"Podle přesvědčení Národního
shromáždění bylo by i politickou chybou
pro konstituční vývoj, kdyby se samo nepřihlásilo,
když potřebu takovou shledal již i president
i vláda republiky" - tak stručně vysvětluje
se v návrhu na odpověď, proč konference
klubovních předsedů se usnesla, aby poselství
presidentovo bylo Národním shromážděním
zodpověděno.
Návrh o tom podán byl předsedy všech
klubů ihned po vánočních prázdninách
v prvé jeho schůzi 9. ledna 1919, po čemž
ve schůzi dne 14. ledna byl zvolen zvláštní
výbor. Ten, ustaviv se, svěřil ve své
schůzi dne 21. ledna 1919 vypracovati návrh na odpověď
sedmičlennému subkomitétu, do něhož
povoláni členové dr. Hajn, Hrejsa, dr. Fr.
Krejčí, dr. Meissner, Rothnágel, dr. Veselý
a Zaoral; spolu také byl zvolen ihned podepsaný
za referenta.
Subkomitét svou úlohu vykonal v šesti poradách.
Do zprávy pojato bylo také samo poselství
presidentovo, aby se stalo součástkou spisův
i jednání Národního shromáždění.
Navrhujeme tudíž:
1. Národní shromáždění
se usnáší, aby poselství presidentovo
ze dne 22. prosince 1918 bylo pojato do těsnopisecké
zprávy o schůzi.
2. Národní shromáždění
přijímá návrh odpovědi na poselství
presidentovo jako svou odpověď a splnomocňuje
své předsednictvo, aby odpověď ta byla
odevzdána presidentovi přiměřeným
způsobem.
V Praze dne 26. března 1919.
"Věřím i já Bohu, že po
přejití vichřic hněvu, hříchy
našimi na hlavy naše uvedeného, vláda
věcí Tvých k Tobě zase se navrátí,
o lide český, a pro tuto naději Tebe dědicem
činím všeho toho, co jsem koli po předcích
svých byla zdědila a přes těžké
a nesnadné časy přechovala, nýbrž
i v čemkoli dobrém skrze práci synů
mých a požehnání boží rozhojnění
jsem přijala, to všecko Tobě odkazuji."
Proroctví-modlitba Komenského vyplnila se doslova;
náš národ je svobodný a nezávislý
a vstupuje vážen a podepřen všeobecnou
sympatií do společnosti evropských národů.
Žijeme v pohádce? Tak se ptají politikové
všech zemí a sám kladu si stejnou otázku;
a přece je to všechno skutečná skutečnost,
výsledek čtyřletého zápolení
všech národů světa. Svět rozstoupil
se na dva tábory a v hrozném boji zvítězili
ti, kteří hájili ideály spravedlnosti
- zvítězili idealisté, zvítězil
duch nad hmotou, právo nad násilím, pravda
nad chytráctvím.
Centrální mocnosti, vedené pruským
Německem, domáhaly se panství nad starým
světem, nad Evropou, Asií, Afrikou a to byl přední
cíl pangermánských politiků, označovány
heslově: Berlín - Bagdad. Starý, staletý
německý nápor na východ měl
býti dovršen konečným podmaněním
východních národů, v prvé řadě
slovanských a celý průběh války
a vítězství Německa uskutečňovaly
pangermánský plán.
Podmanění evropského východu bylo
by mělo za následek podmanění západu
a celého starého světa. Ale nový svět,
Amerika, vystoupila ze své reservy, nahradila umdlené
a rozvrácené Rusko a za nedlouho generál
Foch diktoval poraženému Německu a Rakousko-Uhersku
podmínky.
Theokratická autokracie podlehla demokracii, spočívající
na zásadách humanitní mravnosti. Berlín,
Vídeň, Cařihrad hlásaly rouhavé
učení, že jejich státy, ve skutečnosti
dynastie jsou z boží milosti, ba přímo
božím zjevením a nástrojem, stát
opírající se o militaristickou armádu
postaven jako ideál proti národnosti, výboj
a panství nad světem staly se cílem berlínského,
vídeňského a cařihradského
carismu - imperialismu. Pruství, rakušanství
a Džingischanství nespojovalo se pouze zeměpisně;
je vniterní shoda a příbuznost těchto
tří přežitků středověké
theokracie.
Proti ní seskupily se moderní demokracie; demokracie
nemilitaristické, hájící ideály
humanity. Pruský militarism, armáda vojenských
specialistů, poražen lidovým vojskem, které
teprve průběhem války musilo býti
organisováno a ve zbrani vycvičeno; promýšlená
příprava Německa a jeho vypočtený
útok neobstály. Spojenci, věrni demokracii,
prohlásili důsledně právo všech
státův a národů, nejen velikých,
nýbrž i malých, na samostatnost; president
Wilson formuloval vedoucí zásady demokracie, obsažené
v americké deklaraci nezávislosti a ve francouzském
prohlášení práv člověka
a občana. Revoluce zvítězila nad legitimistickou
ztrnulostí: všecka moc politická pochází
z lidu aneb, jak to řekl Lincoln: z lidu, lidem a pro lid;
a president Wilson prohlásil jakožto cíl války
osvobození celého lidstva. Proti čtyřem
centrálním mocnostem spojilo se celé lidstvo
a jestliže celý souhlas národů kdysi
považován za důkaz pro jsoucnost boží,
souhlas všech národů všech dílů
světa v této válce jest důkazem demokratické
pravdy. Pruský militarism a jeho spojenci byli a jsou mravně
isolováni.
My Čechové a Slováci nemohli jsme v tomto
světovém boji stát stranou, museli jsme se
rozhodnout proti Rakousko-Uhersku a Německu, a musili jsme
vystoupiti neboť celá naše historie, její
obsah a smysl vede nás k mocnostem demokratickým.
Vybudování našeho státu a jeho udržení
proti německému náporu na východ,
naše reformace a její ideály, naše utrpení
protireformačního násilí způsobené
Habsburky, zneužívajícími náboženství
pro své nízké hmotné cíle (Výborně!)
a naše probuzení, vedené ideou humanity a vyplývající
z ní demokracie - osud našeho národa přímo
logicky jest spjat se západem a jeho moderní demokracií.
(Výborně! Potlesk.)
Proto správně a, jak vidíme, k našemu
štěstí postavili jsme se od počátku
války na stranu spojenců. Pro nás nebylo
místa v řadách těch, kteří
vrhali se na nás, vedeni barbarským heslem Mommsenů,
v. Hartmannů a Lagardeů.
Dovolte mně tu, přátelé, abych podal
zprávu o naší zahraniční činnosti.
Musím se omeziti na hlavní body, neboť historie
čtyřleté té práce je dlouhá
a mnohoobsažná; obmezím se více na vytčení
zásad, spravujících naši práci,
než na výklad o jednotlivých akcích.
Mně samému bylo jasno, že nemohu a nesmím
setrvati ve službách Rakousko-Uherska. Pravda, z počátku
jsem nebyl hned dost rozhodnut k činu; cítil jsem
ohromnou odpovědnost, počítal jsem s následky
prohry - ale naši vojáci, odpírající
službu a vzdávající se spojencům,
zločinné odpravy našich lidí, těšících
se ze slibu ruského vojevůdce, a vůbec celý
ten aparát vídeňského a budapešťského
katanství donutili mě k rozhodnutí. Radil
jsem se s politickými přáteli jednotlivě,
neboť strany byly potlačeny; zajel jsem také
do Vídně, abych promluvil se seriosními rakouskými
Němci, co vlastně od války očekávají,
zejména pro případ vítězství;
byl jsem dvakrát v Holandsku, projel Německem a
také tam podle možnosti jsem se hleděl informovat.
V polovici prosince 1914 odejel jsem do neutrální
ještě Italie a pak do Švýcar. Myslil jsem,
že se ještě pokusím o návrat do
Prahy, abych podal získané informace, ale už
to nebylo možné. Pak zůstal jsem čas
v Ženevě a na podzim 1915 odebral jsem se nadobro
přes Paříž do Londýna, odkud
mohl jsem dojíždět do Paříže.
V Paříži zůstali dr. Beneš a generál
Štefanik, oddaní věrní a vydatní
spolupracovníci. (Výborně! Potlesk.)
V loni v květnu musil jsem do Ruska, odkud jsem letos začátkem
března přes Sibiř zajel do Japonska, z Japonska
do Spojených státův, odkudž po sedmi
měsících pobytu, volán naší
vládou, vracím se po čtyřech letech
jako první president československé republiky.
(Dlouhotrvající potlesk.)
Divná, nečekaná cesta kolem světa,
ve skutečnosti cesta propagační, získávání
celého světa spojeneckého pro naši národní
věc a pro náš politický program, jehož
podstatnou částí bylo rozbití Rakousko-Uherska
a tím isolování Německa a donucení,
aby konečně se spokojilo svou vlastní národní
državou. O to přece běží. Rakousko
bylo Německa silnou, ale také slabou stránkou.
Organisovali jsme za hranicí všechny naše kolonie
emigrantské a zahájili promyšlenou propagandu
ústní a publicistickou a činnost diplomatickou.
Ale politika a zejména revoluce není možná
bez peněz - v tom pomohli naši v Americe a v Rusku.
(Sláva jim!) Chci zde důrazně konstatovat,
že jsme nevzali od spojenců ani krejcaru (Výborně!
Dlouhotrvající potlesk.) - zdůrazňuji
to, protože naši odpůrcové mluví
o ruských, anglických a jiných penězích.
A stejně zde konstatuji, že jsme za celou tu dobu
neužili ani jedné nepravdy proti našim nepřátelům,
ani jedné z těch tak zvaných diplomatických
chytrostí (Výborně! Potlesk.) - tak
čestný politický boj, tak čestná
revoluce, smím to říci, sotva kdy byla provedena.
(Výborně! Potlesk.)
Bylo mi jasno, že nestačí propaganda, ani revoluce
ve vojsku a doma, nýbrž že musíme mít
vojsko. Prvé legie vznikly ve Francii a v Rusku; záhy
se hlásili dobrovolníci ze všech zemí:
z Anglie, Ameriky, Kanady, Afriky, Australie. S počátku
to byly oddíly malé, ale rostly přílivem
zajatců. Zejména to platí o Rusku, kde bylo
našich zajatců veliké množství.
Historie naší armády v Rusku je historií
celého Ruska, alespoň se vývoj Ruska obráží
ve vývoji naší armády: zde mohu jen
stručně říci, že starý
režim Stürmerovský nepřál formování
veliké armády; také Kerenský z počátku
byl proti nám, až poznal, že jeho ofensiva do
značné míry byla provedena našimi třemi
pluky a že naši hoši kryli osudný útěk
ruské armády. (Výborně! Potlesk.)
Pochvalné úsudky o chrabrosti našeho vojska
od Brusilova, Aleksejeva a jiných, podobně jako
od francouzských a italských autorit vojenských,
jsou známy. Po mnohých a mnohých pokusech
podařilo se zorganisovati celý korpus, - mohu říci
bez přepínání, že organisování
této armády za nastalé anarchie a za úplného
rozvratu ruské armády jest nejlepším
svědectvím zralosti nejen našich hochův,
ale celého národa, neboť sto tisíc mužů,
mužů voličů, to jest značná
representační část národa.
(Výborně! Potlesk.) A armáda v Rusku
vzrostla letos jarem na okolo padesát tisíc ozbrojených
mužů, druhých padesát tisíc bylo
přihlášeno. Tuto schopnost organisační
a národní ukázněnost převyšuje
pouze hrdinská mysl jejich, jejich láska k svobodě
a obětavá věrnost národů. (Sláva
jim! Potlesk.) Nemohu Vás nepožádati, abychom
tiše vzdali poctu těm padlým našim drahým
hochům, těm našim hrdinům v Rusku, Dobrudži,
Francii a Italii a na solunské frontě, kteří
nám připravili dnešní památnou
schůzi a celé naše osvobození, a nezapomínejme
našich mučedníků habsburgského
terroru doma a těch tisícův a tisícův
obětí ruského zajetí, těch,
již nám umírali na Murmanu, v Turkestaně,
všude po širých pláních nešťastného
Ruska, neschopného se starat o zdraví našich
zajatců. Co zahynulo našich pří útěku
přes Albanii, - české rovy máme po
všech válčících zemích.
A nemohu se zdržeti, abych nevyslovil dík a uspokojení
nad chováním a politickým postupem Vaším,
přátelé, a celého národa, Čechů
a Slováků; snad úsudek můj, jenž
jsem nebýval vždy dosti spokojen, má jistou
váhu, ovšem podám zároveň důkaz,
že ta "svatá" nespokojenost také
neškodí. (Výborně!)
Naše vojsko, bojující na třech frontách,
vybojovalo nám naši svobodu. Historie naší
zahraniční akce a zejména našeho vojska,
jeho bojův a hrdinství, historie sibiřské
anabase, - to všechno bude bohatou výchovnou epopejí
pro naše budoucí generace! (Výborně!)
Zde mohu shrnouti jen výsledek. A vedle vojska bojujícího,
pracovali organisačně mnozí moji spolupracovníci
ve všech zemích. Nejvíce práce bylo
přirozeně v Rusku vzdávám tu dík
všem členům Odbočky Československé
národní rady pro Rusko, a vzpomínám
zejména zemřelého generálního
sekretáře jejího, Jiřího Klecandy.
Francie uznala prvá, v únoru r. 1916, význam
našeho národa pro spojence a Evropu a náš
program, a uznala pak prvá Zahraniční Národní
radu, zřídila a vydržovala naši armádu
ve Francií a později i v Rusku, zachovala se k nám
opravdu velkomyslně. (Ovace Francii.)
Italie byla k nám vždy velmi přátelská,
máme tam značnou armádu a uzavřeli
jsme s Italií první smlouvu a dosáhli tím
svého uznání (Ovace Italii.); všichni
ostatní Spojenci obrátili se potom k nám
se vší sympatií, uznala nás Anglie (Ovace
Anglii.), Spojené státy, Japonsko, Srbsko, Belgie,
Řecko a Kuba. (Ovace.) Nevím komu, nevím
komu bych děkoval napřed. Jest přirozeno,
že uznání Anglie a Spojených států,
těchto největších spojeneckých
mocností, velmi nás posilnilo, jak bylo viděti
z chování nepřátelského tábora.
Spojené státy poskytly a poskytují nám
ze svého bohatství vydatnou pomoc, a máme
od nich určité sliby pro budoucnost. President Wilson
(Sláva Wilsonovi!, dlouhotrvající potlesk.)
sám věnuje naší otázce velikou
a upřímnou pozornost. Jsme jemu a všem spojencům
zavázáni a mohou na nás vždy počítati
(Výborně! Potlesk.), výjádřím
naše city k nim nejlépe slovy premiera dra Kramáře,
který mne v prvém radio, které spojilo Prahu
s Paříží, uložil "ubezpečit
vlády a národy spojenecké naší
vděčností a neochvějnou věrností
(Výborně! Potlesk), naše Republika zůstane
na vždy spojencům věrnou." (Potlesk.)
Po oficielním uznání nás spojenci
prohlásili jsme samostatnost našeho národa
a zřídili vládu; národ doma to schválil
a svěřil vládu Vám a mně.
Vlastní cíl války a míru je reorganisace
východní Evropy a rozřešení východní
otázky vůbec. Válka byla pokračováním
a dovršením bojův a pokusů o rozřešení
východní otázky v širokém slova
smyslu. Německý nápor na východ jest
obrácen proti pásmu menších a malých
národů, sídlících mezi Němci
a Rusy, počínajíc od Finů, a končíc
dole Řeky, jest to řada 18 malých národů.
Pangermanisté hlásali, že malí národové
nemají budoucnosti, že historie směřuje
k vybudování velkých států;
tento názor je očividně nesprávný,
neboť od 18. století po dnes vznikla celá řada
malých států. Imperialistický pokus
Napoleonův se nepodařil, a právě tak
ztroskotal imperialism německý, rakousko-uherský
i ruský. Malí národové jsou osvobozeni.
(Výborně!)
Negativní úkol války je dovršen, Evropě
nastává úkol positivní, organisovat
Východ Evropy a tím Evropu a lidstvo vůbec.
Stojíme na prahu nové doby, kdy celé člověčenstvo
pociťuje svoji jednotu. Náš národ přispěti
chce s plným vědomím k uskutečnění
tohoto velkolepého a vznešeného úkolu
svojí hřivnou. Víme, že národové
čekají novou, tvůrčí a organisační
politiku a slibujeme, že se o takovou politiku poctivě
pokusíme. (Výborně! Potlesk.)
Bismarck řekl, že ten, kdo je pánem Čech,
je pánem Evropy. Označil takto svým způsobem
zvláštní světové postavení
našeho národa. Jsme nejzápadnější
slovanská větev ve středu Evropy a odolali
jsme poněmčovacímu náporu Němců
na východ. Dnešní vítězství
umožnila nám naše národní houževnatost
a k tomu země od přírody bohatá. Naše
vítězství je také vítězstvím
ostatních malých národův, ohrožovaných
Rakouskem a Německem.
Podobný osud a stejné nebezpečí odkazují
nás k úzkému přátelství
s našimi sousedy na východě resp. na jihovýchodě.
Navázal jsem za hranicemi se všemi těmito národy,
s Poláky, Ukrajinci, Jihoslovany, Rumuny, Litevci a Lotyši,
Finy, Řeky a Albánci, přátelské
styky. (Výborně! Potlesk.) Pokusili jsme
se v Americe o utvoření Unie středoevropských
národů. (Výborně!) Bylo zatím
získáno dvanáct národův a jednání
se slibně rozvíjelo. Amerika brala v Unii živou
účast; vznikla na jejím základě
zvláštní "Společnost pro podporu
Středoevropských Národů," která,
doufám, platně přispěje k velikému
dílu. President Wilson sám Unii a jejím snahám
velmi přál, a její úsilí, přispěti
k rozřešení problému malých národů,
našlo u něho živý zájem. (Výborně!)
Nemohu teď než stručně načrtnout
naše nejbližší úkoly. Všeobecně
řečeno: chceme se sousedy a blízkými
národy organisovat styky co nejintimnější.
(Výborně!)
Sousedství a obdobné dějiny odkazují
nás k politickému spřátelení
s Poláky. O tom jsem s vůdčími muži
polskými jednal mnoho; uvažovali jsme dokonce o federaci,
ale řekli jsme si, že v blízké budoucnosti
má každý národ mnoho své zvláštní
konstruktivní práce a že bude proto lépe,
úkoly nekomplikovat; ale vynasnažíme se dospěti
k dohodě hospodářské a vojenské.
Ta bude ovšem čistě obranná. (Souhlas.)
Jednali jsme také o polské otázce ve Slezsku;
dohoda je snadná - je to problém vzhledem k velikým
úkolům, které nás čekají,
celkem nepatrný. V zájmu nás obou je, aby
každý z nás byl co nejsilnější.
Musím ovšem říci, že způsob,
jímž se někteří Poláci
snaží zmocniti se našeho území,
pokládám za nepřípustný. (Výborně!
Potlesk.) Napřed musíme zcelit území
svého státu a pak můžeme dobrovolně
přistoupit k opravě hranic. (Výborně!
Potlesk.) Doufám, že Poláci toto stanovisko
schválí tím spíše, že jejich
příklad mohl by nebezpečně nabádat
jiné k podobným pokusům proti Polákům
samým. (Souhlas.)
Až budou mít Poláci svůj stát
ustálený, může se jednat od státu
k státu. (Výborně!)
S Rumuny jsme pracovali společně, hlavně
v Rusku; vyvinulo se mezi námi velmi slibné přátelství.
(Výborně!) Sám jsem byl v Rumunsku
a jednal i s vládou a králem, hlavně o připojení
naší armády k Rumunsku, k němuž
už nepřišlo. Naskytuje se možnost, že
bychom byli sousedy. Uherští Rusíni totiž
svými představiteli v Americe předložili
nám návrh, že by se stali autonomní
částí našeho státu (Výborně!);
stejný návrh máme od tak zvaných karpatských
Rusů. Neměl jsem ovšem práva věc
ujednat, ale vyslovil jsem ochotu k tomuto spojení; není
pochyby, podle zpráv, že rusínský lid
v Uhrách návrh schválí.
Očekávám, že Rumuni a Jihoslované
se shodnou, zejména v otázce Banátu. Nemusím
vykládat, že náš poměr k Jihoslovanům
je nejsrdečnější, zpečetěný
společnými boji, (Výborně! Potlesk.)
sousedství s Rumuny umožnilo by nám přímější
styk. V našich i jihoslovanských politických
kruzích je naprosté přesvědčení
o nutnosti našeho přímého geografického
spojení (Výborně!). Rakouští
Němci si teď žádají toto území;
ale dokonce z maďarské strany byli nedávno
upozorněni, že tam jsou četné chorvatské
a slovinské části. Na každý způsob,
nemajíce žádných teritoriálních
sporů s Rumuny a Jihoslovany, snadno se s nimi dohodneme
o intimnějším spojení. Jednal jsem s
představiteli obou národův a dohodli jsme
se; také Řekové ústy svých
vedoucích lidí, zejména Venizela, schvalují
tuto dohodu. (Výborně!)
Jestliže se urovnají obtíže mezi Jihoslovany
a Italy - a máme naději - pak by pangermánská
"Mitteleuropa" byla nahrazena sblížením
státův od Baltického moře až
k Adrii a dále přes Švýcary až
k Francii. (Výborně! Výborně!)
Byla by to silná ohrada proti Němcům, pokud
neopustí svůj výbojný tlak na východ,
a zároveň ochrana pro Rusko, takto od Pruska oddělené.
A silné Rusko, sjednocené federativně, my
všichni a Evropa potřebujeme. (Výborně!
Potlesk.) Rusko prožívá těžkou
krisi. Padl neschopný a degenerovaný carism, podobně
jak padl carism berlínský a vídeňský;
ale revoluce ruská nebyla a není dost tvůrčí,
Rusové nenaučili se administraci, a bez administrace
není demokracie. Pochybuji, že Rusko bez pomoci spojenců
si brzo dovede pomoci.
Nemohu tyto plány vyložit podrobněji, naznačuji
jen směr žádoucího vývoje zahraniční
politiky, ale musím tuto skizzu doplniti úvahou
o našem poměru k Němcům a Maďarům.
Pokud předně běží o Němce
v našich zemích, je náš program znám
dávno; území, obývané Němci,
jest území naše a zůstane naším.
(Výborně!) My jsme vybudovali svůj
stát, my jsme jej udrželi. my jej budujeme znova;
přál bych si, aby naši Němci při
tom pracovali s námi to by byla lepší politika
než jejich pochybené úsilí nynější.
(Výborně!) Pochopuji ovšem, a počítám
s tím, že jsou v těžké situaci;
přiznávali bohužel pangermánský
výbojný program protičeský příliš
ochotně, nepochopili světovou situaci, byli zpiti
prvotními zdánlivými úspěchy;
naši Němci se stali obětí falešného
prolhaného Rakušáctví a krátkozrakých
Habsburků. (Výborně!) Je psychologicky
pochopitelno, že teď nemile nesou, že se tak osudně
zklamali, a že jsme měli a máme pravdu my.
(Výborně!)
Opakuji: My jsme vytvořili náš stát;
tím se určuje státoprávní postavení
našich Němců, kteří původně
do země přišli jako emigranti a kolonisté.
(Výborně!) Máme plné právo
na bohatsví našeho území, nezbytného
pro průmysl náš i Němců mezi
námi. My nechceme a nemůžeme obětovati
naše značné menšiny české
v tak zv. německém území. My jsme
také přesvědčení, že hospodářský
prospěch odkazuje naše německé krajany
k nám. Závisí na nich, aby se k nám
postavili správně. Ať si vzpomenou, že
r. 1861 spolu s námi žádali císaře,
aby se dal korunovati na českého krále. Přeji
si upřímně, abychom se co nejdříve
dohodli. Přiznávám se, nám je těžko
zapomenout, že naši Němci a Němci v Rakousku
vůbec přijímali nelidské ukrutnosti
rakouské a maďarské soldatesky bez protestu,
nám je těžko zapomenouti, že naši
Němci dávali nejzuřivější
kontingent pangermanismu. Ale přes to je přijmeme
rádi, jestli se rozhodnou ke spolupráci. Nikdo nám
nemůže zazlívati, budeme-li po tolika trpkých
zkušenostech opatrni, ale ujišťuji, že minority
v našem státě budou požívati úplných
národních práv a občanské rovnoprávnosti.
(Výborně!) Americká republika podjala
se raději občanské války než
by připustila secessi svého jihu. My nikdy nepřipustíme
secessi našeho smíšeného severu. (Výborně!
Dlouhotrvající potlesk.) Vybudováním
opravdu demokratické samosprávy máme vhodný
prostředek pro rozřešení národnostní
otázky. Přímočarné rozdělení
pro velikou a zvláštní smíšenost
není možné, a problém není pouze
národnostní, nýbrž také a do
značné míry sociální.
Náš poměr k Německému Rakousku
je dán nejen výsledkem války, nýbrž
celým naším národním programem.
My přece jsme se spojili s Rakouskem a Uhrami a vytvořili
jsme Rakousko. My jsme byli perlou Rakouska. Dokázali jsme
takto, že bychom s Němci mohli míti přátelské
soužití. Ale Habsburkové se nám zle
odměňovali. Nemohu vzpomínat celého
našeho boje proti Rakousku. Válka dokázala,
že jednostranná německá a maďarská
politika musila ztroskotat a ztroskotala neodvratně a na
vždy. Dualismus dovršil habsburskou neschopnost a falešnost.
Byl to komplot namířený proti nám
v prvé řadě, Rakousko a Uhersko staly se
zjevnou organisací násilí, násilí
menšiny nad většinou. Evropa před válkou
si toho nevšímala, ale válkou byla poučena
o pravém stavu věci a zejména prokoukli ve
Francii, Anglii a ve Spojených Státech tu úžasnou
faleš Rakouska a maďarské politiky, jevící
se v četných pokusech oklamati spojence. Propaganda
habsburská a maďarská byla naším
vydatným pomocníkem. Ostatně i Němci
v říši zkusili Habsburky na vlastním
těle. Německo zachránilo Rakousko-Uhersko
dvakráte (proti Rusům a proti Italům), ale
na konec Vídeň svého spasitele zradila. Ovšem
nemravnost berlínské politiky spočívala
právě v tom, že se tak úzce spojili
s lidmi, jimiž ve svém nitru opovrhovali (Souhlas),
a Berlín, třeba že Vídeň vedl,
vlivu Vídně podléhal dost často a
neblaze.
Není mým úkolem dávati rakouským
Němcům rady. Jest přirozeno, že spojení
našich zemí s Rakouskem zanechalo mnohé, zejména
hospodářské vztahy. Jestliže rakouští
Němci zanechají své panovačnosti,
jestliže zanechají pangermánských plánů,
jestliže k nám budou loyalními a nebudou se
míchat do našich záležitostí -
pak by byly slušné sousední styky možny
a Rakousko by bylo s to, aby si zachovalo samostatnost. Myslím,
že zejména obtížný problém
Vídně dal by se takto rozřešit nejvhodněji
pro Němce samy. Při tom nás ovšem vedou
ohledy na naší velikou minoritu ve Vídni. (Souhlas.)
Náš poměr k Německu upravíme
podle toho, jakou ono zahájí politiku. Zachováme
se korektně; přejeme si, aby porážka
pruského agresivního militarismu byla vítězstvím
německého lidu, aby si německý lid
zvykl uskromniti se na vlastní národní síly,
aby zanechal svojí výbojné politiky východní
a věnoval své veliké síly a schopnosti
mezinárodní organisaci národův a člověčenstva.
To jest mnohem větší a vznešenější
cíl, než cíl pangermánský. (Souhlas.)
O Maďaroch netreba rečí šíriť.
Hrali až do rokov šesťdesiatich minulého
storočia úlohu skromnú; ale v tom čase
uplatnila sa úrodnosť ich pôdy a dostali tým
pre industriálné časti Rakúska hospodárskej
dôležitosti; zároveň pokúsili
sa využiť Bismarkovej politiky voči Rakúsku
a stali sa oddanou avantgardou Nemecka na Balkáne. Feudálna
šľachta, podporovaná kapitalistmi, vybudovala
umelú budovu štátnu, ktorá sa nárazom
vojny tak srútila, ako celá umelá stavba
Habsburgov. Bolo priamo nesmyselné, že taký
národ, akým sú Maďari, smel tak dlho
vykoristovať štyri iné národy - našich
Slovákov, Rusínov, Rumunov a Juhoslovanov. Už
Cavour videl správne, že Maďari nevedia rešpektovať
slobody iných národov, ačpráve sa
museli sami brániť proti Nemcom; politicky Maďari
ešte po čas vojny žili z prestiže roku 1848,
ale falošnosť ich propagandy boly všade prehliadnutá,
a dnes vidia spojenci cele jasne, že Maďari majú
právo len na svoj národný štát.
Prial bych si, aby náš pomer k nim čo najskôr
mohol byť upravený rozumne. Maďarské minority
budú požívať všetkých občianskych
práv. Maďari boli dosť krutí, že
hovorievali: Slovák nie je človekom, - my nebudeme
im odplácať zlým, chceme len, aby Slovensko
v plnom rozsahu malo hranice vhodné pre svoj rozkvet. A
to platí také o Rusínoch, hlásiacich
sa k nám. (Souhlas.)
Chci končit. Víme, že nedosáhneme našeho
národního programu pouze politikou zahraniční,
že musíme hlavně pracovat uvnitř. I
v tom naše politika podle Havlíčka bude poctivá
a rozumná. (Souhlas.) V přechodné době
vynasnažíme se o zachování pořádku,
chceme se věnovat klidné práci administrační.
Podstata demokracie je v administraci a samosprávě.
Demokracie není panováním, nýbrž
prací k zabezpečení spravedlnosti. A spravedlnost
je matematika humanity. (Souhlas.)
Zvelebení zemědělství, průmyslu
a obchodu musíme věnovat zvlášť
pozornost; nastoupíme novou železniční
a komunikační politiku. Nové světové
poměry, naše spojení se spojenci, nebude jenom
politické, nýbrž i hospodářské.
Navázal jsem již styky hospodářské
a finanční s vlivnými činiteli v Americe,
Anglii a Francii. (Výborně! Souhlas.) Máme
zabezpečenou finanční pomoc spojeneckých
zemí (Hlučný souhlas.); Spojené
státy, sám president Wilson, slíbily podporu
pro nutné zásobování v přechodné
době. (Výborně!) Vláda již
podala seznam toho, co potřebujeme; žádali
jsme jen nejnutnější, protože víme,
že potřebují pomoci také druzí.
Amerika vydatně pomohla a pomáhá naší
armádě v Rusku. Americký červený
kříž osvědčuje se přímo
vzorně. Vláda a finanční kruhové
jsou ochotni pomoci nám půjčkou (Výborně!)
- sám jsem zatím umluvil menší půjčky,
o jejichž ústavním schválení
bude třeba se dohodovat. (Pochvala.)
Ale člověk a národové nežijí
jen chlebem; uvědomili jsme si všichni, že potřebujeme
převychování. Starost o školu a všecek
duševní život vyžaduje nejintensivnější
péče. A rozumí se, že zákonodárné
orgány musí vytvořit nové, novým
poměrům odpovídající zákony.
Nezdravé rakušanství musí být
důkladně překonáno, opravdová
převýchova nestačí k odstranění
vnějšností. (Výborně! Potlesk.)
Vůbec teď máme možnost mnohé plány,
posud theoretické, uplatniti prakticky; vyvarujme se překotností,
máme času dost, nemusíme mít všechno
najednou. Začneme s nejnutnějším a s
tím, co umožní a usnadní vývoj
další, vývoj organický.
Světové i naše poměry vyžadují
pronikavé sociální reformy; demokratická
rovnost vylučuje všeliké vykořisťování
a panství třídní. (Bouřlivý
potlesk!)
Jsem šťasten, že vidím ženy v tomto
shromáždění. Věřím,
že ženy se mají věnovati veřejné
činnosti jako mužové.
Doufejme, že ujednání mírová
v Paříži nám zabezpečí
trvalý mír. Tím neodpadá starost o
národní obranu, naopak musí býti naším
úsilím zbudovati všenárodní systém
účinné defensivy. K tomu cíli jest
nám třeba také úsilné politiky
populační. Jsem rád, že ve vládě
máme již ministerstvo zdravotnictví. Zkušenosti
dlouhé války nutí přímo k péči
o tělo a ducha budoucích generací. Ideály
Fügnerovy a Tyršovy se právě v naší
armádě osvědčily.
Naše armáda z Francie a Italie se vrací, přál
bych si, aby také naši hoši z Ruska mohli brzy
přijeti, ale tomu překáží vzdálenost
a technické obtíže, nehledě k tomu,
že jako spojenci nemůžeme postupovati v tak vážné
věci jednostranně. Upotřebíme vojska
k udržení a zabezpečení našeho
území a pořádku. Naše vojsko
je částí spojenecké armády
a doufáme, že naši separatisté uvědomí
si tento fakt a jeho důsledky, plynoucí z podmínek
příměří.
Nechtěl jsem, přátelé, podati podrobný
program. Předkládám pouze některé
vedoucí zásady žádoucí politické
činnosti, a pokusil jsem se ve vší stručnosti
zachytiti smysl těch hrozných a přece pro
nás tak šťastných zkušeností
této, doufejme poslední války. Ten smysl
dá se vyjádřiti velmi stručně:
Chceme všichni, jednotlivci i národové, být
lidmi! Velké oběti na životech a statcích
nevyšly nadarmo. Dosáhli jsme svého cíle.
Teď se vynasnažíme, abychom si ho na vždy
zabezpečili. Úkol snad těžší
než za války. Všichni občané dobré
vůle, bez rozdílu stran, náboženství
a národnosti, mají dánu možnost vybudovati
vzorný demokratický stát, jehož úkolem
bude starati se o zájmy všeho svobodného samosprávného
občanstva.
Páni poslancové - ještě několik
slov mně popřejte!
Získali jsme si sympatie spojencův a respekt odpůrců
svou organisační dovedností a tím,
že jsme dovedli udělat a zachovat pořádek.
A pořádek musíme zachovat i na dále
a za všech okolností. V našich zemích
nesmí býti žádného znásilňování,
snažně Vás prosím, přátelé,
přispívejte, kde kdo můžete, k uklidnění;
nepořádky by nám valně uškodily
politicky, zejména Anglie a Amerika by nepořádky
nesly velmi nemile. Prosím v tom o Vaši spolupráci
velmi snažně. Přijel jsem do Prahy provázen
částí naší zahraniční
armády; přesvědčíte se, že
jsme to všecko všichni za hranicemi mínili doopravdy,
doopravdy až do těch hrdel a statků. Jsem jist,
že bude celý národ milovat ty naše hochy,
jako je miluji já. Byl jsem sám antimilitarista
a neměl jsem rád rakouského vojska; ale toto
naše vojsko neorganisovali jsme z militaristických
choutek, nýbrž pro vybojování a udržení
svobody a demokracie. A pro tuto obranu musíme míti
naše vojsko; bude vážným úkolem
těch, komu formování jeho bude svěřeno,
vybudovat armádu republikánskou a demokratickou.
A demokracie ve vojsku, jako vůbec, nezjedná se
pouze odstraněním rakušanství, nýbrž
přerodem ducha.