Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zapisovatel posl. dr. Stojan (čte):

člena Jana Rýpara a spolupodepsaných na p. ministerského předsedu Vlast. Tusara a p. ministra zahraničí dra Ed. Beneše o poměrech na Těšínsku.

Doklady strašlivého utrpení českého lidu na Těšínsku se kupí. Poláci, kteří volali po plebiscitu, chtějí nyní jej zameziti tím, že český živel na Těšínsku úplně ničí, aneb vyvolají poměry, které by jakýkoliv plebiscit znemožnily, a občanské boje rozdmýchají. V těchto bojích užívají prostředků, jež ve vzdělaném světě nemají ani býti jmenovány.

Vynucují přísahy pro Polsko, kdo zdráhá se věrnost přísahati, bývá ohrožován, týrán a nemilosrdně zbit. Poměry v Jablunkově, Rychvaldě, Dombrové, N. Lutyni a v celém okresu fryštátském vůbec jsou nadále neudržitelné.

Již dnes jsou poměry takové, že mluví se a píše v denním tisku o těšínské Makedonii a Arménii.

Podepsaní táží se p. ministerského předsedy a p. ministra zahraničí:

1. Jsou tyto poměry na Těšínsku jim dostatečně známy ?

2. Dostane se Čechům na Těšínsku a Šlonzakům ochrany ?

3. Zakročí rozhodně naše vláda, aby mezinárodní komise na dále těchto nesnesitelných poměrů netrpěla a plebiscit klidně provésti dopomohla?

V Praze, dne 10. března 1920. Jan Rýpar, v. r. (podpisy).

Předseda: Uděluji slovo panu ministru věcí zahraničních k zodpovědění těchto dotazů.

Ministr zahraničních věcí dr. Beneš: Slavné Národní shromáždění!

Velmi vážné události na Těšínsku nutí mne dnes k velmi rozhodnému prohlášení v této věci, při čemž odpovídám na dotazy na vládu podané. Situace dnes na Těšínsku jest taková, že hrozí se tam násilnými těžkými bouřemi. Konstatuji hned, že Poláci právě tyto bouře vyvolali, že všechny rozbroje oni sami začali, že organisovaly se polské bandy, které soustavně obyvatelstvo terrorisovaly, ohrožujíce vůbec možnost provádění plebiscitu za takových okolností.

Ministerstvo zahraničních věcí sleduje bedlivě vývoj událostí na Těšínsku a jest o všech případech podrobně informováno. Příchod nové dohodové komise do těšínského Slezska uvítán byl obyvatelstvem plebiscitního území, a to nejen Čechy, nýbrž i Šlonzakovci a Němci s pocitem ulehčení. Domácí obyvatelstvo s důvěrou očekávalo, že opětně nastanou spořádané poměry, že bude na celém území obnovena bezpečnost osob i majetku, která na východ od demarkační čáry nebyla zaručena do té doby nikomu, kdo neprojevoval nadšení pro připojení těšínského Slezska k Polsku. obyvatelstvo doufalo, že přestane panství a libovůle Rady Narodowe, která za svou činnost nebyla nikomu odpovědna, a za niž ani řádná vláda republiky polské ve Varšavě nechtěla vzíti žádnou zodpovědnost.

Příchodem nové komise byla Rada Narodowa zbavena úředního charakteru,který si dosud osobovala, trvá však dále jako instituce soukromá k uplatňování polských požadavků. Jejím projevům a činnosti přikládá ovšem Polákům nakloněná počtem malá část obyvatelstva, které déle jednoho roku bylo nuceno poslouchati jejího nařízení, větší význam než mají projevy jiných podobných organisací,na př. německého Volksratu, ačkoli se nynější Rada Narodowa nijak neliší od podobných soukromých organisací.

Vláda R. Č. S. přikázala všem orgánům, aby nařízení a opatření dohodové komise v Těšíně byla bezpodmínečně a neprodleně plněna, přes to, že některá rozhodnutí dohodové komise jsou v rozporu s naším zásadním stanoviskem a změnila dosavadní stav v náš neprospěch. Učinila tak proto, že chtěla umožniti - byť za cenu obětí - nejhladčí a nejrychlejší provedení plebiscitu.

Tohoto nařízení také všechny československé úřady a orgány okamžitě uposlechly. Mám o tomto postupu naší delegace a našeho obyvatelstva přesné úřední relace a osvědčení. Se strany polské nemohla býti přednesena ani jediná stížnost proti nám, kdežto delegát R. Č. S. při dohodové komisi v Těšíne byl stále nucen upozorňovati, že se strany polské rozhodnutí komise nejsou plněna tak rychle a s dobrou vůlí, jako se strany naší.

Naopak kruhy polské stavěly se již od počátku k činnosti komise zcela jinak, hledíce jednání o sporných otázkách pod různými záminkami protahovati v důvěře, že se jim mezitím podaří, nahraditi nedostatek věcných důvodů tlakem zvenčí.

Využily některých rozhodnutí dohodové komise k akci proti jednotlivým její členům jak na schůzích, tak i v tisku, a to způsobem dotud vůči představitelům cizích států neobvyklým, užívajíce dokonce nadávek a překrucujíce jména osob v posměšná a hanlivá.

Aby pak zamezily projevy pro R. Č. S., hledí zastrašiti obyvatelstvo výhrůžkami, hrubým násilím a bezohledným potlačováním práva shromažďovacího i tisku nám přátelského.

Případů terroru je bohužel mnohem více, než uvádí dotaz právě na mne vznesený Ministerstvu zahraničních věcí bylo hlášeno v době od 3. do 25. února t. r. neméně než 35 věrohodně zjištěných terroristických činů. (Slyšte!) Hlavní vinu na těchto poměrech má hrstka polských agitatorů, - většinou přistěhovalců z Haliče - kteří mají k disposici zbraně, jež zanechalo na těšínském Slezsku v tajných úkrytech polské vojsko před odchodem ze země.

Dohodové vojsko zabavilo již na několika místech značné množství zbraní. Tak 19. února t. r. v Koňské na 300 kusů pušek, ručních granátů, bodel ; téhož dne v Třinci dokonce i kulomety. Jest zjevno, že tím vším se nepřispívá k udržení klidu.

Úřední představitelé republiky polské nejen nehledí myslí uklidňovati a terroru brániti, nýbrž naopak zřejmě jej schvalují svým jednáním. Tak oznámil polský tisk sám, že delegát republiky polské při dohodové komisi v Těšíně, pan Zamorski, prohlásil po svém návratu z Varšavy (dle "Dzennika Cieszyńskiego"), ze "celé Polsko stojí za Slezskem. Kdyby došlo k válce s Čechy, byla by to nejpopulárnější válka v Polsku".

Podobné prohlášení se strany oficielního delegáta, bylo-li skutečně proneseno, musím kvalifikovati jistě zde za nanejvýš nerozvážné a nezodpovědné. (Výborně!)

Nelze se pak ovšem diviti, že tento terror nezastavuje se ani před autoritou dohodové komise a jejího vojska, jak ukázaly události v Těšíně v neděli dne 22.února t. r., kdy zástupy zfanatisovaného polského lidu, svezené do Těšína z dalekého okolí, uskutečnily přes výslovný zákaz komise tábor na těšínském náměstí, namířený nepokrytě nejen proti československému obyvatelstvu, ale také proti dohodové komisi. Nedovedl jim v tom zabrániti ani kordon dohodového vojska, který podle rozkazu dohodové komise neměl a nechtěl pořádání táboru připustiti. Kordon byl proražen, vojíni dohody ustoupili před rozvášněným davem a stěží zabránili, aby demonstranti nevnikli do budovy, kde sídlí komise.

Vláda R. Č. S. se domnívá, že jest především na dohodové komisi, aby zjednala klid a pořádek na území, jí té doby podřízeném, aby odkázala živly, které porušují základní práva občanů, do příslušných mezí, a vinníky bez ohledu potrestala.

Uznávajíc však, že dohodová komise nemůže dobře čeliti polskému terroru pro malý počet plebiscitního dohodového vojska, požádalo již ministerstvo zahraničních věcí vlády spojeneckých mocností, kterým současně oznámilo všechny případy polských násilných činů, aby plebiscitní posádka na těšínském Slezsku byla sesílena, neboť jinak nelze očekávat obnovení klidu a pořádku.

Dovolte mi, pánové, abych k tomu mohl dodat jen několik slov o taktice a methodě politické propagandy polské. V době pařížského jednání o těšínské otázce nebála se polská propaganda užívat výmyslů proti nám a běžná její taktika spočívala v tom, že soustavně to, co nesprávného agitátoři polští prováděli sami, svalovala na hlavu naši. Tak na př. když vyvolána byla polskými agitátory stávka v uhelném revíru, nebáli se publikovat v některých francouzských časopisech placené zprávy s velkými nadpisy, že Čechové spojili se s Němci proti spojencům, aby vyvolali stávku. To, co dělají dnes, jest jen opakováním této staré methody. Mám zde na př. telegram z Varšavy Journalu des Débats, ve kterém se praví toto:

"Ministr zahraničních věcí právě vyslal do těšínského Slezska profesora Szurua poslance Zamorskiho, pověřené posláním, aby se dorozuměli s politiky českými a nalezli za každou cenu smírné rozřešení." (Slyšte!)

Podotýkám, že jest to zpráva z Varšavy, zaslaná do pařížských listů za tím účelem, aby se dělala nálada. Pokračuji v citátu:

"Osoby kompetentní tvrdí, že systém teroru a stálé násilnosti Čechů zabraňují přátelskému řešení celého sporu polsko-českého.

Vzhledem k upřímnému přání Polska, aby dospělo ke kompromisu s Čechy, bylo by si velice přáti, aby Paříž působila nátlakem přátelským, ale rozhodným na Prahu, aby iniciativa profesora Grabského, přesvědčeného přítele Čechů, mohla býti korunována úspěchem. Přeji si zdůrazniti, že spor polsko-český jest velmi nebezpečný, neboť škodí i Polsku i Čechám a pouze Německo z něho čerpá všechen prospěch. Kompromis naopak mohl by položiti příští základ k sblížení polsko-českému, nezbytnému k tomu, abychom postavili mír na východě na pevné základy. Třeba znovu zdůrazniti naprostou nutnost dospěti k smírnému upravení tohoto konfliktu politováníhodného, který rozděluje oba bratrské národy."

Jistě, pánové, že všichni souhlasíme se závěrem, ale jest nepřípustno, dělati ve spojeneckých zemích náladu tak tendenčními zprávami o t. zv. terroru se. strany naší.

Tato taktika jest pro polskou propagandu naprosto charakteristická a chápají se jí stále a stále. Mám nesčetné telegramy z Těšínska, kde naši lidé dovolávají se ochrany, máme zjištěny celé spousty případů násilí se strany polské, máme zde již i hrozby všeho obyvatelstva, jestliže nebude zabráněno polskému násilí, ze nastane v Těšínsku krveprolití. Mám zde doklady, které naši delegáti dali polské komisi proti všem těmto násilnostem. Polská propaganda, aby to zakryla, rozesílá do světa zprávy, že násilnosti děláme my. Známe tuto taktiku, byla to stará taktika rakousko-maďarská a nedovedeme pochopit, že ve Varšavě se proti této taktice neohradí. Musím dále upozornit, pánové, na jiný zajímavý zjev v našem konfliktu s Poláky o Těšínsko. Během celého jednání v Paříži snažila se polská propaganda dokázat, že naše údaje, naše statistiky, naše argumenty jsou nesprávné, že obyvatelstvo Těšínska jest proti nám a že Poláci tudíž žádají plebiscit, aby se toto smýšlení dokázalo. My jsme byli stále proti plebiscitu z důvodů historických,žádajíce, abychom se mohli okamžitě rozumným způsobem dohodnout. Poláci zejména dokazovali, že prý jsou lživá naše udání o tom, že část obyvatelstva těšínského, mluvící polským jazykem, tak zv. Šlonzakovci, jsou proti Polákům, kteří nikdy s Polskem nepůjdou. Při všech diskusích a jednáních se spojeneckými politiky ukazovali jsme,že Poláci nemají pravdu, že jsou prostě svedeni politikou několika místních štvavých veličin a to specielně z Těšína a Krakova. Domnívali jsme se vždycky, že Varšava a vláda polská bude v této věci rozvážnější a že dříve, než s námi do konfliktu půjde, náležitě o skutečné situaci se přesvědčí. Vím naprosto positivně, že Poláci sami mnoho od plebiscitu si nikdy neslibovali, ale svým nesprávným informováním spojeneckých politiků dostali se do situace, kde ve svých tvrzeních musili jíti až do konce. Nesčetněkráte jsem sám osobně prohlásil, že plebiscit dá za pravdu Československu. Jest dnes pro nás zadostiučiněním, mohu-li opětně konstatovat, že ve věci té měli jsme úplně pravdu proti Polákům, že totiž obyvatelstvo těšínské velmi rozhodně a ve velké své většině staví se proti Polákům stejně tak, jako ve Spiši a Oravě, že plebiscitový boj dá nám úplně za pravdu a že obyvatelstvo vysloví se pro naprostou nedělitelnost Těšínska a pro připojení k Československé republice, tak jako obyvatelstvo ve Spiši a Oravě. (Výborně!)

Polská propaganda svou nesprávnou taktikou znovu dopustila se velké politické chyby a já pokládám dnes za svoji povinnost před veřejností československou, před veřejností polskou a také před vládami spojeneckými celou tuto taktiku otevřeně odhalit. (Výborně!) Vidí, že boj plebiscitový naprosto nezadržitelně prohraje, vidí, že tím bude úplně odhalena nesprávná taktika některých jejích agitátorů. Vidí, že tím nic nezíská a že jen svou nespravedlivou politikou poškodila skutečné zájmy svého vlastního státu, který i uvnitř potřebuje mnoho klidu, aby se mohl konsolidovat. Opakuji, že bylo velmi neprozřetelné, že politické kruhy polské uposlechly rady místních štváčů a že neměly pochopení pro to, aby včas rozumně pomáhaly upraviti poměr mezi oběma bratrskými národy. S politováním dlužno konstatovat, že polská propaganda dále holduje způsobům a metodám politického boje, jímž se říká politique de chantage (vyděračná politika). Domnívá se, že budou-li určité kruhy dělat mnoho křiku,budou-li stále a stále páchat násilnosti, jež páchaly na nás a proti dohodové komisi, že veliké mocnosti konečně, aby je umlčely, ustoupí. Jest jisto, že jménem celého národa podobnou taktiku musíme odmítnout,a kdybychom měli býti před eventualitou, že podobná taktika by měla míti před spojenci nějaký úspěch, tedy předem jménem vlády musím prohlásiti, že bychom se proti takovéto taktice musili velmi rozhodně ohraditi. (Výborně!) Také my mohli bychom se chápat podobných prostředků, kdybychom nechtěli vésti politický boj seriosně, věcně, spravedlivě a loyálně jak ke svým sousedům, tak k rozhodnutí našich spojenců. Vím, že ve většině případů varšavská vláda za podobné věci nechce být zodpovědna. Jsem přesvědčen, že i dnes není o mnohých věcech správně informována a vykládá je jinak, než by vykládány býti měly. Činím proto na ni apel, aby netrpěla podobných věcí, které den co den se v Těšíně opakují a dělají se jménem této varšavské vlády. Já sám bych byl jen velmi povděčen varšavské vládě, kdyby velmi rozhodně odmítla každý pokus násilí a nesprávnosti, který by se stal s naší strany a kdyby o podobných pokusech okamžitě vládu českosIov. informovala. Prohlašuji předem, že bychom velmi rozhodně zakročili a vinníky co nejpřísněji potrestali. Podobné násilnosti z naší strany se nedějí a nebudou se díti. (Výborně!)

Nebudu se dnes zmiňovat o politické vraždě, která nedávno na příslušníku Československa se strany polské se stala. Nebudu podrobně probírat jednotlivé případy zjevných násilností, které se denně opakují, ale znovu protestuji proti metodám politického boje, které nepoměrně více otravují poměry mezi námi, nežli skutečný konflikt o území těšínské. Národové, kteří se nedávno z poroby osvobodili, neměli by nikdy užívat takovýchto prostředků v boji proti sobě, které jsou jich naprosto nedůstojné.

Konečně dovolte mi, pánové, poukázat na poslední prostředek politického boje a politických metod polských. V brožurách, letácích a propagačních obrázcích, rozšiřovaných na Slovensku a na Těšínsku, dopouštějí se agitátoři polští - nevím, zda s vědomím polské vlády - věcí, které jsou - opakuji to znovu - osvobozeného národa naprosto nedůstojné. Nejen , že mluví v těchto tiskovinách o národu československém způsobem krajně sprostým, že demagogicky zneužívají událostí, jež se ani nestaly, kreslíce na př. soustavně českého vojáka jako zloděje, který všude všecko plení a na každém rozcestí střílí do krucifixu, ale jdou tak daleko, že tiskem rozšiřují hanlivé pamflety na hlavu Československého státu, dopouštějíce se takto věcí, nad nimiž musíme zde, s tohoto místa, vysloviti svoje nejhlubší politování. Přáli bychom si, aby projev tento byl tak hlasitý, aby jej slyšeli i ve Varšavě, i v Paříži. (Výborně!) Nebudu se zmiňovat o tom, co polští agitátoři mluví a píši o orgánech dohody v plebiscitovém území. To není věcí naší. Ale nemohu přejíti mlčením všecka tato fakta, která nadmíru dohře charakterisují prostředí polské v Těšíně, jež provádí všechnu práci plebiscitovou, která, což jest krajně důležité, se provádí jménem vlády varšavské. Ukázal jsem již na to, že dle několikerého prohlášení polských listů prohlásil nedávno zástupce vlády polské v Těšínsku, že by válka Polska proti Československu byla u nich nejpopulárnější. A známé štvavé listy polské z Těšína a z Krakova, když viděly, že velká většina obyvatelstva Těšínska obrací se proti Polákům, prohlásily, že nejlepší vyřešení celého konfliktu místo plebiscitu mohlo by se stát mečem. To se děje v době, kdy Těšínsko náleží již pod suverenitu plebiscitové komise velkých mocností. To děje se v době, kdy vláda československá opětně prohlásila, že si přeje rozumné dohody a rozumné spolupráce s Polskem. To se děje v době, kdy Polsko samo na všech stranách jest ohrožováno a kdy v zájmu spojenců, v zájmu Polska a v zájmu Československa a v zájmu celé Evropy jest, aby všechny vážné politické živly pracovaly ku pokoji a míru a ku konsolidaci v každém státě. Ptám se, zda-li varšavská vláda skutečně stojí za všemi těmito metodami politickými a za všemi těmito projevy. Kdyby něco podobného vyskytlo se u nás, dovedli bychom si velmi rychle udělat pořádek. Situace v Těšínsku jest taková, že tamní občanstvo žádá bezpodmínečně ochrany. Činím apel na spojenecké státy, aby tomuto obyvatelstvu plné ochrany poskytly. Jsme tím tomuto obyvatelstvu povinni, jsme tím povinni celému českosloven. národu. (Tak jest!) Jako vždycky, tak i dnes přejeme si rozumné dohody a rozumné spolupráce s Polskem. Více nežli kdy jindy, i dnes jsme připraveni k loyální politice jak k polskému národu, tak k varšavské vládě. Ale musím s tohoto místa ujistiti všecko obyvatelstvo těšínské, že svého práva na celé Těšínsko se nevzdáme, (Výborně! Tak jest!) že se ho vzdáti nemůžeme a že jen neradi jsme přijali boj plebiscitový, nabízejíce dříve rozumnou dohodu a kompromis. (Výborně! Potlesk.) Když však nám byl plebiscit vnucen Poláky a spojenci, chceme, aby se dál prostředky slušnými a poctivými. (Výborně! Hlas: A ne vraždami!) V případě, že by se pokračovalo v tom, co se děje proti nám, protestujeme předem před spojenci a upozorňujeme na velmi těžké důsledky tohoto postupu a této taktiky. Hroziti zbraněmi proti Polákům nebudeme, toho ať od nás nikdo nečeká. Žádali jsme o posily pro Těšínsko - jak jsem již sdělil - v Paříži, což jest právě nejlepším dokladem, že my se kontroly nebojíme a kontroly nikterak báti nemusíme. (Tak jest!) Varujeme před pokračováním této taktiky, chceme, aby co nejrychleji situace v Těšínsku byla změněna, a mám čest oznámiti slavnému shromáždění, že ve smyslu tohoto projevu učiníme okamžitě nový zákrok o intervenci před konferenci míru v Paříži. (Výborně! Hlučný potlesk.)