Namítá se nám, že ohledy na Slovensko
nedovolují odluky. Já řeknu stručně,
že to není pravda. A kdyby byl čas na to, já
nechci však prodlužovati tuto debatu, poněvadž
jest již doba velmi pokročilá, mohl bych uvésti,
že i náboženské důvody to byly,
které vedly k uskutečnění odluky církve
od státu tam, kde v historii princip tento po prvé
byl proveden. Bylo to právě v Severní Americe,
v Pensylvánii. Tam právě (Posl. opat Zaoral:
Tam nebylo nikdy rozluky!) ano, tam ani nebylo potřebí
stát a církev formálně teprve rozlučovati,
poněvadž princip odlukový, princip naprosté
separace státu od církve, byl pojat již do
ústavní listiny, zrovna tak, jako my socialisté
chceme, aby v našem státě se stalo. Tedy já
pravím, že ohledy na Slovensko nestojí odluce
v cestě, to prostě není pravda, že by
Slovensko žádalo, abychom tak postupovali (Posl.
dr. Hruban: Celý klub to žádal!), zrovna
tak jako není pravda, že Slovensko si žádá
zachování nějakého zemského
zřízení a zemské autonomie. (Posl.
dr. Hruban: Slyšel jste dra Markoviče? To bylo o §u
123!) Ale jak to motivoval kol. Markovič? Že pro
svou osobu stojí na principu odluky a že má
naději, že příští Národní
shromáždění, které opravdu vyjde
z vůle lidu, také v této otázce zjedná
jasno a vytvoří takový stav, který
bude naší republice ke cti.
Mnoho nejasného vnesla sem právě nesvědomitá
agitace, která jen s velkou nevolí vidí naši
republiku a naše československé spojení.
Ale právě proto my chceme se přičiniti
o to, aby toto spojení mezi Čechy a Slováky
co nejvíce se utužilo a prohloubilo, aby sblížili
se nikoliv čeští a slovenští faráři,
ale aby sblížil se český a slovenský
lid. (Výborně!) Až toto se stane, pánové,
pak opravdu zableskne se nad Tatrou, jak praví naše
krásná slovenská hymna, a v tom jasu zmizí
pak všechno, co mezi naše snahy a Slovensko nakupila
protirepublikánská zášť reakce.
Důležitou částí ústavní
listiny jest konečně poslední její
kapitola o ochraně menšin, pojatá tam v důsledku
mírové smlouvy. Provedením zásad tam
vyslovených pro národní menšiny je jazykový
zákon. Záleželo nám velmi na tom, a
vynaložili jsme opravdu všechno svoje úsilí,
aby dvě stěžejní zásady došly
zde svého výrazu. První z těchto zásad
je, že Československá republika je státem
československého národa, je státem,
který tento národ si vybojoval a vytvořil,
a tento ráz národního státu má
být a jest zřejmě a nade vší
pochybnost v naší ústavě vysloven. Ale
je tu i zásada druhá, neméně zásadní.
My chceme svoji vlast míti zemí svobody, zemí,
v níž nebude ani politického, ani sociálního,
ani národnostního útisku. Tato věc
po politickém a vojenském vítězství
bude naším velikým vítězstvím
mravním nad našimi válečnými
odpůrci. My nedržíme se úzkostlivě
mezi mírovou smlouvou na ochranu menšin určených,
dáváme vše, co je slučitelno se suverenitou
státu jako státu Československého.
Bránili jsme se, aby do ústavy naší
nedostalo se nic, čím by kterákoliv z těchto
dvou našich stěžejních zásad mohla
jakkoliv býti uváděna v pochybnost.
Vážení pánové, já mohu
ukončiti. Nebylo malou námahou toto dílo,
tyto ústavní předlohy, o kterých nyní
pojednáváme. My jsme nelitovali práce, a
doufám, že se snad podařilo společnému
úsilí všech vybudovati ústavu, která
může býti základem úspěšného
rozvoje naší republiky a pevnou záštitou
práva všech jejích občanů.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přerušuji
projednávání dnešního denního
pořádku a přistoupím k ukončení
schůze.
Předem ještě sděluji, že k žádosti
předsedy výboru technického přikázána
vládní osnova tisk 2363. o přechodných
daňových výhodách pro stavby také
výboru technickému, jemuž přikázána
již podobná osnova tisk 2364. o podpoře soukromého
podnikání, souvisící těsně
s ní.
Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.)
Není jich, je to tedy schváleno.
Před ukončením schůze sděluji,
že se koná hned po plenární schůzi
dnešní konference pánů předsedů
klubů. Žádám pány předsedy
klubů, aby se dostavili do presidiálního
salonu.
Navrhuji, aby se příští schůze
konala zítra v sobotu, dne 28. února 1920 o 8. hodině
ranní s tímto
1. Zpráva ústavního výboru
o ústavní listině Československé
republiky, usnesené ústavním výborem
podle §§ 14. a 17. jednacího řádu
(tisk č. 2421) a zpráva menšiny ústavního
výboru o § 64. ústavní listiny Československé
republiky (tisk č. 2472).
2. Zpráva ústavního výboru
o osnově zákona, jímž se stanoví
zásady jazykového práva v republice Československé,
usnesené ústavním výborem podle §§
14. a 17. jednacího řádu (tisk č.
2442).
3. Zpráva ústavního výboru
o vládním návrhu zákona (tisk 969)
o řádu volení do poslanecké sněmovny
(tisk č. 2374).
4. Zpráva ústavního výboru,
aby byl vydán zákon o složení a pravomoci
senátu (tisk č. 2423).
5. Zpráva ústavního výboru
o vládním návrhu zákona (tisk č.
1819) o volebním soudě (tisk č. 2424).
6. Zpráva ústavního výboru
o návrhu zákona o zřízení župních
a okresních úřadů v republice Československé,
usneseného výborem ústavním podle
§§ 14. a 17. jednacího řádu (tisk
č. 2422).
Jsou snad proti mému návrhu, pokud se týče
doby, nebo denního pořádku, námitky?
(Nebyly.)
Není jich. Můj návrh je schválen.
Nežli ukončím schůzi, apeluji na pány
přítomné a prosím, aby také
působili na ty, kdo zde nejsou, aby ráno dochvilně
se dostavili.
Končím schůzi.