Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Na základě usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Nemovitosti, jež jsou v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, obecním statkem ve smyslu předpisů obecních zřízení, prohlašují se za kmenové obecní (osadní) jmění, pokud nemovitosti ty leží v obvodu obcí, které mají dle posledního úředního sčítání lidu méně nežli 1500 obyvatelů.

Užívací práva podílníků k nemovitostem obecního statku zanikají dnem, kdy zákon nabude účinnosti, bez náhrady se strany obce, pokud v §§ 3 a 4 není jinak nařízeno.

Současně zanikají veškeré vzájemné povinnosti, jež postihují podílníky jako úplata za užívání obecního statku.

Podílníku, který užívá nemovitosti obecního statku jako role, louky neb rašeliniště, jest obec na místě náhrady povinna tutu nemovitost propachtovati na dobu 12 let, jestliže podílník nejdéle do jednoho měsíce ode dne, kdy zákon nabude účinnosti, oznámí obci, že činí nárok na pacht nemovitosti té od obce za pachtovné v zákoně stanovené a že ponese ze svého veškeré daně a veřejné dávky na nemovitost tu vypadající.

Roční pachtovné za 1 ha činí:

Podílníci, kteří společně užívají lesa, mají právo vykoupiti sobě od obce vlastnictví k této nemovitosti za náhradu, žádají-li za to, nejdéle do jednoho měsíce ode den, kdy zákon nabude účinnosti, alespoň dvě třetiny podílníků.

Dojde-li k výkupu, připadne nemovitost do spoluvlastnictví všech žadatelů podle poměru jich užívacích práv, s veškerými povinostmi vůči osobám třetím.

Také každý jednotlivý podílník, který užívá sám určité pozemkové parcely lesní, má právo vykoupiti sobě od obce vlastnictví k této nemovitosti za náhradu, žádá-li za to nejdéle do jednoho měsíce ode den, kdy zákon nabude účinnosti.

Dojde-li k výkupu, připadne nemovitost do výhradného vlastnictví podílníkova, s veškerými povinostmi vůči osobám třetím.

Náhrada, kterou jsou podílníci povinni zaplatiti obci dle ustanovení předchozích odstavců za postup vlastnictví k nemovitosti činí za 1 ha K 1000,--.

Převyšuje-li náhrada za postup vlastnictví k nemovitost částku K 10.000, jest dovoleno zaplatiti náhradu v ročních lhůtách. Více nežli deset ročních lhůt nesmí však obec povoliti.

Nepoužijí-li podílníci ve lhůtě stanovené v odstavci 1, pokud se týče v odstavci 3, práva výkupu, nemají proti obci žádného nároku na náhradu za ztrátu užívacích práv, jež jim k nemovitosti jako k obecnímu statku dosud příslušela.

Veškeré užitky z nemovitostí, jež dosud jsou obecním statkem, jakož i pachtovné z těchto nemovitostí (§ 3.) a náhrada za výkup nemovitostí (§ 4.) plynou do obecní pokladny.

Zápisy užívacích nebo požívacích práv dle ustanovení obecních zřízení na nemovitostech obecního statku v pozemkových knihách, prohlašují se za bezúčinné.

Taková práva buďte na návrh obce v pozemkové knize vymazána.

Pokud v zákoně mluví se o podílnících, rozumějí se tím osoby, jež v den, kdy zákon nabude účinnosti, jsou ve smyslu předpisů obecních zřízení oprávněny užívati obecního statku, a to buď společně nebo jednotlivě co do určitých částí.

Pro plošnou výměru nemovitostí jsou při stanovení výše pachtovného (§ 3.) a náhrady (§ 4.) směrodatny údaje evidence katastru daně pozemkové.

Ustanovení tohoto zákona o obcích platí také o osadách.

Provésti tento zákon ukládá se ministrům vnitra, zemědělství a spravedlnosti.

V řadě obcí a osad Československé republiky vyskytá se zvláštní druh obecního jmění, t. zv. obecní statek. Podstata obecního statku záleží v tom, že k nemovitostem, které jsou sice ve vlastnicví obce, přísluší určité třídě občanů zvláštní požívací právo rázu veřejnoprávního.

Poměry obecního statku, zejména také způsob jeho užívání jsou upraveny positivními předpisy obecního zřízení pro Čechy a obecního zřízení pro Moravu (§§ 70 a 77, dále § 31, č. 1 a 2, § 57, § 68, § 97, č. 1 obecního zřízení českého, §§ 63 a 67, dále § 30 č. 1 a 2, § 54, § 61, § 97, obecního zřízení moravského). Obecní zřízení pro Slezsko neobsahuje sice předpisu, jenž odpovídal by svým obsahem ustanovením §§ 70 a 77 obecního zřízení českého, pokud se týče ustanovením §§ 63 a 67 obecního zřízení moravského, avšak mluví na více místech (ku př. v § 30 č. 1 a 2, § 54, § 61, § 89) o obecním statku; také ve Slezsku vyskytají se případy, že zužívání nemovitostí, jež jsou ve vlastnictví obcí, jsou některé třídy občanů vyloučeny. (Srov. Berthold: Die Reform der Gemeindeordnung und der Gemeindewahlordnung in Schlesien 1911, str. 36 a 37).

Uherský zákon obecní (čl. XXII., 1886). jenž platí dosud na Slovensku, neobsahuje výslovných předpisů o poměrech obecního statku. Na Slovensku vyskytují se však případy, že nemovitosti, jež dříve náležely do vlastnictví obcí, jsou nyní ve spoluvlastnictví t. zv. urbarialistů.

Obecní statek vyskytá se v Čechách a na Moravě zpravidla v obcích venkovských (obecní statek rustikální, selský). Pouze výjimečně setkáváme se také v některých městech s obecním statkem (obecní statek městský) na př. v Čechách v Písku, Prachaticích, Mýtě, Novém Bydžově, v Poličce, v Horách Kašperských a. j.

Vladní návrh na vydání zákona o úpravě poměru obecního statku týká se toliko obecního statku rustikálního, nikoliv také obecního statku městského. Vzhledem k tomu vztahuje se také tato důvodová zpráva výhradně k obecnímu statku rustikálnímu; pokud tedy v důvodové zprávě mluví se o obecním statku sluší tím vyrozumívati toliko obecní statek rustikální, selský.

V následujícím dlužno stručně přihlédnouti k historickému vývoji obecního statku, dále k nedostatkům nynější zákonné jeho úpravy a konečně k snahám po reformě dosavadní úpravy.

Z literatury o obecním statku sluší uvésti zejména:

Fiedler: O obecním statku 1899.

Pražák: Rakouské právo ústavní 1900, I. díl, str. 365 a násl.

Spiegel: Zur Frage der legislativen Regelung des Gemeindegutes 1912, ve sbírce Arbeiten der Deutschen Sektion des Landeskulturrates für das Königreich Böhmen, sešit XV.

Říha: O statku obecním 1914 (v knihovně Poradního sboru českých okresů, svazek 7).

Obecní statek jest zbytkem staré původní organisace agrární, vyvinul se historicky z t. zv. občin.

V dobách totiž, kdy staré kollektivistické rodové (dědinné) vlastnictví k půdě přetvořilo se ve vlastnictví individuelní, zbyla v osadách půda, která nepřešla do soukromého (individuelního) vlastnictví jednotlivců (osadníků, sedláků), nýbrž zůstala ve vlastnictví osad (dědin). Tato půda, zpravidla lesy a pastviny nazývána byla občinou obcí a byla toliko v užívání jednotlivých osadníků, nikoliv v jich soukromém vlastnictví.

Občiny přečkaly středověk a přešly i do novověku, nezaniknuvše ani v období patrimoniálního zřízení, tedy v době, kdy lid venkovský byl v tuhém poddanském svazku k pozemkovým vrchnostem. I v této době zůstaly občiny majetkem obcí, totiž obcí rustikálních, jež byly vlastně agrárním společenstvem t. zv. rustikalistů, t. j. majitelů selských usedlostí. Rustikalisté byli výhradnými užívateli občin, kteří ovšem byl i také povinni přispívati na břemena obecní; ostatní obyvatelé rustikálních obcí, kteří nebyli majiteli selských usedlostí, neměli práva užívati občin, ale je také povinnost hraditi břemena obecní.

Význačným mezníkem v historickém vývoji občin jest rok 1848, kdy se zrušením svazku poddanského odstraněno bylo zřízení patrimoniální a kdy správa veřejná vůbec postavena byla na zcela nový základ.

V nové organisaci veřejné správy zaujímají velmi významné místo obce, totiž obce politické jež zavedeny byly prozatímním obecním zřízením ze dne 17. března 1849, č. 170 ř. z.

Dosavadní obce rustikální, v nichž t. zv. rustikalisté mělo privilegované postavení, byly přeměněny nyní v obce politické, jež spočívají na zásadě rovnosti všech občanů co do práv a povinností v obci.

Změna, jež provedena v organisaci obecní vyžadovala nutně, aby upraveny byly také poměry mezi dřívější rustikální obcí a mezi nově zřízenou obcí politickou k těmto poměrům, jichž úprava byla právě v době, kdy provedena tak pronikavá změna v organisaci veřejné správy, na výsost žádoucí, náležely ovšem také poměry obecního statku. Leč právě tyto poměry nedošly v prozatímním obecním zřízení úpravy, jíž by si bylo vzhledem k důležitosti poměrů těch přáti. Zejména sluší litovati, že v prozatímním obecním zřízení nebyla rozřešena otázka, kdo jest po přeměně obce rustikální v obec politickou vlastníkem občin.

Vzhledem k naprosto neurčitému ustanovení § 26. prozatímního obecního zřízení, dle něhož "v soukromých právech a povinnostech vůbec a zvláště v právech používání buď jednotlivých tříd občanů, buď některých údů obce, tímto ničehož se nemění", vzešly namnoze v praxi pochybnosti o tom, zda-li občiny, jež až dosud považovaly se za majetek obcí rustikálních, staly se po utvoření obcí politických bez dalšího majetkem těchto. Pochybnosti ty a zejména také zmínka o soukromých právech požívacích obsazena v § 26. prozatímního obecního zřízení vedly k tomu, že v řadě obcí vznikly velmi tuhé a houževnaté boje o účastenství na užívání občin a to mezi někdejšími rustikalisty a jinými obyvateli (údy) nových politických obcí. Boje ty měly v zápětí důsledky velmi neblahé pro majetek řady obcí, neboť rustikalisté začasté zvítězili ve sporech, jež proti obci vyvolali - namnoze uměle - za účelem uznání vlastnického práva k občinám, a tak domohli se v řadě obcí toho, že pozemky, jež dosud tvořily občiny přešly do soukromého vlastnictví jednotlivých rustikalistů neb do jich spoluvlastnictví.

Právní poměry občin došly - ovšem velmi nejasné a nedostatečné úpravy zákonné teprve v obecních zřízeních z roku 1864. Příslušná ustanovení obecních zřízení (na př. §§ 70 a 77 českého obecního zřízení a §§ 63. a 70. moravského obecního zřízení) užívají k označení někdejších občin výrazu "obecní statek", jenž byl převzat z občanského zákonníka (§ 288.).

Úprava poměrů obecního statku provedená předpisy §§ 70. a 77. obecního zřízení pro Čechy a §§ 63 a 70 obecního zřízení pro Moravu, vychází z toho, že nemovitosti, jež tvoří obecní statek, náležejí právem vlastnickým obci. Užitky obecního statku náležejí dle této, dosud platné úpravy, v prvé řadě určité třídě členů obce, k cíli uhražování hospodářských potřeb domů a statků, a to v té míře a způsobě, jak bylo dosud, t. j. v době, kdy zřízení obecní vstoupilo v platnost, v dotyčné obci (osadě) platným a nepopíraným obyčejem, po případě jak to obecní zastupitelstvo v nedostatku obyčeje takového usnesením svým ustanovilo teprve v druhé řadě, t. j. po uspokojení všech oprávněných nároků, slouží užitky z obecního statku potřebám obecním. (Srv. Říha: O statku obecním, str. 49.)

Užívatelé obecního statku jsou buď na základě zákona neb obyčeje neb v základě usnesení obecního zastupitelstva velmi často zavázáni k určitým protipovinnostem vůči obci; protipovinnosti záležejí zejména v uhražování jistých obecních vydání, pokud se týče ve vykonávání jistých služeb pro obec in natura; tak na př. obstarávají starousedlí v mnohých obcích ruční práce pro obec, dodávají přípřeže, povozy pro potřeby obecní, považují za svou povinnost dovážeti kněze ku cvičením, dovážeti mrtvoly chudých bezplatně na hřbitov, spravují neb vydržují dokonce všechny obecní cesty, prohazují v zimě sníh na cestách, udržují obecní domek v dobrém stavu, vydržují zvoníka, vyživují chudé, atd., v některých obcích platí přirážky, přesahují-li tyto určitou hranici (ku př. 10 procent), jinde uhražují veškerý schodek obecního hospodářství, zase jinde rozvrhují všechna obecní břemena jenom mezi sebe a to dokonce dle zvláštního měřítka (ku př. dle počtu dobytka), v jednom okresu lze shledati, že ještě nyní neplatí žádné přirážky, třeba platili daň, ti domkáři, kteří nepasou svůj dobytek na obecních pastvinách." (Zpráva zemského výboru českého z r. 1888, tisk IV., str. 12).

Z nynější zákonné úpravy poměrů obecního statku jest zřejmo, že v ustanoveních obecního zřízení "zjednána byla platnost veřejnohospodářské povaze obecního statku, která odpovídá historické povaze této instituce. Hospodářský účel obecního statku zachován jest v tom, že mají oprávnění občané právo bráti z obecního statku užitky dle potřeby domu a statku svého, veřejný účel obecního statku vysloven jest v ustanovení, že užitky zbývající náležejí obecní pokladně a že s užíváním obecního statku spojeny jsou jisté povinnosti." (Uvedená zpráva zemského výboru českého. str. 15).

Dosud platná úprava poměrů obecního statku jest v nejednom směru nedokonalá.

Zákonná ustanovení obecního zřízení upravujících poměry obecního statku jsou namnoze zastaralá, nejasná a kusá praxe při jich výkladu naráží na řadu sporných otázek; praxi působí také velmi značné potíže zjišťování obyčeje, jenž platil v době, kdy obecní zřízení vstoupila v platnost, tedy v době před r. 1854.

Nynější správa obecního statku budí zdání, že se v obcích fakticky tvoří určitá třída privilegovaných občanů (starousedlíků) což vede k velmi častým sporům mezi starousedlíky a ostatními obyvately v obcích o užívání obecního statku, spory ty - namnoze velmi nákladné - v nejednom případě způsobily, že obce byly připraveny o svůj majetek, zejména když podařilo se starousedlíkům, že dosáhli pro sebe uznání vlastnického práva k někdejším občinám.

Leč také po stránce hospodářské má nynější úprava obecního statku podstatné vady; úprava nynější zejména znemožňuje jakékoliv intensivní hospodaření na obecním statku, překáží změně kultury obecního statku, ježto změna kultury pozemků obecního statku má v zápětí ztrátu požívacích práv, a svádí namnoze k tomu, že dosavádní užívatelé, hledíce z obecního statku co možná nejvíce vytěžiti, hospodaří na obecním statku plenivě; nynější úprava způsobuje dále, že majitelé oprávněných usedlostí nemohou fakticky volně disponovati pozemky, jež původně náležely k usedlosti, ježto ztenčení míry pozemků těch má v zápětí ztrátu práv užívacích. (Říha na uv. místě str. 29 až 32.) Vady, jimiž trpí nynější úprava poměrů obecního statku, byly důvodem k tomu, že již záhy po vydání obecního zřízení byla pociťována potřeba důkladné a brzké reformy dosavádní úpravy. Ze snah reformních sluší se zmíniti zejména o osnově zákona na úpravu poměrů obecního statku v Čechách, kterou předložil sněmu českému zemský výbor český v r. 1888 (tisk IV). Pečlivá a důkladná zpráva zemského výboru k této osnově připojená vystihuje velmi podrobně vady, nynější úpravy institutu obecního statku, a dokládá svá tvrzení obšírným materiálem statistickým.

Zemský výbor český líčí žalostný stav, v němž nacházel se již tehdá (před r. 1888) ve většině obcí obecní statek, a shledává příčinu tohoto stavu také v tom, že správa obecního statku není všude v rukou orgánů obecních, nýbrž často v rukou rustikalistů, dále v tom, že dělení statku obecního mezi podílníky nenalézá překážek, a konečně v tom, že, rozhodnutí a opatření úřadů samosprávných nemohou býti těmito úřady exekvována a že politické úřady jen pomalu propůjčují úřadům samosprávným své pomoci, aby jich rozhodnutí a opatření byla provedena" (str. 20. uvedené zprávy). Ve zprávě zemského výboru českého se uvádí (str. 21. a 128.), že obecní statek v Čechách utrpěl velmi značných ztrát také tím, ze byla k němu knihovně zjištěna práva soukromá - jednak na základě výsledku četných sporů, v nichž rustikalisté zvítězili proti obcím, na mnoze pouze následkem lehkovážného submittování na žaloby, rustikalisty podané, jednak při zakládání knih pozemkových. Ve zprávě své dochází zemský výbor český k závěru, že při nynější formě, v jaké se užívá obecního statku "mizí vědomí o právech obce k obecnímu statku čím dále tím rychleji v myslích občanstva a v opačném poměru vystupují práva rustikalistů čím dále tím ostřeji, tak že poznenáhla přejde obecní statek sám sebou do vlastnictví rustikalistů, aniž by bylo lze přechod ten pozorovati. Dosavadní vývoj obecního statku poskytuje příklady tohoto procesu. I dělení obecního statku bude čím dále tím více pokračovati, neboť každý úřad, kterému jest se zabývati těmito poměry, musí dospěti k přesvědčení, že jasnému právnímu poměru, jaký nastane po rozdělení obecního statku mezi rustikalisty, sluší dáti přednost před nynějšími, následkem neurčitosti zákona mlhavými poměry v příčině tohoto statku vládnoucími." (str. 34. uvedené zprávy).