Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Úrazové pojištění horníků vyhradil zákon z 28. prosince 1887 č. 1. z r. 1888 o pojištění dělníků při úrazu v předposledním odstavci § 1. zvláštnímu zákonu.

Horníci pojištěni byli při úrazu u bratrských pokladen, zřízených podle čl. X. všeobecného zákona horního (cís. patent z 23. května 1854 č. 146 ř. z.) a zákona o bratrských pokladnách z 28. července 1889 č. 127 ř. z.). Toto pojištění osob, zaměstnaných při hornictví, již dávno nevyhovovalo a již dlouho ozývaly se hlavně ze řad dělnictva hlasy, aby osoby zaměstnané při hornictví postaveny byly, pokud jde o pojištění při úrazu, na roveň ostatnímu dělnictvu, jemuž zákon úrazový po této stránce poskytoval mnohem více a mnohem větší podpory, než zákon o bratrských pokladnách horníků.

Teprve cís. nařízením ze 7. dubna 1914 čís. 80 ř. z. bylo úrazové pojištění horníků upraveno tím způsobem, že ustanovení zákona úrazového rozšířena byla i na dělníky a úředníky zaměstnané v podnicích podléhajících dozoru úřadů horních. Změny byly do nařízení pojaty jen potud, pokud vyplývají ze zvláštních poměrů hornických a pokud byly zlepšením platného zákona úrazového. Toto cís. nařízení bylo s podružnými změnami vydáno jako zákon z 30. prosince 1917 č. 523 ř. z.

Pojištění hornictva upraveno bylo tu tím způsobem, že přes odpor dělnictva zejména českého zřízena byla pro celou říši jedna úrazová pojišťovna hornická ve Vídni. Stav tento, který z části dlužno odůvodniti vlivem podnikatelů, na něž bylo přeneseno úplně placení příspěvků, placených tehdy při ostatním pojištění úrazovém zčásti dělnictvem, přirozeně trpěl všemi vadami centralismu, zejména pak nevyhovoval dělnictvu po stránce národnostní.

Za nového stavu bylo dlužno uvážiti, zda sluší zříditi v obvodě československé republiky samostatnou odborovou pojišťovnu hornickou, anebo přikázati pojištění horníků územním úrazovým pojišťovnám. Jak slyšení znalci, tak i zástupci dělnictva vyslovili se pro to, aby nebyla zřizována zvláštní úrazová pojišťovna hornická, nýbrž aby pojištění horníků provedeno bylo úrazovými pojišťovnami územními, při čemž by musil býti přirozeně vzat zřetel na zvláštní poměry hornictví.

Řeší se proto otázka pojištění horníků při úrazu v předložené osnově způsobem, odpovídajícím přání znalců z obru úrazového pojišťování a zástupců dělnictva. Řešením tím nejsou nijak zájmy stran dotčeny a neutrpí újmy. Toto řešení vyhovuje zásadě, která uznána byla již v osnově sociálního pojištění, nehledíc ani k tomu, že řešení to je doporučitelné i z důvodů hospodárnosti, Při tom se využívá dosavadní zkušenosti k nápravě některých ustanovení zákona úrazového formálního rázu.

Ve stejných poměrech jako horníci ocitli se ve chvíli zřízení československé republiky také železniční zřízenci.

Železniční zřízenci, kteří ve službě utrpěli úraz, měli původně proti správě svého podniku jen nárok podle zákona o povinném ručení drah (zákona z 5. března 1869 č. 27 ř. z.). Tento stav nebyl změněn ani vydáním zákona o pojištění dělníků pro případ úrazu, protože § 2. tohoto vyňal převážnou většinu železnic z pojistné povinnosti, neboť podle tohoto ustanovení byly pojištěním povinny jen ty železnice, které byly součástí jiného podniku, povinného pojištěním. Teprve zákon z 20. červenci 1894 č 168 ř. z. rozšířil pojistnou povinnost na veškeré podniky železnic, ať jsou hnány jakoukoli hybnou silou.

Pojištění železničních zřízenců bylo však provedeno v Rakousku na podkladě § 58. zákona úrazového tím způsobem, že zřízena byla pro celé Rakousko jedna odborová úrazová pojišťovna rakouských železnic ve Vídni. Tato úrazová pojišťovna nemohla železničním zřízencům vyhověti, zejména pro stránce národnostní. Úřední řečí její i rozhodčího soudu byla němčina, proto vydávala všecky výměry svému členstvu jen německy. Soustředění pojištění zavinilo dále zdlouhavost ve vyřizování jednotlivých případů úrazů a neobyčejné opožďování v přiznávání důchodů. Rozhodčí soud byl jen jediný pro celé Rakousko, rovněž ve Vídni. Těžkopádnost celého tohoto aparátu byla hlavní příčinou, že již v Rakousku pomýšlelo se v kruzích železničních na novou úpravu tohoto oboru pojišťování.

Po zřízení našeho samostatného státu bylo nutno tento obor pojištění znovu upraviti, Bylo nutno opětně se rozhodnout, zda se má úrazové pojištění železničních zřízenců přikázati úrazovým pojišťovnám územním, nebo zda se má zříditi pro obvod československé republiky samostatná odborová úrazová pojišťovna našich železnic nebo úrazové pojištění železničních zřízenců ponechati správě jednotlivých podniků železničních.

Ministerstvo železnic dalo v tomto směru popud k tomu, by úrazové pojištění železničních zřízenců bylo pod určitými podmínkami ponecháno správám jednotlivých podniků. Ministerstvo železnic poukazuje tu na to, že hlavním podnikatelem je u železnic vlastně stát, a že nepatrný počet soukromých železnic bude v době jistě dohledné rovněž postátněn.

Toto své stanovisko ministerstvo železnic zastává, poukazujíc na zvláštnost podniků železničních, že totiž vlastně celé vyšetřování úrazů prováděl železniční podnik sám svými úředníky a zřízenci, kdežto v ostatním oboru úrazového pojišťování koná šetření vždy politický úřad za intervence úrazové pojišťovny. Odborová úrazová pojišťovna rakouských železnic vlastně tedy rozhodovala jen na základě látky předložené jí úřady železničními.

Bylo by tedy podstatným zjednodušením, urychlením a hlavně zlevněním celého řízení, kdyby železniční úřady mohly na základě látky, kterou samy sebraly také rozhodovati, samozřejmým požadavkem však tu jest, aby pojištění zřízenci měli na rozhodování zajištěn aspoň takový vliv, jaký měli v odborové úrazové pojišťovně a aby měli nadále možnost, dáti přezkoumati rozhodnutí příslušného úřadu rozhodčím soudem. Protože tyto úmysly ministerstva železnic nenarážení na odpor železničních zřízenců, jichž se týkají, a mimo to slibují po stránce hospodárnosti vyhovovati daleko více, než drahý a obsáhlý aparát samostatné nové pojišťovny, bylo nutno do osnovy zákona zařaditi ustanovení, která by podobnou úpravu úrazového pojištění železničních zřízenců umožnila a dala mu zákonný podklad.

K jednotlivým ustanovením osnovy zákona sluší uvésti, že zákon je rozdělen ve dva oddíly. V pravém oddíle jsou změny zákona úrazového provedeny tak, že nová ustanovení vkládají se do jednotlivých paragrafů zákona úrazového, jehož celkový systém byl zatím dodržen. Druhý oddíl obsahuje ustanovení přechodná, která vyplývají ze zavedení nových ustanovení zákonných a z blížící se likvidace dosavadních nositelek pojištění, totiž hornické úrazové pojišťovny a odborové úrazové pojišťovny rakouských železnic ve Vídni.

Článek I. osnovy ruší zákon z 30. prosince 1914 č. 523 ř. z. o úrazovém pojištění horníků, jež nově upravuje v dalších článcích.

Článek II. mění § 1. zákona úrazového tím způsobem, že rozšíření pojistné povinnosti na dělníky a závodové úředníky zaměstnané v horních podnicích a v závodech k nim náležejících, ve vrtacích podnicích na vyhrazené nerosty, v podnicích na těžbu horního vosku a asfaltu, vkládá do textu § 1. zákona úrazového a tím již přikazuje pojištění těchto osob pojišťovnám zřízeným podle § 9. zákona úrazového, tedy úrazovým pojišťovnám územním.

Článek III. mění dosavadní znění § 4. zákona úrazového. Podle znění osnovy může ministr sociální péče podle § 4. zprostiti pojistné povinnosti u územních úrazových pojišťoven zřízence podniků státních a zemských, poskytuje-li jim všeobecně platné služební ustanovení o úrazovém zaopatření pro případ úrazu tolik nač by měli nárok podle zákona úrazového, a mají-li zřízenci zaručen týž vliv na přiznávání nároků a na rozhodování o něm u soudu rozhodčího, jaký mají podle zákona úrazového. týmž způsobem může ministr sociální péče zprostiti i zřízence drah soukromých, poskytnou-li určitých dalších záruk. Má-li každému zřízenci býti zaručen nárok na požitky, rovnající se úrazovým požitkům podle zákona úrazového, musilo býti vysloveno v zákoně, že nároků na úrazové zaopatření nelze smlouvou s jednotlivým zřízencem ani vyloučiti, ani obmeziti.

Při tom osnova pamatuje i na nároky, které mají nemocenské a bratrské pokladny na náhradu nemocenského, které vyplatily nemocnému, vznikla-li nemoc z úrazu.

Závěrečné ustanovení umožňuje ministru sociální péče vyslovené zproštění odvolati, kdyby toho bylo třeba.

Tato ustanovení osnovy mají býti podkladem, aby podle nich ministerstvo železnic a soukromé dráhy upravily všeobecným služebním nařízením úrazové zaopatření železničních zřízenců.

Proti původnímu znění zmenšen byl počet osob, které může ministr sociální péče pojistné povinnosti zprostiti, o zřízence obecní a veřejných fondů, a to proto, že ve většině případů tyto instituce zejména po stránce pojistně-technické nemohly by poskytnouti záruk, že úrazové zaopatření svých zřízenců budou moci řádně prováděti a povinnosti z něho plynoucí plniti.

Článek IV. osnovy upravuje otázku ocenění naturálních požitků, které se započítávají do ročního výdělku zraněného. Podle § 8. zákona úrazového měly se požitky tyto oceniti podle průměrných cen místních. Musila proto úrazová pojišťovna a pak také rozhodčí soud v každém případě zvláště oceňovati naturální požitky, což bylo často spojeno s obtížemi. zákon o úrazovém pojištění horníků upraven je tak, že ustanovil v § 8., že naturální požitky hornické oceňují horní hejtmanství. Toto ustanovení rozšiřuje osnova na obor celého úrazového pojištění a přikazuje ocenění naturálních požitků úřadům politickým, horním hejtmanstvím zůstává ocenění naturálních požitků úřadům politickým, horním hejtmanstvím zůstává ocenění naturálních požitků hornických, kdežto naturální požitky železničních zřízenců má oceňovati úřad, který proto ministr železnic určí. Ve všech případech stane se ocenění to po vyslechnutí důvěrníků z podnikatelů i z pojištěnců. Ocenění má se díti vždy počátkem roku. Třetí odstavec dává možnost ministru sociální péče, aby dal ocenění naturálních požitků přezkoumati mimořádně i v mezidobí. Ustanovením tím pamatuje se hlavně na to, že pravděpodobně ještě nějaký čas hodnota naturálních požitků bude se kolísati, a to v dobách kratších než jednoho roku. Až dojde k ustálení poměrů, nebude zajisté potřebí, aby hodnoty těchto požitků častěji než počátkem roku se oceňovaly.

Článek V. osnovy ustanovuje, že kromě představenstva - které je sborem početně četným - má v každé úrazové pojišťovně býti ustaven sedmičlenný správní výbor, jemuž svěřeny jsou věci běžné, zejména rozhodování o příslušejícím odškodném. Podobné správní výbory sice podle stanov pojišťoven byly v pojišťovnách již zřízeny, ale bylo potřebí dáti jim zákonný podklad. Hlavním úkolem jejich je rozhodování o příslušejícím odškodném, na něž dělnictvu zastoupeném ve správním výboru přiznává se vliv. V tomto směru nastupuje správní výbor na místo zvláštního rentového výboru tříčlenného, který zavedlo cís. nařízení a zákon o pojištění horníků proti úrazu. Správní výbor skládá se ze dvou členů z podnikatelů, dvou členů z pojištěnců a dvou členů ze skupiny osob, které ministr sociální péče povolal do představenstva. Každá z těchto skupin zvolí si své členy do správního výboru sama.

Žádají-li o to aspoň dva členové správního výboru, náleží rozhodnutí věci představenstvu. Toto ustanovení dává možnost, aby věci, kterým členové výboru přikládají větší váhu, byly rozhodnuty sborem četnějším, představenstvem.

Mimo to dává článek tento správnímu výboru moc, aby povolal ke svému jednání (ku příkladu k řešení odborných otázek různého druhu) osoby stojící mimo správní výbor, aby mu podaly dobré zdání.

Článek VI. zavádí značné zjednodušení řízení. Podle dosavadního znění § 29. zákona úrazového musil každý podnikatel učiniti o úraze nařízené oznámení dvojmo u okresního politického úřadu. Politické úřady byly tu vlastně podatelnami pojišťoven. Znění osnovy nařizuje, že oznámení úrazu podnikatel má poslati prostě (v jednom vyhotovení) přímo příslušné úrazové pojišťovně. Tím odstraněno jednak nebezpečí, že úrazová pojišťovna doví se o vážném úraze opožděně, jednak se tím celé řízení urychluje a agenda politických úřadů se usnadňuje.

Článek VII. mění §§ 30. až 32. zákona úrazového. Tato část dostala nový nadpis: "Řízení o nároku. Vliv na léčení", které podávají stručný obsah této částky zákona.

Také změna § 30. znamená značné zjednodušení řízení. Kdežto podle dosavadního znění zákona okresní politický úřad musil sám z úřední moci ihned provésti vyšetřování o všech okolnostech úrazu a nároku, bude tak nyní podle znění osnovy politický úřad činit jen tehdy, když o to úrazová pojišťovna požádá, a jen v tom směru, v jakém to bude od něho žádáno. tím odpadne značné množství obsáhlého vyšetřování úrazů, které často pro úrazovou pojišťovnu bylo zbytečné a bezcenné. I toto ustanovení přispěje značně k urychlení celého řízení.

Prvé dva odstavce § 31. osnovy přejaty jsou z § 7. zákona o úrazovém pojišťování horníků. Ustanovení to umožňuje úrazové pojišťovně, aby svěřila bratrským pokladnám styk mezi pojišťovnou a jejím členstvem (podnikateli i dělníky), zejména vyšetřování úrazů, a zavazuje bratrské poklady k této činnosti, za to přiznává se bratrským pokladnám vedle hrazení hotových výloh odměna, kterou - nedosáhne-li se dohody, - určí ministr sociální péče. Třetí odstavec § 31. osnovy odpovídá doslovně dosavadnímu znění § 32. zákon úrazového.

§ 32. osnovy zajišťuje úrazovým pojišťovnám vliv na léčení nemocného, jak to již učinilo cís. nařízení a zákon o úrazovém pojištění horníků. Úrazová pojišťovna může odníti léčení nemocenské bratrské pokladně, aby mohla po případě zraněnému poskytnouti zvláštního léčení odborníkem. Druhý odstavec tohoto paragrafu poskytuje úrazové pojišťovně dělnické možno ti, aby po skončeném léčení místo důchodu poskytla zraněnému dalšího bezplatného léčení a ošetřování v léčebném ústavě, aby jeho způsobilost výdělková stoupla a zdravotní stav zraněného podstatně mohl se zlepšiti.

Další ustanovení, rovněž přejatá ze zákona o pojištění horníků, týkající se případů, kdy zraněný se brání léčení nebo je zdržuje. Tu může úrazová pojišťovna naříditi, aby zraněný byl dán do léčebného ústavu. Totéž nařízení může úrazová pojišťovna vydati, když podle posudku lékařského je třeba, aby byl zraněný pozorován v některém léčebném ústavě. Dokud zraněný neuposlechne těchto nařízení úrazové pojišťovny, nemaje pro to ani zákonného ani jiného podstatného důvodu, může mu pojišťovna důchod buď zcela nebo z části zadržeti. V prvém případě léčení v léčebném ústavě děje se na vrub důchodu pojištěncova a jeho příslušníkům náleží jen nárok na polovici nemocenského, byli-li až do té doby výživou odkázáni na výdělek zraněného. Pozorování v léčebném ústavě v případě druhém děje se na vrub úrazové pojišťovny, protože ve většině případů díti se bude v zájmu jejím.

Článek VIII. osnovy stanoví (jako § 5. zákona o úrazovém pojištění horníků), že, nelze-li z jakéhokoli důvodu vyměřiti důchod v čas, totiž při smrtelném úraze hned po vyšetření, a při ostatních úrazech pátým týdnem od úrazu počínaje, může býti zraněnému vyměřen zatímní důchod. Až dosud mohly úrazové pojišťovny v takovémto případě, když šetření se protáhlo nebo z jiných důvodů nemohl býti důchod vyměřen poskytovati pojištěncům jen záloh na důchod. Nyní budou míti zákonný podklad i formu pro podobné případy. Zatímní důchod zúčtuje se sice později na důchod konečně přiznaný, ale nevrací se, byl-li nárok na odškodnění vůbec zamítnut.

Podle § 34. zákona úrazového musil býti nárok na odškodnění oznámen úrazové pojišťovně do roka od úrazu, sice zraněný pozbyl práva na odškodnění. Často se však stalo, že se následky úrazu objevily až za dobu delší než rok, a podle přísného znění zákona nemohl se zraněný odškodného domáhati, jestliže jednoroční lhůta na ohlášení nároku minula. proto článek IX. osnovy doplňuje § 34. v tom směru, že ustanovuje, že v podobných případech počíná běžeti řečená jednoroční lhůta až dnem, kdy se následky úrazu objevily.

Náhradní nároky nemocenských a bratrských pokladen proti úrazové pojišťovně osnova zákona neváže na promlčecí jednoroční lhůtu.

Článek X. upravuje § 38. zákona úrazového, totiž ustanovení o rozhodčím soudě. V novém znění § 38 ponechává v platnosti prvé tři odstavce platného dosud zákona, jež vyslovují, že pro rozhodování sporů mezi úrazovými pojišťovnami a členy o nárocích na odškodnění je příslušný jediné rozhodčí soud, a jež upravují složení tohoto rozhodčího soudu.

§ 38. a) osnovy vyslovuje, že rozhodčí soud je příslušný i pro osoby, které jsou odkázány všeobecným služebním nařízením na úrazové zaopatření podle nového znění § 4. zákona. Byl by tedy i dále rozhodčí soud, příslušný i pro rozhodování žalob, které by železniční zřízenci podávali proti správě svého podniku ve věcech úrazového zaopatření.

Mimo to určuje tento paragraf výslovně, že rozhodčí soud je příslušný i pro žaloby nemocenských a bratrských pokladen (u těchto podle § 15. zákona o úrazovém pojištění horníků), jimiž se domáhají proti úrazové pojišťovně svých náhradních nároků na zaplacení nemocenského, jež zaplatili za úrazovou pojišťovnou dělnickou nebo za správu podniku vyňatého podle § 4. osnovy z pojistné povinnosti.

Konečně upravuje se příslušnost rozhodčích soudů tak, že přikazuje se žalobu projednati rozhodčímu soudu úrazové pojišťovny, jejímž členem je nebo by byl podnikatel, kdyby zřízenci jeho nebyl podle § 4. sproštěni pojistné povinnosti.

§ 38. b) osnovy dává ministru sociální péče podklad, aby podle potřeby zřídil mimo rozhodčí soudy územních úrazových pojišťoven expositury těchto soudů nebo zvláštní rozhodčí soudy, aby určil obvod jejich složení a rozhodl, kdo má nésti náklady těchto soudů. Toto ustanovení má umožniti ministru sociální péče buď podržeti dosavadní zvláštní rozhodčí soudy v Praze, Mostě a Moravské Ostravě, jimž zákon o úrazovém pojištění horníků vyhradil rozhodovati o sporných nárocích, plynoucích z tohoto zákona, nebo je zrušiti, nebo zříditi soudy nové, zejména také zvláštní soud pro rozhodování sporů železničních zřízenců ve věcech úrazového zaopatření. Kdyby nedošlo ke zřízení nějakého zvláštního tohoto soudu, nýbrž spory ve věcech úrazového, zaopatření přikázáno bylo projednati rozhodčímu soudu úrazových pojišťoven územních, (po př.v železničních senátech, jež by se zřídily), může ministr sociální péče určiti, jakým způsobem mají přispívati k úhradě nákladů tohoto soudu správy podniků, jejichž zřízenci jsou pojistné povinnosti sproštěni.

§ 38. c) osnovy nemění nic na posledních třech odstavcích dosavadního znění § 38. vyjma to, že žaloby nemocenských a bratrských pokladen neváže na jednoroční promlčecí lhůtu.

Článek XI. osnovy upravuje § 48. zákona úrazového v tom směru, že dává účast na státním dozoru nad úrazovými pojišťovnami také horním hejtmanstvím a ministerstvům veřejných prací a železnic, pokud jde o podniky horní a železniční. Mimo to dává článek tento ministru sociální péče zákonný podklad pro to, aby určil dohlédací úřad nad prováděním úrazového zaopatření podle § 4. osnovy.

Otázku spolupůsobení úřadů při provádění úrazového pojišťování upravuje článek XII. osnovy změnou § 50. úrazového zákona. Podle navrhovaného, znění zůstává rozhodování politickým úřadům, jež rozhodovati mají u horních podniků v dohodě s úřady horními. Některé úkony povahy technické (§§ 18. druhý odstavec, 28. zákona úrazového), ponechávají se úřadům horním, jiné (§§ 30. a 50. zákona úrazového mohou vykonávati úřady politické a horní vedle sebe.

Článek XIII. osnovy doplňuje § 56. zákona úrazového v tom směru, že vyslovuje sproštění od kolků a poplatků i všech listin a jednání, které upravují právní poměry úrazového zaopatření tak, jako tomu je podle § 56. dosavadního znění zákona úrazového u všech listin a právních jednání, upravujících poměry mezi úrazovými pojišťovnami a jejími členy.

Článek XIV. osnovy vkládá do § 61. zákona úrazového ustanovení, upravující poměr úrazových pojišťoven dělnických k bratrským pokladnám tak, jak upraven byl v § 14. zákona o úrazovém pojištění horníků.

Podle § 61. osnovy odpočívá nárok na zaopatřovací plat invalidní proti bratrské pokladně potud, pokud důchod úrazový a invalidní plat zaopatřovací převyšují dvě třetiny onoho výdělku, který byl vzat za základ vypočtení důchodu úrazového. Osnova nečiní tu rozdílu mezi případem, kdy výdělečná nezpůsobilost byla způsobena úrazem, nebo když úplná výdělečná nezpůsobilost dostavila se teprve později, po případě nezávisle na úrazu, který pojištěnec dříve utrpěl a pro nějž bere důchod úrazový. V obou případech dostává pojištěnec nejprve od úrazové pojišťovny důchod úrazový, který mu bratrská pokladna ze zaopatřovacího platu doplňuje na dvě třetiny onoho svrchu uvedeného směrodatného výdělku.

(Příklad: Byl-li roční výdělek horníků určen částkou K 1200 a činí-li důchod přiznaný úrazovou pojišťovnou K 600 a zaopatřovací plat invalidní K 320 ročně, může podle těchto ustanovení pojištěnec dostati pouze K 800 - dvě třetiny onoho výdělku - a to tak, že požívá důchodu úrazového v plné výši K 600 - ale ze zaopatřovacího platu invalidního pouze částky K 200 -, kdežto zbytkem K 120 - zaopatřovací plat odpočívá, čili pojištěnec nemá nároků na vyplacení této částky.)

V Případě, ve kterém invalidní plat zaopatřovací sám o sobě přesahuje dvě třetiny onoho ročního výdělku, má plat zaopatřovací odpočívati do výše úrazového důchodu. (Příklad: Byl-li roční výdělek horníků K 600 -, invalidní plat zaopatřovací K 480 - a úrazový důchod K 200 - ročně, bral by pojištěnec důchod úrazový ve výši K 200 - a invalidní plat zaopatřovací K 280 -, celkem tedy K 480 - ročně. Nárok na K 200 - ze zaopatřovacího platu invalidního, rovnající se co do výše důchodu úrazovému, nemohl by tedy pojištěnec proti bratrské pokladně uplatňovati.)

V případech, kdy požívá zraněný dále celého svého výdělku jako důchodu úrazového, odpočívá nárok na invalidní plat vůbec.

Je přirozeno, že tato ustanovení nemají se vztahovati na tak zv. dobrovolná přídavková pojištění, za něž platí pojištěnec pojistné dobrovolně sám ze svého.

§ 61. b) osnovy upravuje náhradní nároky bratrských pokladen. poskytla-li bratrská pokladna zraněnému zaopatřovacího platu v případech, ve kterých podle ustanovení předešlého paragrafu osnovy k tomu není povinna, přechází nárok zraněného na důchod ze zákona na bratrskou pokladnu do částky, kterou tato nad svoji povinnost zraněnému zaplatila.

Byla-li výsledkem úrazu smrt, mají pozůstalí nárok jen na důchod úrazový, a ne také na zaopatřovací plat proti bratrské pokladně. Pokud však pokladna tato přes to zaopatřovacího platu pozůstalým usmrceného poskytla, přechází rovněž ze zákona nárok pozůstalých na důchod úrazový na bratrskou pokladnu až do výše zaplacené částky.

Ustanovení §§ 61. - 61a) mají také zřejmou tendenci, aby skrovné peněžité prostředky bratrských pokladen byly, pokud je to možno, šetřeny.

§ 61 b) osnovy ponechaná beze změny dosavadní znění § 61. zákona úrazového.

Článek XV. rozšiřuje ustanovení článku VII. zákona z 20. července 1894 č 168. ř. z. i na osoby, odkázané na úrazové zaopatření. Podle řečeného ustanovení zákona z roku 1894 nemají železniční zřízenci a osoby dopravované drahou bez nároku na zaplacení jízdného (zřízenci kancelářští atd.) při úrazu, utrpěném v provozu dráhy, jiného nároku proti správě dráhy, než nárok na důchod úrazový zvýšený o polovici nebo, je-li tu trvalé chřadnutí, až na 133¹/₃ pracovního výdělku, zejména nemají nároku, jiným osobám v zákoně z 5. března 1869 č. 27. ř. z. poskytnutého na úplnou náhradu škody, tedy i na bolestné atd. Protože u řečených osob má nastoupiti podle návrhu ministerstva železnic místo úrazového pojištění podle tohoto zákona, úrazové zaopatření podle všeobecného ustanovení služebního, bylo nutno vysloviti, že ani osoby, které mají nárok na úrazové zaopatření, žádných dalších nároků ze zákona o povinném ručení drah (z 5. března 1869 č. 27. ř. z.). Nárok z tohoto zákona zachovává těmto osobám osnova rovněž jen v případech §§ 46. a 47. zákona úrazového.

Článek XVI. osnovy stanoví účinnost zákona, pokud jde o horníky, prvním dnem nejbližšího kalendářního měsíce, kdežto u pojištěnců odborové úrazové pojišťovny rakouských železnic musil býti den účinnosti zákona odsunut na dobu pozdější. Až bude příslušné služební nařízení o úrazovém zaopatření ministerstvem železnic za správu státních drah a správami soukromých drah oznámeno ministru sociální péče, bude on moci podle § 4. osnovy zprostiti tyto podniky pojistné povinnosti a určiti den, kdy zákon nabude účinnosti i o železničních zřízencích. Podle článku XVIII. přestanou úrazová pojišťovna hornická a odborová úrazová pojišťovna rakouských železnic ve Vídni dnem, kdy nabude tento zákon účinnosti, prováděti pojištění proti následkům úrazů v obvodě československé republiky. U úrazové pojišťovny hornické dostaví se chvíle tato dříve, protože zákon počne u horníků svou účinnosti ihned, kdežto u odborové úrazové pojišťovny rakouských železnic dostaví se podle článku XVI. tento účinek zákona později, až příslušný den ministr sociální péče určí.

Úrazová pojišťovna hornická a odborová úrazová pojišťovna rakouských železnic ve Vídni provedou řízení i odškodnění u všech úrazů, které se staly nebo stanou až do dne, kdy počne účinnost tohoto zákona vzhledem ke každé z nich. Řízení a odškodňování úrazů, které se stanou potom, co zákon nabyl účinnosti, patří novým nositelkám pojištění totiž úrazovým pojišťovnám územním a správám podniků, jejichž zřízenci byli podle § 4. osnovy zproštění pojistné povinnosti.

Převzetí odškodňování úrazů, pro jejichž následky již dosavadní nositelky pojištění přiznaly důchody, novými nositeli pojištění, bude částí řízení likvidačního naší republiky s úrazovou pojišťovnou hornickou a odborovou úrazovou pojišťovnou rakouských železnic. Po skončené likvidaci určí ministr sociální péče den, kterého úrazové pojišťovny územní a správy podniků, vyňatých podle § 4. z pojistné povinnosti, převezmou všecka práva a povinnosti u úrazů, odškodňovaných až do té doby oběma uvedenými vídeňskými pojišťovnami. O tom, která pojišťovna nebo která správa podniku převezme povinnost vypláceti dále úrazový důchod, bude každý poživatel důchodu vyrozuměn.

Zákon provede podle článku XVIII. ministr sociální péče. §§ 34. a 38. osnovy prodlužují jednoroční lhůty k ohlášení nároků úrazové pojišťovně dělnické a k žalobě k rozhodčímu soudu ve prospěch nemocenských a bratrských pokladen. Opatření toto má důvod svůj v té okolnosti, že nemocenské a bratrské pokladny nejsou s to, aby existenci svého nároku, zejména objeví-li se následky úrazu u zraněného teprve na sklonku jednoroční promlčecí lhůty, v čas co do výše i co do nároku určily. Bylo by proto spravedlivé, aby k této okolnosti se v osnově přihlíželo.