Ústavní výbor
uvažoval o otázce, zdali tento slavnostní slib
má býti i nadále označován
jako přísaha, zdali nebylo by vhodno místo
"přísahy" mluviti o "slibu".
Bylo uváděno, že slovo přísaha
již svou etymologií jest označením úkonu
rituálního, znamenající sahání
na něco, dotýkání se nějakého
předmětu rituálního nebo symbolického,
a byl doporučen termín "slib". Ale ústavní
výbor rozhodl se přece, podržeti slovo přísaha
jako pregnantní označení slibu zvlášť
slavnostního a jako termín v legislativě,
ve správě i v občanském životě
již vžitý.
Ústavní výbor
zaujal ovšem pevné stanovisko, že přísaha
úředníků a funkcionářů
republiky musí býti a zůstati aktem naprosto
a zásadně nekonfesijním a aby tomuto stanovisku
svému dodal náležitého výrazu,
změnil poslední větu § 5. vládní
osnovy, která původně zněla: "Jiných
formálností není třeba", ve větu
"Jiné formálnosti nejsou přípustny".
Jestli tedy tato osnova, kterou dnes slavnému Národnímu
shromáždění doporučuji, stane
se zákonem, nesmějí přísahajícímu
ani žádné další formalie, kterých
nežádá zákon, býti ukládány,
nebo na něm žádány a také nesmí
žádných jiných formalit, byť i
k žádosti přísahajícího,
při přísaze býti použito.
Nový zákon znamená
též podstatné zjednodušení dosavadní
praxe. Dosud bývala přísaha opakována
při povyšování ve službě,
úředník přísahal několikráte.
Zde i vládní návrh i ústavní
výbor zaujal stanovisko, že toto opakování
přísahy jest zbytečný pleonasmus,
že stačí úplně slib vykonaný
jedenkráte. Kdo tedy přísahu Československé
republice již jednou vykonal, nemá býti přidržován
k jejímu výkonu opětnému. Proto také
hned v § 1. této předlohy se praví,
že se přísaha při dalším
služebním postupu již neopakuje a že také
odpadá opětná přísaha po vykonané
zkoušce soudcovské. Vedle přísahy osob
soudcovských upravuje předloha nově i přísahu
advokátů. Změna dosavadní advokátské
formule přísežné jest nutna z týchž
důvodů, o kterých jsem mluvil hned v úvodu
svých výkladů. Jest však třeba,
žádati přísahu novou nejenom na advokátech,
kteří nově nastupují, nýbrž
také na advokátech praxi již vykonávajících,
poněvadž advokáti dosud výslovným
slibem věrnosti Československé republice
zavázáni nebyli. Dle § 6. navržené
předlohy jest tuto přísahu, jejíž
text stanoví § 4., vykonati do měsíce
po vyhlášení zákona. Kdo do této
lhůty, která z důležitých důvodů
může presidentem vrchního zemského soudu,
na Slovensku presidentem soudní tabule, k žádosti
býti prodloužena, přísahu nevykoná,
o tom má se za to, že vykonávání
advokátní praxe se vzdal.
Vykonání této
přísahy usnadněno jest advokátům
praxi již vykonávajícím tím způsobem,
že přísahají písemně,
zašlou totiž vlastnoručně podepsanou přísežnou
formuli prostřednictvím okresního soudu svého
bydliště presidiu vrchního zemského
soudu. Má-li soud pochybnosti o pravosti podpisu advokátova,
zachová se podle předpisu § 30. II. odst. civ.
řádu soudního, t. j. obešle advokáta,
aby pravost svého podpisu s odvoláním se
na svou dosavadní přísahu potvrdil, aneb,
není-li advokát soudu osobně znám,
nařídí legalisaci podpisu.
Toto jest podstatný obsah
předlohy, kterou tímto dovoluji si doporučiti
slavnému Národnímu shromáždění
k ústavnímu schválení.
Poněvadž tytéž
důvody, které činí nutnou novou úpravu
přísahy pro právní praktikanty, auskultanty,
soudní notáře na Slovensku, pro soudce a
pro advokáty, platí stejnou měrou o přísaze
veškerých státních úředníků
a zřízenců, ale nová forma přísahy
dosud pro tyto úředníky a zřízence
nebyla zavedena, usnesl se ústavní výbor,
současně s právě odůvodněnou
osnovou zákona Národnímu shromáždění
doporučiti k přijetí tuto resoluci:
"Vláda se vyzývá,
aby předložila pokud možno rychle návrh
zákona, jímž upravuje se podle jednotných
zásad výkon přísahy všech státních
úředníků a zřízenců."
Já doporučuji slavnému
Národnímu shromáždění,
aby také tuto resoluci přijalo. (Výborně!)
Předseda
(zvoní): Jako zpravodaj právního výboru
promluví ještě pan kol. dr. Matoušek,
uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Matoušek:
Vážené Národní shromáždění!
Poněvadž právnímu
výboru taktéž předložen byl návrh
a právní výbor neměl příležitosti,
aby písemně Národnímu shromáždění
zprávu podal, dovolte, abych v stručnosti tento
nedostatek doplnil. Právní výbor dne 16.
října 1919 usnesl se jednomyslně, z důvodů
ústavním výborem uvedených, doporučiti
Národnímu shromáždění
přijetí této osnovy zákona, jak byla
Národnímu shromáždění
předložena se změnami, které přijal
ústavní výbor. Právní výbor
vycházel při svém usnesení z toho
stanoviska, že celá naše administrativa musí
býti postavena na nové základy. Odstranili-li
jsme monarchismus a stojíme-li na zásadě
rozluky církve a státu, musí tyto zásady
dojíti vyjádření nejen ve vrcholných
institutech státních, nýbrž též
v celém spodním stroji administrativy. Z toho důvodu
musili jsme přistoupiti také k změnám
na první pohled nepatrným, ale přece jen
nutným, to jest k změně formy přísahy,
z níž odstranili jsme vše, co připomínalo
monarchistickou formu a ráz rituální a konfesionelní.
Přišli jsme, pozdě ovšem, neboť do
dnes všechny přísahy dály se v staré
formě s vynecháním všech přídavdků,
které připomínaly všechny tyto v dnešní
době úplně cizí momenty. Mimo to právní
výbor rozhodl se pro vládní návrh
s nepatrnými změnami ústavním výborem
přijatými z důvodů unifikace práva,
aby nebylo různých formalit na Slovensku a různých
formalit u nás.
Konečně souhlasil právní
výbor i s tím, aby přísaha byla, pokud
možno jen jednou, při jmenování, a ne
při každém postupu, poněvadž je
toho názoru, že opakováním přísahy
závazky, jež na sebe dotyčný béře,
se neposílí, spíše význam a váha
přísahy se seslabuje.
Přání, aby výkon
přísahy byl upraven také u ostatních
úřadů jednotně a to co možná
nejdříve, vložil ústavní výbor
- a s tím také právní výbor
souhlasí - do resoluce a proto právní výbor
ze všech těchto důvodů navrhuje, aby
Národní shromáždění dalo
ústavní schválení jak návrhu
zákona, tak také resoluci.
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo přihlášen,
debata je skončena, přistoupíme k
hlasování. Prosím o zaujetí
míst.
Poněvadž předloha
jest krátká, materií svou jednotná,
má 7 paragrafů a žádný pozměňovací
návrh nebyl učiněn, dám o ní
hlasovati v celku.
Jest snad proti tomu nějaká
námitka? (Nebyla.) Není. Budeme hlasovati,
jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s § 1.,
2., 3., 4., 5., 6. a 7., jakož i s nadpisem zákona,
jak jest uveden ve zprávě ústavního
výboru, prosím, by povstal.
To jest většina. Zákon
jest schválen v prvém čtení.
Ke druhému čtení
si vyžádal slovo pan zpravodaj.
Zpravodaj posl. Dr. Bartošek:
Navrhuji tři malé změny textové a
to: v nadpisu zákona místo slova "nařízení"
slovo "ustanovení", poněvadž
měníme nejen nařízení, nýbrž
i zákony. V prvém odstavci §u 2. buďtež
slova "nastupujíce službu" oddělena
od ostatního textu čárkami. V resoluci na
místo slova "skládání
přísahy" navrhuji text "výkon
přísahy".
Předseda:
Dám hlasovati teď v druhém čtení
o zákonu, přijatém právě v
prvním čtení, a to se změnami textovými,
doporučenými teď právě p. zpravodajem
a to: aby v nadpise stálo místo slova "nařízení"
"ustanovení", dále aby v §u
2. slova: "nastupujíce službu" byla oddělena
od ostatního textu v předu i v zadu čárkou.
Kdo souhlasí se zákonem,
přijatým v prvém čtení, s těmito
textovými změnami také v druhém
čtení, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To je většina, zákon
je schválen také ve čtení druhém.
A teď přistoupíme
k resoluci, kterou doporučil p. zpravodaj a to se
změnou textovou, aby místo slova "skládání
přísahy" v předposlední řádce
stálo "výkon přísahy".
Kdo s resolucí touto souhlasí,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina.
Také resoluce je schválena a přistoupíme
k dalšímu odstavci denního pořádku,
jímž jest
2. zpráva finančního
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 997), jímž se ruší
neb mění některá ustanovení
o dani z lihu (tisk č. 1662). Zpravodajem je
p. kol. Zíka. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Zíka:
Velevážené Národní shromáždění!
Změna zákona o dani z lihu jeví se velice
nutnou, neboť dosud byl v platnosti zákon z r. 1888,
který vydán byl za poměrů zcela jiných.
Ve vládním návrhu nového zákona
především činí se změna
pokud se týče výše dávky, a to
navrhuje ministerstvo financí zvýšení
dávky z lihu z dosavadních 3 K 80 h u daně
výrobní a 3 K 80 h až 4 K u daně spotřební
na 16 K.
Finanční výbor
po zralé úvaze navrhuje, aby dávka stanovena
byla při dani výrobní na 12 K a při
dani spotřební, jde-li o množství kontingentované,
rovněž na 12 K a při exkontingentu na 12 K
20 h z jednoho litru čistého lihu. (Hluk.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid.
Zpravodaj posl. Zíka
(pokračuje): Návrh tento činil finanční
výbor proto, poněvadž situace lihového
průmyslu do budoucnosti není nijak vyjasněna.
Nevíme také, jak se vytváří
spotřeba lihu a jak se vytváří export
lihu. Jest tudíž nutno, aby dávka nebyla stanovena
příliš vysoko. Při tom navrhuje ještě
dále finanční výbor ku přijetí
ustanovení, aby finanční ministr byl zmocněn
tuto dávku snížiti na 10 K, případně
na 10.20 K, jeví-li se toho potřeba.
Takové snížení může nastati
zvláště v těch případech,
kdyby v zahraničních státech byla cena lihu
pro domácí spotřebu stanovena daleko níže,
a bylo nebezpečí pašování lihu
do našeho státu.
Ještě bych měl
podotknouti, že stanovení této nové
zvýšené dávky na dosavadním stavu
státních příjmů z lihu ničeho
nemění. (Hluk.)
Předseda:
Pánové, prosím vás, abyste nevyrušovali
pana referenta. Stěžujete mu tím jen značně
úkol.
Zpravodaj posl. Zíka
(pokračuje): Neboť dokud líh obhospodařován
jest lihovou komisí, připadá celá
částka po vyplacení výrobních
výloh surovárnám a rafineriím a po
srážce režijních výloh lihové
komise státu. Ten výnos nyní obnáší
daleko více, než jest navrhovaná daň
a vejde proto daň v účinnost, až lihová
komise lihem dále hospodařiti nebude.
Další změna týká
se zrušení výsady, která byla povolena
malým horským lihovarům již dvorským
dekretem z r. 1835 jednak pro alpské země, jednak
pro Moravu, že mohou pro vlastní domácí
potřebu určitá malá množství,
(jedno vědro, nebo 56 litrů) vyráběti
daně prostě. Tato výhoda týkala se
u nás tedy jen Moravy a tímto zákonem se
zrušuje.
Rovněž nastává
zvýšení poplatku, vlastně dávky
z lihu, vyrobeného v drožďárnách,
ze kterého se přirozeně platí, mimo
daň již zmíněnou, ještě
zvláštní poplatek, dosud 5 haléřů,
za litr čistého lihu, nyní podle vládního
návrhu 50 haléřů, který také
přijal finanční výbor, avšak
navrhuje ustanovení, aby finanční ministr
byl rovněž zmocněn, tento poplatek až
na 30 haléřů snížiti, kdyby toho
zájem drožďárenského průmyslu
vyžadoval. Dosavade tohoto snížení zapotřebí
není, neboť při nynější
ceně droždí tento zvýšený
poplatek nebude míti značného vlivu na zdražení
droždí. Jde dnes asi o 15 haléřů
na 1 kg droždí, může ale nastati při
zvýšení soutěže v pozdější
době případ, že tento poplatek by se
mohl jeviti příliš vysokým a mohl by
míti v zápětí ohrožení
dotyčného průmyslu. Pokud se týče
osvobození od dávky z lihu, tu připojil se
finanční výbor k návrhu vládnímu;
pouze ohledně poplatku z lihu k technickým potřebám
určeného, který dosud za litr čistého
lihu činil 3 haléře, vláda navrhovala
30 haléřů, finanční výbor
se usnesl na 20 haléřích.
Stalo se tak proto, poněvadž
jest nutno, aby co nejvíce lihu bylo používáno
pro technické potřeby, aby ono množství,
které při zmenšeném konsumu jaksi tvoří
nadbytek, bylo zase zvýšenou spotřebou pro
technické účely více skonsumováno.
Z této příčiny neodporučuje
se, aby tento líh byl zvláště vysokou
dávkou stížen. Zvláště bude
úkolem našeho národního hospodářství,
aby příště pro různé motory
a osvětlování bylo co nejvíce lihu
použito.
Důležitá změna
týká se úpravy daně výrobní.
Daň tato byla dosud paušalována a týkala
se hlavně malých lihovarů, malých
palíren. Vyměřovala se podle obsahu destilačních
kotlíků a byla dříve dosti nízká,
podle 3-5 násobného plnění kotlíků
ve 24 hod. Nyní podle nového návrhu bude
značně vyšší, neboť se bude
počítati podle různých okolností
9-15 násobným plněním ve 24 hod.
Další změna jest,
že tyto paušalované lihovary, které dosud
měly kontrolní měřidla vypůjčená
od státu, budou si je nyní musit poříditi
na vlastní útraty, což je docela v pořádku,
poněvadž těmto lihovarům daří
se hospodářsky dosti dobře a mohou takovou
malou oběť na pořízení měřidel
přinésti.
Změna oproti starému
zákonu jest také v tom, že se ukládá
všem lihovarům, aby opatřily pro kontrolní
finanční orgány vhodné místnosti.
V tomto směru se stala malá změna proti návrhu
vládnímu a jest každý lihovar povinen
vhodné místnosti opatřiti.
Poněvadž na Slovensku
byly dosud zákony jiné, nastává nyní
tímto zákonem v tomto směru unifikace, a
jenom pokud se týče malých lihovarů
paušalovaných, které platí výrobní
dávku, zmocňuje se ministr financí odchylným
nařízením.
Tohoto zmocnění je
potřebí proto, poněvadž bude nutno,
aby bylo setrváno při dřívějším
způsobu, zavedeném dřívější
uherskou vládou za války, kdy byly zřízeny
tak zvané centrální lihovary tím,
že malé lihovary v určitých obcích
byly přiděleny ústřednímu lihovaru
a musely své suroviny do těchto lihovarů
dodávati. Doporučuje se z důvodů mnohých,
hlavně však za účelem zamezení
přílišné potřeby alkoholu, aby
bylo zřízení toto ponecháno. Ovšem
podotýkám, že tu bude třeba se strany
finančních úřadů jisté
opatrnosti, neboť tohoto zařízení používala
dřívější maďarská
vláda a její úřady k tomu, aby tím
určitým osobám poskytovaly jistých
koncessí, jistých výhod na úkor slovenského
lidu, který musel za nízké ceny suroviny
do těchto ústředních lihovarů
dodávati a neměl pak vlivu na samostatnou vlastní
výrobu. Tedy i když jest potřebí v tomto
směru určité kontroly, je nutno přihlížeti
k tomu, aby jednotlivci, kterým takové ústřední
lihovary byly svěřeny, nemohli se obohacovati na
útraty malých drobných zemědělců.
Ještě zbývá
podotknouti, že podle zprávy finančního
výboru, tiskem rozdané, měl tento zákon
nabýti účinnosti prvním prosincem
t. r. Poněvadž však projednávání
v plenu se zdrželo, takže by nyní nebylo možno
finančním úřadům do této
doby učiniti potřebné přípravy,
navrhl nyní finanční výbor v poslední
schůzi, aby v čl. 3. v posledním odstavci
stala se změna v tom směru, aby místo 1.
prosince 1919 bylo vsunuto: 1. března 1920.
Dále v § 52. je tisková
chyba, o které se zmíním až při
druhém čtení.
Tím jsem sdělil v hlavních
rysech změny, které navrhuje finanční
výbor na návrhu vlády, a doporučuji
tuto předlohu veleváženému Národnímu
shromáždění k ústavnímu
schválení.
Předseda
(zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen.
Debata je skončena. Přistoupíme k
hlasování. Prosím o zaujetí
míst. (Děje se.)
Hlasovati míním dáti
tímto způsobem: nejprve bychom hlasovali o čl.
I. navržené osnovy zákona, a to o ustanoveních
kasačních. Potom bychom hlasovali o čl. II.,
kterým se mění §§ 1. 2., 4., 6.,
38. a 52. zákona o dani z lihu, a konečně
bychom hlasovali o čl. III. o ustanoveních přechodních
a formuli zmocňovací, jakož i o nadpisu zákona.
Jsou snad proti tomuto hlasování
nějaké námitky? (Nebyly.) Není
jich. Budeme hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s článkem
I. zákona, jak jest obsažen ve zprávě
finančního výboru, prosím, aby povstal.
(Děje se.)