Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda: Tomášek;

místopředsedové: Udržal, dr. Hajn;

zapisovatelé: dr. Němec, dr. Stojan;

větší počet členů Národního shromáždění.

Zástupcové vlády: Předseda vlády: Tusar a členové vlády: dr. Hodža, Staněk, odb. předn. dr. Havrda.

Z kanceláře sněmovní: JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce jeho JUDr. Říha.

Zpravodaj dr. Bouček a dr. Bartošek. 1. Zpráva ústavního výboru o ústavní listině Československé republiky, usnesené ústavním výborem podle §§ 14. a 17. jednacího řádu (tisk č. 2421) a zpráva menšiny ústavního výboru o § 64. ústavní listiny Československé republiky (tisk č. 2472).

Zpravodaj dr. Hnídek. 2. Zpráva ústavního výboru o osnově zákona, jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé, usnesené ústavním výborem podle §§ 14. a 17. jednacího řádu (tisk č. 2442).

Zpravodaj dr. Meissner. 3. Zpráva ústavního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 969) o řádu volení do poslanecké sněmovny (tisk č. 2374.)

Zpravodaj dr. Bouček. 4. Zpráva ústavního výboru, aby byl vydán zákon o složení a pravomoci senátu (tisk č. 2423).

Zpravodaj dr. Dérer. 5. Zpráva ústavního výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 1819) o volebním soudě (tisk č. 2424).

Zpravodaj Malypetr. 6. Zpráva ústavního výboru o návrhu zákona o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé, usneseném výborem ústavním podle §§ 14. a 17. jednacího řádu (tisk č. 2422).

Předseda (zvoní): Národní shromáždění je schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.

Omluvili se:

churavostí: dr. Franta (na neurčito);

zaměstnáním pro práce sněmovní: dr. Engliš (pro tento týden).

Žádám p. sekretáře, aby je přečetl.

Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte):

Výboru státně zřízeneckému:

Tisk 2493. Návrh čl. N. S. Buřívala a soudr. na neprodlené provedení všech opatření, čelících proti drahotě, jakož na podporu všech snah družstevních státních zaměstnanců. (Současně přikázán též výboru rozpočtovému.)

Tisk 2495. Návrh čl. N. S. dra Matouška a soudr. na zařadění města Jílového do III. tř. místních přídavků. (Současně přikázán též výboru rozpočtovému.)

Výboru rozpočtovému:

Tisk 2496. Návrh čl. N. S. Otakara Hübnera a soudr. na vyšetření a náhradu škod způsobených lednovou povodní v okresích Roudnice n. L. a Štětí n. L. (Současně přikázán též výboru technickému.)

Předseda: Z předsednictva přikázán:

Výboru kulturnímu:

Tisk 2499. Návrh posl. dra Hajna, Brožíka, Freimana, dra Srdínka a soudr. o změnách a doplňcích zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 sb. zák. a nař.

Navrhuje se, aby o návrhu byla podána zpráva do 3 dnů.

Jsou snad námitky nějaké? (Nebyly.) Není jich.

Lhůta jest schválena.

Přistoupíme

a to k

Sděluji ještě, že jako zmocněnec vlády je přítomen odborový přednosta ministerstva vnitra dr. Havrda.

Uděluji slovo dalšímu řečníku zapsanému, p. kolegovi prof. Šrámkovi.

Posl. dr. Šrámek: Slavné Národní shromáždění!

Veliké historické dny, které prožíváme, byly připraveny v poslední době opravdu neúmornou, tíživou, ba skoro nelidskou prací mnohých členů Národního shromáždění. Přes to dálo se to za takového chvatu a tak překotně, že není divu, ze tíhu tohoto chvatu a překotného jednání o nejdůležitějších věcech, o kterých vůbec mělo a má rozhodovati toto Národní shromáždění, cítíme všichni.

Včera, nežli jsme se rozcházeli, zástupce české strany socialistické litoval toho, že tak pozdě dochází k projednávání naší ústavy. Pan dr. Bartošek litoval toho ani ne pro ten chvat, jako z té příčiny, že prý dojista by bylo bývalo všechno mnohem pokrokovější v naší ústavě, kdyby byla sdělávána spíše hned v začátcích, hned brzy po převratu roku předloňského. Tu dovoluji si připomenouti slavném u Národnímu shromáždění, také panu dru Bartoškovi, že by bylo bývalo tudíž jistě záhodno, kdyby se byl přidal k nám, kteří jsme své doby pořád až do omrzelosti tradovali, že Národní shromáždění má vypracovati ústavu, připraviti volby a všechno ostatní uspořádání našeho státu uvnitř ponechati volenému Národnímu shromáždění. (Výborně! Posl. Kopeček: Němcům?)

Teď opravdu nevím, zdali mluvil pan dr. Bartošek z duše české strany socialistické, když teď její člen mluví zase proti tomu, abychom byli bývali ihned začali s prací ústavodárnou. (Posl. Zeminová: Pod tlakem z venčí a zahraničí musíme ustupovati v lecčems, co bychom byli bývali provedli podle své duše!) Kdybychom to byli podle svého provedli, tož bychom musili přirozeně nastoliti, jak bychom si byli přáli, volené Národní shromáždění ihned a pak myslím, že by byl býval v prvé řadě rozhodl tlak našich voličů, voličských mass. (Výborně!) A ten tlak jest jediný, který my uznáváme za souverenní pro uspořádání naší republiky. My jsme podali, velectění, zvláštní návrh o této věci, který měl přímo pravomoc tohoto Národního shromáždění vytknouti, a jest až bolno se podívati na zprávu ústavního výboru o tomto našem návrhu. Právě zde nám, tuším, p. referenta před sebou, na to se snad již ani nepamatuje. Jest trapno se podívati na ty rozpaky, které jsou vytištěny ve zprávě, nikdy nám nepředložené k projednání o našem návrhu o kompetenci tohoto Národního shromáždění. (Posl. Weyr: Ano, ano, máte pravdu!) Pan kolega mi to zde potvrzuje. Pravím, zpoždění ústavy není naší vinou, nýbrž naopak bylo naší snahou, aby co nejspíše byly ústavní věci projednávány. Nikterak ze stranických důvodů, nýbrž z důvodů celonárodních kladli jsme na to váhu, že máme zde zůstati, celý národ ještě pohromadě tak, jako jsme se sešli k převratu a po převratu a že tuto věc nemáme považovat za stranickou, nýbrž za vrcholný úkol své práce národní v tomto shromáždění.

Velectění pánové, také z té příčiny jsme my naléhali na to, aby zůstala ta prvá všeobecná koalice všech stran. Měli jsme příležitost, když nastolila nynější užší koalice a nynější vláda v tomto Národním shromáždění, poukázati na to, že my přes to všecko, i kdyby se nám vytýkalo, že se příliš nabízíme, jsme pevného přesvědčení, že doba a úkoly, které máme, nedovolují ještě, abychom se tříštili ve strany v parlamentě, že máme ještě tolik práce společné, na niž sotva stačí celé pevně semknuté Národní shromáždění, že nemáme se rozcházeti, dokud tohoto nejvyššího díla nedokonáme.

Pánové, jsem také pevně přesvědčen, že kdyby byla bývala zůstala koalice všeobecná, tož by celý postup prací ústavodárných byl docela jinaký. Bylo by to docela jinak vypadalo, kdybychom byli bývali hned poprvé při těch stolech zelených se sesedli všichni dohromady, kdyby byla bývala padala na váhu vždycky také i mínění, názory a přesvědčení všech stran celého národa. Tak jste se, pánové z koalice, od nás oddělili a delší dobu za uzavřenými dveřmi pro sebe projednávali nejdůležitější celonárodní zájmy, a kdybychom si snad nebyli bývali vynutili zavčas ještě, že přece také i s námi, se stranami mimovládními nebo oposičními, máte projednávati tyto věci, nevím, jestli byste nebyli bývali nás překvapili celou hotovou předlohou vládní čili koaličních stran až zde v plné sněmovně. Myslím, že dnes ti páni z té či oné koaliční strany příliš spokojeni s tímto postupem nejsou. Jsem přesvědčen, že to či ono, co považuje některá ze stran koaličních za velmi významné pro sebe, snad za zásadu kardinální, bylo by bývalo zcela jinak se projevilo v ústavě, snad docela opačným směrem, kdybychom byli bývali seděli všichni hned zpočátku pohromadě. Nestalo se tak a není už možno všeho napraviti.

Přes to přese všechno myslím, že i dnes ještě, i přes naše rozdvojení v koalici a oposici je to společným, poněvadž celonárodním úkolem, který zde máme vykonati, a proto my, lidová strana, a kdo zná, pánové, celý průběh toho úmorného a úporného jednání, snad mně to dosvědčí také i zde byli jsme to my, kteří jsme se postavili hned v začátcích na stanovisko, sdílené arci i jinými stranami, a zdůrazňovali je jako oposiční strana poměrně nejvíce, že bychom si z té duše přáli, aby základy našeho státu byly opravdu sdělány všemi stranami, přirozeně tudíž dohodou, kompromisem, aby celý svět zde viděl, že existuje jednotný český národ (Výborně! Potlesk), že existuje zde jednotná falanx, která v těch velkých, celonárodních zájmech nezná rozdílu. (Výborně!) A proto jsme se dali do toho těžkého díla kompromisního. Pánové, toto dohodové dílo bylo právě tím úporným a až právě nelidským namáháním posledních týdnů. Jest snad na místě, vzpomenu-li, že 13 nocí jsme musili věnovati na různé ty politické konference, které měly sjednávat nám dohodu vedle denních, nesčíslných a tolika hodinných porad. A přidáme-li ještě předminulou noc, která již byla úplně mimo program dohodový, byla to čtrnáctá noc. (Posl. Johanis: Ta byla zbytečná!) Pane kolego, myslím snad se k tomu ještě i vrátím, že ani ta nebyla tak úplně zbytečnou, i když pak loyálnost se hned v den po té noci neprojevila, jak bych si byl býval přál, na všech stranách této sněmovny.

Velectění pánové, viděli jsme, že naše stanoviska jsou v mnohých věcech diametrálně rozdílná od sebe, ale přes to jsme byli přesvědčeni, že musíme si navzájem učiniti koncese, že nesmíme zůstati jako dvě velké armády proti sobě narážející snad až přespřílišným tlakem v takové věci, kde se přece máme cítiti národem, jediným a proto jsme se do té těžké práce dali. Věděli jsme, že žádná strana, tudíž ani naše, nebude moci býti a nebude spokojena plně a dokonale s tím, co bude výsledkem celého toho tak úporného a dlouhého dohodování. Jest to již údělem kompromisu každého a údělem kompromisu v otázkách zásadních teprve, že nemůže dokonalého díla předvésti. To jsme věděli napřed, že, když se dáváme na dohodování, nebudeme moci svého programu v nejdůležitějších, nejzákladnějších otázkách prosaditi. Přirozeně věděly to i ostatní strany, že, když se dohodneme, nebudeme moci nikdo říci, že jsme plně docílili všeho, co nám vnutkává naše nejsvětější přesvědčení za cíl, od kterého bychom jinak nikdy neměli ani o krok ustoupiti.

Včera zde pan zpravodaj ústavního výboru o ústavní listině jaksi stěžoval si na tyto politické konference a ve své zpráve na jednom místě mluví podivným způsobem o jakémsi dohodování politickém. Dovolte, abych v zájmu pravdy, maje plné porozumění pro těžkou, opravdu mimořádně těžkou práci členů ústavního výboru, sám jsem se jí súčastnil jako host mnohokráte zde konstatoval, že bez konferencí politických by bylo bývalo naprosto nemožno, aby se docílilo toho, čeho docíleno bylo. Není možná jednati ve výboru, kde sekyra hlasovací znemožní občas, nemá-li se ustavičně revoltovati a to přece není dobrou taktikou výborovou sekyra hlasování znemožní každé další dohodování, každý kompromis a není pravda, že byli vysláni do ústavního výboru členové s plnou mocí pro všechny možné otázky. Vždyť není možno, aby o všech věcech jeden člověk byl dostatečně odborným znalcem. Je nutno doplňovati ostatními členy klubů stran a bylo tudíž potřebí, aby strany jako takové do toho zasáhly, a já znova zdůrazňuji, že bez těchto úmorných politických konferencí by byla ještě mnohem hůře dopadla práce jinak velmi těžká a jinde až násilnická při ústavním výboru.

Máme zde výsledek všeho toho chvatného, překotného jednání politického a výborového. Myslím, že navenek celkem styděti se zaň při tom chvatě netřeba nám nikomu. I když víme, že jest na něm až příliš mnoho lidské nedokonalosti. Bylo o nich hovořeno s různých stran, ale není mým úkolem a nemůže jím býti, abych do podrobností s tohoto hlediska se dával do předložené osnovy ústavy. Ústava je založena na nejširší demokracii, na plné lidovládě. A tu včera poslední řečník, pan dr. Bartošek, hořce vytýkal, že prý dokonce i o té lidovládě, o jejím základě, že má všechna moc v československé republice pocházeti z lidu, byly velké tahanice ve výboru. Myslím, že pro pravou lidovládu jsou zde všechny strany této sněmovny (Výborně!), jak koalice, tak oposice, jen že my rozumíme arciť i těmto stylisacím v naší ústavě každý podle svého světového názoru. Slyšeli jsme, jak vykládá na př. pan dr. Bouček různá usnesení ústavního výboru. Vykládá je tak individualisticky, jak jen možno, a myslí si, že má právo na tuto individualistickou pečeť dokonce i jako zpravodaj výboru, - o tom snad ještě promluvím - a přece nemůže nám nikdo z těchto stran vytýkati, když také my rozumíme různým těm ustanovením a právě hned tomu prvnímu paragrafu také podle svého světového názoru. (Výborně!) A jestliže máme v naší ústavě, že lid je jediným zdrojem veškerého práva v Československé republice, veškeré státní moci, tož my tomu rozumíme právě tak, jak tomu rozuměla pramáti veškeré moderní ústavnosti evropské, sněmovna anglická, která si stanovila, že původem veškeré spravedlivé moci po Bohu jest lid. U nás se to rozumí samo sebou také (Potlesk.) a, když my budeme hlasovati s vámi ostatními pro ten § 1., tož vězte, že tomu rozumíme tak, jak tomu rozumí anglická ústava. (Výborně! Potlesk.) Jinak prosím, abyste vzali na vědomost, že jsme pro všecky svobody občanské a pro plnou lidovládu. Račte to vzíti na vědomost, poněvadž se zdá, že doposud to není všem známo, - aspoň p. dr. Bartošek tak včera mluvil, ovšem o oposici celé, ale šlo to také hodně na adresu naši- že pro nejširší lidovládu, pro největší svobodu, ale pravou svobodu občanskou máte nás vždycky. Tak spolupracujeme i o ústavu, ale víme, že ústava sama by nám pramálo ještě pomohla k pravé svobodě, nebudeme-li ji prováděti dalšími zákony, ale také celý národ svým vlastním životem. (Výborně!)

Velectění pánové, dovolte, abych vám, kdo toho ještě nevíte, oznámil, že my jsme pro nejširší práva zákonodárného sboru lidového. Usnesením klubu odmítáme i senát, jak jej předložila vládní osnova. Jsme pro takovou lidovládu, že všude tam, kde bude potřeba opravy nebo úpravy věcí projednávaných v lidové sněmovně, chtěli bychom ji míti v referendu a plebiscitu. Ve všech zásadních otázkách bychom se nejraději lidu samého dotazovali. To jest náš program. (Výborně! Potlesk.) Víte, že jsme se dali na cestu dohody i zde, víte, že jsme právě proto musili se svých stanovisk slevovati všichni, a my jsme také i zde slevili, ale mohu zde říci ctěné sociální demokracii, kdyby slavná sociální demokracie byla bývala měla... (Veselost.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Šrámek (pokračuje): ...porozumění pro to, že nedovede v koalici sama prosaditi svých zásad o senátě, tož by bylo bývalo jistě velmi spásnou pro ni myšlenkou, obrátiti se o pomoc jinam, a kdyby byla ostala celá dřívější koalice, kdož ví, jak by to bylo dopadlo se senátem. Pánové, to jest dokladem toho, co jsem pravil, že by byla jistě celá průprava ústavodárné práce šla jinými směry a skončila u jiných cílů, kdybyste nebyli bývali rozbili jednotný postup národa v tomto Národním shromáždění.