Národní shromáždění československé 1918 – 1920

V § 7. pak vysloveny jsou práce mimo pracovní dobu, které musejí býti vykonávány, aby mohli ostatní dělníci normální dobu pracovat. Jsou to zejména práce strojníků, topičů, dále pomocné práce čisticí, které není možno vykonat v pracovní době, ježto by ohrozili zdraví pracujících, nebo jejich bezpečnost; dále patří sem přípravné práce v zemědělství, příprava potahů k dopravě a pod. výkony. Sem spadají také práce, které nutno vykonat, aby pracovní nebo služební výkony mohly nerušeně pokračovat. Na př. nástup služby u železnic, předávání pokladny na poštách, předávání služby číšníků v hostincích apod. Zde bylo také nutno připustit na základě výslechů, aby byla dovolena zvláštní ujednání zaměstnanců se zaměstnavateli, jimiž je možno prodloužit pracovní dobu trvale o práci přes čas, jestliže vyžaduje toho tak zvl. služební pohotovost. Totiž kdy je zřízenec na svém služebním místě, ale ve skutečnosti by v 8hodinové pracovní době nepracoval ani polovinu hodin. Běží tu zejména o strážníky tratí, určité práce ve stanicích železničních, t. zv. inspekční služby v podnicích, určených k potřebě obecenstva. Ovšem výbor musil trvat na tom, že hodiny, o něž by pak v takovém případě pracovní doby těmto skupinám zřízenců byla prodloužena, musí být zvláště placeny.

V § 8. byla učiněna úchylka od původního návrhu, aby práce v noci obmezena byla od 8. hod. večerní 6 hod. ranní v tom, že stanovena na dobu od 10. hod. večerní do 5. hod. ranní, poněvadž jinak by musily být činěny nespočetné výjimky, které by provádění zákona neprospěly. Výbor byl také toho názoru, že v praksi ve většině podniků stejně bude práce v noci pomíjena a mimo to je dovolena pouze u nepřetržitě provozovaných podniků, v ostatních podnicích pak jen tehdy, jestliže toho vyžaduje veřejný zájem nebo pravidelná potřeba obecenstva. V takovém případě zmocňuje se ministerstvo, aby vydalo zvláštní předpis, při čemž výbor předpokládá, že jistě vyslechne předem súčastněné činitele. Zde běží zejména o práce v tiskárnách, hostincích a podob. podnicích. Bez dovolení může být vykonávána práce jen přechodná, vyvolaná nevyhnutelnou opravou závodního zařízení.

V § 9. pak se stanoví, které osoby mohou být k práci noční připuštěny a výbor zastával názor, že zásadně z práce noční musí být vyloučeny ženy do 18 let a mladiství dělníci do 16 let. Ženy starší 18 let mohou však být připuštěny jen tehdy k práci noční, jestliže toho pro přechodnou dobu je třeba pro nebezpečí, že by zpracovaná látka nebo předměty se zkazily; pro trvalou dobu pak jen v takových případech, kde toho vyžaduje nepřetržitá služba nebo zvláštní zřetel k veřejným zájmům. Zde ovšem mohou být k této práci použity ženy jen tehdy, když výkony jejich nejsou trvale namáhavé. Jsou to na př. práce pomocného personálu ve výpravnách novin, práce v telefonních centrálách, u nádražních pokladen a pod. Původní návrh, aby mladiství dělníci do 17 let nebyli připuštěni k nočním pracím, byl většinou výboru změněn, poněvadž z výslechu odborníků se ukázalo, že v určitých oborech práce by výchova dorostu tím utrpěla. Tak zejména ve sklářství. Ostatně mohou být takové osoby užity jen k lehčím úkonům, jak další paragraf naznačuje.

V § 10. zakazuje se výdělečná a námezdní práce dětí do 14 let, při čemž jsou na mysli zejména pravidelné výkony ve službě u cizí osoby. Paragraf tento nedovoluje také zaměstnávati děti do 14 let, i když nejsou placeny a byly by přijaty jen do učebního poměru, ježto by tu jinak vzniklo nebezpečí, že by ustanovení zákona bylo obcházeno.

V § 11. snížena proti původnímu návrhu hranice stáří u zaměstnanců mužského pohlaví, ježto by mohla hranice 18 let vésti při výkladu pojmu slova »lehká práce« k obtížím, kterých chce se výbor vyvarovat. Jinak stejně je úkolem jiných zákonů, aby pečovaly o ochranu mladistvých dělníků a žen a v tomto zákoně octla se tato ustanovení jen potud, pokud souvisejí s dobou pracovní.

V § 12. upravena, jak již v úvodu vysloveno, pracovní doba záporným způsobem pro osoby, které dosud z ochrany zákona o pracovní době vůbec byly vyloučeny. Jsou to zejména služebné v domácnostech, dále osoby, jež třeba nebydlí v domácnosti hospodáře, ale požívají od něho vedle platu peněžitého plat v naturaliích, a vykonávají práce, které nedají se dobře přesnými hodinami vyměřiti. Jsou to t. zv. deputátníci ve venkovských hospodářstvích. Dále vrátní v soukromých domech, podnicích, pokud v nich bydlí a nevyžadují se od nich žádné vyšší úkony, než prosté střežení domu či podniku a s ním spojené úkony. Zde bylo nutno, měla-li vůbec být nějaká pracovní doba vyměřena, stanoviti odpočinek, vyměřený na 12 hodin. to neznamená ovšem, že ostatních 12 hodin musí zaměstnanci nepřetržitě pracovat, nýbrž počítá se tu s normálními výkony, v takové domácí práci se vyskytujícími, mezi nimiž je také popřáván oddech, aniž by ovšem zaměstnanci bylo možno opustit domácnost. Rozhodně však je zakázána těžká práce v noci od 9. hodiny večerní do 5. hodiny ranní, ve kteréž době také jen výjimečně dovolena je práce mimořádná, vyvolaná ošetřením nemocného, nutnými posilkami nebo mimořádnými, jen výjimečně se opakujícími potřebami. Nerušená přestávka v týdnu byla stanovena na 18 hodin, při čemž se předpokládá, že poskytnuta bude zpravidla v neděli a pokud to nebude možno, že poskytnut bude náhradní odpočinek ve všední den odpoledne. V neděli pak jsou dovoleny jen nutné, neodkladné práce, které umožňují zejména, aby zajištěno bylo zaměstnanci volné odpoledne. Vůbec ze zákona o pracovní době byly vyňaty práce výpomocné, jež netrvají déle než 6 dnů, při čemž zejména měl výbor na mysli ošetření nemocných v domácnosti, práce polní, k nimž najímáni jsou často jen příbuzní zaměstnavatele a jiné menší výkony, které se občasně a ne pravidelně vyskytují.

V závěrečných ustanovení (§13. až 16.) pak vyslovena zásada, že zkrácením pracovní doby, provedeném podle tohoto zákona, nesmí být snížena mzda zaměstnaných. Je tu na mysli zejména mzda dle odpracovaného času placená, tedy denní, týdenní nebo měsíční, a tam, kde se platí dle hodin, musí být mzda za dosavadní počet hodin poskytovaná, přepočítána na vyšší jednotku, která vznikne zkrácením pracovní doby. Posléze bylo nutno připustit, aby účinek zákona byl odložen, když je to nevyhnutelně nutno. Takový případ může nastat po názoru výboru v závodech s nepřetržitou výrobou, kde budou zavedeny tři směny a není ani dostatek zapracovaných dělníků, ani dostatečného zařízení. Zvýšená potřeba práce sama o sobě tento odklad neodůvodňuje, poněvadž může být povolena práce přes čas. Výbor také předpokládá, že zmocněná ministerstva nedovolí odklady než v naléhavých případech a po dobrozdání zaměstnanců a zaměstnavatelů.

Předkládaje tuto zprávu, navrhuje sociálně politický výbor:

Slavné Národní Shromáždění, račiž dát souhlas k tomu, aby uvedený návrh stal se zákonem.

V Praze, dne 16. prosince 1918.

Z usnesení Národního shromáždění vydávají se tyto předpisy:

1. V podnicích živnostenskému řádu podrobených nebo po živnostensku provozovaných nesmí skutečná pracovní doba zaměstnanců trvati zásadně déle, než osm hodin ve dvacetičtyřech hodinách nebo nejvýše čtyřicetosm hodin týdně.

2. Předpis tento platí také pro podniky, závody a ústavy provozované státem, veřejnými nebo soukromými svazky, fondy, spolky a společnostmi, ať jsou rázu výdělečného, všeužitečného nebo dobročinného.

3. Totéž ustanovení platí také pro hornické podniky (doly, koksovny, pražírny a vysoké pece) pod zemí i na povrchu. Vjezd a výjezd považují se za práci pomocnou podle § 6., ale nesmí se tím směna prodloužiti o více než půl hodiny, počítajíc od vjezdu prvého až do výjezdu posledního dělníka téže směny. Při pracích, konaných za trvale vysoké teploty, nedostatečného větrání a za přítoku vody může báňský úřad, vyslechnuv důvěrníky dělnictva a správu závodu, přiměřeně zkrátit dobu pracovní, aby nepřesahovala s dobou vjezdu a výjezdu sedm hodin.

4. Ustanovení odstavce 1. platí také pro osoby v zemědělských a lesních podnicích pravidelně zaměstnané, které žijí mimo domácnost hospodářovu a mají plat denní, týdenní nebo měsíční.

5. Ministr sociální péče může ve shodě s ministry súčasněnými dovoliti jednotlivým skupinám podniků, zejména dopravním a zemědělským i jinou úpravu pracovní doby než v odstavci 1. uvedenou, nepřesahuje-li úhrnem v období čtyřnedělním 192 hodiny.

Zaměstnavateli je zakázáno vydávati zaměstnanci, který pracuje v jeho závodě, práci domů za tím účelem, aby se prodlužovala pracovní doba v § 1. stanovená. Výjimka je dovolena pouze podle § 6.

1. Rozděliti pracovní dobu, a to jak denní tak týdenní, jakož i stanoviti pevné přestávky ponechává se dohodě zaměstnavatelů a zaměstnanců.

2. Nejdéle však po pěti hodinách nepřetržité práce musí se poskytnouti přestávka aspoň čtvrt hodiny. Mladiství zaměstnanci do 18 let stáří nesmí však pracovati nepřetržitě déle než čtyři hodiny. Přestávky tyto odpadnouti mohou u zaměstnanců starších 18 let, když za pravidelného chodu výroby je zajištěn přiměřený čas k oddechu.

1. Nezbytně musí se poskytnouti zaměstnancům jednou týdně nerušená přestávka aspoň 32 hodin.

2. Tato přestávka připadá v závodech, v nichž výroba může se přerušiti technicky bez obtíží, zpravidla na neděli, nejsou-li zákonem o nedělním klidu dovoleny výjimky.

3. Další výjimky z třicetidvouhodinového klidu připouští se pro podniky nepřetržitě provozované, když by vystřídání dělníků (záměna noční směny za denní) nebyla jinak možna a provozování z důvodů technických nebo bez podstatné poruchy výroby nemůže se přerušiti a vyžaduje nutné obsluhy a dozoru. V takových případech prodlužuje se denní, pokud se týče týdenní doba pracovní stanovená v § 1., ale směny musí se tak rozděliti, aby 32hodinový klid připadal zaměstnanci vždy aspoň třetí týden na neděli.

4. Hodiny, o něž při střídání dělníků práce v týdnu přesahuje čtyřicetosm hodin, považují se za práci přes čas. (§ 6.)

5. Výjimky, v předchozích odstavcích naznačené, povoluje jednotlivým druhům podniků ministr sociální péče ve srozumění se súčasněnými ministry.

1. Nerušená přestávka v § 4. naznačená počíná se pro ženy v továrnách zaměstnané již v sobotu, nejpozději o druhé hodině odpoledne.

2. Ministr sociální péče může v dohodě se súčasněnými ministry z tohoto ustanovení v mezích předepsané týdenní doby pracovní povoliti určité výjimky pro druhy podniků, v nichž součinnost žen je nezbytná pro nerušený chod závodu.

1. Byl-li pravidelný provoz přerušen živelními událostmi nebo nehodami, či nastala-li ve veřejném zájmu nebo z jiných naléhavých důvodů zvýšená potřeba práce a nelze učiniti jiných opatření, může se povoliti podnikům, po případě i více podnikům hromadně, aby dočasně prodloužily pracovní dobu, nejdéle však na dobu čtyř týdnů v roce a nejvýše o dvě hodiny denně. Takové povolení pro podniky živnostenské inspekci podléhající uděluje živnostenský inspektor, pro podniky hornické báňský revírní úřad, pro práce železniční ministerstvo železnic, pro podniky zemědělské a lesní obecní představenstvo a pro ostatní podniky, závody a ústavy politická správa I. stolice.

1. Rovněž nevyžadují zvlášního povolení práce pomocné, které nutně předcházejí výrobě (práci) nebo po ní následují, jako na příklad vytápění kotlů, čištění závodních místností, krmení dobytka a pod., i když přesahují obvyklou, v závodě stanovenou dobu pracovní.

2. Ta tyto práce považuje se i nutné předávání služby u těch skupin pracovních, u nichž je to nutno v zájmu její souvislosti, vyžaduje-li toho nepřetržitý postup výroby nebo služby.

3. V podnicích, veřejné potřebě určených, může se prodloužiti pro některé skupiny zaměstnanců pravidelná doba pracovní, když zaměstnance je sice třeba déle na místě služebním (v pohotovosti), ale jeho skutečná práce nevyžaduje více než 6 hodin denně. Toto prodloužení připouští se jen tehdy, když kolektivní smlouvy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci o tom ujednané ministr sociální péče v dohodě s ministry súčastněnými byl schválil.

4. Všechny tyto práce, pokud přesahují pravidelnou dobu pracovní (práce přes čas), buďtež zvláště placeny.

1. Pracovati v noci, t. j. v době od desáté hodiny večerní do páté hodiny ranní je dovoleno pouze u podniků nepřetržitě provozovaných, v nichž z důvodů technických nesmí se výroba zastavit.

2. V ostatních podnicích dovoluje se práce noční v uvedený čas pouze v takových případech, kdy toho vyžaduje veřejný zájem nebo pravidelná potřeba obecenstva. Ministr sociální péče ve shodě s ministry súčastněnými vydá o tom zvláštní předpisy.

3. Přechodné práce v noci, vyvolané nutnou opravou závodního zařízení při nastalých poruchách, nevyžadují zvláštního povolení, když by jinak pravidelný chod závodu na delší dobu byl ohrožen.

1. K noční práci mohou se bráti pouze zaměstnanci mužského pohlaví, starší 16 let. Ženy nesmí se při práci noční zaměstnávati.

2. Ministr sociální péče označí v souhlase s ministerstvy súčastněnými ty druhy podniků a závodů, ve kterých se při zpracování surovin nebo látek velmi rychle se kazících, připouští noční práce žen, starších osmnácti let výminečně a přechodně na kratší dobu.

3. Dále může ministr sociální péče spolu se súčastněnými ministry dovoliti výjimečně určitým skupinám podniků, aby mohly zaměstnávati v noci do 10. hodiny večerní do 5. hodiny ranní ženy starší 18 let, když toho vyžaduje nepřetržitá služba v podniku nebo zvláštní zřetel k veřejným zájmům a práce žen sestává t úkonů poměrně málo namahavých. Udělené dovolení musí býti v závodě vyhlášeno.

V podnicích, jmenovaných v § 1., nesmí se zaměstnávati námezdně děti, dokud neukončily povinné návštěvy školní a nedosáhly věku 14 let.

1. Mladistvých zaměstnanců mužského pohlaví do 16 let a ženského do 18 let stáří smí se užívati jen ku pracím lehkým, které nejsou na újmu jejich zdraví a nepřekážejí tělesnému jejich vývoji.

2. Ku pracím podzemním, čítajíc v to i dolování v odklizech, smí se používati jen dělníků mužského pohlaví.

1. Osobám zaměstnaným a bydlícím v domácnosti zaměstnavatelově a na další dobu než na měsíc najímaným nebo k osobním službám určeným (včetně t. zv. deputátníků) náleží ve 24 hodinách odpočinek 12 hodin, z něhož aspoň 8 hodin musí připadnouti na nepřetržitý klid v noci a aspoň půl hodiny na odpočinek v době polední.

2. Totéž platí o osobách, najatých ke služebním úkonům, nepravidelně konaným a nepatrně namáhavým, jako jsou dozor a střežení domů, podniků a hlídka zvířat.

3. Výjimky z nočního klidu dovolují se jen pro ojedinělé, nepravidelně se vyskytující nutné případy. Těžká práce se nesmí konati od 9. hodiny večerní do 5. hodiny ranní

4. Rozdělení pracovní doby ponechává se volné úmluvě stran. Ale aspoň jednou týdně musí se poskytnouti zaměstnancům nerušený klid 18 hodin, který by zpravidla připadl na neděli. Za tohoto klidu je dovoleno vyřizovati jen neodkladné práce v domácnosti či hospodářství, při čemž nutno dbáti toho, aby zaměstnanci bylo zajištěno volné nedělní odpoledne. Je-li nutno pracovati v neděli, musí se poskytnouti přiměřený náhradní odpočinek v den všední.

5. Předchozí ustanovení nevztahují se na osoby, zjednané na výpomoc, k ošetření nemocných, ku práci v domácnosti a práci polní, pokud tato výpomoc netrvá déle než 6 dnů.

Přestupky těchto ustanovení trestají politické úřady I. stolice, pokud se týče revírní báňské úřady pokutou do 2000 K, nejsou-li dobytny, vězením do 3 měsíců. Opětuje-li se přestupek i trest, může se uložiti pokuta do 5000 K anebo trest vězení do 6 měsíců.

V závodech, v nichž se zkrátí podle tohoto zákona pracovní doba, nesmí býti z toho důvodu snížena mzda, vyměřovaná dle pracovní doby.

1. Zákon tento nabývá účinku 1. ledna 1919.

2. Pro jednotlivé skupiny podniků, nepřetržitě pracujících nebo jich části, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministry příslušnými povoliti odklad k provedení zákona, jestli je to nutno z důvodů technických, nebo pro nedostatek zapracovaných sil pracovních.

Ministru sociální péče se ukládá, aby ve srozumění s ostatními ministry provedl tento zákon.

Výbor sociálně-politický předkládá Národnímu shromáždění návrh zákona o zavedení 8hodinové doby pracovní pro osoby v námezdním poměru zaměstnané v pevném přesvědčení, že tato otázka řešena bude jako ve většině států jednotně se zřetelem k hospodářským i sociálně politickým stykům mezinárodním na základě mezinárodních úmluv mezi státy, jež seskupeny budou kolem států čtyřdohody.

Doporučuje tedy výbor sociálně-politický Národnímu shromáždění, by učinilo toto usnesení:

Vládě republiky Československé se ukládá, by zákon republiky Československé o osmihodinové době pracovní vzala za základ pro svou účast na případné mezinárodní úpravě této otázky.

Z výboru sociálně-politického.

V Praze dne 17. prosince 1918.