Zpravodaj posl. dr. Herben:
Imunitní výbor 2. prosince usnášel se
o žalobě, kterou podal p. Václav Schuh u zemského
trestního soudu proti posl. Koušovi, na základě
které soud pak žádal za vydání
kol. Kouši.
Výbor imunitní navrhuje,
aby člen Národního shromáždění
Josef Kouša k žádosti zemského
trestního soudu vydáván nebyl.
Odůvodnění:
Především kol. Kouša se vykázal,
že opravu tomu p. Schuhovi uveřejnil. Odůvodnění
spočívá dále v tom, že jsme neviděli
do věci dosti bezpečně a jest již také
promlčena.
Předseda:
K slovu v této věci není přihlášen
nikdo. Debata je skončena. Přistoupíme
k hlasování.
Pan zpravodaj, resp. zpráva
imunitního výboru navrhuje, aby p. člen Nár.
shromáždění Josef Kouša
vydán nebyl.
Kdo s návrhem tímto
souhlasí, prosím, by povstal. (Děje se.)
To jest většina. Návrh
je schválen a tím tento odstavec denního
pořádku vyřízen.
Přistoupíme k dalšímu
bodu, jímž jest
5. zpráv a imunitního
výboru ve věci člena Národního
shromáždění Antonína Svěceného
pro přečin proti bezpečnosti cti k žalobě
Václava Schuha (tisk
č. 1942).
Zpravodajem je zase p. místopředseda
imunitního výboru dr. Herben. Uděluji mu
slovo.
Zpravodaj poslanec dr. Herben:
Pan Václav Schuh nespokojil se pouze žalobou na odpovědného
redaktora "Pražského kraje" kol. Koušu,
nýbrž rozšířil o něco později
také žalobu na vydavatele "Pražského
kraje" a tím jest kol. Ant. Svěcený.
Důvody imunitního výboru
byly rovněž tytéž. Věc není
vážná, není také již časová,
poněvadž se promlčela, a proto imunitní
výbor chtěl ji míti, řekl bych, s
denního pořádku a navrhuje, aby ani vydavatel
"Pražského kraje" kol. Ant. Svěcený
ke stíhání vydán nebyl.
Dovolil bych si snad - je-li to zpravodaji
dovoleno - připomenouti, že dnešního dne
objevil se na stole p. předsedy Tomáška návrh
kol. Hajna, který by Nár. shromáždění
mohlo uvážiti, abychom takovýchto případů
redaktorských byli v Nár. shromáždění
zbaveni. Jde o to, aby Národní shromáždění
zaujalo stanovisko k zodpovědným redaktorům
vůbec. Někteří kolegové poslanci
měli by sami vědět, že obcházejí
tiskový zákon, když na příklad
redigují časopisy vydávané daleko
od Prahy a zastávají svou funkci v Praze.
To odporuje již prostě
tiskovému zákonu, neboť redaktor má
býti doma. Ale, je-li to již nezbytno a nevyhnutelno,
že některý z kolegů našich má
existenci v tom odpovědném redaktorství,
mělo by pak Národní shromáždění
dáti imunitnímu výboru prostě příkaz,
anebo alespoň pokyn, aby v žádném takovém
případě nešetřil imunity, nýbrž
prostě prohlašoval vydání každého
poslance, abychom nevypadali tak, jako že sami sebe hájíme
a odpíráme občanstvu právo, když
se ho někdo podle tiskového zákona domáhá
na redakci. Myslím, že jest to věc, se kterou
imunitní výbor podle návrhu kolegy Hajna
přijde, nebo se samostatným návrhem, abychom
se opravdu těchto věcí, dost trapných
a nepříjemných, zbavili. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo přihlášen,
debata jest skončena, přistoupíme k hlasování.
Zpráva imunitního výboru
navrhuje, aby člen Národního shromáždění
pan Antonín Svěcený vydáván
nebyl.
Kdo souhlasí s tímto
návrhem, prosím, aby povstal. (Děje se.)
Návrh jest přijat.
Tím tento odstavec denního
pořadu jest vyřízen a přerušuji
projednávání dnešního denního
pořadu.
Než přistoupím
k ukončení schůze, nebude-li proti tomu námitek,.
dám provésti některé doplňovací
volby. (Námitek nebylo.) Námitek není.
Do výboru ústavního za člena Národního
Shromáždění dra Zahradníka
navrhuje se člen Národního shromáždění
Bradáč.
Do výboru zahraničního
za člena Národního shromáždění
dra Zahradníka navrhuje se člen Národního
shromáždění dr. Horáček.
Do výboru rozpočtového
za člena Národního shromáždění
Maxe Piláta navrhuje se člen Národního
shromáždění Rychtera.
Kdo s navrženými změnami
souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, navržené
změny jsou schváleny.
Než ukončím schůzi,
vyžádal si k zodpovědění některých
interpelací a dotazů slovo pan ministerský
předseda a to interpelace člena Národního
shromáždění pana Prokeše
a soudruhů, která byla podána v dnešní
schůzi. Žádám, aby interpelace ta předem
byla přečtena.
Zapisovatel posl. dr. Herben
(čte):
člena Národního
shromáždění Jana Prokeše a
soudruhů na pana ministerského předsedu o
zavraždění českého učitele
Maiwalda v české obci Dětmařovicích,
ležící za demarkační čarou
na Těšínsku.
Za demarkační čarou
na Těšínsku, o něž se vede spor
s Poláky, jsou některé české
obce a obyvatelé české národnosti,
v těchto obcích bydlící, prožívají
hotová muka, jež na nich pášou poštvaní
Poláci a nezodpovědné orgány vlády
národové v Těšíně. Neustále
bývají čeští lidé zatýkáni,
do vězení vrháni, kde se s nimi jedná
jako se zločinci. Ale poslední případ,
který se odehrál v Dětmařovicích,
vyvrcholil v katastrofu, při níž byl zmařen
i lidský život.
4. t. m. byl v Dětmařovicích
polskými fanatiky pobodán tamější
učitel Maiwald a zranění bylo tak těžké,
že mu podlehl. (Slyšte!) Učitel Maiwald
nezavdal nijak příčiny svým vrahům,
aby se vůči němu obraceli. On je pouze žádal,
aby opustili hostinskou místnost, kde on řídil
zkoušku pro české divadelní představení,
Za to se na něj vrhli Poláci, ztloukli jej a ve
dveřích síně pobodali jej noži,
že krátce po té vykrvácel. (Hlasy:
Úžasné! Škandál!) Událost
ta vyvolala na celém Těšínsku hotové
zděšení (Hlasy: Právem!) a česky
lid s hrůzou se ptá: Což za demarkační
čarou smějí býti čeští
lidé jako nějaká zvěř ubíjeni?
(Hlasy: Strašné!)
Na Těšínsku nevládne
zákon, tam rozhoduje usurpátorskou mocí "Polská
vláda národová", která se vůči
všemu českému chová s krajní
nenávistí. Tato vláda národová,
jako jediný úřední orgán na
Těšínsku, měla pohnati polské
vrahy z Dětmařovic k odpovědnosti a pohnati
je předl soud. Ona tak ale neučinila, poněvadž
jí na zákonité ochraně Čechů
nezáleží. V Těšíně
zasedá sice dohodová komise, v níž i
naše republika má svého zástupce, ale
vliv této komise na těšínskou vládu
národovou není dostatečný, aby donutila
ji chránit a respektovati zákon na ochranu bezpečnosti
života českých lidí.
Podepsaný dovoluje si tázati
se pana ministerského předsedy:
Co hodlá vláda učiniti
k ochraně českých lidí, žijících
za demarkační čarou na Těšínsku,
aby chráněni byli před týráním
a pronásledováním se strany vlády
národové v Těšíně?
Hodlá vláda cestou
mezinárodního zakročení donutiti polskou
vládu ve Varšavě, aby zločinní
vrahové z Dětmařovic, zavraždivší
nevinného učitele Maiwalda, byli postavení
před soud a pohnáni k odpovědnosti?
Praha, 11. prosince 1919.
Jan Prokeš a soudr."
Předseda:
V téže věci byl v dnešní schůzi
podán dotaz člena Národního shromáždění,
pana Jaromíra Špačka. Poněvadž
nebyl rozdán ještě tiskem, žádám
pana zapisovatele, aby také tento dotaz přečetl.
Zapisovatel poslanec dr. Herben
(čte): "Dotaz člena Národního
shromáždění Jaromíra Špačka
a soudr. na p. min. předsedu Vl. Tusara o
vraždách, páchaných Poláky na
Češích z národnostního záští
v plebiscitovém území na Těšínsku.
V neděli dne 2. listopadu
o půl 6. hodině ráno byl na jámě
Alpince zabit hlídač Josef Kořínek
z Rychwaldu pro svoje české přesvědčení.
(Slyšte!) Byl již po dlouhou dobu terčem
vyhrůžek polských druhů Kaletýna,
Babraje a Kolaczka, kteří jej nenáviděli
proto, že je Čech a ve službě přesný
a svědomitý. Při noční nedělní
službě vlákali oni tři Poláci
Kořínka do své společnosti a spáchali
bestiální vraždu. Kaletýn uchopil sekeru,
rozťal nic netušícímu Kořínkovi
hlavu a za pomoci Babraje obral zkrvácenou mrtvolu o hodinky,
kabát a celotýdenní výplatu. Surovci
počínali si klidně a s rozmyslem. Aby zahladili
stopy své zvířeckosti, zatáhli ubitého
Kořínka na "Táčkách"
na nedalekou haldu, kde po provaze spustili mrtvolu do planoucího
ohně. (Hanba!)
Když Kořínek nešel
domů a rodina se po něm sháněla, vznikla
strašná, bohužel pravdivá doměnka,
že se stal obětí zvlčilosti, jejímž
dokladem byl nalezený lidský trup. Pachatelé
vraždy byli zatčeni a do vazby krajského soudu
v Novém Jičíně na Moravě dopraveni.
Strašný tento zločin, který byl spáchán
v území naší okupace z protičeské
nenávisti na člověku tichém, mírném
a řádném otci rodiny, vyvolal mezi hornictvem
ohromné vzrušení a pobouření.
Nedosti na tom. Dne 4. prosince došlo k nové vraždě,
jejímž důvodem, jako v případě
prvém, je národnostní protičeská
zášť, pěstovaná uměle na
polské straně polským tiskem a Radou Narodowou.
Toho dne podnapilí Poláci, v nichž byli poznáni
havíři a dělníci Szymaczek, dva bratři
Zarembové a dva bratři Janischkovi, pobodali českého
učitele Maiwalda, takže utrpěným ranám
při dopravě do nemocnice podlehl. Jest charakteristické,
jak polské četnictvo "zakročilo."
Zatklo při té příležitosti rovněž
pobodané české občany Něbroje,
Antončíka a Dadoka a dopravilo je do vazby k okresnímu
soudu ve Fryštátu. Zatím vrahové výše
jmenovaní procházeli se na svobodě.
Tento druhý případ
udál se mezi 8. a 9. hodinou večerní na území
polské okupace v Dětmarovicích, jediné
to větší obci s českou obecní
správou. Nedosti na tom, že čeští
lidé jsou tam vražděni bez ochrany, ale čeští
lidé zatýkají se tam též z té
příčiny patrně, že polským
zběsilcům nepovedlo se, je všechny povražditi.
Nesnesitelným poměrům
na Těšínsku musí nastati konec. Dětmarovický
případ musí přesvědčiti
také dohodové kruhy o rychlém skoncování
záležitostí Těšínska. Není
možno, aby čeští občané
dětmarovičtí byli vydáni dále
na pospas polským zběsilcům, je nutno, aby
česká obec Dětmarovice byla okamžitě
zbavena polské soldatesky, je nutno, aby Těšínsko
nyní před hlasováním bylo obsazeno
dohodovým vojskem, neboť jinak není vyloučeno
opakování vražd. Je jisto, že v obou těchto
vraždách jedná se skutečně o
vybití protičeské nenávisti, za jejíž
podněcovatele možno bez okolků označiti
polské vedení na Těšínsku. Negramotnému
lidu lahodí pohrůžky proti Čechům
a ten v alkoholickém opojení uvádí
je ve skutek, domnívaje se, že jedná správně.
Řeč P. Londzyna ve
varšavském sněmu proti Čechům
nese krvavé ovoce. Při posledním jednání
o stanovení demarkační čáry
na Těšínsku staly se mnohé chyby, jichž
nutno litovati. Jednou z těchto chyb bylo, že v Paříži
z neznalosti poměrů nesprávně stanovili
demarkační čáru. Veškerá
utrpení českých občanů nelze
prostě vylíčiti, život jejich za demarkační
čarou je prostě nesnesitelný a dokazuje to
jasně dětmarovická vražda. Připomínáme,
že dovídáme se v poslední chvíli,
že udál se v těchto dnech na Těšínsku
podezřelý případ záhadného
zmizení českého člověka (Posl.
Jar. Špaček: v Michalkovicích!), jenž
patrně byl rovněž zavražděn. Veškeré
tyto případy polského teroru a neslýchané
drzosti polských štváčů v naší
demarkaci roznítily přirozeně i tak již
až na nejvyšší stupeň napjatou nevoli
našeho lidu a způsobily v širších
vrstvách lidu také snahu po odvetě svépomoci,
ježto veřejná bezpečnostní služba
našich orgánů, jak viděti, k obraně
života a zdraví našich lidí v našem
území nepostačí. V těchto dnech
Poláky rozeslány byly četným českým
pracovníkům na Těšínsku výhrůžné
listy, hrozící jim smrtí a jsou v naší
oblasti čas od času pozorována individua
velmi podezřelá a provedení těchto
výhrůžek schopná.
Na nedělních a pondělních
projevech (7. a 8. prosince) našeho lidu v Orlové,
Karvíně, Hájích, Petřvaldě
a jinde voláno bylo po vzetí rukojmí z řad
předních Poláků. A bylo potřebí
krajního úsilí zodpovědných
činitelů, aby naši lidé nesáhli
k provedení tohoto úmyslu a ke krvavé odplatě
vůbec. Jest nyní na vládě, aby přísnými
rozkazy bezpečnostním organům na Těšínsku,
směřujícími k zostření
dohledu nad polskými štváči, jakož
i užitím rukojmí a zostřením
pasové kontroly - na demarkaci zamezila další
polské zločiny a jich následky z rozhořčení
našich lidí.
Podepsaní se táží,
pane ministerský předsedo: Jsou vám tyto
nesnesitelné poměry v území plebiscitovém
na Těšínku známy? Jste ochoten, učiniti
rázné opatření, aby bezpečnost
života a majetku příslušníků
našeho státu byla náležitě chráněna
a zajištěna? Jste ochoten, za účelem
nápravy na Těšínsku učiniti všechny
kroky i u činitelů zahraničních v
Paříži, kteří o provedení
plebiscitu na Těšínsku rozhodli a jimž
náleží v první řadě povinnost,
prostřednictvím své misse zakročiti?
Jste ochoten, zakročili u polské vlády ve
Varšavě a žádati o zajištění
bezpečnosti života a majetku českých
lidí za demarkační čarou? Jste ochoten,
podati Národnímu shromáždění
zprávu o výsledcích těchto kroků?
V Praze, dne 11. prosince 1919.
Jaromír Špaček
a soudr."
Předseda:
Jelikož pan ministerský předseda přeje
si zodpověděti také další dotaz,
podaný panem posl. Svozilem, který doposud
také tiskem rozdán nebyl, žádám
pana zapisovatele Marka, aby jej přečetl.
Zapisovatel posl. Marek (čte):
"Pilný dotaz posl. J. Svozila a soudr.
k panu ministerskému předsedovi:
Pane ministerský předsedo!
Jak se dovídáme, našla
se již soukromá společnost, která jest
ochotna, vyhověti úmyslu vlády, aby dosavadní
čs. tisková kancelář byla odevzdána
soukromému podnikateli. Jest to Živnostenská
banka, spojená se sedmi jinými čelnými
bankami čs., která nabízí se utvořiti
akciovou společnost k tomuto účelu. Koncesionáři
této akciové společnosti mají býti
dr. Fr. Malínský, předseda Svazu průmyslníků,
Karel Svoboda, vrchní ředitel Agrární
banky a dr. Alois Rašín, advokát.
Dle našich informací
předložila Živnostenská banka v těchto
dnech návrh smlouvy, jejíž obsah a ještě
více duch, kterým jest naplněna, působí
namnoze dojmem pobuřujícím. Státní
správa má převzíti kde jakou garancii,
ba má dokonce zaručiti akciové společnosti
po první 3 roky 6 % čistý zisk. Protizáruky
nenabízí zakladatelé akciové společnosti
vlastně žádné. Monopol, kterého
by získali pro celou říši, a nepopíratelný
vliv a moc s tím spojenou nijak necení a nevyvažují
nijakou nabídkou se své strany. Stát má
prostě vděčně mlčet a platit.
(Posl. Dyk: To je degradace těšínské
otázky, spojovati tyto věci!)
S ohledem na nesmírný
význam úřední čs. tiskové
kanceláře pro stát v době jeho zrodu
a stále nevyjasněné situace vnitřní
i zahraniční jsou podepsaní přesvědčeni,
že otázka čs. tiskové kanceláře
vyžaduje obezřetné úvahy a pozornosti,
dříve než dojde k rozhodnutí tak dalekosáhlému,
a obracejí se proto podepsaní k panu předsedovi
ministerské rady s těmito otázkami:
1. Je-li ochoten, předložiti
Národnímu shromáždění,
ministerské radě a ostatním povolaným
činitelům k nové úvaze otázku
zásadní, zdali jest již nyní na čase
odevzdati tiskovou službu korespondenční soukromému
podnikání v době, kdy zbudování
státu není ještě ukončeno a složitost
i nevyjasněnost politického vývoje doma i
za hranicemi vyžaduje největší obezřetnosti.