů ukládají se další značná obmezení.

Pokud jde o organisaci provádění nového zákona, navrhuje osnova, vycházejíc z poměrů, jak ve velké části obcí se skutečně vyvinuly, součinnost bytových komisí, volených obecními zastupitelstvy, naproti tomu upouští od instituce senátů, zřízených při společných bytových úřadech.

Ustanovení shora uvedeného nařízení, která při praktickém provádění se osvědčila, byla pojata také do osnovy zákona.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla přikázána sociálně-politickému výboru s požádáním, aby vzhledem k naléhavosti věci podal o ní zprávu Národnímu shromáždění do 3 dnů.