Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zpravodaj posl. dr. Rambousek: Vážené Národní shromáždění!

Za světové války půda naše strádala nejvíce. Člověk dovedl se ozvat, zvíře dovedlo se ozvat hladem, ale půdě nedostalo se nejpotřebnějších živin, a tak vidíme, že výnos půdy klesal ponenáhlu, až klesl na více než polovinu, poněvadž půdě byly potřebné živiny odňaty. Abychom tyto závady odstranili a zavčas odstranili, je nutno, abychom doplnili nedostatek přirozeného hnojiva hnojivem umělým. Je to ovšem doplnění méně cenné, poněvadž přirozené hnojivo jest daleko vydatnější, ale je to jediné možné doplnění. Před válkou dováželo se do naší republiky asi 60 - 65 tisíc vagonů strojených hnojiv ročně, avšak dnes ten dovoz klesl na minimum, poněvadž ceny strojených hnojiv stouply do tak nesmírné výše, že není možno, aby strojená hnojiva byla zavčas opatřena, a není také možno nalézti potřebné valuty, ani potřebných odběratelů, poněvadž při těch vysokých cenách není možno, aby se hnojiv těch používalo v takové míře, jako před válkou.

Dovoz strojených hnojiv pro letošní rok byl velmi nepatrný, asi 13 tisíc vagonů a tuzemská výroba jest nepatrná a jest tím nepatrnější, že právě továrny, které měly se zaměstnávati výrobou strojených hnojiv - uvádím zde továrnu ve Falknově - raději vyráběly jiné věci, na kterých vydělaly daleko více, hlavně falknovská vyráběla místo dusíkatého vápna karbid, za který dostává ohromné peníze a výroba byla tím značně zanedbána, takže bylo nutno přikročiti k nařízením, aby výroba byla zvýšena. Před válkou dovážel se k nám hlavně chilský ledek, norský ledek, dusíkaté vápno, Thomasova moučka a surové fosfáty ze severní Afriky. Při válce odňata byla nejprve průmyslu dusíkatá hnojiva, kterých přirozeně nejvíce bylo zapotřebí k výrobě třaskavin. Po nich hnojiva fosforečná a soli draselné byly odstraněny z dovozu, takže nedostatek strojených hnojiv stal se přímo hrozivým.

V roce po válce bylo možno krýti jen asi ¹/₅ spotřeby a, ač poptávka po hnojivech byla značná, nemohla býti vyřízena, poněvadž nebylo potřebné valuty. A budíž zde konstatováno, že mohlo býti nakoupeno loňského roku na jaře dostatečné množství fosfátu afrického a mohly býti zaměstnány naše továrny, ale na tyto suroviny nebyla povolena valuta. Zajímavo jest všímati si, jaký jest rozdíl při produkci hnoje chlévského proti hnojivům strojeným. Tato produkce klesla v r. 1912 o 50 %. Hlavní příčinou jsou jednak prováděné rekvisice, ale také velkou příčinou jest nedostatečné krmení, takže ty látky, které měly nahraditi nedostatek v půdě, v hnojivech chyběly a klesly o celé ²/₃, takže i to hnojivo přirozené bylo nedostatečným prostředkem k vyživování půdy. (Předseda Tomášek ujímá se předsednictví.)

Tento úbytek do konce r. 1918 možno odhadnouti na celé 3 miliony vagonů, které by obsahovaly přibližně 8125 vagonů kyseliny fosforečné, asi 16.250 vagonů dusíku, 19.500 vagonů drasla, což by odpovídalo asi 50.000 vagonům superfosfátu neb Thomasovy moučky 16%ní, 82.000 vag. síranu ammonného 20%ního a 150.000 vagonům kainitu neb 48.000 vagonům 40%ní soli draselné. Vidíte tedy, že při celkové spotřebě naší republiky, která obnáší 60 neb 70 tisíc vagonů, má právě přirozené hnojivo dalekosáhlý význam, jest daleko cennější, než jakékoliv hnojivo strojené.

Tím ovšem zhoršena byla půda na míru největší a výnos proto poklesl tak značnou měrou, že, srovnáme-li si statistická data z r. 1913 a z r. 1918, vidíme u pšenice, že v prvním roce sklidilo se v Čechách 21^.2 q pro ha, kdežto v r. 1918 pouze 9 q. U žita jest rozdíl ještě větší proti 18^.7 q v r. 1913, sklidilo se v r. 1918 pouze 8 q, u ječmene proti 22^.2 q v roce 1913, sklidilo se v r. 1918 8^.7, u řepy proti 286^.6 q v r. 1913, sklidilo se v roce 1918 pouze 170 q.

Jest tedy rozdíl až příliš nápadný, který právě zaviněn byl nedostatkem hnojiv.

Tento nedostatek umělých hnojiv nebyl u nás přirozeně za rakouské vlády dostatečně oceňován, poněvadž ta řídila se spíše poměry v zemích alpských a v zemích vlastních, Dolních a Horních Rakousích, které jí byly měřítkem pro určování potřeb zemědělských, kde také postaveny byly příslušné vědecké ústavy, které ovšem nemohly za těchto podmínek naprosto prosperovati.

Pro zásobování pro rok letošní, pro r. 1920 objevily se však poměry velmi nepříznivé. Toto zásobování je stíženo tím, že je naprostý nedostatek lodního prostoru a že za umělá hnojiva platí se každé ceny. Taková loď, která má odplouti z Chile do Evropy, ta je hlášena již řadu neděl napřed. Tu loď očekávají již ve velkých přístavech agenti, kteří se předhánějí v cenách, takže dnes na př. nemožno u nás dostati chilský ledek za méně než 500 K. Přirozeně za těchto podmínek je velmi těžko, aby někdo taková strojená hnojiva za tyto ceny kupoval. To by se mu naprosto nevyplatilo.

Podobně je tomu i s řadou jiných strojených hnojiv. Kdežto nabízelo se nám ještě roku loňského od vlády francouzské dostatečné množství fosfátu, letošního roku, pro rok 1920, podařilo se zakoupiti teprve 8000 vagonů. Ovšem ceny jsou tak vysoké, že bude velmi těžko možno najíti onoho zemědělce, který by mohl těchto hnojiv použíti. Jedině snad pro řepaře bude možno těchto hnojiv použíti, poněvadž se jim užívání těchto strojených hnojiv přece jen ještě vyplatí.

Tento desolátní stav ovšem nutno zlepšiti, poněvadž nemáme možnosti, abychom zlepšili stav půdy jiným způsobem, nežli strojenými hnojivy. Jest nutno, aby se užilo všech možností k tomuto zlepšení půdy; čili to znamená: má-li vláda dopláceti na cizím obilí, má-li vláda draho kupovati cizí obílí, bude daleko lépe, když bude vláda dopláceti na umělých hnojivech a přidělovati je jednotlivým zemědělcům, přidělovati je právě těm, kteří mají největší potřebu umělých hnojiv, aby mohli zlepšiti své pozemky. Bude-li tímto způsobem postupováno, zvýší se výnos aspoň trojnásobně, takže my tímto nepatrným doplatkem na umělá hnojiva zlepšíme výnos a nebudeme nuceni k tak drahým nákupům v cizině.

Počítáme-li při racionelním hnojení s dosažením větší sklizně o 50 q po ha - mluvím o cukrovce - činilo by to při osevní ploše cukrovky oněch 208.000 ha ve státě našem, a větší výnos by byl o 10,400.000 q řepy. V množství tomto při výrobě jen 15 % cukru získalo by se 1,560.000 q čili 15.000 vagonů cukru. Bylo-li by toto větší množství cukru, jehož by se dosáhlo hnojením, vyvezeno se ziskem jen 5 K za 1 kg - dnes ovšem, jak známo, vyváží se cukr se ziskem již více než 10 K, - znamenalo by to pro státní pokladnu zisk 780 mil. korun, za dnešních poměrů již přes půl druhé miliardy. A stejně bychom to mohli posuzovati i u ostatních plodin.

Jest tedy v zájmu státu, aby raději kupoval hnojiva a dával je levněji, než aby kupoval mouku a obilí, na které musí daleko více dopláceti.

Proto jest nutno, abychom včas nyní postarali se o pravidelný a stálý příděl, abychom kupovali umělá hnojiva tím spíše, ježto v Německu a okolních státech se kupují za každou cenu. Proto k podnětu ministerstva zemědělství pracuje se v Paříži, aby na rok 1920 republice naší přidělen byl kontingent 10.000 vagonů surových fosfátů afrických. Tento kontingent nebyl dosud celý získán, ale doufám, že se podaří, aby byl získán celý. Proto zemědělský výbor, který uvážil všechny tyto okolnosti, usnesl se a žádá slavné Národní Shromáždění, aby uložilo ministerstvu zemědělství a ministerstvu obchodu a financí tuto resoluci:

"1. bezpodmínečně pro r. 1920 a 1921 zajistiti u vlády francouzské kontingent 10.000 vagonů surových fosfátův afrických pro republiku Československou."

K tomu podotýkám, že tím bude také zaměstnán větší počet nezaměstnaných dělníků, kteří, nemajíce práce, jsou nuceni bráti příspěvky v nezaměstnanosti.

"2. učiniti urychleně všechna opatření, zaručující získání cizozemských strojených hnojiv, jakož i surovin." Pokud surovin se týče, třeba vzíti v úvahu nejenom dopravu jejich do Hamburku, ale i zajištění rychlé dopravy jejich další až do továren samotných. Hnojiva tato buďtež především nabídnuta k použití zájemníkům z řad pěstitelů cukrovky, neboť podle všeobecných názorů jedině tato plodina snese další zatížení režie. Široké kruhy zemědělských producentů, zejména pěstitelův obilin, jsou na drahých cizozemských hnojivech nebo hnojivech z drahých surovin vyrobených méně interesováni, neboť nemohou jich použíti za nynějších nízkých cen svých výrobků z důvodů kalkulačních.

Za druhé jde zde o to, aby hnojiva se prodávala za cenu, za jakou jsou koupena.

"3. Ministerstvu zemědělství se ukládá, aby předložilo vládě co nejdříve nové návrhy, zaručující nejenom opatření potřebných strojených hnojiv pro podzim 1920, resp. ještě pro jaro t. r., ale i zlevnění jejich ceny, aby tak i pěstitelé obilnin a ostatních plodin zemědělských mohli býti zásobeni strojenými hnojivy. (Výborně!)

4. Účelné a vydatné získávání a konservování hnojivých látek tuzemských budiž intensivně dále sledováno, popularisováno a zemědělcům umožněno používání potřebných látek přiměřenou podporou."

K tomuto odstavci musím totiž podotknouti, že tak, jak se u nás přirozeným hnojem hospodaří, hospodařiti se nemá, poněvadž obyčejně 50 % těch výživných látek uniká bezděčně do vzduchu a není vůbec využitkováno. Bude-li zemědělcům, zejména našim drobným zemědělcům, dáván přesný návod, jak hnojivé látky konservovati a dopravovati na pole, zvýší se tím účinek hnojiva velmi značnou měrou. Obyčejně vidíme, že takové hnojiště jest založeno příliš neprakticky, takže dešťová voda odplavuje všechny hnojivé látky. Jest to velmi nehospodárné, ačkoliv, jak jsem pravil, tato hnojiva mají daleko větší cenu, než hnojiva strojená.

Konečně

"5. Ministerstvu financí se ukládá, aby opatřilo pro dovoz strojených hnojiv a surovin k výrobě jich potřebnou valutu."

To jest nejdůležitější otázka, otázka valutní.

Ministerstvo zemědělství opatřilo i částečně valutu samu tím, že jako kompensaci vyváželo semeno červeného jetele. Ale tato kompensace pouze nestačí, poněvadž je potřebí nákladů daleko větších. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.

Přikročíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Jest nám hlasovati o pětidílné resoluci, navržené ve zprávě výboru zemědělského, kterou přečetl teď právě pan zpravodaj, takže ji není třeba znovu čísti.

Kdo souhlasí s resolucí touto, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Resoluční návrh je přijat a tím je tento odstavec denního pořádku vyřízen.

Přistoupíme k ukončení schůze.

Před ukončením schůze vyžádal si slovo k zodpovědění interpelace, naléhavého dotazu členů Národního shromáždění Igora Hrušovského a společníků, podaného v dnešní schůzi, pan ministerský předseda.

Nejprve dám interpelaci přečísti. Žádám p. prof. dra Vlčka, aby přečetl tento dotaz.

Posl. prof. dr. Vlček (čte):

Dľa novinárskych zpráv bola 10. ledna t. r. p. ministerským predsedom, ďalej p. ministrami vnútra, zahraničných záležitostí a spravedlnosti prijatá v Prahe viacčlenová deputácia slovenskej ľudovej strany zo Slovenska. V niektorých pražských listoch reprodukované údaje a osvedčenia p. ministrov pred touto deputáciou vzbudily vo všetkých republike verných a demokratických kruhoch Slovenska pravú konšternáciu.

Spytujeme na vládu, resp. dotyčných p. ministrov:

1. zakladajú-li sa na pravde zprávy pražských denných listov, že menovaní p. ministri prijali 10. ledna v Prahe hore označenú deputáciu? Mali p. ministri vedomie o tom, že sa medzi vodcami tejto deputácie nachádzali pánovia dr. Štefček, Tholt, P. Gramantík a iní na celom Slovensku známi exponenti býv. džentricko-maďarského systému, ktorí až do prevratu závodili v zločinnom prenasledovaní všetkých i tých najprimitívnejších národných, sociálnych, kultúrnych a politických snáh slovenského ľudu? Zakládá-li sa na pravde, že p. ministri odpovedali tejto deputácii v smysle označenom v denných listoch?

2. Je-li vláda ochotná zaručiť, aby trestná záležitosť Hlinkova vyriadená bola jedine v smysle zákona a jedine kompetentným faktorom, totiž súdom? Je-li vláda ochotná učiniť v tejto veci všetky opatrenia, aby bola neodvislosť súdu chránená proti nátlaku z ktorejkoľvek strany? Je-li vláda ochotná menovite učiniť všetky vhodné opatrenia, aby na súd nebolo pôsobené demagogickým a teroristickým haranguovaním čiastok slovenského ľudu živlami rozvratnými, protirevolucionárnymi, protirepublikánskými a monarchistickými pod heslom, že ten Hlinka, ktorý si k najvýznamnejšej a najdôvernejšej ceste svojho života vybral za dôverníka a spoločníka známeho zradou Jehličku a ktorý Hlinka teď, po svojom návrate, napísal do pražského "Čecha", že najvýznamnejší historický akt Slovákov, turčianskosvatomartinská deklarácia, v ktorej proklamovala sa Československá jednota a pripojenie sa Slovenska k Československej republike, bola vecou pochybenou, lebo Slováci a Česi nepasujú dohromady, že tento Hlinka je úplne bezzákladne väznený?

3. Zakládá-li sa na pravde zpráva denného tisku, že sa p. minister spravedlnosti osvedčil v tom smysle, že redaktor Tománek bol bezzákladne internovaný? Je-li vláda ochotná túto vec vyjasniť a oznámiť príčiny internovanie p. Tománka?

4. Je-li vláda ochotná pri šetrení republikánskych a demokratických slobod učiniť všetky rázne opatrenia k zamedzeniu protirepublikánskej, protirevolucionárnej a monarchistickej agitácie na Slovensku?

Podpisy.

Předseda: K zodpovědění interpelace uděluji slovo panu ministerskému předsedovi.

Ministerský předseda Tusar: Vážené Národní shromáždění!

Na interpelaci slovenského klubu dovoluji si jménem svým a pánů ministrů vnitra, zahraničních věcí a spravedlnosti odpověděti následujícím: V prvé řadě několik všeobecných slov o deputaci, která dne 10. ledna s námi rozmlouvala a obsah rozmluvy bez našeho souhlasu a schválení dala do novin. Prohlašujeme jednou pro vždy, že členové vlády nezodpovídají za zprávy o rozmluvách s nimi v časopisech uveřejněných, které nebyly veřejnosti sděleny prostřednictvím československé tiskové kanceláře. Stalo se v poslední době zvykem, že deputace k ministrům přicházející bez dohody s dotyčným ministrem dávají do novin jednostranně upravené zprávy, za něž my nezodpovídáme.

Prosím dále jménem vlády, aby páni poslanci nevodili do sněmovny a k ministrům deputace počtem tak rozsáhlé, že nemůže býti o klidném projednávání té neb oné otázky ani řeči. Početně velké deputace dělají dojem agitační a prosíme, aby nám nebylo vykládáno ve zlé, nebudeme-li takové velké deputace přijímati, abychom nebyli zatahování do stranických agitací. K věci samé chci prohlásiti následující: Pan poslanec dr. Kmeťko požádal mne, abych vyšel na chvílí z ústavního výboru a abych vyslechl deputaci slovenské ľudové strany. Vyhověl jsem. Když jsem přišel do vedlejší místnosti, která byla přeplněna, nemohl jsem ovšem zkoumati ani její účastníky, tím méně se informovati o politické minulosti jednotlivých jejích členů. (Poslanec Čuřík: To se také jinde neděje!) To je odpověď k dotazu, který mi pánové kladou.