Předseda: Tomášek.
Místopředsedové:
Dula,
dr. Hajn, Konečný, Udržal.
Zapisovatelé:
Jar. Marek, Emil Špatný;
větší počet
členů Národního shromáždění.
Zástupcové vlády:
Předseda vlády Tusar a členové
vlády: dr. Heidler, Staněk, dr. Veselý,
dr. Winter.
Z kanceláře sněmovní:
JUDr. Haasz, tajemník sněmovní,
zástupce jeho JUDr. Trmal.
1. Zpravodaj Jaroš. Zpráva
sociálně-politického výboru
o vládním návrhu zákona (tisk č.
1869), kterým se zřizuje rozhodčí
komise pro úpravu služebního poměru
v kovodělném průmyslu (tisk č. 1915).
2. Zpravodaj dr. Bouček.
Zpráva ústavního výboru o vládním
návrhu zákona (tisk č. 1401), kterým
se zřizuje kancelář presidenta republiky
československé (tisk č. 1940).
3. Zpravodaj Pik. Zpráva
I. výboru právního,
zpravodaj dr. Bartošek.
Zpráva II. výboru pro Velkou Prahu o návrhu
členů Národního shromáždění
F. Síse, dra Matouška a soudr. (tisk č. 119)
o vyvlastnění pozemků v Praze a v okolí
Prahy (tisk 1924).
4. Zpravodaj Skorkovský.
Zpráva imunitního výboru o žádosti
zemského co trestního soudu v Praze za vydání
členů Národního shromáždění
Stříbrného a Vraného pro přestupek
§ 522 tr. zák. (tisk č. 1925).
5. Zpravodaj Teska. Zpráva
imunitního výboru ve věci Josefa Stivína,
redaktora v Praze, pro přestupek § 21. tisk. zákona
k žalobě Ant. Petrboka v Zlonkovicích (tisk
č. 1926).
6. Zpravodaj dr. Soukup. Zpráva
imunitního výboru o žádosti okresního
soudu trestního v Brně o vydání člena
Národního shromáždění
Rud. Merty pro přestupek § 52., č. 4. zákona
o právu původcovském (tisk č. 1927).
7. Doplňovací volba
16 členů rozpočtového výboru.
Předseda
(zvoní): Národní shromáždění
jest schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.
Omluvili se:
churavostí: dr. Juriga
(na neurčito), dr. Metelka (na neurčito),
Vojta (do 10. prosince), dr. Zahradník (do
10. prosince), Donát;
zaměstnáním:
Chaloupka (pro tento týden) Kadlčák
(na neurčito), Tayerle (na neurčito), Hrdlička
(pro tento týden), Brožík (do 5. prosince),
Malík, Marcha, Měchura, Dubický,
Tomášek Josef; dále Cingr, Kléga,
Lukeš, Sladký, Štěpánek,
dr. Witt, Zíka (všichni na neurčito).
Návrh členů
Národního shromáždění
dra B. Vrbenského, Pika a soudr., jak řešiti
nouzi bytovou a uvolniti stavební ruch (tisk čís.
1608), který přikázán byl výboru
pro pozemkovou reformu, přikazuje se též výboru
právnímu.
Výkonný výbor
československé sociálně-demokratické
strany v Praze vysílá na uprázdněný
mandát po dr. Alici Masarykové Johanu Kaňovou,
dělnici v továrně na tabák, Báňská
Štiavnica, Hoňťanská župa.
Přistoupíme
a to nejprve ke:
1.
zprávě sociálně-politického
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 1869), kterým se zřizuje rozhodčí
komise pro úpravu služebního poměru
v kovodělném průmyslu (tisk č.
1915).
Zpravodajem jest pan kolega Jaroš.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Jaroš:
Vážení pánové! Předloha
zákona, kterou dnes má Národní shromáždění
schváliti, děkuje svůj původ poslednímu
sporu úředníků v kovodělném
průmyslu s jejich zaměstnavateli.
Spor, který nebylo možno
urovnati a ze kterého eventuelním zasáhnutím
dělnictva hrozila vypuknouti stávka jednoho z největších
průmyslových odvětví, a jejíž
důsledky mohly náš mladý stát,
který jen těžce dostává se do
kolejí hospodářského života,
poškoditi, nemohl býti ani zasáhnutím
vlády prostým způsobem urovnán.
Proto vláda u vědomí
vážnosti situace navrhla stranám zřízení
rozhodčí komise, s čímž obě
sporné strany vyslovily souhlas. V rozhodčí
komisi - vedle 6 zástupců obou sporných stran
- zasedati mají tří osoby nestranné,
které nepatří žádné z
těchto skupin a mají potřebné znalosti
a schopnosti, posouditi poměry v kovodělném
průmyslu. Zástupce obou sporných skupin jmenuje
ministr sociální péče a ministr obchodu
po návrzích dotyčných súčastněných
sdružení. Tři zástupce skupiny třetí
jmenuje ministr obchodu, sociální péče
a veřejných prací.
Komisi přísluší
dělati sprostředkovatele mezi spornými stranami,
má však také právo, rozhodnouti spor
nálezem. Komise má právo, vyslechnouti v
ústním řízení zástupce
súčastněných organisací, případně
svědky i znalce. Dále komisi zákonem je dáno
právo, donucovati přísedící
k dostavení se pořádkovými pokutami,
jakož i právo, vydati v druhém sezení
nález bez ohledu, zdali ta neb ona strana k sezení
se dostavila čili nic.
Po provedeném řízení
vydá komise nález, který po schválení
ministerstva sociální péče bude vyhlášen,
a jehož účinnost nabývá platnosti
za měsíc po doručení.
Ministru sociální péče
dáno zákonem právo, rozšířiti
nařízením působnost zákona
i na spory v budoucnu vzniklé v kovodělném
průmyslu. Usnášeti zákon pouze pro jedno
průmyslové odvětví zdá se sice
absurdním, leč naléhavý případ
kovodělných závodů nedovoloval řešení
se stanoviska všeobecného. Vláda i výbor
během jednání projevily snahu, na počaté
cestě pokračovati, a bude-li v tomto prvém
případě docíleno výsledku,
bude to jenom pobídkou k upravení zákona
pro všechny odbory.
Našemu mladému státu
je velmi těžko uspořádati hospodářské
poměry válkou rozrušené. Jedině
klid a intensivní výroba může finanční
i hospodářské poměry republiky zlepšiti.
Dělnictvo i úředníci zajisté
v posledním roce prokázali, že mají
pochopení pro potřeby státu a, budou-li míti
záruku naprosté spravedlnosti a nestrannosti, projeví
tím více dobré vůle.
Nejedná se také o zřeknutí
se práva na stávku, zejména dnes, kdy stávka
není jíž výlučnou zbraní
pouze dělnictva a kdy není téměř
ani odboru, který by byl stávky jako účinný
prostředek k dosažení svých cílů
nevyužil.
Jde jen o vyvarování
škod a ochranu národního jmění.
Dělnictvo i zaměstnavatelé, zejména
ve větších průmyslových odvětvích,
mají bohaté zkušenosti ze stávek. Také
stávky v poslední době nejsou časté,
a i když k nim dojde, stane se tak po náležité
rozvaze. Jak stávka dovede ochromiti celý veřejný
život, máme důkaz z velké stávky
uhlokopů před 17 lety. Stávka ta se strany
dělnictva byla jistě oprávněnou, čehož
svědectvím byla přízeň, které
se dělnictvu se strany celé české
veřejnosti dostalo. A jenom vinou státu, že
včas nezasáhl, a nepřinutil tehdy majitele
dolů k povolnosti, došlo k stávce a k ohromným
hospodářským poruchám a škodám.
Statisíce byly vyplaceny na podporách, miliony činila
ušlá mzda, miliony zaplatili konsumenti ve zdraženém
uhlí, a do milionů šla škoda, způsobená
průmyslu, který nemohl vyrábět. Je
málo, říci, že stávka ta stála
čtvrt miliardy, peníz to na tehdejší
dobu ohromný. To však bylo v době normální.
Jaké následky by taková stávka měla
dnes, při nedostatku uhlí, nedostatku vagonů,
nedá se vůbec ani odhadnouti. Sebe obtížnější
spor lze vyříditi, je-li dostatek dobré vůle,
a, není-li možno spor vyříditi mezi
súčastněnými, je třeba zde
instituce, která by spor nestranně rozhodla. Podmínkou
je, aby rozhodčí měli dostatek sociálního
cítění a rovněž dostatek ohledu
na potřeby dělnictva, státu i průmyslu.
Zavedení smírčích
komisí není ničím novým ve
sporech a stávkách. Není to nová myšlenka.
V Anglii v posledních dobách byly již takové
smírčí komise zavedeny. Vzpomínám
jen velké stávky uhlokopů, do které
vláda smírčí komisí zasáhla,
a rovněž velké stávky přístavního
dělnictva. A uznává-li tak velký,
mocný a bohatý stát, jako jest Anglie, zasáhnouti
ve stávku a uvarovat se tak velkých škod, je
tím více oprávněnosti u nás,
aby stát včasným zasáhnutím
hleděl znemožniti stávku, která by celý
veřejný a hospodářský život
podlomila. Je jisto, že k stávkám nerozvážným
dnes nedojde. Obě strany si jistě dovedou dnes uvědomit
dosah takové stávky a budou míti vždy
snad společnou snahu spor urovnati. Leč přece
jen by se mohlo státi, že někdy by k takové
stávce mohlo dojíti, a tu je povinností,
aby bylo učiněno náležité opatření.
Zejména u nás, kde konečně již
přetřásá se otázka podílů
dělnictva na zisku a správě závodů,
kde je dosti dobré vůle, řešit otázku
socialisace nějakým způsobem, je také
třeba, aby po té stránce stát nebyl
rozrušován stávkami, aby tedy i po této
stránce byla učiněna náležitá
opatření.
Sociálně politický
výbor, projednav předloženou osnovu, neučinil
na ní žádných velkých podstatných
změn a ani proti tomu malému návrhu, který
jest zde podán, aby totiž v § 14. za slovo "zákon"
bylo vloženo "od případu k případu",
nečiní žádných námitek.
Prosím pány, aby předlohu
přijali tak, jak byla navržena sociálně
pol. výborem i s dodatkem dra Matouška. (Výborně!)
Předseda
(zvoní): K věci byl podán dodatečný
návrh kol. dra Matouška a soudruhů na doplnění
§ u 14. návrhu zákona, kterým se zřizuje
rozhodčí komise pro úpravu služebního
poměru zřízenců v kovodělném
průmyslu.
Návrh má toto znění:
"Ustanovení § 14.
budiž doplněno tímto dodatkem: Za slova: tohoto
zákona budiž vloženo "od případu
k případu".
Návrh je opatřen dostatečným
počtem podpisů a jest předmětem jednání.
Ke slovu se přihlásil
pan ministr pro sociální péči dr.
Winter. Uděluji mu slovo.
Ministr sociální péče
dr. Winter:
Slavné Národní
shromáždění! Osnova zákona, kterou
výbor soc.-politický jednomyslně schválil,
je malá svým rozsahem a poměrně malá
svým dosahem. Ale tímto zákonem dostává
se naše zákonodárství sociálně
politické na zcela nové pole; považuji proto
za příkaz politické loyálnosti, abych
na tento moment upozornil a abych několika poznámkami
naznačil účel a cíl, ke kterým
toto zákonodárství vede.
Pánové, kdo se zabývá
hospodářskými poměry, tomu jistě
od počátku byl nápadný jeden zjev:
že podnikatel, který snažil se opatřovat
suroviny a přípravky pro výrobu pokud možno
ve velkém, poněvadž věděl, že
toto opatřování ve velkém jest v jeho
prospěchu, ten opatřoval si pracovní sílu,
jejíž mzda přece je jednou z nejdůležitějších
součástí výrobních nákladů,
tak dlouho, jak mohl, v malém. Smlouva pracovní
byla sjednávána s každým jednotlivým
dělníkem, každý jednotlivý dělník
byl zvlášť najímán. Trvalo hodně
dlouho a stálo to těžké boje, nežli
podnikatelé uznali vůbec přípustnost,
aby jejich dělníci stali se členy sdružení
dělnických. Trvalo dlouho a stálo to ještě
tužší boje, než podnikatel uznal, že
tyto organisace jsou oprávněnými mluvčími
a zástupci dělnictva u nich zaměstnaného
a nežli s nimi sjednal za dělnictvo své smlouvy
buď pro jednotlivý podnik, nebo smlouvy kolektivní.
Tento odpor proti uznání
organisací jako zástupců dělnictva
vyplýval z principielního nazírání.
Podnikatel chtěl tak dlouho, jak mohl, zůstati pánem
ve své továrně. Toto nazírání
mělo za následek, že odpor dělnictva
vypukal ve stávkách. A říkalo-li se
o carském ruském režimu, že je to absolutismus,
mírněný politickými vraždami,
bylo zcela oprávněno, říkati o naší
hospodářské organisaci, že je to tovární
absolutismus, mírněný stávkami. My
ještě dnes nemůžeme se dostat z tohoto
absolutistického nazírání, které
má za to, že nikdo nemá co mluvit do toho,
co v továrně se děje, že nikdo nemá
co mluvit o způsobu výroby, že nikdo nemá
co mluvit do toho, co se má vyráběti a jakým
způsobem se má vyráběti, a jak se
má nakládati s výrobky. To pozorujeme
nejen v průmyslu, ale v poslední době i v
zemědělství. Proti tomuto stavu je stát
úplně bezbranný, pokud toto nazírání
zásadně uznává za správné.
Ale za války musil stát
od tohoto nazírání, které původně
sám sdílel, upustiti. Za války byl stát
nucen, prohlásiti se za suverénního pána
nad celou výrobou. Stát nařizoval, že
se má vyráběti, stát nařizoval,
co se má vyráběti, a stát nařizoval,
jakým způsobem se má nakládati s výrobky.
Stát tím implicite prohlásil, že sice
nynější formu výroby, kterou se využívají
výrobní prostředky, chrání,
dokud je pro účely veřejné potřebna
a výhodna, že se však považuje za oprávněna,
tuto formu změniti, nebude-li vyhovovat veřejným
zájmům. Dnes vidíme, pánové,
a cítíme více než jindy, že každé
přerušení výroby má za následek
určité poruchy. Jsou to poruchy buď všeobecného
rázu: nezaměstnanost se všemi průvodními
zjevy velmi nebezpečnými; nebo jsou to poruchy speciálního
rázu, jako právě stávka, která
dala podnět k tomuto zákonu. My jsme v tomto případě
ztratili výrobu železa za celý týden,
kterého náš průmysl nezbytně
potřeboval; my jsme utrpěli naprosto nenahraditelnou
ztrátu dvou set vagonů železničních,
které za ten týden mohly býti vyrobeny a
kterých jest nezbytně zapotřebí k
oživení našeho hospodářského
života. Nemůžeme ani ciferně vystihnouti,
jaké hospodářské škody tento
jeden týden stávky v kovodělném průmyslu
právě v nynější době způsobil.
Z tohoto případu bylo viděti, že porucha
ve výrobě nemusí nastati jenom proto, že
podnikatel z nějakých osobních důvodů
nechce vyráběti to, čeho jest třeba,
nýbrž že porucha může vzniknouti
z konfliktu pracovního. Takovýto konflikt pak může
sice způsobiti za normálních poměrů
veliké hospodářské ztráty,
ale za poměrů hospodářsky i sociálně
tak rozjitřených, v jakých žijeme, může
se dotknouti přímo základu státní
existence. Proto jest přirozeno, že stát musí
do podobných konfliktů zasáhnouti a hledati
prostředek, jak by jim mohlo býti zabráněno.
Až dosud stát v konfliktech
pracovních vystupoval pouze jako sprostředkovatel.
Když ta neb ona strana, podnikatel nebo dělníci,
dovolávala se státu, aby sprostředkoval,
tedy živnostenští inspektoři zasahovali
a hleděli spor urovnati. Tato činnost živnostenských
inspektorů za působnosti republiky nejen nebyla
zmenšena, nýbrž naopak byla zvětšena.
Ministerstvo sociální péče se snaží,
aby nyní zprávy živnostenských inspektorů
vycházely poněkud rychleji, dříve,
než tomu bylo za dřívější
éry, a proto doufám, že zpráva o činnosti
živnostenských inspektorů za r. 1919 vyjde
hned v prvních měsících příštího
roku. Z této zprávy bude, pánové,
viděti, jak živnostenských inspektorů
bylo letos používáno, jak často bylo
zapotřebí, aby zasáhli, jak úspěšnou
byla jejich činnost a jak důležitou instituce
živnostenských inspektorů i na tomto poli hospodářského
života našeho jest.
Považuji za svou povinnost,
při této příležitosti živnostenským
inspektorům za jejich opravdu namáhavou a úspěšnou
činnost v tomto směru poděkovati.
Nabyli jsme však zkušenosti,
že, čím častěji stát intervenuje
a čím více jest používáno
živnostenských inspektorů jako činitelů,
kteří mají v konfliktech pracovních
sprostředkovati, tím více celá instituce
a jejich činnost sevšedňuje, tím menší
ochota se vyskytuje u obou stran, podvoliti se sprostředkovací
činnosti živnostenských inspektorů,
po případě jejich rozhodčí
činnosti. Tím více pak vzrůstá
nebezpečí, že činnost živnostenských
inspektorů skončí neúspěchem.
Pro ten případ pak
stát potřebuje nového opatření.
Tím jsou rozhodčí komise, které závazně
mají konflikt pracovní rozřešiti a které
závazně mají, prozkoumavše věc,
stanoviti pracovní podmínky a jejichž nález,
resp. smír před nimi uzavřený má
nahrazovati individuelní smlouvy pracovní, pokud
pro zaměstnance nejsou příznivější.