Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Nedostatečnost a nepohotovost peněz ke zvelebování půdy po celou dobu ústavnosti v bývalém Rakousku byly předmětem stálých stesků zemědělských činitelů. Zemědělství, nejprvnější základ státu, nenalézalo ochrany, příslušné péče a činorodé podpory vlád Rakouských.

Podle ústavy království a zemí, na říšské radě zastoupených, veškeré věci zemědělské patřily v působnost sněmů zemských, a pouze tenkráte měla vláda vídeňská ujmouti se věci zemědělských v té které zemi, když by se o tom sněm dotčené země usnesl. Sněmy zemské, zejména zemský sněm český, této ústavní své kompetence hájily, jak toho příkladem jest jednání o vydání vodního zákona, avšak nedovedly zameziti, že ve Vídni r. 1869 zřízeno bylo ministerstvo orby. Od této doby zájmy zemědělství podléhaly péči dvou činitelů. Tím však zemědělství nezískalo, nýbrž naopak každá akce rázu zemědělského upoutávána byla zřetelem na stanovisko vlády.

V prvém desetiletí ústavním veřejným mluvčím zemědělství v Čechách byla "c. k. Vlastenecká společnost", založená již r. 1770 fysiokratickými snahami, která stala se poradním orgánem ministerstva orby pro věci zemědělské. Po jejím rozpuštění úloha tato přenesena byla r. 1873 na Zemědělskou radu pro království České, vládou zřízenou. Obě tyto korporace plnou váhou svojí a plnou přízní ujímaly se zájmů zemědělství a snažily se pohnouti vládu a zemský sněm k péči o zájmy zemědělství, upadajícího v krisi následkem nepříznivých celních poměrův, a k činorodé podpoře prací, které by zemědělství zvelebovaly melioracemi.

Zvláště Zemědělská rada snažila se zakládati hospodářské spolky a připravovala ustavení své na podkladu voleb delegátů zemědělských zájmů jednotlivých okresů. Po svém ustavení prohlásila se Zemědělská rada za ústřední orgán "pro péči o zemědělství a agrární pokrok země."

V obsáhlé své působnosti věnovala zvláštní péči zachování plodnosti půdy a v rámci tom zejména melioracím a dále ochraně pozemků i jich kultury proti škodám vodním. Tyto obory staly se napotom význačnou její působností. Aby vzbuzeny byly snahy meliorační, postarala se o podporování vzorkových meliorací, z nichž provedena byla r. 1878 meliorace v Růžodolu u Liberce, první to meliorace v Čechách, podporovaná státními penězi částkou 200 zl. Zemědělská rada svými dobrozdáními podporovala r. 1881 na zemském sněmu podaný návrh prof. Tilšra na zřízení odboru zemědělskotechnického, kterýžto návrh vedl ke zřízení kulturně-technické kanceláře při Zemědělské radě.

Soudobně na říšské radě zásluhou předsedy Zemědělské rady kníž. Karla ze Schwarzenbergů a Dr. Riegra z vládní předlohy na zřízení dotace 500.000 zl. ročně na opravy břehů říčních, poškozených povodněmi vytvořen byl meliorační zákon ze dne 30. června 1884 č. 116 ř. z., kterým slibovány byly podpory na práce, jimiž se zemědělství zvelebuje a chrání majetek proti škodám vodním a kterým zřízen byl meliorační fond s roční dotací 500.000 zl. na období 10 let. Podpory z tohoto fondu příslušely takovým podnikům, o jichž provedení, udržováni a podporování z peněz zemských vydán jest zemský zákon. Ponechána byla tedy zemím priorita v podporování meliorací.

Uskutečnění tohoto zákona kladen byl německými stranami odpor tak, že návrh přijat byl většinou jednoho hlasu. Po prohlášení výsledku proveden byl exodus poslanců německé levice, když nebylo připuštěno nové hlasování. Také na zemském sněmu v Praze návrh prof. Tilšra nebyl že strany německé podporován. Když poslanec Mündl vyslovil přesvědčení, že kulturně-technická kancelář bude ve prospěch malorolníků - vypukl v lavicích německých posměch. - Skutečnost však dala za pravdu posl. Mündlovi.

Melioračním zákonem položen byl základ k soustavné práci v oboru melioračním a regulačním - avšak chyběla napotom činorodá iniciativa vlády a porozumění kruhů byrokratických pro potřeby zemědělské, o významu zvelebování půdy pro zájmy státní. Založení kulturně-technické kanceláře bylo již tehda opozděnou akcí vzhledem k sousedním zemím. Kulturně-zemědělské práce a jich podporování zavedeny byly již ve Wirtembersku, Badensku, Bavorsku, Alsaso-Lothrinsku, Hanoversku, v Prusku a jinde. V Uhrách zřízeno kulturně-technické oddělení ministerstva orby již r. 1876, v Haliči r. 1878, v Dol. Rakousích zemědělsko-technická kancelář zřízena c. k. společností pro orbu.

Nepřízeň k zájmům zemědělství, projevovaná při sjednání prvého zákona na podporu zemědělství na radě říšské, vykonávala po dlouhou dobu vliv na kruhy vládní a jejich stanovisko k melioracím. Ministerstvo orby připravovalo peníze k upevňovacím pracím na řekách, zejména alpských a dolnorakouských, avšak zněním melioračního zákona dostalo úlohu jiného směru, totiž k melioracím a proto v ministerstvu orby nebylo žádoucí ochoty k podporování podniků vodních družstev zakládaných v českých krajích.

Z melioračního fondu vláda podporu povoliti mohla, ale nemusela. Okolnost ta ve spojení s byrokratickou nedůtklivostí a klikatými cestami, kterými každý meliorační podnik projíti musel, - stala se pro všechna vodní družstva osudnou, ježto projednání a podporování podniků stalo se závislým na politické přízni a náladě byrokratických kruhů vládních.

Meliorační fond, dotovaný 500.000 zl. ročně, byl pro celé území t. zv. Cislajtanie nedostatečný. V tehdejší době 1 ha meliorace vyžadoval nákladu průměrem 500 K, tudíž byla opatřena možnost podporovati nejvýše 5.000 ha meliorací ročně - i kdyby výhradně meliorace z fondu toho byly podporovány. Avšak na podpory skutečných meliorací z melioračního fondu vydána byla velmi malá část. Melioračního fondu používáno bylo nepoměrně více k podpoře regulací a bystřin v krajích alpských a německých. Výměra polí, luk, zahrad, vinic a pastvin v Cislajtanii činila 16,766.000 ha, v Čechách 3,473.000 ha, na Moravě 1,644.000 ha, ve Slezsku 323.000 ha. Páčíme-li plochu pozemků, která vyžaduje meliorace, v Cislajtanii na 1/6, v zemích českých na 1/5, je vidět, že fond meliorační vyhovoval by přiměřeně melioračním potřebám asi samotné Moravy. Přes to však i tento nedostatečný fond v rukou prozíravých a zemědělství příznivých správců jeho vykonati mohl velikou práci v oboru zvelebování půdy, když by vláda dovedla v jednotlivých zemích na sněmích zemských zavésti promyšlené akce meliorační, kterých v létech 80-90tých zemědělství nejvýš vyžadovalo. Z 500.000 zl. = 1,000.000 K bylo možno pomocí zemských melioračních zápůjček 4 1/2%ních vytvořiti pohotové prostředky peněžní 100,000.000 K, ve 20 létech umořitelných.

Naproti tomu však při správě melioračního fondu používáno bylo cenných papírů k uložení fondových hotovostí. V roce 1891 zůstávalo uloženo v cenných papírech 801.100 zl, roku 1895 1,777.300 zl., roku 1900 4,038.100 K.

Ukládání peněz fondových do cenných papírů zmenšovalo pohotovost fondů k výplatám. Nevydatnost melioračního fondu vedla k častým steskům na sněmech zemských, zejména v Čechách. Roku 1889 zřízena byla dotace k podpoře malých podniků melioračních 6000 K ročně, načež také u ministerstva orby zřízena byla dotace meliorační k podpoře menších podniků, které nevyžadovaly zemských zákonů, nýbrž podpory byly jim povolovány usnesením zemského výboru a rozhodnutím ministerstva orby.

Prvý podnik meliorační v Čechách z melioračního fondu podporovaný byla úprava říčky Mrliny vodním družstvem v Nymburce na základě zemského zákona roku 1885 usneseného částkou 361.150 zl.

Přes všechny nesnáze šířící se snahy meliorační vynucovaly zvýšení melioračního fondu i meliorační dotace. Tak zvýšen byl fond postupně na 1,500.000 K (roku 1892), na 2,000.000 K (roku 1900) a na 4,000.000 K (roku 1902) a novelou melioračního zákona ze dne 4. ledna 1909 čís. 4 ř. z. podle návrhu poslance Udržala na 8,000.000 K. Meliorační dotace činila již r. 1894 více než 1,000.000 korun a dotování její stoupalo až na 4,500.000 korun ročně. Poslední léta dotována byla 3,000.000 K ročně.

Ani při těchto značnějších prostředcích neodhodlaly se vlády Vídeňské k větší akci meliorační, ačkoliv mohly v létech kol roku 1900 finanční operací opatřiti veliké pohotové prostředky v libovolné výši k rozsáhlému provádění meliorací.

Stesky na nevyhovující postup prací melioračních a nedostatečné prostředky fondů melioračních staly se předmětem četných návrhův a jednání na sněmu Českém.

Již roku 1890 zemský výbor předložil sněmu zemskému k usnesení resoluci, kterou vláda se vyzývá, aby dostatečnými podporami umožnila prováděti připravené meliorační podniky v Čechách a aby za tím účelem zvýšen byl roční příděl melioračnímu fondu. Roku 1898-1900 poslanec Jaroš, Dr. Dvořák, Udržal, Dr. Schreiner, Kudrnka a spol. podali návrhy na provádění a podporu meliorací a opatření peněz k tomu zápůjčkami. Zejména posl. Udržal a soudr. podali široce založený návrh, aby na místě vyplácení subvencí v hotovostech převzal stát i zem placení anuit ze zápůjček melioračních -, aby tak při stejném obtížení státního i zemského rozpočtu opatřeny byly při 4%ní zápůjčce peněžní prostředky 25kráte větší.

Vše to nevedlo k cíli, ježto ani vláda ani zemský výbor takovýmto finančním operacím nepřály. Následkem průtahů v podporování meliorací Čechy i ostatní země české nedostávaly z říšského fondu melioračního příslušející jim podíl podle zákona.

Od r. 1885-1918 Čechy obdržely ročně z fondu melioračního okr. 16%.

Vleklým projednáváním projektů a průtahy s povolováním melioračních podpor zaviněno bylo že země české ztratily na podílech podle melioračního zákona jim příslušejících téměř 12,000.000 K. Tato ztráta způsobila vodním družstvům, kterým nad to z průtahu a nepohotovostí podpor vznikaly interkalární úroky, značné nesnáze finanční. Mnohé podniky následkem činěných obtíží zanikly, jiné byly pozdrženy a uvedeny v takový stav, že podnik stal se neaktuelním a tak velké přípravné práce i značné výlohy, spojené s nimi, přivedeny na zmar. Dle zpráv kulturně-technické kanceláře Zemědělské rady připraveno bylo do konce r. 1915 3744 podniků

neprovedeno.

Přípravy a výlohy těchto neprovedených projektů o ploše okrouhle 176.000 ha vyžadovaly nejméně 3,500.000 K, které hraženy byly předem interesenty.

K provedení dospěly podniky pouze těch vodních družstev, která byla nejvytrvalejší a dovedla své podniky po 10 i 20 let stále a stále oživovati a udržeti. Celý věk hospodáře vyžadovalo v Rakousku snažení po provedení meliorací a dosažení podpor zákony slibovaných. Jako příklad uvedeno budiž vodní družstvo v Tymákově z okresu Rokycanského, založené již před r. 1890, které na vydání zemského zákona nečekalo a podnik svůj provedlo před válkou a dosud nemá žádných vyplacených podpor zemských

Vydáním novely melioračního zákona ze dne 4. ledna 1909, čís. 4. ř. z. rozšířeno bylo používání melioračního fondu na stavby vodohospodářské a připuštěno bylo vyplácení státní podpory anuitami při podnicích, jichž podpora převyšovala 250.000 K a zvětšen byl meliorační fond. Podnikům v Čechách valně nebylo prospěno. Zemský výbor využil novely k snížení zemských podpor melioračních i na 15%, kteréžto procento zemských podpor zákon meliorační označil za podmínku povolení podpor státních. Nad to trvala v Čechách od r. 1908 nedělnost sněmu zemského a s touto spojená finanční krise, kterou nejvíce a i výhradně postiženy byly národohospodářské práce a v prvé řadě podniky vodních družstev, obcí a jednotlivých meliorantů. Zemský výbor zastavil r 1909 povolování podpor na meliorace a hospodářské vodovody a r. 1910 i přislibování podpor. Také odepřena byla režijní položka Zemědělské rady na přípravy meliorací. V důsledcích toho i ministerstvo orby přestalo povolovati nové podpory.

Na žádosti Melioračního Svazu a zejména vlivnou podporou Zemědělské rady bylo docíleno, že podniky mohly býti připravovány, že podpory byly zemským výborem přislibovány s podmínkou souhlasu sněmu a bez právních závazků a dán byl vodním družstvům souhlas k provádění podniků vlastním nákladem. Ministerstvo orby za těchto zmírněných poměrů vyplácelo podpory povolené z dotace meliorační nikoli však z fondu melioračního a přislibovalo i povolovalo podpory nové.

Mnohá vodní družstva, dlouhá léta připravovaná, nemohla již provedení svých podniků odkládati a rozhodla se přikročiti k pracím. Tak se stalo, že přes zemskou stagnaci a nevyplácení podpor melioračních práce v r. 1909 a zvláště 1910 se prováděly v takovém rozsahu jako nikdy dříve. (V roce 1910 provedeno bylo v Čechách 7230 ha meliorací nákladem 6,245.000 K a hospodářských i obecních vodovodů za 4,825.000 K.)

Naděje, že nedělnost sněmu zemského v brzku skončí a že vodní družstva dosáhnou zemského zákona a subvencí, zklamala.

Vodním družstvům povstaly úroky z celého prostavěného nákladu a zvláště z té části nákladu, která měla býti uhražena subvencemi.

Nastalá všeobecná krise finanční přivodila i omezení melioračního úvěru Zemské banky a kurs melioračních úpisů sklesnul na 87%.

K naléhání agrárních poslanců ve Vídni a k žádosti Melioračního Svazu ministerstvo orby r. 1910 a 1911 vložilo do rozpočtu melioračního fondu splátky pro vodní družstva, přes to, že neměly zemských zákonů. Takovýchto podniků bylo 71 o nákladech rozpočtených na 5,61 1.740 K a z těch 5ti podnikům povoleny byly

Touto státní sanací melioračních podniků zmírněny byly nesnáze vodních družstev na polovinu. Tyto zálohy vyplaceny byly podnikům na veškeré provedené práce vyjma neznačných zbytků.

Z prostředků zemských nebyly povoleny žádné zálohy vodním družstvům.

Až do r. 1910 zařaďovány byly do zemského rozpočtu splátky pro jednotlivé podniky i dotace meliorační. Rozpočet na rok 1911 obsahuje ještě splátky podnikům uzákoněným, nikoli však již dotace pro meliorace a vodovody. Rozpočet pro r. 1912-1913 neobsahuje vůbec žádných položek na meliorace - tedy ani splátky uzákoněným podnikům.

Vládou rozpuštěn byl Zemský výbor a dosazena byla Zemská správní komise, která v létech 1914-1917 vyplatila zadržené podpory velkým i malým podnikům, jimž podpory byly povoleny buď zákonem neb z dotací zemským sněmem schválených včetně 1907. Za tyto 4 roky vyplacené podpory zemské činily okr. 4,400.000 K. Do rozpočtu pro další léta předurčeno bylo zařaditi splátky podnikům uzákoněným anebo podporovaným z dotací, do r. 1910 v zemských rozpočtech zařaděných. K účelu tomu vloženo bylo do rozpočtu na r. 1918 okrouhle 1,149.000 K.

Roku 1915 žádáno bylo Melioračním Svazem, aby Zemská správní komise vzala zřetele k poměrům vodních družstev a povolila zálohy na příští zemské podpory tak, jak učinilo ministerstvo orby. Žádosti té však vyhověno nebylo.

Zemská správní komise, dosazená s úkolem provésti finanční sanaci země, úkol svůj nevykonala. Stoupaly přirážky a rozpočty zemské, avšak na národohospodářské účely, zejména na zemědělské potřeby, položky klesaly.

Stav, ve kterém se nalézají meliorační podniky a hospodářské vodovody v nynější době, lze zcela jasně vyjádřiti, avšak ciferně pouze přibližně vyznačiti, ježto není náležité evidence.

Podpory z prostředků zemských povolovány byly v Čechách:

1. pro velké podniky usnesením zemského zákona z běžných prostředků země, na jehož základě vyplácena byla napotom i podpora říš. melioračního fondu,

2. pro malé podniky usnesením Zemského výboru z povolené sněmem dotace meliorační, (Takovýmto podnikům povolovalo státní podporu ministerstvo orby.)

3. pro hospodářské vodovody usnesením Zemského výboru z povolené sněmem dotace vodovodní, (Státní podporu povolovalo ministerstvo orby neb i vnitra.)

4. pro větší vodovody usnesením Zemského sněmu z běžných prostředků země, (Státní podporu povolovalo ministersvo orby neb i vnitra.).

5. pro nejmenší meliorace zřízen byl fond Zemědělské rady ze kterého podporovány býti měly meliorace nejvýše 800 K rozpočtu.

Z prostředků zemských bylo vyplaceno od r. 1885-1918 (v předpokladu, že rozpočtených částek na léta 1917 a 1918 se skutečně použije) celkem

Rozdíl okrouhle 1 27 mil. K povstává jednak neprovedením určitých částí, neb i celých podnikův a zadrženými podporami podniků menších meliorací a hospodářských vodovodů, neb i rozpočtovými přesuny.

Ohledně nároků na výplatu podpor z prostředků zemských dlužno uvésti, že právního nároku na podporu zemskou nabývá podnik jen tenkráte, byl-li zajištěn zemským zákonem anebo byla-li podpora povolena z dotací sněmem zemským schválených. Příslušely tedy těm podnikům, jimž splátky zemská správní komise v letech 1914-1917 do rozpočtů zařadila.

Vodní družstva, která své práce v létech 1908-1918 provedla, nesou výlohy úroků povstalých následkem nevydání zákonů a nepovolením záloh z prostředků zemských. Uváží-li se, že mnohá vodní družstva dostala se k provádění svých projektů po přípravách 5-15 i více let trvajících, a že práce jejich byly přerušeny válkou - pak netřeba vyličovati nesnáze funkcionářů a nepříznivé finanční poměry družstev.

Jak příklad uveden budiž podnik r. 1910 ukončený o nákladu 578.000 K, který následkem nevyplácení podpor do polovice r. 1917 měl 193.484 K úroků, které interesenti musí v plné výši sami zapraviti.

Poněvadž Zemská správní komise v Čechách svoji povinnost při podporování meliorací a stavby vodovodů nesplnila, jest nyní důležitým úkolem republiky, aby postaráno bylo o náhradu nedoplatků jak zemských tak i státních podpor.

Potřebné obnovy k vyplácení státních a zemských subvencí na práce skutečně provedené (bez zřetele na to, že není zemských podnikových zákonů a sněmem schválených dotací) činí:

A) v Čechách:

a) Podpory státní podnikům melioračním i na stavby vodovodů byly vypláceny dle postupu prací a povolením záloh podnikům neuzákoněným v částce 5,668.884.22 K a jsou téměř vyrovnány. Nevyplacenými zůstaly pouze malé části subvencí vypadající na provedené práce.

Tyto nedoplatky vyrovnány býti mohou z prostředků melioračního fondu, který v rozpočtu republiky na r. 1919 bude zařaděn.