Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Máme však přes to přese vše za to, že v Čechách žijí též Němci, kteří chtějí býti věrnými občany česko-slovenského státu. Věříme, že přece půjdou před »krále Václava« a přisáhnou, aby jemu i zemi byli věrni, ač nám Hus předpověděl, že se to stane, až »had na ledu se zhřeje«. Mráz přinutí je, aby u nás hledali zahřátí. Nám neradno vábit je, nýbrž spíše bránit jejich přívalu. Pokřik o útisku zvedali, když sami nejvíc utiskovali, a vždy budou protestovati proti všemu, co není po jejich vůli. Přes to přese vše věříme, že budou našemu státu věrni. A těmto německým občanům česko-slovenského státu chceme zachovati německou universitu, zatím v Praze. Až oni sami se ujmou slova a zúčastní se zákonodárné činnosti v našem státě, dorozumíme se s nimi i o místě příští německé university. Mnohé projevy německého obyvatelstva v Čechách svědčí, že snad si bude přáti německé university v území, ve kterém skutečně obývá, pří čemž bude třeba hleděti též k německému obyvatelstvu na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. A tu by se mohlo státi, že akademický senát německé university v Praze se bude dožadovati naší podpory, aby tato universita i nadále v Praze zůstala, proti přání německého obyvatelstva.

Ponecháme tedy německou universitu zatím v Praze, ovšem jen v takovém rozsahu, jaký jest přiměřený počtu posluchačstva university německé a české, posluchačstva, příslušného do obcí česko-slovenského státu. Akademický senát německé university v Praze jest křiv i v tom, tvrdí-li ve svém protestu, že chceme tím rušiti svobodnou volbu university pro posluchače. Německý posluchač má stále volbu mezi německými universitami v Praze, Vídni, lnšpruku. Ale český té volby nemá, poněvadž jest z těchto universit vylučován, i když byl na nich řádně immatrikulován. Svobodné volby university nerušíme my. Naopak, naše posluchačstvo jest nyní skutečně odkázáno na jedinou naši universitu: proto jsme nuceni rozšířit ji, třebas i o státní budovy, které byly rakouskými vládami neprávem dány v užívání university německé. Nepřekážíme žádnému cizinci, aby pobyl na německé universitě v Praze, ale počítat ho nebudeme do onoho poměru, podle kterého chceme českou universitu rozšířiti.

K tomuto rozšíření české university nutí nás veliká tíseň, která tu nastala nesmírným návalem posluchačstva, zdrženého ve studiích dlouhou válkou, které jsme nechtěli my. V prvním semestru jest zapsáno na právnické fakultě české university přes 1200 posluchačů, na lékařské přes 600. Na německé universitě v Praze jest nával posluchačstva nepochybně též velký; ale ti mají volno odejíti na jiné německé university, a v rozsáhlých budovách ústavních německé university v Praze není jistě tíseň tak nemožná, jaká jest v nedostatečných budovách university české. Jaké by to bylo »sebeurčení«, aby se Čechové tísnili a nuzovali také ve vlastním státě, a Němci, neuznávajíce nad sebou tohoto státu, aby zůstávali v pohodlném držení všeho, co jim rakouské vlády kdy přiřkly na ujmu a na úkor Čechův? Vládne u nás rakouská vláda dále? A my bychom se ztěžka ospravedlnili před svými syny z takové spravedlnosti, která by je nechala v nouzi a tísni, když po dlouhém přerušení svých studií vojnou nalézají jedinou naši universitu, do nemožnosti přeplněnou. Náprava je nutná ihned. V dohledné době nelze počítati na nové stavby universitních budov, ztěžka budou dostavěny dvě stojící, po celou dobu války rozestavěné. Náprava je nutná hned, nemají-li naši synové ztráceti ještě další semestry svých studií. To jest životní zájem celého národa.

Nouzové právo bylo pojato v kodex práva německého v případě, na němž visel osud světa a v němž nebylo ani stínu práva zákonitého, neřku-li mravního. Němci ovšem neuznají nouzového práva proti sobě a nám též netřeba dovolávat se práva německého. Nám stačí práva zákonitá a mravní. Česká universita, uhájivši proti prudkému odporu Němců historické kontinuity s universitou Karlovou, má stará práva na budovy, fondy, nadace, insignie, statky, a i sbírky a učební prostředky staré university pražské, a nám náleží provésti restituci, pokud se v držení toho všeho vetřeli Němci. Dělení samo bylo prováděno rakouskou vládou ke škodě Čechův a na prospěch Němců. Resoluce o ústavech pojata do zákona tlakem Němců, začež Čechům vládou slíbeno vybudování nových ústavů. Tato podmínka nebyla rakouskou vládou dodržena: naopak, co Čechům slibováno, Němcům dáváno; stavěny nové ústavy, ale pro universitu německou. Proto jest nárok české university na tyto ústavy oprávněný.

Konečně platí mravní zásada, prohlášená slavnostně německým akademickým senátem pražské university při jejím dělení roku 1881: »Vždy bude nutno trvati na zásadě, že ta z obou pražských universit, která více vykoná ve vědě a v učení, bude míti právo žádati více.«

Česká universita vykonala více, podle slov rektora německé university z roku 1908, jako by byla v poměru k této dvojitá. Bylo-li však rakouskými vládami přes to přese vše dáváno více universitě německé, tedy káže spravedlnost, aby to bylo od této vzato a vydáno universitě české. Podle téže mravní zásady protestoval německý akademický senát r. 1881 proti ustanovení zákona universitního, že obě university mají míti stejný nárok na učebné pomůcky na klinikách a anatomických ústavech: neuznával žádné parity, předpokládaje, že česká universita zakrní. Vývoj obou universit ukázal opak, ale mravní zásada platí stále stejně. Ačkoli však česká universita vykonala ve vědě více a měla v učení více než dvojnásobný počet studentů, přece zachovávána parita v přidělování klinických a anatomických učebných pomůcek tak, že na 4-5 českých studentů připadalo právě tolik, co na 2 studenty německé. Podle zásady parity přidělováni čeští nemocní klinikám německým, kde s nimi němečtí profesoři a asistenti česky mluviti neuměli a nechtěli. Podle jakého »sebeurčení« má český občan býti dále nucen sloužiti za učebný materiál německým profesorům a studentům? Při tom Němci v Čechách hlásali zásadu, že německý občan náleží před německého soudce a vypuzovali podle této zásady české soudce z německých krajů, ač tito soudcové byli nuceni prokázati znalost němčiny německými zkouškami. Čeští občané však mohli nabývati u nejvyššího soudu práva a zdraví na klinikách jen po německu.

Proto káže spravedlnost, aby příděl nemocných klinikách odpovídal zásadě, prohlášené německým akademickým senátem roku 1881, a ne paritě, ustanovené zákonem. A dále, aby čeští nemocní nebyli přidělováni německým klinikám proti své vůli. A konečně, aby téže zásadě odpovídal též příděl učebných pomůcek anatomickým ústavům.

V posledu třeba poukázati vládě na nepoměr v počtu profesorů, asistentů, demonstrátorů a sluhů, jakož i dotací na obou universitách: ani v tom nelze zachovávati parity.

Z uvedených důvodů a podle vytčených zásad třeba takto změniti zákon o pražské universitě ze dne 28. února 1882 R. Z. č. 24:

Slavné Národní shromáždění, račiž se usnésti:

§ 1. České universitě pražské vrací se její původní jméno »Universita Karlova«.

§ 2. Jmění, budovy, statky, nadání, fondy obou universit pražských jest znova rozděliti mezi obě university a správě jejich podříditi, podle toho, pro kterou národnost byly původně určeny. Kde toho nelze zjistiti, podělí se obě university podle poměru počtu posluchačů, příslušných do některé obce československého státu. Za základ bude sloužiti průměr počtu posluchačů v zimních semestrech r. 1912-13, 1913-14 a 1918-19.

§ 3. Ostatní budovy obou universit, ústavy a jejich zařízení, sbírky, musea a knihovny jsou majetkem česko-slovenského státu a budou přikázány znova k užívání oběma universitám podle potřeby, určené počtem posluchačů, příslušných do některé obce česko-slovenského státu, na základě vytčeným v § 2.

V témž poměru určí se vztah klinických a anatomických ústavů obou universit k nemocnicím a jiným zdravotním ústavům.

§ 4. Archiv, staré insignie a všechny jiné památky universitní jsou majetkem a ve správě české university Karlovy v Praze.

§ 5. Provésti tento zákon ukládá se školské správě česko-slovenského státu v dohodě s ostatními nejvyššími úřady správními.

§ 6. Veškerá ustanovení zákonná i veškerá nařízení, která jsou v odporu s tímto zákonem, se zrušují.

§ 7. Zákon tento nabývá platnosti dnem, kdy bude vyhlášen.

K § 1. Přívlastek »-Ferdinandova« se zrušuje, poněvadž pochází od jesuitské akademie, zřízené od Ferdinanda l. proti universitě Karlově.

K § 2. K universitním budovám určeným původně českému národu náleží zejména Karolinum. První kolej Karlova byla zřízena r. 1366 od krále Karla pro 12 mistrů v domě žida Lazara. Král Václav IV. dal koleji Karlově r. 1383 dům, zakoupený od mincmistra Rothlöwa, dům veliký s věžemi, se dvěma dvory a velikou síní, v místě nynějšího Karolina. Veliká síň koleje Karlovy stala se jedním z nejslavnějších míst v českých dějinách. Zde konány disputace Husovy, zde prohlášen dekret kutnohorský, pořádána shromáždění o národních otázkách a konány i sněmy.

Hned na počátku r. 1384 vznikl spor mezi Čechy a Němci o kolej Karlovu. Čechové stěžovali si u krále Václava a jeho rad, že jest kolej osazována Němci a že jsou tím neprávem zkracováni. I nařídil arcibiskup Jan z Jenštejna jakožto kancléř university, že kolej Karlova má být osazována Čechy. Němci protestovali proti tomu u papeže, rektor Konrad Soltow zastavil přednášky a disputace až do vyřízení protestu. Čechové toho nedbali, došlo až k násilnostem. Potom teprve Němci se poddali smlouvě, podle které kolej Karlova vždy 5 kráte po sobě osazována Čechem, po šesté teprve mohl býti dosazen Němec, nebylo-li Čecha. Kolej Karlova byla tedy od samého počátku r. 1384 kolejí českou. Nynější budova Karolina byla provedena r. 1718 od stavitele Kaňky. Ke statkům a nadacím university Karlovy náleží do dnes velkostatek Michle s Malešicemi a Štěrboholy. Tyto statky jsou zbytkem nadání, které založil pražský měšťan Jan Reček z Ledec r. 1438 výslovně pro národ český, pro studenty svobodných umění. Když po roce 1622 z university Karlovy zůstala jen fakulta právnická a lékařská, any fakulta theologická a filosofická byly nahrazeny jesuitskou akademií, staly se fakulta právnická a lékařská samy majetnicemi Rečkovy nadace. Při dělení university r. 1882 přiřčena polovice této nadace fakultě právnické a lékařské university německé, proti vůli zakladatelově.

Správa statku michelského byla od císaře Josefa lI. r. 1781 universitě vzata a přikázána českému guberniu, tak že do dnes vedlo správu tu české místodržitelství. Výnos statku plyne do všeobecného studijního fondu, tak že jest universitě a vlastnímu účelu odňat. Universitě odebrán i veškeren vliv na správu statku a jeho výnosu, vzato jí i volební právo do českého sněmu, se statkem tím spojené, a vykonáváno od místodržitelství. Místodržitelství dokonce prodalo části michelského statku, aniž se o tom tázalo pravého majetníka, university. Akademický senát české university pátral r. 1913, stal-li se takový prodej, ale nedopátral se nic, ježto místodržitelství každou zprávu o tom odepřelo. Obec michelská podala právě v těchto dnech, z podnětu návrhu, zde projednávaného, k ministerstvu školství a národní osvěty rozklad o prodeji části michelského statku, v němž dovozuje, že prodej se stal za cenu o polovic nižší, než byla cena skutečná. l žádá, aby prodej ten byl zrušen a aby správa statku byla lépe organisována a zamezeno těžké poškozování veřejných zájmů. O tom předkládá se návrh na zvláštní resoluci.

K § 3. Při dělení staré university r. 1882 přiřčeny německé universitě se všemi ústavy též sbírky, praeparáty, zařízení, knihy a zápisky po českých profesorech, kteří působili na těch ústavech. Tyto věci mají pro českou universitu historickou a pietní cenu, pročež jí buďte vydány. Všechna zařízení, provedená v německých ústavech po roce 1882, zůstaňtež v držení university německé.

Ústavní budovy, vystavěné po roce 1882 pro universitu německou, kdežto budovy slíbené universitě české zůstaly provisoriemi, doplňovanými provisorními přístavky, buďte odevzdány universitě české a německá universita budiž opatřena místnostmi provisorními.

Při tomto novém dělení vyslechne ministerstvo školství a národní osvěty obě university a zvláště též příslušné profesory.

Zprávou touto vyřízeny jsou současně petice č. 97 a č. 98.

Vláda se vyzývá, aby

1. vyšetřila, jak byl spravován c. k. místodržitelstvím universitní statek michelský, malešický a štěrboholský, a zvláště, bylo-li ze statku michelského něco odprodáno.

2. Bylo-li něco odprodáno bez vědomí a proti vůli majetníka, totiž pražské university, aby prodej ten zrušila a po náležité náhradě od kupce i prodavače statek uvedla v původní stav.

3. Aby odevzdala universitní statky tyto do správy české university Karlovy, tak aby jejich výnos byl obrácen k účelu, zakladatelem ustanovenému, totiž k opatření a obživě potřebných studentů české university.

4. Aby zřídila na pozemcích a budovách statku (v Michli nebo v Malešicích) venkovskou universitní stanici pro chov zvířat a pěstování rostlin k účelům badatelským, zvláště též pro ústav serologický a očkovací.