To je svoboda každého člověka, aby svobodně
používal spolčovacího práva.
Nebo vylučovati z domovníků svobodné
ženy bylo by stejně nesprávné. Znám
domovnice, které obstarávají práce
ve 2 domech velmi čistotně, a jsou to obyčejně
dělnické ženy svobodné, které
by měly býti dle požadavku domovníků
- vyloučeny z tohoto práva. To by nebylo jistě
správné. To jest tak asi stručně,
co jsem chtěl naznačiti. Ještě poznamenávám,
že sociálně-politický výbor vypustil
v § 1. slovo "ústních". To však
výbor právní neschválil, poněvadž
uznává dle zákona občanského
smlouvy ústní i písemné. V §
5. dali jsme dodatek o ochraně nájemců. V
§ 9. jsme vytkli, že organisace jako takové mají
právo uzavírati smlouvy kolektivní, nikoliv
snad jen svazy. Dále jsme řekli, že v §
9. poslední větě odst. 1. má státi,
že se vyplácejí tyto poplatky přímo
domovníkovi. (Posl. Pelikán: Při ústních
smlouvách nemá domovník žádného
svědka!)
To bude jeho starostí, aby si svědka opatřil,
poněvadž nemůžeme předcházeti
občanskému zákonu, pokud není změněn.
Právní výbor pak ještě měnil
§ 8., o závaznosti náhrady pro případ
přerušení poměru a ponechal to řešení
ustanovení občanského zákona dle §
14.
Tím jsou vyčerpány všecky významné
dodatky k tomuto zákonu. Po dohodě s p. drem Hrubanem,
jako referentem právního výboru, doporučuji,
aby zákon tento byl, jak jest předložen, schválen.
(Výborně!)
Předseda: K slovu není nikdo přihlášen,
debata odpadá. Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány o zaujetí míst. Hlasovat
dám o celém zákonu, poněvadž
nebylo podáno žádných pozměňovacích
návrhů, najednou, v celku. (Námitky nebyly.)
Námitek proti tomu není.
Kdo souhlasí s §§ 1.-19. incl. zákona,
jakož i nadpisem jeho, jak obsažen jest ve zprávě
výboru sociálně-politického a právního,
prosím, aby povstal se svého místa (Děje
se.)
To jest většina. §§ 1.-19. incl., jakož
i nadpis zákona jsou schváleny.
Přeje si pan zpravodaj k druhému čtení
slova?
Zpravodaj posl. Čuřík: Pouze v §
6. v slově "osvětlováni" má
býti dlouhé í. V § 10. v 5 řádce
za slovem "soudu" má býti čárka.
To jest všechno.
Předseda: Pan zpravodaj doporučuje jenom
2 korektury: v § 6. a interpunkční korekturu
v § 10.
Kdo zákon, přijatý v prvním čtení,
s těmito korekturami schvaluje také ve druhém
čtení, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To jest většina, zákon je schválen
také v druhém čtení.
Tím tento odstavec denního pořádku
jest vyřízen a přistoupíme k dalšímu,
jímž jest:
2. Zpráva kulturního výboru o návrhu
člena Národního shromáždění
dra O. Srdínka a soudruhů, tisk č. 1514,
aby vydán byl zákon o pamětních
knihách obecních. (Tisk č. 2259).
Zpravodajem je prof. dr. Srdínko. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Slavné Národní
shromáždění! Myšlenka, zakládati
pamětní knihy obecní, není nová
a pronesena byla již na různých místech,
takže vždycky občas vyskytne se někdo,
kdo má zájem o to,... (Hluk.)
Předseda: Prosím o klid.
Zpravodaj posl. dr. Srdínko (pokračuje)...
aby byly vedeny pamětní knihy obecní ve kterých
by byly zaznamenávány události té
které politické obce.
V minulosti najdeme hojně důkazů, že
myšlenka tato nacházela porozumění.
Byly to někdy i samy úřady, které
si všímaly této otázky a mnohdy i příslušné
pokyny a nařízení dávaly. Tak v teto
otázce jest zvláště důležitý
výnos gubernia král. Českého z r.
1835, kdy nařídil nejvyšší purkrabí
Karel hr. Chotek, aby v městech a na panstvích byly
zakládány a vedeny pamětní knihy.
Také skutečně velká většina
pamětních knih, které do dneška se zachovaly,
má svůj začátek v r. 1836 na základě
tohoto guberniálního výnosu a na základě
velmi praktického poučení, které bylo
k tomuto výnosu dáno. Ale během doby se stalo,
že v přečetných obcích tyto knihy,
třeba založené, se ztratily, nebo byly zničeny,
přišly v niveč a další knihy nebyly
zařízeny. Proto se shledáváme dnes
s tím stavem, že v některých obcích,
ale v málo obcích venkovských, a v některých
městech vedou se obecní kroniky, ale velká
většina politických obcí nemá
žádných takových pamětních
zápisů. My máme určitou náhražku
toho v tak zvaných pamětních knihách
školských. Ale ty mají jednu velkou závadu,
- pokud jsem je prohlížel do dneška ve všech
školách, kde jsem na ně přišel
- že knihy školské podléhaly censuře
okresních školních inspektorů, a to
byli zřízenci vlády rakouské a tedy
zápisy podle toho musily také vypadati. V takové
školské knize po celou řadu let nebylo zapsáno
než: škola zúčastnila se v listopadu jmenin
Jeho Veličenstva, toho a toho dne účastnila
se služeb božích na oslavu Jeho Veličenstva,
toho a toho dne přišel pan inspektor sem. To se opakuje
po dvacet roků, každý rok totéž.
Já tu myšlenku sledoval již po čtvrt století
od svých studentských dob, mnoho článků
jsem o tom napsal a také v některých obcích
byly takové pamětní knihy na můj popud
zavedeny. Přiznávám, že již dnes,
ačkoliv ty zápisy jsou staré teprve 20, 25
roků, jsou velmi poutavou četbou o stavu obce před
20, 25 lety pro dnešní občany. Tak rychle se
mění stav občanstva a stav poměrů
v obci.
Nyní, když v historii našeho národa nastal
takový mezník důležitý, jako
jest převrat z října 1918, jest to dostatečným
vybídnutím, abychom od toho dne počali zakládati
pamětní knihy obecní, tedy kroniky, a sice
v celé republice.
Aby bylo jisto, že se tak stane bezpečně všude,-
není možno se spoléhati na dobrou vůli
jednotlivých obcí - pojal jsem myšlenku, pokusiti
se v kulturním výboru o to, dokázati, že
snad by se to mohlo provésti zákonem. Tu s potěšením
konstatuji, že kulturní výbor, všechny
politické strany, jak tam byly, s velikým zájmem
přijaly tuto myšlenku, již proto, že máme
teď v každé obci již jednu instituci, ku
které vedení kroniky dá se dobře přičiniti,
a to jsou obecní knihovny, které dle zákona
o obecních knihovnách musí býti všude
zařízeny. Taková knihovna má svého
funkcionáře, a tu není těžko,
takovému funkcionáři uložiti za povinnost,
vésti také obecní kroniku. Při jednání
v kulturním výboru vyšlo ovšem na jevo,
že není možno do osnovy zákona dáti
všechno, jak by se obecní kroniky měly vésti
ve velkých městech, v menších obcích,
ve smíšených obcích atd., a že
tu jest potřebí, aby vláda vydala příslušné
nařízení, a to není možno sestaviti
jinak, než když se svolají znalci, kterých
máme bohudík dosti v našich venkovských
pracovnících, znalci kronikářští,
a na základě jejich rady vydá příslušné
nařízení. Tato věc jest obsažena
v resoluci, která jest uvedena v osnově zákona.
Vedle toho bylo v kulturním výboru poukázáno
na to, že by bylo dobře, již od této doby
také v obcích všech uschovávati staré
pamětní listiny, razítka, pečetě
a jiné historické obecní památky.
Proto v této věci jest navržena druhá
resoluce, kde vládě se ukládá, aby
vydala příslušné instrukce politickým
obcím, aby také tyto věci na příště
byly lépe chráněny, než tomu bylo dosud,
kde málokde se tak dělo. Málokde to porozumění
pro to bylo, zvláště když uvážíme
velký rozdíl mezi ideální cenou těchto
věcí i cenou tohoto zákona proti realistickému
nazírání doby přítomné.
Já si dovoluji tedy doporučiti jménem kulturního
výboru celou tuto osnovu zákona, která jest
kratičká, k laskavému schválení,
a rovněž obě resoluce, které jsou připojeny.
(Výborně!)
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen.
Debata je skončena. Přistoupíme k hlasování,
prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Zákon má pouze čtyři paragrafy a nebyl
učiněn žádný pozměňovací
návrh. Budeme hlasovati o zákonu v celku. (Souhlas.)
Námitek není.
Kdo souhlasí s §§ 1., 2., 3. a 4., jakož
i s nadpisem zákona, jak je obsažen ve zpráve
kulturního výboru, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To je většina, zákon je schválen
v prvním čtení.
Přeje si pan zpravodaj slova ke druhému čtení?
Zpravodaj posl. dr. Srdínko: V § 1. je třeba
provésti korekturu, a sice ve slovech "každá
politická obec je povinna založit..." má
býti místo skupina "založit" infinitiv
"založiti".
Předseda: Pan zpravodaj doporučuje korekturu,
aby ve druhé řádce § 1. místo
"založit" stálo "založiti".
Kdo přijatý právě zákon v prvním
čtení s touto korekturou schvaluje také ve
čtení druhém, prosím, aby povstal.
(Děje se.)
To je většina, zákon je schválen
také ve druhém čtení.
Přistoupíme k resolucím, obsaženým
ve zprávě výborové. Kdo souhlasí
s oběma těmito resolucemi, prosím, aby povstal.
(Děje se.)
To je většina. Resoluce tyto jsou schváleny.
Tím je druhý odstavec denního pořádku
vyřízen a přistoupíme ke třetímu,
jímž jest:
3. zpráva dopravního výboru o vládním
návrhu (tisk č. 2213), o doplnění
sítě státních drah na Slovensku
(tisk č. 2279).
Zpravodajem je p. kolega Pelikán. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj poslanec Pelikán: Vážené
Národní shromáždění!
Dopravnímu výboru byl přidělen vládní
návrh zákona o výstavbě druhé
koleje trati Břeclava-Děvínská Nová
Ves, dále o stavbě dráhy z Vajan Drahňova
do Bánovců a o přestavbě trati místní
dráhy z Vajan do Užhorodu na trať hlavní
dráhy. Tento problém vyňat jest ze všeobecného
investičního programu, který cestou resoluční
bude v brzku předložen Národnímu shromáždění,
a je projednán ve formě zákona, z toho důvodu,
ježto jak stavba druhé koleje uvedené tratě,
tak i projektovaná novostavba, jakož i sesílení
posledně zmíněné trati na trať
hlavní je pro poměry na Slovensku té důležitosti,
že absolutně nemůže se s nimi déle
otáleti a musí se s prováděním
všech prací ihned započíti.
Odlukou Slovenska od Maďarska nastaly dopravní poměry
toho rázu, že můžeme říci,
že republika měla velmi na spěch, aby přišla
s určitými investicemi v tomto směru, neboť
měli-li jsme dříve směry ze severovýchodu
na jihozápad vzhledem k tehdejším říšským
střediskům, řežeme dnes směry
tyto tím způsobem, že hlavní dopravní
směr máme z jihovýchodu na severozápad.
Je přirozeno, že trať Břeclava-Děvínská
Nová Ves, pokud jako jednokolejná spojuje Bratislavu,
jakožto nejvýznamnější slovenské
město, s Prahou jakož i s ostatním středisky
republiky, je do té míry frekventována, že
máme tam trvalé zmatky, které často
způsobují i značné dopravní
nepravidelnosti. Potřebujeme druhou kolej na trati Břeclava-Bratislava
i z toho důvodu, poněvadž budeme stavěti
v nejbližší době druhou kolej na trati
Bratislava-Brno, abychom tím docílili lepšího
spojení se Slovenskem jednak pro dopravu zboží
do přístavu bratislavského a zpět,
jednak však pro dopravu značného stavebního
materiálu ze Slovenska do našeho území,
kterého budeme potřebovati zejména pro investice
železniční. Tím, že spojíme
Břeclavu a Bratislavu, respektive Bratislavu a Brno dvojkolejnou
drahou, docílíme ovšem značně
zlepšeného spojení i s celým jihozápadním
Slovenskem, které je značně zemědělské
a s nímž dosavadní spojení jednokolejnou
tratí nám naprosto nemohlo vyhověti.
Stavba dráhy z Vajan-Drahňova do Bánovců
je rovněž velice důležitá, poněvadž
se týká naší Přikarpatské
Rusi, která je spojena s ostatními zeměmi
republiky pouze jedinou železniční tratí
Michalány-Legina-Nové Město pod Siatorem-Cap-Beregszasz,
která, ležíc při samých maďarských
hranicích, je velmi ohrožena stále hrozícím
vpádem maďarským. Tím, že spojíme
toto území novou drahou z Vajan do Drahňova
a Bánovců a přestavíme trať místní
dráhy z Vajan-Drahňova do Užhorodu na trať
hlavní, spojíme ostatní část
státu s územím Přikarpatské
Rusi, na níž doposud byla doprava obtížná,
trváť cesta 150 km dlouhá až 5 dní.
Podtrhávám ve své zprávě jedno:
Jest to první předloha o novostavbě trati,
která se v tomto Národním shromáždění
projednává vůbec a těší
mne, že týká se Slovenska. Ostatní republika
musí se zatím spokojiti tím, že budeme
míti povinnost, postarati se o opravy, sesílení,
případně přestavbu stávajících
tratí, neboť máme-li vyhověti velkým
požadavkům, které na železniční
správu v tomto směru budou kladeny tím, že
je podáno asi 50 návrhů na stavbu drah nových,
musíme si sesíliti v první řadě
stávající kmeny, abychom na ně mohli
připojiti nové odbočky.
Doporučuji, aby předložený zákon,
jehož provedení si vyžádá nákladu
asi 90 mil. K, jak jest obsažen ve zprávě dopravního
výboru, byl Národním shromážděním
schválen. (Výborně!)
Předseda (zvoní): K slovu není
nikdo přihlášen, debata odpadá, přistoupíme
k hlasování. Prosím o zaujetí
míst. (Děje se.)
Také o tomto zákoně, který má
pouze 4 paragrafy, již proto také, poněvadž
nebyly podány žádné pozměňovací
návrhy, dám hlasovati v celku. (Námitky
nebyly.) Námitek proti tomu nebylo.