Předseda: Tomášek,
místopředsedové: Dula,
dr. Hajn, Kadlčák, Konečný,
Udržal;
zapisovatelé: dr. Němec, dr.
Stojan;
větší počet členů Národního
shromáždění.
Zástupcové vlády: Předseda
vlády: Tusar a členové vlády:
dr. Beneš, dr. Franke, Habrman,
Hampl, dr. Heidler, dr. Hodža,
Houdek, Prášek, Sonntág,
Staněk, dr. Šrobár,
dr. Veselý, dr. Winter.
Jako zmocněnec vlády přítomen odborový
přednosta ministerstva vnitra dr. Hötzel
a min. rada dr. Bobek.
Z kanceláře sněmovní: JUDr.
Haasz, tajemník sněmovní, zástupce
jeho JUDr. Trmal.
Zpravodaj dr. Bouček a dr. Bartošek.
1. Zpráva ústavního výboru
o ústavní listině Československé
republiky, usnesené ústavním výborem
podle §§ 14. a 17. jednacího řádu
(tisk č. 2421) a zpráva menšiny ústavního
výboru o § 64. ústavní listiny Československé
republiky (tisk č. 2472).
Zpravodaj dr. Hnídek. 2. Zpráva ústavního
výboru o osnově zákona, jímž
se stanoví zásady jazykového práva
v republice Československé, usnesené ústavním
výborem podle §§ 14. a 17. jednacího řádu
(tisk č. 2442).
Zpravodaj dr. Meissner. 3. Zpráva ústavního
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk 969) o řádu volení do poslanecké
sněmovny (tisk č. 2374).
Zpravodaj dr. Bouček. 4. Zpráva ústavního
výboru, aby byl vydán zákon o složení
a pravomoci senátu (tisk č. 2423).
Zpravodaj dr. Dérer. 5. Zpráva ústavního
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 1819) o volebním soudě (tisk č.
2424).
Zpravodaj Malypetr. 6. Zpráva ústavního
výboru o návrhu zákona o zřízení
župních a okresních úřadů
v republice Československé, usneseném
výborem ústavním podle §§ 14. a
17. jednacího řádu (tisk č. 2422).
Předseda: Národní shromáždění
je schopno se usnášeti, zahajuji schůzi.
Omluvili nepřítomnost svou v dnešní
schůzi:
churavostí: dr. Franta (na neurčito);
zaměstnáním pro práce sněmovní:
dr. Engliš (pro tento týden).
Členství v Národním shromáždění
vzdal se člen N. S. Josef Hucl a na jeho
místo delegoval výkonný výbor
republikánské strany československého
venkova Ondřeje Wachtfeidla, rolníka z Kvítkovic,
p. Dubné u Čes. Budějovic. Žádám
zapisovatele p. prof. dr. Němce, aby přečetl
slibovací formuli, a pana kol. Wachtfeidla, aby
vykonal slib.
Zapisovatel posl. dr. Němec (čte):
Slibujete jako člen Národního shromáždění
československého, že budete zachovávati
zákon státu Československého a že
svůj úřad budete zastávati podle svého
nejlepšího vědomí a svědomí.
Předseda: Pan kol. Wachtfeidel!
Posl. Wachtfeidel: Slibuji.
Předseda: Tiskem byly rozdány tyto
tiskopisy: žádám pana sekretáře,
aby je přečetl.
Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte):
Tisk 2474. Odpověď min. pro zásob. lidu
na dotaz čl. N. S. J. Dubického a soudr.
o nezákonném počínání
okresních politických správ, vojenských
rekvisic a nenávistném počínání
hospodářských rad proti zemědělcům.
Tisk 2475. Odpověď min. pro zásob. lidu
a min. vnitra na dotaz čl. N. S. Jos. Šolle,
Frant. Šabaty a soudr. ve věci změny
komisionáře stát. obil. ústavu v politickém
okrese milevském.
Tisk 2476. Odpověď min. pro zásob. lidu
na dotaz čl. N. S. Rud. Berana, Jos. Tomáška
a soudr. o zálež. výkupu obilí v Černovsi
a nuceném výmlatu u Fr. Petráška, rolníka
tamtéž č. 8.
Tisk 2477. Odpověď min. obchodu a zásobování
na dotaz čl. N. S. dr. Mazance a soudr. o nezřízené
spekulaci s chmelem.
Tisk. 2484. Odpověď min. vnitra a financí
na dotaz čl. N. S. Viktora Dyka a druhů stran
reorganisace státního zástavního úřadu.
Výborům přikázáno z předsednictva:
Výboru dopravnímu:
Tisk 2491. Návrh čl. N. S. Rudolfa Malíka
a soudr. na vybudování železničního
spojení Ždánice - Bučovice (event. Haluzice).
Výboru státně-zřízeneckému:
Tisk 2492. Návrh čl. N. S. Charváta,
Časného, Marka a soudr., aby město
Litovel zařaděno bylo do vyšší
třídy platů úřednických
a zřízeneckých.
Předseda: Z předsednictva přikázána
byla podle § 3. zákona ze 24. července 1917
č. 307 ř. z. tato nařízení
vlády výborům:
Výboru rozpočtovému a zahraničnímu:
o soupisu jmění a závazků v cizině.
Výboru právnímu: o prodloužení
promlčecí lhůty pro některé
pohledávky.
Přistupujeme k dnešnímu
a to ke komplexu ústavních předloh, jež
byly navrženy na denní pořádek dnešní
schůze.
Navrhuji, aby o všech odstavcích dnešního
denního pořadu zahájena byla jednotná
povšechná debata, ježto osnovy
zákonů mají společnou materii ústavní.
Jsou snad proti tomu námitky?
(Námitky nebyly.)
Není, návrh můj je přijat,
přistoupíme k projednávání.
Než přistoupíme k vlastní debatě,
dovolte, abych se na vás, na celé Národní
shromáždění, obrátil s krátkým
apelem.
Přistupujeme k nejdůležitějšímu
úkolu Národního shromáždění.
Jest nám klásti základní kameny pro
ústavní vybudování naší
republiky. Prosím, abyste všichni měli vysoký
úkol ten před očima a abyste dali se cele
proniknouti velikostí jeho, aby odlesk velikého
toho díla padl i na debatu, a jmenovitě aby na ní
neulpělo nic z prachu rozvířeného
blízkostí voleb, jak jsme to měli příležitost
pozorovati při některých nedávných
debatách. Každý z nás nechť je
si plně vědom toho, že slova jeho budou poslouchána
tisíci, statisíci, snad miliony našich současníků
a že mluví také k těm, kdož přijdou
po nás, k budoucím generacím, jež se
budou znovu a znovu vraceti k základům ústavy,
jejíž vypracování je svěřeno
teď našim rukám a k jejímuž
projednávání právě teď
přistupujeme. Omezuji se na krátký a prostý
ten apel a uděluji slovo prvému referentu, p. kol.
dr. Boučkovi.
Zpravodaj dr. Bouček: Dámy i pánové!
Své výklady roztřídil jsem podle těchto
hledisek: promluvím předem o všeobecné
právní povaze našeho státu, o vnitřní
jeho konstrukci, o některých podrobných ustanoveních
ústavní listiny a konečně o poměru
našich národních menšin. (Nepokoj.)
Předseda: (zvoní) Prosím o
klid!
Zpravodaj dr. Bouček (pokračuje):
K úvaze o všeobecné povaze našeho státu
zavdává příčinu předem
poměr Podkarpatské Rusi, dále určité
zjevy na Slovensku, konečně určité
projevy se strany německé.
Pokud jde o poměr náš k Podkarpatské
Rusi, myslím, že zvláštních obtíží
nečiní. Podle úvodu ke smlouvě St.
Germainské národ v Podkarpatské Rusi prostě
ze svobodné vůle připojil se k jednotnému
našemu státu. My za to podle smlouvy převzali
jsme závazek, že zorganisujeme Podkarpatskou Rus jako
autonomní území, že nadáme ji
nejširší samosprávou, pokud vůbec
slučitelná je s jednotností státu,
že vybavíme ji sněmem, kterému přikázána
bude zákonodárná moc ve věcech jazykových,
náboženských, v obvodu místní
správy, a konečně v oborech, které
mu Národní shromáždění
samo vymezí. Organisace Podkarpatské Rusi je tedy
právem a zároveň i povinností Národního
shromáždění, které jeví
se tudíž býti svrchovaným zákonodárným
sborem pro území celého našeho státu.
Poněvadž je svrchovaným zákonodárným
sborem, je zjevno, - neboť pojem svrchovanosti vylučuje
každou ekvipotentní jinou moc - že jest svrchovaným
sborem zákonodárným jediným. Práva
Národního shromáždění
jsou originální, jsou původní. Práva
Podkarpatského sněmu jsou deriváty. Poměr
sněmu Podkarpatské Rusi k Národnímu
shromáždění jest ten, že sněm
Podkarpatské Rusi není svrchovaným sborem
zákonodárným. Když by tedy na př.
proti ustanovení §u 124. ústavní listiny,
která vyslovuje rovnost všech náboženských
vyznání, sněm Podkarpatské Rusi tuto
rovnost všech náboženských vyznání
svým usnesením porušil, není toto usnesení
jeho závazné a platné.
Sněm Podkarpatské Rusi jest v poměru subordinovaném
k Národnímu shromáždění.
Jeví se to zejména i v odchylném právu
veta presidentova. Kdežto president proti Národnímu
shromáždění má sice právo
veta, ale není to konečným slovem, protože,
když Národní shromáždění
konečně se usnese způsobem ústavní
listinou předepsaným, tedy jeho usnesení
stává se zákonem přes to, že
president původně zákon vetoval, u sněmu
Podkarpatské Rusi takového ničeho není.
Když president vysloví veto, jest zákon tím
odbaven, sněm Podkarpatské Rusi nemůže
více právoplatně přijmouti toto usnesení
a učiniti je zákonem. Jest to důležito
s hlediska ústavního, poněvadž vidíme
obdobné poměry v Anglii. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid!
Zpravodaj dr. Bouček (pokračuje):
Anglický státovědec Dicey upozorňuje
na př., že veto krále oproti anglickému
parlamentu stalo se obsoletním. Ale není obsoletní
a často se ho užívá proti parlamentům
jednotlivých kolonií. Tedy, když máme
na mysli jen poměry Podkarpatské Rusi k našemu
státu, seznáváme, že stát náš
jest státem jednotným, že Podkarpatská
Rus není snad v nějakém poměru spolkovém
k našemu státu, nýbrž, že suverénnost
Národního shromáždění,
která vztahuje se i na území Podkarpatské
Rusi, zaručuje a vyslovuje zároveň nedílnost
a jednotnost Československé republiky.
Co platí pro Podkarpatskou Rus, tím spíše
přirozeně platí pro Slovensko. Slováci,
jak jest uvedeno v úvodu ke smlouvě St. Germainské,
ze své dobré a vlastní vůle prohlásili,
že spojují se s námi v jeden jednotný
celek a že spojují se s námi k trvalému
sloučení. Jejich nejlepší a nejobětavější
representanti, jako Hviezdoslav, Dula, Šrobár, ti
s nadšením přišli do Národního
shromáždění, společně
s námi přijali zákon ze dne 28. října
1918, který vyslovil neodvislost, suverénnost státu
Československého, a oni to byli, kteří
zároveň s námi v Národním shromáždění
usnesli prozatímní ústavu, která vyslovuje
svrchovanost národní. Jestliže tedy pan ministr
Hodža asi před 4 nebo 5 dny v ústavním
výboru prohlásil, že jsou některé
vrstvy na Slovensku, které, kdyby dosáhly většiny
mandátů, byly by ochotny anebo jsou rozhodnuty sejíti
se v Bratislavě a prohlásiti autonomii Slovenska,
nic to neváží. Jen, co Národní
shromáždění usnese, to je platným
zákonem, a ne, na čem by nějaký konventikl
v Bratislavě se usnesl. Nemá nikdo moci, žádná
strana na Slovensku, aby svým usnesením derogovala
to, co Národním shromážděním
bylo za platný zákon vysloveno.
A ovšem musím se zmíniti několika slovy
také o některých snahách mezi representanty
národa německého u nás. Já,
velectění pánové a dámy, najdu
snad a přál bych si toho, až budu mluviti o
poměru národních menšin, abych našel,
slova velice vřelá o národních menšinách.
Ale zde káže mi povinnost referentská, abych
vyslovil chladně právní stav. Dovedu si pomysliti,
jaké zklamání nastalo v národě
německém, když po tolika vítězných
bitvách pojednou hroutilo se imperium německé,
a když rozplynuly se všechny ty sny o nadvládě
národa a říše německé.
Dovedu pochopiti bolest našich Němců, že
zůstávají odloučeni od velikého
národa německého. Dovedu ocenit celou tu
tragiku výroku, který mně učinil německý
politik: "je-li nám souzeno, abychom jako vy po 300
let zůstali pod cizí nadvládou", dovedu
býti konečně shovívavý podle
toho úsloví francouzského: "tout comprendre
cest tout pardonner", když některý Němec
učiní výrok, který přespříliš
jasně vyslovuje touhu dostati se od nás. Ale před
zákonem i oni musí se skloniti, i oni musí
se zákonu podrobiti. A kdokoliv by z nich zákon
porušil, přirozeně musí nésti
i důsledky toho.