Nepochybujeme o nejlepší vůli našich spojencův
a přátel, požadujeme toliko urychlenou pomoc;
byla-li nám již se strany dohodových státův
ohlášena, přijímáme zvěst
s radostí a budeme rádi dávati požadované
kompensace, jakmile jenom náš život hospodářský
bude vrácen zase do normálních kolejí.
Jest také nevyhnutelno, aby území naší
republiky bylo konečně cele vyňato z dohodové
blokády a aby vodní cesty, labská i dunajská,
byly jí pro dovoz úplně uvolněny.
Dožadujeme-li se jako válkou těžce postižení
i náhrady škod válkou způsobených,
očekáváme, že naše žádost
bude shledána spravedlivou, jako námi byla důvodně
vyslovena.
Pří likvidaci společného jmění
bývalého Rakousko-Uherska uplatníme důrazně
všecka svá práva i nároky: obzvláště
budeme žádati, aby našim zemím byly vráceny
všecky umělecké a historické památky,
které byly z nich v minulosti vyvezeny. Za případné
újmy a ztráty činíme odpovědnými
činitele, jimž veškero toto jmění
dostalo se via facti v držení.
Dnes teprve, po uplynutí skoro celých tří
věků můžeme zase svobodně přikročiti
k nápravě svého školství v československém
státě, o níž marně snil i psal
náš světový Komenský. Školství
to zdědili jsme od Rakousko-Uherska početně
nedostatečné, věcně zanedbané
a zvrácené svým duchem. Také úloha
na tomto poli nebude snadná, bude odpovědná,
ale radostná. Půjde o vnitřní přetvoření
naší školy, o její reorganisaci a o vyplnění
četných mezer. Podejmeme se té úlohy
s důvěrou, že nalezneme pravou cestu, abychom
otevřeli veškero naše školství vedle
opravdového respektu k českým dějinám
a citům národním i duchu doby a všecko
učení ve školách postavili na základ
mravního i vědního pokroku a životních
potřeb. Až převýchova národní
i charakterová rodinou, školou i veškerým
životem veřejným bude provedena, bude se moci
mluviti o nových generacích československé
epochy republikánské.
V zemi, jež byla jevištěm velikých náboženských
bojův a stala se tak domovem náboženských
tradic, budeme řešiti otázky vzájemného
poměru mezi státem a církvemi způsobem,
jenž dle plné spravedlnosti přiřkne
každému, což jeho jest.
Ze západních států dohody i z krajů
ruských vracejí se nám legionáři
i zajatci. Vracejí se s rozšířeným
obzorem, s bohatými zkušenostmi. A již toto pouhé
a příležitostné pootevření
okének do cizího světa ukazuje nezměrnou
bohatost a všestrannou úrodnost budoucích našich
styků se světem Západu i Východu,
styků již potom promyšlených a soustavných.
Tyto styky nebudou jen kulturní, nýbrž i hospodářské,
politické a diplomatické a budou vedle školy,
všeobecně přístupné, světové
naší situaci přizpůsobené, z
oněch prostředků, jimiž bude prováděn
příkaz odrakouštiti se i vnitřně
a tak zbaviti se posledních zbytků Bílé
Hory - slovem příkaz převýchovy bez
překotnosti, organicky, až do úplného
provedení!
Odrakouštiti se - to znamená také odbyrokratisovati
veškeren náš státní život;
zdemokratisovati veškeru veřejnou správu od
místní samosprávy až po diplomacii;
učiniti všeobecnou zásadou, že úřady
jsou pro lid a že je lid spravuje; zdůrazňovati
více nežli počet úřednictva jeho
odbornou znalost i jeho řádnou a plnou sociální
zabezpečenost; při tom s radostí a hrdostí
zde konstatujeme, že naše samospráva, jmenovitě
okresní a zemská za padesát let svého
trvání má lví podíl na našem
vývoji.
Odrakouštiti se - to znamená posléze také
odněmčiti se čistotou jazyka a plným
využitím osvět románských a angloamerických
na jedné straně, slovanských na straně
druhé. Našim vysokým školám dosavadním
i novým, akademiím a vědeckým společnostem
nastává tu specielní úkol a otevírá
se pole nových možností. Při všem
tom naše státní moc zákonodárná
i výkonná, pokud na ní bude, bude ráda
používati svých práv i konati svou povinnost.
Kultura čím vyšší, tím mocnější
dovede býti průbojnicí a pomocnicí
i na poli politickém: Vy, jste se, pane presidente, stal
za války toho příkladem pronikavým
jako dobyvatel práv; a jsme přesvědčeni,
že se v míru ukážete stejně vlivným
i jako jich udržovatel.
Svým přispívati k obecnému, národním
k všelidskému - v tomto pojetí, jež válka
zdůraznila, rozdělení lidstva v národy
bude shledáno blahodárným, neboť každý,
i nejmenší z nich, bude se moci uplatňovati
svým dílem ve velikém úle společnosti.
A až hrůzy této války budou zapomenuty,
rány její zahojeny, všecky její stopy
vyhlazeny, bude přes nesmírné zhouby ty nazývána
válkou očisty a pokroku, neboť rozbila veliké
státy útisku a despocie, osvobodila národy,
otřásla zastaralými řády společenskými,
odstranila překážky kulturní - slovem
lidstvo učinila lidštějším a národy
kulturnějšími a sociálnějšími.
Mluvíme-li zde o kulturním poslání
svého národa ve společnosti národů
na prospěch obecné civilisace i světového
míru, můžeme tak důvodně činiti
s odkazem na jeho čestnou podobnou několikanásobnou
účast v minulosti, s odkazem na naše národní
obrození a na výši obnovené naší
kultury.
Do života naší republiky vstupuje ještě
činitel, který obmeziv se dříve na
zdárné působení v rodině, později
pak uplatňuje se na poli činnosti lidumilné
i národní a zjednav si přístup i do
vysokých škol, posléze převratem revolučním
nabývá plných občanských a
politických práv i v životě veřejném.
Jest předem počítati s pronikavým
vlivem tohoto rozmnožení působnosti našich
žen; především vtiskne přímo
nový ráz činnosti i životu našich
politických stran a v brzku i našich obcí,
aby potom na řadu přišel i sám ústavodárný
sněm. Na štěstí žena v historii
naší jest ode dávna dobře zaznamenána;
jako v husitských dobách stála po boku mužů,
tak se ani ve válečné době a v době
převratu nedala bez rozdílu stran a tříd
co do smýšlení a zápalu, nebojácnosti
a nezměrné lidské obětovnosti zahanbiti
muži; a kdyby ani toho všeho nebylo, zdatnost, s jakou
za války zastala muže v existenčním
jeho povolání a utrpení, jimž byla vydána
jako matka nebo sestra, žena nebo snoubenka československých
vojáků, zasluhují mimořádného
uznání i nejmožnější odměny.
Keď sa rozhliadneme po celej dosavádnej i budúcej
oblasti našej republiky, zastavujeme sa s hlbokým
pohnutím u Slovenska. Ak bol osud Čechov v Čechách,
na Morave a v Sliezsku pod nemeckým panstvom Viedne trpký,
bol osud uhorských Slovákov pod maďarským
panstvom Pešti nesnesiteľný - bol osudom národnej
vetve, určenej k vyhubeniu.
Uhorský štát nedoprial Slovákom ani
jedinej školy meštianskej a strednej, ani jedinej školy
pokračovacej alebo odbornej, tým menej vysokej.
A keď si Slováci za svoje vlastné peniaze stredné
školy zriadili, zrušili im ich Maďari násilne
a nikdy nepovolili zriadiť nové. Slovenskou nebola
ani škola obecná. Len nie celých 8 procent
slovenských detí navštevovalo školu čiastočne
slovenskú, ostatní museli chodiť do škôl
čisto maďarských, alebo takých, v ktorých
učitelia pomáhali si slovenčinou len pri
vysvetlovaní. Škola na Slovensku nebola teda inštitúciou
výchovnou, lež odnárodňovacou; jej úkolom
nebolo vychovať poriadnych občanov, lež nových
Maďarov.
Práve tak ako kultúrny vývoj, znemožnili
Maďari i hospodársky rozkvet Slovákov. Jestliže
sa Slováci na tomto poli domohli predsa pozoruhodných
úspechov, dosiahli ich svojou neúnavnou pilnosťou,
svojou vzornou sporivosťou, dosiahli ich bez pomoci štátu,
proti nemu.
Z politickej správy zeme í zo správy všetkých
odvetví štátneho života boli Slováci
vylúčení. Maďarskými úradmi
napočítané dva miliony Slovákov maly
v poslednom období na sneme uhorskom len dvoch poslancov!
Strasti slovenských politikov nemožno vysloviť.
Nebolo slovenského politika ani kultúrneho pracovníka,
ktorý by nebol žalárovaný, pokutovaný
alebo stíhaný. I prostý ľud bol vykonávateľmi
verejnej správy vo svojom dennom živote prenasledovaný.
Maďarské úrady na Slovensku - nevynímajúc
ani cirkevných - neboly ľudu ochrancami a radcami,
lež nástrojom snahy, aby Uhry boly premenené
v jednojazyčný maďarský štát.
Tento cieľ sledovalo i maďarské zákonodarstvo
a tie zákony, ktoré maly ukázať akýsi
národnostný liberalizmus - ako národnostný
zákon z roku 1868 - neboly v krajine nikdy v život
uvedené, slúžily len k oklamaniu cudziny.
Lžou bolo tvrdenie Maďarov, že Uhorsko je "ostrovom
svobody". Ani maďarská revolúcia roku
1848, z prestiže ktorej - ako pane president hovoríte
- Maďari žili ešte po čas vojny, ne mala
za cieľ slobodu uhorských národov, lež
slobodu a nadvládu maďarských výsadných
stavov. Sám vodca tejto revolúcie Kossuth zastávajúc
sa zemänstva na sneme prešporskom roku 1847 vyslovil
v polemike so Slovákom Štúrom názor:
trpieť, to je fatum ľudu.
Áno trpieť, nevýslovne trpieť bolo osudom
menovite ľudu slovenského. Slováci došli
ku svojej slobode po ceste krížovej.
Pane president! Sľubujeme Vám, sľubujeme všetkým,
že svojou nekonečnou láskou nahradíme
Slovensku jeho nesmierne utrpenie. Plný kultúrny
a hospodársky rozvoj Slovenska bude z našich najprednejších,
nám najdrahších a najvďačnejších
úkolov.
Spoločný a jednotný štát československý
bude doháňať na Slovensku nakoľko možno
urýchlene všetko, čo bolo Maďarmi zanedbané
a znemožnené. Vedľa školstva od obecného
až po vysoké budú to podniky verejné
i hospodárskej povahy; tak medzi inými úkolmi
štátnymi chceme opatriť Slovensko bohatou sieťou
železničnou, ktorá ho pripojí k ostatným
zemiam českým.
Přicházíme, pane presidente, ke konci své
odpovědi. Jako při prvém podobném
aktu Národní shromáždění
nechtělo a vzhledem k době ani se nesmělo
vyhnouti řadě otázek a problémů,
které třebas nemohou a nebudou všechny jím
řešeny, přece jen naplňují veškeru
jeho mysl a chtějíce nechtějíce i
vykonávají stále na ně vliv pří
zákonodárné i kontrolující
jeho práci; bylo by také podle přesvědčení
Národního shromáždění
i politickou chybou pro konstituční vývoj,
kdyby se samo nepřihlásilo, když potřebu
takovou shledal již i president i vláda republiky.
V podstatě vidí Národní shromáždění
svůj úkol v tom, aby připravilo co možná
nejdříve všechno potřebné, aby
mohlo ustoupiti ústavodárnému sněmu,
zvolenému řádně všeobecným
rovným právem hlasovacím se zastoupením
menšin, tedy, aby vedle jednacího řádu
vyřídilo sněmovní volební řád
a v spojitosti s ním i potřebnou správní
vnitřní organisaci státu, jakož také
aby přikročilo k vymezení vzájemného
poměru práv i povinností trojí složky
naší státní moci, kterou představuje
president republiky jako representant státu, Národní
shromáždění a později sám
ústavodárný sněm jako zákonodárný
sbor a vláda jako výkonný orgán jemu
odpovědný. Při tom Národní
shromáždění přirozeně
se bude zabývati a vyřizovati i všechno jiné,
co neodkladně přinese před ně dnešní
všeobecně pohnutá doba, nad to tak mocně
zvlněná náhlým shroucením starého
systemu rakouského. Budou to obzvláště
poválečné nedostatky na poli výživy
a na poli výroby průmyslové, živnostenské
i zemědělské, jež budeme odstraňovati
úsilovnou prací k zvýšení produkce,
abychom byli soběstační. Budou to otázky
pronikavého zdanění válečných
zisků a dávky ze jmění, jakož
i nového hospodářského a sociálního
uspořádání velkostatků a lesů,
dolů a velikých podniků; bude to otázka
úpravy valuty a státních financí vůbec;
Národní shromáždění hlásí
se zajisté ke své povinnosti nepracovati toliko
o zákonech, jichž provádění rozmnožuje
výdaje státu, nýbrž i o zákonech,
jež rozmnožují jeho příjmy. Budou
to posléze otázky nezaměstnanosti, zaopatření
invalidů, vdov a sirotků po padlých vojínech,
péče o mládež a naléhavé
otázky na poli sociálně politickém,
kulturním a zdravotnickém.
Svého postavení je si Národní shromáždění
plně vědomo. Má býti činným
při zabezpečování československého
státu na venek i při kladení základů
jeho vnitřní stavby. Vzhledem k nesnázím
přítomnosti je to úkol těžký,
vzhledem k budoucnosti odpovědný - odpovědný
před budoucími generacemi národa, před
zahraničními našimi přáteli,
před historií světa. Jest mu svěřena
hřivna, jaké neznal doposud náš národ.
Národní shromáždění bude
svědomitě s hřivnou tou hospodařiti.
Byl jste, pane presidente, hned od svého vstupu na půdu
staroslavného našeho bývalého království
vítán okázaleji nežli stačily
představy i nejsmělejší; a jak Vás
přijala Praha, ve které sešly se statisíce
českého lidu ze všech nejvzdálenějších
krajů vlasti, tak nebyl v ní snad uvítán
ani žádný český král;
z rodu habsburského a lotrinského rozhodně
nijeden. Politické a psychologické příčiny
tohoto slavného Vašeho vjezdu do vlasti nemají
vztahu jen k Vaší osobě, pane presidente; jsou
poučny pro minulost i budoucnost národa. Přivezl
jste mu s sebou svobodu, jakou již měl dříve,
přivezl jste mu s sebou stát, který měl
už od VII. stol. a jejž mu odňali v XVII. století
němečtí Habsburkové; přivezl
jste s sebou něco tak velikého, tak povznášejícího
a krásného, co zasypalo třístaletou
přervu v historii národa a co dovolilo, aby rázem
mohlo býti mezinárodně zase navázáno
na doby bývalé národní svobody a slávy.
Od 21. prosince roku loňského královský
hrad na Hradčanech nevévodí již jen
za dne nad Prahou, září nad ní také
v noci. Již nepohlíží lid k němu
jen jako k opuštěnému symbolu slavné
minulosti a tiché ohlášce nové budoucnosti;
již stal se mu znova oživeným předmětem
myšlenek a citů samé přítomnosti.
Přejeme národu i presidentu republiky vzájemné
důvěry i vzájemné lásky. Doby,
kdy králové z posledního cizího rodu
byli výstražným příkladem, jakými
nemají býti panovníci svým národům,
minuly; presidenti českoslovenští z krve našeho
lidu odčiní a vynahradí mu postupně,
co po věky zameškávali a čím
se prohřešovali na něm otčímové
na trůně.
Dík budiž vysloven Vám, pane presidente, za
vše, co jste vykonal pro národ a jeho svobodu za hranicemi;
stejné díky i ministrům Ed. Benešovi
a Mil. Štefánikovi za věrnou pomoc Vám
a za službu národu; díky prvým diplomatickým
zástupcům naší republiky Štěp.
Osuskému, Lvu Sychravovi, Lvu Borskému, Karlu Perglerovi
a Bohdanu Pavlů; díky všem druhým pracovníkům,
jejichž jména dobře známe, aniž
je uvádíme; díky všem našim vystěhovalcům.
Budiž námi vzpomenuto těch našich čackých
vojáků, kteří jsou doposud za hranicemi,
jmenovitě v Rusku a na Sibiři, jejichž brzký
návrat budiž co nejdříve umožněn.
Budiž věnována naše vzpomínka všem
obětem vládní i vojenské krutovlády
v bývalém Rakousko-Uhersku, i všem těm,
kdož podlehli daleko od vlasti a rodin strastem válečného
zajetí.
Sláva a čest památce všech padlých
vojáků za hranicemi, jež bude trvale uctívána
jejich rodinami a jejich obcemi, jíž bude vzpomínáno
v našich školách, jež bude opěvována
našimi básníky a oceňována našimi
historiky!
Ať žije a vzkvétá československá
republika!
Ať žije ve zdraví prvý její president
T. G. Masaryk, a nová působnost jeho již ve
vlasti samé budiž zaznamenána v historii novými
výsledky bohatými i šťastnými!