Předseda:
Tomášek,
místopředsedové:
dr. Hajn, Konečný, Udržal;
zapisovatelé:
dr. Herben, Vacula;
větší počet
členů Národního shromáždění.
Zástupcové vlády:
Předseda vlády: Tusar a členové
vlády: Habrman, Hampl, dr. Hodža,
Sonntág, Staněk, Švehla, dr. Veselý,
dr. Winter.
Z kanceláře sněmovní:
JUDr. Haasz, tajemník sněmovní,
zástupce jeho JUDr. Trmal.
1. Zpravodaj dr. Soukup. Zpráva
imunitního výboru o žádosti zemského
co trestního soudu v Praze ze dne 24. října
1919, č. j, Pr. XIV-70, 19, o vydání člena
Národního shromáždění
Jar. Roučka k stíhání pro přečin
urážky na cti (tisk č. 1943).
2. Zpravodaj Tučný.
Zpráva sociálně-politického
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 1586), jímž se upravují pracovní
a mzdové poměry domácké práce
(tisk č. 1968).
3. Zpravodaj G. Navrátil.
Zpráva státně-zřízeneckého
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 1870) o reorganisaci finanční stráže
(tisk č. 1975).
4. Zpravodaj dr. Kolísek.
Zpráva branného výboru o návrhu
člena Národního shromáždění
Ot. Hrejsy a soudr. (tisk č. 748), aby uloženo bylo
ministerstvu Národní obrany, vrátiti zrekvirované
kostelní zvony, měděné kotly a jiné,
pokud nebyly zničeny, jejich majetníkům (tisk
č. 1967).
5. Zpravodaj dr. Stojan. Zpráva
kulturního výboru o peticích č.
1519, 1403, a 1508 a
zpravodaj Šamalík.
Zpráva výboru zásobovacího
o peticích č. 1487, 1710, 1672, 1663, 1592, 1721,
1688, 1664 a 1647 (tisk č. 1976).
6. Zpravodaj Brožík,
Zpráva výborů sociálně-politického
a technického o vládním návrhu
(tisk č. 1553)
I. zákona o závodních
a revírních radách při hornictví
a
II. zákona, jímž
se ustanovují hornické rozhodčí soudy
(tisk č. 1980) a
zpravodaj Stivín zpráva
finančního výboru o téže
věci (k čís. tisku 1980).
Místopředseda Konečný
(zvoní): Národní shromáždění
jest schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.
Omluvili se:
churavostí: Mattuš
(pro tento týden), dr. Metelka (na neurčito),
František Mlčoch (na tento týden), Lad.
Rouček (na tento týden), dr. Mareš
(na tento týden);
zaměstnáním:
dr. Frant. Černý (na tento týden),
Kadlčák (na neurčito), Tayerle
(na neurčito), Dula (do 17. prosince), Prokůpek
(pro dnešní schůzi),
dále Cingr, Klega, Rýpar,
Štěpánek, dr. Witt, Zíka
(všichni na neurčito).
Přistoupíme k projednání
a jako první jeho bod je
1. zpráva imunitního
výboru o žádosti zemského co trestního
soudu v Praze ze dne 24. října 1919,
č. j. Pr. XIV-70, 19, o vydání člena
Národního shromáždění
Jar. Roučka k stíhání pro přečin
urážky na cti (tisk č. 1943).
Zpravodajem jest občan dr.
Soukup. Uděluji mu slovo.
Posl. dr. Fr. Soukup: Slavné
Národní shromáždění!
Jan Spitz, řezník v
Dolních Kounicích, podal u zemského trestního
soudu v Brně návrh na trestní vyhledávání
proti neznámým pachatelům pro přečin
proti bezpečnosti cti, spáchaný článkem,
jenž byl uveřejněn v denním časopise
"Rovnost" v rubrice "Denní zprávy"
pod titulem "Poctivec".
V tomto článku vytýká
se Janu Spitzovi, že nedodržuje maximálních
cen a že prodává maso dráže a tím
se obohacuje.
Jar. Rouček jest odpovědným
redaktorem časopisu "Rovnost" a prohlašuje,
že inkrimovaného článku nepsal a nečetl
a že se článek do listu dostal bez jeho vědomí.
Vzhledem k tomu, že by eventuelní
trestní stíhání obviněného
bylo v tomto případě na překážku
vykonávání jeho poslanecké činnosti,
činí imunitní výbor návrh,
aby člen Národního shromáždění
Jar. Rouček k žádosti zemského trestního
soudu v Brně ke stíhání pro přečin
proti bezpečnosti vydáván nebyl.
Současně vyslovuje
imunitní výbor své jednomyslné přání,
(Hlas: To již bylo včera!) - jak to již
bylo včera tlumočeno - aby zodpovědní
redaktoři po dobu vykonávání poslanecké
funkce své složili funkci zodpovědného
redaktora. (Výborně!)
Místopředseda Konečný:
Přistoupíme k hlasování. Prosím
pány a dámy, aby zaujali místa. (Děje
se!)
Pan zpravodaj navrhuje jménem
imunitního výboru, aby člen Národního
shromáždění Jaroslav Rouček vydán
nebyl.
Kdo souhlasí s návrhem
tímto, prosím, by povstal.
To jest většina. Návrh
se přijímá.
Tím jest tento bod denního
pořádku vyřízen a přistoupíme
k druhému. Tím jest
2. zpráva sociálně-politického
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 1586), jímž se upravují
pracovní a mzdové poměry domácké
práce (tisk č. 1968).
Zpravodajem je občan Tučný.
Uděluji mu slovo.
(Posl. Dubický: To je strašné!
Tak důležitý zákon a sněmovna
je prázdná! To je příznačné!
Hluk).
Místopředseda Konečný
(zvoní): Prosím o klid.
Zpravodaj posl. Tučný:
Vážené Národní shromáždění!
Nutno objektivně přiznati,
že na poli sociální politiky naše republika
snaží se dostihnouti nejvyspělejší
státy, a že v této své snaze provází
ji plný zdar. Vedle zákona v 8hodinové pracovní
době, o státním příspěvku
nezaměstnaným, o práci dětí,
o reformě úrazového pojištění,
o zaopatření válečných poškozenců
atd., čestně řadí se také zákon
o úpravě pracovních a mzdových poměrů
v domácké práci. Nebude již mezi evropskými
státy pomalu jediného, kde by domácká
práce nebyla zákonem regulována, a není
naší vinou, že přicházíme
vlastně mezi státy posledními, které
domáckou práci upravují také.
Naléhavost byla již uznána
před 28 lety. Roku 1892 byla již svolána anketa,
která se měla zabývati úpravou pracovních
a mzdových poměrů v domácké
práci. Při známém porozumění
starého Rakouského státu k potřebám
pracovního lidu snad to na konec ani nepřekvapuje,
že teprve po 28 letech musíme úpravu projednávati
v našem vlastním samostatném státě.
A jest to, myslím, opět jedna z těch kuriosit
starého rakouského státu, že k takovýmto
zjevům může docházeti.
O tomto zákoně možno
docela právem říci, že jest naléhavou
časovou potřebou. To již plyne ze samé
povahy domácké práce, že jest jedna
z trestajících metel na všechno dělnictvo,
nejen na to, které samo domácky pracuje, ale i na
dělnictvo, které po živnostensku pracuje v
dílnách a továrnách.
Stačí jen letmý
pohled na všechny ty poměry, kterými jest domácká
práce obklopena, abychom viděli, že jest to
pohroma, kterou odčiniti, jest činem nad jiné
záslužným. A já si, vážené
shromáždění netajím, že
my do budoucnosti nevystačíme pouze se zákonem,
kterým se poměry v domácké práci
upravují, ale že budeme musit domáckou práci
omezovati a odstraňovati, alespoň tam, kde ona jest
skutečně zbytečnou a kde jest sociálním
poměrům nebezpečnou. V naší republice
máme dva druhy domácké práce. Vlastní
domáckou práci třeba odlišovati od tak
zvaného domáckého průmyslu, který
vyrostl z lidu a který také v určitých
krajích naší republiky znárodněl.
Tento domácký průmysl nebyl původně
provozován jakožto prostředek obchodu a jakožto
prostředek výdělkový, nýbrž
byl provozován jen pro vlastní potřebu, nebo
pro potřebu nejbližšího okolí a
teprve v druhé stupnici vývojové zmocnil
se ho obchod za účelem podnikatelského zisku.
To bylo zejména u hračkářství,
výroby dýmek, houslí a u výroby sklářské.
Vlastní domácká
práce jest onen druh výroby, který byl -
bohužel musím říci, že do domácnosti
nejchudšího pracovního lidu - v pravém
slova smyslu uměle a násilně vnesen za jediným
účelem, aby zisk podnikatelský byl co možná
největší, poněvadž při domácké
práci podnikatel ušetřuje všechny náklady
režijní. Podnikatel nepotřebuje dílen,
nepotřebuje otopu, nepotřebuje osvětlování,
žádných nákladů na zdravotní
opatření atd., ba ve svém šetření
šel tak daleko, že dokonce nechtěl a bránil
se, aby bylo přiznáno domáckému dělnictvu
pojištění pro případ nemoci.
Zdálo by se, když podnikatel při domácké
práci jest ušetřen všech režijních
nákladů, že aspoň plus, které
získává, přesunuje na cenu za práci
a že za to jsou domáčtí dělníci
lépe honorováni. Ale v domácké práci
jest pravý opak. Nejbídnější
mzdy, které existují při práci vůbec,
jsou mzdy domáckých dělníků.
A vy byste, vážené shromáždění,
žasli, jaké poměry byly před válkou,
jaké za války a jaké jsou ještě
dnes. Bylo na příklad velmi řídkým
zjevem, když si domácí tkadlec před
válkou vydělal 1,20-1,40 zl. týdně.
Bylo opravdu vzácným
zjevem, když si škole odrostlá děvčata
vydělala 10-12 kr. denně a jestliže docílila
10-20 kr., bylo to jásotu, že jest to skvělá
mzda a výdělek. My jsme tak ubohé platební
a mzdové poměry viděli v průmyslu
krejčovském, kde 1,60-1,80 zl. týdně
byla opravdu královská mzda. Není divu, že
takové poměry mohly v domácké práci
panovati, poněvadž konkurence byla tak veliká,
že nejen rdousila domáckého dělníka
samého, ale touto konkurencí trpěl také
po živnostensku zaměstnaný dělník.
Domáckou prací zabývají se totiž
také ty kruhy, které toto zaměstnání
hledají jako zaměstnání vedlejší.
Byly to na venkově kruhy malozemědělské,
které zejména v zimní době zabývaly
se různými odvětvími práce
domácké. Přirozeně nezáleželo
jim tolik na tom výdělku, poněvadž svou
existenci měly z převážné většiny
zajištěnu z výtěžku svých
polností, svého hospodářství
a výdělek z domácké práce byl
jenom jaksi přilepšením té nedostatečné
nebo chabé existence původní. Proto také
přijímaly domáckou práci za všech
možných podmínek, za jakýchkoliv mezd,
a tím se stávalo, že následkem levné
nabídky zemědělských kruhů
na venkově byly stlačovány mzdy domáckému
dělnictvu ve městech, a pak docházelo z těchto
konkurenčních pohnutek k zjevnému nepřátelství
mezi venkovským a městským dělnictvem.
A já se domnívám,
že zde, ve váženém shromáždění,
jest dosti kolegů, kteří se budou pamatovati,
k jakým výbuchům nepřátelství
docházelo na Prostějovsku, kde se městské
dělnictvo krejčovské, doma pracující,
bránilo proti žlutým čili kuli venkovským,
jak jim říkali, kteří tam mzdy nesnesitelným
způsobem stlačovali.
My jsme viděli případy,
kde dělnictvo městské, v továrně
zaměstnané, nemohlo v hospodářských
zápasech uhájiti svých požadavků,
poněvadž továrníci prostě hodili
na př. v textilnictví potřebnou výrobu
domáckým tkalcům po venkově, stávka
následkem toho byla prohrána a nemohlo přirozeně
zase dojíti k ničemu jinému, než k výbuchu
nepřátelství mezi venkovským a městským
obyvatelstvem, které nabývalo rozměrů
opravdu hrozivých a potrvalo léta.
To ale není jediná
stinná stránka domácké práce.
Domáckou práci provází daleko více
stínů a mezi těmi nejčernějšími
jest také okolnost, že domácká práce
jest provozována ve vlastních bytech těch,
kteří práci tu přijímají.
K jakým poměrům může při
tom dojíti, dá se snadno pochopiti. Kde na př.
při zpracování kovů stojí v
bytě kovadlina a kde stojí výheň,
tam také obyvatelé spí, tam obyvatelé
pobývají celý svůj život. Tam,
kde se na př. při sklářské
výrobě při otevřených světlech
petrolejových nebo benzinových taví sklo,
tam pracují po celý svůj život dělníci
domáčtí, tam pracují jejich rodiny,
tam pracují dokonce jejich útlé školní
děti. Jak to může na jejich tělesný
organismus působit, o tom není potřebí
se šířit, a kdybyste - poněvadž
právě domáckou prací se zabývají
ti nejchudší pracovní lidé - viděli
ty jejich byty, uznali byste, že to nelze nazvat lidským
obydlím, nýbrž že to jsou v pravém
slova smyslu brlohy, pelechy, ve kterých opravdu je nedůstojno,
aby člověk přebýval.
Když v takových bytech
vidíme na př. při pletení vlasových
sítěk, nebo při našívání
knoflíků zaměstnávat škole odrostlé
děti, opravdu se člověku lidsky cítícímu
svírá srdce, že jest možno, aby takové
poměry byly v civilisovaném a pokrokovém
státě trpěny. O nějakém ochranném
zákonodárství nemůže býti
řeči, poněvadž uplatniti je na domáckou
práci jest jednak stíženo, jednak v určitých
směrech dokonce znemožněno. Na příklad:
pracovní dobu v domácké práci nelze
naprosto stanoviti, když většina v domácké
práci jest zaměstnána tak, jak to volný
čas dovoluje. Jsou také zaměstnány
ženy, které musí napřed obstarati všecky
potřeby v domácnosti a teprve, když jsou uvolněny
v tomto směru, mohou se domácké práci
věnovati a potom pracují přirozeně
12, 14 i 16 hodin, ale pracují 16 hodin denně také
muži, poněvadž záleží od délky
pracovní doby, kolik si takový domácký
dělník vydělá, chce-li si vydělati
tolik, aby se obživil, musí podle toho pracovní
dobu natáhnouti. Není také myslitelno, aby
se zákaz výdělečné práce
dětí uplatnil v práci domácké,
poněvadž v mnohém směru je odkázán
domácký dělník na to, chce-li vydělat
dostatek na obhájení nejrůznějších
potřeb pro svou domácnost, zapřáhnouti
do práce nejenom ženu, ale musí zapřáhnouti
i děti, bez ohledu na to, jsou-li ještě školou
povinny, nebo jsou-li již odrostlé.
Ba pro domácké dělníky
nebyla ani uplatněna pojistná povinnost pro případ
nemoci; teprve od 15. května naše republika po této
stránce dluh svůj vůči nim splatila.
Jakkoli na jedné straně
podnikatelé neměli naprosto žádného
zájmu, aby aspoň mírným způsobem
snažili se o upravení těch zbědovaných
poměrů v domácké práci, tak
na druhé straně sami pro sebe poměry si upravovali
způsobem až řevnivým.
Aby na př. konkurence, která
byla možna a která v pravém slova smyslu řádila
mezi domáckým dělnictvem, mezi nimi byla
znemožněna, ustavili si t. zv. ochranné svazy,
ustavili si své kartely, které stanovily ceny za
výrobky, pod kterouž cenou nemohl nikdo zboží
prodávati, a byli proti konkurenci chráněni.
Konsument zaplatil za výrobek, který byl domáckou
prací zhotoven, zrovna takovou cenu, jako za výrobek,
zhotovený v dílně nebo v továrně,
a tu se dá potom mysliti, když domácká
práce mohla býti levna, že podnikatelské
zisky byly tak velké, že se o nich továrníkům
ani nezdálo.