Vláda předložila návrh zákona,
poněvadž již mírová smlouva s Německem
vstoupila v platnost, tedy návrh zákona, který
má býti projednán se lhůtou 24 hodin,
pro ústavní výbor, kterýmžto
rozšiřuje se suverenita republiky Československé
na tuto část Horního Slezska, tedy na Hlučínsko.
Jest ovšem samozřejmo, že tu suverenitu musíme
rozšířiti hned, poněvadž by zde
nastalo vacuum, až odejde vojsko německé i
úřednictvo německé. Tedy my musíme
se uvázati v panství nad tímto územím
hned. Ovšem jest jen otázka, jaký právní
stav má býti zaveden v tomto území,
až vyklidí je Německo. Tu jsou dvě možnosti:
buď nastanou tam právní poměry republiky
Československé, tedy naše, anebo mohou tam
býti ponechány ještě nějaký
čas právní poměry pruské. Já
osobně v ústavním výboru jsem zaujal
stanovisko, že tam má býti zaveden právní
poměr republiky Československé hned, tedy
nyní, a to z toho důvodu, že jest to přece
něco zvláštního, že na území
našem budou míti platnost pruské zákony.
Jak dlouho to bude trvati, sami nevíme, poněvadž
vláda nemůže určiti, jak dlouho tyto
poměry tam bude moci ponechati, a potom, jaký stav
tam nastane. Poměrně běží o kraje
malé, jak jsem řekl, o 40 obcí a tedy, pokud
jsem informován, úředníci němečtí
z tohoto území pravděpodobně odejdou
také s vojskem. Nyní přijdou tam naši
úředníci, kteří nebudou znáti
zákony německé, takže budou míti
dosti obtížné postavení a potom: jaký
stav tam nastane podle vládní předlohy, kde
teprve od 1. května začnou tam platiti zákony
republiky Československé a to jen částečně,
všechny ne? Tedy tam potom bude troje zákonodárství.
Bude tam zákonodárství pruské, potom
zákonodárství republiky Československé
a potom zákonodárství rakousko-uherské,
poněvadž my jsme částečně
recipovali také zákony rakouské, takže
tam bude trojí zákonodárství. Ale
během té doby v ústavním výboru
dal jsem se přesvědčiti, že přece
jenom bude dobře, když tam bude ponechán alespoň
určitý čas právní stav pruský,
a to z toho důvodu, poněvadž by bylo přece
jen příliš tvrdým, abychom toto obyvatelstvo,
které jest zvyklo dnes na pruský, právní
řád, a můžeme říci, že
obyvatelstvo vždycky bylo loyálně pruské,
je zvyklé na tyto zákony a teď najednou máme
je pres noc postaviti do zcela jiných poměrů,
zcela jiného stavu. To by bylo dosti tvrdým a proto
jsem se dal přesvědčiti o správnosti
návrhu vládního a to § 2., kde vláda
obce, aby tam dosavadní zákony a nařízení
zůstaly v platnosti, pokud nebudou zrušeny anebo změněny
zákony a nařízeními republiky Československé.
Tedy to pro mne bylo rozhodujícím důvodem
a nic jiného.
Dále běží o § 4., kde vláda
rozšiřuje, také ovšem jen eventuelně,
platnost tohoto zákona na kraj hlubčický.
Totiž ten kraj hlubčický má také
svoji zvláštní historii. Tento kraj, který
jest na severozápad od území hlučínského,
jest německé území. (Posl. Sladký:
Není zcela!) Přece jen veliká většina
je německá. Z tohoto území jsou některé
obce české. V tomto území bude vykonán
plesbicit, rovněž tak, jako v ostatním Horním
Slezsku, ale tu je něco zvláštního.
Obyvatelstvo tohoto území bude hlasovati buď
pro Poláky, anebo pro Němce, ale připadne-li
toto území Polsku, nepřipadne Polsku, ale
nám. Tedy zvláštní stav, avšak
nemůžeme na věci nic měniti. A tu vláda
pro eventualitu, že území hornoslezské
připadne Polsku a následkem toho by Hlubčicko
připadlo k naší republice, již dělá
opatření, aby snad nemusila po druhé přijíti
s osnovou zákona a podruhé věc rozhodovati,
činí to jíž teď a žádá,
aby to vše měla projednáno ohledně hlubčického
kraje, kdyby snad Hlubčicko připadlo nám.
Dále v § 5. vláda se zmocňuje, aby provedla
v územích inkorpovaných všechna opatření,
potřebná k zavedení řádné
správy a řádného soudnictví;
tak to navrhovala vláda a tu ústavní výbor
vycházel ze stanoviska, že přece jen tam nemůžeme
dáti vládě tak docela volné ruce,
aby si tam mohla dělati, co by chtěla a aby tam
ten stav prodlužovala, jak chtěla. Tedy ústavní
výbor k tomuto paragrafu přidal dodatek, že
o opatřeních tohoto zákona provedených
podá vládě a Národnímu shromáždění
zprávu.
Tedy to jest ten návrh zákona, a ústavní
výbor doporučuje Národnímu shromáždění
tento zákon ke schválení.
Předseda (zvoní): K slovu není
nikdo přihlášen. Debata odpadá. Přistoupíme
k hlasování. Prosím o zaujetí
míst.
Také o tomto zákoně míním dáti
hlasovati v celku. Má 7 paragrafů, žádných
pozměňovacích návrhů učiněno
nebylo. Námitek proti tomu nebude. (Nebyly.)
Kdo souhlasí s § 1.-7. incl. zákona spolu s
nadpisem, jak jest obsažen ve zprávě ústavního
výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, zákon jest schválen
v prvém čtení. Přeje si pan zpravodaj
slova ke druhému čtení?
Zpravodaj dr. Hnídek: V § 2. v předposlední
řádce je "repupublika" místo republika.
V § 4. ve 3. řádce zdola je tisková
chyba, má býti "a uvedla v něm v platnost".
Předseda (zvoní): Kdo souhlasí
se zákonem, přijatým právě
v prvém čtení, s korekturami, uvedenými
právě panem zpravodajem v §§ 2. a 4.,
také ve druhém čtení, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Zákon je schválen
také ve druhém čtení a tím
tento odstavec denního pořádku jest vyřízen.
Přistupujeme k odloženému druhému čtení
o
zprávě rozpočtového výboru
o vládním návrhu zákona (tisk č.
1813), jímž se rozšiřuje válečná
daň na vyšší zisky společnostní
a vyšší příjmy jednotlivců
z r. 1919, a mění se některá ustanovení
zákona ze dne 16. února 1918, č. 66,
ř. z. o dani válečné (tisk č.
2283).
Uděluji slovo p. zpravodaji.
Zpravodaj posl. Jaroš: Navrhuji, aby v článku
IV. za slova "zákona se" bylo vloženo "na
obou místech". Jde o to, aby tam ty číslice
byly dvakrát. Další změna v §u
9, čl. I. má býti "č. 2"
místo "č. 1".
Předseda (zvoní): Dám hlasovati
o zákonu ve 2. čtení a sice s korekturami,
doporučenými teď ještě panem zpravodajem
a sice v čl. lV., aby za slova "zákona se"
vložila se slova "na obou místech" a dále
v témž článku, tam, kde se mluví
o §u 9. čl. I., kde stálo "č. 1".,
aby stálo "č. 2".
Kdo s těmito 2 korekturami souhlasí se zákonem,
o rozšíření válečné
daně na vyšší zisky společnostní
a vyšší příjmy jednotlivců
z r. 1919 a o změně některých ustanovení
zákona ze dne 16. února 1918, č. 66. ř.
z. o dani válečné, jak byl přijat
v prvním čtení, také ve druhém
čtení, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To jest většina. Zákon jest schválen
také ve druhém čtení a tím
také tento odstavec denního pořádku
jest vyřízen.
12. Nebude-li proti tomu námitek, provedeme ještě
doplňovací volby
do výboru pro pozemkovou reformu:
za dra Hodžu navrhuje se dr. Ludevít Medvecký,
do výboru sociálně-politického:
za Hlinku navrhuje se dr. Jan Kovalík,
do výboru technického:
za dra Žuffu navrhuje se Oktávec,
do výboru rozpočtového:
za Jaromíra Špačka navrhuje se prof.
Jan Koloušek,
do výboru branného:
za Jaromíra Špačka navrhuje se Fr. Sís,
do výboru legionářského:
za Jaromíra Špačka navrhuje se Vilém
Votruba.
Kdo s těmito změnami souhlasí, prosím,
aby povstal. (Děje se.) To jest většina.
Změny tyto jsou schváleny.
K zodpovědění dotazu členů
Národního shromáždění
dra Frt. Rambouska, Hrušovského, dra Hnídka,
Pika a soudr. vyžádal si slovo pan ministr zahraničních
věcí. Nežli mu udělím slovo,
žádám pana zapisovatele prof. Němce,
aby přečetl dotaz.
Zapisovatel posl. Němec (čte)
čl. N. S. dra Fr. Rambouska, Hrušovského, dra
Hnídka, Pika a soudr.
na pana ministra zahraničních záležitostí,
co míní podniknouti pro ochranu nevinně odsouzeného
člena mírové delegace Arn. Bártha.
Vůdce Lužických Srbů, bývalý
posl. Arnošt Bárth, byl odsouzen na základě
nedostatečného materiálu do pevnostního
vězení na dobu 3 let a současně byl
zbaven práva, zastávati veřejný úřad.
Ježto Arnošt Bárth byl současně
přítomen v Paříži s našimi
členy mírové delegace, jest jeho odsouzení
hrubým porušením menšinových práv
a tím také porušením mírové
smlouvy.
Podepsaní se táží: Jest pan ministr
zahraničních záležitostí ochoten,
podniknouti veškeré kroky, aby byl tento justiční
přehmat odčiněn a ochrana menšinových
práv lužických Srbů zaručena?
V Praze, dne 22. ledna 1920.
Dr. Fr. Rambousek v. r. (podpisy).
Předseda: Uděluji slovo panu ministru zahraničních
věcí, dru Benešovi.
Ministr zahraničních věcí dr. Beneš:
Dovoluji si sděliti v otázce pilného dotazu
o p. A. Bárthovi slavnému Národnímu
shromáždění toto: Bývalý
poslanec lužicko-srbský dr Arnošt Bárth
byl členem mírové delegace Československé
od počátku jednání na konferenci mírové
a sice na základě toho, že Československý
národ, věren jsa svým tradicím a požadavkům
historickým, domáhal se na mírové
konferenci uznání, aby části území
Horní a Dolní Lužice přiděleny
byly ku státu Československému. Požadavek
tento byl se stanoviska mezinárodního oprávněn,
protože na konferenci mírové řešily
se územní požadavky všech států
a národů, které byly ve válce. Byli
tudíž příslušníci tohoto
území oprávnění, domáhati
se s hlediska práva mezinárodního uskutečnění
svých snah na konferenci mírové. Pokládal
jsem to vždy a pokládala to mírová konference
za samozřejmé, že žádný
stát nemůže své příslušníky
za tuto akci trestat. Z tohoto důvodu také bylo
jasně už dříve formulováno stanovisko
ministerstva zahraničních věcí v otázce
některých česko-německých politiků,
kteří pracovali proti tomu, aby určitá
území nebyla připojena k Československé
Republice a zahraniční ministerstvo stálo
na tomto stanovisku i tehdy, když už bylo jasno z míru
Versaillského, že specielně smíšená
území v Čechách připadnou Československé
Republice. S tohoto stanoviska posuzuje zahraniční
ministerstvo případ Arnošta Bártha.
Problém Lužických Srbů postaven byl
na konferenci mírové ve smyslu, jak právě
bylo naznačeno. Otázka Lužických Srbů
byla probírána na konferenci mírové
podrobně a jako všechny ostatní přikázána
teritoriální komisi ke zkoumání a
rozřešení. Teritoriální komise
otázkou se zabývala a, jak je známo, postavila
se proti požadavku v tom smyslu, že území
toto k Československé Republice náležeti
nemá. Bylo však zároveň komisí
tou stanoveno, že o otázce Lužických Srbů
bude se jednati v komisi nové. Na to bylo v této
věcí pokračováno v této nové
komisí a já sám měl jsem příležitost,
zakročovati buď sám, anebo společně
s Arnoštem Bárthem u presidenta Wilsona, u státního
tajemníka Lansinga anebo u ministra zahraničních
věcí Balfoura, Pichona a jiných francouzských
a anglických politiků, ukazuje na situaci Lužických
Srbů a žádaje řešení tohoto
problému se stanoviska mezinárodního. Po
řadě intervencí president Wilson žádal
sám osobně, aby otázka byla důkladně
zkoumána. Otázka byla diskutována a konečně
bylo od konference stanoveno, že má býti pokládána
za otázku minoritní a jako taková, že
bude v kompetenci Svazu národů. V tom smyslu také,
když se odpovědělo ve zvláštní
deklaraci se strany spojenců na námitky německé
delegace proti podmínkám míru Versaillského,
bylo v kapitole 3. této deklarace mluveno o minoritních
otázkách a konstatováno doslovně že
spojenci berou se zadostiučiněním na vědomí
závazek Německa, že dá všecka práva
národní národním minoritám.
Tento pasus vztahuje se také na Lužické Srby.
Dlužno tudíž konstatovati, že Lužičtí
Srbové se dostávají tím pod ochranu
Ligy Národů a že celý problém
Lužických Srbů přechází
do kompetence Společnosti Národů, že
je po této stránce naprosto jisté, že
Společnost Národů se otázkou tou bude
zabývati a že Lužičtí Srbové
ve věcech kulturních a národních opuštění
nebudou. (Výborně!) Československá
delegace na konferenci míru pokusila se učiniti
vše, co bylo v její moci, zůstávajíc
při tom na basi mezinárodního práva
a v rámci toho, co s hlediska mezinárodního
práva je správné a korektní. Domnívám
se, že po této právní stránce
bylo stanovisko naše vůči Lužickým
Srbům a německé říši od
prvního okamžiku až do definitivního rozhodnutí
v této otázce naprosto správné a korektní,
neboť jakmile bylo definitivně ve věci rozhodnuto,
ministerstvo zahraničních věcí také
hned rozhodnutí to plně respektovalo a vyvodilo
z toho důsledky, řídíc se ve své
politice ohledně této otázky výlučně
zásadami mezinárodního práva, a přijímajíc
plně zásadu nevměšování
se do vnitřních otázek sousedních
států.
Při tom dlužno poznamenati, že, ježto otázka
Lužických Srbů je následkem jednání
na mírové konferenci pod ochranou Ligy Národů,
jednotliví členové Ligy Národů
mají právo ve věci této zakročiti,
pokud se to týká výlučně otázek
ochrany minorit. Otázka odsouzení Arnošta Bártha
je jednou z těch otázek, jež padá pod
kompetenci Ligy Národů, a každý člen
Společnosti Národů má právo
na Společnost Národů se obrátiti a
stanovisko své ji vyložiti. (Výborně!
Potlesk.) Vzhledem k tomu, že vůdce Lužických
Srbů Arnošt Bárth byl, jak už bylo zdůrazněno,
dle mezinárodního práva oprávněn
beztrestně zastávati právo svého národa,
vzhledem k tomu, že byl členem delegace mírové
a že za činnost svoji v této funkci nemůže
býti obžalován a odsouzen, domnívám
se, že s hlediska mezinárodního práva
ministerstvo zahraničních věcí je
oprávněno,ve věci Arnošta Bártha
zakročit u Společnosti Národů a Spojenců
a vyložiti toto právní stanovisko. (Výborně!
Potlesk.) Ministerstvo zahraničních věcí
učiní následkem toho všechny kroky,
ke kterým je oprávněno s hlediska mezinárodního
a na základě mírových smluv, aby tomuto
jeho prvnímu stanovisku bylo učiněno zadost
specielně se strany Společnosti Národů.
Připomínám jenom, že rozumí se
samo sebou, že princip, nevměšovati se do poměrů
sousedních států, od počátku
byl od vlády československé plně respektován
a že bude tento princip zachován i pro budoucnost
také v tomto případě. (Hlučný
souhlas a potlesk.)
Předseda: Dodatečně omluvil nepřítomnost
svou ve třech předešlých schůzích
pan kolega dr. Herben.
Přistupuji k ukončení schůze a navrhuji,
aby se příští schůze konala v
úterý dne 3. února 1920 o 2. hodině
odpoledne s tímto
1. Zpráva 1. výboru technického, 2.
výboru rozpočtového o vládní
osnově zákona, tisk 2174, kterým se povoluje
úvěr a zřizuje stavební fond pro nové
stavby parlamentu, budov státních úřadů
ústředních, vysokých škol a jiných
monumentálních státních budov. Č.
t. 2303.
2. Zpráva právního výboru o
vládním návrhu zákona, č. t.
2096 o prozatímní úpravě advokacie.
Č. t. 2299.
3. Zpráva živnostenského výboru
o nařízení vlády československé
republiky ze dne 17. prosince 1919 o zachovaní služebních
poměrů osob, podléhajících
zákonu o obchodních pomocnících, za
války a obmezení výpovědi některých
služebních poměrů. Č. t. 2313.
4. Zpráva kulturního výboru o návrzích
člena N. S. dra Stojana a soudr., č. t. 1264, 1749,
aby byl zrušen § 5. ř. z. ze dne 28. března
1918, čís. 115, týkající se
kněží pensistů. Č. t. 2304.
Jest snad proti mému návrhu, pokud se týče
dne, nebo pokud se týče denního pořadu,
nějaká námitka? (Nebyla.)
Námitek není.
Návrh můj je přijat.
Končím schůzi.