Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Jde, jak z nadpisu návrhu vyplývá, o dva zákony: 1. o obecních a 2. o okresních úřednících, jimiž mají býti upraveny především hmotné poměry úřednictva samosprávného tak, aby odpovídaly aspoň přibližně nynějším hospodářským poměrům, způsobeným světovou válkou.

Právní a hmotné poměry samosprávného úřednictva byly dosud zákonně upraveny toliko v Čechách (zákon ze dne 29. května 1908, č. 35 z. z. a zákon ze dne 3. října 1907, č. 63 z. z.), kdežto v ostatních dvou bývalých korunních zemích podobných zákonů vůbec nebylo.

Ústavní výbor, jednaje o řečeném návrhu, uvážil především všeobecně toto:

1. Úřednictvo samosprávné má plné právo, aby Národní shromáždění vyslechlo jeho žádost a upravilo jeho poměry hmotné aspoň poněkud úměrně dnešní těžké době. Neboť jest nesporno, že válkou a jejími následky utrpěl nejvíce stav gážistů - úředníci, odkázáni na stálý plat -, mezi něž patří i úřednictvo samosprávné. Stačí vzpomenouti, že zákony z r. 1907 a 1908 určily minimální služné úředníků samosprávných, pokud je vůbec stanovily - takto: pro úředníky konceptní s úplným právnickým vzděláním 2400 K ročně, pro úředníky účetní a pokladniční (vzdělání středoškolské) 1800 K ročně a pro úředníky manipulační 1440 K. Připočteme-li k tomu 70% kvinkvenálek, jichž úředník podle těchto zákonů nejvýše mohl dosáhnouti, seznáme lehce, že podobná úprava dnes nemůže stačiti na živobytí. Z platů, jež zákon zřejmě určil jako minimální, staly se téměř veskrze platy maximální, a ještě dnes lze občas v dennících čísti konkursy na uprázdněná místa u samosprávy, kde slibuje se roční služné 2400, 1800, ba i 1440 K. Tato výměra služného nebyla skvělá ani v roce 1907 a 1908, tím méně ovšem lze mluviti o postačitelnosti těchto platů dnes, kdy mzdy nekvalifikovaných dělníků a nádeníků dosahují výše několikonásobné.

2. Poněvadž organisacím úředníků samosprávných z pochopitelných důvodů záleželo velmi na tom, aby navrhovaná úprava jejich poměrů stala se skutkem co nejdříve, rozhodl se ústavní výbor pro menší novelisaci příslušných zákonů, než původně byla navrhována, a to jedině z toho důvodu, aby přáním samosprávného úřednictva po uzákonění předlohy pokud možná rychlém, bylo vyhověno. Osnovy, jež ústavní výbor předkládá Národnímu shromáždění, aby je schválilo, zabývají se proto kromě několika nutných výjimek, zásadně pouze oněmi paragrafy dotčených zákonů, které jednají o hmotných (platových) poměrech úřednictva, nechávajíce nezměněná veškerá ostatní ustanovení těchto zákonů, ač ovšem ústavní výbor byl si dobře vědom, že i mnohá z těchto ustanovení pro změněné poměry (skutečných a právních) vyžadovala by změny.

3. Šlo o to, rozšířiti platnost obou, dosud toliko pro bývalé království České, platných zákonů se změnami, oběma osnovami navrženými, na Moravu a Slezsko. (Že současné rozšíření platnosti obou zákonů na území Slovenska nelze toho času provésti, nepotřebuje obšírnějšího vysvětlení). Zde bylo dlužno rozlišovati zákon o obecních a okresních úřednících. Kdežto totéž rozšíření platnosti prvního zákona na Moravu a Slezsko, neskytalo žádných zvláštních formálních obtíží, poněvadž poměry v obcích jsou ve všech třech zemích zajisté přibližně stejné, bylo co do druhého zákona napřed uvážiti, že na Moravě a ve Slezsku není žádných okresních výborů, jakožto pevně vybudovaných středních instancí samosprávných mezi obcí a zemí, a že okresní silniční výbory na Moravě a ve Slezsku nelze zatím co do úřednictva na roveň stavěti českým okresům zastupitelským. Proto ústavní výbor nemohl se rozhodnouti vyhověti přáním příslušných organisací, aby český zákon o okresních úřednících paušálně byl novelou rozšířen též na moravské a slezské silniční výbory.

Tyto výbory zaměstnávají pravidelně pouze jednu kategorii úřednictva, totiž cestmistry. S hlediska zákonodárně-technického jevilo se proto ústavnímu výboru výhodnějším, upraviti hmotné poměry těchto cestmistrů krátkým samostatným zákonem obdobně tak, jak upraveny jsou poměry okresních úředníků této kategorie v Čechách. To může se státi ihned, jakmile navrhované zde novely stanou se zákonem.

Tím vysvětluje se zejména systematika novely k českému zákonu o obecních úřednících, která rozvržena jest na 4 články, z nichž první obsahuje veškeré paragrafy, jichž změnu ústavní výbor navrhuje, kdežo článek II. rozšiřuje platnost celého zákona na Moravu a Slezsko.

Porad v ústavním výboru o těchto osnovách súčastnili se jednak jako experti delegáti organisací samosprávného úřednictva českého, jednak zástupci ministerstev vnitra a financí. Porady ty předcházely informační schůze podepsaného referenta s uvedenými činiteli, v nichž po obšírných debatách podařilo se nalézti střední cestu mezi přáním samosprávného úřednictva a stanoviskem vlády. Ústavní výbor vzal též na vědomí projevy organisací okresů, měst a obcí, jakož i obou zemských výborů: českého a moravského.

Není pochyby, že navrhovaná zde úprava hmotných poměrů samosprávného úřednictva okresního a obecního v mnohých případech značně zatíží finance dotčených samosprávných těles. To platí zejména o obcích malých a nejmenších, odhodlal-li se však ústavní výbor přes to k tomuto závažnému kroku, učinil tak proto, že neviděl jiného východiska. Uvážil zejména, že mimořádné hospodářské poměry, způsobené světovou válkou, uložily všem obcím u srovnání se stavem předválečným tak ohromná břemena finanční, že obce ty musí snésti i zvýšení platů úřednických, kteréžto břemeno u srovnání s ostatními novými břemeny bude často poměrně dost nepatrné.

Zvláštní poznámky, které zde následují, týkají se odděleně obou novel. K tomu budiž jen povšechně podotčeno, že hmotné poměry obou kategorií úřednictva samosprávného (obecního a okresního) upraveny jsou novelami zcela obdobně.

Místo rakouského, vyžaduje se nyní ovšem československého státního občanství jako podmínky platného ustanovení ve službách obecních.

Výslovně prohlašují se úředníci, ustanovení podle tohoto zákona, úředníky veřejnými, čímž zákonně rozřešena otázka, která dříve mohla býti považována za spornou.

Důsledkem tohoto ustanovení byla i změna kompetence v § 40, 1. odst.

Velikostní hranice pro obce, které pro službu konceptní musí ustanoviti kvalifikovaného právníka (viz § 6), snížena z 5000 obyvatelů na 3000. Ústavní výbor vycházel z názoru, že o odborné vedení důležité správy obecní musí se republika co nejlépe postarati, neboť veřejná správa obecní jest základem vší ostatní veřejné (státní a autonomní) správy vůbec. Úkoly této správy stávají se každým dnem spletitější a rozsáhlejší, čímž plně zdůvodněno jest řečené snížení velikostní hranice obcí.

Pro výjimečné případy ponechána však zásada, vyjádřená druhým odstavcem, podle níž může zemský výbor obec s počtem obyvatelů mezi 3000 - 5000 (dříve mezi 5000 - 7000) od oné povinnosti dispemsovati. Takové případy budou jmenovitě: 1. Zvláště nepříznivý stav obecních financí (obce chudé, zadlužené). 2. Nedostatek právníků, jenž objeví se snad vzhledem k odchodu mnohých kvalifikovaných sil na Slovensko, takže bude v jednotlivých případech pro obec nesnadno, nebo vůbec nemožno, za nabízené služné sehnati právnickou sílu plně vyhovující. 3. Zvláštní (venkovská) povaha jistých obcí, které přes poměrně velký počet obyvatelů (přes 3000) nemají ráz městský, nýbrž vesnický. Takové případy vyskytují se jmenovitě na Moravě.

Ostatní ustanovení tohoto paragrafu zůstala nezměněna až na to, že do odstavce IV. mezi výpočet odborných úředníků vsunuta kategorie úředníků zvěrolékařských. (Podobně též v § 19, odst. II. 2).

Zůstal nezměněn až na to, že terminologie zákona přizpůsobena byla novele k obecním zřízením (zákon ze dne 7. II. 1919. č. 76 sb. zák. a nař.): výraz "obecní výbor" nahrazen výrazem "obecní zastupitelstvo". Tak stalo se ostatně též v jiných paragrafech.

V odst. prvním vynechán poukaz na české obecní zřízení.

Odstavec třetí přizpůsoben novele k obecním zřízením.

V prvním odstavci vynecháno z dosavadního textu zákona slůvko "zpravidla", a to na výslovné přání zúčastněných kruhů, aby v praxi nemohlo se státi z výjimky pravidlo a naopak.

S tím souvisí poslední věta druhého odstavce, nově osnovou přičiněná. Podle ní bude prozatímní úředník neosvědčivší se sloužiti nejdéle pět čtvrtí roku.

V tomto paragrafu tkví největší význam celé novely. Ústavní výbor přijal zásadu, že minimální platy obecních úředníků mají býti určovány podle stupnice platové pro úředníky státní, čehož dříve nebylo. Tato zásada poskytuje obecnímu úřednictvu výhody, že stane se automaticky účastno případného budoucího zlepšení platů státních úředníků. Postaráno i o to, aby pro případ, že by napříště měl býti celý dosavadní systém hodnostních (platových) tříd státních úředníků podstatně změněn nebo snad vůbec zrušen, nenastalo pro obecní úřednictvo nebezpečné vakuum zákonné (srovn. passus v odst. II. 1, 3 a 5: "dosavadního systému hodnostních tříd...").

Zástupci vlády, kteří byli přítomni jednání, poukazovali k tomu, že §em 19. zavádí se velmi značná nerovnost mezi poměry státních a obecních (resp. okresních) úředníků, poněvadž ve státní službě začíná na př. absolvovaný právník XI. třídou, kdežto zde stanoví se jako počáteční základní plat obecního úředníka konceptního plat IX, druhého stupně resp. dokonce VIII. třídy. Referent poukázal však k tomu, že tím vyrovnává se rozdíl v nadějích na další kariéru úředníka, kteráž u státu jest nepoměrně větší než ve službách obecních. Podle jeho názoru jest počáteční výhoda konceptního úředníka odůvodněna též tím, aby pro důležitou službu při obcích venkovských získáváni byli lidé plně kvalifikovaní, kteří by jinak zajisté šmahem hrnuli se do služby státní, takže pro obce zbyl by toliko materiál méně cenný. Podobné výhody (u srovnání se státní službou) platí ostatně již delší dobu na př. též pro službu zemskou - jmenovitě v Čechách -, zajisté ne v její neprospěch.

Aby obavám, vyjádřeným zástupci vlády, bylo aspoň částečně vyhověno, přijal ústavní výbor po návrhu referenta rozlišování počátečních platů úřednických podle toho, může-li se kompetent vykázati předběžnou praxí (aspoň 5 letou), čímž zamezeno, aby příliš mladí kandidáti - na př. absolvovaní právníci 23 letí dosáhli ihned VIlI. třídy platové (jako původně navrhováno bylo organisací samosprávných úředníků).

Pro konceptní službu stanoveno ostatně ještě další omezení, takže jen vedoucí úředník (první; v obcích, jež mají jen jednoho úředníka konceptního, ovšem tento) počíná VIII. platební třídou.

V odst. III. zavedeny místo dosavadních kvinkvenálek trienálky, jež vypočítávají se podle jiné než dosavadní soustavy.

Nové jest ustanovení o příbytečném, resp. naturálním bytě (odst. IV.), kterého v zákoně starém vůbec nebylo. Ustanovení tomu rozuměti je tak, že úředník má zásadně volbu mezi příbytečným a nabízeným mu naturálním bytem. Přijme-li však byt, nemůže snad napotom namítati, že byt má stále tutéž cenu, kdežto příbytečné roste úměrně celkovým ročním služným úředníkovým.

Též ustanovení odst. V. jest nové a in favorem úředníků. Stane se aktuálním na př. v případě rozloučení obcí.

Novým textováním §u 21. odstraněna 40 letá služební doba jakožto podmínka nároku na plnou pensi pro úředníky bez vysokoškolského vzdělání. Platí nyní všeobecně zásada 35 leté služby. Ústavní výbor převzal k tomu ze služební pragmatiky normu, týkající se úředníků, starých přes 60 let, čímž aspoň částečně udržen rozdíl mezi výše kvalifikovanými (a proto zpravidla později službu nastoupivšími) úředníky a ostatními.

Poslední odstavec je nový a stanoví u srovnání s druhým odstavcem výjimku ve prospěch úředníků, kteří stali se bez vlastního provinění neschopnými pro nemoc, poranění neb jinou pohromu, "kterou utrpěli při zastávání své služby". Pojem takových pohrom bude různý při jednotlivých kategoriích úředníků (na př. stavebních, policejních atd.).

Obsahuje u srovnání s dosavadním textem jen nepatrnou změnu v odst. 1., která jest důsledkem změny §u 21.

Poměry pensistů byly podstatně zlepšeny: jednak počítá se do výměry pense i příbytečné, jednak zvýšena percentní sazba, která určuje - od 11. roku služebního počítaje - roční stoupání výšky pense, při čemž výslovně stanoveno, že pense může dosáhnouti plné výše posledních úředníkových služebních požitků, vpočítatelných do pense.

Poněvadž se všeobecně uznává, že v nynějších dobách ze všech vrstev obyvatelstva nejhůře jsou drahotními poměry postiženy vdovy po gažistech, vyměřil jim ústavní výbor značně vyšší pense: Kdežto dříve brala vdova po obecním úředníkovi z platu manželova až do 2400 K 40%, a z toho, co nad to bral, dalších 15%, zvyšuje nynější § 29. uvedenou základnu na 6000 K, ponechávaje staré sazby percentní. Tím ihned získají všechny vdovy, jichž manželé v době úmrtí měli větší plat než 2400 K, tedy velká většina jich. Vláda opřela se návrhu referentova, aby zvýšena byla i přiměřeně sazba percentní, takže by všecky vdovy - i ty nejchudší - měly zisk z novely. Ústavní výbor doufá však, že v těchto zajisté ne příliš četných případech vyrovnají mnohé obce dobrovolně pense i těmto nejnuznějším vdovám.

Dosud rozhodovaly o sporech o příjmech služebních a jiných hmotných a ostatních otázkách, vzešlých ze služebního poměru úředníka, řádné soudy. Referent neshledával důvodu, proč měl by v tomto směru zůstati umělý rozdíl mezi státními a samosprávnými úředníky (obecními a okresními), když - podle výslovného ustanovení §u 2. této novely - i tito úředníci jsou funkcionáři veřejnými, a navrhl ústavnímu výboru, aby na místo řádných soudů vstoupily příslušné instance samosprávné. Rozumí se, že na spory, které v době, kdy tento zákon nabude platnosti, byly již u soudů projednávány (ale neskončeny), ustanovení §u 40. se nevztahuje.

Zásada původního §u 41. zůstala v celku v novém textování nedotčena. Stojí na stanovisku, že starší úředníci nemají býti poškozeni, nýbrž ve všem na roveň postaveni těm, kteří teprve po začátku účinnosti novely do obecních služeb vstoupí. Ba poslední větou 2. odstavce poskytnuto jim proti novým ještě jisté výhody spočívající v tom, že, i zvolí-li si nový zákon pro posuzování jejich služebního poměru, mohou si zachovati jisté osobní výhody, jež vyjednali si kdysi služební smlouvou (na př. vyšší pensi pro své pozůstalé a pod.). Passus "pro budoucnost" znamená, že v žádném případě nelze na obci žádati podle ustanovení tohoto zákona něco ex post.

Odstavec 3. souvisí se změnami v §u 19. a znamená též výhodu pro staré úředníky. Podobně i odstavec poslední.

Ustanovení tohoto paragrafu zavádí důležitou novotu. Nenutí sice menší obce - s méně než 3000 obyv. -, aby zřizovaly úřednická místa a jaká, nařizuje však, bude-li místo zřízeno, určité minimální služné, jehož výška blíží se v nynějších dobách téměř existenčnímu minimu. Posud nebylo o úředníky těchto menších míst zákonem vůbec postaráno a byli odkázáni úplně na milost - někdy i na nemilost obecním zastupitelstvům.

Nynější § 42. rozeznává mezi obcemi od 2999 - 1500 obyv. a obcemi menšími. Pro obě kategorie stanoví zvláštní minimální plat.

Při posuzování §u 42. dlužno náležitě hleděti na důležité nové ustanovení §u 44., o němž bude níže jednáno.

Zde dlužno dodati, že malé a finančně slabé obce, které sice nezbytně úředníků potřebují, nemohly by však bez vážných hospodářských otřesů platiti jím zákonem určené požitky, mohou se proto sdružiti a ustanoviti společně (a na společný náklad) t. zv. obvodové tajemníky (úředníky). Tím zdomácněla by u nás instituce, která, jak referentu bylo oznámeno, tam, kde již byla zavedena, se v celku osvědčila.

Paragraf tento jedná o dvou důležitých zásadách: 1. stanoví pojem úředníka, na kterého se ustanovení zákona nevztahují. Nové jest ustanovení, že úředníkem podle zák. jest jen ten, kdo vykonává svůj úřad u obce jako "stálé a výhradní povolání". Tím zmírněn především dosah ustanovení §u 42. Rozumí se, že platová a jiná ustanovení zákona nevztahují se na činovníka, který jen jaksi excurrendo obstarává úřední věci obecní, jak v malých obcích bývá pravidlem (učitelé, rolníci atd.). Ustanovením o "výhradném" povolání nemá ovšem na druhé straně býti znemožněno vykonávati kterékoliv vedlejší "povolání" v širším smyslu se strany úředníka obecního (tak na př. včelaření, provozované ne z pouhé záliby, nýbrž s úmyslem zištným a pod.). Rozhodnou zde bude v jednotlivých případech zajisté okolnost, jde-li o vedlejší povolání (zaměstnanecké), za které béře obecní úředník pevně smluvený plat a které je spojeno se sídelní povinností (úřední hodiny a pod.). Takovým vedlejším povoláním zrušila by se zajisté výhradnost povolání při obci. Při povoláních samostatných (rolník a pod.), bude rozhodovati v konkrétních případech skutková podstata.

Rozumí se konečně samo sebou, že v případech, které lze podřaditi právě projednanému pravidlu § 44, může obec přec dobrovolně (smlouvou) poskytnouti podobnému úředníku hmotných výhod, stanovených touto novelou.

2. Z platnosti tohoto zákona vyloučena jsou zásadně všecka města statutární. - Dlužno poznamenati, že jde o zásadu, která platila již podle zákona starého z roku 1908 pro Čechy. Vyloučení statutárních obcí jevilo se nutným pro zvláštní poměry těchto obcí. Mnohé, jmenovitě větší (jako Brno a jiné), mají své zvláštní služební pragmatiky pro úředníky, které by byly podstatně dotčeny tímto zákonem, a to způsobem, jehož dosah nelze ani přesně stanoviti.

Druhý odstavec jeho jest nutný vzhledem k tomu, že na Moravě a ve Slezsku není okresních výborů. O významu prvního odstavce, pojednáno již v poznámkách všeobecných.

Počáteční den účinnosti určen je tak, aby jednak úřednictvo obecní dosáhlo výhod, poskytovaných mu novelou co nejdříve, jednak aby nenastaly povážlivé obtíže při vypočítávání peněžních nároků úřednictva, které by vznikly, kdyby byl počátečným dnem účinnosti, den vyhlášení (tedy některý den uprostřed měsíce). Přání interesentů, aby působnost zákona stanovena byla některým dřívějším termínem, než jest den vyhlášky, nebylo lze z pochopitelných důvodů vyhověti, poněvadž by to znamenalo dodatečné zatížení obecních financí.

K §§ 2, 7, 8, 19, 21, 22, 24, 29, 40, 41 a 43, stačí poznamenati, že obsah jejich jest úplně obdobný příslušným ustanovením osnovy předcházející. Odchylky netýkají se hmotných poměrů úředníkův a nevyžadují zvláštních vysvětlivek.

§ 3., jest proti původnímu znění změněn toliko nově dodanou větou, že pro úředníky účetní, nebo pokladniční, nežádá se průkaz o složené zkoušce maturitní. Ustanovení to obsaženo je sice v obdobném §u zákona o úřednících obecních, chybělo však v zákoně o okresních úřednících. Je jasno, že není důvodů činiti rozdíl mezi oběma zákony. Věta dodána jest ostatně jen pro jistotu, poněvadž i podle původního textu, bylo by při nejmenším sporno, je-li nutný průkaz vykonané maturitní zkoušky, poněvadž zákon mluví jen o tom, že nutno s "prospěchem absolvovati dotčené" školy.