Máme zájem také na zahraničním
obchodu, pokud se týká vývozu našich
výrobků, poněvadž v našem státě
československém jsou soustředěny,
zvláště pokud se týká textilní
výroby, pokud se týká výroby kovové
i jiných odvětví, dřevařského
a jiných, téměř tři čtvrtiny
výroby bývalého rakousko-uherského
státu. Jsme tedy průmyslově vyzbrojeni na
vývoz aspoň v určitých oborech, a
je tedy potřebí, abychom také o tento vývoz
systematicky se starali.
Proto ihned po uskutečnění našeho státu
vláda zabývala se touto otázkou, regulováním
dovozu a vývozu, poněvadž nemohla dáti
volné pole v tomto směru. Jelikož mohli jednotlivci
napáchati mnoho škod pro republiku, musela se provésti
určitá organisace zasáhnutím státní
správy, musela býti provedena systematická
revise zahraničního obchodu. K tomu účelu
byla zřízena tak zvaná dovozní a vývozní
komise, jejímž účelem bylo prováděti
kontrolu dovozu a vývozu. Tato československá
vývozní a dovozní komise však nedostačovala
této kontrole nad zahraničním obchodem a
byly zřízeny další instituce, a sice
ještě tři další instituce, které
ve shodě s dovozní a vývozní komisí
rozhodovaly a zasahovaly do úpravy zahraničního
obchodu. Byl to zvláště kompensační
a kontrolní úřad pro mezinárodní
obchod, jehož účelem bylo starati se o výhodné
kompensace za vývoz našich výrobků,
dále to byla tak zvaná devisová ústředna,
která zase se měla starati a starala se o valutní
otázku, aby vývozu našeho zboží
bylo používáno po většině
k obstarávání cizích valut, které
opětně se poskytovaly průmyslníkům
k dovážení surovin, event. ministerstvu pro
zásobování lidu k dovážení
potravin.
Kromě toho však ministerstvo obchodu a sice nařízením
ze dne 26. února 1919 č. 100, sbírky zák.
a nař. zřídilo tak zvané vývozní
a dovozní syndikáty. V odůvodnění,
jež tehdy ministerstvo vedlo ku zřízení
této korporace, se praví, že k úpravě
vývozu a dovozu jest zapotřebí zasáhnutí
kruhů odborných a k tomu účelu že
jest potřebí zříditi odborné
syndikáty. Tyto odborné vývozní a
dovozní syndikáty měly za účel
zabývati se výlučně úpravou
obchodu zahraničního, nikoliv správou obchodu
domácího. Syndikáty tyto, které byly
jaksi součástkou této organisace státní,
pokud se týče kontroly nad obchodem zahraničním,
záhy byly z řad odborných kritisovány,
poněvadž účelu svého nedosáhly,
počínaly si jednostranně a zvláště
výrobci a obchodníci střední a malí
právem stěžovali si na to, že syndikáty
staly se doménou zástupců největších
firem vývozních a dovozních, které
si prostě dovoz surovin z ciziny prostřednictvím
syndikátů pro sebe zmonopolisovaly, mezi sebe rozdělily,
kdežto na střední a malou výrobu zapomněly.
Z těch důvodů tyto střední
a malé výrobní vrstvy ostře proti
syndikátům se postavily a ministerstvo obchodu bylo
již tehdy nuceno, při zřizování
těchto syndikátů veřejnými
prohlášeními v novinách hájiti
důvody a příčiny zřízení
těchto syndikátů. Nový pan ministr
obchodu dr. Heidler, když nastoupil svůj úřad,
ihned tehdy prohlásil, že seznává, že
kontrola zahraničního obchodu je příliš
komplikovaná, že totiž v jedné otázce
rozhodují 4 úřady: dovozní a vývozní
komise, kontrolní a kompensační úřad
pro zahraniční obchod, devisová ústředna
a vývozní a dovozní syndikát. Velice
často se stávalo v praxi, že když dovozní
komise povolila dovoz nebo vývoz, postavil se proti tomu
syndikát, nebo devisová ústředna nepovolila
valutu, nebo kompensační úřad nepovolil
kompensaci. Následkem toho tento aparát špatně
fungoval, byly velmi četné stížnosti,
ba byly i stížnosti takové, že zahnizďuje
se zde určitá stranickost, ba i s tohoto místa
bylo dokazováno, že v určitém smyslu
zahnizďuje se i korrupce a že jest potřeba zjednodušiti
ten aparát kontrolní.
Pan ministr obchodu dr. Heidler při svém
nastupování úřadu prohlásil
tehdy, že jest nutno zjednodušiti tento aparát,
a také k tomu přistoupil vydáním nařízení
ze dne 28. listopadu 1919, které však dosud nevešlo
v platnost, poněvadž v § 13. tohoto nařízení,
které vláda vydala, se praví, že nařízení
nabude účinnosti, až to určí
ministr obchodu vyhláškou ve sbírce zákonů
a nařízení, kteréžto vyhlášení
stane se po dohodě s ostatními súčastněnými
ministry.
Dosud to nařízení v platnost nevešlo,
ačkoliv, jak v krátkosti si dovolím odůvodniti,
jest velkým pokrokem, pokud se týče kontroly
a úpravy dovozu a vývozu.
Místo československé vývozní
a dovozní komise zřizují se komise pro zahraniční
obchod, jejímiž orgány jsou odbornický
sbor s pododbory, předsednictvo a správní
výbor, jejž tvoří zástupci ministerstev,
bankovního úřadu ministerstva financí
a všichni členové předsednictva komise
pro zahraniční obchod.
Správnímu výboru předsedá zástupce
ministerstva obchodu. Do odbornického sboru vysílají
své zástupce zemědělské, průmyslové,
živnostenské, obchodní a dělnické
korporace a ústavy, zastupující všeobecné
zájmy těchto stavů. Tyto korporace určuje
správní výbor. Zástupce jejich jmenuje
ministerstvo obchodu na základě návrhů
těmito korporacemi a ústavy předložených.
Odbornický sbor navrhuje správnímu výboru
zřízení pododborů a volí též
jejich členy ze svého středu. Počet
členů pododborů a volbu předsedů
a místopředsedů jejich schvaluje správní
výbor. Předsedům pododborů přísluší
právo účasti i hlasování v
odbornickém sboru. Předsednictvo komise jmenuje
ministerstvo obchodu, berouc zřetel na zastoupení
všech zájmových skupin. Do působnosti
komise pro zahraniční obchod náleží:
1. Dávati povolení k vývozu a dovozu a ověřovati
ohlášení vývozu a dovozu, kde předchozího
povolení není třeba.
2. Uvolňovati vývozcům valuty za vyvezené
zboží k nákupu v cizině.
3. Podněcovati hospodárnou úpravu vývozu,
dovozu, průvozu.
4. Míti přehled o povoleném skutečném
vývozu, dovozu a průvozu.
5. Spolupůsobiti při přípravných
pracích obchodně a celně politických
v dohodě s obch.-polit. ústřednou obch. a
živn. komor, zemědělských rad, ústř.
svazu čs. průmyslníků a dělnických
komor a jich zřízení.
Nařízením tímto nyní pododbory
dovozní a vývozní komise budou doplněny
o zástupce zájmových skupin, které
dosud v dotyčných syndikátech zastoupeny
nebyly. V tom směru jest zvláště upozorniti
na to, že v těchto syndikátech bylo opomenuto
zastoupení zástupců malých a středních
výrobců a zvláště organisací
živnostenských. Já zde jako referent živnostenského
výboru výslovně podotýkám,
že je to přání živnostenského
výboru, aby ve správě syndikátů
bylo dbáno také toho, aby těmto kruhům
živnostenským a obchodnickým bylo zastoupení
dáno.
Kontrolní a kompensační úřad
přestává existovati jako samostatný
úřad a stává se odborem čili
komisí komise pro zahraniční obchod a podléhá
správě správního výboru této
komise pro zahraniční obchod. Opatřením
tímto spojují se tedy dosavadní dovozní
a vývozní komise, devisová ústředna
resp. bankovní úřad ministerstva financí,
dovozní a vývozní syndikát a kontrolní
a kompensační úřad ve věcech
vývozu pod společnou správou komise pro zahraniční
obchod, čímž provádí se velice
účelně žádoucí zjednodušení
kontroly zahraničního obchodu.
Další usnadnění a zjednodušení
agendy kontrolní viděti je v tom, že v §
10. citovaného nařízení se uvádí,
že správní výbor komise pro zahraniční
obchod jest oprávněn ustanoviti v periodických
lhůtách seznamy zboží, které
vůbec nepodléhají žádnému
zvláštnímu povolení a jejichž vývoz
resp. dovoz je všeobecně povolen.
Při provádění ustanovení §
2. citovaného nařízení, v němž
se uvádí, kdo má právo vysílati
zástupce do odborů a pododborů a odbornických
sborů, dle přání živnostenského
výboru jest výslovně uvésti, aby do
těchto byli také voleni zástupci organisací
a korporací živnostenských a obchodních
též z Moravy, Slezska a Slovenska, poněvadž
na tyto jest dosud v této organisaci zapomínáno.
Stejně tak jest doplniti § 3. odst. 5. citovaného
nařízení ustanovením, že spolupůsobí
komise pro zahraniční vývoz také ve
shodě se živnostenskými radami.
V celku jest viděti v nařízení ze
dne 28. listopadu 1919 vlády Československé
republiky podstatné zjednodušení a zdokonalení
úpravy dovozu a vývozu a vzhledem k tomu doporučuje
živnostenský výbor:
Národní shromáždění račiž
se usnésti:
Nařízení vlády republiky Československé
ze dne 28. listopadu 1919 č. 645 sb. z. a nař. o
úpravě dovozu a vývozu se schvaluje.
Prosím, aby Národní shromáždění
návrh tento laskavě přijalo.
Předseda (zvoní): K slovu není
nikdo přihlášen, debata odpadá. Přistoupíme
k hlasování. Prosím o zaujetí
míst. (Děje se.)
Jest nám hlasovati o resolučním návrhu,
obsaženém ve zprávě živnostenského
výboru, návrhu, který právě
pan zpravodaj přečetl.
Kdo s návrhem tímto souhlasí, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Návrh je přijat
a tím tento odstavec denního pořádku
jest vyřízen, a přistoupíme ke
4. zprávě imunitního výboru ve
věci člena Národního shromáždění
Ferdinanda Jiráska, který jest žalován
Adolfem Kohnem a Růženou Adlerovou, majiteli firmy
vršovické rafinerie na cukr a syrob Kohn a Adler ve
Vršovicích u okresního soudu pro přestupky
v Praze pro přestupek proti bezpečnosti cti
(tisk č. 2371).
Zpravodajem je pan kolega Kouša. Uděluji mu
slovo.
Zpravodaj posl. Kouša: Slavné Národní
shromáždění!
Člen Národního shromáždění
Jirásek jest žalován Adolfem Kohnem
a Růženou Adlerovou jako majiteli rafinerie ve Vršovicích
pro přestupek proti bezpečnosti cti. Kolega Jirásek
mluvil na táboru lidu dne 9. září
loňského roku v Lidovém domě a uvedl,
že v rafinerii Kohn a Adler ve Vršovicích je
cukr zdaněný a nezdaněný oddělen
malou přehradou, čímž umožněno
jest okrádání státu. Dále řekl:
Mohli bychom ještě uvésti celou řadu
případů, které dokazují, jak
laxně jest o potírání lichvy a švindlu
producentů postaráno.
Kolega Jirásek nepopírá těchto výroků
a prohlašuje:
V červnu 1919 byla vykonána ve zmíněném
závodě revise z nařízení ministerstva
pro zásobování lidu, odděl. IX. Revise
se zúčastnili: Zástupce ministerstva zásobování
dr. Schmied a úředníci úřadu
pro potírání lichvy pp. Gebauer a Polák.
Tito zjistili na místě, že v cukrovaru panuje
veliký nepořádek a že cukr zdaněný
a nezdaněný je blíže sebe, tudíž
je možno šiditi stát, pokud se týče
daní. Přítomný zřízenec
finanční kontroly, byv upozorněn na místě
na tento nešvar, prohlásil, že je to věcí
jeho a nikoliv revise ministerstva zásobování.
Záležitost celá byla také vyšetřována
československou komisí cukerní a ministerstvem
financí. Sdělení pp. Gebauera i Poláka
jest pravdivé a kolega Jirásek pokládal
za svou povinnost, na tomto táboru veřejně
a zkrátka také žurnalistiku na tuto závadu
upozorniti.
Z toho důvodu vycházeje, imunitní výbor
navrhuje, aby Národní shromáždění
kol. Jiráska soudu nevydávalo.
Předseda (zvoní): K slovu není
nikdo přihlášen, debata odpadá.
Přistoupíme k hlasování. Prosím
o zaujetí míst. (Děje se.)
Imunitní výbor Národnímu shromáždění
doporučuje, aby člen Národního shromáždění
Ferdinand Jirásek soudu vydán nebyl. Kdo s návrhem
souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, návrh jest přijat
a tím tento odstavec denního pořádku
jest vyčerpán.
Přistoupíme k poslednímu odstavci, kterým
jest:
5. Zpráva kulturního výboru o návrhu
člena Národního shromáždění
dra Engliše a soudr. (tisk 1708) na zřízení
státních stipendií pro vysoké školy
v Brně (tisk č. 2390).
Uděluji slovo panu zpravodaji dr. Budínskému.
Zpravodaj posl. dr. Budínský: Slavná
sněmovno!
V Brně a Bratislavě byla zřízena celá
řada vysokých škol nových. Jakkoliv
prostředí poskytuje všechny možné
podmínky dalšího zdárného vývoje,
není nicméně v sídlech těchto
nových škol dostatečně postaráno
o podporu našich nemajetných studujících
hochů na vysokých školách. Všechna
podpůrná akce v Brně datuje se od založení
vysoké technické školy, tedy asi od 20 let,
a byla by vzhledem k příchozím novým
studentům velmi bezúčinnou a nedostatečnou,
kdyby mělo zůstati při tom, co v Brně
doposud soukromou dobročinností a obětavostí
jako zřízením Kounicových kolejí
a jiných nepatrných institucí a nadací
bylo vykonáno. Podobné poměry jsou v Bratislavě.
Než nová doba upraví sociální
poměry vysokoškolského studentstva, to jest,
než bude možno, aby vláda provedla reorganisaci
stipendijnictví na jednotném základě
rovnoměrně pro všechny vysoké školy,
jak jí uloženo resolucí Nár. shromáždění
ze dne 9. října 1919, resolucí, která
směřuje k tomu, aby veškero stipendijnictví
bylo reorganisováno tím způsobem, aby rovnoměrně
všechny vysoké školy pokud možná
stejně byly poděleny nadacemi a stipendii, je potřebí,
abychom aspoň pro přechodnou dobu se postarali o
podporu našeho vysokoškolského studentstva na
nových vysokých školách pokud možno
nejúčinněji.
Tato péče je v první řadě povinností
státu a proto je zapotřebí, aby na vysokých
školách nově zřízených
byl zřízen aspoň nejnutnější
počet stipendií, a kulturní výbor,
vycházeje z těchto úvah, dovoluje si doporučovati
Národnímu shromáždění,
aby pro každou fakultu nově zřízených
universit, tedy university Masarykovy v Brně a university
Komenského v Bratislavě bylo zřízeno
nejméně patnáct stipendií, pro vysokou
školu zemědělskou v Brně nejméně
patnáct a pro vysokou školu zvěrolékařskou
tamtéž rovněž nejméně patnáct
stipendií. Tato stipendia mají býti zřízena
bez odkladu, pokud možná urychleně.
Pro případ, kdyby snad vláda neprovedla reorganisaci
stipendijnictví během škol. roku 1919/20, mají
tato stipendia býti zachována i pro příští
rok, po případě až do té doby,
nežli reorganisace stipendijnictví bude provedena.
V tom smyslu navrhuje kulturní výbor tuto resoluci:
I. Vládě se ukládá, aby pro studijní
rok 1919/20 bezodkladně zřídila pro Masarykovu
universitu v Brně nejméně třicet,
pro Vysokou školu Zemědělskou v Brně
nejméně patnáct, pro Vysokou školu zvěrolékařskou
nejméně patnáct a pro Československou
universitu Komenského v Bratislavě rovněž
nejméně patnáct státních stipendií
s ročním požitkem 800 K.
II. Vládě se ukládá, aby v případě,
že by během studijního roku 1919/20 nebyla
provedena reorganisace stipendijnictví po rozumu resoluce,
přijaté Národním shromážděním
dne 9. října 1919, č. t. 1643 odst. 3., učinila
pro příští rok táž opatření
a případně pro příští
léta, a pro každou další fakultu university
Masarykovy v Brně a Československé university
Komenského v Bratislavě zřídila nejméně
patnáct a pro lesnické oddělení Vysoké
školy zemědělské v Brně nejméně
deset státních stipendií s ročním
požitkem 800 K a příslušný peníz
v čas zařadila do státního rozpočtu.
III. Vládě se ukládá, aby také
na ostatní vysoké školy české
pamatovala přiměřeným počtem
státních stipendií.
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, debata odpadá.
Přistoupíme k hlasování. Prosím
o zaujetí míst. (Děje se.)
Jest nám hlasovati o třídílné
resoluci, kterou přečetl právě pan
zpravodaj a která je obsazena ve zprávě kulturního
výboru. Jen dlužno nahraditi v druhé řádce
shora slovo "bezohledně", slovem "bezodkladně".
Kdo s navrženou třídílnou resolucí
souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Resoluce je schválena
a tím poslední odstavec dnešního denního
pořádku je vyřízen.
Nežli přistoupím k ukončení schůze,
provedeme, nebude-li proti tomu námitek, ještě
některé doplňovací volby do výborů.
(Námitek nebylo.)
Námitek není. Provedeme volby do výboru rozpočtového
a ústavního.
Do výboru rozpočtového: za čl.
N. S. Jana Slavíčka navrhuje se člen
N. S. Svozil.
Do výboru ústavního místo člena
N. S. Johanise navrhuje se člen N. S. Dědic.
Kdo souhlasí s navrženými změnami, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To je většina, změny tyto jsou schváleny.
Přistupuji k ukončení schůze.
Navrhuji, aby se příští schůze
konala v úterý dne 17. února 1920
o 2. hodině odpol. s tímto
1. Zpráva rozpočtového výboru
o vládním návrhu zákona, č.
t. 2009 o zajišťování dávky z majetku.
Č. t. 2387.
2. Zpráva rozpočtového výboru
o vládním návrhu zákona, č.
t. 2232, jímž se stanoví pro Slovensko a Podkarpatskou
Rus válečné přirážky za
léta 1919 a 1920 a zrušují se některá
ustanovení o daních přímých.
Č. t. 2396.
3. Zpráva 1. výboru státně-zřízeneckého,
2. výboru rozpočtového o vládním
návrhu zákona, č. t. 2231, jímž
se zařaďují do úřednických
tříd hodnostních a platových státní
lesní a státní lesní příručí,
příručí při správě
statků státních a statků a lesů,
které jsou v státní správě.
Č. t. 2397.
4. Zpráva živnostenského výboru
o přikázaných peticích. Č.
t. 2391.
Jsou snad proti mému návrhu, pokud se týče
dne, nebo pokud se týče denního pořádku,
nějaké námitky? (Námitek nebylo.)
Námitek není, návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.