Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Průmyslová práce dětí neškodí tolik docházce školní, zato však škodí značně prospěchu dětí ve škole a jejich mravnosti.

Práce dětí při živnostech hostinských a výčepnických, ať u rodičů, ať u cizích, je vždy spojena s velikou újmou ve směru duševním i mravním. Práce noční je při těchto živnostech velmi rozšířena, převyšuje práci noční v jiných odvětvích pracovních téměř dvěma pětinami. Ve zdravotním směru poukazují zprávy téměř všech škol na škodlivý účinek tohoto zaměstnání.

Podobně vyznívají zprávy o dětské práci v ostatních oborech. -

Mohli jsme uvésti pouze kusé výňatky, z výsledku šetření rakouského statistického úřadu pro práci; už z těch je však dostatečně zřejmo, že práce dětí jest u nás velmi rozšířena a velmi často spojena se škodlivým působením na tělo a ducha pracujících dětí. Je vidno, že ethické síly mezi obyvatelstvem na ochranu dětí, které se samy chrániti nemohou, nestačí buď že škodlivost práce dětí není dostatečně známa, buď že jsou hospodářské pohnutky silnější než dobrá vůle. Proto je nutno, aby v zájmu dětí i v zájmu vlastním zasáhl stát úpravou zákonnou. Úkolem státu není však pouze zakazovati, nýbrž spíše pomáhati. Je-li práce dětí z valné části důsledkem nouze a nedostatku pracovních sil, byl by tak dalekosáhlý zákaz práce dětí, jakého by blaho našeho dorostu opravdu vyžadovalo, ze stanoviska hospodářského příliš pronikavým opatřením, které by mohlo místo práce dětí v mnohých případech nastoliti - hlad. Z tohoto hlediska řešil svůj úkol sociálně politický výbor rakouského parlamentu, který za předsednictví a součinnosti českých poslanců návrh dra Ofnera vhodně upravil, někde jej zostřiv, jinde zase zmírniv, a takto upravený jej dne 14. března 1918 předložil sněmovně poslanců; ta návrh dne 25. července 1918 ve druhém a třetím čtení přijala. Zákonné platnosti návrh nenabyl, jelikož panskou sněmovnou nebyl vyřízen. Nebylo souzeno návrhu sociálně politicky a národně tak významnému, proleževšímu na stole rakouského parlamentu celých 14 let, aby se v Rakousku stal zákonem.

Vláda předkládá návrh ten Národnímu shromáždění s několika změnami pouze formálními, protože - jak již řečeno - byl upraven a v rakouském parlamentě přijat za součinnosti a souhlasu české delegace, mimo to byl také předmětem dřívějších úvah českých organisací pro péči o mládež a nestalo se zatím nic, co by změny tohoto návrhu vyžadovalo; ani zákon náš ze dne 19. prosince 1918 čís. 91 sb. z., zavádějící osmihodinou dobu pracovní, změn nevyžaduje, protože v § 10. zakazuje pouze námezdně zaměstnávati děti, a to zase jen v určitých podnicích, kdežto návrh tento řeší otázku dětské práce soustavně a dalekosáhle, zapovídaje nejen námezdní, nýbrž každou prací dětí, pokud jen jest pravidelná, byť i nebyla odměňována, neomezuje zákazu na určité podniky a zapovídaje v mnohém směru nejen práci, nýbrž jakékoli zaměstnávání dětí vůbec.

K jednotlivým ustanovením návrhu podotýkáme:

Zákon tento neshoduje se, pokud mluví o dětech, s pojmem občanského zákoníka, který označuje slovem děti osoby do 7. roku a slovem nedospělci osoby do 14. roku. Zákon převzal v tomto směru označení, jaké se ustálilo v sociálně-politickém zákonodárství.

Původní návrhy dra Ofnera zakazovaly pouze práci výdělečnou. Avšak případy, na něž se tento zákon vztahuje, nejsou ve shodě s obecným významem toho slova, na příklad pravidelné užívání vlastních dětí v domácnosti nemůžeme označiti za práci výdělečnou. Proto bylo slovo to zaměněno slovem práce dětí. Vedle práce dětí mluví zákon o zaměstnávání. Prací dětí rozumí zákon, jak v §u 2. rozvádí, nějaké zaměstnání jen tehdy, koná-li se buď za plat (náhradu) nebo pravidelně. Prací dětí není příležitostné zaměstnání, dále za práci dětí nejsou pokládány výchovné a také lehké a krátkou dobu trvající úkony vlastních dětí v domácnosti, protože mají ráz více výchovný.

Podle zkušeností jest veliký rozdíl mezi tím, jak se nakládá s dětmi vlastními a jak s cizími. Láska rodičů a blízkých příbuzných nesmí býti přeceňována, jak ukazuje práce domácká, přes to však jest opatření proti přetěžování dětí cizích celkem nutnější. V německém zákonu na ochranu dětí jsou také některá materiální ustanovení pro vlastní a cizí děti různá a proto zákon ten počítá z dobrých důvodů schovance k dětem cizím. Toto rozeznávání však způsobilo mnoho nespokojenosti, protože dává přednost zámožnějším, kteří mohou své děti zaměstnávati doma, kdežto nejchudší toho nemohou, a nyní zákon jim zbraňuje, aby mohly děti své stejně dáti zaměstnávati u cizích. Náš návrh staví proto vlastní a cizí děti věcně na roveň, rozdíl mezi nimi je pouze ten, že zaměstnavatel dětí cizích musí je oznamovati, vésti o nich seznam a vyžádati si pro ně pracovní lístek. Tato povinnost nemůže však býti ukládána pěstounům, protože bychom, zavádějíce takové formality, pěstounů nenašly. Nemá u nich ostatně zvláštního významu. Proto počítá návrh schovance k dětem vlastním, bude však povinností povolaných orgánů, náležitě dohlížeti, aby děti v cizí péči nebyly nadmíru prací přetěžovány.

Ustanovení odst. 1. obsahuje zásadní podmínku, za níž děti mohou býti vůbec zaměstnávány - ustanovení další jsou pouze jejím provedením pro jednotlivá zaměstnání; nevztahuje se proto ustanovení odst. 1. jen na práci dětí, nýbrž na každé zaměstnání.

Odst. 2. obsahuje všeobecný zákaz práce dětí před dokonaným 12. rokem s výjimkou pro zemědělství a domácnost, kde je dovoleno užívati dětí již po 10. roce k lehkým pracím. Výjimka tato jest kompromisním řešením sociálně politického výboru rakouské poslanecké sněmovny mezi požadavkem těch, kdo si přáli odstranění jakékoli práce dětí, a požadavkem zástupců zemědělství, kteří poukazovaly na mnohé, opravdu nenamáhavé výkony dětí na venkově. Uváděli z vlastní zkušenosti, že chudší zemědělci nebo domkaři mají 2 - 3 kusy malého dobytka, jehož pasení v ohražené domácí zahradě nebo na poli dítě vůbec nenamáhá, takže již osmileté dítě může obstarati tuto práci bez námahy a bez nebezpečí. Ponecháván tedy pro zemědělství a domácnost jako pravidlo věk 10 let, ale politickým správám v §u 18. vyhrazeno právo povolovati výjimky v případech, které toho zasluhují. Dlužno ovšem konstatovati, že zvláštních ustanovení pro zemědělství vyžadovali vlastně pouze zástupci zemí jižních a východních, kdežto zemědělci ze zemí českých a z Dolních - Horních Rakous zvláštních přání nevyslovovali.

Také denní doba pracovní určena byla jinak pro domácnost a zemědělství a jinak pro ostatní povolání. Společné jest omezení pracovní doby ve dnech školního vyučování na tři hodiny denně, pak ustanovení, že dvě hodiny právě před vyučováním odpoledním a hodinu po vyučování nesmí býti pracováno. Dítě má si odpočinouti, než jde do školy a po škole, než jde do práce.

Ve dnech školní prázdně jest dovolena delší pracovní doba, a to pro domácnost a zemědělství delší než pro ostatní odvětví; politická správa může však také v těchto případech povolovati výjimky.

Pokud se týče nočního klidu, byla politická správa zemská vzhledem na obvyklé nyní letní přesunování hodin zmocněna, určiti jinak počátek doby noční, aniž se tím zkrátí stanovená doba nočního klidu.

Výjimky tohoto paragrafu týkají se pouze případů nutných. Také při práci žňové myslí zákon jen na případy, kdy jest úroda ohrožena trvalými dešti a jiným nepříznivým počasím, takže za příznivého počasí musí býti dbáno jejího zajištění napětím všech sil.

Odstavec 2. §u 6. omezuje nedělní a sváteční klid pro zemědělství a domácnost, jak toho skutečně vyžadují mnohé neodkladné práce, jako na př. úklid, opatření jídla, krmení dobytka a podobné.

Na zaměstnání jakéhokoli způsobu vztahuje se také zákaz užívati dětí v nebezpečných provozovnách a při nebezpečných zaměstnáních.

Každé zaměstnání dětí v živnosti hostinské a výčepnické jest o sobě na pováženou; přece však bylo zakázáno jen užívati dětí k nalévání nápojův a k obsluze hostů, ježto bez práce vlastních dětí v kuchyni, při uklízení místností a j. nemožno se obejíti a ani jí nelze nic zvláštního vytýkati.

Zákaz odstavce 2. obsažen je též v definitivním řádu školském a vyučovacím.

Třetího odstavce §u 8ho netřeba vysvětlovati.

Pro výplatu mzdy dětem cizím, přijal zákon ustanovení živnostenského řádu, že může zaměstnavatel dáti dítěti též šatstvo a školní potřeby; to jest v zájmu dětí, které bývají mimo domov pro svou nezkušenost vydány všelikému vykořisťování.

Zákaz podávati lihové nápoje a tabák odměnou za práci dětí omezen je tu na to, že lihové nápoje a tabák nesmějí býti dávány po dobu práce nebo z toho podnětu, že se práce koná, stalo se tak proto, že tu jde jen o zákon o práci dětí.

Chudí rodiče budou zákazem práce dětí někdy postiženy. Budou-li jim proto zeměmi neb obcemi poskytnuty nějaké výpomoci, nemají býti podle tohoto zákona pokládány za podpory chudinské, zvláště nesmějí zbavovati práv politických a čestných.

Užívati dětí cizích ku práci je zvláště nebezpečno, proto obsahují §§ 11. a 12. ustanovení podobná oněm, jaké platí všeobecně pro zaměstnavatele, pozměněná pouze vzhledem k dětskému věku osob zaměstnaných. Zaměstnavateli uložena je povinnost ohlašovací, povinnost vésti seznam a povinnost vyžádati si lístek pracovní a učiněno opatření, aby byl lístek pracovní vydán jen tehdy, je-li dítě dostatečně práce schopno a je-li neškodnost práce náležitě zajištěna. Pro zemědělství platí tyto povinnosti teprve tehdy, trvá-li zaměstnání dítěte déle než dva po sobě jdoucí týdny.

Zvláštní důležitosti pro bezvadné provádění zákona je dozor. Dozor má děti chrániti, aniž zbytečně obtěžuje rodiče a zaměstnavatele. § 13. pověřuje politické správy dozorem a zavádí zvláštní dozorčí orgány. Je podporovati jsou povolány úřady obecní, poručenské rady, živnostenští inspektoři v rámci jejich oboru působnosti a zvláště ovšem organisace pro ochranu dětí a péči o mládež; mimo to učitelé, lékaři, duchovní a funkcionáři ústavů pro péči o mládež v nejširším smyslu slova. Zemské správy politické mohou zřizovati komise, aby dozíraly na provádění zákona a podávaly v těch zvláštních případech, kdy politické úřady povolovati mohou výjimky (§ 4. odst. 2. a § 5. odst. 2.), dobrá zdání a návrhy. Předpokládá se při tom, že komise tyto, uznávajíce důležitost ochrany dětí pro obrodu národa, budou podporovati úřady a že svým vlivem na rodiče a zaměstnavatele budou odstraňovati předsudky a odpor proti tomuto zákonu. Aby toho dosáhly, mají též míti možnost mírnějšího posuzování v případech toho zasluhujících.

Přestupky tohoto zákona trestají politické správy; jim bylo přiznáno též právo, zakázati užívání dětí ku práci takovými osobami, které byly trestány, pro trestní činy proti mravnosti nebo pro poškozování neb ohrožování osob mladistvých soudem, nebo za protizákonné užívání dětí, nebo za protizákonné nakládání s nimi úřadem živnostenským. Při tom se mluví jen o dětech cizích. Rozumí se samo sebou, že se toto opatření vztahuje také na poručence a schovance, aby však mezi vlastními dětmi nemusilo býti rozlišováno, nebylo to pojato do zákona a péče o poručence a schovance ponechána úřadu poručenskému, který podle posledního odstavce tohoto paragrafu má býti uvědoměn o každém potrestání pro přestoupení tohoto zákona.

Netřeba vysvětlení.

Smlouvy podle tohoto paragrafu mají býti ujednány s těmi zeměmi, do nichž děti z našeho státu chodí na práci ve větším množství.

Jelikož zákon zavádí novoty, které budou působiti rodičům a zaměstnavatelům z počátku obtíže, mohou politické správy zemské povolati pro prvý rok působnosti zákona úlevy nutkavými okolnostmi odůvodněné. Mimo to jsou politické správy oprávněny povolovati v případech zvláště ohledu hodných výjimky pro práce při zemědělství a v domácnostech. Tyto výjimky jsou jistě na pováženou, avšak možno se nadíti, že je budou úřady povolovati, uznávajíce důležitost ochrany dětí a šetříce přesně všeobecného omezení §u 4., odst. 1., jen zcela výjimečně, výjimek těch bude časem zajisté ubývati, ba přestanou úplně, jakmile se zákon vžije.

zákonu připojený rozeznává zakázané provozovny a zakázané zaměstnání, u oněch zakázán je každý druh práce v podniku, u těchto pouze jednotlivé v seznamu uvedené druhy práce (na př. obsluha pracovních strojů), kdežto jiné druhy prací, které je připravují nebo v nich pokračují, aniž jsou nebezpečny, jsou dovoleny.

Osnova zákona budiž přikázána výboru sociálně-politickému.