Spolek "Hlávkovy studentské koleje" má
v prvé řadě význam jako instituce
podpůrná, humánní, která již
po léta prakticky řeší sociální
otázku studentskou, poskytujíc ve svém ústavě
více než dvěma stům nemajetných
vysokoškolských posluchačů úplného
zaopatření: bytu s otopem, osvětlením
a posluhou, celé stravy (snídaně, oběd,
večeře a chléb), mimo to praní veškerého
prádla tělesného a ložního za
nepatrný měsíční příspěvek,
který původně postupně činil
Kč 12.-, 15.-, 10.50, 21.- a teprve tento studijní
rok zvýšen byl na Kč 50.-. Netřeba připomínati,
jakou cenu - nejen pro jednotlivce, nýbrž i pro celek
státní - mají tyto výhody, obzvláště
v dnešní krisi aprovisační a bytové.
Do "Hlávkových studentských kolejí"
jsou přijímáni pouze studenti vynikající,
kteří, zbaveni jsouce životních starostí,
mohou se věnovati dokonalému odbornému vzdělání
a výchově společenské, kterémužto
cíli sloužiti mají též v ústavě
zavedené konversační kursy světových
jazyků, bohatá knihovna a čítárna,
hojné přednášky, debatní večírky
a vycházky, dále cvičení šermířská
a tělocvičná vůbec, ušlechtilé
zábavy, výlety a pod. Snahy tyto, korunované
zdařilými výsledky, dokazují zřejmě
kulturní význam této instituce.
Za patnáct let své činnosti pomohla "Hlávkova
studentská kolej" stům a stům inteligentů,
dosíci důležitých postavení,
a tím vykonala záslužné dílo
na politické obrodě národa, který
byl tak šťasten, že v boji a hodině osvobození
našel dosti schopných a obětavých spolupracovníkův.
Ústav byl chovancům vždy a hlavně za
války rovněž zdrojem podpory mravní,
neboť tvořili a tvoří ucelený
kmen akademických posluchačů, řízený
samosprávou, propracovanou až do podrobností,
jejíž důležitost po stránce nejen
vnitřní administrativy, nýbrž i občanské
výchovy dlužno oceniti, jak ukázaly prvé
dny převratu, kdy naše studentstvo v pomocné
službě plně se osvědčilo. Tento
národně-politický význam instituce
ještě vzroste, až Správnímu výboru
bude možno uskutečniti projektovaný styk s
podobnými ústavy zahraničními za účelem
výměny chovancův, aby naši zdokonalili
se na předních učilištích a,
majíce světový rozhled prací, hájili
prestiže státu československého.
V uvedených bodech spočívá asi hlavní
význam "Hlávkovy studentské koleje",
jemuž odpovídalo úsilí orgánů
spolkových, jak kdy tomu peníze dovolovaly, neboť
podle slov T. G. Masaryka, pronesených na manifestační
schůzi pro Akademický Dům, dne 27. listopadu
1910, "každá idea a nejideálnější
snaha jest konec konců při provádění
též otázkou finanční. Idealismus
tedy jen nestačí a třeba peněz."
V letech předválečných výdaje
na vydržování ústavu kryly se téměř
s příjmy (úroky z jmění základního,
příspěvky členské, dary a pod.),
za války však řádné příjmy
se nezvýšily, kdežto náklad, především
na potraviny, z důvodu všeobecně známých
den ze dne vzrůstal do výše nikdy netušené.
Abychom si objasnili účel a stav Hlávkových
studentských kolejí, dnes mohl bych podat stručný
přehled režijních výdajů za posledních
5 let, který podává obraz toho, jak postupně
vzrůstal náklad, spojený s vydržováním
tohoto ústavu. Tak v správním roce 1914-15
celý náklad režijní činil 69.467
K 86 h, průměrný náklad roční
na jednoho chovance byl ve správním roce 1914-15
350 K 80 h, náklad na potraviny činil 35.296 K 03
h, průměrný náklad na potraviny na
jednu osobu a jeden den obnášel pouze 84 h. V dalším
správním roce 1915-16 celkový náklad
režijní činil 97.483 K 84 h, průměrný
náklad roční na jednoho chovance 490 K 72
h, náklad na potraviny celkem 45.766 K 40 h a průměrný
náklad na potraviny na jednoho chovance a jeden den činil
již 1 K 11 h. To bylo v roce 1915-16. V dalším
správním roce 1916-17 celkový náklad
režijní činil 127.446 K 04 h, průměrný
náklad roční na jednoho chovance obnášel
již 701 K 86 h, kdežto dvě léta před
tím činil pouze polovičku, t. j. 350 K 80
h. Náklad na potraviny v roce 1916-17 činil 74.756
K 74 h a průměrný náklad na potraviny
na jednoho chovance za jeden den 1 K 65 h, takže náklad
na jednoho chovance již se zdvojnásobil. V dalším
roce 1917-18 celkový náklad režijní
činil 192.613 K 17 h, průměrný náklad
roční na jednoho chovance činil 1010 K 46
h. Vidíte ten rozdíl během tří
let, jak se to změnilo. V roce 1914 350 K, v roce 1917
1010 K! Náklad na potraviny v roce 1917-18 byl 125.091
K 30 h, a průměrný náklad na jednu
osobu a den byl již trojnásobný, než tři
léta před tím, (Předsednictví
se ujímá místopředseda poslanec Kadlčák.)
kdežto proti nákladu před 3 léty r.
1914 až 1915 byl 84 h, jest roku 1917-1918 již 2 K 45
h. Posléze mám zde statistiku ze správního
roku 1918-19, tedy před rokem, celý náklad
činil 286.428 K 83 h. Průměrný náklad
roční na jednoho chovance byl 1310 K 87 h. Náklad
na potraviny 168.920 K 50 h a průměrný náklad
na potraviny na jednu osobu a den byl již skoro 3 K, totiž
2 K 98 h.
Pánové a dámy, vidíte, jak během
čtyř let náklad na vydržování
těch asi 214 chovanců nesmírně vzrostl
z 84 h v r. 1914-1915, v r. 1918-1919 již na 2 K 98 h.
A nyní nutno si povšimnouti finančního
stavu Hlávkových kolejí. Jelikož vlastní
příjem z jmění základního
a s příspěvky členů činí
ročně ca 50.000 K a podíl z Nadání
Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových rovněž
ca. 50.000 K, jiných pak pramenů příjmových
není, musí schodek býti částečně
hrazen příspěvky chudých studentův
a částečně ovšem také
z jmění základního. Schodek tento
podle bilance za správní rok 1918-19 činí
141.007 K 37 h a podle rozpočtu na správní
rok 1919-20 praeliminován jest deficit nejméně
178.500 K.
Neutěšený hospodářský
a především finanční stav "Hlávkovy
studentské koleje" vzbuzuje vážné
obavy do budoucna, a to tím spíše, že
podmínky životní nebudou hned tak v dohledné
době příznivější, kdežto
přechodná doba poválečná a
nové poměry vůbec kladou na instituci zvýšené
požadavky. Nutno na př. upozorniti, že jen neodkladné
opravy a doplňky ústavního zařízení
a inventáře, kterých nebylo valně
možno pro nedostatek a drahotu materiálu podniknouti
po celých minulých pět let, zatěžují
neobyčejně rozpočet ústavu. A restringovati
počet chovanců neb výhody koleje, ústav
nechce, poněvadž ani neubývá nemajetnost
mezi studentstvem vysokoškolským, ani potřeba
zdatné inteligence ve službách národa
neklesá.
Kulturní výbor, uváživ tedy kulturní
a sociální význam a dnešní finanční
stav "Hlávkových studentských kolejí
českých vysokých škol pražských",
předkládá v dohodě s rozpočtovým
výborem Národnímu shromáždění
tuto resoluci, žádaje, aby byla schválena:
"Vládě se ukládá, aby do rozpočtu,
rokem 1921 počínajíc, zařadila položku
180.000 K jako roční subvenci "Hlávkovým
studentským kolejím českých vysokých
škol pražských" ke krytí schodku
na tak dlouho, pokud potrvají drahotní poměry,
které znemožňují ústavu konati
svůj úkol vlastními prostředky."
Prosím, vážené Národní
shromáždění, abyste tuto resoluci schválili.
(Souhlas.)
Místopředseda Kadlčák: Uděluji
slovo zpravodaji rozpočtového výboru, panu
kol. Moudrému.
Zpravodaj rozpočtového výboru posl. Moudrý:
Velectěné Národní shromáždění!
Rozpočtový výbor pojednal o tomto návrhu
a schválil jej. Vycházel z toho stanoviska, že
pro rok 1920 nehodlá zatěžovati rozpočet
nějakými novými položkami, ale souhlasí
s tím, aby pro rok 1920-21 byla zahrnuta tato položka
celkem 180.000 K do rozpočtu tak, aby této velice
důležité instituci, která má
takový význam pro výchovu našeho inteligentního
dorostu akademicky vzdělaného, bylo pomoženo
v této krisi, ve které se právě nalézá,
a kterou můžeme označiti jak za aprovisační,
tak za bytovou. Je to součást celého našeho
hospodářského stavu nynějšího,
velice obtížného, který se nám
jeví v celkových poměrech hospodářských
i finančních. Tato krise, ve které se ocitá
tak důležitý ústav jako jsou Hlávkovy
studentské koleje, ukazuje nám na celý problém
studentstva, jak vysokoškolského, tak středoškolského,
po stránce hospodářské.
Nemusím obzvláště zdůrazňovati,
že naše inteligence, pokud jde na studium středoškolské
a vysokoškolské, jest rekrutována ponejvíce
z řad chudého lidu zemědělského,
středostavovského i dělnického, a
tu stojíme nyní před obtížným
úkolem, jak usnadniti těmto příslušníkům
chudého stavu možnost, aby se mohli věnovati
nerušeně a pohodlně studiu na střední
a vysoké škole. Tento problém byl problémem
našeho národního obrození. Všichni
naši buditelé bili se o nesnáze hmotné.
Tento problém, zvláště nyní v
těchto těžkých obtížných
dobách nabývá neobyčejné akutnosti
a ostrosti. Máme zde před sebou úkol, jak
usnadniti studentu-proletářovi způsob studování
tak, aby se skutečně mohl nerušeně věnovati
práci studijní, sebevzdělávací
a vědecké a jak by byl zase natolik opatřen
podmínkami životními, aby mohl při této
namahavé duševní práci aspoň
zachrániti své zdraví. Vidíme, že
dnes následkem těch nesnází, které
se vyskytují, ubývá inteligence, která
by chtěla pracovati, která by se chtěla vzdělávati,
zkrátka že jest celá řada lidí
nadaných a vzdělaných, kteří
by se rádi odhodlali jíti na studium, ale hospodářské
a finanční podmínky jim toho nedovolí.
Jsou to obtíže vyživovací a otázka
bytová, je to především nemožnost,
najíti slušný byt za přiměřenou
cenu a dále slušnou přiměřenou
výživu, aby mohl student, který není
nadán statky hmotnými, nerušeně vystudovati.
S tím souvisí špatný zdravotní
stav, který můžeme všeobecně pozorovati
jak u studentstva středoškolského, tak vysokoškolského.
Je škoda, že nemáme dostatečné
statistiky, abychom mohli právě na tento špatný
zdravotní stav ukázati, jak právě
nepříznivé hospodářské
poměry vykonávají zhoubný vliv na
zdraví a život naší budoucí inteligence.
Vidíme, že celá řada mladých,
nadaných lidí umírá již během
studií. Hlavně je to tuberkulosa, která řádí
v řadách dorostu inteligentního, a mnozí
odnášejí si zárodky choroby do budoucnosti,
takže se ocitají skutečně v tragickém
postavení, neboť právě, když mají
dosáhnouti ovoce svých úspěchů,
ovoce své námahy, umírají na škodu
rodin a také na škodu národa a celé
republiky. Nemusíme zvláště dnes upozorňovati
na to, že republika naše trpí nedostatkem inteligence
vůbec. Půjdeme-li od jednoho odvětví
ke druhému ve státní správě,
uvidíme, že se nám všude nedostává
odborně vzdělaných a školených
lidí. Upozornil bych na finanční správu,
upozornil bych na berní správu, upozornil bych na
stav soudcovský, kde jest nedostatek vzdělaných
lidí, máme nedostatek lidí v bankách;
zkrátka administrativa naše trpí ponejvíce
tím právě, - a to jest velice důležitý
fakt, na který nutno upozorniti - že máme nedostatek
odborně vzdělaných sil. A tu tedy pak tato
otázka, otázka studentské výživy,
otázka sociálních poměrů studentstva
s tohoto stanoviska stává se vlastně důležitou
otázkou celé republiky; to jest otázka správné
a zdárné administrativy. Neboť jestliže
republika nebude míti dosti sil, nebude-li míti
dosti školených pracovníků, aby mohla
administrativu správně vésti, pak stojí
před nesnázemi dalekosáhlými. Vidíme,
že dnes na Slovensku nemůžeme vybudovati dosti
silnou a rozvětvenou síť berních úřadů,
vidíme naše berní úřady první
instance klesati pod důležitými úkoly,
které je čekají. Z těchto všech
ukázek můžeme přijíti k resultátu,
že skutečně máme dnes nedostatek vzdělané
inteligence, a jest dnes v zájmu republiky, - nejen v zájmu
dorostu inteligentního - aby právě věnována
byla důmyslná soustavná péče
sociálnímu a hmotnému postavení studentstva
tak, aby studentstvo mělo skutečně možnost
pracovati, vzdělávati se a aby nám naše
střední a vysoké školy daly dostatečný
počet vzdělaného úřednictva
a vzdělané inteligence vůbec, která
by se uplatnila v soustavě našeho nového státu.
Vidíme na příklad, že na Slovensku,
mají-li se střední školy udržeti,
přicházejí k tomu přesvědčení,
že je nutno při nich zřizovati internáty,
ve kterých by se právě studentstvu umožnilo,
aby mohlo nerušeněji pracovati a aby tam také
jeho stránka výživy, stránka hospodářská
i bytová, byly způsobem pokud možno snadným,
účelným řešeny.
S tohoto hlediska zajisté musíme posuzovati tento
požadavek jako požadavek velice mírný.
Jest jen litovati, že nebylo možno již do tohoto
rozpočtu zařaditi žádanou položku
180.000 K, poněvadž, jak jsem podotkl, rozpočtový
výbor vycházel z toho stanoviska, že není
možno nynější rozpočet, který
jest již tak zatížen, zatěžovati
novými položkami, ale že jest nutno, aby právě
pro rok 1921 tato důležitá instituce studentská
byla touto podporou, která zajisté nemůže
býti nazvána příliš vysokou,
obnosem K 180.000 podepřena a do rovnováhy uvedena.
Ze všech těchto důvodů připojuji
se k této resoluci a prosím slavné Národní
shromáždění, aby ji přijalo.
(Souhlas.)
Místopředseda Kadlčák: Přikročíme
k rozpravě. K slovu jsou přihlášeni
člen Národního shromáždění
prof. dr. Mareš a člen N. S. dr. Srdínko.
Uděluji slovo p. prof. dru Marešovi.
Posl. prof. dr. Mareš: Vážené Národní
shromáždění! Myslím, že
o Hlávkových kolejích jest možno promluviti
také tak, že by to vzbudilo všeobecný
zájem. Já sám jsem nebyl jako profesor přízniv
Hlávkovým kolejím; předně z
toho důvodu, že takové konvikty mladých
mužů nebývají prospěšny,
za druhé z toho důvodu, že jim tam byl přece
jen přichystáván za starých časů
mnohem lepší život, než do jakého
by byli vstoupili po svých studiích, tedy že
se tam vychovávali mladí pánové, kteří,
když dokončili svá studia, přišli
do postavení velice podřízených. Krom
toho se mi také nelíbilo, že se požadovaly
velmi přísně výtečné
známky při zkouškách. Pro každého
profesora jest to velmi nepříjemná situace,
když vidí kandidáta, který, když
se mu nedá výtečná známka,
ztratí své místo v takové koleji.
To svádí tedy examinátory k tomu, aby zamhuřovali
obě oči v mnohých případech
a stávali se nespravedlivými.
Já jsem v takových případech několikrát
se zachoval tvrdě a potom jsem toho litoval. Výsledek
toho byl, že jsem zanevřel na Hlávkovy koleje.
Říkal jsem: spíše ti pánové
v těch Hlávkových kolejích jsou oprávněni
prokazovati vám milosti, než já, abych vám
dával z milosti výtečnou známku. Ale
během času, zvláště ve válečné
době, jsem se přesvědčil, že
bez Hlávkových kolejí by mnoho výtečných
studentů vůbec nemohlo se věnovati studiu.
Zkusil jsem to na několika lidech, kteří
se u mne ucházeli o to, abych se přimluvil, by jejich
synové byli přijati do Hlávkových
kolejí. Znám poměry těch lidí.
Jsou to lidé z okolí, kde se zdržuji, lidé
docela chudobní, na př. syn vdovy, která
jest z milosti živa u domkáře, svého
bratra. Její manžel byl obchodníkem a zemřel.
Hoch, který se tak výtečně učil,
že měl všechna vyznamenání a najednou
udělá maturitu a neví, kam má jíti
se svou maturitou a se svými vědomostmi, jazykovými
vědomostmi, které měl, jak jsem se přesvědčil.
Tedy přišel a prosil, abych se za něj přimluvil,
aby byl přijat do Hlávkových kolejí,
poněvadž jest to jediná naděje, aby
mohl studovati. Já jsem se přimlouval, ale bylo
to marné, poněvadž, jak jste právě
slyšeli, Hlávkovy koleje trpí nejen velikým
deficitem, nýbrž také nedostatkem místa,
tak že by měl stát právě pro
takové výtečné a chudé studenty
těm Hlávkovým kolejím nejen zaplatiti
deficit, nýbrž měl by je i rozšířiti
a to by mělo býti zájmem všech stran,
a zvláště socialistických stran, aby
se o rozšíření těchto kolejí
postaraly. I jiné takové případy jsem
zažil. Ti studenti jsou potom nuceni, aby se věnovali
studiím s největší pečlivostí,
poněvadž jim hrozí každé chvíle
nebezpečí, že, když nebudou výtečně
studovat, ztratí své místo v Hlávkově
koleji. Jest tedy taková Hlávková kolej zrovna
tou podmínkou, že to musí býti vynikající,
skutečně výtečný student, velmi
dobrou jaksi donucovací pracovnou, abych to tak nazval,
poněvadž - pravda jest pravda - k práci se
musí každý člověk nutiti, zvláště
k té studentské práci. Myslí-li pánové,
že se vzdělání dostane zadarmo a bez
práce, jest to veliký omyl. To jest jedna z nejtěžších
prací, jaké vůbec se musí konat, studentská
práce, studování, a zvláště
u takových mladíků, kteří nemají
dostatečného nadání. Pro ně
práce řemeslná nebo ruční jest
skutečnou úlevou. Tedy takový požadavek,
který klade studentovi povinnost: Ty musíš
pracovat a sice tak, aby úspěch tvé práce
byl výtečný, to je výchovný
prostředek velmi znamenitý. Proto z mnohých
těch důvodů by bylo velmi žádoucí,
aby takový ústav, jako jsou Hlávkovy koleje,
byl rozšířen, a nejen, aby byl zachován
ve svém dosavadním rozsahu. K tomu ovšem není
možno teď přistoupiti, ale přece to je
zapotřebí a to je povinnost ke všem, zvláště
k nejchudším vrstvám našeho obyvatelstva,
aby deficit, který tyto Hlávkovy koleje vykazují,
byl uhrazen státem, a proto přimlouvám se
za to, aby Národní shromáždění
návrh kulturního a rozpočtového výboru
schválilo. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní):
Uděluji slovo druhému řečníku,
členu Národního shromáždění
panu dr. Srdínkovi.
Posl. dr. Srdínko: Slavné Národní
shromáždění!
Nevěděl jsem, že bude nutno z určitých
důvodů, aby se debatovalo o návrhu kulturního
a rozpočtového výboru, který směřuje
k tomu, aby byla poskytnuta roční subvence Hlávkovým
kolejím. Když již je toho třeba, byl jsem
delegován klubem republikánským, abych k
této záležitosti promluvil.
Račte mi prominouti, že se nebudu držeti těsně
pouze tohoto návrhu, který považuji za samozřejmý
a že přihlédnu k požadavkům studentstva
našeho s hlediska trochu širšího. Položme
si otázku, když dnes jednáme o subvenci ročních
180.000 K pro koleje Hlávkovy, co jsme vůbec za
jeden a půl roku v Národním shromáždění
pro studentstvo vykonali. Mohu vám říci,
že jsme o těch věcech zde dosti často
mluvili, ale toho positivního, co je hotovo, je velmi málo
a dá se shrnouti v několik málo vět.
My jsme na příklad odhlasovali zákon pro
výstavbu Akademického domu, ale tento zákon
pro akademický dům jest v pravdě pouze akademickým,
poněvadž se zde zařazuje určitá
položka do rozpočtu až na rok příští
a následující tři roky a se stavbou
se ještě nezačalo a nezačne. Tedy cena
toho zákona jest čistě akademická.
Dále jsme v rozpočtu letošním zařadili
na podporu studujících legionářů,
kteří se vrátili, obnos jeden milion korun,
pak jsme do rozpočtu zařadili položku pro sociální
péči studentskou 650.000 K a pro Husův fond,
který dosud neměl žádné státní
subvence, položku 150.000 K ročně. Pánové,
uvážíme-li, že je v Praze asi 15.000 vysokoškolských
studentů a z toho že je nejméně 70 %
tak situovaných, že je můžeme nazvati
nemajetnými, přiznáte, že ty obnosy
1,000.000 K, 650.000 K a 150.000 K, když je rozdělíte
na ty tisíce českých studentů, kteří
po většině pocházejí z chudých
rodin venkovských, a sice chalupníků, domkářů
a řemeslníků venkovských, se rozplynou
na tak malé dávky, že skutečně
se nemůže mluviti o nějaké vydatné
pomoci pro studentstvo.