Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zákon z 30. prosince 1917 č. 523 ř. z. o úrazovém pojištění horníků a předposlední odstavec § 1. zákona z 28. prosince 1887 č. 1. ř. z. na rok 1888 o pojištění dělníků pro úraz se zrušuje a zákon z 28. prosince 1887 č. 1. ř. z. na rok 1888 (zákon úrazový) takto se mění a doplňuje:

§ 1. zákona úrazového odst. I. se mění takto:

Všichni dělníci a závodoví úředníci, zaměstnaní v továrnách a hutích, v dolech na nerosty nevyhrazené, v loděnicích, skladištích a lomech, jakož i v zařízeních náležejících k těmto podnikům, dále dělníci a závodoví úředníci zaměstnaní v podnicích horních, podrobených dozoru horních úřadů, a v závodech k nim náležejících, ve vrtacích podnicích na vyhrazené nerosty a v podnicích na těžbu horního vosku a asfaltu jsou pojištěni podle ustanovení tohoto zákona proti následkům úrazů, přiházejících se při provozování podniku (úrazů podnikových).

§ 4. zákona úrazového mění se takto:

Zřízence podniků státních a zemských může ministr sociální péče, dohodnuv se se zúčastněnými ministry a vyslechnuv zúčastněné úrazové pojišťovny, pojistné povinnosti podle tohoto zákona zprostiti, náleží-li jim a jejich příslušníkům podle služebního ustanovení, všeobecně platného pro podnikový úraz, nárok na zaopatření, které se rovná odškodnému, stanovenému v tomto zákoně, po případě v článku 7. zákona ze dne 20. července 1894 č. 168 ř. z., jakož i v § 65. zákona z 30. března 1888 č, 33 ř. z. a má-li dále příslušná nemocenská nebo bratrská pokladna nárok na náhradu, který by měla podle tohoto uvedeného ustanovení, kdyby zřízenci nebyli pojistné povinnosti zproštěni, a mají-li zřízenci stejný vliv na rozhodování o odškodném, jaký je zaručen pojištěncům u pojišťoven, zřízených podle tohoto zákona.

Za týchž podmínek, týmž způsobem a týmiž účinky, může ministr sociální péče zprostiti pojistné povinnosti i zřízence soukromých železnic, poskytnou-li pro splnění nároků na zaopatření svých zřízenců záruk, nařízených ministrem sociální péče v do hodě s ministrem železnic.

Nároků na zaopatření, přiznaných všeobecným služebním ustanovením, nelze smlouvou s jednotlivými osobami ani vyloučiti, ani obmeziti.

Jsou-li závažné důvody, může ministr sociální péče, dohodnuv se se zúčastněnými ministry a vyslechnuv zúčastněné úrazové pojišťovny, odvolati zproštění pojistné povinnosti.

§ 8. zákona úrazového se mění takto:

Za plat neboli mzdu podle tohoto zákona pokládají se i tantiemy, podíly na zisku a jiné odměny za práci, jakož i naturální požitky.

Okresní politický úřad ustanoví počátkem každého roku, vyslechna důvěrníky podnikatelů a pojištěnců, pro svůj okres hodnotu naturálních požitků. Hodnotu naturálních požitků hornických stanoví týmž způsobem horní hejtmanství a hodnotu naturálních požitků železničních zřízenců úřad, který k tomu ministr železnic určí v dohodě s ministrem sociální péče.

Ministr sociální péče může, je- li toho potřeba, naříditi, aby příslušný úřad přezkoumal hodnotu naturálních požitků i v mezidobí. Pokud jde o požitky hornické, stane se tak v dohodě s ministrem veřejných prací, pokud jde o požitky zřízenců železničních, v dohodě s ministrem železnic.

Mezi odstavec prvý a druhý § 12. zákona úrazového dán budiž tento odstavec:

Běžné věci pojišťovny, zejména rozhodování o příslušejícím odškodném, obstará správní výbor, který se skládá z předsedy představenstva nebo jeho náměstka, ze 6 ti členů představenstva a tří jejich náhradníků. Po 2 členech a po 1 náhradníku volí do správního výboru každá ze tří skupin představenstva, totiž skupina podnikatelů, skupina pojištěnců a skupina osob, povolaných do představenstva ministrem sociální péče.

Je-li toho třeba, mohou se povolati k jednání správního výboru i osoby, které nenáležejí k představenstvu, aby podali dobré zdání.

Žádají-li o to aspoň dva členové správního výboru, náleží konečné rozhodnutí o projednávané věci představenstvu pojišťovny.

§ 29. zákona úrazového se mění takto:

O každém úrazu, který se stane při provozování podniku, podrobeného pojistné povinnosti, a kterým by osoba, v podniku tom zaměstnaná, byla usmrcena nebo tak poraněna, že by zemřela, nebo by byla aspoň tři dny neschopna pracovati, budiž podnikatelem nebo tím, kdo za úrazu podnik řídil, do 5 ti dnů po úrazu podáno písemné oznámení přímo příslušné úrazové pojišťovně.

§§ 30. až 32. zákona úrazového mění se takto:

Řízení o nároku, vliv na léčení. § 30. Byl-li oznámen úraz, kterým pojištěnec byl usmrcen anebo utrpěl tělesné poranění, které pravděpodobně bude míti v zápětí smrt, nebo neschopnost vydělávati po čtvrtém týdnu po úrazu, je politický úřad povinen na žádost úrazové pojišťovny vyšetřiti všechny okolnosti, rozhodné pro posouzení nároku.

Náklady, kterých by bylo potřebí, aby věc byla vyšetřena, zejména náklady, které vznikly tím, že bylo i nutno povolati znalce, platí pojišťovna.

§ 31. Úrazová pojišťovna může bratrským pokladnám svěřiti, aby obstarávaly styk podnikatelů a pojištěnců s pojišťovnou, zejména pak aby spolupůsobily při vyšetřování úrazu. Bratrské pokladny, byly-li o to požádány, jsou povinny takto spolupůsobiti. Podrobnější ustanovení o tom jsou obsažena ve stanovách pojišťovny.

Bratrským pokladnám náleží za jejich spolupůsobení kromě náhrady hotových výdajů odměna, jejíž výši, není-li o tom dohody, určí ministr sociální péče v dohodě s ministrem veřejných prací.

Také obecní úřady jsou povinny spolupůsobiti při vyšetřování okolností, které jsou důležity pro zjištění nároků na odškodné a pro zjištění jeho výše.

§ 32. Pojišťovna je v každém období léčení oprávněna odejmouti nemocenské nebo bratrské pokladně, ke které zraněný náleží, péči o nemocného. V tomto případě vstoupí pojišťovna ve všechny povinnosti a práva, která podle zákona náležejí nemocenské nebo bratrské pokladně, pokud jde o nemocenskou péči o příslušníky.

Když je léčení zraněného skončeno, může úrazová pojišťovna místo důchodu poskytnouti zraněnému bezplatného léčení a ošetřování v některém léčebném ústavě, ale jen s jeho souhlasem. Pojišťovna může v takovém případě dáti zraněnému přiměřenou náhradu za výdělek, který mu ušel prodlouženým léčením.

Úrazová pojišťovna může naříditi odevzdání zraněného na vrub jeho důchodů do léčebného ústavu ve všech případech, když léčení úmyslně zabraňuje, nebo je zdržuje. V tom případě náleží příslušníkům zraněného podpora podle ustanovení předposledního odstavce § 8. zákona o pojištění dělníků, jsou-li nemocni.

Je-li pro posouzení nároků na důchod podle výroku lékařského třeba, aby zraněný byl pozorován v léčebném ústavě, může pojišťovna naříditi, aby byl zraněný dán na čas potřeby do ústavu léčebného. Útraty tím vzniklé nese úrazová pojišťovna.

Neuposlechne-li zraněný těchto nařízení úrazové pojišťovny, nemaje pro to zákonných nebo jinakých podstatných důvodů, může mu pojišťovna důchod zcela nebo částečně zadržeti do té doby, dokud nařízení tohoto neuposlechne.

K § 33. zákona úrazového jest přidati tento odstavec 4.:

Nelze-li odškodné stanoviti ve lhůtách shora uvedených, může úrazová pojišťovna přiznati oprávněné osobě zatímní odškodné. Úrazová pojišťovna nemůže žádati, aby jí bylo vráceno vyplacené zatímní odškodné, byl-li nárok na odškodné konečným rozhodnutím zamítnut.

§ 34. zákona úrazového mění se takto:

Osoby, kterým nebylo odškodné úrazovou pojišťovnou vyměřeno, mají svůj nárok oznámiti příslušné pojišťovně, než uplyne jeden rok ode dne, kdy se následky úrazu objevily, nejpozději však do dvou roků ode dne úrazu, sice by nároku svého pozbyly.

Uzná-li pojišťovna nárok na odškodné za odůvodněný, budiž výše odškodného ihned vyměřena, jinak budiž nárok na odškodné zamítnut. Promlčecí jednoroční lhůta nevztahuje se na nároky nemocenských a bratrských pokladen proti úrazové pojišťovně.

Místo § 38. zákona úrazového dáti jest ustanovení:

§ 38. Pro každou pojišťovnu, zřízenou podle tohoto zákona, zřídí se v jejím sídle rozhodčí soud, který jediné jest příslušný rozhodovati o nárocích na odškodné, proti pojišťovně vznesených, od ní však neuznaných.

Rozhodčí soud se skládá ze stálého předsedy, čtyř přísedících a z potřebných náhradníků. Předsedu a jeho náměstka jmenuje ministr spravedlnosti, dohodnuv se s ministrem sociální péče, ze státních úředníků soudcovských. Dva přísedící, jakož i jejich náhradníky, kteří vesměs musí býti osoby odborně vzdělané, povolá do rozhodčího soudu na určitou dobu ministr sociální péče, dohodnuv se se zúčastněnými ministry. Dva přísedící a dva náhradníky volí členové pojišťovny, a to každá skupina (podnikatelé a pojištěnci po jednom, zároveň při volbě do představenstva (§ 12.), na dobu stejně dlouhou s úřadováním představenstva. Člen rozhodčího soudu nesmí náležeti představenstvu pojišťovny, ani nesmí býti v její službě.

Sestavení rozhodčího soudu a jednání před ním, jakož i odměnu rozhodčích soudců, upraví nařízením ministr sociální péče v do hodě se zúčastněnými ministry. Náklady, spojené se zřízením a správou rozhodčího soudu, hradí pojišťovna.

Rozhodčí soud jest příslušný i pro rozhodování sporů o nárocích, které mají proti úrazové pojišťovně nemocenské pokladny podle § 65. zákona o pojištění dělníků pro případ nemoci nebo bratrské pokladny podle § 61 b) zákona.

Rozhodčímu soudu dále náleží rozhodovati spory o nárocích na úrazové zaopatření a o nárocích na úhradu, vznesených nemocenskou nebo bratrskou pokladnou proti správě podniku, jehož zřízence podle § 4. tohoto zákona ministr sociální péče zprostil pojistné povinnosti.

Místně příslušný je v žalobě rozhodčí soud té územní úrazové pojišťovny, jejímž členem podnikatel, v jehož podniku se úraz stal, je nebo by byl, kdyby jeho zřízenci nebyli podle § 4. tohoto zákona pojistné povinnosti zproštěni.

Po dohodě se zúčastněnými ministry může ministr sociální péče zříditi expositury rozhodčího soudu v průmyslových střediscích, kde se toho ukáže potřeba, nebo zvláštní rozhodčí soudy pro jednotlivé skupiny pojištěnců anebo zřízenců, zproštěných podle § 4. pojistné povinnosti, a určiti obvod jejich působnosti.

Sestavení zvláštních rozhodčích soudů a řízení před nimi upraví nařízením ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry. Stejně určí ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry, kdo má nésti náklady, spojené se zřízením a správou zvláštního rozhodčího soudu, nebo jakým způsobem mají přispívati k úhradě nákladů rozhodčího soudu, zřízeného podle § 38., správy podniků, jejichž zřízenci jsou zproštění pojistné povinnosti.

Žalobu k rozhodčímu soudu vznesteš osoby, pojištěné podle tohoto zákona, nebo podle § 4. pojistné povinnosti zproštěné do roka ode dne, kdy jim bylo dodáno písemné rozhodnutí, že nárok na odškodné byl přiznán nebo zamítnut, sice by žaloba byla vyloučena.

Bratrské a nemocenské pokladny mohou své nároky proti úrazové pojišťovně vznésti žalobou u rozhodčího soudu, nehledě na promlčení jednoroční lhůty odst. 1.

Právní prostředky nebo žaloby proti nálezům rozhodčího soudu nejsou připuštěny.

Vykonati nález rozhodčího soudu nebo smír před ním ujednaný je povolán příslušný soud dlužníků.

§ 48. zákona úrazového mění se takto:

Státní dozor nad pojišťovnami, zřízenými podle tohoto zákona, vykonává zemský úřad politický, v jehož právním obvodě je sídlo pojišťovny, a v dalším pořadu ministr sociální péče.

Pokud jde o podniky, podrobené horním úřadům, vykonává tento dozor zemský úřad politický v dohodě s horním hejtmanstvím a ministr sociální péče v dohodě s ministrem veřejných prací; co do podniků železničních dohodne se ministr sociální péče s ministrem železnic.

Ministr sociální péče určí nařízením, vydaným v hododě se zúčastněnými ministry, které úřady a v jakém rozsahu budou vykonávati státní dozor nad prováděním úrazového zaopatření. (§ 4.)

Ministr sociální péče je také povolán, aby udílel státní schválení v případech, kde je toho podle tohoto zákona potřebí.

K § 50. zákona úrazového, který obdrží nový nadpis "Spolupůsobení úřadů", přidává se jako odstavec třetí a čtvrtý:

V případech, ve kterých podle tohoto zákona přísluší politickým úřadům rozhodovati, rozhodují politické úřady v dohodě s horními úřady, jde-li o podniky podrobené dozoru těchto úřadů.

Úkony, vyhrazené v. §§ 18. odst. 2. a 28. politickým úřadům nebo živnostenským inspektorům, vykonávají u podniků svrchu uvedených úřady horní, úkony pak, politickým úřadům v §§ 30. a 50. přikázané vykonávají u těchto podniků také úřady horní.

Odst. 1. § 56. zákona úrazového mění se takto:

Všechna jednání a listiny, kterých je třeba k založení a upravení právních poměrů mezi pojišťovnami a jejími členy, jsou prosty poplatků a kolků. Rovněž jsou prosty poplatků a kolků všechna jednání a listiny upravující právní poměry úrazového zaopatření (§ 4 ).

Místo § 61 zákona úrazového jest položiti tato ustanovení:

Povinnost zaopatřovacích pokladen bratrských, poskytovati zaopatřovacích platů svým členům, trvale neschopným vydělávati, trvá i tenkráte, když výdělečná nezpůsobilost vznikla z úrazu podnikového; ale tento nárok na zaopatřovací pokladnu odpočívá potud, pokud důchod úrazový a plat zaopatřovací dohromady převyšují dvě třetiny pracovního výdělku, který byl vzat za základ při vyměřování důchodu úrazového.

Za týchž podmínek odpočívá také nárok na zaopatřovací plat tehdy, když osoba požívající důchodu úrazového z dříve utrpěného úrazu, nabude později nároku na invalidní zaopatřovací plat. Je-li invalidní zaopatřovací plat vyšší než dvě třetiny onoho pracovního výdělku, odpočívá zaopatřovací plat do výše úrazového důchodu.

Požívá-li pojištěnec úrazového důchodu ve výši plného svého pracovního výdělku, odpočívá nárok na invalidní plat zaopatřovací.

Předcházející ustanovení o odpočívání nároků na platy zaopatřovací, nevztahují se na dobrovolná přídavková pojištění, pokud pojištěnec platí příslušné pro něho pojistné sám ze svého.

Poskytla-li zaopatřovací pokladna bratrská poškozenému zaopatřovacích platů za dobu, po kterou podle ustanovení tohoto zákona nárok na zaopatřovací platy odpočívá, přechází nárok na důchod úrazový až do výše, do které nárok na zaopatřovací plat odpočívá, na zaopatřovací pokladnu bratrskou, pokud úrazová pojišťovna již nevyplatila odškodného poškozenému.

Pozůstalí usmrceného, kterým přísluší nárok na odškodnění podle zákona o pojištění dělníků, utrpí-li úraz, nemají nároku na zaopatřovací plat proti bratrské pokladně. Poskytla-li však přes to zaopatřovací pokladna bratrská pozůstalým usmrcené osoby zaopatřovacího platu, přechází nárok pozůstalých na důchod úrazový až do částky, vyplacené zaopatřovací bratrskou pokladnou, na tuto pokladnu, pokud úrazová pojišťovna nevyplatila již oprávněným odškodného.

V ostatních věcech netýká se tento zákon nároků pojištěnců proti bratrským a nemocenským pokladnám, proti pokladnám pro případ úmrtí, invalidním a jiným pokladnám, jakož i proti jiným pojišťovnám, jen proti těm, které byly zřízeny podle zákona o pojištění dělníků, utrpí-li úraz. Totéž platí o závazku obcí a jiných korporací a nadací k chudinskému opatření.

Vyňaty z tohoto ustanovení jsou toliko smlouvy, které byly sjednány pro úraz podnikový před 1. březnem 1886 mezi soukromou pojišťovnou a podnikatelem podniku, povinného podle tohoto zákona pojištěním, o pojištění osob, v tomto závodě zaměstnaných, do § 1. patřících, a jejichž platnost ještě nepominula v době, kdy se působnost pojištění, v § 1. naznačeného, počne. Pojišťovna zřízená podle § 9., v jejímž obvodě jest onen závod, po případě pojišťovna zřízená podle § 58., ke které onen podnikatel přistoupil, vstoupí v takovéto smlouvy na místo podnikatele a pojištěnců mocí zákona tak, že pojišťovna podle zákona tohoto zřízená za dobu, po kterou pojišťovací smlouva bude ještě platna, jest povinna platiti pojistné vždy při splatnosti soukromé pojišťovně a že za to sama obdrží všechny částky, které onen soukromý pojišťovací ústav jest povinen vyplatiti podle pojišťovací smlouvy pro nastalé podnikové úrazy.

Ustanovení předešlého odstavce použije se jen tenkráte, byla-li ona smlouva pojišťovací podnikatelem, který ji sjednal, ve třech měsících po počátku působnosti tohoto zákona ohlášena politickému úřadu první stolice, v jehož obvodě jest podnik, pojištěním povinný, a byla-li předložena příslušná pojišťovací listina.

Místo odstavce 3. a 4. článku VII., zákona ze dne 20. července 1894 č. 168 ř. z. položiti jest tato ustanovení:

Na železniční zřízence, pojištěné podle čl. l. č. 1. nebo podle článku V., jakož i na takové státní zřízence pojištěné podle čl. V., které musí dráha podle podmínek koncesních nebo podle jiných platných ustanovení dopravovati bez nároku na zaplacení, nevztahuje se zákon z 5. března 1869, č. 27. ř. z., mimo případy §§ 46. a 47. zákona o pojištění dělníků při úrazu, přísluší-li jim nárok na odškodnění podle ustanovení tohoto zákona.

Také zřízenci, zproštění podle § 4. zákona pojistné povinnosti, a vůbec osoby, mající podle všeobecného ustanovení služebního nárok na úrazové zaopatření, nemají proti správě svého podniku nároků ze zákona ze dne 5. března 1869 č. 27. ř. z., vyjma případy §§ 46. a 47. zákona o pojištění dělníků při úrazu, přísluší-li jim nárok na odškodné podle ustanovení tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1919. Pro členy odborové úrazové pojišťovny rakouských železnic ve Vídni nabude zákon tento účinnosti dnem, který ministr sociální péče určí, dohodna se se zúčastněnými ministry.

Úrazová pojišťovna hornická a odborová úrazová pojišťovna rakouských železnic ve Vídni přestávají dnem, kdy zákon nabude účinnosti, prováděti pojištění proti následkům úrazů, které se stanou od tohoto dne.

Práva a povinnosti úrazové pojišťovny hornické a odborové úrazové pojišťovny rakouských železnic ve Vídni co do úrazů, které se staly nebo stanou do počátku účinnosti tohoto zákona, přejdou na úrazové pojišťovny územní nebo správy podniků, jejichž zřízenci byli podle § 4. zproštěni pojistné povinnosti, dnem, který ministr sociální péče určí po dohodě se zúčastněnými ministry. O tom, která pojišťovna nebo správa podniku převezme povinnost vypláceti důchod již přiznaný, bude každý pojištěnec, požívající důchodu, pojišťovnou nebo správou podniku zvlášť vyrozuměn.

Ministru sociální péče se ukládá, aby provedl tento zákon dohodna se se zúčastněnými ministry.