Předseda: Tomášek,
místopředsedové: Dula,
dr. Hajn, Kadlčák, Konečný,
Udržal;
zapisovatel: Marek, Špatný;
větší počet členů Národního
shromáždění.
Zástupcové vlády: Členové
vlády: dr. Franke, Habrman, dr. Winter.
Z kanceláře sněmovní: JUDr.
Haasz, tajemník sněmovní, zástupce
jeho JUDr. Trmal.
Zpravodaj dr. Dolanský. 1. Zpráva rozpočtového
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 2530), jímž se mění
puncovní zákon z 26. května 1866, č.
75. ř. z. (tisk č. 2581),
Zpravodaj dr. Klouda a dr. Velich. 2. Zpráva
I. výboru právního, II. výboru
sociálně-politického o vládním
návrhu zákona (tisk. č. 2239), jímž
se doplňuje zákon ze dne 11. června 1919,
č. 332 Sb. zák. a nař., o zabírání
budov anebo jejich částí pro účely
veřejné (tisk č. 2587).
Zpravodaj dr. Kolísek a K. Moudrý.
3. Zpráva I. výboru státně zřízeneckého,
II. výboru kulturního, IIl. výboru
rozpočtového o vládním návrhu
zákona (tisk č. 2482) o úpravě platů
profesorů, učitelů a ostatních zaměstnanců
státní konservatoře hudby v Praze (tisk č.
2588).
Zpravodaj dr. Matoušek. 4. Zpráva výboru
ku prozkoumání zabaveného policejního
archivu pražského o návrhu člena
Národního shromáždění
Em. Špatného a soudr. (tisk. č. 40) na prozkoumání
pražského archivu policejního a o návrhu
člena Národního shromáždění
dra Matouška a soudr. (tisk č. 191) na prozkoumání
všech veřejných archivů (tisk č.
2331).
Místopřed. Dr. Hajn (zvoní):
Zahajuji 131. schůzi Národního shromáždění.
Národní shromáždění jest
schopno se usnášeti.
Omluvili se churavostí: dr. Franta (na neurčito),
Paulíny (na neurčito), Marek (na neurčito),
Gustav Navrátil (pro tento týden).
Zaměstnáním se omluvili: Pavlán
(na neurčito), dr. Vlček (na neurčito),
Štěpánek (na tento týden), Cingr,
dr. Rolíček (pro tento týden), Rouček,
Dubický a Srnec.
Pro nemoc v rodině: Sládek.
Přikročíme
Na prvním místě jest zpráva rozpočtového
výboru o vládním návrhu zákona,
jímž se mění puncovní zákon
ze dne 26. května 1866 č. 75 ř. (tisk
č. 2581).
Zpravodajem jest pan dr. Dolanský, uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Dolanský: Vážené
Národní shromáždění, račiž
se usnésti na zákoně, jehož znění
jest připojeno k zprávě rozpočtového
výboru č. t. 2581. Důvody, ze kterých
rozpočtový výbor předkládá
osnovu vládní k usnesení, aby stala se zákonem,
jsou v celku dvoje. Především jsou to důvody
finančně-hospodářské a za druhé,
a to jest nejdůležitější, jsou
to důvody v zájmu veřejném, na ochranu
obecenstva směřující. Zákon
z r. 1866 upravuje dvoje poplatky, kontrolní a manipulační:
kontrolní poplatky za puncování zboží
z cenných kovů ze zlata a stříbra,
a tu stalo se, že v mincovně bratislavské ztratily
se 4 úřední puncovní značky.
Jest na snadě, že by mohlo jich býti zneužito,
a tu vláda jest nucena zavésti přirozeně
značky nové, a poněvadž úprava
poplatků kontrolních zákonem z r. 1866 by
byla musila nastati tak jako tak, používá této
příležitosti a podnětu vlastně
k tomu, aby úpravu provedla již teď. V §
1. zákona poskytuje se vládě možnost,
aby tyto poplatky upravila, a sice rozpočtový výbor
neupravil je úmyslně fixně, nýbrž
ponechal jistou možnost vládě, aby až
do výše 600 K za 1 kg zlata a 90 K za 1 kg stříbra
hrubé váhy, poplatky ty mohla upraviti podle potřeby
a tedy postupně.
Také poplatky manipulační, které v
§ 2. osnovy zákona se stanoví, jest možno
upraviti nařízením vlády, za kterýmžto
účelem se jí dává zmocnění.
Poplatky jsou povahy více manipulačně-statistické
a nezatěžují nikterak interesentů. Výbor
rozpočtový ovšem vyslovil jednomyslně
přání, - a já jsem povinen jako referent,
i zde v Národním shromáždění
přání toto zdůrazniti - že definitivní
upravení poplatků těch, jedněch i
druhých, státi se smí teprve, až byla
vláda, resp. příslušné ministerstvo
financí, vyslechlo posudek komor a Svazů organisací
živnostenských. Stěžují si totiž
interesenti, že poplatky ty jsou dnes tíživé
a že zvýšením jejich bude ještě
více obchod a živnosti poškozeny a tím
bude také poškozeno obecenstvo.
A proto rozpočtový výbor vznáší
k vládě žádost a ukládá
jí, aby při stanovení poplatků těch
vláda slíbila, že stanoví poplatek nejvýše
do 400 K při zlatě, a 60 K při stříbře
a vyslechla interesenty. Jest totiž obava, že by drobný
lid, který přece jen tu a tam příležitostně
dárky ze zlata a stříbra kupoval, při
přílišném zvýšení
těchto poplatků byl nucen sáhnouti k tak
zvaným doubletům a již dnes je tendence mezi
obchodnictvem, s tímto zbožím obchodovati,
že přivážejí hlavně z ciziny
zboží ceny pochybné, doubletové, které
malý člověk, shlédna se na ceně,
rád kupuje, ale při tom bývá ošizen,
protože zboží to jest bezcenné. A tu kruhy
interesované, obchodní a producenti zlatých
a stříbrných ozdůbek se domnívají,
že by přílišné zvýšení
poplatků mohlo odvětví této výroby
úplně zabíti. A z té příčiny
musí rozpočtový výbor trvati na požadavku,
aby odborné kruhy byly slyšeny. To předeslav,
prosím, aby zpráva vzata byla na vědomí
a aby zákonu, jak jest předložen, uděleno
bylo Národním shromážděním
ústavní schválení. (Výborně!).
Místopředseda dr. Hajn (zvoní):
Nikdo není přihlášen ke slovu, jednání
jest skončeno. Budeme hlasovat o celé osnově
zákona, o čtyřech paragrafech a nadpisu zákona
najednou. Jsou námitky? (Nebyly.)
Nejsou. Prosím, aby se pánové posadili na
svá místa, abychom mohli hlasovati. (Děje
se.)
Kdo jest v prvním čtení pro návrh
osnovy zákona i s nadpisem, rač povstati. (Děje
se.) Přijímá se.
Máte nějaké textové změny,
pane referente?
Zpravodaj dr. Dolanský: Nejsou žádné.
Místopředseda dr. Hajn: Budeme hlasovati
ve druhém čtení. Kdo jest ve druhém
čtení pro osnovu zákona i s nadpisem, rač
povstati. (Děje se.) Přijímá
se.
Tím jest zákon tento i ve druhém čtení
vyřízen.
Přejdeme k dalšímu bodu, jímž jest
2. zpráva I. výboru právního,
ll. výboru sociálně-politického
o vládním návrhu zákona (tisk č.
2239), jímž se doplňuje zákon
ze dne 11. června 1919, č. 332 Sb. zák. a
nař., o zabírání budov anebo jejich
částí pro účely veřejné
(tisk č. 2587).
Zpravodajové jsou za výbor právní
dr. Klouda a za výbor sociálně-politický
dr. Velich.
Uděluji slovo prvnímu referentovi, dru Kloudovi.
Zpravodaj posl. dr. Klouda: Velectěné Národní
shromáždění!
Rozdvojení práva a rozdvojení správy,
které jsou jiné na Slovensku a jiné v ostatním
našem území, jest příčinou,
že co chvíli předkládají se Národnímu
shromáždění a usnášeti se
musíme o zákonech, kterými doplňují
se a opravují zákony, dříve již
usnesené. Takovým zákonem doplňujícím
jest zákon, o kterém dnes jest nám pojednati.
Jde o doplnění zákona ze dne 11. června
1919 o zabírání budov nebo jejich částí
pro účely veřejné. Když tento
zákon byl projednáván a vydáván,
jednalo se o to, aby pro účely veřejné
co nejrychleji zabrány byly budovy nebo části
budov, které by se hodily za úřední
místnosti nebo za byty pro úředníky.
Tehdy byl akutní nedostatek úředních
místností a takových bytů především
u ústředních úřadů jednak
v Praze, jednak v Brně. Na odstranění tohoto
nedostatku úředních místností
a bytů u ústředních úřadů
bylo pomyšleno, když vydáván byl zákon
červnový.
Postupem času však nejen že se bytová
kalamita nezměnila, naopak stagnací, která
v oboru stavebním zavládla, kalamita ta ještě
se zhoršila (Předseda Tomášek ujímá
se předsednictví.) a rozšířila
se na území, kde jsme jí původně
nečekali. Tím se také stalo, že nejen
u ústředních úřadů v
Praze a Brně, ale také na území Slovenska
a v Podkarpatské Rusi objevil se nedostatek úředních
místností a bytů. Avšak zákona
ze dne 11. června 1919 nemohlo býti použito
pro zabírání budov, anebo jejich částí
na Slovensku nebo v Podkarpatské Rusi. I nastává
nutnost doplniti zákon z 11. června 1919 tak, aby
vyhovoval jak odlišným právním normám
pro Slovensko a Podkarpatskou Rus dosud platným, tak i
zvláštním odlišným formám
organisace správy na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi.
Vládou předložený návrh zákona
odstraňuje nedostatky, které po této stránce
zákon ze dne 11. června 1919 vykazoval, umožňuje,
aby ustanovení tohoto zákona bylo použito také
na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Právní výbor pojednal o návrhu zákona
ve schůzi dne 10. března 1920, uznal odůvodnění,
při doplňujícím návrhu zákona
přednesené vládou za správné,
uznal, že jest nezbytně nutno, aby bez odkladu a co
nejúčelněji původní zákon
byl doplněn, a usnesl se, doporučiti Národnímu
shromáždění, aby vládou předložený
zákon schválilo. Proto jménem právního
výboru tento návrh činím a prosím,
aby Národní shromáždění
zákon schválilo v tom znění, jak jest
předloženo. (Výborně!)
Předseda: Přeje si pan zpravodaj výboru
sociálně-politického slova?
Zpravodaj posl. dr. Velich: Ano.
Předseda: Uděluji mu je.
Zpravodaj posl. dr. Velich: Předloha, o niž
jde, byla dvakrát projednávána v sociálně-politickém
výboru, a nejprve byla změněna potud, že
vláda měla býti jaksi vyzvána, aby
přeměnila tento zákon; ale konečně
se sociálně-politický výbor shodl
na tom, aby byl přijat zákon tak, jak byl přijat
výborem právním, ale doporučuje tuto
resoluci:
"Vláda se vyzývá, aby podala návrh
zákona, jímž by jí bylo dáno
právo ku zabírání budov pro nemocenskou
a úrazovou péči."
Jako referent výboru doporučuji tuto resoluci ku
přijetí.
Předseda (zvoní): K slovu není
nikdo přihlášen. Debata odpadá. Přistoupíme
k hlasování. Prosím o zaujetí
míst. (Děje se.)
Zákon, o němž nám jest hlasovati, má
pouze pět paragrafů, žádný pozměňovací
návrh učiněn nebyl. Dám o něm
hlasovati v celku. Námitek proti tomu nebude? (Nebylo.)
Kdo tedy souhlasí s § 1., 2., 3., 4. a 5. zákona,
jak jest obsažen ve zprávě výboru právního
a sociálně politického, jakož i s nadpisem
jeho a úvodní formulí, prosím, aby
povstal. (Děje se.)
To jest většina, zákon jest schválen
v prvém čtení.
Přeje si pan zpravodaj ke druhému čtení
slova? Korektura není žádná?
Zpravodaj dr. Klouda: Děkuji. Korektury nejsou žádné.
Předseda: Kdo souhlasí se zákonem,
přijatým právě v prvém čtení,
a v tom znění, jak byl přijat, také
ve druhém čtení, prosím, aby povstal.
(Děje se.)
To jest většina, zákon jest schválen
ve druhém čtení a zbývá
nám ještě vyříditi resoluci,
kterou navrhuje výbor sociálně politický
a jež jest obsažena na první straně zprávy.
Kdo s resolucí touto souhlasí, prosím, aby
povstal. (Děje se.) To jest většina,
také resoluce jest schválena.
Tím druhý odstavec denního pořadu
jest vyřízen a přistoupíme k odstavci
třetímu, kterým je
3. zpráva I. výboru státně-zřízeneckého,
lI. výboru kulturního, III. výboru
rozpočtového o vládním návrhu
zákona (tisk č.2482) o úpravě platů
profesorů, učitelů a ostatních zaměstnanců
státní konservatoře hudby v Praze (tisk
č. 2588).
Zpravodajem jsou pan kolega dr. Kolísek a Moudrý.
Uděluji slovo panu kol. dru Kolískovi.
Zpravodaj posl. dr. Kolísek: Slavné Národní
shromáždění! Zákon, jehož
přijetí vláda od Národního
shromáždění žádá,
jest důsledkem zákona, který Národním
shromážděním byl přijat již
4. prosince 1919 za zpravodajství pana člena Národního
shromáždění Jonáše,
totiž zákona o sestátnění pražské
konservatoře hudby. Se stanoviska sociálního
a kulturního vítám tento zákon, jímž
se upravují služební poměry profesorů
na pražské konservatoři hudby. Se stanoviska
čistě uměleckého nejsem zrovna nadšen
sestátňováním umělců
a tím do jisté míry sestátňováním
umění. Známé jest heslo: "Době
její umění, umění jeho volnost."
Sestátňování a tím postavení
pod zákon jest přece jen proti naprosté volnosti
umělcově a umění. Nejvřeleji
bych si přál, aby umělci měli živobytí
zajištěno i bez zákona. To by ovšem byl
ideální stav, kdyby totiž o umění
byl zájem tak všeobecný a tak vřelý,
že by i o tvůrce umění bylo postaráno
v jejich sociálních potřebách bez
zákona. Než nikde na světě a ani u nás
v československé republice není ještě
tohoto ideálního stavu a proto jest nutno, aby životní
potřeby umělců prvotřídních
i ostatních profesorů na pražské konservatoři
hudby byly upraveny spolehlivě, bezpečně
a to ovšem se může díti jen zákonem.
Vláda předložila třem výborům
návrh na takový zákon. Jsem zpravodajem výboru
státně zřízeneckého a výboru
kulturního.
V obou těchto výborech osnova zákona nám
vládou podaná byla bedlivě projednána.
Dovoluji si zde na některé věci z onoho jednání
upozorniti. Vládní osnova navrhuje zákon
"o úpravě platů profesorů, učitelů
a ostatních zaměstnanců státní
konservatoře hudby v Praze", tedy v názvu výraz
"konservatoř hudby". Nezdálo se nám
ve výboru státně-zřízeneckém
a kulturním, že by byl úplně správným
název "konservatoř hudby", nýbrž
že by správněji znělo "hudební
konservatoř", a také ve státně-zřízeneckém
výboru tato změna byla přijata. V druhém
výboru však byl projeven názor, že nyní
je nám těžko měniti tento název,
když v zákoně ze 4. prosince o postátnění
konservatoře pražské je název "konservatoř
hudby", a poněvadž přítomná
osnova zákona je, jak jsem již pravil, důsledkem
onoho prvního zákona, že je správným,
aby ten název "konservatoř hudby", byl
ponechán, i když není úplně a
čistě český. To tedy na vysvětlenou.
K některým odstavcům dovoluji si ještě
poznámku, a sice především k §
4., kde se mluví o jmenování profesorů
mistrovské školy. Profesoři mistrovské
školy jsou jmenováni v šesté hodnostní
třídě. Předpokládá se,
že jsou postaveni na roveň řádným
profesorům vysokých škol, kteří
jsou v šesté hodnostní třídě.
Zde to v zákoně není a také býti
nemusí, ale ve své zprávě na to upozorňuji.