Zpravodaj posl. Pilát: Velectěné Národní
shromáždění!
Ústredné družstvo v Bratislavě bylo
zákonem ze dne 15. dubna 1919 č. 210 sb. zák.
a nař. ustanoveno likvidátorem a ústředím
všech družstev na Slovensku, ať již byla zřízena
podle zákona čl. XXIII. z roku 1898, aneb podle
XXXVII. uherského zákonného článku
z roku 1875.
Trvající družstva na Slovensku sdružena
byla buď v centrále úvěrního
družstva v Bratislavě, nebo v konsumní centrále
"Hangya", nebo v centrále křesťanských
konsumních spolků, vesměs v Budapešti.
Z těchto družstev jest asi 600 konsumních a
více než 300 úvěrních.
Ústrednému družstvu v Bratislavě uloženo
bylo § 3. cit. zákona, aby zjistilo revisí
s největším urychlením všechny
pohledávky a závazky, které vznikly družstvům
z jejich členského a obchodního spojení
s centrálami cizozemskými. Pro nepřekonatelné
překážky nemohlo Ústredné družstvo
tento úkol dosud splniti. Jen odhadem na podkladě
účetní závěrky uherské
úvěrní centrály za rok 1916 zjišťuje
se, že úvěrní družstva na Slovensku
měla v roce 1918 uloženo přebytkův u
budapešťských centrál asi za 65 milionů
K, s nimiž nemohou nyní volně nakládati.
To počíná jeviti neblahé účinky
rostoucí potřebou hotových prostředků,
jež má za následek vybírání
vkladův u družstev. Družstvům, jež
mají značnější přebytky
uloženy u budapešťských centrál,
hrozí katastrofa. Této katastrofě zabrániti
pokládá Ústredné družstvo v Bratislavě
za nutné nejen z příčin hospodářských,
nýbrž i státních a organisačních.
Nynější neujasněný stav úvěrních
družstev brzdí zakládání nových
úvěrních družstev a způsobuje
thesauraci hotovostí u venkovského lidu.
Aby Ústredné družstvo mohlo ohroženým
úvěrním družstvům na Slovensku
přispěti a tak zabrániti hrozící
katastrofě, žádá, by mu byla dána
buď státní záloha 30,000.000 Kč,
aneb aby vláda převzala záruku až do
této částky v případě,
že by se Ústredné družstvo v Bratislavě
k vytčeným účelům u peněžních
ústavů sumu tu opatřilo.
Tento peníz bude upotřeben na zálohy ohroženým
úvěrním družstvům podle potřeby,
až do výše jejich přebytků, uložených
u bývalých budapešťských centrál.
Rozpočtový výbor vyslovuje v tomto směru
přání, aby vláda dala Ústrednému
družstvu zmíněnou zálohu jen v nejnutnějším
případě, a očekává,
že přání Ústredného družstva
bude tím učiněno zadost, když vláda
poskytne potřebnou záruku za peníze poskytnuté
domácími peněžními ústavy.
Aby vláda měla možnost, přesvědčiti
se o pravém stavu dnešních poměrů
hospodářských Ústredného družstva,
bude záhodno, by vláda předem zjistila odborovou
revisí stav Ústredného družstva v Bratislavě.
K celé akci budiž přidělen zvláštní
vládní komisař zvlášť k
tomu účelu delegovaný. Vedle sdělení
vládního komisaře družstevnictva na
Slovensku p. dra Medveckého má Ústredné
družstvo v Bratislavě okrouhle 2,000.000 Kč
fondů reservních, a hotově splacených
závodních podílů za 456.870 Kč
při 10tinásobném ručení členů.
Všech členů má Ústredné
družstvo 925, mezi nimi 11 jednotlivců (zakladatelů)
a 914 družstev, z nichž však dosud jenom 416 složilo
povinné závodní podíly. Až veškerá
družstva této své povinnosti dostojí,
stoupnou závodní podíly asi na 1 mil. Kč,
což při desítinásobném ručení
by odpovídalo záruce 10 mil. Kč.
Ačkoliv Ústredné družstvo samo podle
vylíčeného stavu neposkytuje dostatečné
jistoty za splacení záloh těch, přece
nelze o navrácení záloh míti žádných
pochybností, neboť za ně ručiti budou
také přebytky družstev, uložené
u budapešťských centrál. Poněvadž
pak lze se nadíti, že po uzavření míru
s maďarskou republikou dojde k vyrovnání pohledávek
mezi příslušníky slovenskými
a maďarskými v ten způsob asi, jako tomu bude
s pohledávkami mezi příslušníky
československými a rakouskými, je velmi pravděpodobno,
že na pohledávkách družstev proti uh.
centrálám neutrpí tato družstva žádných
vážných ztrát.
Jménem rozpočtového výboru dovoluji
si proto navrhnouti Národnímu shromáždění
přijetí navrženého vládního
návrhu v tom smyslu, jak byl rozpočtovým
výborem přijat.
Místopředseda Konečný: K slovu
není nikdo přihlášen, debata odpadá.
Přistoupíme ihned k hlasování.
Předloha zákona, o níž právě
jednáme, čítá pouze 4 paragrafy a
proto míním dáti hlasovati o celé
osnově, jakož i o jejím nadpisu a úvodní
formuli najednou. Doufám, že není proti tomu
námitek (Námitek nebylo.)
Kdo souhlasí s navrženým zákonem, jakož
i s jeho nadpisem a úvodní formulí, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. §§ 1., 2., 3. a 4. zákona
ve znění zprávy rozpočtového
výboru, jakož i jeho nadpis i úvodní
formule se v prvém čtení schvalují.
Přeje si pan zpravodaj ke druhému čtení
slova? Žádné změny?
Zpravodaj posl. Pilát: Všechno beze změny.
Místopředseda Konečný: Přistoupíme
k hlasování ve druhém čtení.
Kdo souhlasí se zákonem, který jsme právě
v prvém čtení přijali, i ve čtení
druhém, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To jest většina. Zákon schvaluje se i v druhém
čtení a tím jest tento bod denního
pořádku vyřízen.
Přistoupíme k dalšímu a tím jest
7. zpráva sociálně-politického
výboru o návrhu člena N. S. V. Johanise a
soudr. stran zavedení starobního a invalidního
pojištění. Tisk 2752. Zpravodajem
je občan Johanis. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Johanis: Ctěné shromáždění!
Návrhem, kterým jsme se domáhali předložení
osnovy zákona o starobním a invalidním pojištění,
chtěli jsme docíliti to, aby Národní
shromáždění ještě před
svým rozchodem vyslovilo se o důležité
sociální otázce, která byla živou
již za Rakouska. Rakousko dělníkům a
lidem nepojištěným, zejména maloživnostníkům
a zemědělcům slibovalo pojištění
starobní dosti dlouho. První osnovu - ba spíše
možno říci, že program - podala vláda
Körbrova roku 1904 před svým odchodem; avšak
jen podala, ale dále se o osnovu nikdo nestaral. Teprve
nabytím všeobecného práva hlasovacího
roku 1907 vynutilo si zejména dělnictvo slib, který
byl splněn tím, že již ve trůnní
řeči roku 1907 v červnu bylo slíbeno,
že rakouský parlament otázku pojištění
pro stáří a pro neschopnost ku práci
bude řešiti. Tento slib nesplněn a teprve po
velkých urgencích v r. 1908 3. listopadu předložena
tak zvaná osnova Beckova, která byla, jak nutno
doznati, podrobně vypracována. Řešila
zejména to, že pojištění nemocenské
mělo býti reformováno, dále pojištění
úrazové a nově mělo býti zavedeno
pojištění pro stáří a
neschopnost ku práci dělníků, malých
zemědělců a živnostníků.
Známy jsou obtíže, za kterých tehdejší
pojišťovací výbor poslanecké sněmovny
pracoval v této otázce. Byly to potíže
národnostní, ale nezapírejme si, že
byly to také důvody jiné, zejména
odpůrci sociálních reforem Němci,
ale také i u nás doma v našem národě
našli se jednotlivci, kteří nekladli váhu
na to, aby v této věci osnova byla urychlena a pojištění
vešlo brzy v platnost.
Válka byla ale hlavní překážkou,
že osnova o starobním pojištění,
ve výboru sociálním již projednaná
ve vídeňské sněmovně, nestala
se skutkem, poněvadž věřím, nebýt
války, že by byla tato důležitá
osnova přes všechny obtíže ať rázu
národnostního či politického, se stala
zákonem a dnes bychom mohli počítati s tím,
že osoby, které podléhaly pojištění
- zvláště by to byli dělníci,
malí živnostníci a zemědělci
- byly by pojištěny pro stáří
a invaliditu bývaly by měly. Pánové,
tyto důvody jest nutno konstatovati, když si uvědomujeme,
že pojišťování pro stáří
a neschopnost ku práci našeho obyvatelstva nemajetného
dosud nemáme.
Tyto důvody také mne vedly k tomu, abych vypracoval
návrh a vyžadoval, aby se vláda starala o to,
aby osnova zákona u nás byla předložena.
Zejména můj návrh vyžadoval, aby osnova
zákona byla pracována na těchto zásadách:
1. organisace všeho pojištění (nemocenského,
úrazového, starobního a invalidního)
budiž jednotna.
2. Správa pojišťovacích ústavů
budiž autonomní; státu buď však vyhrazen
potřebný vliv na správu.
3. Pojišťovací dávky jest upraviti tak,
aby důchodci, ku práci neschopnému, umožňovaly
živobytí.
4. Pojišťovací dávky jest krýti
soustavou kapitálovou.
5. Okruh pojištěných osob jest stanoviti jednotně;
základem budiž nynější rozsah nemocenského
pojištění.
6. Pojišťovací soudnictví budiž osamostatněno.
Vedle tohoto mého návrhu byly podány také
jiné návrhy, zejména se strany lidovců,
také se strany národní demokracie. (Posl.
dr. Mazanec: První byl náš návrh!)
To byl jen takový vyzývací návrh,
kdežto můj chtěl se zaměstnávati
otázkou projednání zásad, ale výbor
nemohl, když mu byly tyto věci předloženy,
přece jenom rozhodnouti se pro některá hlediska,
kterých zejména můj návrh vyžadoval,
ale byl si vědom toho, že přece jenom jest
nutno, aby naše slavná sněmovna, toto Národní
shromáždění v otázce takovéto
důležitosti, jakou klademe právě v otázku
pojištění osob pro stáří
a neschopnost ku práci, tedy osob nemajetných, vyslovilo
určité zásady a hlediska. A to jest právě
v resolučním návrhu, který dovoluji
si předložiti. (Hlas: To jest návrh výborový!)
To jest samozřejmě návrh výborový
a kompromisní. Jsem si vědom, že nebylo možno
v tomto Národním shromáždění
starobní a invalidní pojištění
jak pro dělníky, tak také pro ostatní
vrstvy dělnictva provést. Zejména jsem si
vědom toho, že k tomu, aby naše vláda
předložila takovouto osnovu, jest nutno, aby měla
potřebná data, zejména matematické
výpočty, které bude možno opatřiti
teprve tehdy, až budeme míti sčítání
obyvatelstva, které má nastati ke konci tohoto roku,
již proto, že na základě dat zjištěných
v bývalém Rakousku není možno v našem
státě osnovu zákona o starobním a
invalidním pojišťování dělati.
Z těch důvodů jsme nevešli do řešení
zásadních otázek při otázce
starobního a invalidního pojištění,
protože byly by se vyskytly rozpory. Když zde mluvím
jako zpravodaj výboru, budiž mi dovoleno, abych jako
příslušník sociálně-demokratické
strany konstatoval, že naše strana nehájí
stanoviska, aby byli pojati příště do
pojištění pro stáří a
neschopnost ku práci jenom dělníci, ať
průmysloví, živnostenští, neb zemědělští,
a odkazuji v tom směru na naše stanovisko nejen ve
vídeňské sněmovně, nýbrž
i na působení našich zástupců
v sociálně pojišťovacím výboru
rakouské sněmovny, kde tehdy již hájili
zásadu, aby vedle dělníků byli pojištěni
také malí zemědělci, malí živnostníci,
osoby nemajetné. V této věci nebylo ve výboru
jaksi sporu. Já při této příležitosti
konstatuji, že i dnes trváme na tom, aby pojištění
nejen dělníků ale i ostatních malých
tříd a zejména malých živnostníků
a zemědělců stejně bylo provedeno
jako pojištění dělníků.
Jiné hledisko budeme míti na organisaci, zejména
však na správu pojištění, zejména
pojištění tak zvaných středních
stavů. Ale tato věc není snad tak akutní
k řešení pro dnešek, - a já ji
jen více méně s hlediska principielního
zde konstatuji - ale resoluce, kterou sociálně-politický
výbor vypracoval, má zejména ten účel,
aby sociálně-politický výbor, jehož
jménem zde mluvím a jemuž nebude zajisté
upřeno, že měl nejlepší snahy zachytiti
ve svých pracech všecky složky sociálního
života, pokud byly k řešení v tomto Národním
shromáždění, ať již po stránce
formální nebo meritorní, ať šlo
o některé opravy rakouských zákonů
nebo o některé nové zákony. Zejména
se zde odvolávám na působnost výboru
v otázce osmihodinné doby pracovní, nemocenského
pojištění, zákona o válečných
poškozencích, zákona o zákazu dětské
práce, konečně zákona o pensijním
pojištění. Výbor řešil tedy
veliké problémy, a jestliže nemohl sám
vypracovati a nemohl ani vyžádati si vládní
předlohu, důležitou osnovu zákona o
starobním a invalidním pojištění,
zásadně tkví vina v tom, že scházel
zde potřebný materiál, který je nutný,
a proto se výbor spokojil s resolucí, kterou předkládá,
a prosím jménem výboru, aby slavné
Národní shromáždění resoluci
schválilo. (Poslanec Šrámek: Prosím,
upozorněte, že náš návrh v tom
směru byl první!) Pan kolega Šrámek
žádá, abych konstatoval, že strana lidovců
byla první, která návrh v této věci
podala. Já konstatuji, že tomu tak jest. Byt to ten
návrh, který vyzýval vládu, aby ona
vypracovala a předložila osnovu. Ale také jiné
strany přišly s návrhy, takže nějaké
priority nelze žádné straně dávati,
poněvadž všecky strany jsou si po mém
názoru vědomy toho, že starobní a invalidní
pojištění musí býti brzo provedeno.
(Posl. Myslivec: Hlavní věc, aby bylo uskutečněno!)
To jest správné, poněvadž zejména
dělnictvo v otázce starobního a invalidního
pojištění má tolik slibů, že
dnes chce míti jen činy. Proto prosím, abyste
resoluci schválili. (Čte):
"Sociálně-politický výbor Národního
shromáždění projednal za dobu své
působnosti nemalou řadu návrhů vládních
i návrhů iniciativních, jejichž účelem
bylo jednak odstraniti poměry způsobené válkou
a naléhavě domáhající se nápravy,
jednak vybudovati základy pro další práci
sociálně-politickou. Při vší
této činnosti své nezapomínal výbor
na sociálně-politický úkol, jenž
byl blízek svého vyřešení již
před válkou, jehož naléhavost událostmi
válečnými a následky války
byla však velice zdůrazněna: na starobní
a invalidní pojištění.
Sociálně-politický výbor nemohl přehlédnouti,
že k vyřešení problémů se
zákonem o starobním a invalidním pojištění
spojených jest vedle jistého klidu doby zapotřebí
statistického materiálu, jenž může
býti získán teprve letošním sčítáním
lidu, a včas dohodl se s vládou, aby při
sčítání bylo pamatováno na
potřeby pojišťovací. Vláda ujistila
výbor, že přípravné práce
pro zákon pojišťovací jsou v proudu.
Podávaje tuto zprávu Národnímu shromáždění,
sociálně-politický výbor má
za záhodno, aby Národní shromáždění
před ukončením své bohaté činnosti
sdělilo s veřejností, že nebylo zapomenuto
na veledůležité dílo starobního
a invalidního pojištění; i navrhuje,
aby Národní shromáždění
usneslo se na tomto projevu:
Národní shromáždění republiky
Československé, jsouc si vědomo významu
starobního a invalidního pojištění
a naléhavosti jeho, vzalo s povděkem na vědomí
sdělení svého sociálně-politického
výboru, že vláda zahájila práce
potřebné k předložení zákona
o tomto pojištění; Národní shromáždění
vybízí vládu, aby v těchto pracích
pokračovala s největším úsilím,
aby mohlo býti co nejdříve vyhověno
oprávněnému požadavku širokých
vrstev lidových, jehož splnění jest
zároveň význačným zájmem
státním."
To je petitum resoluce; záleží ovšem nejenom
na tom, jaké bude zvoleno příští
Národní shromáždění, resp.
sněmovna poslanecká a senát, ale jaký
bude klid k jejich práci zejména na poli sociálně-politickém.
Jistě, že všechny strany, které jsou zde
a které příště do sněmu
a senátu přijdou, jsou si vědomy, že
tomuto důležitému úkolu sociálnímu
nebudou se moci vyhnouti a že budou musit ho provésti.
Naším přáním je, aby příští
sněmovna pro tento úkol měla porozumění
a aby příští vláda náležitý
materiál připravila. Navrhuji schválení.
Místopředseda Konečný: K slovu
není nikdo přihlášen. Debata odpadá.
Máme hlasovati o resoluci výboru sociálně-politického.
Resoluce tato byla právě panem zpravodajem přečtena
a k přijetí vřele doporučena. Myslím,
že není potřebí, abych znovu ji dal
předčítat. (Souhlas.)
Kdo souhlasí s resolucí výboru sociálně-politického,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Resoluce se schvaluje. Tím
je tento bod denního pořadu vyřízen.
Dalším bodem je
8. zpráva rozpočtového výboru
o návrhu člena Národního shromáždění
Rud. Piláta a soudr. (tisk č. 2602), aby Národní
shromáždění usneslo se o zákonu,
jímž se doplňují zákonná
ustanovení o dani z důchodu (tisk č.
2757).
Zpravodajem je občan Rudolf Pilát. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. Pilát: Velectěné Národní
shromáždění!
Zákonem ze dne 27. května 1919, č. 292 sb.
zák. a nař., podrobeny byly srážce daně
z důchodů také úroky z vkladů
peněžních ústavův, uložených
u jiného peněžního ústavu v běžném
účtě. - To zavdalo podnět k rekriminacím
všech ústavů peněžních a
jmenovitě malé ústavy ukazovaly k tomu, že
toto zatížení mělo by ve velmi četných
případech za následek přímo
poškození jejich existence. - Tak na příklad
Kampeličky uváděly, že k 1. březnu
1919 měly 453 miliony korun vkladů na knížky
a 13 milionů korun vkladů na běžný
účet. - Naproti tomu měly jinde uloženo
v běžných účtech 400 milionů
korun svých vlastních přebytků. -
Z těchto 400 milionů korun nemohly by samy platiti
6 % daň rentovou, když už je tíží
3 % rentová daň z vkladů na vkladní
knížky, totiž z oněch 453 milionů
korun a nemohou přesunouti ji na své vkladatele
ve formě nějakého režijního příspěvku.
- Ony neprovozují obchodů spekulačních
a jsou nuceně obmezeny na úvěrní obchody.
- Rozpětí úrokové jest u nich nepatrné
a z toho se uhražuje režie. - Drobné ústavy
nemohou svoje přebytky ukládati v realitách,
cenných papírech nebo na knížky, nýbrž
ukládají je v běžném účtě
u svých svazů nebo bank. - Tím ohrožena
jest existence celé řady drobných ústavů
lidového peněžnictví.