Pan kol. Dyk má slovo.
Posl. Dyk: Já nenalézám
žádné věcné podstaty pro opakování
hlasování, když sám pan předseda
doznává, že označil, oč běží,
a když dvakráte se již hlasovalo. Je to skutečně
směšné. Pánové mají poslouchati.
Předseda:
Já předložím Národnímu
shromáždění vzhledem k této námitce
tedy otázku, má-li býti o § 5. hlasováno
znovu. (Hlasy: Výborně! Jiné hlasy: To
nejde podle jednacího řádu! To není
správné! Hluk.)
Předseda:
Já vám ponechám možnost . . . (Vřava.
Předseda zvoní.)
Kdo souhlasí s názorem,
který jsem vyslovil já, aby totiž o §
5. bylo hlasováno znovu, prosím, aby povstáním
dal na jevo souhlas. (Děje se.) To jest většina.
(Potlesk v levo.)
Já dám o § 5.
hlasovati znovu a prosím s největší
důtklivostí, aby byl dáván pozor na
moje enunciace, aby k podobným zmatkům nedošlo
znovu. (Výborně! Potlesk.)
Poněvadž ten způsob
hlasování, který jste, mimochodem řečeno,
již předem schválili, ale který, jak
se zdá, přece jen budit nějaké nejasnosti,
tedy aby hlasování stalo se jasnější,
dám hlasovati tímto způsobem:
Nejprve dám hlasovati o §
5., pozměněném ve smyslu návrhu p.
posl. Čuříka. Kdyby tento návrh
pana poslance Čuříka, resp. §
5. pozměněný ve smyslu návrhu p. posl.
Čuříka, kdyby tento návrh byl
zamítnut, teprve dám hlasovati o § 5. tak,
jak to navrhuje p. zpravodaj výboru resp. zpráva
výborová. Jest snad proti tomu námitka? (Nebyla.)
Není. Dám hlasovati, jak jsem právě
uvedl.
Kdo souhlasí s § 5. podle
návrhu p. posl. Čuříka pozměněném
a sice s vynecháním té věty, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To jest menšina. Návrh
p. posl. Čuříka jest zamítnut.
Kdo souhlasí s § 5. tak,
jak jest obsažen ve zprávě výborové
a jak se za něj přimlouvá p. zpravodaj, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. §
5. jest ve smyslu zprávy výborové přijat.
Teď budeme hlasovati o §§
6.-17. incl. podle zprávy výborové. Kdo s
nimi souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To jest většina. §§
6.-17. podle zprávy výborové jsou schváleny.
Teď budeme hlasovati o §
18. a sice o první jeho větě, která
zní: "Pasivní právo volební do
revírních rad je stejné jako do závodních
rad."
Kdo souhlasí s touto první
větou § 18., prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To jest většina. První
věta § 18. jest schválena.
Teď budeme hlasovati o druhé
větě tohoto paragrafu, jejíž vypuštění
navrhuje posl. Čuřík a soudr. Kdo
souhlasí s přijetím druhé věty
§ 18., prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest menšina. Tedy tato věta
jest zamítnuta ve smyslu návrhu p. poslance Čuříka.
Teď budeme hlasovati o zbytku
článku I., a sice o §§ 19.-26. incl. podle
zprávy výborové. Kdo s nimi souhlasí,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, paragrafy
19.-26. incl. jsou schváleny podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí také s
článkem II. a III., jakož i s nadpisem zákona,
jak jsou ve zprávě výborové, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Články
II. a III., jakož i nadpis zákona jsou schváleny.
Přistoupíme ke druhému
čtení.
Přeje si p. zpravodaj slova?
Zpravodaj posl. Brožík:
V § 4. na 10. řádce shora místo "zřícenci"
má býti "zřízenci". V §
16. na 6. řádce shora před slovem "Budějovicích"
vsunouti jest dvakráte "Českých"
Budějovicích.
Předseda:
(zvoní): Přistoupíme ke druhému
čtení. Kdo souhlasí se zákonem,
přijatým v prvním čtení a to
s textovými změnami, navrženými p. zpravodajem
v § 4., aby místo slova "zřícenci"
stálo "zřízenci" a dále
v § 16., aby před slovem "Budějovicích"
stálo vždycky "Českých" Budějovicích?
. . . .
Zpravodaj posl. Brožík:
V § 18. vsunuta budiž druhá věta: "avšak
jedna čtvrtina členů může náležeti
nevoličům a to zástupcům odborových
organisací dělnických a zřízeneckých."
Předseda:
Pánové, já o návrhu p. zpravodaje
nemohu dát hlasovati, poněvadž to není
korektura textová, to není oprava nějaká,
nýbrž to je změna věcná; to by
v té věci musil býti dán návrh,
aby případně druhé čtení
bylo odloženo. (Po přestávce.)
Pan zpravodaj navrhuje odložení
druhého čtení; tedy druhé čtení
odkládám na denní pořádek
některé z příštích schůzí.
Přistoupíme k dalšímu
odstavci denního pořádku, jímž
jest
2. zpráva výboru
finančního o vládním návrhu
zákona (tisk č. 1923), jímž se povoluje
Československému červenému kříži,
aby uzavřel loterní zápůjčku
v nominální částce 20 milionů
korun (tisk č.
1991).
Zpravodajem je p. kol. Karel Svoboda.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Karel Svoboda:
Slavné Národní shromáždění!
Vláda předložila
Národnímu shromáždění
návrh zákona, jímž dovoluje se Československému
červenému kříži loterní
zápůjčka v nominální hodnotě
K 20,000.000,-.
Finanční výbor
zabýval se osnovou tohoto zákona a vyslovil přání,
aby o činnosti Českoslovanského červeného
kříže podány byly veřejnosti
zprávy a aby i peněžní hospodářství
tohoto spolku bylo veřejně vykazováno.
Co funkcionář Československého
červeného kříže dovoluji si slavnému
Národnímu shromáždění
podati nástin dosavadní činnosti této
instituce a několik cifer o její hospodářství
finančním.
Po rozvratu starého státu
rozpadla se i celá vídeňsko-centralistická
organisace rakouského Červeného kříže.
Ústředí této organisace zůstalo
mimo území republiky, její součástky
v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku
pak se většinou rozpadly, funkcionáři
opustili svá místa, jmění bylo částečně
zabráno vojenskými správami, národními
výbory a hlavně na zakročení ministerstva
sociální péče se stalo, že vláda
vložila včas na jmění zemských
spolků ruku a dosadila tam, kde bylo třeba, likvidační
výbor anebo vládního komisaře. Tato
vládní akce nalézá se v tom stadiu,
že pomalu bude moci býti podchycené hospodářství
vylikvidováno. Úplně odděleně
od tohoto zjišťování jmění
starých spolků a stanovení, co se s ním
má státi, ujal se za svízelných poměrů
zvláštní výbor organisace Československého
červeného kříže. Tento výbor
zvolit si jako předsedkyni sl. dr. Alici G. Masarykovou
a požádat presidenta, aby ji současně
pověřil vybudováním nové organisace.
Předsedkyně pak výbor kooptací rozšířila
o osvědčené pracovníky v oboru sociální
péče, humanity a zdravotnictví, vesměs
to činovníky různých ústavů
a ministerstev.
Stanovy schváleny byly rozhodnutím
ministerské rady ze dne 15. července 1919 a ministerstvem
vnitra dne 23. června 1919.
Práce organisační
mohly započíti teprve po tomto schválení
a byly komplikovány ještě tím, že
právě při zakládání
společnosti nastaly novému Československému
červenému kříži těžké
úkoly, uložené mu maďarským vpádem
na Slovensko. Dovoluji si, slavnému Národnímu
shromáždění, načrtnouti, jak
se Československý červený kříž
těchto úkolů zhostil, ačkoliv svou
činnost zahájil bez haléře jmění:
První finance opatřeny
byly sbírkou Štědrých dnů, o
jejíž provedení dokonale zasloužila se
celá široká veřejnost a hlavně
obecní úřady v čele s presidiem rady
městské hlavního města Prahy. Sbírky
tyto vynesly K 5,376.671,60. V době maďarského
vpádu ovšem této výše nedosahovaly,
přes to však Československý červený
kříž pustil se s nadšením do úkolů,
nejvyšší vojenskou správou mu svěřených.
Za hranicemi rozvířil
velikou akci k získání sanitního materiálu
a všech potřeb, jichž bylo tehdy veliký
nedostatek. Za tím účelem vyslal do ciziny
své delegáty a sama předsedkyně intervenovala
osobně v Paříži, Londýně
a tak se stalo, že k prvním finančním
výsledkům Štědrých dnů
přidružila se morální i materielní
podpora z ciziny, hlavně od Amerického červeného
kříže.
Podle provisorního mobilisačního
plánu, stanoveného v dohodě s generálem
Pellé a zdravotním oddělením ministerstva
Národní obrany, zřízeny byly v Čechách,
na Moravě a na Slovensku pomocné stanice Československého
červeného kříže na hlavních
tratích a také v těch stanicích, kde
byly větší nemocnice vojenské. Na těchto
stanicích pomohlo se desetitisícům našich
chrabrých vojínů občerstvením
a lékařským ošetřením
nemocných i raněných. Úkoly těchto
stanic podporovaly místní komitéty pro zřízení
Československého červeného kříže.
Současně byla učiněna
opatření, aby stávající nemocnice
Červeného kříže v Karlíně
byla pomocí Československého červeného
kříže řádně dotována
a znovu vybudována. Byla opatřena zejména
prádlem, medikamenty a potravinami. Nemocnice má
na 1600 lůžek, z nichž 1.200 jest stále
obloženo. Též o duševní stránku
raněných a nemocných vojínů
staral se Československý červený kříž
po celou dobu jejich ošetřování.
Vpádem Maďarů
bylo způsobeno, že civilní obyvatelstvo Maďary
okupovaných krajin utíkalo na Moravu a do Čech.
Péče o tyto uprchlíky ujal se rovněž
Československý červený kříž
v dohodě s ministerstvem vnitra a podařilo se mu
tuto přechodnou dobu našim bratřím slovenským,
jak jen bylo možno, ulehčiti. Zejména zde v
Praze dostál těmto úkolům Československý
červený kříž velice přesně.
Za pomoci Českého srdce byly rodiny našich
bratří slovenských ubytovány a stravovány
a dostalo se jim, kde bylo třeba, i šatu i prádla.
Zdravotní službě
vojenské, která v době vpádu Maďarů
byla v prvopočátcích své organisace
a které scházelo jak nemocniční prádlo,
tak i obvazový materiál, bylo dáno k disposici
vše, co této službě bylo třeba.
Celý vlak sanitního materiálu byl zaslán
na Slovensko a do polního zdravotního skladiště
v Uherském Hradišti.
Tyto služby Československého
červeného kříže naší
armádě přinesly jistě značnou
pomoc a ulehčení.
Již od převratu stupňovalo
se rozrušení veřejnosti tím, že
přestala informace o nezvěstných vojínech,
zajatcích a sibiřské armádě.
Kolovaly všelijaké pověsti a nebylo úřadu,
který by sprostředkoval a koncentroval dotazy a
zprávy. Za tím účelem zřízen
byl již v měsíci dubnu Zajatecký oddíl
Červeného kříže, který
zahrnul ve svou činnost následující
agendu:
1. Sprostředkování
zpráv o pobytu a zdravotním stavu příslušníků
československých zahraničních vojsk
(legií), dále zajatých, internovaných
a pohřešovaných příslušníků
Československé republiky vůbec.
2. Přejímání
k dopravě a doprava sama korrespondence a telegramů
pro příslušníky československých
zahraničních vojsk, jakož i pro příslušníky
Československé republiky, vůbec, nacházející
se dosud v zajetí, nebo v internátě.
3. Obstarávání
a prostředkování peněžních
a balíčkových zásilek příslušníkům
československých zahraničních vojsk,
jakož i příslušníkům republiky
vůbec, nacházejícím se dosud v zajetí
nebo v internaci. Oddíl přejímá peněžní
i jiné zásilky stran, vydává na ně
stvrzenky a dopravuje převzaté zásilky na
místa určení způsobem v tu kterou
dobu nejvhodnějším.
4. Sprostředkování
vyřízení stížností válečných
zajatců, příslušníků Československé
republiky na špatné zacházení s nimi,
na zadržování zásilek pošty listovní,
peněžní, balíkové a pod. cestou
diplomatickou.
5. Na základě zmocnění
ministra financí a v souhlasu s ním sprostředkování
a odkoupení peněžních obnosů,
přivážených příslušníky
republiky ze zahraničí, jmenovitě z Ruska,
v neokolkovaných korunových bankovkách státním
bankovním úřadem, jakož i sprostředkování
výměny rublů, přivážených
příslušníky Čsl. republiky, bývalými
zajatci v Rusku do republiky, na domácí valutu.
6. Obstarávání
u příslušných úřadů
úmrtních listů, jakož i reklamování
pozůstalosti po vojínech padlých v poli,
nebo zemřelých v zázemí a zajetí.
Od zahájení činnosti
do dnešního dne oddílu podáno celkem
185.430 dotazů po zajatých, internovaných,
raněných a vůbec nezvěstných
příslušnících republiky, zadržených
po převratu téměř ve všech zemích
světa (Sibiř, Sovětové Rusko, jižní
a asijské Rusko, Italie, Jugoslavie, Rumunsko, Francie,
Anglie, anglické kolonie v Africe a Indii, Malá
Asie, Palestina, Amerika). Z těchto dotazů vyřízeno
podáním zpráv interesentům 62.360.
Valná část nevyřízených
dosud dotazů týká se sovětského
a asijského Ruska, ježto s jmenovanými zeměmi
přes podniknuté pokusy nepodařilo se dosud
docíliti řádného styku a jmenovitě
dostati odtamtud řádné seznamy zajatců,
ještě se tam nacházejících.
Dále podáno 42.440
dotazů po příslušnících
československých zahraničních vojsk
(legií), jmenovitě sibiřských; tyto
dotazy zodpověděny téměř úplně,
což umožněno postupným obdržením
seznamů legionářských oddílem
vyžádaných.
V době maďarského
vpádu na Slovensko horečně pátráno
ve více než tisíci případech
po osudu zajatých, pohřešovaných nebo
raněných čsl. vojínů, bojovavších
na slovensko-maďarské frontě; také tyto
dotazy bylo možno valnou většinou zodpověděti.
Jedním z nejobsáhlejších
a také nejobtížnějších oborů
činnosti jest zjišťování úmrtí
příslušníků republiky, zemřelých
buď v poli, nebo v zajetí. Zjištěn dosud
na základě vyžádaných zpráv
úředních od příslušných
úředních orgánů spřátelených
mocností (Italie, Jugoslavie, Francie, Anglie) značný
počet úmrtí (2650) a ve velkém počtu
případů těchto opatřeny buď
původní či duchovní správou
zemského vojenského velitelství vydané
úmrtní listy (1500). Podniknut pokus, dostávati
úmrtní listy (podobně jako i seznamy zajatecké)
i ohledně příslušníků
Čsl. republiky, hlavně zajatců zemřelých
v sovětovém Rusku, ale pokus ten nedal dosud positivního
výsledku.
Dalším důležitým
oborem činnosti oddílu jest přijímání
a dopravování listovní pošty, časopisů,
knih, jakož i peněz pro příslušníky
čsl. vojsk a pro čsl. zajatce, meškající
dosud v cizině (hlavně v Sibiři). Oddíl
udržuje stálý styk s jmenovanými a dopravil
do dnešního dne:
206.913 | 8.094 | 635 | do Sibiře |
39.678 | 121 | 65 | do Italie |
1.405 | 66 | 11 | do Francie |
914 | -- | -- | do Srbska |
21 | -- | -- | do Rumunska |
308 | -- | -- | do Anglie |
Do ostatních zemí (do
sovětového Ruska, do jižního a asijského
Ruska, Ameriky a jiných) dopraveno bylo v době,
než zřízeno s některými státy
pravidelné poštovní spojení, okrouhle
150.000 dopisů.
Kromě toho Zajatecký
oddíl expeduje čas od času ihned po dodání
veškeru listovní poštu, přiváženou
kurýry, nebo transporty legionářů
ze Sibiře nebo Italie od tamějších legionářů,
domobranců a zajatců. Tak na př. rozesláno
v měsících dubnu a květnu t. r. přes
300.000 listů a dopisů legionářské
a zajatecké pošty ze Sibiře, v měsíci
červnu více než 100.000 lístků
a dopisů ze Sibiře, v dalších měsících
pak více než 200.000 kusů. Korespondence domobranců
a zajatců z Italie, doručovaná příbuzným
prostřednictvím oddílu pohybovala se mezi
1800 až 4000 kusy týdně; v přítomné
době pošta, docházející z Italie,
jest již zcela nepatrná, neb téměř
všichni tamější zajatci byli dopraveni
již domů.