2. Je-li pan ministerský předseda
ochoten, přihlédnouti k neuvěřitelnému
téměř obsahu nabídky Živnostenské
banky a ústavů přidružených a
uvážiti zejména, zdali nevznikne nebezpečí,
že bankovní kruhy, za akciovou společností
stojící, budou spíše hleděti
svých zájmů výdělečných
a spekulativních a teprve v druhé či poslední
řadě zájmů státních,
zda-li vůbec možno jednati o smlouvě, která
chytráckým způsobem vyhražuje si veškerý
prospěch, státu však navaluje všecka břemena?
3. Zdali jest pan ministerský
předseda ochoten zjistiti a s námi sděliti
důvody podezřelého chvatu, s jakým
nabídka Živnostenské banky a přidružených
bank ocitá se na pořadu ministerské rady,
aniž o ní dříve slyšeni byli povolaní
činitelé úřední, ba dokonce
ani ta ministerstva, která mají největší
zájem a zodpovědnost vzhledem k zpravodajství
vně i uvnitř státu?"
Předseda
(zvoní): K zodpovědění těchto
interpelací vyžádal si slovo pan ministerský
předseda. Uděluji mu je. (Hluk.) Prosím
o klid. Slovo má pan ministerský předseda.
Ministerský předseda
Tusar: Vážení pánové!
Já musím tento druhý
dotaz zodpověděti ihned proto, poněvadž
jde podle jednacího řádu o pilný dotaz.
- Já chci držeti se přesně nejen literou,
nýbrž i duchem jednacího řádu
a dotaz, který jest označen za pilný, okamžitě
zodpověděti. V první řadě dovolte,
abych zodpověděl dotaz pp. posl. Prokeše a
Špačka o událostech na Těšínsku.
Případy, o kterých pp. interpelanti mluví,
jsou nám známy a ihned jsme protestovali u čtyřdohodové
misse na Tešínsku a rovněž u mocností
čtyřdohodových v Paříži.
Případy, o nichž je v interpelaci řeč,
dali jsme mimo to ještě zvláště
úředně vyšetřiti a obsah i materiál
úředního vyšetřování
bude sdělen jak mocnostem čtyřdohody, tak
také vládě polské ve Varšavě.
Všeobecně podotýkám,
že nám je známo, že poměry na Těšínsku
za demarkační čarou jsou krajně napjaté,
že tam nervosita, bohužel, stále trvá
a stoupá. (Hlas: Kde je důvod?) Ovšem,
ta pravá příčina toho neutuchajícího
napětí je v tom, že provedení plebiscitu
se, žel, vzdor přání naší
vlády stále oddaluje a tím ovšem vzniká
ta politováníhodná nálada, ve které
se odehrávají tak smutné případy,
jimž padají v oběť životy našich
příslušníkův národních
i našich státních občanů. Pánové,
zde je nutno, bychom znova - a vláda to také učiní
- s největším důrazem žádali
mocnosti čtyřdohody, aby plebiscit byl již
jednou nařízen a aby ve skutečnosti co nejdříve
a s největší rychlostí byl proveden.
(Posl. Dyk: A řádně proveden!)
Stanovisko vlády v otázce
plebiscitu je známo a, jakmile v případech,
o kterých páni interpelanti ve svých dotazech
mluví, bude úřední vyšetřován
i provedeno, podáme Nár. shromáždění
ihned další zprávu. (Posl. Jar. Špaček:
Již byly vyšetřování!) Ano,
ale nemáme ještě těch výsledků
a, jakmile dojdou, podáme Nár. shromáždění
zprávu a zařídíme další
kroky, o nichž bylo mluveno.
Dále byl mne podán
pilný dotaz, který jsem povinen dle jednacího
řádu co nejdříve zodpověděti,
v otázce zpravodajské, resp. v otázce pronájmu
České tiskové kanceláře. Na
tento dotaz chci říci tolik: Světová
válka přinesla ohromný rozmach mezinárodního
zpravodajství tiskového; zejména uplatňují
se nyní velkou měrou nejnovější
technické vymoženosti, zejména bezdrátová
telegrafie. Celé tiskové zpravodajství světové
se technicky nově zařizuje a tu musíme, chceme-li
udržeti krok společně se světovým
zpravodajstvím, rovněž snažiti se, abychom
pracovali s těmi nejmodernějšími pomůckami.
Takovéto obstarávání tiskové
služby má ovšem pro stát ohromný
význam. Česká tisková kancelář
byla vytvořena z filiálky vídeňského
"Korrespondenzbureau", je mnoho kritisována,
ale, vezmeme-li zřetel na potíže, zejména
na nedostatek spojení se zahraničními centrálami,
špatný stav telegrafické a telefonické
sítě, musíme doznati, že bylo vykonáno
přece jen velice mnoho.
Ale zachování dnešní
provozovací soustavy ohrožovalo by další
vývoj našeho zpravodajství. Do světové
války byly jen dvě státní telegrafní
agentury, vídeňská a petrohradská.
Jejich depeše na zpravodajském trhu, ježto byly
většinou rozšiřovány za plat, platily
za zpátečnické a vždy za stranické.
Dá se sice namítnout, že máme jako republika
na světovém foru lepší jméno,
nežli měly státy dříve jmenované,
ale musíme přece jen počítati s tím,
že by zprávy státní kanceláře
tiskové byly přijímány s velikou reservou
jako zprávy tendenční a nikoli nestraně
informující a podle toho, že by s námi
také byly uzavírány smlouvy ne jako s rovnocennými
zpravodajskými ústřednami, nýbrž
jako se zákazníkem, jenž musí vydatně
zaplatiti za rozšiřování svých
zpráv.
Státem provozovaná
tisková kancelář musela by platiti: své
vlastní výlohy za telegramy do ciziny, veškeré
výlohy za telegramy z ciziny a předplatné
za zpravodajství cizích agentur. Uvážíme-li,
že většina těchto platů musila
by se činiti v cizích valutách, naproti tomu
platy za zprávy, které jsou počtu nepatrného,
dostávaly by se v československých korunách,
dovedeme si vypočítati, že by byla tato kancelář
nad průměr pasivní, jak ostatně i
výsledky prvého roku ukazují.
Proto ze všech těchto
důvodů rozhodla se vláda, že předá
českou tiskovou kancelář do soukromého
podnikání; aspoň že zkouška bude
učiněna, zdali by se tato forma lépe neosvědčila.
Z toho důvodu, pánové, v ministerské
radě bylo usneseno, aby vypsáno bylo konkursní
řízení. (Hlas: To je něco jiného!)
Tedy není možno mluviti o nějakém
příliš velikém chvatu. Toto konkursní
řízení bylo vypsáno po úřadě
s odborovou organisací žurnalistickou a stalo se tak
v měsíci říjnu. Konstatuji, že
za celou tu dobu nepřihlásil se vůbec nikdo.
(Hlasy: Slyšte! Slyšte! Posl. Bechyně: To
jest české kapitalistické podnikání!
Valach za pecí!)
Prosím, nepřihlásila
se ani vydavatelstva listů, aby po vzoru americkém
převzala provozování, nepřihlásil
se ani soukromník, nepřihlásily se ani žurnalistické
korporace. (Hlas: Ani banky? Posl. Svoboda: Ani banky se nepřihlásily!)
Přihlásila se jen jedna americká společnost.
Od nás se nepřihlásil nikdo.
Na to byl tiskovým odborem
navázán styk s konsorciem bank, které provádí
všechny státní finanční transakce,
a v dorozumění s těmito vydavatelstvy byly
učiněny přípravy na založení
akciové společnosti. Pánové, vyjednávání
jest v proudu, nic není dosud definitivního, a na
podněty, které v poslední době se
strany žurnalistické a zejmén vydavatelů
listů byly u vlády učiněny, jsme ochotni
vždycky vejíti. Pánové, není
nic rozhodnuto a není nic definitivního zatím
ujednáno. Přirozeně, že vláda
musí při uzavírání takové
smlouvy hleděti na to, aby státní zájmy
byly v každém případě chráněny,
(Výborně!) a zejména abychom pamatovali
na ty případy, kdy bychom se dostali do nějakých
snad mimořádných politických nebo
jiných poměrů.
Na otázku, zda vláda
jest ochotna, aby tuto smlouvu předložila Národnímu
shromáždění, prohlašuji, že
přímého schválení Národním
shromážděním k tomuto pronajetí
podle ústavy - naší není třeba,
ale, poněvadž nemáme žádné
příčiny, proč bychom snad něco
před Národním shromážděním
chtěli zatajovati, a nemáme příčiny,
proč bychom se vyhýbali veřejné kontrole,
prohlašuji, že jsme ochotni, dřív ještě,
než smlouva bude uzavřena, předložiti
ji konferenci klubovních předsedů, tak aby
zástupcové všech stran měli možnost,
o věci býti předem informováni a dotazy
atd. na věci ještě spolupůsobiti. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Přikročuji k ukončení
schůze a navrhuji, aby se příští
schůze konala zítra dne 12. prosince o 10. hodině
dopolední s tímto denním pořádkem:
Nejprve nevyřízené
odstavce dnešního denního pořádku:
6, 7, 8, 9, 10. a k tomu
zpráva výborů
sociálně-politického a technického
o vládním návrhu (t. 1553) l. zákona
o závodních a revírních radách
při hornictví a II. zákona, jimž se
ustanovují hornické rozhodčí soudy
(tisk 1980) a zpráva finanč. výboru o této
věci, k č. 1980.
Jsou proti dnu, neb proti dennímu
pořádku navrženému nějaké
námitky? (Nebyly.) Není jich.
Návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.