To je většina. Zákon je schválen
v prvním čtení.
Přeje si pan zpravodaj slova ke druhému čtení?
Zpravodaj posl. R. Pilát: Nikoliv, není žádná
korektura.
Předseda: Kdo souhlasí se zákonem,
přijatým právě v prvním čtení,
také ve čtení druhém, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Zákon je schválen
také ve druhém čtení, a tím
je druhý odstavec denního pořádku
vyřízen.
Přistoupíme k odstavci třetímu, jímž
jest:
3. zpráva výboru pro Velkou Prahu a výboru
technického o návrhu člena Národního
shromáždění dra Šámala a
soudr. (tisk 1441) na některé doplňky
a změny stavebních řádů pro
Prahu a předměstí a pro Čechy.
(Tisk 2306).
Zpravodajem je kol. inž. Záruba-Pfeffermann.
Zpravodaj posl. inž. Záruba-Pfeffermann: Slavné
Národní shromáždění! (Hluk.)
Předseda (zvoní.): Prosím
o klid.
Zpravodaj posl. inž. Záruba-Pfeffermann: (pokračuje):
Mám čest předkládati slavnému
Národnímu shromáždění
první z předloh o vybudování Velké
Prahy, starého to našeho národního postulátu.
Tato předloha týká se zřízení
státní regulační komise pro Velkou
Prahu zároveň s příslušnými
doplňky a změnami stavebního zákona,
spolu se změnami příslušných
ustanovení stavebních řádů.
Každému z nás bylo ihned po převratu
patrno, že město Praha stojí před nejvážnějším
obratem ve svých dějinách. Vítězstvím
Habsburků byla přervána stará vývojová
tradice města Prahy, nadále byla favorisována
Vídeň, byla favorisována všemi prostředky,
které měla po ruce rakouská centralisace.
Z Vídně stávalo se znenáhla město
dvoumilionové, skutečné velkoměsto,
zatím co Praha klesala postupně významem
na město provinciální. Umělost centralisace
vídeňské se ukázala v plné
nahotě při dnešním vídeňském
debaklu. Naproti tomu rozvoji Prahy kladeny překážky
co možná největší.
Politicky jevilo se pronásledování
Prahy především a nejjasněji v překážkách,
které rakouské vlády vždy kupily proti
vytvoření Velké Prahy; nebylo ochoty ani
nejmenší na rozdíl od státních
podpor při vytváření Velké
Vídně.
Dnes převrat rozbil tyto překážky,
naší snaze staré, naším ideálům
o Velké Praze nestojí nic v cestě. Politická
předloha o sloučení obcí ve
Velkou Prahu je projednána, hotova a připravena
pro parlament. Je dnes akutní, okamžitě uvésti
věc na správné koleje po stránce technické.
Technicky jevily se macešské šikany Rakouska
proti Praze hlavně ve dvou směrech. Především
okázalým škrdlením na stavbách
veřejných, na okázalé a úmyslné
méněcennosti staveb pražských
proti monumentálním vídeňským.
Na vlastním těle neustále jsme cítili
u nás, co je to stavba komisní v pravém
i přeneseném slova smyslu. Avšak daleko jedovatější
byl pro rozvoj Prahy druhý prostředek, druhá
brzda rakouská, totiž lstivá tendence, zameziti
nám včas opravy předpotopních, zastaralých
stavebních řádů našich.
Za vlády těchto stavebních řádů
nemělo město Praha nižádné možnosti,
provozovati stavební politiku ve velkém slohu.
Nemělo žádných zbraní pro
regulaci stavebního ruchu, zejména pokud se
týče omezování vlastnických
práv ve prospěch zájmů veřejných,
z důvodů estetických, zdravotních
atd.
Město Praha nemělo možností, brániti
se vydatně proti nesprávnému vytváření
se předměstí a periferií. Nemělo
možnosti, působiti proti chamtivosti předměstských
parcelářů, kteří na periferii
vytvořili na základě pozemkové lichvy
svojí politickou moc.
Jaký je dnešní stav města Prahy,
z těchto poměrů vzešlý, po staleté
šikaně rakouských vlád? Především
nutno upozorniti na klasický rozdíl mezi monumentálností
Staré Prahy a mezi rázem čtvrtí,
které povstaly v recentní době. Z toho důvodu
hnutí Staropražské má některé
velmi oprávněné kořeny v tomto nepříznivém
porovnání, i když se všemi extrémy
tohoto směru po stránce pokrokové i sociální
nemůžeme se stotožniti. Je pravda, že celý
vývoj stavební u nás nesnese příznivé
kritiky, celé části nových měst,
Žižkova, ba i Vinohrad žádají už
dnes assanaci. Porovnáme-li stav svůj
se stavem našich nejbližších sousedů,
s Bavorskem i Saskem, nesnesou naše stavební
poměry porovnání, - ačkoliv nejsme
kulturně ku př. proti Bavorům nijak pozadu.
Přičítám to po svých zkušenostech
také dokonalé organisaci technické stavební
správy - a sice krajské - v Německu.
A nyní to nejdůležitější.
Celý obvod Velké Prahy je už dnes pokryt
čarami regulačními, nejmíň
pro půldruhého milionu obyvatelstva, ale jakými?
Cáry vznikly nahodile, dle přání
klik maloměstskoradničních, v souhrnu
svém dávají velké město, ale
naprosto odporující našemu ideálu Velké
Prahy, naprosto odporující moderním názorům
technickým a skutečným potřebám
evropského velkoměsta.
Dnes je zapotřebí, transformovati Prahu s
předměstími na moderní město,
odpovídající zásadám uvedeným,
vybavené všemi technickými potřebami
komunikačními, zdravotními atd. Je potřebí,
stavěti spoustu nových budov veřejných,
nádraží a drah, pro ministerstva a nové
centrální úřady, pro vysoké
školy, ústavy vědecké a vojenské,
tisíce nových domů pro spousty lidí,
které se do Prahy přihrnuly a hrnou.
Je to, prosím, možno provésti za úplné
platnosti starých regulačních čar
a stavebních řádů?
Vážnost okamžiku vystihly ihned naše
kruhy technické a začaly se starati hned z počátku
1919 o věc, ze všech korporací příslušných
docházely do parlamentu návrhy a memoranda, také
úřady státní i ministerstva horlivě
pracovaly na odpomoci. Hned z počátku jednalo se
o orgán, který by opatřil co
nejdříve, než se stavební ruch vyvine,
nový moderní regulační plán
Velké Prahy a nový stavební řád,
bez něhož nejlepší regulační
plán nebyl by nic platen.
Záhy došlo k boji dvou principů při
sestavení tohoto orgánu, který tuto ohromnou
úlohu má řešiti, a to principu koncentračního
proti zastoupení zájmovému. Princip
koncentrační staví méně co
do počtu, ale silná individua do čela takovéhoto
orgánu, vybavuje je velkou výkonnou mocí
a činí je zodpovědné pouze vlastnímu
svědomí a budoucnosti. Naproti tomu princip zastoupení
zájmového dělá mnohohlavý sbor,
který by se skládal ze zástupců všech
možných sfér zájmových a různých
korporací. Na první pohled jest patrno, který
sbor jest pro dnešní těžké nesnáze
akce schopným.
První předloha o zřízení
Státní regulační komise, podaná
dr. Šámalem a soudruhy v červenci
roku 1919 v parlamentu, je již jakýmsi kompromisem
mezi těmito stanovisky. Projednáním této
předlohy v četných schůzích
technických, v anketě ministerstva veřejných
prací, jakož i v komisích meziministerských,
předloha došla tak četných a velkých
změn, že vlastně povstala předloha
nová, Iépe přiléhající
na obtíže situace, v níž princip koncentrační
přišel ještě více k platnosti.
Podle konečné úpravy má státní
regulační komise býti složena jen
z menšího počtu odborníků obecné
důvěry požívajících, je
vybavena velikou mocí výkonnou, může
jednati rychle a kolegiálně, bez
obtíží byrokratických.
Úkol komise vyměřen na tři
léta, malým počtem odborníků
má býti také zamezeno zbytečné
immobilisaci našich předních sil technických
a uměleckých. Ať raději konkurují
- neboť členové komise jsou z konkurencí
vyloučeni.
Namítá se tu důležitá otázka,
co bude se stavebním ruchem do té doby, než
bude nový regulační plán hotov? Stavíme
dům v té době bez plánu.
Prohlašuji, že ohrožení stavebního
ruchu je vyloučeno předně důmyslně
uspořádaným paralelním chodem stavebních
řízení podle starých platných
předpisů stavebních a podle regulativu komise.
Tím jest zabezpečena rychlá a bezpečná
funkce, pokud se týče nových projektů.
Podruhé: nesmíme zapomenouti, že v celé
veliké Praze jest nejméně 2000 parcel nezastavěných,
tvořících zuby v stávajících
ulicích. Po stránce národohospodářské
jest zastavení těchto parcel hospodářské
optimum. Jsou zde hotové ulice, chodníky, kanalisační
síť, elektrovodná síť, vystavění
těchto objektů jest i pro stavebníky i pro
obce spojeno s nejmenšími náklady a pravím,
že zastavěním dvou tisíc parcel jest
již dnes za stávajících valutních
poměrů na nás vznesen úkol tak ohromný,
že nevím, budeme-li s něho. A konečně,
jedná-li se o rychlou výstavbu budov veřejných,
monumentálních, je vždy možno vypsati
částečné architektonické konkurence,
které daný úkol v mezích vnitřní
Prahy rychle vyřeší.
Dovolím si přejíti k finančním
důsledkům předlohy. Především
si musíme uvésti na paměť, že tento
ohromný úkol, transformace Prahy na velkoměsto,
nás čeká v době pauperisace střední
Evropy, kdy hodnota peněz klesla pod 10 %. Dlužno
připomenouti, že geniální baron Hausman,
prefekt seinský v letech šedesátých
minulého století, který stvořil
moderní Paříž, potřeboval
k assanaci a reguIaci Paříže na miliardu
franků (ve zlatě).
Jestliže uvážíme, co nás budou
státi regulace a assanace třeba menšího
rozsahu než v Paříži, za to však
nové veřejné budovy, nová nádraží
a dráhy atd., vidíme, že u nás nejednalo
by se o obnos daleko menší. Za té situace jest
jisto, že přenecháme velikou část
tohoto problému generacím následujícím;
my na to stačiti nebudeme. Naše péče,
naše heslo musí býti: "Pro dnešní
dobu nic nezkaziti pro budoucnost." V předloze
je postaráno o krytí nákladů, kterých
vyžaduje zřízení této komise
regulační. Odhaduji to asi na jeden milion franků
ve zlatě. Avšak důsledky tohoto zákona,
jako eventuelní zrušení některých
čar regulačních, má za následek
vážný přesun práv majetkových.
Po této stránce má tato předloha ráz
zákona záborového. Bude zapotřebí
zříditi pro tyto finanční důsledky
zvláštní finanční zákon,
zříditi zvláštní stavební
fond (asi jako to bylo u města Vídně, kde
byl zřízen regulační fond města
Vídně, bohatě dotovaný rakouskou vládou
presenty, jako byly vnitřní valy a pod.) Dotace
tohoto stavebního fondu dála by se nejpřiměřeněji
z přídělů na dani z přírůstku
hodnoty.
Vidím příznivé znamení v tom,
že tato předloha, jejíž dosah kulturní
a finanční jest tak ohromný, nestala se pramenem
agitací stranicko-politických. Byla také
velmi pečlivě připravena mnoha poradami.
Kéž by se stala mezníkem k příznivému
obratu celého stavebního rozvoje Velké Prahy!
Odporučuji předlohu slavnému Národnímu
shromáždění k přijetí.
(Výborně!)
Předseda (zvoní): K slovu není
nikdo přihlášen. Debata odpadá.
Přistoupíme k hlasování. Prosím
o zaujetí míst. (Děje se.)
Hlasovati dám tím způsobem, že bychom
nejprve hlasovali o dílu prvním, tj. ustanovení
o státní regulační komisí pro
hlavní město Prahu s okolím a přehledném
plánu regulačním a zastavovacím. To
jsou §§ 1.-19. Pak bychom hlasovali o dílu druhém,
to jsou §§ 20.-27., jakož i o nadpisu zákona.
Jsou snad proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)
Není jich, budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl. Kdo souhlasí
s dílem prvním, totiž §§ 1.-19.,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To
jest většina. Díl první (§§
1.-19. incl.) jest schválen.
Kdo souhlasí s dílem druhým, t. j. §§
20.-27. incl., jakož i s nadpisem zákona, prosím,
aby povstal. (Děje se.) To jest většina.
Také díl druhý §§ 20.-27., jakož
i nadpis zákona, jsou přijaty.
Ke druhému čtení přeje si pan zpravodaj
slova.
Zpravodaj inž. Záruba-Pfeffermann: V textu
jsou tři tiskové chyby, prosil bych o jejich opravení,
a to
na stránce 2., aby v § 3. v odst. IV. místo
slova "Tučná" -bylo vloženo slovo
"Točná";
na stránce 3., aby v § 3. v odst. XII. slovo "Pahoměřice"
nahraženo bylo slovem "Pakoměřice",
slovo "Bruky "slovem "Brnky" a slovo "Čahovice"
slovem "Čakovice",
a na stránce 4., aby v § 6. v řádce
6. místo "po př." vloženo bylo "nebo".
Předseda (zvoní): Pan zpravodaj navrhuje
pro druhé čtení tyto korrektury tiskové:
na str. 2. § 3. v odst. IV, týkajícím
se soudního okresu Zbraslavského, místo slova
"Tučná" má státi "Točná",
dále v témž paragrafu na str. 3., v soudním
okrese karlínském má státi "Pakoměřice",
" Brnky" a "Čakovice", a konečně
na str. 4. v § 6. v řádce 6. místo "po
př." má státi "nebo".
Kdo zákon, přijatý v prvém čtení,
s těmito korrekturami, doporučenými p. zpravodajem,
schvaluje také ve druhém čtení, prosím,
aby povstal. (Děje se.) To jest většina.
Zákon je schválen s těmito korrekturami
také ve druhém čtení a tím
jest tento odstavec denního pořádku vyčerpán
a přistoupíme k odstavci poslednímu, jímž
jest
4. zpráva právního a rozpočtového
výboru o vládním návrhu zákona
tisk č. 2075), jímž se povoluje použíti
dílčích dluhopisů obce pražské
v úhrnné jmenovité částce 150,000.000
K k ukládání nadačních, sirotčích
a pod. kapitálů (tisk č. 2325).
Zpravodajem jest p. kolega dr. Matoušek. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Vážené
národní shromáždění!
Obec Pražská pravoplatným usnesením,
které schváleno bylo zemským správním
výborem, hodlá zadati k účelům
investičním, k různým nouzovým
stavbám a ke konversi starších komunálních
investičních výpůjček u rakouského
ústavu pro úvěr pozemkový ve Vídni,
novou výpůjčku obecní 150 milionů
korun v dílčích úpisech. Jest přirozeno,
že Praha, tak veliké město, již před
válkou svou lidnatostí rovnající se
a jistě členící se čestně
ke všem světovým městům, žádá
dnes, aby tato půjčka měla sirotčí
jistotu. Poněvadž sirotčí jistota může
býti dána dluhopisům těmto pouze zákonem
a to dle § 194. cís. pat. z 9. srpna 1854 č.
208 ř. z., požádala obec Pražská,
aby tato výhoda dluhopisům pražským
byla udělena. Ministerstvo financí souhlasí
s tím, aby dluhopisům pražským dána
byla sirotčí jistota. Právní výbor,
přihlížeje k významu Prahy, jako hlavního
města naší republiky a k její finanční
síle, pokládá žádost za odůvodněnou
a doporučuje slavnému Národnímu shromáždění,
aby sirotčí jistotu, kterou žádá
město Praha, těmto dluhopisům udělilo.
Předseda (zvoní): K slovu není
nikdo přihlášen. Pan zpravodaj Kouša
se vzdává slova. Debata odpadá. Přistoupíme
k hlasování. Prosím o zaujetí
míst. (Děje se.)
O zákonu dám hlasovat v celku poněvadž
má pouze dva paragrafy. Pozměňovací
návrh žádný učiněn nebyl.
Námitek proti tomu není. (Námitky nebyly.)