Národní shromáždění československé 1918 – 1920

V obvodu republiky Československé vybírá se k dani pozemkové na rok 1919 státní přirážka dle těchto ustanovení:

Základem pro výpočet přirážky státní jest úhrn daně pozemkové předepsané poplatníku v jednom okrese berním sazbou dle platných ustanovení.

Přirážka státní vybírá se v procentech z daně předepsané podle § 2., podle těchto tříd:

Přirážku státní předpisovati a vykazovati jest odděleně od předpisu daňového.

Přirážka státní není základem pro výpočet a předpis přirážek a příspěvků pro svazky autonomní.

Výnos přirážky státní nezapočítává se do výnosu daně, rozhodného dle § 2. zákona ze dne 23. ledna 1914, č. 14 ř. z., pro výši přídělů fondům zemským.

Přirážka státní vybírá se v týchž lhůtách, jako daň pozemková; rozdíl mezi mírou přirážky státní, dosavadní a v § 3. stanovené, zapraví se najednou v nejbližší lhůtě následující po vyhlášení tohoto zákona.

O stížnostech do nesprávného výpočtu přirážky státní rozhoduje s konečnou platností úřad I. stolice vyměřující berně.

Každá změna předpisu dané pozemkové má za následek i změnu přirážky státní.

V ostatním platí o přirážce státní obdobná ustanovení o daních přímých.

Počínajíc dnem účinností tohoto zákona pozbývají platnosti dosavadní ustanovení o státní přirážce k dani pozemkové.

Generální finanční ředitelství v Bratislavě se zmocňuje, by provedení tohoto zákona přizpůsobilo poměrům slovenským.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1919

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr financí.

Zákonem ze dne 26. března 1919 č. 170 Sb. z. a n. byla státní daň zvýšena tak, že se od 1. ledna 1919 číselné kryje se základnou přirážkovou (22.7%); snížení sazby daně státní na 19.3% následkem započítání 15% slevy, povolené berní reformou z r. 1896, (zákon ze dne 23. ledna 1914 čís. 14 ř. z. § 3) je tudíž odčiněno.

Hlavním motivem pro toto zvýšení státní daně bylo zjednodušení zamezením dvojího počítání; finanční effekt, který toto legislativní opatření eráru přinese (zvýšení příjmu asi v částce 5. mil. K.) je poměrně nepatrný a nevyjadřuje daleko skutečnou daňovou spůsobilost držby pozemkové.

Výši daně pozemkové úvésti více v soulad s výnosností držby pozemkové, jest účelem tohoto návrhu zákona.

Daň pozemková - kdysi jeden z nejdůležitějších pilířů daňového systému - ztratila sice valně bývalého významu, nicméně tvoří ještě dnes, vzhledem k její stabilitě důležitou součástku berní soustavy.

Nehledíc k radikální reformě cís. Josefa II. (patent ze dne 20. dubna r. 1785), která liž tenkráte ve smělých liniích stanovila rozměření zuživatelné půdy, vyšetření hrubého výnosu, a zdanění dle prostřední výnosnosti, přichází pro naše země v úvahu t. zv. stabilní katastr (pat. z 23. prosince 1817), jako první reforma velkého stylu, trvalé ceny a významu.

Práce potřebné ku provedení této reformy (vyměření půdy, odhad čistého výnosu kultivovaných ploch, provedení reklamačního řízení, jakož i evidence) protáhly se ovšem na delší dobu, takže stabilní katastr zaveden byl na Moravě od r. 1851, ve Slezku od r. 1852 a v Čechách od r. 1853 až 1860

Náš zájem obrací se v první řadě k čistému výnosu z parcel (§ 5. pat. z r. 1817), jímž vyrozumíval se onen, který držiteli pozemků podle tehdejších druhů kultury při použití obecně obvyklého způsobu obdělávání v létech obyčejné úrodnosti po srážce potřebných a obecně obvyklých výloh na obdělání půdy atd. plynouti může.

Je historickou skutečností, že stabilní katastr vybudován byl na cenách r. 1824 (t. zv. normálního roku), jenž byl jedním z nejlacinějších během 50 leté doby; na základě zvláštních šetření bylo konstatováno, že průměrné ceny hlavních plodin během doby od r. 1850 - 1854 byly již o 116, 118%, ba dokonce 235% vyšší nežli v roce 1824. [Tato i jiná data vzata jsou ze znamenité práce Dra Fr. Meisela v Praze "Zur steuerlichen Belastung der Landwirtschaft". Schmoller´s Jahrbücher roč. 41. 1 sešit 1917.]

Již tenkráte, tedy v létech padesátých, byl v bývalém rak. ministerstvu financí odhadován katastrální výnos asi přibližně na 1/3 skutečného; z jiné strany (Otto Hübner [Meisel n. u. m. str. 375.]: "Oesterr. Finanzen und seine Hilfsquellen" 1847) odhadoval se rozdíl mezi skutečným a katastrálním výnosem na 487 mil. zlatých, tedy asi (612-125 mil. zl.) o 80% méně.

Jak již v cit. § 5. bylo uvedeno, odpočítávaly se t. zv. útraty obdělávací, které pro každý druh kultury a každou třídu dle jitra v procentech hrubého výnosu byly vypočítány; v průměru všech zemí rovnal se hrubý výnos čistému výnosu (u jitra) jako 5.26 zl. ku 2.59 zl., byl tudíž tak liž nízký hrubý výnos skoro ještě o polovici ztenčen.

Ačkoliv odhad dle cen plodinových z r. 1824 dodatečně byl namnoze dle prodejní hodnoty pozemků v posledních 6 létech před odhadem opraven, přece trval liž od počátku jistý nesouhlas mezi průměrným skutečným a katastrálním výnosem, který podle povahy věci se stával během doby ještě citelnějším a přímo k nápravě nutil. [Podrobnější vylíčení stavu, před zákonem z r. 1869 a po něm podává Mensi: Die Revision des Grundsteuerkatasters in Oesterreich (Zeitschrift f. Volkswirtschaft etc. 1898 str. 488 a. n.)]

Nové vyšetření vyměřovacího základu na jednotném podkladě, zamýšlel zákon ze dne 24. května 1869 č. 88 ř. zák. (částečně ve znění novel z r. 1879 a 1880), který budoval na dosavadním podkladě (vyměření, určení tarifu pro jednotlivé druhy kultur a třídy bonitní a zařadění parcel), třeba s některými principielně důležitějšími změnami, zejména co se týče autonomního charakteru orgánů, pověřených touto prací, princip středního čistého výnosu z parcely pro každého majitele na předpokladě obvyklého obdělávání po srážce nutných a obvyklých útrat dobývacích a obhospodařovacích zůstal nezměněn (§ 5. 1. c.), za základ t. zv. nominálních cen sloužiti však měl průměr cen předchozích 15 let s vyloučením 5 nejvyšších let (§ 24 odst. 4. l. c)

Reklamační řízení (r. 1883) po ukončení svém vedlo k následujícímu výsledku: [Mensi n. u. m. str. 510 a násl.]

postaví-li se proti této sumě hlavní suma daně pozemkové per 37,500.000 zl., která již zákonem ze dne 7. června r. 1881 č. 49 ř. z. od 1. ledna r. 1881 na 15 let byla ustanovena. vyplývá v souhlase se zvýšením katastrálního čistého výnosu sazba daně v míře 22.7% (až dosud 262/3 %).

Výsledek tento považovati dlužno za velice skrovný, uváží-li se, že katastrální čistý výnos během 30 let, jež uplynuly od zavedení stabilního katastru stoupl jen okrouhle o 24.5 mil. zl., čili 17.5%; do této doby spadá ustanovení t. zv. multipla pro určování cen pozemkův a sice 70. násobkem pozemkové daně na základě zákona ze dne 7. června 1881 č. 49 ř. z. čl. III. (výnos min. financí ze dne 25. ledna 1884 c. 18 ř. zak. a výnosy min. fin. ze dne 21. února a 23. prosince 1897 č. 61 a 301 ř. z.).

Výsledek nového katastru byl, že průměrný čistý výnos stoupl:

1. v bývalé říši z 3.95 zl.[Meisel n. u. m. str 369. na 4.42 zl.]

2. v zemích českých z 5.19 zl. na 5.50 zl. pro ha a všechny druhy kultur.

Celkově stoupl katastr. čistý výnos v zemích českých o 2,737.827 zl. čili jen o 3.59%; kdyby se průměrného zvýšení katastr. čistého výnosu užilo na plochu (menší) starého katastru, zvýšil by se čistý katastrální výnos jen o 833.163 zl., i připadalo by ze zvýšení pouze 30.43% na vyšší výnos, kdežto 69.57% vypadlo by na rozmnožení plochy a přeřadění v třídy výše zdanitelné.

Rekapitulujeme-li: nejnižší cenová úroveň roku 1824 opravena byla úpravou katastru zvýšením čistého kat. výnosu jen o 3.59%, a z toho pouze do 1. března zvýšením výnosu.

Jak málo tyto výsledky mohly uspokojovati, vyplývá ze statistiky, kterou uveřejnil Inama-Sternegg ["Statistische Monatschrift" 1893 (Ergebnisse der Erbschaftssteuer in den Jahren 1889-1891 und ihre Bedeutung für die Schätzung des Nationalvermögens) a Meisel n. u. m. str. 360.] o hodnotě půdy; tyto číslice mluví velice zřetelně:

1. dle 70teronásobné daně pozemkové 2.625,000 000 zl.

2 dle katastr. čistých výnosů dle jitra 3.298,704.513 zl.

3. dle poměru pacht. výnosu k čistému výnosu katastr. 6.470.502.220 zl.

4. dle vyměření pro účely poplatkové 9.219,057.750 zl.

Cena prodejní, která se opírá o skutečné ceny prodejní, soudní odhady atd. (ad. 4.), přesahuje multiplum daně pozemkové ad 1. přibližně 4krát.

Do let osmdesátých a devadesátých spadá velký převrat, jenž udál se v zemědělství evropském následkem klesání cen obilí na trhu světovém.

Okolnost tato zavdala podnět ke snahám po snížení daně pozemkové a vítanou příležitost k tomu poskytl § 41. cit. zákona z r. 1869, dle něhož se má od patnácti k patnácti letům ve všech zemích revise katastru daně pozemkové prováděti; revisi tuto upravuje zákon ze dne 12. července 1896 č. 121 r. z.

Založení nového katastru (vyšetření výnosu in natura atd.) nebylo v programu tohoto zákona, na druhé straně však přece měl býti vzat zřetel na faktory, kteréž mají vliv na peněžní čistý výnos, ale i zde jen v případě "nápadných nesrovnalostí" (§ 1. č. 2 1. c), dále měly býti odstraněny omyly a hrubé poklesky v zařadění do tříd bonitních (§ 1. č. 3 1. c.) a konečně mělo se přihlédnouti k trvalým změnám v kulturách (§ 1. č. 1 1. c.); tendence zákona směřovala tedy povšechně k tomu, aby v jednotlivých případech relativné přetížení censitů pokud možno bylo zmírněno.

Revise tato skončila po silném odporu vlády snížením katastrálního čistého výnosu o 11,013.000 zl. (tedy na 153,515.822 zl.) a tudíž snížením úhrnu daně pozemkové o 2 1/2 mil. zl.; od té doby činila hlavní suma daně pozemkové v bývalé monarchii rakouské okrouhle 35 mil. zl. = 70 mil. K, na tom se až dosud ničeho nezměnilo; k nějaké další revisi dosud nedošlo.

V jakém poměru stojí nyní katastr. čistý výnos ke skutečnému výnosu půdy? Otázka tato byla již častěji předmětem vědeckého bádání a statistického šetření, kterémuž se sice až dosud nepodařilo stanoviti nějaký pevný vzájemný poměr, kteréž však nicméně poskytuje důležité doklady pro odhady a dohady.

Výtěžky z prací, pokud jsou po ruce, buďtež zde uvedeny:

1. průměrný čistý kat. výnos dle nového katastru: [Meisel n. u. m. str. 369.]

v Čechách 11.64 K na jitro = 20.42 K u ha

na Moravě 13.06 K na jitro = 22.91 K u ha

ve Slezsku 8.32 K na jitro = 14.59 K u ha

počítá-li se 1 jitro = 0.57 ha.