Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Kdo po živnostensku vyrábí, nebo prodává nápoje tomuto zákonu podrobené, povinen jest, tento podnik do 3 týdnů po vyhlášení tohoto zákona a nový podnik, jakož i každou pozdější změnu do 14 dnů předem ohlásiti finančnímu úřadu podle ustanovení vykonávacího nařízení.

Týž jest dále povinen označiti podnik zvenčí jako výrobnu, prodejnu neb skladiště těchto nápojů.

Při hlášení pozdějším, nebo dodatečném, je podnikatel povinen, dokázati závažnou příčinu, pro kterou ohlášení v lhůtě předepsané nevykonal.

Veškeré podniky, v nichž se po živnostensku vyrábějí, prodávají, neb ukládají nápoje, tomuto zákonu podrobené, podléhají důchodkovému dozoru.

Zřízenci tímto dozorem pověření jsou oprávněni ve dne kdykoliv a v jinou dobu, je-li podnik v činnostii, do podniku a s ním spojených místností vstupovati, tam po dobu úředního jednání prodlévati, zjišťovati zásoby nápojů, tomuto zákonu podléhajících, prohlížeti předepsané zápisy, účty a dopravní listy a j., pokud tyto pomůcky sloužiti mohou jako doklady pro tyto nápoje, činiti z nich výpisy a na stvrzenku je odebrati.

Osoby a podniky, které vyrábějí nebo prodávají nápoje, podrobené dani, k nimž vsak ustanovení §u 22. se nevztahují, podléhají důchodkovému dozoru podle ustanovení celního a monopolního řádu a důchodkového trestního zákona.

Finanční úřad jest oprávněn, má-li odůvodněnou doměnku, že předcházející ustanovení k zajištění daně nepostačují, jednotlivé výrobce nápojů, v §u 1. č. 1.-5. vyjmenovaných, a obchodníky v malém s nápoji, §u 1. č. 1. a č. 2. vyjmenovanými, dáti podle bližších důvodův ustanovení vykonávacího nařízení pod zostřený důchodkový dozor, záležející v tom, že jmenovaným se uloží povinnost, hlásiti předem zahájení a ukončení výroby, způsob uložení výrobků a dopravy nápojů do živnosti a vésti podrobné zápisy o výrobě, o příjmu a vydání nápojů.

Veřejné dopravní podniky jsou povinny, dodávati podle bližších ustanovení vykonávacího nařízení finančnímu úřadu výkazy o dopravě nápojů, tomuto zákonu podléhajících.

Přestupky tohoto zákona se stíhají, se změnami, stanovenými v tomto zákoně, podle důchodkového trestního zákona.

Ustanovení důchodkového trestního zákona o nejvyšší výměře peněžitých trestů platí jen tehdy, když místo peněžitého trestu, převyšujícího tuto výměru se uloží trest vězení.

Kdo buď vůbec nevyhoví ustanovením tohoto zákona o povinných záznamech, nebo záznamy ty koná nesprávně, nebo neúplně, nebo kdo neučiní povinného ohlášení, pokutuje se, také tehdy, nebyla-li daň zkrácena, částkou od 20 K do 1000 K.

Stejně se pokutují zřízenci dopravních podniků, kteří v mezích svoji působnosti opomenuli učinit ohlášení, uložené těmto podnikům podle §u 25., nebo je učinili v podstatných bodech neúplně, nebo nesprávně, nebo kteří porušením svých povinností ohlášení toto zcela, nebo z části znemožnili.

Nápoje tomuto zákonu podléhající, které jsou jinde, nežli v místnostech, podnikatelem podle §u 21. ohlášených, nebo jejichž zdanění se nařízeným způsobem neprokáže, mohou u osob, v §u 8. II. č. 1. vytčených, prohlášeny býti finančním úřadem za propadlé, bez ohledu na to, komu patří, a zda-li se proti určité osobě zavede trestní řízení.

Zřízenec, důchodkovým dozorem pověřený jest oprávněn, jsou-li zde podmínky pro toto prohlášení, postarati se na útraty podnikatelovy o bezpečné uschování nápojův až do rohodnutí povolaného úřadu.

Totéž platí o nápojích, jichž ohlášení a zdanění bylo od osob, v §u 8. II. č. 3. vytčených, opomenuto.

Nejmenší výměra peněžitých trestů, nebo částek, na jejichž složení se dle důchodkového trestního zákona povoluje upuštění od tresního řízení, stanoví se částkou K 100.-, byla-li zkrácená daň, a jinak částkou K 20.

Obchodník ve velkém (§§ 8. I. a 16.), který z nezdaněných nápojů vydá mimo případy, spadající pod ustanovení §u 11., množství menší, nežli 40 l., dopouští se těžkého důchodkového přestupku, při čemž se za zkrácenou daň počítá daň vypadající na vydané množství.

Nejmenší výměra trestův uložených za tento těžký důchodkový přestupek, anebo částky za upuštění od trestního řízení, činí 1000 K.

V případech, kde se podle důchodkového trestního zákona uloží jako zostření trest vězení, nelze uložený trest pod zákonnou nejmenší sazbu zmírniti.

Bylo-li zjištěno, že vytčený obchodník se dopouštěl zmíněných přestupků pravidelně, zjistí finanční úřad veškeré nezdaněné zásoby, prohlásí, že ráz obchodu ve velkém byl těmito přestupky porušen, a předepíše ze zjištěných zásob daň.

Pro obchod ten platí nadále důsledky, vyplývající z ustanovení §u 8. III. č. 1. a §u 9. č. 1. a) na tak dlouho, dokud podnikatel neučiní nového ohlášení podle §u 8. I. a §u 21. a nezjedná si, je-li třeba, opětného povolení podle §u 16. Stíhání dle trestního důchodkového zákona zůstává tímto předepsáním daně nedotčeno.

Z nápojův, uvedených v §u 1. č. 1. a 2., vybírá se daň na čáře; nápoje, které jsou určeny pro svobodná skladiště, zřízená podle zvláštního povolení ministerstva financí vnitř potravní čáry, jsou za podmínek, pro tato skladiště dle zvláštních ustanovení platných, od daně osvobozeny.

Z nápojů, které byly vyrobeny vnitř města prohlášeného za uzavřené, vybírá se daň dle ustanovení tohoto zákona.

Nápoje, podléhající dani podle tohoto zákona, mimo ony, které v den, kdy zákon tento nabyl účinnosti, jsou v držení obchodu ve velkém (§ 8. I. a § 16.), svobodných skladišť (§ 33.), anebo veřejných dopravních podniků, povinen je vlastník, nebo dočasný držitel, u finančního úřadu ohlásit a je dodatečně zdaniti.

Osvobozeny od dodatečného zdanění jsou zásoby, z nichž daň u každého druhu zvlášť (§ 1.) nečiní více než 10 K.

Při nápojích, uvedených v § 1. č. 1. a č. 2., smí býti sražena daň, která dle pravidel, dosud platných z nápojů těch dle tarifů byla zapravena.

Dnem, kdy zákon tento nabyl účinnosti, pozbývají platnosti dosavadní ustanovení, týkající se potravních daní z předmětů vyjmenovaných v §u 1. č. 1. a č. 2.

Současně pozbývají platnosti smlouvy pachtovní a smlouvy o vyrovnání, ujednané potravní dani z vína, vinného a ovocného moštu.

Zemské a obecní přirážky smějí se vybírati pouze k dani z nápojů uvedených v §u 1. č. 1. a č. 2. a do výše 25% státní daně.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. července 1919.

Ministru financí se ukládá, by tento zákon provedl, a to ohledně §u 25. v dohodě s ministrem železnic, s ministrem pošt a telegrafův a s ministrem obchodu.

Hlavním předmětem navržené daně je víno.

Při zdanění vína možno použíti různých systémů, jichž volba se řídí dle poměru a potřeb panujících v té které zemí, nebo podle historického vývoje.

Systémy tyto jsou na příklad:

1. Daň ve formě cla: tento systém se hodí pro země, ve kterých nemožno víno pěstovat, poněvadž by jinak bylo nutno na tuzemskou výrobu uvaliti daň zvláštní.

2. Dopravní daň (ve Francii) vybírá se z každé zásilky podané k dopravě; poněvadž pří tomto způsobu vyskytuje se často opětovné zdanění, hodí se tento systém jen pro daně s nízkými sazbami. Na tomto podkladě byla vypracována též osnova bývalé rakouské vlády o daní z vína a ovocného moštu z r. 1910, která však ve výboru finančním byla zamítnuta.

3. Potravní daně na čáře v uzavřených městech (Italie, Dazio Consumo v Dalmacii, 9 měst v bývalém Rakousku).

4. Daň z výroby: vzorem je zákon platný v Uhrách (i na Slovensku) z r. 1917; dle něho chystána osnova zákona v bývalém Rakousku r. 1918, a proveden zákon v Německo-Rakousku z. r. 1919. Tato soustava je možná jen v zemích se značnou výrobou, naráží však na velký odpor producentů, pročež jak v Uhrách tak v Německo-Rakousku přiznána úleva v tom směru, že vybírání daně a kontrola producentů se přenechává obcím, a v Něm. Rakousku mimo to, že povinnost k placení daně se ukládá tomu, kdo od výrobce víno kupuje. Vedle daně z výroby musí být zavedena ještě daň z dovozu; v Uhrách (na Slovensku) vybírá se vedle daně z výroby ještě daň z výčepu a obchodu v malém dle způsobu rak. patentu z r. 1829. Tento dvojí systém je jak v Uhrách, tak v Něm. Rakousku, velice komplikovaný, a jak dosud aspoň v Uhrách zkušenost ukázala, finančně nespolehlivý.

5. Daň z výčepu a maloobchodu s vínem: typickým vzorem je zde rakouský patent z. r. 1829, dosud platný jako pozůstalost po starém Rakousku v československém státě.

Tato rakouská soustava je následkem velkého počtu poplatných podniků (veškeré hostince, výčepy, kavárny, vinárny, obchody s potravinami) a současného spojení s přísnými kontrolními ustanoveními velice tísnivou, takže převážným dílem byla vybírána ne podle sazby ve státní režii, nýbrž paušalováním (vyrovnáním, někdy i pachtem); ovšem, že výnos daně v této formě byl mnohem menší, nežli by odpovídalo sazbě.

Podle sazby (tarifu) byla tato daň vybírána do nedávna pouze v Přímoří a v Krajině, v této poslední zemi zemským výborem; od roku 1915 zavedeno bylo tarifní vybírání daně v státní režii v Čechách, a sice podle zvláštní soustavy za zvláštních a značných úlev ve formalitách a s finančním výsledkem 8násobným proti dřívějšímu výnosu paušalování daně.

Základní vadou tohoto systému je, že soukromníci, kteří zakoupí si víno z velkoobchodů, neplatí daň.

6. Na podobném podkladě, jaký skýtá patent z r. 1829, zbudován je zákon o dani z vína z roku 1917 v Německu. Daň se platí z prodeje vína spotřebitelům a vyměřena je 20% prodejní ceny. Obtíže zde zvláště působí kontrola prodejních cen, z nichž se daň vyměřuje (zřízení zvláštních úřadu pro zkoumání cen).

7. Poslední snad možností zůstává pro země, kde není výroba, neb vedle výrobní daně, daň, která by byla vybírána jen od velkoobchodníků vínem. Systém takový, pokud známo, zaveden není nikde. Hlavní překážku by asi tvořila okolnost, že při této soustavě by musela býti zavedena velmi obtížná a dalekosahající kontrola dopravní, která by se nutně vztahovala na veškerý styk od velkoobchodů (včetně producenta) až ke spotřebiteli, takže by soustava tato byla komplikovanější, nežli všechny ostatní. Však i okolnost, že při ostatních systémech zdaňovacích učiněna jsou často i velmi komplikovaná opatření (volné skladiště atd.) proto aby velkoobchod zůstal daně prostý, nasvědčuje tomu, že velkoobchod se jako základ pro zdanění nehodí.

Dnešní stav daně z vína a příbuzných nápojů ve státě československém je ten, že v Čechách se vybírá daň ve státní správě podle tarifních sazeb, na Moravě paušalováním (vyrovnáním a pachtem); ve Slezsku je vybírání daně propachtováno zemskému výboru, na Slovensku je, jak již shora bylo uvedeno, v platnosti dokonce dvojí daň.

Výsledek, až na daň v Čechách, je naprosto nepoměrným vzhledem ke správnímu aparátu, kterého vybírání vyžaduje. Že dosavadní dvojí systém jest neudržitelný, a že nutná nová úprava bude spojena zejména také se značným zvýšením sazeb, jest i pro všecky ty, kdo k zapravování daně jsou povinni, samozřejmým. Při volbě systému daňového pro stát československý padají na váhu následující úvahy:

1. Výroba vína je proti dovozu významu podřadného; výroba vína hroznového jest méně v Čechách (Mělník a Žernoseky), více však na Moravě (na jihu) a význačněji na Slovensku rozšířena. V stálém vývoji jest výroba šťáv ovocných hlavně pasteurisovaných a syrobů; výroba tato jest rázu průmyslového a místně rozptýlena.

2. Specialitou bývalé rakouské a hlavně české prakse je, že pod titulem vína a ovocných moštů zataženy byly do daně nejrůznější výrobky umělé, vínu a ovocnému moštu podobné, po případě výrobky z těchto látek vytvořené.

Při tvoření zákona nového se však doporučuje, by tyto výrobky byly výslovně do zákona pojaty. Význam fiskální u těchto výrobků jest velice podstatný, a zdanění těchto výrobků jest nutno jíž z ohledu na ochranu výroby zemědělské (pěstění vína, ovoce).

3. Je zajisté v zájmu klidného vývoje zamýšlené reformy, když novým zákonem nebude proveden přesun v osobách, podrobených dani. Poněvadž podle posud platného patentu podléhá dani ten, kdo víno atd. v malém prodává a čepuje, je na snadě, aby tento poplatník i při novém zákoně zůstal daní podroben, zvláště když je to jak fiskálně tak technicky výhodné.

Nová úprava zákona však skýtá možnost, aby ve formalitách bylo tomuto poplatníkovi velice značně uleveno.

Mimo to nutno uvážiti, že kdyby byl výčepník neb obchodník v malém osvobozen od placení daně z vína, nebylo by mu to nic platno, poněvadž by i na dále byl vydán ustanovením o obecních a zemských dávkách z vína, odkázaných na místní konsum.

4. Velkoobchod zůstane na dále daně prostý, při čemž však nutno se postarati o jisté záruky (právo k nahlížení do knih, zda skutečně se provozuje obchod jen ve velkém).

5. Výroba musí býti sice postavena pod dozor, ale tak, aby podnikatel byl k aktivním úkonům co nejméně povinnován.

6. Dani musí býti již pro sociální spravedlnost podrobeno veškeré víno, tudíž i ono, které si soukromníci ve velkém z daně prostého velkoobchodu odeberou. Při tom však pro příčiny technické nutno vyloučiti ze zdanění ony bezčetné, pro vývoz daně bezvýznamné, ale pro velký počet a domácnostní ráz těžko postižitelné drobné případy příležitostní výroby nápojů v domácnostech dani podrobených.

7. Zdanění limonád souvisí přímo se zdaněním ovocných šťáv. Poněvadž však i zdanění minerálních vod a sodové vody se takřka vnucuje, dále že zdanění toto má různé společné znaky se zdaněním vína, a konečně, že všechny tyto výrobky se vyskytují v těchže živnostech (hostinských, obchodních), doporučuje se, zdanění všech těchto výrobků spojiti v jednom společném zákoně, třeba že při zdanění limonád, minerálních vod a sodové vody nutno sáhnouti k soustavě daně z výroby.

Zdanění limonád, minerálních vod a sodových vod, bylo v nejnovější době i v Německu a v Německu-Rakousku zavedeno. Zdanění sodové vody a limonád je, nehledě k fiskálním důvodům, nutné již proto, že nápoje tyto jsou všeobecnou náhražkou za víno a pivo, a že se pijí ne tak z potřeby, jako spíše ze zvyku a proto, by se v hostinci vůbec něco pilo. Zdanění minerálních vod se doporučuje z důvodů, že minerální vody jsou přírodním pokladem státu, na jehož výnosu by si stát právem měl zabezpečiti přiměřený podíl.

8. Dosavadní sazby z vína a moštu pocházejí (až na 20%ní válečnou přirážku z r. 1859) z roku 1829, kdežto daně z piva a lihu byly od té doby již častokráte a to velmi podstatně zvýšeny. Proto je také zvýšení sazeb na víno atd. samozřejmým a v dnešní době vysokých, před nenáhlým poklesem stojících cen také velmi příležitým.

V Německu je vedle daně ze šumivých vín 20%ní daň z ceny vína, která při dnešních vysokých cenách znamená značnou částku; v Německo-Rakousku stanovena byla také vedle vysoké daně ze šumivých vín sazba na 40 h z 1 litru vína; v Uhrách vedle daně z výčepu a maloobchodu v průměrné částce 6 K platí se ještě daň z výroby částkou 10 K pro stát a 4 K pro obce za 1 hl.

9. Nový zákon musí býti přizpůsoben i pro města uzavřená, s potravní daní na čáře, a také musí být učiněno opatření o dávkách obecních, hlavně přirážkách, jejichž nynější míra (obyčejně 100% státní daně) vzhledem ke zvýšeným novým sazbám musí býti přiměřeně zredukována.

10. Daň dlužno vybírat ovšem pouze v státní režii se zásadním vyloučením paušalování, které zůstává obmezeno toliko na domácí spotřebu výrobcův a obchodníků ve velkém.

Ačkoliv celkem ponechává dosavadní výhody výroby a obchodu ve velkém, přináší také výčepníkům a obchodníkům v malém velmi značné úlevy. Týká se to hlavně zrušení dosavadních rejstříkův o příjmu a vydání vína, jichž vedení bylo pociťováno jako největší břemeno dosavadní soustavy daně z vína.

Navržený zákon je řešen tak, aby vedle daně státní současně zajistil dávky (přirážky) pro obce i země, které by stát pro ně vybíral s úspěchem plným a zdarma, bez jakéhokoli zvláštního obtěžování stran.

Vybírání daně zavedeno bude dle způsobu, osvědčeného v Čechách, tak, že stranám uložena bude v celku jen povinnost za obdržené víno daň u nejbližšího poštovního úřadu složním lístkem zapraviti; ačkoli je postaráno o možnost kontroly i censury, nebude přece vybírání nové daně vyžadovati žádného zvláštního aparátu.

Dále bylo toho dbáno, aby četné sporné otázky nynější daně z vína byly odstraněny aby zaveden byl stav každému jasný.

Finanční význam osnovy tkví v tom, že sazby stanovené budou také skutečně vybírány a že se tím dosáhne stejnoměrného zatížení a nejvýše možného výnosu.

Sazba 40 h za víno odpovídá sazbě zavedené v Německém Rakousku a je podle nynějších cen podstatně nižší, nežli daň zavedená v Německu již od roku 1917.

Ostatní sazby stanoveny byly v náležitém poměru k sazbě za víno. Při všech sazbách bylo toho dbáno, aby byly také při menších v obchodě obvyklých množstvích dělitelný, a tedy celým obnosem přišly jen státní pokladně k dobru.

Vyhražením 25%ní přirážky ve prospěch obcí a zemí byla těmto zjednána možnost dosíci většího výnosu, nežli dosud (navrhovaná přirážka znamená 10 h za 1 litr, kdežto nynější dávky obecní i zemské činí pravidelně nejvýše 6 h).

Finanční výsledek nové daně možno v uvážení nynějšího výnosu a vzhledem k novým, nápojům nepodrobeným dosud dani, odhadnouti pro Čechy, Moravu a Slezsko na 25,000.000 K ročně, místo dosavádních 2,140.000 K.

Pro Slovensko byl udán v rozpočtu na rok 1919 výnos daně výrobní z vína na 16,000.000 K a daně spotřební a výčepní dohromady na 2,300.000 K, dohromady tudíž 18,300.000 K. Výnosu nové daně na Slovensku, který bude jistě i zde podstatně větší, nelze udati, poněvadž nelze t. č. kontrolovati správnost uvedené rozpočtové položky (18,000.000 K).

S určitostí však lze souditi, že společný výnos bude přesahovati 30,000.000 K.

Nutný doplněk k této osnově tvoří další osnova o zvláštní dávce z vína lahvového (včetně šumivého).

Osnova zákona budiž přikázána finačnímu výboru k projednání s tím, aby podal zprávu ve lhůtě 8 dnů.