Roztříštěnost péče o dorost
živnostenský zaviňuje, že ministerstvo
sociální péče neví, co dělá
ministerstvo národní osvěty a ministerstvo
národní osvěty zase neví, co dělá
ministerstvo obchodu a naopak.
Otázka učednická, vzácné shromáždění,
jest jednou z nejdůležitějších
otázek vůbec. My jsme ji shrnuli ve svém
návrhu následovně: Zavedení řemeslných
zručností do škol. Požadavek zavádění
řemeslných zručností do škol
jest u nás starým.
Vyučování ručním pracím
doporučoval již náš největší
pedagog Komenský. U nás v československé
republice má důležitost zavedení řemeslné
zručností do škol tu největší,
poněvadž vybudovati musíme celý náš
průmysl, ale musíme ji organisovati. Nechci mluviti
zde o důležitosti tohoto zařízení,
ale chci poukázati na to, jakým způsobem
by se to díti mělo, t. j. na organisaci těchto
otázek. Organisace péče o vyučování
řemeslných zručností musí se
soustřediti v kursech pro vzdělání
učitelů pro řemeslné zručností,
poněvadž tam spočívá těžiště
celé této akce. Dokud nemáme učitelů
pro tento obor, nemůžeme tyto obory zakládati.
Potřebujeme školní dílny. Pro některé
obory jest sice možno při obecných a měšťanských
školách a snad i středních školách
zavést řemeslnou zručnost bez těchto
školních dílen. Jinde tomu tak není.
Pak jest třeba luštiti otázku, kdo má
učiti v těchto kursech a kdo má učiti
těm zručnostem na školách. Učitel
nebo praktik? Zde přicházíme v rozkol jakýsi
mezí živnostníkem-učitelem ústavu
na zvelebení živností a mezi učitelem
odborným, tedy pedagogem. Jest otázka, čemu
se má učiti v těchto kursech.
Bylo v jedné z posledních schůzí mluveno
zde o otázce zavádění řemeslných
zručností a o důležitosti této
otázky. Vzácné shromáždění,
nebudu tedy otázku tuto rozvinovati.
Další věcí jest vybudování
náležitého sprostředkování
míst učňům. Akce tato jest stejně
těžká, zasahuje do ní rodina, zasahuje
do ní škola, společenstvo živnostenské
a jiní činitelé. Dosavadní zkušenosti
s vybudováním náležitého sprostředkování
míst učňům jsou ve všech sprostředkovatelnách,
ať jsou veřejnoprávního rázu
nebo soukromého rázu, velice trpké, poněvadž
jakmile učeň umístění dosáhne,
ústav se nedozví, jestli místo dostal nebo
nedostal. Schází tu evidence, která je nutna.
Další věcí jsou poradny pro volbu povolání.
O této otázce bylo v živnostenském hnutí
velmi mnoho mluveno. Také zde vystupuje celá řada
činitelů, počínaje učněm-hochem,
který do učení vstoupí, rodiči,
školou, společenstvem a lékařem.
Dále jest třeba vybudování náležitého
mistrovského učení. Vzácné
shromáždění, víte, že rodinný
život v živnostech, řemeslech vůbec ustává.
Otázka spolubydlení učně s mistrem
nebo poměr dělníka k zaměstnavateli
jest docela jiný, než byl za staré patriarchální
doby. Jest proto třeba hledati pro takového hocha
dobrou dílnu, technicky náležitě vybavenou,
zdatného mistra odborného, který by skutečně
náležitou péči výchově
dorostu věnoval.
Máme na starosti vybudování živnostenského
školství pokračovacího: všeobecného,
odborného, dívčího, kupeckého.
Pokud se týče reorganisace živnostenského
školství, otázka tato luštiti se musí,
počínaje finančním vybavením,
jako na druhé straně věnována býti
musí pozornost zodbornění škol, otázkám
koedukačním, denního vyučování,
nedělního vyučování, zřízení
dívčího, všeobecného a odborného
školství pokračovacího, pořádání
učitelských kursů atd. atd.
Dnes mají péči o dorost živnostenský
na pokračovacích školách v rukou stát,
země, obchodní a živnostenské komory,
obce a jiní činitelé.
Vzácné shromáždění, uvážíme-li
již tuto okolnost, poznáme, že pokračovací
školství není na náležité
bási vybudováno a že musí mu býti
věnována náležitá pozornost.
Máme dále na mysli vybudování denního
živnostenského školství odborného,
chlapeckého i dívčího. Využití
všech pomocných zařízení výchovných
pro výchovu dorostu živnostenského, jako: Zařizování
učednických besídek a útulen, tělesné
výchovy, pořádání místních,
okresních a ústředních výstavek
učednických prací za účasti
živnostenských škol pokračovacích
a živnostenských organisací se všemi důsledky,
majícími vliv na výchovu dorostu živnostenského:
zavedení pojišťovacích učňovských
výbav,
udělování prémií učňům,
udílení cestovních stipendií a diplomů,
rozdílení diplomův a uznání
za mistrovské učení,
zavedení podporovaného učení mistrovského,
pořádání krátkodobých
odborných kursů pro učně všech
druhů živností, které za přímé
ingerence a dozoru ústavu pro zvelebování
živností konati dlužno samostatně těmito
ústavy za pomocí společenstev, nebo přičlenění
k živnostenským školám pokračovacím,
zejména pak ke školám odborným,
zkoušky tovaryšské jako průkaz vyvrcholení
doby učebné organisovati tak, aby zavedeny byly
ve všech společenstvech,
konečně jest to poskytování stipendií
vyučencům pro další jejich vzdělání
zejména k návštěvě vyšších
učelišť neb vzorných dílen živnostenských
doma i v cizině, a umožně tovaryšům
za stejných okolností návštěvy
mistrovských kursů a jiné.
Slavné Nár. shromáždění!
Pokud se týká mimoškolské péče
o dorost živnostenský, počínaje učňovskými
besídkami a konče tovaryšskými zkouškami,
všechno to vyžaduje jistě důkladné
péče, všechno to vyžaduje jistě
orgánu, který by měl na starosti tyto záležitosti.
A proto navrhovatelé šli ve věci tak daleko,
že žádají, aby ministerstvo sociální
péče, ministerstvo obchodu a ministerstvo národní
osvěty - pokud lze - nejdříve zřídily
zvláštní orgán pro péči
o dorost živnostenský, ať již jest soustředěn
dnes, jako na př. na Moravě, v zemské radě
živnostenské, kde se o tyto všechny záležitosti
staráme, anebo ať je to dorostenský sbor, který
byl zřízen ministerstvem sociální
péče zde v Čechách, nebo konečně
Ústředna pro péči o dorost živnostenský,
nebo zemský dorostenský sbor. Ale musí zde
býti v každé zemi orgán, který
by soustřeďoval celou tu akci, staral se o tuto otázku
podle své vůle, podle své mocí.
Ministerstvo sociální péče stará
se na příklad - ty kontrasty chci zde vyzdvihnouti
- pouze o mimoškolskou péči živnostenskou,
to jest, stará se o zřizování učňovských
útulen a besídek. Vzácné shromáždění!
To je poněkud malá mimoškolská péče
o dorost živnostenský, povážíme-li,
že k mimoškolské péči patří
také vzdělávání dorostu živnostenského
a celá řada zde vyjmenovaných akcí
a že tomuto musí býti poskytnuta příležitost,
i v jiných oborech se vzdělati. Musíme zdůrazniti
poslední události, které se staly válkou,
že dorost živnostenský byl vzat vůbec
po dvouletém učení z dílen na vojnu,
že se vrací naprosto nedoučen. Tomuto dorostu
musí býti věnována náležitá
péče, aby z něho byli pořádní
živnostníci, pořádní spoluobčané,
pořádní poplatníci. Jest tedy třeba,
aby podobný orgán, který by se i o to staral,
zde byl. Ministerstvo obchodu a ministerstvo národní
osvěty nemají nic proti tomu; naopak snaží
se, aby tato péče o mládež byla náležitým
způsobem soustředěna. Ani ministerstvo sociální
péče se nestaví věcí té
na odpor, ale žádá si, aby věc byla
jaksi pouze subvencována z prostředků státních,
při tom však ponechána v soukromých
rukách jednotlivých organisací.
Slavné Nár. shromáždění!
K tomu si dovolím poukázati na to, že každá
ochotnická práce v péči o dorost živnostenský
jest sice vzácnou prací, ale není stálou
prací a není systematickou prací. Víme
na příklad, že učňovské
besídky - instituce učňovská - působily
zdárně po tu dobu, dokud měly v čele
člověka, který se plně věci
obětoval. Ale jakmile ten člověk z této
instituce odešel, tyto instituce ihned byly zprovozeny se
světa nebo živořily. Tedy tohoto ochotnictví
musíme si vážiti, povzbuzovati, ale z hlavních
institucí musíme je dostati ven. Musíme zde
míti orgán, který by věc vedl, který
by se věci náležitě věnoval,
který by věci rozuměl a který by za
věcí také skutečně pořádně
šel.
K tomu cíli navrhuje živnostenský výbor,
aby slavné Nár. shromáždění
se usneslo, by ministerstvu sociální péče
se uložilo, aby v dohodě s ministry obchodu, národní
osvěty a zdravotnictví vykonalo co nejdříve
příslušné práce pro zřízení
a vybudování zemských komisí pro soustředěnou
péči o dorost za výdělkem jdoucí
v každé zemi republiky československé.
V jakém způsobu tyto komise bude ministerstvo sociální
péče luštiti a bude-li chtíti v tomto
směru navázati styky s dosavadními institucemi,
které se o tyto záležitosti staraly, nebo jejich
spolupráce v akci vyžadovati, musí ovšem
ponechati živnostenský výbor jeho blahovůli,
třeba že by se právě spoluúčast
zapracovaných korporací doporučovala.
Sociálně-politický výbor, kterému
zpráva tato byla předložena, souhlasí
se zprávou živnosteneckého výboru a
také ministr sociální péče
dr. Winter, který byl při té příležitosti
přítomen, úplně souhlasil s návrhem
živnostenského výboru. (Výborně!)
Předseda (zvoní): K slovu není
nikdo přihlášen, debata tudíž
odpadá.
Přistoupíme k hlasování. Prosím
o zaujetí místa. (Děje se.)
Jest nám hlasovati o resolučním návrhu,
obsaženém ve zprávě výboru živnostenského
a výboru sociálně-politického, za
který právě tady se přimlouval pan
zpravodaj. Čísti ho snad není potřebí,
zprávu máte všichni v rukou.
Kdo souhlasí s resolučním návrhem,
obsaženým ve zprávě výboru živnostenského
a sociálně-politického, obsaženým
na str. 3., prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Resoluční návrh
je schválen a tím tento odstavec denního
pořadu jest vyřízen.
Přistoupíme
2. ke zprávě imunitního výboru
o žádosti okresního soudu v Polské Ostravě
za vydání člena Národního
shromáždění Petra Pavlána
pro přestupek proti bezpečnosti cti, event. §
411 tr. zák. (k žalobě Josefa Halšky)
(tisk č. 2137).
Zpravodajem jest pan kolega dr. Soukup. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Soukup: Okresní soud v Moravské
Ostravě žádá za vydání
kolegy Petra Pavlána k žalobě Josefa
Halšky pro urážku na cti podle § 411 trestního
zákona. Jde o tuto věc: Dne 6. září
1919 konala se v Muglínově svatební slavnost.
Do tohoto hostince vnikl pak soukromý žalobce Josef
Halška ještě se skupinou několika lidí,
kteří přišli ve stavu opilém
a začali v tomto hostinci hádku. Při tom
soukromý žalobce Halška uhodil holí o
stůl, roztrhal hudebníkům noty a ohrožoval
také ostatní účastníky této
svatební slavnosti. Jeho spolupachatelé vysadili
potom dveře a zahájili tam velkou rvačku.
Kolega Pavlán, který byl této slavnosti přítomen,
bránil tomu, aby oni v těchto útocích
pokračovali a soukromý žalobce tvrdí,
že ho kolega Pavlán také udeřil a že
mu tím způsobil urážku na cti a také
lehké ublížení na těle. Kolega
Pavlán tvrdí, že jednal v sebeobraně.
Vzhledem k tomu, že vychází najevo z potvrzení
jak četnictva, tak i z potvrzení obecního
úřadu v Muglínově a starostenského
úřadu v Polské Ostravě, že Josef
Halška byl pro rvačky již často trestán,
že jest známým rváčem a opilcem,
činí se návrh, aby kolega Pavlán k
žádosti okresního soudu v Polské Ostravě
vydáván nebyl.
Předseda (zvoní): K slovu není
nikdo přihlášen, debata jest skončena,
resp. odpadla. Přistoupíme k hlasování.
Výbor imunitní navrhuje, aby člen Národního
shromáždění Petr Pavlán vydán
nebyl.
Kdo s návrhem výboru imunitního souhlasí,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina,
návrh jest přijat.
Tím tento odstavec denního pořadu jest vyřízen
a přistoupíme k poslednímu, jímž
jest
3. zpráva státně-zřízeneckého
a kulturního výboru o vládním
návrhu zákona (tisk č. 1501) o právním
postavení úředníků v kancelářích
vysokých škol československých (tisk
č. 2150).
Zpráva ta byla rozdána tiskem, byla dána
na denní pořad jako eventuelní a můžeme
ji tedy projednati.
Zpravodajem je za státně-zřízenecký
výbor pan kol. dr. Lukavský. Udělují
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Lukavský: Slavné Národní
shromáždění!
Výbor státně-zřízenecký
spolu s výborem kulturním předkládá
Národnímu shromáždění
zprávu o právním postavení úředníků
v kancelářích vysokých škol československých.
Tímto zákonem má se jaksi provésti
souborně úprava právních poměrů
této kategorie úředníků státních.
Pokud se týče podkladu, zde byla pouze ustanovení
různá a při tom kusá a postupem doby
se právní postavení těchto úředníků
zhoršovalo. Tak se zvláště stalo inkamerací
tax za diplomy, které příslušely ředitelům
kanceláří, pak se to stalo ministerským
nařízením ze dne 1. února 1914, čís.
34 ř. z., jímž byli úředníci
kvesturní a manipulační vřaděni
do kategorie D a E, čímž se zhoršila
jaksi kvalifikace těch úředníků,
proti čemuž právem vysoké školy
ve Vídni tenkráte protestovaly.
Úřednictvo kanceláří vysokých
škol zaujímá zvláštní postavení
vzhledem k tomu, že rektor a děkanové vysokých
škol a fakult se každý rok mění,
a že úředníci zde představují
určitý stabilní živel, který
musí zachovati kontinuitu stejnoměrného vyřizování
celé agendy, musí míti přiměřené
vzdělání vzhledem k tomu, že přicházejí
také v neustálý styk s vysokoškolským
studentstvem - i po stránce taktu, - aby měli úctu,
vážnost a důvěru u studentstva.
Návrh vládní byl projednán nejdříve
v kulturním výboru. Kulturní výbor
přičinil k němu některé změny
podřízenějšího celkem rázu,
načež přišel návrh do výboru
státně-zřízeneckého.
Výbor státně-zřízenecký
ve dvou schůzích návrh podrobně projednal
a přepracoval celý tento elaborát a změnil
ho především v tom smyslu, že odstranil
ustanovení o titulech a systemisaci a přenechal
to vládnímu nařízení a zařadil
ty kategorie úředníků do schematu,
které platí všeobecně pro úředníky
státní. Jistá věc je, že není
možno užití titulů, jakých se užívá
u jiných úředníků státních,
pro úředníky kanceláří
vysokých škol pro jejich zvláštní
ráz historický, a že se doporučuje,
aby se u nich historických názvů používalo.
Celkem elaborát vládní, výboru státně-zřízeneckého
a kulturního obsahuje 2 kategorie úředníků:
jednak úředníků konceptních
se vzděláním vysokoškolským,
jednak úředníky aktuárské,
kvesturní a kancelářské se vzděláním
středoškolským.
Pokud se týče úředníků
konceptních, mohou býti ustanovování
v IX. hodnostní třídě a jmenuje je
ministerstvo školství a národní osvěty
po návrhu akademického senátu resp. profesorského
sboru školy vysoké.