Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Žijeme v době, kdy předloha o 8hodinové době pracovní stala se kategorickým jejím příkazem. Ze všech stran docházejí zprávy, že tento dávný požadavek dělnictva je vzájemnou dohodou splňován, zvláště ve velkých závodech, ano i celých skupinách průmyslových, jako na př. průmyslu železářském.

Přes to bylo nutno o otázce pojednat důkladně, poněvadž neběží jen o dočasné opatření, nýbrž o trvalou úpravu jedné ze základních podmínek našeho života hospodářského. Bylo dlužno zkoumati věcně, zda je možno zákon o 8hodinové době pracovní vydati.

Nutno doznati, že nejen domácí zkušenosti a výsledky kratší doby pracovní, ale zvláště úspěšné uplatnění 8hodinové doby pracovní v jednotlivých státech ciziny vyvracejí mnohé námitky dříve proti ní činěné. Jen ve stručných rysech budiž tu sděleno, že 8hodinový den pracovní není naprosto novinkou. A je zajímavo, že s počátku spíše v malých odborech se ujala 8hodinová doba pracovní. Tak v odbor u litografickém již od let osmdesátých minulého století pracovalo se v řadě závodů 8 hodin denně. Od r. 1904 pak kolektivní smlouvou stanovena všeobecně aspoň pro 500 dělníků v Čechách. Dále zavedena 8hodinová doba pracovní u štukatérů a řezbářů. Dle úředních zpráv, uveřejňovaných o kolektivních smlouvách v Rakousku, pak každým rokem v posledním desetiletí sjednány některé smlouvy s 8hodinovou dobou pracovní. Největší počet smluv stanovil pak kratší než l0hodinovou dobu pracovní, ač zákon stanovil 11 hodin. Abych jen stručně naznačil snahy o zkrácení doby pracovní, uvádím zde, kolika smlouvami a v jakém rozsahu stanovena 8-9hodinová doba pracovní.

Musím poznamenati, že v letech 1912 a 1915 obsaženo je vždy po jedné smlouvě se 7hodinovou dobou pracovní. Jinak tabulka dokazuje zřetelně, že vedle závodů velikých také malozávody jsou zastoupeny kratší dobou pracovní. Ukazuje to počet závodů na smlouvy připadající. Poměrně nejdelší dobu pracovní měly hutě a velkozávody s nepřetržitou výrobou, dále odbory potravní a oděvní, mezi něž dlužno zařaditi i holiče s 11-12hodinovou dobou pracovní. Kratší dobu pracovní měly zvláště odbory grafické, stavební a strojnický průmysl. V jakém poměru jsou zastoupeny smlouvy kolektivní s 8-9hodinovou dobou pracovní v celkovém počtu smluv, ukazuje percentuelní vyjádření výše uvedených číslic. Vezměme tu jen tři léta, zvláště význačná, neboť poměr v ostatních letech byl přibližně stejný. Tak tvořily výše uvedené smlouvy z úhrnem ujednaných:

Tedy nejvýše 9hodinovou dobu pracovní ujednávalo okrouhle 50 procent dělníků průměrně pro 37 procent závodů na smlouvách súčastněných. Poněvadž pak třeba bráti zřetel ještě k tomu, že smluv s 91/4-93/4 hodinovou dobou pracovní je taktéž značný počet, vidíme z toho, že převážný počet smluv stanovil kratší dobu pracovní. V r. 1913 na př. ujednáno 149 (36 proc.) smluv pro 1830 (23 proc.) závodů s 46.295 (35 proc.) dělníky s 91/4-9 3/4 hodinovou dobou pracovní a pouze 14 (3 proc.) smluv pro 205 (2.5 proc.) závodů s 1775 (1.4 proc.) dělníky s 11-12hodinovou dobou pracovní.

Čechy, Morava a Slezsko jako nejprůmyslovější země bývalého Rakouska jsou přirozeně četně zastoupeny ve výše uvedených číslicích. Tak v r. 1910 ujednáno v těchto zemích 48 smluv s 8-9hodinovou dobou pracovní pro 5087 dělníků, v r. 1911 44 smluv pro 6191 dělníka, v r. 1912 56 smluv pro 30.476 dělníků, v r. 1913 42 smluv pro 7305 dělníků. Dále dlužno uvážiti. že šetření nepojalo všechny případy kratší doby pracovní, zvláště v maloživnostech, jež unikly úřednímu vědomí. Posléze v hornictví od r. 1901 je zavedena 9hodinová doba pracovní, která také v setření není pojata. A v hornictví běží o desetitisíce dělníků. V podnicích veřejných pak se pracuje 9, ano i méně hodin, v tabákových továrnách pouze 8 hodin. Netřeba se tudíž obávati, že přechod k 8hodinové době pracovní způsobí vážné obtíže.

Dosavadní zákonodárství nemůže tu také býti vzato v úvahu, poněvadž je skutečností dávno předstiženo. § 96. a) živnostenského řádu, který pochází z r. 1885 a stanoví 11hodinovou dobu pracovní pro tovární podniky je úplně překonán, jak dokazují hořejší číslice. Maloživnosti se pak také neprospělo, i když z tohoto zákona byla vyloučena. Její soutěž s velkopodniky nemůže se také opírati o delší dobu pracovní a horší podmínky námezdní, neboť je nebezpečí že ztratí pak pomocné sily pracovní vůbec. Problém maloživnostenský musí býti jinak řešen, než rozdílem v ochraně pracovních sil. Stejně zemědělství nemůže počítati s delší dobou pracovní, než je v průmyslu. Také zástupci zemědělští doznali ve výboru, že si nepřeji delší doby pracovní, aby neposílili odliv pracovních sil z venkova. Ostatně při práci strojové, jež se stále více rozmáhá v zemědělství, je možno při pravidelných výkonech zavésti také určitou dobu pracovní. Konečně tu je ještě jedna veliká skupina zaměstnanců, jež také dosud byla vyloučena z ochrany zákona. Jsou to služebné a domácí čeleď. Avšak i tito pracovníci mají jistě nárok, aby aspoň přiměřeným způsobem byli chráněni a pojati v dobrodiní zákona o době pracovní.

Osnova zákona sledovala snahu, pojati v ochranu všechny pracovníky hlavou i rukou, v dílně i v kanceláři, v městě i na venku, aby vytvořena byla jednotná zásada pro všechny. Tuto snahu výbor přijal a propracoval ji v návrhu, který doporučuje.

Je snad otázkou, zdali možno tak dalekosáhlý návrh dnes provésti? Výbor zodpověděl tuto otázku kladně. Neboť nejen že zkušenosti, jež získány z kratší pracovní doby, ji doporučují, ale také výslech zájemců, jenž uspořádán, potvrdil úmysl osnovy zákona. Dnes pak zvláště mluví pro zkráceni doby pracovní nezaměstnanost, jež vznikla ze zakončené války, nedostatku surovin, pomocných látek a uhlí. Nemá-li nezaměstnanost nabýti hrozivých poměrů, musí nezbytně rychle býti uvolněné pracovní síly, vracející se z pole, nebo z továren, jež přestaly vyrábět válečné potřeby, umístěny, a to zvláště v oborech práce nepřetržité, v niž zavedením 8hodinného dne pracovního bude třeba zvýšiti počet pracovních sil. Také nynější poměry výrobní připouštějí. aby se průmysl přizpůsobil zákonu, a nový rozmach svůj zakládal již na rozpočtu s 8hodinnou dobou pracovní.

Pro 8hcdinnou dobu pracovní mluví dále důvody dalšího rozvoje národa po stránce zdravotní, zejména uvážíme-li, jaké vysoké procento žen je dnes ve výrobě zaměstnáno. Intensivni práce 8 hodin vydá ostatně více, než sebe delší práce vyčerpaného člověka. A intensivně pracovat může jen zdravý člověk, jehož práce neubíjí, nýbrž těší. Přispějme k tomu, ať práce je radostí člověka, a odvrátíme i poslední nebezpečí, které by průmyslu našemu hrozilo, a jež nespočívá v 8hod. době pracovní, nýbrž právě v dlouhé době pracovní, která zároveň je brzdou technického pokroku. Moderní strojová výroba, dělba práce, vyžaduje také duševně vyspělých pracovníků, vyškolených sil, jež s láskou a porozuměním využijí každé výhody stroje a pochopí, že každá chvíle, již stroj zahálí, je také škodou celku, tedy i pracovníka. Ale jen dostatek volného času, věnovaného vzdělání i osvěžení, může povznésti naši výrobu a vyrovnati také úplně ztráty, jež snad vzniknou z počátku v přechodu ku kratší době pracovní.

Avšak ani soutěže ciziny se nemusíme dnes obávati. Všude po hrozné válce zvedají se vlny sociálních požadavků, mezi nimiž 8hod. doba hraje přední úlohu. Sotva se dá věřiti, že nebude aspoň v rozhodujících státech okolních zavedena. V německo-rakouské republice jest předložen již návrh na 8hod. dobu pracovní v továrních podnicích. Ve Finsku vydán v listopadu 1917 zákon o 8hod. době, která se jím zavádí mimo zemědělství, ve všech oborech pracovních.

Také v Rusku, jak známo, je zavedena dnes 8hod. doba pracovní. V řadě států ostatních je pak zavedena ne jako výsledek války, nýbrž již dávno před ní v řadě odvětví průmyslových. Tak ve Španělsku od r. 1902 ve státních podnicích. Ve Francii u kopačů v dolech od r. 1905, od r. 1914 všeobecně v dolech, v Holandsku od roku 1905 u dělníků v caisonech; tamže u horníků pod zemí od r. 1906 8 a půl hod. Ve Švýcarech v r. 1914 zákonem stanovena 8hod. doba pracovní pro závody nepřetržitě provozované. V dolech anglických pracuje se od r. 1908 jen 8 hodin denně. Ovšem jako u nás dávno se pracuje méně než 11 hodin, jež jsou stanoveny zákonem, také v těchto státech v ostatních oborech průmyslových pracuje se převážně kratší dobu pracovní, zejména 8-9 hodin. Tak zvláště v Anglii. A přece její průmysl ovládá svět.

Ve Spoj. Státech severoamerických zavedeno je zákonem 48 hodin u železnic mezistátních a u poštovních poslů. Dále v 10 státech Spoj. Států v hutích pracuje se 8 hodin. Všeobecně zavedena je 8hod. doba pracovní v Uruguay. Jistě znám je pak 8hod. den pracovní na N. Zélandě a ve Viktorii a jiných územích australských. Zkušenosti tu získané nijak nemluví proti 8hod. dnu a stálé jeho rozšiřováni na jiné obory pracovní svědčí příznivě o jeho výsledcích. Při tom nesmíme zapomínati, že západní státy evropské dosud jen nerady zasahovaly do námezdního poměru a chránily pouze ženy a nedospělé dělníky, hovíce zásadě, že muž se má chrániti sám.

Proto také četnější již je zákonodárství, chránící ženy a mladistvé dělníky. Tak noční práce žen je zakázána v továrnách 19 států, v živnostech 11 států, v hornictví 18 států, v hostinství 1 státu, v obchodech 9 států a v dopravě ve 4 státech. Ve všech tuto čítaných státech je předepsán 8-12hod. noční klid pro ženy. V pracovní době zákony evropských států nevykazují velkého pokroku, za to ve 12 mimoevropských státech je zavedena nejdelší 8hod. doba v živnostech, v 18 státech v hornictví a v 1 státě v obchodu a hostinství.

Není úkolem této zprávy pouštět se do podrobností. Stačí zajisté tyto doklady, že 8hod. doba pracovní v cizině je již značně rozšířena a netřeba se obávati, zvláště dnes, že ztížena bude naše soutěž s cizinou. Přes tento názor výbor uspořádal výslech řady odborníků, uloživ tříčlennému sboru (Tayerle, dr. Rolíček a dr. Schiessel), aby za vedení předsedy a účasti zástupců ministerstva soc. péče a odborných ministerstev vyslechl zástupce zaměstnavatelů i zaměstnaných o předvídaných účincích 8hod. doby pracovní. Výslechy konaly se 22., 25. a 26. listopadu a vyslechnuti zástupci dolů, obchodních, hostinských a holičských živností, lučebního průmyslu, papíru, cukrovarů, skláren a dopravních živností. Vedle toho konána 7. prosince zvláštní porada se zástupci železnic. Přihlédnuto také k četným dobrozdáním a projevům písemným, jež v této otázce došly.

V zásadě neučiněno žádné podstatné námitky proti 8 hod. době pracovní. Pouze z klubu samostatných obchodníků v Praze došel dopis, v němž se žádá, aby projednání zákona oddáleno bylo do ujednání míru. Zástupci průmyslových podniků bez výjimky uznali 8hod. dobu, pouze poukázali na obtíže, s jakými se setká zavedení 8hodinové doby pracovní v závodech s nepřetržitou výrobou se zřetelem k nedostatku zapracovaných lidí, zvláště odborně kvalifikovaných. Žádali proto za určitou přechodnou dobu. Byli to zvláště zástupci cukrovarů. skláren a ve výrobě stavebních hmot. Také zástupci zaměstnaných přiznali tuto okolnost u jednotlivých kategorií pracovních, zejména strojníků a topičů.

Vzájemným výslechem však se ukázalo, že obtíže ty nejsou trvale nepřekonatelny. Při nepřetržitě provozovaných závodech, zejména u prací, které není možno zastavit, nemá-li nastat značné poškození výroby a tím i dělníků, působí určitou obtíž nedělní přestávka, neboť při 8hodinové směně ve třech skupinách vybývá pouze 16 hodin na odpočinek, kdežto v předloze bylo navrhováno 36 hodin. Zástupci v hornickém odboru naznačili, že by se dalo docílit výměny dělníků, kdyby zaveden byl 32hodinový klid. I ten však předpokládá, když nebude postaráno o čtvrtou náhradní směnu, prodloužení pracovní doby z 8 na 16 hodin ve výměnné směně, aby mohl být dodržen. Dosud při 12hodinové pracovní době byla výměnná směna 18 hodin.

Další námitky činěny proti obmezení práce žen v sobotu odpoledne, a to zejména z kruhů hostinských a z kruhů tiskárenských. Jiné závody připouštěly zákaz práce žen v sobotu odpoledne, když naproti tomu nebude stanoveno, že musí celý závod současně práci zastavit. Zástupci hostinských pomocníků práci žen v sobotu odpoledne připouštějí. Staví se však rozhodně proti požadavku zástupců zaměstnavatelů, aby práce žen v noci byla připuštěna. Dále z kruhů hornických bylo poukazováno k tomu, že obmezení práce mladistvých dělníků do 18 let bylo by nebezpečím pro dolování v úzkých slokách a žádali, aby byla připuštěna práce noční se zřetelem k střídavým směnám i u 17letých. Z průmyslu sklářského vysloven byl požadavek, aby práce mladistvých dělníků do 18 let byla připuštěna, ježto běží o poměrně lehké práce, které však starší dělníci nemohou zastávat.

Zástupci dopravních živností žádali, aby byla připuštěna delší pracovní doba k přípravným pracem kočů k výjezdu potahů. V obchodních živnostech činěny námitky jen potud, že se obávají nevýhody malých podniků, kdyby zavírací doba nespadala v jedno s dobou pracovní.

Z kruhů holičských bylo žádáno zaměstnavateli a zaměstnanci nebylo proti tomu činěno námitek, aby v sobotu odpoledne byla dovolena práce žen. Zástupci zaměstnavatelů žádali dále dovolení nedělní práce u dámských kadeřníků aspoň po 3 hodiny. Dle jejich názoru stačila by tato výjimka jen pro zimní dobu.

Celkem výslech z průmyslových a živnostenských kruhů ukázal, že 8hodinová pracovní doba je možna až na určité výjimky, diktované pomocnými pracemi nebo mimořádnými událostmi.

Obtížnějším ukázalo se řešení pracovní doby v zemědělství. Zástupci zaměstnavatelů výslovně prohlásili se pro 8hodinovou dobu pracovní, avšak jak oni, tak zaměstnanci upozornili na obtíže, které jsou v zemědělství dány vlivem přírodních podmínek. Přílišná rozmanitost poměrů, ano i nestejné podmínky půdy hrají tu svoji roli, takže žádali, aby v zákoně k těmto poměrům bylo přihlédnuto. Práce ve sklizni na př. vyžadují často, aby se využilo pohody, nechce-li se dopustit značného poškození nebo dokonce i zničení úrody. V tomto směru bylo ovšem poukázáno k tomu, že je dovolena práce pres čas. Však přes to jsou tu momenty, které dlužno uvážit. Také práce v neděli, jako nutné krmení dobytka, dojení, jsou práce, které v malém hospodářství musí být vykonávány toutéž osobou, která celý týden pracuje. Výslech přispěl k tomu, že naznačil, že bude nutno rozlišovat mezi pracemi, které pravděpodobně mohou být pravidelně vykonávány, dále mezi pracemi sezonními, jež jsou od přírody odvislé a konečně službou domácí, vztahující se k osobním službám a nutným pracem v hospodářství a vykonávaným nepravidelně dle nutné potřeby osobami v hospodářství žijícími.

V zemědělství rozděleni proto zaměstnaní na dvě skupiny: pravidelně zaměstnané a žijící mimo domácnost zaměstnavatelovu a osoby v domácnosti pracující a žijící, což se vztahuje i na služebné v domácnostech městských. Obtíže naskytující se v této skupině musily býti překonány stanovením odpočinku.

Konečně dlužno se zmíniti, že určité námitky činěny z ministerstva železnic. Běželo zejména o rozdělení doby pracovní a o úpravu t. zv. služební doby u těch kategorií pracovních, jež sice musí býti v pohotovosti na svém pracovním místě, ale jichž skutečná práce netrvá často ani polovinu hodin ve službě ztrávených. Totéž platí o t. zv. inspekční službě zřízenců v elektrárnách, plynárnách, kteří jsou voláni k případným správkám nastalých poruch u odběratelů síly světelné či tepelné. Stejně bylo upozorněno na práci žen v noci v určitých případech na trati nebo u pokladen nádražních. Dále ve službě poštovní, u telegrafů a telefonů. Po vysvětlení a výslechu odborníků učiněny určité výjimky v příslušných odstavcích zákona, jimiž se vyšlo vstříc mimořádným případům.

Uvědomíme-li si obtíže, s jakými je zavedení 8hod. doby provázeno, pochopíme, že je a musí býti dílem vzájemných ústupků, pouhým rámcem, do něhož se mají vtěsnat všecky kategorie pracovní. Nebylo to proto možno bez výjimek.

Výbor připustil také jen ty výjimky, jež byly nevyhnutelně nutny. Rozsah zákona a jeho výjimky seznati lze ještě z dalšího vysvětlení. které následuje.

§ 1. stanoví všeobecně z důvodů výše uvedených osmihodinový den pracovní a to jak v dílnách, tak i v kancelářích nebo jiném pracovním místě. Z pracovníků rukou vypouští pouze ty skupiny, u nichž nelze dobře osmihodinový den stanoviti, poněvadž práce jejich jest nepravidelná a nelze ji dobře ohraničiti určitými hodinami. Jsou to osoby zaměstnané a žijící v domácnostech hospodářů venkovských i rodin městských, dále osoby, obstarávající pouhý dozor nebo hlídku domů, podniků, polí, zvířat, výhradně jen k těmto úkonům najaté a zpravidla v domě zaměstnavatele bydlící. Na tyto osoby vztahuje se § 12. Jinak všeobecnost zákona vyjadřuje také slovo zaměstnanci, jimiž jsou tu míněny všechny osoby za plat najímané, ať jsou to dělníci, úředníci techničtí, či obchodní, veřejní či soukromí. Tento všeobecný pojem je vyjádřen zvláště v 1. a 2. odstavci. Třetí odstavec stanoví pracovní dobu v hornictví, čtvrtý v zemědělství a lesnictví, když jde o osoby nežijící v domácnosti hospodářově a k pravidelným úkonům najímané. Poslední odstavec připouští pak jiné rozdělení doby pracovní, než 8 hodin denně nebo 48 hodin týdně, a to 192 ve 4 týdnech, když toho povaha zaměstnání vyžaduje. Na př. u železnic a plavby vorů je třeba, aby zřízenec byl v práci více hodin než 8 hodin denně a proto jsou zmocněni příslušní ministři, aby vyslechnuvše zástupce zaměstnavatelů i zaměstnanců, dovolila i jinou úpravu doby pracovní, než ji dovoluje odst I., když úhrnem nepřestoupí jiná úprava 96 hodin ve 14 dnech, 144 ve 3 nedělích a 192 hodin ve 4 nedělích. Tím je také samozřejmě dovoleno, aby denní doba pracovní byla upravena jinak než 8 hodin, když v týdnu nepřestoupí 48 hodin. Výslovně budiž doloženo, že do 8hod. nebo jinak stanovené denní doby pracovní nepočítají se odpočinkové přestávky, leda by dobrovolnou úmluvou to bylo sjednáno.

§ 2. zakazuje obcházeti ustanovení paragrafu 1. tím, že by zaměstnanci, pracujícímu celý den v dílně či kanceláři, byla pak ještě přidělována práce domů. Je-li to nutno, musí býti žádáno o dovolení k práci přes čas.

v § 3. ponechává se dohodě zaměstnanců, aby si rozdělili pracovní dobu tak, jak to odpovídá potřebě výroby, když při tom skutečná práce nebude přesahovati dobu v § 1. stanovenou. Pouze musí býti zajištěny přestávky, když trvá práce déle než 5 hodin, u dělníků do 18 let 4 hodiny. Přestávky tyto mohou u starších dělníků odpadnout, když mezi prací je stanoven přiměřený oddech. Na př. ve válcovnách, při pracích ve sklárnách nebo v jiných podnicích, kde toho povaha výroby dovoluje.

V § 4. stanoví se pak nerušená přestávka v týdnu aspoň 32 hodin. Zde muselo být upuštěno od návrhu na 36 hodin proto, poněvadž by musely být velmi četné výjimky a naproti tomu, je-li jinak zajištěna 48hodinová pracovní doba v týdnu, není nebezpečí, že v podnicích, ve kterých je možno tuto přestávku dodržet, bude zkracována. Podniky, v nichž bude zkrácena přestávka na 32 hodin, jsou zejména nepřetržitě provozované, při nichž pracuje se ve třech směnách a kde z důvodů zdravotních je již nutno, aby pracující se střídali z denní směny na noční a naopak. Jinak by bylo třeba čtvrté náhradní směny, pro níž by však zejména v menších závodech nebylo jiného dne zaměstnání. Z toho důvodu je připuštěno, aby v takových závodech, v nichž výroba nemůže být přerušena, ať u stroje či u pece, nebo u jiných takových zařízení, mohla se pracovní doba prodloužiti, což zpravidla se může stát na př. tím, že ze soboty na neděli bude pracovat dělník A. 16 hodin, dělník B. také 16 hodin a dělník C. tím získá 32 hodiny klidu. Druzí dva pak 24 hodin. Tím způsobem zaručen je pak vždy aspoň 24hodinový nedělní klid pro 2 dělníky každého týdne. Touto výjimkou musí se prodloužiti ovšem pracovní doba v týdnu, t.j. v 7 dnech na 56 hodin, což ovšem znamená ještě proti dosavadním poměrům, kdy byly směny 12hodinové a při záměně 18hodinové značný prospěch, neboť dosavadní týdní pracovní doba u takových dělníků až 90 hodin dosahující, zkracuje se na 56 a ovšem i toto prodloužení považuje se za práci přes čas, k níž není třeba jiného povolení, nežli zásadního dle odstavce 5. a platí se také jako práce přes čas. Výbor spokojil se také zásadou týdenní přestávky, jež vlastně v praksi bude nedělním klidem, jinak o nedělním klidu ponechal dosavadní předpisy, předpokládaje, že později budou také novým poměrům přizpůsobeny.

§ 5. navazuje na § 4. a stanoví, že práce žen končí v sobotu o 2. hod. odpolední. Původnímu návrhu, aby práce v továrnách, v nichž pracují ženy, přestala o 12. hod. polední nebylo dobře možno vyhovět, poněvadž by to znamenalo, že současně by musil být celý závod zastaven. Z toho důvodu pak, že běží tu zejména o snahu, aby hlavně dělnice měly v sobotu čas k pracím v domácnosti, kteréžto snaze vyhoví se úplně, když bude volno od 2 hod. odpoledne, také tento paragraf byl takto formulován. I v tom případě ovšem bude nutno povolit určité výjimky pro některé podniky, jako jsou zejména tiskárny, obchody, hostince, v nichž součinnost žen je nezbytna pro nerušený chod závodu. Ovšem nesmí tím být týdenní pracovní doba překročena.

V § 6. dovoluje se práce přes čas, která úhrnem v roce nesmí přestoupit 20 týdnů nebo 240 hodin. Zde musilo být přihlédnuto k zvláštním poměrům v zemědělství, aby práce přes čas nebyla odvislá od dlouhého řízení a proto navrhováno je, aby v zemědělství povoloval práci přes čas na krátkou dobu obecní úřad, na delší dobu politický úřad I. stolice, aby tím bylo umožněno rychle vyjíti vstříc potřebě, která byla diktována přírodními událostmi. Právě také rozdílné poměry v hornictví a u železnic vyžadují, aby o práci přes čas tu rozhodovaly příslušné odborné úřady. Výbor doufá, že vývojem zákonodárství bude ovšem možno později tyto rozdílné instance spojiti a pokud možno soustřediti v jednotný úřad aspoň v II. stolici. Do práce přes čas, jež vyžaduje povolení, nemohou se dle návrhu započítat mimořádné práce přechodné povahy, které vznikly z nepředvídaných událostí a nevyžadují delší doby. Může se tu jednat v průmyslu a dopravě zejména o práce opravné, v zemědělství pak o práce při sklizni, které nevyhnutelně musí být vykonány téhož dne, ježto jinak byla by sklizeň deštěm nebo mrazem zničena.