Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda: Tomášek;

místopředsedové: Dula, dr. Hajn, Kadlčák, Konečný, Udržal;

zapisovatelé: Jar. Marek, Emil Špatný;

větší počet členů Národního shromáždění.

Zástupcové vlády: Předseda vlády: Tusar a členové vlády: Habrman, dr. Hodža, Klofáč, Prášek.

Z kanceláře sněmovní: JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce jeho JUDr. Říha.

1. Volba 5. místopředsedy Národního shromáždění.

2. Zpravodajové V. Votruba a V. Hatlák. Zpráva živnostenského výboru a výboru rozpočtového o návrhu členů Národního shromáždění V. Hatláka, V. Votruby, V. Rebše a soudr. (tisk č.1187), na zajištění kaucí družstvům a společenstvům živnostenským, složených při ofertách na práci bývalému rakouskému eráru (tisk č. 2388).

3. Zpravodaj R. Mlčoch. Zpráva živnostenského výboru o nařízení vlády republiky československé ze dne 28. listopadu 1919, č.645 Sb. zák. a nař. o úpravě dovozu a vývozu (tisk č. 2389).

4. Zpravodaj Kouša. Zpráva imunitního výboru ve věci člena Národního shromáždění Ferdinanda Jiráska, který jest žalován Adolfem Kohnem a Růženou Adlerovou, majiteli firmy vršovické rafinerie na cukr a syrob Kohn a Adler ve Vršovicích u okresního soudu pro přestupky v Praze pro přestupek proti bezpečnosti cti (tisk č. 2371).

Po případě:

5. Zpravodaj dr. Budínský. Zpráva kulturního výboru o návrhu člena Národního shromáždění dra Engliše a soudr. (tisk č. 1708) na zřízení státních stipendií pro vysoké školy v Brně (tisk č. 2390).

Předseda (zvoní): Národní shromáždění je schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.

Omluvili se:

churavostí: Zavoral (pro tento týden), dr. Franta (na neurčito), Kaderka (na neurčito), Dubický, dr. Rolíček;

zaměstnáním: Rýpar, Šabata, Jaromír Špaček (na neurčito), dr. Vlček (na neurčito), Karel Svoboda;

úmrtím v rodině: Čipera (na neurčito).

Jednací zápis o 117. schůzi N. S. Č. byl vyložen po 48 hodin ve sněmovní kanceláři.

Protože proti němu písemné námitky podány nebyly, jest podle § 77. jednacího řádu schválen a bude podle § 79. téhož řádu vytištěn.

Přistoupíme

dnešní schůze, a to k prvnímu odstavci, jímž jest

1. volba 5. místopředsedy Národního shromáždění.

Volbu tuto podle výslovného ustanovení našeho jednacího řádu jest provésti lístky.

Hlasovací lístky jsou rozdány. Žádám zapisovatele, pp. kol. Marka, dr. Stojana a Špatného, aby sebrali lístky.

Žádám pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Žádám p. kolegu dr. Stojana, aby sebral lístky v levém úseku, pana kol. Špatného, aby sebral lístky ve středním úseku a p. kol. Marka, aby sebral lístky v pravém úseku.

Volba je zahájena. (Zapisovatelé posl. Marek, dr. Stojan a Špatný sbírají hlasovací lístky v příslušných úsecích.)

Volba je skončena.

Prohlašuji hlasování za skončené a žádám pp. zapisovatele, aby provedli skrutinium.

Na tu dobu, nežli bude provedeno skrutinium, přerušuji schůzi.

Předseda: Zahajuji opět schůzi a sděluji výsledek skrutinia. Odevzdáno bylo 124 hlasovací lístky, z toho nadpoloviční většina je 63 hlasy. Dostal pan kol. Kadlčák 102 hlasy, pan kol. Stojan 3, Jílek 1 hlas, Svěcený 1 hlas; prázdných lístků odevzdáno 17; je tudíž zvolen místopředsedou pan kol. Kadlčák. Táži se ho, zda-li volbu přijímá.

Posl. Kadlčák: Ano.

Předseda: Prosím, aby zaujal místo. (Děje se.)

Tím je vyřízen prvý odstavec denního pořádku a přistoupíme ke 2., ke

2. zprávě živnostenského výboru a výboru rozpočtového o návrhu členů Národního shromáždění V. Hatláka, V. Votruby, V. Rebše a soudr. (tisk č. 1187), na zajištění kaucí družstvům a společenstvům živnostenským, složených při ofertách na práci bývalému rakouskému eráru (tisk č. 2388).

Zpravodaji jsou páni kol. Votruba a Hatlák. Uděluji slovo zpravodaji p. Vilémovi Votrubovi. (Hluk.) Prosím o klid!

Zpravodaj poslanec Vilém Votruba: Slavné Národní shromáždění!

Členové Národního shromáždění Hatlák, Votruba, Rebš a soudr. podali svého času tento návrh:

Národní shromáždění, račiž se usnésti:

Vláda Československé republiky se žádá, aby postarala se o to, aby vadia a kauce živnostenských příslušníků a živnostenských organisací po bývalém rakouském eráru byly zajištěny.

Důvody tohoto návrhu byly podle navrhovatelů tyto:

Družstva a společenstva živnostenská, zúčastněná na pracích a dodávkách pro tehdejší staré Rakousko, byla nucena skládati vadia a kauce, a to buď v hotových penězích nebo v cenných papírech anebo ve vkladních knížkách, a tyto věci zůstaly i po převratu v držení starého Rakouska. Družstva a společenstva živnostenská marně až dosud se namáhala o to, aby dostala vadia a kauce zpět vyplaceny, a tehdejší navrhovatelé stěžovali si na to, že není zde orgánu a není dosti dobré vůle, aby ta vadia a kauce družstva a společenstva zpět dostala. Důvody tehdejšího návrhu neodpovídají již dnes úplně skutečnosti proto, poněvadž tím, co mezitím nastalo, je aspoň provedeno zajištění vrácení těchto vadií a kaucí, ne ovšem vyplacení jejich.

Otázka vyplacení vadií a kaucí, jakož i vrácení deposit, uložených v bývalém Rakousku, je řešena mírovou smlouvou Saint-Germainskou, a toho týká se hlavně čl. 70., 78., 266. a 270. mírové smlouvy,

čl. 70. upravuje příslušnost státní občanů, žijících na území dřívějšího Rakousko-Uherska,

čl. 78. týče se opce státního občanství a praví na konec:

Občané, kteří užili práva opce,... mohou taktéž odnésti si veškerý svůj movitý majetek a nesmí jim býti z té příčiny býti uložena nijaká dávka nebo clo vývozní ani dovozní.

Čl. 266. Vláda rakouská vrátí příslušníkům bývalého císařství rakouského bez odkladu držbu jejich statků, práv a zájmových účastenství na území rakouském.

Ve čl. 270. se Rakousko zavazuje, že poskytne všechnu pomoc, která by na něm byla žádána, aby příslušníkům států spojených nebo přidružených nebo společnostem, v nichž jsou súčastněni, mohl býti vrácen jejich majetek, práva a zájmová účastenství v Rakousku nebo v převedených územích.

Tím tedy otázka vadií a kaucí byla rozřešena aspoň, pokud se týká zajištění, že tedy vadia a kauce podle této smlouvy mírové vráceny býti musí.

Jest ovšem otázka času zde. Pokud se času týče, máme zde zvláštní mírovou úmluvu mezi naší republikou a republikou rakouskou ze dne 12. ledna 1920, která anticipuje mírové smlouvě st. germainské a která dělá v této věci naší republice koncessi časovou, nikoli věcnou. Věcně totiž v mírové smlouvě Saint-Germainské jest již rozhodnuto, že vadia a kauce, které patří mezi ony cenné papíry, cennosti, jak se tomu říká - jež zadrželo staré Rakousko, vyplatiti se mají, časově ale anticipuje úmluva s Rakouskem věcný obsah mírové smlouvy a hned ve čl. 1. praví:

Rakouská vláda, anticipujíc příslušná ustanovení mírové smlouvy Saint-Germainské, zavazuje se vydati se srážkou výloh cenné papíry (i vkladní knížky), cizí valuty, ražené i neražené (zpracované i nezpracované), drahé kovy a drahokamy, které jako deposita na jejím státním území se nacházejí, pokud jde o vlastnictví osob, které mají státní občanství československé bez rozdílu, nabyly-li ho podle ustanovení mírové smlouvy Saint-Germainské ipso facto nebo opcí, při čemž se tato povinnost týká v prvé řadě deposit osob, které v den podpisu této smlouvy mají domovské právo v některé obci československého státu.

V dalším odstavci praví se pak:

Rakouská vláda zavazuje se dále, že hodnoty, které podle tohoto článku mají býti vydány, nepodrobí ani dávce z majetku ani jinaké dávce, ani konečně takovým opatřením, která by vydání jich ztěžovala nebo znemožnila, a zavazuje se také, že všechna tomu odporující zajišťovací opatření zruší.

Dlužno dále uvésti čl. 5., poslední odstavec B:

Konečně se stanoví, že výplaty díti se budou ve měně toho státu, v němž má svoje sídlo dlužník, a to i tehdy, kdyby skutečná výplata měla se státi v cizině, na příklad u některé bankovní filiálky ve Vídni neb v Praze.

Ze znění čl. I. této úmluvy vyznívá jasně, že otázka vrácení vadií a kaucí živnostenských družstev a společenstev se strany starého Rakouska jest věcně rozřešena a že se jedná jen o otázku času, kdy budou tato vadia a kauce vyplaceny a jakým způsobem budou vyplaceny. Pokud bylo možno zjistiti, již ministerstvo financí navázalo jednání s některými bankami, jakým způsobem by tuto úmluvu prakticky banky tyto provedly, posud však k žádnému dohodnutí v tom směru nedošlo. Při tom není sporu, že otázka tato pro naše živnostenská družstva a společenstva je důležitá, poněvadž jsou to korporace hospodářsky slabší a poněvadž tato vadia a kauce dnes, kdy družstva mají na se přejímati nové dodávky a práce, hrají u nich po stránce finanční důležitou úlohu. Proto živnostenský výbor, pojednav o této věci, navrhuje ku přijetí tuto resoluci:

"Slavné Národní shromáždění, račiž se usnésti:

1. Úmluva vlád republiky Československé a Rakouské ze dne 12. ledna 1920, pokud dotýká se vrácení vadií a kaucí, složených živnostenskými družstvy a společenstvy při nabídkách dodávek bývalému Rakousku, béře se na vědomí.

2. Vláda Československé republiky se vyzývá, aby se přičinila o to, by byla shora uvedená vadia a kauce na základě hořejší úmluvy co nejdříve živnostenským družstvům a společenstvům vyplacena."

Přimlouvám se, aby slavné Národní shromáždění návrh živnostenského výboru schválilo.

Předseda (zvoní): Pan zpravodaj rozpočtového výboru Hatlák vzdal se slova.

Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Přistoupíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Jest nám hlasovati o dvoudílném resolučním návrhu, obsaženém ve zprávě živnostenského a rozpočtového výboru, o resoluci, kterou ostatně pan zpravodaj právě přečetl a nebudu jí tedy čísti znova.

Kdo s tímto resolučním návrhem souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Resoluční návrh je schválen a tím tento odstavec denního pořádku je vyřízen.

Přistoupíme k odstavci dalšímu, jímž jest:

3. zpráva výboru živnostenského o nařízení vlády republiky československé z 28. listopadu 1919 č. 643 sb. z. a n. o úpravě dovozu a vývozu. (Tisk 2389.)

Zpravodajem jest pan kol. Rudolf Mlčoch. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. R. Mlčoch: Slavné Národní shromáždění!

Válka rozvrátila zvláště poměry hospodářské všech států, které se jí súčastnily, po případě těch, které byly nepřímo na válce súčastněny. Jest přirozeno, že hlavním účelem každého státu nyní musí býti, aby následky válečné pokud možno co nejdříve sanoval, a jedním z těchto prostředků přirozeně jest jednak zvýšení produkce, jednak znovuvyvolání zahraničního obchodu. Zahraniční obchod pro naši československou republiku má zvláště veliký význam, poněvadž na něm závisí prosperita, ba přímo existence celé řady oborů výroby průmyslové a živnostenské, které zabývají se výrobou zboží, hotoveného ze surovin cizozemských. Musí tedy býti účelem naší hospodářské politiky, abychom z ciziny co nejvíce a pokud možno za nejpříznivějších poměrů dovezli surovin, abychom mohli v těch odvětvích průmyslu a živností, která zabývají se zhotovováním z cizozemských surovin opětně zavésti výrobu.

V debatě o zásobování byla právě učiněna zmínka zvláště o tom, že textilní průmysl je nucen následkem nedostatku surovin omeziti svoji výrobu na 30-25 % a následkem toho je pak velká nezaměstnanost dělnictva v tomto oboru průmyslu.

Následek toho je pak ten, že zápasí tento obor průmyslu a zvláště dělnictvo s nedostatkem, čímž přirozeně podtínají se zdravé kořeny hospodářské politiky našeho státu. Je tedy jasno, že máme existenční zájem na zahraničním obchodu, pokud se týká dovozu surovin.