Co má cenu, ale zase není hotovo, to je zákon
o zřízení fondu Denisova, který teprve
má zde býti projednán a kterým má
býti zřízen fond během příštích
desíti let v obnosu 6 mil. korun na podporu studia našeho
studentstva za hranicemi. To považuji za velmi důležité,
ale, jak pravím, zase to má cenu více akademickou,
poněvadž se to ještě neprovádí,
peníze zde ještě nejsou k disposici, fond ještě
není uzákoněn.
Položil jsem si tedy otázku, co jsme učinili,
a celkem vidím, že toho mnoho není. Odhlasovali
jsme zde také resoluci, že se mají stavěti
další studentské koleje. Uvážíme-li
ten velký počet vysokoškolského studentstva
v Praze a ty ohromné nedostatky bydlení pro studenty,
tedy pro těch patnáct tisíc studentů
a kromě toho to velké procento nemajetných,
vidíme, že koleje, které zde v Praze jsou a
které snad mohou ubytovati maximálně 1500
nebo 2000 studentů, naprosto nestačí.
Vážené Národní shromáždění!
Kdybych měl líčit detailní obrázky,
s jakými výmluvami mi přijdou studenti při
zkoušce rigorosní, když mi líčí
se slzami v očích, - v zimě to bylo - že
neměl si čím zatopit, že neměl
si čím posvítit, že mu praskla draze
koupená lampa lihová a, než mu ji spravili,
že měl po celé večery tmu, od čtyř
odpoledne celý večer, a že musil studovat v
kavárně, poněvadž posluchárny
naše nevyhovují pro tak velký počet,
aby studenti mohli tam studovat a my také jsme uhlí
neměli, mrzlo v našich posluchárnách
jako v soukromém bytě studenta, trvalo by to dlouho.
Uvažte, že to jsou poměry, které opravdu
stojí za uvážení, máme-li na
mysli, že zde v těch tisících studentů
přece spočívá určitá
naděje národa do budoucího vedení
národa, ať již úředního,
byrokratického nebo politického.
Dále jsme odhlasovali zde jednu resoluci pro nemocenské
a úrazové pojištění studentstva.
Já jsem shledal, že nestačí, aby Národní
shromáždění odhlasovalo řadu
resolucí ve prospěch nějaké věci.
Nejdeme-li za těmi resolucemi, a nestaráme-li se
o to, pokud jsou realisovány a jak dalece se kdo o ně
stará, nemá to žádné ceny. My
tady v 10 minutách nebo ve 1/4 hodině odhlasujeme
řadu resolucí a po celou dobu, po celou řadu
měsíců nejsou tyto resoluce realisovány,
jestliže se o ně nikdo nestará.
S tím pojišťováním proti nemocem
studentstva je to zrovna tak. Věc byla odhlasována
v říjnu a dnes je v takovém studiu, že
možno říci, že se v tom nic nestalo.
Ministerstvo sociální péče vyjádřilo
se o té naší resoluci - učinilo velký
rozklad ve svém přípise - že student
nemá námezdní poměr žádný
a že studentstvo není výrobním stavem.
A z toho dvojího, že není studentstvo v námezdním
poměru a že není výrobním stavem,
dedukuje, že nelze té doby vůbec pomýšleti
na to, aby bylo zavedeno pojišťování proti
nemoci pro studentstvo.
Vážené Národní shromáždění!
Snad do jisté míry by se zásadně dalo
to hledisko hájiti, ale, uvážíme-li
další odůvodnění, které
dává k tomu ministerstvo sociální
péče, že studentstvo po většině
jest někým vydržováno, a ten že
v nemoci studentově může platiti jako za zdravého
studenta také za studenta nemocného, tu se dostáváme
do obtížné situace. Když studentstvo o
tom uslyšelo, bylo velmi znepokojeno, že tento jeden
ze 7 kardinálních požadavků jeho je
takto a limine odmítán. Já myslím,
že Národní shromáždění
bude se musit k tomu později vrátiti a že bude
musit uvažovati, zdali jsou důvody jen pro odmítnutí
a zda nedají se nalézti také důvody
pro schválení nemocenského pojišťování
studentstva.
Jiná záležitost, která nesmírně
studenty nyní hněte, je ohromné zdražení
učebných pomůcek. Pánové, knihy
učebné stouply tak nesmírně v ceně,
že málokterý student si může učebnici
koupiti. Já vám mohu říci, že
kniha, která stála 30-40 K, prodává
se dnes antikvárně za 200-300 K. Knihy nové,
které se připravují a které stály
30, 40 a 50 korun, mají minimálně stát
200 K.
Takové jsou rozpočty nakladatelů, které
jsou předkládány jednotlivým autorům.
Uvážím-li, že do jednoho ročníku,
ať jest to kterékoliv chce studium, jest potřebí
několik takových knih, račte, vážení
pánové, posouditi, odkud student, když přijde
do Prahy, má vzíti ten kapitál, 1500 až
2000 K na zakoupení potřebných učebných
knih. To jest otázka, která musí býti
luštěna, jinak se dostaneme tam, že čeští
studenti budou nuceni kupovati, jako dříve tomu
tak bylo, dokud jsme neměli českých učebnic,
znovu knihy německé.
Tedy tisíce českých studentů budou
odkázány na lacinější poměrně
knihy německé a autoři českých
knih, které tu jsou napsány, nebudou moci posloužiti
studentům svými učebnicemi. Tedy to jest
otázka nesmírně důležitá.
Když jsem ji nadhodil v jedné schůzi u nás,
bylo mi řečeno, že jest to jedna z nejhlavnějších
bolestí, vedle výživy tělesné
že si nemohou koupiti knihy.
My jsme vřadili letos do rozpočtu položku 80.000
K na umožnění toho, aby učebné
knihy byly levnější. Ale, vážené
Národní shromáždění, 80.000
K, počítáte-li jen 15.000 studentů
na Prahu, nehledě k Brnu, Bratislavi a Příbrami,
to jest příspěvek, který nemůže
ten velký počet učebných knih zlevniti
než nanejvýše o 1-5 K atd. Zde jde o něco
jiného. Musí býti vynalezen jiný systém
opatřování tisku učebných knih
pro studentstvo. Buďto vláda resp. ministerstvo školství
to musí vzíti do ruky, nebo organisace odborné
z peněz veřejných prostředků
musí přistoupiti k tomu, aby učebné
knihy byly vydávány.
Jiná otázka, na kterou kladu mnohem větší
váhu, než na ty, které jsem dosud vypočetl,
jest otázka, abychom totiž uchránili a uhájili
ten zásadní princip studia, jaký jest u nás,
totiž systematické studium, že proti snahám,
které chtějí systematické studium
a jeho přípravu odstraniti a nahraditi studiem,
při němž by byli vzati posluchači, bez
přípravy třeba na vysoké školy.
Jest známo, vážené Národní
shromáždění, že jest to nazváno
termínem nivelisace vzdělání. Náš
klub a naše strana musí se rozhodně stavěti
proti takovýmto pokusům, poněvadž nivelisaci
vzdělání považujeme za hrob veškerého
dalšího kulturního pokroku, nejen našeho,
ale i každého národa.
Bylo na jedné schůzi vychvalováno, jak nádherně
v Rusku působí to, jakým způsobem
lidový komisař pro osvětu tam zreformoval
vysoké školy, jak pěkně posadil několik
desítek dělníků z továren a
strojíren - jak stálo v té zprávě
- do poslucháren vysokých škol, technik a universit,
a jak pěkně je tam vychovává na odborníky
příslušných povolání.
Vážené Národní shromáždění!
Mluví-li někdo takovouto řeč a doporučuje
to u nás, tedy opravdu nevím, co si o něm
mám mysliti. Odstraniti systematickou přípravu
a vsaditi člověka z ulice - třeba dobrého,
hodného dělníka - do vysokoškolské
posluchárny nejen, aby se vzdělal, ale aby dosáhl
beze vší předběžné přípravy
určitého stupně, aby se stal lékařem,
profesorem, inženýrem atd., to si nedovedu představiti
a zajisté nikdo, kdo zná, co jest vlastně
podstatou studia. Tedy ten pan ministr Lunačarskij, který
byl vychvalován, u nás kopírován býti
nesmí, poněvadž, jakmile bychom chtěli
tuto beztoho již nedostačující přípravu
středoškolskou snad vůbec odstraniti... (Posl.
dr. Mareš: Naopak jest ji třeba prohloubiti!)
Tak jest, musíme ji prohloubiti, sesíliti, aby materiál,
který přijde na vysoké školy, vypadal
jinak, než dosud. Ale odstraniti vůbec potřebu
studia středoškolského a otevříti
studia na vysokých školách pro každého,
to by nebyla demokracie, to byla by pseudodemokracie.
Také se vytýká tu a tam, že jsme zřídili
mnoho vysokých škol a co budeme dělati s tím
učeným proletariátem, který z nich
vyjde. Vážené Nár. shromáždění,
s tím si starostí velkých nedělám.
My to stále posuzujeme se stanoviska našeho bývalého,
kdy jsme byli se svými absolventy omezeni pouze na svůj
národ. Nyní však máme otevřený
svět, aspoň svět slovanský a já
považuji za povinnost, že musí každý
absolvent českých vysokých škol aspoň
z velkého počtu procenta odejít působiti
do ciziny mezi ostatními slovanskými národy,
již proto, že tyto národy považují
nás za nejvyspělejší a říkají,
že my jsme vůdci Slovanstva. Jsme-li jimi, nuže,
musíme tedy jíti vést, pokud nás budou
chtít a nás přijímat a oni budou nás
přijímat, poněvadž mají absolutní
nedostatek a již dnes jsme žádáni o vyslání
kvalifikovaných sil na cizí školy slovanské.
Tedy o proletariát a jeho zaopatření, že
by vznikl proletariát vysokoškolský, nemám
starosti. Jednoho jest ovšem zapotřebí: naši
mladí lidé musí sobě zvyknout na to,
že musí do ciziny a že musí se k tomu
předem připraviti, že musí znáti
cizí jazyky. Toho dosud nebylo, poněvadž dosud
žili jsme jako národ jen v plenkách, neviděli
jsme dále, než do Čech a na Moravu. Tedy svět
slovanský je nám otevřen, zejména
ohromné Rusko, máme tisíce naší
inteligence, jen když tato inteligence bude ruskému
lidu rozumět, bude připravena a bude rusky mluvit.
(Výborně!)
Naší snahou musí býti, míti co
nejlépe vzdělané, náležitě
za práci placené učitelstvo všech škol
na jedné straně a na druhé straně
způsobiti, aby přístup ku vzdělání
a umožnění studia byl každému z
nejširších vrstev lidových možný,
a sice každému, kdo má schopnosti a kdo projeví
touhu výše se vzdělati.
Můžeme se dotknouti poněkud ještě
té druhé otázky, t. j., aby studium bylo
zlevněno.
Zlevněním studia otevřeme bránu vědění
i tomu nejchudšímu příslušníku
svého národa, který vrozeným nadáním
a touhou po poznání jest puzen z prosté otcovské
chaloupky a světnice dělnické do školy,
kde však často špatně živený
organismus tělesný záhy začne pokulhávat
za pracujícím duchem a tak mnohý poklad národa
i veškerého lidstva klesá předčasně,
dříve než mohl býti prospěšným.
Tak často mnozí bohatí duchem, ale chudí
tělem zmírají a prostřední
nebo chudí duchem a hmotně zaopatření
dospívají a přejímají řízení
osudů národa a státu.
Zlevněte studium, učiňte vzdělanost
přístupnou synům a dcerám dělníků,
malých rolníků, chalupníků,
nemajetných živnostníků a řemeslníků,
zrovna tak, jako to jmění umožňuje jiným,
a výsledky uzříte již během příští
generace. Tak třeba volati, a kdo poznal poněkud
dnešní materiál uchazečů vědění
a odkryl talenty, které se zjevují mezi studentstvem,
uzná, že jest to docela správné. Ti
velicí zpravidla vyšli z nejspodnějších
vrstev národa; to dokazuje také naše historie.
Ale nepodaří se každému mladému
talentu nalézti svého mecenáše, jako
se podařilo některým historickým velikánům,
našim i cizím, a nepodaří-li se to,
pak běda jeho nadání. Kolik talentů
touto cestou se ztratilo pro národ! Proto závěr
této úvahy: Zlevněte studium a národ
utrpí méně ztrát mladých talentů!
Zlevnění studia přinese také mnohem
větší výběr materiálu
pro vysoké školy, protože z většího
počtu jest možný větší výběr
a ten musí býti proveden. Neschopní, třeba
majetní, musí býti vyloučeni, aby
učinili místo na vysokých školách
schopným a nemajetným. Zlevnění studia
jest možno docíliti dvojí cestou. Je to jednak
zlevnění pobytu ve velkém městě
a pak tím, co jsem uvedl, levným bytem, anebo opatřením
bytů zdarma, dále zlevněním učebných
pomůcek a konečně úpravou kolejného
a zkušební taxy. Kolejné, u nás převzaté
z Rakouska, možno říci všeobecně,
jest nízké. Tím ale nechci říci,
že by mělo býti všeobecně zvýšeno;
nikoliv, kolejné pro chudé a nemajetné budiž
vůbec zrušeno, ale za to majetní ať platí
vyšší kolejné, aby tato difference pro
pokladnu státní se vyrovnala. Totéž
platí o taxách.
Taxy zrušovati, jak se vydalo všeobecné heslo,
není možno. Taxy zkušební tvoří
určitý stálý příjem
učitelů. Ty je nutno zachovati a zvýšiti
vzhledem k drahotním poměrům, ale zase tak,
aby chudí a nemajetní nemusili platiti, majetní
aby platili větší taxy, než jaké
byly před válkou, a které platí dosud.
Tedy tímto způsobem je dlužno postupovati,
chceme-li zlevniti studie.
Mohl položiti někdo otázku, proč právě
také strana republikánského venkova stará
se o tyto věci.
Vážené Národní shromáždění,
to je docela přirozené. Vezměte statistiku
studentstva vysokoškolského a poznáte, odkud
70 % studentů pochází. To jsou samí
synové a dcery venkova, kteří se odebírají
na vysoké školy, university a nyní také
na techniku, aby zde studovali. To jest odpovědí
k položené otázce; my musíme míti
zájem na tom, poněvadž právě
z těchto majetkově nízkých vrstev,
slabých vrstev, rekrutuje se největší
počet studentstva na vysokých školách.
(Posl. Smrtka: I národní zájem máme!)
To jest jeden důvod. Druhý jest, který jsem
již šířeji rozvířil, že
národ musí si vážiti talentů,
a talenty se rodí, talenty zrozené jest třeba
dále pěstovati a nenechati hynouti v hmotném
nedostatku. Na tom má interes celý národ,
všechny vrstvy národa, protože záleží
na tom, jaký materiál na vysokých školách
se vychovává, jaké bude vůdcovství
v národě v budoucnosti, a sice jak vůdcovství
úředníků, tak vůdcovství
stran politických a vůdcovství ve sněmovně.
Z těch důvodů strana naše musí
se při každé příležitosti
co nejvřeleji přimlouvati za zlevnění
studií a za umožnění studií i
těm nejchudčím. Proto se jménem klubu
vřele přimlouvám za schválení
té nepatrné položky v našem desetimiliardovém
rozpočtu, nepatrné položky 180.000 K ročně
pro Hlávkovy koleje, kdež studují pravidelně
zcela nemajetní, výtečně prospívající
studenti. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák: K slovu
není dále nikdo přihlášen. Prosím
pány zpravodaje, jest-li si přejí doslovu?
Zpravodaj posl. dr. Uhlíř: Nikoliv.
Místopředseda Kadlčák: Páni
zpravodajové vzdávají se slova, přikročíme
k hlasování. Prosím pány, aby
zaujali svá místa. (Děje se.)
Žádám ony pány poslance, kteří
souhlasí s navrženou resolucí, jak byla
předložena panem zpravodajem, aby se svého
místa povstali. (Děje se.)
To jest většina, návrh resoluční
je schválen. Tím tento bod denního pořádku
jest vyřízen.
S dovolením Národního shromáždění
provedeme nyní některé doplňovací
volby a sice:
do výboru sociálně-politického:
za člena N. S. Hatláka navrhuje se dr. Syllaba;
do výboru pro pozemkovou reformu: za člena
N. S. dra Medveckého - Ján Petrovič;
do výboru ústavního: za člena
N. S. dra Dérera - dr. Ján Vanovič,
za člena N. S. dra Zahradníka - člen
N. S. Hyrš;
do výboru dopravního: za člena N.
S. inž. Burjana - Ján Petrovič;
do výboru rozpočtového: za člena
N. S. Ant. Svěceného - Jos. Ulrich.
Činí někdo námitky? (Nebyly.)
Nečiní. Volba jest tudíž schválena.
Přerušuji další projednávání
denního pořádku a přikročuji
k ukončení schůze.
Navrhuji, aby se příští schůze
konala v úterý dne 30. Března 1920 o 2. hodině
odpolední s tímto
1. Zpráva I. výboru technického, II.
výboru rozpočtového, III. výboru
sociálně-politického o vládním
návrhu (č. t. 2364), kterým se předkládá
osnova zákona o podpoře soukromého stavebního
podnikání. Tisk 2674.
2. Zpráva výboru sociálně-politického
o vládním návrhu zákona (č.
t. 2149) o zřízení poradního sboru
pro tělesnou výchovu. Tisk 2669.
3. Zpráva imunitního výboru o žádosti
zemského trestního soudu v Praze za souhlas ke stíhání
člena N. S. Vlast. Tusara, min. předsedy v Praze,
pro přečin § 51. zák. o právu
autorském. Tisk 2667.
4. Zpráva imunitního výboru o žádosti
krajského soudu v Táboře o vydání
člena N. S. Jos. Šády ke stíhání
pro přečin podle § 305. tr. z. Tisk. 2668.
Po případě 5. Zpráva ústavního
výboru o vládním návrhu zákona
tisk 1773 o státní vlajce, státních
znacích a státní pečeti. Tisk 2659.
6. Zpráva dopravního a rozpočtového
výboru o investičním programu železničním
na léta 1921 až včetně 1925. Tisk 2585.
7. Zpráva dopravního výboru k návrhu
člena N. S. Pelikána a spol. o investičním
programu železnic československé republiky
a Fr. Buřívala a soudr. o přestavbě
nádraží v České Třebové.
8. Volba dvanácti přísedících
volebního soudu.
Není námitek proti tomu, proti pořadu a době
ustanovení příští schůze?
(Námitky nebyly.) Není jich. Návrh
jest schválen.
Schůze jest skončena.