Peněz pro příslušníky
čsl. vojska a pro zajatce v Sibiři, dopraveno oddílem
v úhrnném obnosu 412.488 rublů. Doprava peněz
pro domobrance a zajatce v Italii z iniciativy oddílu převzata
a prováděna Poukázkovým úřadem
při sboru čsl. legií z Italie.
Doprava listovní a peněžní
pošty do Sibiře od měsíce července
1919 děje se prostřednictvím zvláštních
kurýrů, oddílem společně s
ministerstvem Národní obrany jednou měsíčně
vysílaných, k vrchnímu velitelství
čsl. vojska v Sibiři ve Vladivostoku; před
tím doprava ta obstarávána prostřednictvím
kurýrů francouzských, vojenským poselstvem
čsl. republiky v Paříži, jemuž
za tím účelem veškerá korespondence
oddílem byla zasílána. Ježto ale toto
poslední zařízení podle nabytých
zkušeností nezdálo se oddílu dosti účelným
a rychlým, zřízeno z iniciativy oddílu
zmíněné již vlastní spojení
kurýrské.
Oddíl od počátku
svého trvání súčastnil se a
i nadále se súčastní při výpravě
všech missí, vysílaných čsl.
červeným křížem, pokud se týče
ministerstvem Národní obrany do cizích států,
zvláště Ruska, Rumunska, Jugoslavie s úkolem,
poskytnouti potřebnou pomoc zdržujícím
se tam příslušníkům republiky,
jmenovitě zajatcům, jakož i pečovati
o návrat jich do vlasti. Tak dílem z iniciativy,
dílem za rady a pomoci oddílu zřízeny
takové repatriační misse v Stanislavi, Kyjevě,
Oděsse, Rostově n. D., Jekatěrinoslavi, Novorossijsku,
Cařihradě, Soluni a Bělehradě.
V měsíci červenci
oddílem vyslán do Sibiře k tamějším
německým zajatcům, příslušným
do čsl. republiky, zvláštní delegát
v osobě nadučitele Františka Klause v Zákupech,
s úkolem, informovati se o jich potřebách,
poskytnouti jim potřebnou pomoc, jakož i býti
vládním orgánům nápomocnu při
všech opatřeních, směřujících
ku provedení jejich návratu. V měsíci
listopadu s týmiž úkoly byl do Sibiře
vyslán druhý delegát, pan dr. Bedřich
Wilhelm z Teplic.
V témže měsíci
vysláni oddílem dva delegáti na Kavkaz a
do Turkestanu s úkolem, pátrati tam po zajatých
příslušnících republiky a prostřednictvím
zřízených na pobřeží Černého
moře repatriačních miss, starati se o jejich
návrat do vlasti.
Akce, podniknutá delegáty
čsl. červeného kříže v
cizině a přímou intervenci předsedkyně,
přinesla ohromné odbřemenění
státu, který postrádal jak obvazového
materiálu, tak i nemocničního prádla.
Od března do 10. prosince t. r. opatřil si čsl.
červený kříž obvazů a
obvazového materiálu v ceně více jak
K 12,161.000,- a rozdal z toho nemocnicím, ústavům
a dodal při vpádu maďarském do fronty
za K 2,913.000,-. Zásoba pro nejnutnější
případy má cenu K 8,248.000,- a doplňuje
se.
V době, kdy nebylo vůbec
gumového zboží, rozdal čsl. červený
kříž vojenským i civilním ústavům
a nemocnicím gumových rukavic, vzduchových
kol, drenáží, vaků na led, gumového
plátna a pod. za více jak K 171.000,-.
Cena nemocničního prádla
a nemocničních potřeb, které byly
rozděleny, činí více jak K 979.000,-
a zásoba, která se nyní z velké části
rozděluje, má cenu K 6,100.000,-. Jsou jím
vybavovány v prvé řadě ústavy
pro léčení tuberkulosy a to jak vojenské,
tak civilní.
Cena prádla a šatstva,
které se dosud již rozdalo různým ústavům
pro sirotky, institucím a korporacím a které
se nyní rozděluje sirotkům a vdovám
po padlých, činí K 10,723.000,-.
Vedle toho bylo již rozdáno
jednotlivým vojenským formacím republiky
87.256 kusů čistě vlněných
sweatrů a 57.780 párů vlněných
ponožek v ceně dol. 400.790.
Zbývajících
100.000 sweatrů a 255.293 ponožek v ceně dol.
745.945 se rozesílá vojenským formacím.
Lodí "Zaca", s níž
došlo prvých 9 vagonů již do skladiště
čsl. červeného kříže,
bylo dopraveno sweatrů, ponožek, nátepniček
a pod. v ceně dol. 1,000.000,-.
Flanelu spotřebováno
na ušití košil pro vojsko a rozdáno institucím
19.966 yds a nyní dává se ku zpracování
dalších 24.474 yds. Vše v ceně více
jak K 880.000,-.
Cena tohoto zboží jest
ovšem velmi mírně brána a, kdybychom
počítali s nynějšími poměry,
přesahovaly by tyto věci, které čsl.
červený kříž z ciziny opatřil
a jimiž odbřeměňuje jak ministerstvo
Národní obrany, tak i ministerstvo veřejného
zdravotnictví a sociální péče,
jistě výši mnohem větší
jak K 100,000.000,-. (Slyšte!)
Pro vánoční
nadílku vojínům, nalézajícím
se na předních strážích, má
právě Československý červený
kříž připravenou akci, kterou bude poděleno
20.000 vojínů kompletními sáčky
v ceně asi K 2,000.000,-.
Československý červený
kříž však nezůstal jenom pří
péči vojenské - rozšířil
svoji působnost také na civilní obyvatelstvo,
kterou chce plány dle svého programu prováděti.
V této době největší úkol,
před kterým na tomto poli stojí a který
jest jaksi v souvislosti s válkou, jest zřízení
zdravotní služby na Slovensku tak, aby bylo zabráněno
zavlečení hrozící epidemie tyfu a
moru z východu. Nesmíme si zatajovati, že stojíme
před vážnou dobou.
V Cařihradě jest tyf
a mor, Bukurešť jest rovněž zamořena,
v Polsku se stávají epidemické nemoci endemickými
a pod. jest tomu i v Ukrajině. Dle úředních
zápisů bylo hlášeno za jeden měsíc
na Slovensku 36 případů tyfu skvrnitého,
29 případů neštovic pravých,
401 případů dysenterie a 108 případů
tyfu těžkého. Čísla tato však
nepodávají obrazu o skutečném rozšíření
těchto nemocí po Slovensku, značí
spíše, že po celém Slovensku jsou rozšířena
endemická hnízda infekčních chorob,
která jsou stálým nebezpečím
pro republiku. Infekční nemoce se na Slovensku skoro
vůbec nehlásí a služba jiná se
nikdy nekonala; stát pak platí lékaře
tak, že nikdo z nich by tuto službu nepřevzal.
Proto vypsal Československý červený
kříž konkurs 10 lékařů
a vyšle tyto počátkem ledna 1920 sám
na Slovensko.
Kromě toho již nyní
vydržuje epidemickou nemocnici v Turzovce, která byla
původně založena anglickou missí na
zakročení Československého červeného
kříže. Vydržování její
jest rozpočteno na měsíční
náklad K 30.000,-.
Vedle toho hodlá učiniti
ještě různá opatření protiepidemická
ve smyslu návrhu svého místopředsedy
zdravotního rady pana MUDr. L. Procházky se zdravotním
referentem pro Slovensko drem Hálkem. Opatření
tato budou vyžadovati na příští
rok nákladu asi 1/2 milionu, nepočítaje v
to materiál zdravotní; také tato akce znamená
ohromné odbřemenění státu.
Vedle toho má Československý
červený kříž připravený
plán pro organisaci prvé pomoci po celé republice.
Také uskutečnění tohoto plánu,
jehož mají se súčastniti činně
hasičské jednoty, bude vyžadovati velkých
nákladů. Do něho spadá také
reorganisace a převzetí záchranné
služby ve Velké Praze, kterýžto rozpočet
sám bude činiti asi K 400.000,-.
Feriální akce Českého
Srdce letošního roku velmi utrpěla ochabnutím
zájmu veřejnosti. Bylo nutno, aby některá
instituce udržela tuto blahodárnou činnost.
Československý červený kříž
cítil jakousi povinnost, ujmouti se této akce a
spojiti zdravotní stránku také s rozšířením
obzoru mladých republikánů na získání
zájmu ciziny o náš dorost. Na náklad
Československého červeného kříže
uspořádána a financována výprava
750 dětí do Švýcar, 350 na Slovensko,
50 dětí do Švédska a kromě tohoto
podporována byla feriální činnost
Českého Srdce.
Jedním z vděčných
úkolů, které Československý
červený kříž na sebe převzal,
bylo a jest přijetí našich statečných
dobrovolců nebo zajatců při jejich návratu
jak z Francie, tak i z Italie a poslední dobou ze Sibiře.
Zvláštní komité stará se o občerstvení
vracejících se hrdinů na nádražích
a hlavně na konečné stanici pražské.
Vůbec všude tam, kde
schází nějaký článek
řetězu organisace státní, musí
Československý červený kříž
zakročiti.
Objevilo se na příklad
veliké rozhořčení mezi ženami
a rodinami amerických legionářů, kteří
bojovali v cizině za vlast, byli zde demobilisováni,
odjeli domů, ale o dopravu jejich rodin do Ameriky se nechtěl
nikdo starati a také žádné ministerstvo
necítilo se povolaným k zakročení
v této věci a nemělo úhrady. Proto
ujal se opět věci Československý červený
kříž a vypravil ženy do Francie, kde za
pomoci YMCA zřídily domoviny, a financoval i jejich
přepravu do Ameriky, vyhradiv si žádosti dotyčné
refundování výloh od státu.
Právě tak tomu bylo
s akcí amerických Čechoslováků.
Tito sbírali soukromé zásilky pro rodiny
svých příslušníků, vypravili
je loďmi a spoléhali na to, že Československá
vláda obstará další jejich reexpedici.
Ukázalo se však, že tato akce nenalezla pravého
pochopení, nýbrž že dokonce nebyl zde
nikdo, kdo by takovou lodní zásilku převzal.
A tu se opět ujal Československý červený
kříž akce s iniciativou a zřídil
zvláštní kancelář v Holešovicích-Přístavišti
v celním skladišti a za pomoci železniční
a celní správy reexpedoval tak 80.000 zásilek
s největší rychlostí.
Kromě toho jest ještě
celá řada drobných akcí, z nichž
jmenuji jenom sběrnu novin a knih pro vojíny v poli
a nemocnicích, jež zásobuje na 160 nemocnic.
Všeobecně všude
tam, kde bylo třeba nějakého iniciativního
rychlého opatření, na něž zařizující
se stát nemá úhrady, jest dožádán
Československý červený kříž
o pomoc a také doposud pomoc poskytl.
Pro svoje účely získal
Československý červený kříž
koupí dům tak zvanou Holandskou kavárnu v
Mikulášské třídě, kam
počátkem příštího roku
kanceláře svoje přestěhuje, poněvadž
dosavadní místnosti v Karmelitské ulici naprosto
nepostačují.
Z této stručné
zprávy ráčíte zajisté seznati,
že činnost Československého červeného
kříže byla v krátké poměrně
době jeho trvání velice bohatou a republice
naší prospěšnou a že spolek tento
zaslouží plné podpory veškeré naší
veřejnosti.
A nyní zmíním
se o vlastním předmětu vládního
návrhu zákona na povolení loterní
zápůjčky pro Československý
červený kříž. Předsednictvo
a hlavní stan Československého červeného
kříže i v tomto případě,
kde jedná se o finanční transakci ve prospěch
vážných účelů této
instituce, pamatoval na zájem státu a upsat na garanční
fond loterní celkem K 25,000.000,- nových 4 % státních
pokladních poukázek, ovšem za ochotné
a velmi laciné finanční pomoci konsorcia
československých bank, jež se za tím
účelem utvořilo a jež bude se starati
též o rozprodej losů.
Finanční výbor
doporučuje slavnému Národnímu shromáždění
předloženou vládní osnovu zákona
jednomyslně v nezměněném znění
ke schválení. (Výborně. Potlesk.)
Místopředseda Udržal:
K slovu není nikdo přihlášen. Přeje
si snad závěrečného slova pan zpravodaj?
Zpravodaj posl. K. Svoboda:
Nikoli.
Místopředseda Udržal:
Přikročíme k hlasování.
(Zvoní.) Prosím pány, aby zaujali
místa. (Děje se.) Zákon má
pouze dva paragrafy, a nadpis. Jest možno, nebude-li námitek,
dáti hlasovati o celém zákoně najednou.
Námitek není? (Nebyly.) Přikročíme
tedy k hlasování o §§ 1. a 2. a
nadpisu zákona najednou.
Prosím, pány členy
Národního shromáždění,
kteří souhlasí se zněním zákona,
jak byl předložen, aby povstali. (Děje se.)
To je většina. Zákon je v prvním čtení
přijat.
Textových změn není
žádných. Přikročíme tedy
k hlasování hned ve druhém čtení
a zase najednou. Prosím pány, kteří
souhlasí s navrženým zákonem ve druhém
čtení, aby povstali. (Děje se).
Zákon je přijat
také v druhém čtení.
Se svolením Národního
shromáždění beru s denního pořádku
následující předmět, to jest
odstavec
3. Zpráva výboru
právního o návrhu člena Národního
shromáždění Pika a soudr. (tisk č.
1636, kterým se
rozšiřuje vyvlastňovací právo
na pozemky pro stavbu domů obytných nebo
veřejné potřeby (tisk č. 1992).
Tento odstavec přijde jako
první na denní pořádek zítra.
Není námitek? (Nebyly). Následujícím
bodem denního pořádku je
4. zpráva výboru
dopravního o parlamentní mezinárodní
konferenci obchodní (tisk č. 1982).
Zpravodajem jest pan kol. dr. Vaněk.
Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj dr. Vaněk:
Slavné Národní shromáždění!
Zpráva, ve které pojednává
se o předmětě, jenž jest nyní
na pořadu, byla teprve dnes rozdána členům
Národního shromáždění.
Pánové a dámy,
mám za to, že to nepřispívá k
vážnosti tohoto Národního shromáždění,
když se má hlasovati o předmětu, jenž
tiskem byl rozdán teprve v té schůzi, ve
které se má o tom předmětu hlasovat
(Hlas: Tak jest!). Páni členové Národního
shromáždění jsou tu v rozporu, mají-li
sledovati průběh jednání, či
mají-li studovati předlohu, která jim byla
předložena v posledním okamžiku. Jedno
z dvojího: buď nesledují průběhu
jednání a pak ovšem nekonají své
povinnosti, anebo nestudují předlohy, a pak hlasují
o něčem, o čem nemají vědomosti.
Nezmiňoval bych se, velevážení pánové
a dámy, o té věci právě při
tomto předmětu, ale stalo se to, jak se zdá,
zvykem, že i u velice důležitých předloh
zákonných se postupuje podobným způsobem.
Je-li tomu tedy již tak, nezbývá
mně, - ačkoliv nerad to činím - než
abych aspoň co nejstručněji naznačil
obsah předlohy, která dnes nám byla předložena.
Konference obchodní mezinárodní
jest vlastně sjezdem obchodních výborů
jednotlivých parlamentů. Tento sjezd obchodních
výborů parlamentních byl zaveden jako stálá
instituce mezinárodní r. 1914, kdy sešel se
první podobný sjezd v Bruselu. Není bez jisté
pikantní příchuti, že v červnu
r. 1914, tedy před válkou, v Bruselu sešli
se zástupci obchodních výborů jednotlivých
parlamentů, mezi nimi také zástupci parlamentu
německého a rakouského a že tam delegáti
němečtí a rakouští předstihovali
se ujišťováním mírumilovných
úmyslů těchto dvou států. A
necelých šest neděl na to vojska německá
vtrhla do Belgie, přepadla bezbranný stát,
garantovaný mezinárodně, a v té Belgii,
ve které před tím zástupci parlamentu
německého dosvědčovali svou mírumilovnost,
došlo k výjevům právě opačným.
I mezi válkou tyto sjezdy
mezinárodní jednotlivých obchodních
výborů parlamentních nepřestaly. R.
1915 konference se nekonala, ale již r. 1916 odbývala
se konference v Paříži, následujícího
r. 1917 v Římě a r. 1918 v Londýně.
Přirozeno jest, že tyto konference zůstaly
omezeny pouze na zástupce parlamentů států,
které stály v dohodě. K schůzi konference,
která se konala r. 1919 v Bruselu, byl poprvé pozván
také parlament náš, Národní shromáždění
československé. V pozvání, které
došlo našeho praesidia, byla velmi pozoruhodná
věta obsažena. Pravilo se tam, že za tou příčinou,
aby byl poctěn parlament československý,
svěřuje se členu tohoto parlamentu referát
o jednom důležitém předmětu rokování,
totiž o mezinárodní linii železniční,
vedoucí z Gdanska přes stát československý
k Jaderskému moři. Národní shromáždění
poslechlo tohoto pozvání a tak došlo k zájezdu
delegace Národního shromáždění
československého k V. plenárnímu sjezdu
mezinárodní obchodní konference. Byl to zajisté
velmi významný krok, když poprvé poselství
parlamentu československého vstoupilo na půdu
mezinárodních styků. Průběh
tohoto sjezdu byl velmi slavnostní a skvělý.
Jest to přirozeno. Sjezd konal se v Belgii, nedávno
osvobozené od invase německé, a sjezd sám
byl jakousi slavností osvobození Belgie. Se všech
stran se dokumentovalo vítězství práva,
spravedlnosti a svobody naproti hrubému násilí.
Naše přijetí na tomto sjezdu bylo velmi srdečné
a sice jak v Paříži, kde před sjezdem
i po sjezdu samém se jednotlivé delegace shromáždily,
tak i v Belgii a to v průběhu sjezdu i na jiných
místech Belgie, zejména v Antverpách.
Přicházím, velevážení
pánové a dámy, k předmětu samému.
Předměty konference jsou otištěny ve
zprávě a nehodlám jednotlivé body
blíže rozebírati, jen o jednom bodu bych se
zmínil, o resoluci druhé, týkající
se železničního spojení mezi Gdanskem
a mořem Jaderským. Referentem pro tuto otázku
byl člen Národního shromáždění.
Když jsem stál jako referent před touto otázkou,
bylo mi hned jasno, že otázka má důležitost
neobyčejnou vzhledem ke spojení našeho státu
s mořem. Ale zejména byla otázka tato tenkráte
důležitou, poněvadž v květnu r.
1919 ještě nebyla rozřešena na mezinárodním
foru otázka koridoru, totiž otázka teritoriálního
spojení mezi státem naším a jihoslovanským.
Zastával jsem ve svém referátu nutnost tohoto
spojení a končil jsem svou zprávu, která
byla tištěna a konferenci rozdána, následujícím
resolučním návrhem: