Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Tento zákon upravuje pracovní a mzdové poměry v domácké práci mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, to jest mezí podnikateli, zprostředkovateli, skladovními mistry, dílenskými pomocníky a domáckými dělníky.

Podle tohoto zákona pokládají se:

a) za domácké dělníky osoby, které se zaměstnávají výrobou neb zpracováním zboží mimo provozovnu svých zaměstnavatelů, zpravidla ve svých obydlích, a neprovozují živnosti podle živnostenského řádu;

b) za skladovní mistry (skladní mezi podnikatele, štukmistry), živnostníci výrobních odvětví, v nichž se zboží vyrábí domáckou prací, zabývají-li se výrobou nebo zpracováním tohoto zboží z příkazu podnikatelů na sklad; při tom nerozhoduje, dodávají-li samí látky potřebné ke zpracování, ať úplně, ať částečně, a pracují-li vedle toho též pro své zákaznictvo;

c) za dílenské pomocníky živnostenští dělníci (§ 73. živnostenského řádu), kteří jsou zaměstnáni v podniku skladovních mistrů nebo podnikatelů;

d) za podnikatele (výrobce, obchodníky, skladaře) osoby, které dávají vyráběti zboží skladovními mistry nebo domáckými dělníky ať přímo, ať zprostředkovateli;

e) za zprostředkovatele (faktory) osoby, kterých podnikatelé užívají ke styku s domáckými dělníky nebo se skladovními mistry.

Podrobnější ustanovení o tom, koho po dle zvláštních poměrů toho kterého výrobního odvětví a podle tohoto zákona jest pokládati za domáckého dělníka, skladovního mistra, dílenského pomocníka, podnikatele nebo zprostředkovatele, vydána budou nařízením.

1. Podnikatelé, kteří dávají vyráběti neb zpracovávati zboží skladovními mistry nebo domáckými dělníky, byť i při tom používali zprostředkovatelů, jsou povinni hlásiti tento způsob výroby místně příslušnému živnostenskému úřadu.

2. Tutéž povinnost mají také zprostředkovatelé a skladovní mistři, kteří zaměstnávají domácké dělníky nebo dílenské pomocníky.

1. Všichni podnikatelé, skladovní mistři a zprostředkovatelé jsou povinni vésti seznam zaměstnancův a osob zprostředkujících, jimi přímo zaměstnávaných. Tento seznam musí býti veden tak, aby byl přehledný a stále se shodoval se skutečností.

2. Podrobnější ustanovení o zakládání a úředním používání těchto seznamů vydána budou nařízením; při tom je dbáti toho, aby seznamy poskytovaly potřebného podkladu pro živnostenský dozor, dělnické sociální pojištění a statistiku domácké práce.

3. Seznamy buďtež na požádání předkládány živnostenskému úřadu, jakož i živnostenské zdravotní inspekci.

1. Podnikatelé a zprostředkovatelé, kteří zadávají práci přímo skladovním mistrům anebo domáckým dělníkům, jakož i skladovní mistři, zadávající práci dělníkům dílenským anebo domáckým, jsou povinni oznámiti jim:

a) dobu zadání a lhůtu pro odvedení práce,

b) způsob vypočítávání mzdy a její výši, nebo cenu objednaného zboží,

c) jaké látky a přípravy mají domáčtí dělníci nebo skladovní mistři sami dodati a jak se dodané látky a přípravy zúčtují,

d) ve kterých případech jsou přípustný srážky ze mzdy a v jaké výši.

2. Tyto pracovní a dodávkové podmínky musí býti předloženy ve dvou stejnopisech živnostenskému úřadu, který ověří jeden ze stejnopisů a vrátí jej ihned straně. Ověřený stejnopis nebo jeho ověřený opis musí býti stále viditelně vyvěšený v místnostech, v nichž se zadává práce, odvádí objednané zboží nebo vyplácí mzda. Stejný postup je nutno zachovati při změně těchto podmínek.

3. Živnostenský úřad pak přezkoumá, jsou-li oznámené pracovní a mzdové podmínky v souhlase s platným řádem (§§ 14. až 18.) neb ujednanou tarifní smlouvou (§ 21.).

4. Tato ustanovení nevztahují se na výrobu kusů zvláštní jakosti.

1. Kdo zadává práce přímo skladovním mistrům anebo domáckým dělníkům, dodej jim na své vlastní útraty dodávkovou knížku, do které musí zapisovati:

a) druh a počet kusů zadaných prací,

b) datum zakázky a odvedení práce,

c) ujednání o vypočítávání a výši mzdy,

d) ujednání o zúčtování látek a příprav dodaných dělníkem nebo skladovním mistrem a

e) vyplacenou mzdu.

2. Dodávkovou knížku uschovej zaměstnanec a na požádání předlož ji k nahlédnutí živnostenskému úřadu nebo živnostenskému inspektoru.

Ministr sociální péče jest zmocněn, aby v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností povolil pro jednotlivá výrobní odvětví domácké práce nebo jednotlivé skupiny zaměstnavatelův a zaměstnanců, kdyby provádění těchto ustanovení působilo zvláštní obtíže, výjimky z ustanovení §§ 6. a 7. Byla-li již pro ono výrobní odvětví zřízena ústřední komise domácké práce (§§ 9. a násl.), jest jí dříve požádali o dobré zdání.

1. Pro každé výrobní odvětví domácké práce zřídí ministr sociální péče ústřední komisi, určí, co náleží do oboru toho kterého výrobního odvětví, pro něž ústřední komise jest zřízena a stanoví sídlo této komise podle toho, kde a jak je to které výrobní odvětví místně rozšířeno.

2. Pro výrobu textilní, výrobu oděvu, prádla a obuvi, prováděnou po domácky, budiž zřízena ústřední komise ihned, jakmile tento zákon nabude účinnosti; pro ostatní výrobní odvětví domácké práce stane se tak postupně podle potřeby.

1. Ústřední komise skládá se aspoň z devíti členův a devíti náhradníků, které jmenuje ministr sociální péče, vyžádav si návrhy příslušných zájmových organisací.

2. Za členy komise a náhradníky buď povolána, a to bez rozdílu pohlaví:

a) jedna třetina ze zástupců podnikatelů (§ 1. lit. d) příslušného výrobního odvětví,

b) jedna třetina ze zástupců domáckých dělníků (§ 1., lit. a) téhož výrobního odvětví,

c) jedna třetina z osob, které nepatříce k žádné ze skupin uvedených v § 1. mají potřebné znalosti a schopnosti, posouditi odbytové, mzdové a pracovní poměry příslušného výrobního odvětví.

3. Jsou-li obvykle činí v tom kterém výrobním odvětví skladovní mistři (§ 1., lit. b) dílenští pomocníci § 1., lit. c) nebo zprostředkovatelé (§ 1., lit. e) buď poskytnuto každé z těchto skupin přiměřeného zastoupení, při čemž nutno dbáti toho, aby nebyl porušen poměr v zastoupení, vyslovený v odstavci 2. 4. Za každého člena komise budiž ustanoven náhradník, jenž, nemůže-li se člen zúčastniti schůze nebo přestává-li býti členem komise, nastoupí na jeho místo.