Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Praktikové odhadovali ještě před vypuknutím války průměrný katastrální výnos na 1/6 skutečného.

Odhad tento jest, jak se uvádí v osnově bývalé rakouské vLády 931 der Beil. zu sten. Prot. des Abg. Hauses XXII.Sess.1918,opatrný.

2. Poměr katastrálního čistého výnosu k příjmu.[cit. předloha 931 str. 9.]

V číslicích z r. 1913 jeví se sice vedle postupně intensivějsího hospodaření také zlepšená technika ukládací, avšak i přes to je patrno, že zatížení držby pozemkové daní pozemkovou v poměru ku příjmu z pozemků značně kleslo, tento percentuelní poměr zhoršil se - když přihlédneme jenom k maximálním cenám zemědělských produktů následkem ohromného stoupnutí cen veškerých zemědělských produktův a tudíž i ohromného stoupnutí peněžní ceny zemědělských výnosů, ještě více ve prospěch daně pozemkové, jak ukazují tyto číslice.[cit. předloha str. 10]

3. Poměr katastrálního čistého výnosu ke skutečnému výnosu u lesů.[Meisel n. u. m. str. 382.]

Obvzláště poučnými jsou číslice, které vyplývají z účetní uzávěrky nejvyššího účetního dvoru pro léta 1912-13.

Také v ostatních zemích, zejména alpských, lze podobný nepoměr stopovati.

4. V článku "Zur Aussprache über die Zolltrennung" (Schriften des Vereines für Socialpolitik 1916) pokládá prof. Spiethoff 40ti-50ti násobný obnos katastrálního výnosu (176 - 220 násobnou pozemkovou daň) za velice nízkou a dochází na základě sebraných statistických dat k těmto výsledkům.

Z hospodářských statků bez vedlejších podniků bylo v Čechách prodáno:

Pozemková daň má se tudíž k čistému výnosu jako 1 : 4.4; 70ti násobná suma dané pozemkové zůstává hluboko za skutečnou cenou pozemků.

5. V téže době prodaných statků s průmyslovými podniky v Čechách prodáno bylo za ceny, které činí: 8 X - 71 X - 80.8 X 95 X 155.3 X tolik, kolik činí čistý katastr. výnos, a tedy 299-688 X tolik, kolik je pozemkové daně.

U šesti hospodářských statků vypočítává Spietthoff procento ročního přírůstku na ceně a přichází k důsledku, že pachtovné dle čísel, zjištěných u devíti hospodářských dvorů, činí asi 3 X - 4 x tolik, co katastrální vynos, v podrobném přehledu uvádí pak pachtovné z let devadesátých a v době nynější, a dokazuje, že průměr pachtovného z doby prvnější činí 2.50 X kat. čistého výnosu, kdežto průměr ten stoupl pro nynější dobu na 3.51 x.

5. Dle výpočtu prof. Příbrama [Meisel n. u. m. str. 379.] ("Der Wert des landwirtschaftlichen Grundbesitzes in Ungarn und Oest.") odhaduje se úhrnná cena hospodářských plodin z let 1910 -12 na 4.386 4 mil. K; výnosovou cenu rakouské držby pozemkové odhaduje na 28.955 mil. K a prodejní cenu na 34.871 mil. K; jak nepatrný je proti těmto cifrám katastrální čistý výnos 305 mil. K!

6 Schäffle ("Steuern II. díl 1897 str. 175") odhaduje reální daň pozemkovou v poměru k nominální na 8-14%, tedy asi přibližně na 1/4 [Meisel n. u. m. str. 371.] -1/2 i více.

Je tudíž nejenom známou, nýbrž také z různých hledisk potvrzenou skutečností, že katastrální čistý výnos skutečnou výnosnost daleko nepostihuje a že nynější daň pozemková, byť byla nominálně sebe vyšší, ve skutečnosti jest abnormálně nízkou; je sice pravda, že k vyrovnání tohoto nesouladu již cís. nař. ze dne 28. srpna 1916, č. 280 ř. zák. zavedena byla 80% státní přirážka k dani pozemkové, avšak je neméně správné, že toto zvýšení vývojem cen veškerých zemědělských produktů v následujících dvou létech bylo opět vyváženo a že tudíž nová úprava přirážky státní již se stanoviska daňové spravedlnosti je neodvratnou.

Otázka jest, jakou cestu tu nastoupiti? Nejsprávnější by bylo nové ocenění čistého výnosu; avšak tato cesta je neschůdná, uváží-li se, že úprava daně pozemkové z let 80tých trvala 13 let a vyžádala si nákladů [Meusi. n. u. m. str. 496.] 60 mil. K, kdežto se nyní jedná o to, vzhledem k rychle stoupajícím potřebám státním opatřiti hned úhradu. Avšak nehledě k tomu, je čistý výnos parcely pojmově veličina dosti problematické ceny, kteráž, vybudována na celé řadě fikcí, nejen vyjadřuje rentu pozemkovou, nýbrž i úrok z kapitálu a výnos práce a která se v podstatě jeví jako dávno zastaralá fiktivní průměrná číslice v 15 leté době, (§ 5. zák z r. 1869).

Katastrální čistý výnos jako pomyšlená průměrná veličina je tudíž zásadně rozdílný.

1. od skutečného čistého výnosu,

2. od skutečného čistého příjmu (§ 163. zákona o osob. daních, čl. 14 a 55 prov. nař. IV.); jeho hlavní vada spočívá v tom, že nepřihlíží k hospodářským účinkům sloučení několika parcel ve statek, dále k výnosům, které neplynou přímo z půdy, na př.:

K výnosu z dobytkářství, mlékařství, drůbežnictví atd. a konečně, že nepřihlíží k stoupající výnosnosti investicemi atd.

Vzhledem k tomuto skutečnému a právnímu stavu nezbývá nic jiného, nežli těžiště vložiti do daně samé a přiměřeným zvýšením její paralysovati nepřirozeně nízký základ zdaňovací; jedná se jen o to, jakým způsobem by břímě daňové v souladě s požadavkem berní spravedlnosti bylo odstupňováno.

Dle panujícího mínění je princip progresse logicky odůvodněn jenom v poměru celkového břemena daňového k subjektu bernímu, tedy jen se stanoviska subjektivní berní způsobilosti.

Proti tomuto názoru vystoupil již Fuisting (Die Steuerlehre 1902 str. 374, 400), jenž dovozuje, že ani u výnosových daná proti progressivnímu vybudování břemene daňového není zásadních námitek, skutečně odpovídá úplně citu právnímu, že větší objekt relativně vyšší daní může a má býti zatížen, než menší.

Ve skutečnosti není odstupňování břemene daňového dle této zásady u výnosových daní nic nového; rozdělení na třídy, tarify, jakož i systém různých přirážek, srážek a pod. jsou prostředky, které tuto myšlenku technicky vyjadřují; důkazem toho jest: u všeobecné výdělkové daně progressivní vybudování kontingentův u různých tříd (§ 48. odstavec 6. zák. o osobních daních), progressivní vybudování válečné přirážky k dani této (cís. nař. ze dne 28. srpna 1916, č. 280 ř. zák. § 1. č. 2); zvláště typickým dokladem pak je tarif u domovní daně třídní (příl. B. zákona ze dne 9. února 1882 č. 17 ř. zák.), kde u domu s 1 obytnou místností na tuto vypadá sazba 3 K, kdežto u domu s 40ti místnostmi vypadá sazba 440 K, na jednu místnost tedy 11 K

Také v cizozemském zákonodárství na lézti možno několik dokladů na př.:

u živnostenské daně ve Württenbersku 1903, v Bavořích 1910; progressivní přirážku k dani pozemkové podle výše katastrálního výnosu zavedlo nedávno Německo Rakousko zákonem ze dne 6. února 1919, č. 150 stát. zák.

Theoreticky bylo by lze přirážku konstruovati v tom smyslu, že by se daň k daňovému proportionelnímu základu (státní daň + státní přirážka 80%) v rámci jisté nejvyšší meze odstupňovala v několika třídách dle velikosti držby pozemnostní cestou degresse.

Konstrukce tato předpokládá ovšem, že aspoň pro tyto účely zásada parcelového katastru padne a že se k rozlišení břemena daňového za základ vezme držba pozemnostní toho kterého censita v tom kterém okresu berním.

Vláda navrhuje tudíž, aby státní přirážka se rozdělila na 6 tříd, podle výše daně pozemkové, při čemž by ve třídě I. (pozemk. daň do 100 K) zůstala dosavadní přirážka státní per 80% nezměněna, která by však ve II. až včetně VI. třídě relativně tou měrou stoupala, že by v VI. třídě (pozemková daň přes 5000 K) nejvyšší hranice zatížení byla dosažena (stát. přirážka 250%).

Vláda nepřehlédla při tom dvé důležitých momentů:

1. že zvýšená přirážka k dani pozemkové nestihne každého držitele pozemků stejně, nýbrž že ve stoupající míře postihne teprve držitele většího majetku pozemnostního; že

2. odpovídá spravedlnosti berní, aby aspoň do jisté míry známý, značný nesouhlas mezi mírou katastrálního a mírou skutečného čistého výnosu byl paralysován, ježto teprve v nejvyšší třídě (VI.) daň pozemková s připočtením 250% státní přirážky odpovídá přibližně asi nynější nominelní sazbě (22.7%) z 3 1/2x katastrálního výnosu, nelze zajisté o nějakém přetížení v širokém průměru případů mluviti.

Bližší vylíčení, jak dalece lze zatížení pod č. 1. uvedené číselně stopovati, je pouze do jisté míry možno, poněvadž stojí nám k disposici jenom "statistika o držbě pozemkové" dle stavu ze dne 31. prosince 1896, jak je v příloze blíže uvedeno.

Zde předem upozorniti jest na to, že není bližších dat statistických o rozdělení povinnosti daňové při celkovém předpisu do 200 K, nýbrž známo jest v těchto mezích jen rozdělení držby pozemkové dle velikosti jednotlivých hospodářství.

Poněvadž daň pozemková činí průměrem z 1 ha v Čechách 4 K 64 h, na Moravě 5 K 15 h a ve Slezsku 3 K 28 h, možno říci, že ročnímu předpisu daně pozemkové do 100 K by odpovídala průměrem asi držba pozemková 20 ha.

Takových případů (držby pozemkové do 20 ha) jest v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1,424.764 v celkové výměře 1,200.461 ha, které by odpovídal předpis daně 15,300.910 K a zbývá na držbu pozemkovou přes 20 ha s předpisem daně pozemkové od 100 do 200 K v Čechách, na Moravě a ve Slezsku případů 57.548 s plochou 1,310.528 ha a daní 8,587.445 K.

Z této statistiky je tedy patrno, že navrhovaným zvýšením přirážky k dani pozemkové stiženo je z celého počtu poplatníků daně pozemkové v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jen asi 3.69%, majících ovšem 58.55% celé půdy.

Poplatníků s ročním předpisem daně pozemkové přes 200 K, jest docela jen 0.08%, v jejichž majetku je však 35% celé půdy.

Ježto lze vycházeti pouze z majetku pozemnostního, seskupeného v okresu berním, jest možno finanční výsledek navrhovaného zvýšení státní přirážky pouze přibližně oceniti, a nutno počítati s tím, že roztříštění držby pozemkové jednoho poplatníka po několika okresech berních bude míti v četných případech za následek, že bude poplatníku vyměřena v různých okresích nestejně vysoká přirážka, intoto ale nižší než by vypadala vzhledem na jeho celkovou držbu pozemkovou.

V nejpříznivějším případě - totiž kdyby celá držba každého jednotlivce ležela vždy v jediném okrese berním - dal by se výtěžek přirážky státní v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jak se navrhuje, odhadnouti přibližně na 18 mill. K, ve skutečnosti nutno ovšem čítati s výtěžkem menším.

Zbývá zmíniti se o právních poměrech ohledně daně pozemkové na Slovensku.

Daň pozemková, tak jak zavedena byla čl. VII. zák. z r. 1875, je vybudována podstatně na týchž zásadách, jako naše daň pozemková, čl. V. zák. z r. 1909. jenž vstoupil v platnost dnem 1. dubna 1909, tedy mnohem později nežli u nás, zavedena byla nejen revise katastru, nýbrž i snížení procenta daně pozemkové z 25 1/2% na 20%; čistý kat. výnos činil od roku 1883 (čl. XLVI. zák. z r. 1883) okrouhle 300 mill. K, avšak počítáno bylo se zvýšením jeho; skutečně také výnos daně dle výsledků z r. 191 1, vzdor snížení % daně neklesl; původní kontingent staré daně pozemkové 74 mill. K zůstal - třeba v zahalené formě slevy, přestoupí-li kat. čistý výnos určitou míru zachován.

Čl. IX. zák. z r. 1918 (§ 18) zavedena byla 60% válečná přirážka k dani pozemkové.

Jaký výsledek lze na Slovensku čekati, nedá se vzhledem k úplnému nedostatku jakýchkoliv přístupných pomůcek ani přibližně odhadnouti.

Návrh budiž přikázán výboru finančnímu, aby o něm podal zprávu do 8 dnů.